Česko-polský spor o potraviny: chtělo by to méně emocí

Polsko zažilo minulý týden historicky největší mediální protest. Téměř 50 médií vyšlo se stejným titulkem na černém pozadí – Média bez výběru. Tamější vláda se rozhodla, že na soukromá média uvalí solidární daň z příjmu z inzerce. Vláda se brání nutností takto získaných finančních prostředků, které půjdou na pomoc zdravotnictví.

Média naopak tvrdí, že odsun příjmů z inzerce může být likvidačním záměrem a varují před omezováním svobody projevu. Podle analytiků protest zaznamenalo až 91 % Poláků a 62 % s ním souhlasí. Na zhoršující se mediální situaci v Polsku jsme se zeptali dlouholetého novináře Wojciecha Cieśly. Podle jeho názoru se Polsko vydalo maďarskou cestou.

Česko-polský spor o potraviny: chtělo by to méně emocíWojciech Cieśla, foto: fundacjareporterow.org

Minulou středu téměř padesát nezávislých médií v Polsku protestovalo. Tištěná média vyšla s černou titulní stranou a větou „Media bez Wyboru“. Rozhlasové stanice nevysílaly celý den. Co toto prohlášení znamená?

Věta „Media bez wyboru“ znamená „Média bez výběru“. Čímž nezávislá média chtěla říct, že lidé nebudou mít na výběr, pokud budou tato média zničena. Poprvé v historii Polska se proto všechna soukromá média sjednotila a společně protestovala. Nevycházely žádné zprávy, na celý den se odmlčela rádia.

Byl to protest proti vládnímu návrhu zavést daň z příjmu z reklamy…

Musím přiznat, že je to docela elegantní krok. Oficiálně říkají, že vláda musí v době pandemie podpořit zdravotnictví. Proto se rozhodli, že zavedou daň na reklamu v tisku nebo na webové stránce. Přitom prohlašují: „Ale no tak, vždyť po vás chceme pouze 5 % ze zisku z reklamy.

“ Pro běžné lidi, kteří nemají přehled, co takový „zisk z reklamy“ znamená, to může budit zdání, že jde o malé peníze. Ale tak to není. Provize z reklamy se pro média pohybuje okolo 10 %. Čili pokud vláda vezme těch 5 %, dostanou se na polovinu. V absolutních číslech se bavíme o milionových ztrátách pro Agoru (vydavatel listu Gazeta Wyborcza – pozn. red.

) nebo Radio Zet, které patří firmě Daniela Křetínského. Pro soukromá média to může být likvidační.

Proč se tomu tedy říká „solidární daň“?

(Smích). Je to perverzní. Nemá to nic společného se solidaritou. Vysvětlím proč. Vláda tvrdí, že z těchto „daní“ vybere 800 milionů zlotých. Polovina půjde do zdravotnictví a 35 % do takzvaného Fondu pro kulturu a národní dědictví.

Autoři návrhu tvrdí, že část daně půjde zpět mediálním organizacím pracujícím na těchto projektech. Ve skutečnosti však budou tyto peníze rozděleny do médií, které vybere tento nový vládou kontrolovaný orgán.

Což v praxi znamená, že soukromá média budou financovat státní propagandu.

V Polsku žije 40 milionů obyvatel. Těch 400 milionů zlotých na podporu zdravotnictví je nic. To přece musí být nějaký vtip. Možná tím dokážou vybavit jednu nebo dvě nemocnice, určitě by to ale nebyla významná podpora.

Vláda má přece k dispozici miliardy zlotých na odstranění důsledků pandemie z eurofondů. Jednoduše řečeno, tím hlavním důvodem, proč vláda vymyslela solidární daň, je snaha o zničení nezávislých médií.

Zkrátka hodlají oslabit jejich hlas nebo je postavit do pozice, aby je museli vlastníci prodat. Je to jedna velká lež a zásah proti svobodě projevu.

Solidární daň má však i jiný význam. V osmdesátých letech minulého století v Polsku existovalo hnutí Solidarność, kterému se nakonec podařilo porazit komunismus. Toto pojmenování tak v sobě nese hodně emocí a odkazů na minulost. Myslím, že výběr názvu není náhodný. Je to výsměch.

Česko-polský spor o potraviny: chtělo by to méně emocíBláboly strany nejsou informace. Foto: Instagram/falejmonika

Aktuální zásah do svobody médií ale v Polsku není první. Kdy toto omezování nezávislosti podle vás začalo?

Řekl bych, že všechno začalo v době, kdy se strana Právo a Spravedlnost (Prawo i sprawiedliwość, zkráceně PiS – pozn. red.) chopila v roce 2015 moci. Od té doby začala svoboda polských médií upadat.

Rok za rokem tak organizace Reportéři bez hranic upozorňuje na propad Polska v žebříčku svobody tisku a dostáváme se na úroveň zemí s autoritářským režimem.

Svoboda projevu a svoboda médií totiž nepatří mezi věci, které by tato vláda podporovala. 

Předcházela protestu nějaká konkrétní událost?

Co se stalo minulou středu, má hlubší kořeny. Klíčová událost se podle mého názoru odehrála na podzim roku 2020.

Jedna z největších státních firem Orlen Group, zabývající se zpracováním ropy, tehdy koupila významný počet lokálních médií a webových stránek.

Posláním této firmy, která má na polské poměry enormně vysoké zisky, je přitom ropný průmysl. Orlen Group mimochodem vlastní v České republice Unipetrol. 

Co tato situace znamená?

Že má vládní strana vliv na docela velké množství médií v Polsku. Čtenáře v zahraničí ta proměna s majiteli lokálních médií možná nijak nevzrušila. Patřila přece německé firmě, která je prodávala, a polská firma chtěla naopak investovat peníze.

Klíčová informace ale spočívá v tom, kdo stojí za firmou Orlen. V jejím vedení sedí lidé nominovaní stranou PiS. Jsou to zaměstnanci v rozhodujících pozicích, přímo napojení na vládní stranu.

Ve firmě Orlen se nelze nechat zaměstnat, aniž by uchazeč nebyl přívržencem této strany. Je to styl Viktora Orbána.

Státní reklama: Polsko-maďarské mediální know-how

Takže se Poláci inspirovali Maďarskem?

Stoprocentně. Poláci krok za krokem kopírují Maďary. Dokonce vzniklo několik mezinárodních polsko-maďarských institucí. Myslím si, že Kaczynski je ohromen tím, co se Orbánovi podařilo v Maďarsku.

Tak trochu jsme čekali, že se naše vláda vydá stejným směrem jako Maďarsko. Kaczynski a Orbán nemají média moc v lásce.

Možná je to způsobené jejich vlastní zkušeností s médii, která byla pro oba kostrbatá.

Myslím si, že Orbán jako první pochopil, že pokud si liberální média udrží pozici, jakou měla až dosud, jeho vláda se ocitne v problémech.

Liberální média budou kontrolovat, co dělá, jaké má vláda ekonomické výsledky, což bylo pro jeho styl vládnutí nepřijatelné. Takže se rozhodl svobodná média zlikvidovat nebo se jich nějakým způsobem zmocnit.

V Polsku se nynější vláda snaží udělat ten samý krok jako Orbán v Maďarsku.

Bojíte se, že maďarský scénář hrozí i v Polsku?

Nebojím se, už v něm žiju. Toto není „jako maďarský scénář“. Toto je Maďarsko.

Kde vás protest zastihl?

V malé vesničce na východě Polska. Někteří lidi, s kterými jsem se tam potkal, byli určitě podporovatelé strany PiS. Navzdory tomu ale většina z nich byla tímto protestem ohromená. Proto si myslím, že do jisté míry protest zafungoval. Protože ukázal, co se může stát, pokud by existovala pouze státní média. Neměli bychom na výběr.

Jaká byla reakce lidí?

Analytici ze společnosti Kantar udělali průzkum a výsledky jsou překvapivé. Podle jejich dat až 91 % Poláků zaznamenalo, že média protestovala, a 62 % lidí protest dokonce podporuje. Na druhou stranu, to, co si myslí společnost, není pro vládu až tak důležité. Je to politika.

Česko-polský spor o potraviny: chtělo by to méně emocíLidé protestují v městě Łódź. Foto: Instagram/agnieszka_wieteska

Vyjádřili protestujícím nějakou podporu jiní politici nebo významní lidé?

Osobně se spoléhám na lidi ze zahraničí. Konkrétně mám na mysli například americkou ambasádu, které se už dlouhodobě nelíbil stav médií v Polsku.

Bývalá americká velvyslankyně Mosbacher se stala jednou z nejvýraznějších tváří podpory nezávislých médií v Polsku, byť byla do funkce uvedena populistickou vládou Donalda Trumpa.

Proto ze strany americké ambasády doufám ve stejný scénář, i když velvyslankyně Mosbacher v lednu skončila. 

Byla to oficiální podpora?

Ano, a byla velmi účinná, neboť útoky vlády na nezávislá média na chvíli ustaly. Doufám, že nebudeme během tohoto protestu sami a že zprávy z Polska se dostanou i do zahraničí.

Na druhou stranu mi nedělá dobře, že se jako novinář musím spoléhat na pomoc diplomatů.

Jenže vládní strana chce přeměnit mediální scénu tak, aby existovala pouze státní média, která nám budou podsouvat pouze státní propagandu.

Co si máme představit pod spojením „polská státní propaganda“? Jak byste ji popsal?

To je hrozně těžké popsat. Je mi čtyřicet osm let a pětadvacet let dělám novináře. Když si dnes pustím televizi, připomíná mi to dobu mého dětství, tedy období komunismu.

Je to ta samá propaganda jako tehdy: „Strana je skvělá, vláda je mimořádně úspěšná, náš premiér má superschopnosti a náš prezident? Och, to je něco! Ten je nejlepší! A lidé ze zahraničí? Ti nás naprosto milují a obdivují.“ 

Budete mít zájem:  Odborník na vakcinaci: Když si lékař není očkováním jistý, je lepší ho odložit

Je velice těžké žít v takovém prostředí. Z každé strany neustále slyšíme, jaký jsme skvělý národ. Což samo o sobě mimořádně posiluje nacionalismus, jehož vedlejším produktem je například produkce velmi špatných filmů, jejichž jediným cílem je posilování vlastenectví. Je to strašně prvoplánové a povrchní.

Říkal jste, že pracujete jako novinář už dvacet pět let. Dokážete momentální situaci srovnat s minulostí?

Velmi si cením roků svobody, které jsem prožil. Řekl bych, že přibližně třicet let jsem žil ve víceméně svobodné zemi. Tato svoboda ale už neexistuje.

Pokud někdo zastává jiný názor a není stoupencem strany PiS, zažívá velkou frustraci. Žiju sice ve Varšavě, kde většina lidí vládu PiS odmítá. Ale nerad bych tvrdil, že jsem v opozici. Nejsem opoziční politik ani vládní kritik.

Jsem pouze občan a novinář a to, co nyní pozoruji, vnímám jako útok na svoji profesi.

Práce novináře je teď daleko těžší než v minulosti. Získat informace od vlády nebo ministerstev je velice složité, naopak je mnohem jednodušší stát se jako novinář obětí soudního sporu, nebo být dokonce trestně stíhaný. Každý článek, který momentálně zveřejním, doprovází vyhrožování nebo zastrašování různého druhu.

Myslíte si, že běžní lidé si uvědomují, jak náročné je být novinářem v nezávislém médiu?

Ne. Obecný obraz novinářů v polské společnosti je bohužel spíš negativní. U nás ve Fundacji Reporterów se přitom snažíme přinášet důležitá témata pro společnost a nehoníme se za denním zpravodajstvím.

Česko-polský spor o potraviny: chtělo by to méně emocíDeníky a webové stránky v Polsku ve středu 10. února. Foto: Instagram/redamberpl

Co očekáváte, že se stane?

Jsem optimista, Poláci žili v mnohem horších režimech a dokázali se jim postavit. Myslím si, že to bude dlouhý boj, ale momentální situace nemůže zůstat věčně. Lidé se jednoho dne probudí a pochopí, že to, co se děje v Polsku, je naprosto proti lidským právům.

Během protestu snad pochopili, jaké by to mohlo být, pokud by byli odkázáni jen na propagandu státních médií. A podle průzkumů veřejného mínění ukázali, že nejsou spokojení. Jestliže lidé nejsou spokojení, chtějí situaci změnit. Nejde přitom pouze o zavedení solidární daně.

Polská společnost zažívá v posledních letech neustálé pnutí. Sociální i politické. Skrývá se za tím vším rukopis Kaczynského. Vím to, protože ho sleduji dvacet pět let. Vím, jaké používá metody. A jednou z nich je vládnout v konfliktu.

Neboli poštvat lidi proti sobě a někde v pozadí si dělat svoji „práci“.

Co by měli lidé dělat?

Existuje mnoho způsobů, jak to změnit. V první řadě jít k volbám. K férovým a transparentním volbám, ve kterých se nebude s lidmi manipulovat.

Proč by se o situaci v Polsku měli zajímat lidé v zahraničí? Měli by se obávat, že se něco podobného může stát i v jejich zemích?

Nemyslím si, že lidé v zahraničí nebo v České republice by se měli něčeho podobného obávat. Tento problém prozatím nepřekročil hranice Polska a Maďarska. Potřebujeme, aby se o tom mluvilo na půdě Evropského parlamentu, v Evropské komisi, ale i v jiných státech.

Myslím si, že momentální situace a protesty polskou vládu na chvíli zpomalí. Populismus je ale více méně rozšířený po celé Evropě, a především ve střední Evropě. V Polsku, v České republice nebo v Maďarsku je samozřejmě na různých úrovních, ale naneštěstí se populismu ve visegrádských zemích velice daří.

V Bruselu proto vnímají visegrádský region jako baštu populismu, který přichází z východu a způsobuje problémy. Myslím si, že lidé mimo Polsko by zkrátka měli být ostražití a pozorně tento mechanismus sledovat.

Pokud dovolí, aby se populisté u nich doma dostali k moci jako u nás, pak se budou jenom dívat, do jakého marasmu jejich společnost zapadne. 

Takže se skutečně nedomníváte, že by podobný scénář hrozil i v Česku?

Každá země má ve vládě určité množství populistů. I v Polsku známe příběh Andreje Babiše. Ale já chci apelovat spíš na evropskou společnost. Je důležité stále sledovat, co se v okolních zemích děje. Možné vám jako Polsko dáváme příklad, jak se demokracie nedělá (smích).

Wojciech Cieśla je investigativní novinář, jeden ze zakladatelů a současný ředitel nezávislého investigativního centra Fundacja Reporterów. Současně působí v investigativním týmu Investigate Europe. Dříve pracoval na různých pozicích v deníku Gazeta Wyborcza, v deníku Rzeczpospolita nebo v deníku Dziennik.

Od roku 2012 spolupracoval s týdeníkem Newsweek Polska. Devětkrát byl nominován na cenu pro investigativní novináře Grand Press Award, kterou v roce 2009 získal. Dvakrát byl nominován i na ceny Fikus Award a Mediatory Award a je také laureátem ceny Andrzeje Woyciechowského za rok 2005.

V roce 2016 byl mezi finalisty prestižní European Press Price za investigativní žurnalistiku.

Autorka článku: Eva Kubániová
Autor úvodní fotografie: Instagram/malczakxd

Tento text vznikl díky finanční podpoře čtenářů, jako jste vy. Přidejte se do Klubu neprůstřelných a podpořte naši práci.

investigace.cz Vás potřebuje

Tomáš Kafka: Polsko by chtělo ovlivňovat hodnoty celé EU, Češi tuto ambici nemají

Tento článek je součástí Special reportu: Česko-polské vize budoucnosti EU

Vzájemná obchodní výměna mezi Českem a Polskem nadprůměrně roste, výborně funguje také přeshraniční spolupráce, říká Tomáš Kafka.

Tomáš Kafka působí na Ministerstvu zahraničních věcí ČR již od začátku devadesátých let, nyní jako ředitel odboru států střední Evropy. V současnosti také vede celou evropskou sekci. V minulosti zastával například pozici velvyslance ČR v Irsku a vedl Česko-německý fond budoucnosti. 

Jaké jsou v současnosti nejzásadnější priority, na které se česká diplomacie na evropské úrovni soustředí?

Prioritou je zachovat Unii funkční a jednotnou. Nepřipustit dělení ať už na Východ a Západ, nebo, jak hrozilo v době fiskálních krizí, na Sever a Jih. Stále častěji jsou slyšet hlasy, že se ta či ona krize může v dohledné době s ještě větší rasancí vrátit. Proto je potřeba, aby byla EU odolná a zodpovědná.

Když už jsme u krizí, jaké výzvy bude EU muset podle Vás řešit v nejbližších letech?

Výzvy mohou být jak krátkodobé a defenzivní, to znamená odvracení aktuálních krizí, tak také dlouhodobé, pozitivní, směřující k posílení postavení EU v globalizovaném a čím dál méně předvídatelném světě. Nemá ovšem cenu se strašit.

Obava z budoucnosti je dnes zhruba tak stejně silná a přítomná, jako obava z toho, že nás v prvních letech po pádu komunismu dožene nevyřešená minulost.

V obou případech platí, že jen trpělivá a odolná EU bude schopna adekvátních odpovědí na všechny nadcházející výzvy.

Pojďme být konkrétní. Vládní prohlášení z června letošního roku zmiňuje ambici prosadit unijní reformu, a to se slovy „EU musí dělat méně, ale podstatně lépe, a musí akcentovat posílení role členských států“. Můžete českou vizi více přiblížit?

Český přístup se opírá o hledání správné kombinace uplatňování prvku subsidiarity při řešení unijních úkolů a posilování unijní vzájemnosti při hledání udržitelných cílů a tempa naplňování procesu evropské integrace.

Unie musí být lidem blízká, odtud pochází ten důraz na subsidiaritu, a zároveň musí využívat síly a schopnosti všech členských zemí. Cílem je zachovat v maximální možné míře liberální ideály roku 1989, jimiž by se měla EU cítit být i nadále povinována.

Český přístup nechce a nemůže chtít, aby se EU trvale marginalizovala řešením partikulárních zájmů jednotlivých členských zemí.

Jakou EU by si tedy Česká republika přála například za 10 let?

Jednotnou, trpělivou a především funkční.

Česko-polské vize jsou si blízké

Vaším profesním zájmem je střední Evropa, pojďme se tedy podívat na naše severní sousedy. Jsou podle Vás česká a polská vize budoucnosti Evropské unie podobné?

Podle našeho názoru jsou si velmi blízké, rozdíly nicméně existují. ČR jako typický sekulární stát s otevřenou, exportní a vysoce liberalizovanou ekonomikou akcentuje především jednotnou, liberální a funkční EU.

Pro Polsko je typické zdůrazňování tradičních hodnot spojených s velmi silnou rolí náboženství a církve ve společnosti. V tomto směru u nich existuje snaha o ovlivnění hodnotového paradigmatu v EU.

Budete mít zájem:  Jak funguje filtrační konvice? je voda pak lepší než z kohoutku?

Česko tuto ambici nemá.

Pohledy na přístup k evropské integraci se různí. Francouzský prezident Macron často prosazuje tzv. vícerychlostní Evropu. Je pro Česko tento přístup do budoucna přijatelný? A co pro Polsko?

Vícerychlostní Evropa je již dnes realitou – viz odlišná mapa členství v EU, eurozóně či Schengenu.

Nejde však ani o popis stávajícího stavu, jako spíš (ne)smiřování se s tendencemi odcizování členských zemí EU, pokud by mělo toto odcizování nahrazovat princip inkluzivity a jednoty.

Symbolem neakceptování takového odcizování může být „dvourychlostní“ Evropa, dělící EU na Východ a Západ. Takový model EU ČR i Polsko jednoznačně odmítají.

Zmiňujete členství v eurozóně, které obě země zatím součástí nejsou. Česká republika vstup nemá přesně naplánovaný, současná i předchozí vlády rozhodnutí odkládají. Přijme podle Vás euro dříve Polsko nebo ČR?

Přijetí eura není soutěž, ale poměrně složitý proces sledování a definování národních zájmů jednotlivých členských zemí v rámci plnění svých domácích úkolů a závazků vůči Unii i domácímu obyvatelstvu. Pokud by to byla soutěž, soudím, že by ČR i Polsko již v eurozóně byly.

Když se zaměříme na česko-polské vztahy v kontextu EU, ve kterých oblastech Česká republika při vyjednávání na evropské úrovni s Polskem úzce spolupracuje? Mají země podobné priority?

Jde především o podporu koheze v rámci unijních politik, řešení problému migrace, jednání o víceletém finančním rámci nebo udržování silné transatlantické vazby při budování společné zahraniční a bezpečnostní politiky.

Dále pak jde o podporu konkurenceschopnosti středoevropského regionu a zachovávání dynamiky evropského integračního procesu – obě země podporují rozšiřování směrem na Západní Balkán a přibližování zemí Východního partnerství.

Společnou prioritou je také zachování podpory integračního procesu ze strany obyvatelstva v dobách rostoucích obav a skepse z budoucnosti.

Můžete přiblížit oblasti, ve kterých se rozvíjí slibná spolupráce mezi zeměmi do budoucna?

Neočekávám žádný dramatický vývoj ve srovnání se současností. Tradiční je úzká spolupráce v bezpečnostní oblasti, nadprůměrný je růst vzájemné obchodní výměny, výborně funguje také přeshraniční spolupráce.

Zavadil jste o téma migrace, které Česká republika velmi akcentuje na domácí i zahraniční scéně už řadu let. Můžete porovnat český a polský postoj vůči řešení migrace na unijní úrovni?

Obě země projevují svoji solidaritu především ve spolupráci se zeměmi původu migrace a cítí svoji specifickou odpovědnost vůči zemím východní a jihovýchodní Evropy. To ostatně opakovaně prokázaly v době balkánských válek v devadesátých letech a v době následného rusko-ukrajinského konfliktu.

Jak se Česko dívá na Iniciativu tří moří, o jejíž vznik se významně zasloužilo právě Polsko? Nově se chce do projektu zapojit také Německo.

Česká republika se dívá na tuto iniciativu pragmaticky a preferuje na místo politických deklarací spíše společné úsilí při zlepšování infrastruktury středoevropského regionu, a to při dodržování principu „zdola nahoru“.

Tedy při spojování sil všude tam, kde je pro to autentická poptávka středoevropských firem či lokální správy.

Přístup ČR je kromě toho inkluzivní, a to především ve snaze předcházet nepatřičným obavám, kdyby měl snad projekt akceptovat nevyhnutelnost dělení EU na Východ a Západ.

Mimo jiné i z tohoto důvodu velice vítáme a prosazujeme zapojení Německa či Evropské komise do projektů a aktivit Tří moří. Má to vedle věcné hodnoty i hodnotu symbolickou. Samotné cíle Iniciativy jsou nám blízké a už z tohoto titulu hodláme při dalších jednáních vystupovat velmi konstruktivně.

Na jakých dalších platformách má ČR s Polskem rozvinutou spolupráci?

Vedle V4 či 16+1 (spolupráce států střední a východní Evropy s Čínou – pozn. red.) je zde významná spolupráce rovněž na bilaterální úrovni, a to jak v rámci Česko-polské komise pro přeshraniční spolupráci, tak ve formátu Česko-polského fóra. To má sloužit k lepšímu vzájemnému poznávání a posilování prvku partnerské jednoty.

Zamířil bych teď do citlivější oblasti. Jak ovlivňuje spor mezi Polskem a EU o justiční reformě česko-polské vztahy?

ČR podporuje řešení sporu ohledně polské reformy formou otevřeného a konstruktivního dialogu mezi polskou vládou a Evropskou komisí.

ČR vidí racionální jádro jak v kritických postojích Komise a současné polské opozice, tak v argumentaci polské vlády jako autora a proponenta reformy.

V žádném případě si i vzhledem k mimořádným sousedským vztahům nepřejeme, aby spor v jakékoliv podobě eskaloval a vedl k pocitům zmaru či nepochopení.

Také další člen Visegrádské skupiny, Maďarsko, má s EU své rozepře. Je pro Česko těžké „balancovat“ své závazky vůči EU se solidaritou se svými partnery ve V4? Musí si ČR vybírat, na čí straně stát?

V4 byla a je prostor vzájemné důvěry, kde nejde o to hledat společná řešení za každou cenu, ale spíše lépe pochopit dnešní svět a naše možnosti v něm uspět.

O tuto důvěru, o tuto vymoženost nechce žádná země V4 přijít, na druhou stranu to neznamená, že musíme sdílet stejná stanoviska.

Debaty o unijní či visegradské solidaritě mohou potřebu otevřené a konstruktivní debaty zbytečně komplikovat.

Zakončil bych „na lehčí notu“. V čem jsou podle Vás Češi a Poláci podobní? V čem se naopak liší?

Čechy a Poláky velmi sblížila sdílená historická zkušenost posledních sedmdesáti let, čehož důsledkem je oboustranná skepse vůči dalekosáhlým vizím a projektům přinášejícím zásadní a rychlé společenské změny.

Poláci například jako jedni z mála dokáží plně pochopit a docenit specifický český humor s jeho smyslem pro ironii a absurditu. V řadě ohledů však vidím rozdíly. Zatímco Češi mají sklon nic a nikoho nebrat tak úplně vážně, pro Poláky existují nedotknutelné autority a hodnoty.

Češi jsou spíše pragmatičtí, Poláci jsou romantičtější a odhodlanější.

Zpřísníme dohled nad produkcí masa, slibuje Čechům polský ministr. Plošné kontroly vůči našim výrobkům jsou neférové, říká

Polský ministr zemědělství Jan Krzysztof Ardanowski v rozhovoru vysvětluje, jak rozsáhlé změny chce provést ve veterinární inspekci, protože si je vědom, jak důležité jsou potraviny ve struktuře polského vývozu. České zpřísněné kontroly považuje za neférovou součást konkurenčního boje. Spíš by chtěl s českými podnikateli spolupracovat.

HN: K obědu před tímto rozhovorem jsem si dal polské hovězí. Máte rád české pivo?

Celkově piju málo piva, dávám spíš přednost tvrdšímu alkoholu. Pokud bych si ale měl vybrat pivo, byl by to budvar nebo plzeň. České pivo mám rád.

HN: Takže se nemusíme bát kontrol českého piva, jak jste naznačoval?

Všechny kontroly jsou možné, to není moje rozhodnutí. Spíš se nafouklo to, co jsem trochu žertem řekl na oznámení českého ministra, že se nyní bude kontrolovat všechno z Polska − že můžeme kontrolovat všechno z Česka. Zdá se mi ale, že je to vážnější záležitost.

Na světě se při milionech tun obchodovaného zboží často objevují nějaké chyby, které nemusí být nutně záměrné. Mohou mít původ třeba ve způsobu dopravy. Je potřeba tyto případy co nejlépe vyjasnit, odstranit příčiny a nedělat z toho důvod k vyhlášení války.

Opravdu bych chtěl věřit, že ve všech členských zemích EU služby odpovědné za kontrolu potravin fungují perfektně. Opírá se o to princip vzájemné důvěry sanitárních či veterinárních inspekcí.

Zdá se mi ale, že v tom není symetrie. V Polsku byl jediný nešťastný případ, kdy na jatkách zabili několik kusů dobytka, který nemohl vstát, bez veterinárního dozoru a získané maso bylo bezpečné.

Bezpochyby to bylo porušení zákona, protože jen veterinář může určit, zda se to zvíře hodí pro jatka, nebo na uspání, zda maso je vhodné pro spotřebu, nebo jako krmivo pro zvířata, nebo jen na likvidaci.

Nafukování tohoto jednoho případu je podle mého názoru neslušné.

V Německu byl v říjnu podobný případ zabíjení krav, které nemohly vstát. Odehrál se v závodě v Dolním Sasku v Osnabrücku. Popsaly to jedny malé noviny, zavřeli firmu, potrestali veterináře a nic víc se nestalo.

Po Evropě neběhala informace, že německé maso je nebezpečné, že je škodlivé, že by se mělo bojkotovat. Na internetu je možné najít drastické scény zabíjení dobytka ve Francii, které diskvalifikuje to maso, protože to zvíře porcovali zaživa. Vyzývá někdo k bojkotu francouzských potravin? Ne.

Na nás se ale svalilo všechno nejen v Česku, ale i na Slovensku a v jiných zemích. Dalo se rovnítko mezi špatné hovězí maso a celou produkci potravin. Tak se nedělají obchodní vztahy. Státy musí zajistit bezpečnost, o tom není diskuse.

Ať se konkurenční boj odehrává na základě nákladů, kvality, velikosti dodávek či místních zvyklostí, a ne nějakých her kolem systému dozoru.

Budete mít zájem:  Ketóza jednoduše a jasně – co je to a proč tento stav chtít?

HN: Jste za posledních asi osm let třetím ministrem zemědělství, se kterým hovořím na to samé téma. Je něco špatně na polském veterinárním dohledu či kontrole kvality?

Pokud by to bylo tak špatné, takových případů by se objevovalo víc. Systémy kontroly jsou v každé zemi trochu jiné, ale jsou akreditované a uznávané Evropskou unií. Od případu s technickou solí už uplynulo hodně času a přitom se to v českých médiích stále objevuje a vrací.

Pokud se porušují procedury, které mají zajistit bezpečnost, ohlásí se to prokuratuře, viníci jsou potrestáni, veterináři propuštěni. Chci ten případ, za který se mohu jen omluvit, ačkoli za něj nenesu vinu, využít k tomu, abych udělal zásadní změny v polském veterinárním dozoru.

HN: To se přesně chci zeptat, protože jsem slyšel o nedostatku veterinářů v inspekci, jejich nízkých platech

To jsou dvě různé věci. Platy veterinární inspekce jsou srovnatelné s jinými ve státních úřadech. Ten problém, který se objevil, se ale netýká lékařů inspekce. Když jsme vstupovali do Evropské unie, souhlasila s tím, že dozor nad jatkami a zpracováním masa mohou plnit tzv. pověření lékaři.

Inspekce pověří lékaře ze soukromé praxe, který v tom daném závodu pracuje, kontroluje a musí dodržovat všechny právní předpisy. Není ale ve služebním poměru. Může se stát, že se časem spřátelí s majiteli firmy a stará se spíš o jejich zájmy. Tohle zrušíme.

Dozor nad jatkami a zpracováním masa budou dělat výlučně pracovníci inspekce. Návrh zákona je připraven. Nemůžeme ze dne na den zaměstnat tisíce lidí, tolik jich prostě na trhu není.

Jsem přesvědčený, že i z toho špatného případu je možné vytvořit něco dobrého a napravit struktury tak, abychom se v příštích letech nemuseli bát, kde se co stane.

HN: Budou i nějaké investice například do kamerového dozoru?

Zákon říká toto: dozor přebírají státní inspektoři, budou zvýšeny i jejich případné pokuty až do možnosti zakázat jim vykonávat profesi veterináře. Po tom volají i zemědělci. Ti také očekávají, že by vlastníci firem měli případně zákaz vykonávat činnost související se zpracováním masa.

Budou i technická řešení: veterináři se budou moci on-line připojit ve firmě k databázi dat zvířat, kterou má státní agentura restrukturalizace a modernizace, a zjistit, zda to zvíře, které tady visí na háku, bylo z registru vyškrtnuté, odkud je, anebo zda je neznámého původu.

Lékař se mohl i nyní do toho systému podívat, ale ne on-line, jen z kanceláře. Teď to bude moci udělat z přenosného počítače. A nad částí, kde jsou jatka, chceme zavést čtyřiadvacetihodinový monitoring. Platit ho bude majitel firmy, ale bude to zaplombované, aby se vyloučila manipulace s těmi zařízeními. Za to by případně byla velká pokuta.

Zvažujeme také kamery na dopravních prostředcích, aby bylo vidět, v jakých podmínkách jsou ta zvířata převážena.

A co je možná nejzajímavější. Chci utéct dopředu, nejen pořád opravovat. Za pár dní začneme zkušebně provozovat nejmodernější systém monitoringu zvířat na světě, od narození po kousek masa na talíři. Jmenuje se to blockchain. Je to jedno z hlavních hesel svázaných s digitalizací v zemědělství.

Od zavedení čipu do telete budeme moci sledovat celý jeho život, jakého mělo majitele, kolik dní bylo venku, zda bylo léčené, kdy a kde bylo zabito. To se nyní chce na těch nejdražších a nejlukrativnějších trzích, takové maso může být mnohem dražší.

U nás nejspíš budeme první v Evropě, zkušební provoz začneme příští týden.

Článek pro předplatitele

Ještě na vás čeká 60 % článku. Pokračovat ve čtení můžete jako náš předplatitel.

Vedle přístupu k veškerému on-line obsahu HN můžete mít:

  • Mobilní aplikaci HN
  • Web bez reklam
  • Odemykání obsahu pro přátele
  • On-line archiv od roku 1995
  • a mnoho dalšího…

Polská vláda chtěla do Evropské komise protlačit svého člověka. Babiš sehrál roli prostředníka

„Česko sehrálo roli toho, kdo kabinetu Věry Jourové nabídku od Polska předává,“ popsal Radiožurnálu mimo záznam dobře informovaný zdroj.

Europoslanci debatovali o Babišově kauze. Kritici se ohrazovali proti ‚podpoře oligarchických struktur‘

Číst článek

Výměnou měla Česká republika získat jiné vlivné místo. Na polského premiéra Mateusze Morawieckého se obrátil přímo jeho český protějšek Andrej Babiš.

Pokoušel se pro Česko získat místo v kabinetu polského eurokomisaře pro zemědělství Janusze Wojciechowského. Určené mělo být pro experta na politiku soudržnosti Tomáše Nejdla, který v předchozí Evropské komisi patřil mezi poradce rumunské eurokomisařky pro regionální politiku Coriny Creţuové.

Ten není ‚náš‘

Úřad vlády se pokoušel najít pro Nejdla uplatnění v rámci snah prosadit co nejvíce Čechů do kabinetů zahraničních eurokomisařů. Při vyjednávání s Morawieckým Babiš podle zdrojů Radiožurnálu mimo jiné argumentoval tím, že Jourová ve svém týmu dále počítá se spoluprací s Polákem Wojtkem Talkem.

Právě vzájemné výměny mezi státy hrají při obsazování kabinetů eurokomisařů klíčovou roli.

Češi usilují o klíčová místa v Bruselu. Babiš přislíbil podporu, podle Prouzy je ale Úřad vlády pasivní

Číst článek

Morawiecki ale Babišovi odpověděl, že Talko nepatří mezi „jeho lidi“, po Česku proto žádal jeho nahrazení za jiného Poláka více nakloněného tamní vládě. Český premiér pak o uskutečnění této výměny skutečně usiloval.

„Šlo o člověka, který by byl z polského pohledu prověřený a který by byl loajální ke straně Právo a spravedlnost. Pokud by se stal členem kabinetu, ohrozilo by to věrohodnost Věry Jourové v jejím snažení chránit principy právního státu v Polsku,“ popsal Radiožurnálu dobře informovaný zdroj.

Členové kabinetů eurokomisařů mají přístup k důvěrným informacím a interním materiálům a mohou ovlivňovat rozhodování přímo ve vedení Evropské komise. 

Evropská komise chce zastavit práci disciplinární komory polského soudu. Varšava chyby odmítá

Číst článek

Jourová Babišovu žádost podle informovaných zdrojů odmítla. Na otázky, které jí Radiožurnál zaslal, ale nereagovala.

Ve čtvrtek však na dotaz Hospodářských novin popřela, že by po ní Babiš chtěl, aby byla k Polsku a Maďarsku vstřícnější: „Ze strany pana premiéra Babiše jsem nezaznamenala žádné takovéto intervence, samozřejmě o situaci v Polsku a Maďarsku jsme hovořili několikrát a to bylo vždy z mé iniciativy, protože vím, že pro Visegrád jde o důležitou a citlivou agendu.“

Na zaslané otázky neodpověděli ani Babiš a státní tajemnice pro evropské záležitosti Milena Hrdinková.

Jourová terčem kritiky

Věra Jourová v nové Evropské komisi jako místopředsedkyně zdědila spory Evropské unie s Polskem a Maďarskem o stav právního státu.

Varšavu komise kritizuje kvůli reformám justice, které podle ní ohrožují nezávislost soudců.

Polská vláda po žalobách u Soudního dvora EU od části reforem ustoupila, umožnila například odvolaným soudcům Nejvyššího soudu, aby se znovu vrátili do práce. V jiných změnách ale pokračuje.

Jourová se po nástupu do čela Evropské komise stala terčem kritiky některých vládních politiků v Polsku, tento týden například ze strany europoslankyně Beaty Kempy, někdejší šéfky kanceláře premiérky Beaty Szydłové. Ta Jourovou vyzvala, aby místo se soudci raději mluvila s lidmi, které polské soudy údajně poškodily. Mluvčí maďarské vlády Zoltán Kovacs českou eurokomisařku zase obvinil, že patří do „Sorosova orchestru“.

Úspěchy na vlivných postech

Úřad vlády se po nástupu nové Evropské komise pokoušel prosadit Čechy do vlivných funkcí v kabinetech i dalších zahraničních komisařů. České republice se v nich podařilo získat dvě vlivná místa.

Evropská komise postupuje ohledně kauzy Babiš velmi pomalu, říká europoslankyně Vrecionová

Číst článek

Do nejužšího týmu švédské eurokomisařky pro vnitro Ylvy Johanssonové nastoupila česká expertka na bezpečnost a azylovou politiku Monika Maglione, která na různých postech v Evropské komisi působí od roku 2003 – naposledy v delegaci unie ve Washingtonu. Johanssonová jí svěřila mimo jiné agendu boje proti organizovanému zločinu.

Čecha si mezi své nejbližší spolupracovníky vybral také výkonný místopředseda Evropské komise pro boj proti klimatickým změnám Frans Timmermans. Členem jeho týmu se stal expert na zemědělskou politiku a rozvoj venkova Lukáš Víšek, který na různých postech v Bruselu působí od roku 2001. U Timmermanse bude mít na starosti kromě zemědělství, také oblast zdraví a potravin.

Lukáše Víška ale oslovil Timmermans sám. Česko za něj podle zdrojů Radiožurnálu raději nelobovalo v obavě, aby mu případná podpora české vlády neuškodila. Premiér Babiš se totiž loni podílel na úspěšném odporu proti nástupu Timmermanse do křesla předsedy Evropské komise.

Diskuze

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Adblock
detector