Víte, jaké podmínky musí splnit pivovar, aby své pivo mohl označovat chráněným zeměpisným označením (CHZO) České pivo? Možná se budete divit.
_
Podkladem následujícího článku nám bude specifikace nařízení Rady (ES) č. 510/2006 týkající se CHZO České pivo. V něm je možné vyčíst, co takové České pivo, které chce nést toto chráněné zeměpisné označení, musí splnit. Za dozorový orgán je v tomto nařízení stanovena Státní zemědělská a potravinářská inspekce (SZPI). A na co vše tedy dohlíží?
Aby se něco dalo označit jako české, dá rozum, že by to mělo být vyráběno také z českých surovin. To však neplatí stoprocentně pro České pivo. Slad i chmel se dá nahradit z dovozu a mnohdy se dá nahradit i úplně něčím jiným. Na to se teď společně podívejme pod drobnohledem.
Předepsaný slad minimálně z 80%
Tato podmínka se tedy přesně týká extraktu v sušině sladu. Ten smí být zastoupen minimálně 80%, což se na první pohled zdá celkem dost. Specifikace nařízení dokonce předepisuje odrůdu ječmene pro výrobu sladu a dále odkazuje na kultivary této odrůdy, které stanovuje SZPI a Výzkumný ústav pivovarský a sladařský.
Konkrétně jde o jarní dvouřadý ječmen, který je pro výrobu tzv. plzeňského sladu nejvhodnější, a jeho kultivary. Nařízení však nikde nespecifikuje, že ječmen použitý na výrobu sladu pro České pivo musí být vypěstován v Česku! Naštěstí SZPI stanovuje, že minimálně 50% extraktu v sušině sladu musí pocházet z „teritoriálně vymezeného území“.
Autor: Geoffrey A Stemp
Tím však pozitiva končí. Zbývá totiž ještě 20% várky, které se dají nahradit. Ptáte se čím? No rádi bychom řekli, ani se neptejte a otázku bychom přešli, jenže to by nebylo správné.
Tak tedy 20% várky se dá nahradit třeba cukrem, glukózovým sirupem, rýží nebo třeba kukuřicí. Ač se s posledními dvěma surovinami v našich zeměpisných podmínkách nesetkáváme často, to samé nemůžeme říct o cukru a glukozovém sirupu.
Dají se sice použít třeba jen k nastartování procesu kvašení, ale to mluvíme o opravdu malém množství přidaného cukru. Jinak se ovšem dá do várky přidat cukr opravdu ve velkém.
Přímo na stránkách SZPI najdeme v tabulce opravdu ošklivý příklad várky, která by však nebyla překážkou v udělení CHZO České pivo. Tato várka obsahuje 4 000 kg sladu a 500 kg cukru krystal. No posuďte sami…
Chmel – předepsané množství i odrůdy
Napíšeme-li, že České pivo musí obsahovat minimálně 30% českého chmele z předepsaných odrůd pro světlé ležáky a pouhých 15% pro ostatní piva, mnoho čtenářů se jistě zhrozí. Jenže tak se specifikace nařízení interpretovat nedá. Je v něm totiž stanoven podíl tzv.
α-hořkých kyselin v celé várce
, které musí pocházet z českého chmele. A o to právě jde. České odrůdy chmele totiž těchto látek mnoho neobsahují, což je jedna odlišností našeho chmele.Přímo ve specifikaci nařízení se také dočteme, že podíl α-hořkých kyselin a β-hořkých kyselin je u odrůd chmele pěstovaných ve světě zhruba 2,5:1, v českých odrůdách je to naopak 1:1,5.
Takže aby byla splněna podmínka týkající se podílu α-hořkých kyselin, je třeba použít výrazně více českého chmele než 30% (případně 15%), jak nařízení interpretují mnozí jiní. SZPI na svých webových stránkách opět uvádí konkrétní příklady.
Taková várka, která splňuje podmínky pro udělení CHZO České pivo tak může obsahovat například 30 kg žateckého poloraného červeňáku, 7 kg chmele Northern Brewer a 1 kg chmelového extraktu. Jak vidno, český chmel v takové várce dominuje, zůstává však otázkou, zda by neměl být v českém pivě zastoupen výhradně. O co takové chmelové extrakty a další náhražky?
Zmínkou o odrůdách chmele jsme se šikovně dostali k druhé podmínce týkající se chmele určeného pro výrobu českého piva. Specifikace nařízení v tomto směru opět odkazuje na SZPI a Výzkumný ústav pivovarský a sladařský.
Podle SZPI doporučuje Výzkumný ústav použití odrůd chmele Žatecký poloraný červeňák, Premiant a Sládek.
To jsou tedy ty odrůdy chmele, jejichž α-hořké kyseliny musí tvořit v českém světlém ležáku 30% a v ostatních pivech 15%.
Voda výhradně z místních zdrojů
Třetí důležitou surovinou pro výrobu piva je vedle sladu a chmele samozřejmě voda. Ta podle specifikace nařízení musí pocházet výhradně z místních zdrojů a měla by být měkká až polotvrdá.
Zvláště podmínka o původu vody není pro pivovary zvlášť omezující, neboť dovoz vody pro výrobu českého piva ze zahraničí by byl nejen nesmyslný, ale také neekonomický.
A právě ekonomické důvody jsou často ty, které pivovary ženou k používání zahraničního sladu a chmele a různých náhražek.
A co pivovarské kvasnice?
Ani u pivovarských kvasnic není vyžadován český původ, což v tomto případě není zvlášť na závadu. Je zkrátka jedno, zda budou alkohol vyrábět kvasnice české nebo německé.
Důležité však je, aby se jednalo o kvasnice spodního kvašení, neboť právě ty způsobují rozdíl mezi zdánlivým a dosažitelným prokvašením, který je pro česká piva typický a způsobuje jeho výjimečnou chuť.
Zbytkový nezkvašený extrakt je totiž jednou z vlastností, které dělá české pivo tím, čím je.
Závěrem o surovinách pro výrobu Českého piva
_
Zdá se tedy, že ač může mít konzument Českého piva (CHZO) pocit, že pije české pivo, nemusí tomu být 100%.
Ačkoliv se specifikace nařízení odvolává i na historické kořeny vaření piva, můžeme vést spory o tom, zda třeba přidávání chmelových extraktů a nahrazování sladu cukrem, odpovídá tradičním postupům vaření piva u nás. Cíl, tedy zachování výjimečného českého piva včetně postupu jeho výroby, může být tak dosažen jen stěží.
Zvláště nesou-li označení České pivo i piva, která si to podle našeho názoru mohou zasloužit jen těžko. Vlastní názor ať si však udělá každý konzument sám, předchozí řádky mu k tomu mohou být dobrým podkladem.
Ovšem nahrazování českých surovin zahraničními není jediným prohřeškem, které označení České pivo (CHZO) toleruje. Podobně se totiž staví i k využívání či spíše zneužívání CK tanků a technologie HGB.
BBCCzech | Pivní triologie
Pivo a reklama
Na internetových stránkách moravského Pivovaru Černá Hora, který vyrobí ročně kolem sto padesáti tisíc hektolitrů piva, vítá návštěvníky chrámová hudba.
Po sborovém zpěvu, který má podtrhovat tradici a heslo firmy „Pivo jako za starých časů“, následuje virtuální přednáška:
 Velké pivovary mají strategii jak zaujmout |
„Vážení návštěvníci, nacházíte se ve varně, která je srdcem pivovaru.“ Internet nabízí prostor propagaci, která je na pivní spotřebitele stále naléhavější. Přestože webové stránky jsou možná médiem nejmodernějším, dá se předpokládat, že zasahují pouze zbytkové množství konzervativních českých pivařů. Na rozdíl pochopitelně od masové reklamy televizní. I ta krušovická sází mimochodem na tradici…. „Vařit pivo tak, aby jeho chuť byla vskutku královská, je umění. My to umění ovládáme už více než čtyři sta let.“ Jak upozorňuje mluvčí Plzeňského Prazdroje Alexej Bechtin, odvysílání jednoho spotu v hlavním vysílacím čase stojí inzerenta desítky tisíc korun a pivovary proto pozorně sledují, jaký mají vynaložené náklady efekt. „Úspěch reklamy se samozřejmě zjišťuje, ve výsledku, který přinesla. A to máme velmi dobře přesně spočítáno díky našim kontinuálním stálým marketingovým průzkumům.“ „Každý týden na určitém vzorku populace zjišťujeme, jak si která značka stojí a jakým způsobem reklama i jiné marketingové působení naší společnosti k tomu přispívá a podle toho hodnotíme, jestli strategie či akce, které podnikáme, jsou správné, nebo ne.“ „To jsou samozřejmě velmi přísně chráněná interní data,“ říká mluvčí Plzeňského Prazdroje.
'Trh kolem komína'
Ne každý pivovar však svým televizním klipem dokáže konzumenta zasáhnout a ne každý obchodník si může podobnou investici dovolit, jak upozorňuje výkonný ředitel Českého svazu pivovarů a sladoven Jan Veselý.
 Regionální pivovary se orientují hlavně na nejbližší okolí |
„Větší pivovary mají výhodu v tom, že jejich výroba na jednotku produkce je levnější.“ Příkladem dalšího menšího výrobce, ke kterému se v našem pořadu ještě vrátíme, je městem vlastněný Pivovar Náchod s ročním výstavem 140 000 hektolitrů. Jak potvrzuje jeho ředitel Josef Hlavatý, i tato firma se nutně zaměřuje na jiné formy hlavně regionální propagace. „Je to užší spolupráce s regionem jako takovým, ať už ve sféře podnikatelské, ve sféře politické, sportovní. Myslím si, že to je hlavní.“ „Důležitá je také podpora různých i kulturních záležitostí. V tomhle je asi jediná výhoda malých pivovarů. A všecko ostatní především na straně velkých. Je to o penězích.“ „Žádný z malých pivovarů si dneska nemůže dovolit vydávat takové sumy na reklamu jako velké pivovary.“
|
Větší pivovary mají výhodu v tom, že jejich výroba na jednotku produkce je levnější Jan Veselý |
„A i kdyby to brali jenom třeba z podílu z prodejů, tak z hlediska významu to nemá až takový význam, jako třeba když Gambrinus pustí desítky nebo stovky milionů do reklamy televizní, protože opravdu je to o tom omezeném okruhu známosti značky.“ „Samozřejmě výhoda je někde do těch dvaceti, čtyřiceti kilometrů, záleží na velikosti pivovaru, a pak postupně značka ztrácí své podvědomí a je o to těžší se dam dostat a etablovat.“ „Každý rok připravujeme na daný rok jakousi marketingovou kampaň, která zahrnuje vlastně takový komunikační mix.“ „Dnes už v něm dominují především vizuální billboardy a je to kombinace s rádiama, sponzorskejma akcema, s ochutnávkama. To je asi, asi všecko, určitě nechodíme do televizních reklam a podobných věcí,“ říká Josef Hlavatý z Pivovaru Náchod.
- Přesná cílová skupina
- A jak se od spotřebitele Prazdroje liší spotřebitel Gambrinusu nebo Velkopopovického kozla?
- Hořké pivo, drsný kraj
Televizní reklama, která ve výzbroji menších pivovarů chybí, má o svém pivaři zjištěno víc než mnozí z konzumentů tuší. Mluvčí Plzeňského Prazdroje Alexej Bechtin vysvětluje, jak se profilují spotřebitelé jednotlivých pivních značek z portfolia největšího českého pivovaru, který patří k americké skupině SABMiller. „Každá značka má velmi přesně vymezenou, specifikovanou, i do nejmenších detailů rozpracovanou cílovou skupinu.“ „Tak například, když vezmu Pilsner Urquell – cílová skupina spotřebitelů je ve věku dvacet pět až čtyřicet let, muži s vyšším příjmem, lidé, kteří vyhledávají především kvalitu, kteří dbají na svůj status, na to, že spotřebovávají a pijí něco výjimečného, velmi kvalitního a samozřejmě ve výjimečném velmi kvalitním prostředí, které už dnešní trh české gastronomie také nabízí.“
„Tak samozřejmě spotřebitel značky Gambrinus je mnohem širší, méně vyhraněná cílová skupina. U spotřebitele značky Gambrinus spíš rozhodují takové charakteristiky jako posezení s přáteli, ten sociální aspekt, to je pivo, které najdu všude, je k dispozici ve více než deseti tisících hospod a restauracích.“ „Je to nejpopulárnější, největší české pivo, má pětadvacet procent trhu, to znamená, každé čtvrté pivo u nás vypité. Navíc se k tomu připojí i charakteristika, která souvisí se sponzoringovou aktivitou značky Gambrinus, s tím, že Gambrinus je největším partnerem českého fotbalu, takže spotřebitelé Gambrinusu jsou lidé, kteří rádi fandí, společně se baví s přáteli a tam samozřejmě menší roli hraje hledání statusu, té kvality, špičky.“ Můžeme si takhle ještě probrat třeba spotřebitele Velkopopovického kozla a Radegastu? „Radegast je velmi specifická značka. Radegast je regionální značka, je výrazně zaměřen na Moravu, především na severní Moravu a Slezsko. Plzeňský Prazdroj přijal i, řekněme, takové strategické rozhodnutí značku rozvíjet dál jako značku regionální, značku, která má velmi silné kořeny v regionu a pasuje lidem tam, je to jejich pýcha, jejich hrdost, něco, na co jsou zvyklí, loajální.“
 Spotřebitelé jednotlivých značek se liší ve svých zvyklostech |
„Je tam obrovská míra loajality ke značce, naprostá většina značky Radegast se prodává na severní Moravě, a tam právě zdůrazňuje značka Radegast velmi odlišný chuťový prvek hořkosti, silně chmelené pivo, na kterém se staví i celá reklamní marketingová kampaň. Hořké pivo, drsný kraj, prostě ty kořeny.“ „Moravské spotřebitele značky Radegast vidíme jako lidi otevřené, ale zemité, zakořeněné v té oblasti. Velkopopovický kozel je tradiční české pivo s obrovskou tradicí, s obrovským nádechem kdysi malého rodinného pivovárku, dneska třetího největšího v České republice, který prochází obrovským rozvojem, ale značka Velkopopovický kozel je především naším nástrojem a zbraní na trhu baleného piva, to znamená, v obchodech, v láhvích.“ „Velkopopovický kozel samozřejmě bojuje svou kvalitou image podpořenou velmi sympatickým maskotem, kozlem, tímto způsobem se vyvíjí v poslední době reklama Velkopopovického kozla. A Velkopopovický kozel se podle marketingových škatulek zařazuje do kategorie odměna po práci,“ říká Alexej Bechtin. „Mrkni pod zátku a otevři si cestu ke skvělým výhrám. Registruj se SMS zprávou a zasílej unikátní kódy,“ osloví dnes v supermarketu samotná láhev potenciálního zákazníka.
Podobné soutěže se soustředí spíše na přímý zisk, zatímco televizní reklamy mají hlavně upevňovat věrnost značce u stávajících konzumentů a zdůrazňují až kmenovou příslušnost ke skupině spotřebitelů.
BUDVAR PROŠLAPÁVÁ CESTU ČESKÉMU PIVU – MZV
Milovník piva z New Yorku přichází do jednoho z mnoha tamních barů. „Jaký máte český ležák?“ ptá se obsluhy. „Víte, české ležáky mám nejradši,“ dodává.
Takovou vizi budoucnosti tuzemského piva nastínil v rozhovoru pro MED generální ředitel Budvaru Petr Dvořák. Nejvíc ho samozřejmě potěší, když v cizině narazí na nápoj přímo z Českých Budějovic.
„Jsem ale rád, když tam vidím jakékoliv české pivo,“ zdůraznil šéf pivovaru, který zůstal jediným národním podnikem v Česku.
Generální ředitel Petr Dvořák (vpravo) přímo u zdroje. Foto: Budvar
Právě výjimečný status národního podniku, který zůstává ve stoprocentním vlastnictví státu a spadá přímo pod ministerstvo zemědělství, vyvolával v minulosti politické třenice. Část politiků žádala privatizaci nebo alespoň změnu právní formy podniku.
Jiní argumentovali, jak důležité je zachovat status quo kvůli sporům o značku Budweiser s americkou pivovarnickou skupinou Anheuser-Busch.
Jakákoliv podobná změna by v jejich očích mohla být začátkem procesu, který by nakonec skončil převedením Budvaru do náruče jeho amerického konkurenta.
Petr Dvořák v rozhovoru poznamenal, že v tomto ohledu „doba pokročila“. Tou zásadní otázkou už není, jestli by se národní podnik měl či neměl transformovat, ale to, jakou roli by měl plnit pro stát a pro celé české pivovarnictví.
„Budvar má v tomto ohledu obrovský potenciál, může využívat sílu své značky a prošlapávat cestu pro české pivo na zahraničních trzích. Na mnoha z nich jsme dobře etablovaní, vyvážíme zhruba do 80 zemí světa,“ uvádí generální ředitel.
Budvar už začal spolupracovat s malými pivovary na domácím trhu, rozhodl se nabídnout jejich pivům „své“ pípy v restauracích. Dalším krokem má být podle Petra Dvořáka právě sdílení exportního know-how. Budějovický podnik může přispět s radou, na koho se v té či oné zemi obrátit, nebo i na některých trzích zařadit partnerská piva do svého portfolia.
Budvar jako řemeslné pivo
Budvar má ostatně k řadě minipivovarů blízko i proto, že na rozdíl od jiných firem nikdy neopustil tradiční způsob vaření piva. Díky tomu se hlásí k současnému trendu řemeslných, craftových piv – tedy piv, jejichž výrobci nijak nešidí suroviny, zachovávají při výrobě velký podíl ruční řemeslné práce a drží se specifické chuti svého moku.
„Když se podíváte na témata, o kterých se v souvislosti s craftovými pivy debatuje, zjistíte, že Budvar nemusí na svých výrobních postupech měnit vůbec nic. Naopak, pro nás to není žádný módní trend. Pivo vaříme tak, jak jsme ho vařili vždycky, dnes to ale dokáže ocenit více spotřebitelů,“ říká generální ředitel Budvaru.
Zatímco jiní výrobci ležáků v Česku i ve světě se v minulosti zbavili ležáckých sklepů a tanků, Budvar naopak své sklepy dál rozšiřuje. Svou dvanáctku vaří výhradně z žateckého hlávkového chmele. Petr Dvořák mluví o zajímavém kontrastu mezi tradičním vařením piva a moderními technologiemi.
Obojí k dnešnímu Budvaru patří. Na jedné straně třeba „chlapi“ na varně, kteří po staru sekerkou dávkují chmel, na druhé straně nejmodernější logistické centrum, kdy od stočení piva do lahve až do jeho naložení do kamionu není nutný jediný zásah lidské ruky.
Veškerou práci přebírají roboty, výtahy a zakladače.
Toto vše má podle Petra Dvořáka, který se vždy věnoval především marketingu, velký význam také pro exportní strategii. Budvar dnes v celém světě těží z toho, že spotřebitele zajímá celý příběh dané značky – tedy z čeho, jak a kde je pivo vyrobené.
Varna v budějovickém pivovaru. Foto: Budvar
Z hlediska teritoriálního zaměření exportu je přitom pro Budvar zatím stále klíčová Evropa.
Jde o kontinent, který podle historických dohod o sférách vlivu z první poloviny minulého století měl vždy patřit Jihočechům, nikoliv americkému Budweiseru ze skupiny Anheuser-Busch. Ten si měl zase pohlídat „domácí“ americký kontinent.
Konkurenti ze Spojených států se sice navzdory dohodám také snažili Evropu dobýt, ale Budvar své pozice díky úspěchům v mnoha soudních sporech ustál.
Budějovický národní podnik loni vyvezl do celého světa 1,1 milionu hektolitrů piva, což byl meziroční nárůst o 8,5 procenta.
Vůbec nejvýznamnějším zahraničním trhem je Německo, do velké pětky největších odběratelů pak patřily také Polsko, Rusko, Slovensko a Velká Británie.
Podle Petra Dvořáka vývozu výrazně pomáhají dceřiné společnosti Budvaru ve třech z těchto zemí – Německu, Slovensku a Británii.
Specifickým případem je právě Spojené království – na trhu tam koexistují obě značky, Budweiser Budvar i americký Budweiser, který jinde v Evropě většinou musí používat značku Bud.
Nyní je ovšem Británie v centru pozornosti především kvůli chystanému brexitu, k němuž se ale stále nemůže dopracovat.
Není jasné, jakou má mít odchod z Evropské unie formu, což přináší značnou nejistotu i pro Budvar.
„Brexit je pro nás především krátkodobá hrozba. Pokud by mělo dojít k tvrdému brexitu, nikdo není schopný říct, co se vlastně bude dít, jestli budou stát kamiony na hranicích,“ uvádí Petr Dvořák.
Britská vláda sice prohlásila, že neplánuje žádné zvyšování cel, ale nejistotu tím nerozptýlila.
Z dlouhodobějšího hlediska by brexit podle generálního ředitele žádnou tragédií být nemusel: „Exportovat mimo Evropskou unii umíme.“
Z Evropy dál do světa
Jestliže krátkodobě zůstává nejzajímavějším teritoriem Evropa, do budoucna má Budvar širší geografické ambice.
„Ekonomické a demografické trendy nám ukazují, že ve střednědobém a dlouhodobém horizontu se musíme chystat na silnější expanzi do vzdálenějších destinací,“ říká šéf Budvaru, který byl v minulosti také marketingovým manažerem Plzeňského Prazdroje.
Považuje za logické, že nástup jeho bývalého zaměstnavatele v Asii je zatím silnější než v případě Budvaru – i vzhledem k japonským majitelům plzeňského pivovaru.
Stejně jako v Česku platí i na exportních trzích, že se Budvar musí prosadit také jako točené pivo v restauracích. „Když chcete budovat silnou značku piva, nemůžete být jenom na regálech v maloobchodních řetězcích.
V hospodách a restauracích se formují názory, vytvářejí spotřebitelské trendy,“ vysvětluje Petr Dvořák.
Pivo je z marketingového hlediska „společenský produkt“, což platí víceméně všude na světě – od Německa po asijské země.
To nejde splést…
Při dobývání dalších trhů bude nutné vycházet z toho, jak byl nebo případně ještě bude v jednotlivých zemích dořešen spor s americkým Budweiserem.
Šéf Budvaru v této souvislosti mluví o třech až čtyřech kategoriích zemí – někde mohou Budějovičáci prodávat své pivo pod svým preferovaným názvem Budweiser Budvar a buď mají na tuto značku exkluzivní práva nebo nikoliv, jinde se musejí spokojit s českou verzí Budějovický Budvar.
Ve Spojených státech a Kanadě se pak nemůže v názvu objevit ani slovo Budvar, takže tam se toto pivo prodává pod názvem Czechvar.
Nemůže ale někdy paradoxně silná celosvětová reklama amerického Budweiseru pomoci i opravdovému budějovickému pivu z Budvaru? „To si nemyslím,“ odpovídá Petr Dvořák. Spotřebitelé, kteří mají pivo rádi a rozumí mu, dobře vědí, jaký je rozdíl mezi americkým pivem a tradičním českým ležákem.
JAN ŽIŽKA
Pivní novinky | České pivo – České zlato
Publikováno:před 3 hodinamiZdroj:MediaGuruAutor:Martina VojtěchovskáBernard 
V minulém týdnu měl premiéru nový spot Rodinného pivovaru Bernard „Svět se zbláznil, držme se“. Jde o filmové pojetí spotu s méně využívanou délkou 90 vteřin, který natočil Jiří Mádl. Proč ten spot vznikl?
Před časem jsme oslovili Jirku Mádla, protože jsme s ním chtěli spolupracovat na filmu o příběhu značky do našeho nového návštěvnického centra, které teď dokončujeme. Bohužel nevíme, kdy ho budeme moct otevřít. Je to velký projekt o čtyřech patrech s expozicí a kinosálem. Nakonec z toho filmu nic nebylo, ale dveře případné spolupráce jsme nechali otevřené. Jirka Mádl se pak ozval na podzim, že by měl nápad na filmový spot. Hned když Tomáši Liptákovi, našemu marketingovému řediteli, popsal myšlenku a ukázal storyboard, věděl, že takový spot chceme. Bylo nám jasné, že pokud se udělá dobře, že bude velmi silný. Dnes můžeme říct nahlas, že je velmi silný.
- Je cílem spotu vyslat podporu lidem a celé společnosti a podpořit je v této době?
- Nemůžeme se nezmínit o drobné, ale přesto zásadní obměně sloganu z „držte se“ na „držme se“…
- Zamýšlíte, že byste tento obměněný slogan používali ve svých kampaních pravidelně?
- Problémy, které tady byly ještě před nástupem pandemie, s jejím příchodem ještě zesílily. Je obtížné odhadovat, jak dlouho si následky poneseme, ale asi lze čekat, že to nějaký čas trvat bude…
Asi bych neřekl, že máme nějaký cíl. Je tady ale řada hledisek, které se v jeho vzniku odrážejí. Loni s příchodem covidu jsme museli zavřít restaurace a omezit investice. Pak přišlo silné léto, všichni jsme podlehli iluzi, že se nic neděje, lidé nevycestovali a jako firma jsme na tom byli dobře. Podzimní epidemie a lockdown, který trvá dodnes, nás znovu poznamenal. Zavřením restaurací jsme přišli o mnohem víc v prodeji než na jaře. Do restaurací dodáváme 60 % naší produkce, takže nás to velmi zasáhlo. Jsme velmi zdravá firma, měli jsme největší rezervy v historii, nicméně od léta naše peněžní zásoba klesla o 200 mil. Kč. Z tohoto úhlu pohledu tak potřebujeme být víc vidět, být vnímáni, mít výbornou reklamu. Na druhé straně mnohem silněji vnímám společenský pohled. Řadu lidí poznamenala zavedená omezení proti covidu – nebudu se zabývat tím, jak moc jsou nehospodárná a chaotická, to je na jiné téma – ale faktem je, že mnoho lidí trpí strachem a má existenční potíže. Staří lidé jsou nuceně izolovaní a nemohou se vídat se svými rodinami. Vládne zde atmosféra obav a oddělenosti, zvyšují se psychické problémy lidí. Situaci zhoršují sociální sítě, které ačkoliv se tváří, že nám usnadňují kontakt, tak ve skutečnosti ho ztěžují. Jsou naprogramovány tak, aby vzbuzovaly závislost a vytvářely sociální bubliny, mezi kterými vznikají velké bariéry hraničící s nenávistí. To vše se odehrává v situaci, kdy navíc celý západní svět onemocněl. Tím ale nemyslím covid. Je pokrytecký, uznává jen jeden správný názor, neplatí v něm presumpce neviny. Žil jsem v totalitě a vím, co to je. Mladší lidé ale tuto zkušenost nemají a podléhají iluzím o lepším světě… A do toho přicházíme se spotem, ve kterém se odehrává pět mikro příběhů obyčejného, ale krásného lidství. Se spotem, který přináší spoustu lidskosti a řešení. Ona totiž ta situace nemá řešení z hlavy, ona má podle mého názoru řešení ze srdce. Empatie, podpora, obejmutí. Někdy stačí i malé gesto a najednou je všechno veselejší. Jirka Mádl spot geniálně pojal, výbornou práci odvedla produkce Dawson a jeho sílu ještě umocňuje překrásná živá hudba, kterou pro nás na piano nahrál Petr Malásek. Máme dlouhodobou kampaň „Svět se zbláznil, držte se“. Ale ta kampaň byla úplně jiná než tento spot. Když se někde v nějaké lokalizované situaci svět zbláznil, tak my jsme na to obrazně řečeno nasvítili reflektory a udělali si z toho legraci. Téma jsme vizuálně ztvárnili a nejčastěji prostřednictvím billboardu k němu připojili vzkaz „Svět se zbláznil, držte se“. Jenže to bylo v době, kdy se takové věci neděly plošně, ale jen někde. Poslední dobou to vnímám tak, že svět napůl zešílel a už mě přestalo bavit dělat si z toho legraci. Takže my ten slogan už delší dobu nepoužíváme, naposledy jsme ho tuším použili v parodii na „Metoo kampaň“. V aktuálním spotu jsme vyměnili jediné písmeno, ale je to úplně jiný vzkaz, úplně jiné poselství. Držme spolu, podpořme se, obejměme se… Nedokážu to říct, my to nijak neplánujeme, ale vyloučit se to nedá. Bavili jsme se o cíli kampaně. Není asi příliš uchopitelný. Jak už jsem řekl, potřebujeme reklamu. Jsem přesvědčený, že tento počin přinese firmě velkou reklamu a věřím, že to bude ta pravá reklama. Jsou značky, které mají obrovskou míru známosti a pak jsou i menší značky, označované jako love brands neboli milované značky. Nový spot nám snad pomůže být milovanou značkou a zároveň doufáme, že značka Bernard by se mohla vyprofilovat jako značka kultovní. Cítím, že reklamní efekt bude silný. Pro mě je ale v této chvíli ještě důležitější aspekt léčení nemocné společnosti. Vše, co jsem popisoval, je znakem hluboké nebo těžké nemoci naší společnosti. Ztratili jsme se v konzumu, přišli jsme o kontakt s přírodou a s Bohem. Skutečně jsme se ztratili ve vědeckém materialismu, což trvá už několik staletí od Newtona a Darwina. Kam to vede? Jsme dnes neuvěřitelně technicky vyspělí a jsme velmi zdatní v komunikačních technologiích. Tyto komunikační nástroje ale paradoxně vedou k odcizení. Jsme velmi primitivní v tom, jak se chováme k planetě a k přírodě. Podřezáváme si větev sami pod sebou. Ničíme životní prostředí, likvidujeme si zdroje pitné vody, půdu, deštné pralesy. Nazýváme primitivními kmeny a národy indiány v pralese, ti jsou ale ve skutečnosti mnohem moudřejší než my v té základní oblasti života. Je to velmi dobře možné, na druhé straně to, co zatím vidíme, je prohloubení trendu. Myslím tím chování vlád a centrálních bank. Poprvé v historii je celá planeta předlužená, peníze jsou takovou iluzí. A ekonomové říkají, že nám hrozí hyperinflace. Věřím tomu, protože centrální banky chrlí do oběhu stále nové imaginární peníze. Zadlužování je na denním pořádku, už nikoho ani nepřekvapuje. Lítají tady stovky miliard, ale přitom zase spousta těch peněz padá do kanálu. Udržují se z nich zombie firmy, které nemají šanci přežít a jsou tak placeny ze státních peněz. Životaschopné firmy na druhé straně nemůžou sehnat lidi. Zakonzervovali jsme tady pseudosocialistické myšlení. Je ale možné, že stále víc lidí začne situaci vnímat a vzejde z toho pozitivní změna.
Devadesátivteřinový imageový spot si obvykle mohou dovolit silné značky, které věří ve své hodnoty a vědí, že jejich zákazníci je rozpoznají. Je to v souladu i s tím zamýšleným směřováním značky Bernard jako značky kultovní?
My to nijak nastavené nemáme, ono to nějak plyne. Téměř nikdy jsme nedělali produktovou reklamu, jen když jsme začali dělat nealko pivo, piva ALE a IPA. Do té doby jsme komunikovali značku – Svět se zbláznil, Na stráží proti europivu a další kampaně. A toto je totéž. Vždy nám nejlíp fungovalo, když jsme vyjadřovali naše vnitřní přesvědčení a to, co cítíme. V tom je mnohem víc, než když bude někdo říkat, u piva, že to je poctivé pivo, které je vyrobeno z prvotřídních surovin. To je popis nějakých parametrů. Že se snažíme vařit pivo poctivě a ze srdce, to považuju za samozřejmost. Nový spot jde hlouběji a vyjadřuje to, co cítíme. Ten spot mluví ze srdce a mluví přímo k srdci. K jeho výkladu není zapotřebí žádného tlumočníka.
Co tedy myslíte, že bude znakem toho, že spot zafungoval tak, jak byste si přáli? To, že se o něm bude mluvit, zvýší se vám prodeje nebo že lidi budou mít dobrý pocit?
Těším se na reakce. Ani jsem se nezamýšlel nad známkou úspěchu. Pro mě osobně i u dalších mých kolegů budou tou největší známkou utvrzení se, že jsme to udělali správně. Chodí nám jich záplava – krásných reakcí, dojatých reakcí. A pokud lidé budou spot tak vnímat, jsem přesvědčen, že i další věci jako prodej nebo známost značky budou fungovat samy o sobě.
Ještě se vraťme na začátek našeho rozhovoru. Mluvil jste o dopadech pandemie na firmu. Jak prozatím vypadá letošní rok?
Letošní výsledky jsou silně poznamenané. Jsme asi na 60 % loňského srovnatelného období. Přesto jsem optimista a věřím, že virus bude postupně ustupovat. Těžko odhadnout, uvidíme. Myslím si ale, že na podzim se ještě dají očekávat uzavírky a restrikce. Chybí mi zde nějaký státník, který by situaci dokázal řídit. Jsem vnitřně toho názoru, že není možné život takto zavřít, smysluplnější by bylo nastavit určité restrikce a nechat život běžet. Ale ať nekončíme pesimisticky; proto jsme přišli s tím krásným spotem a pokud pár lidem zlepšíme náladu a uděláme jim hezčí den, tak splnil svůj účel.
O novém spotu Pivovaru Bernard
České pivo dobývá puritánský Utah. Ležák tam od dob zakladatele vaří tradičním způsobem
Otevřít si pivovar mezi puritánskými mormony nevypadá zrovna jako chytrý byznys plán, ale Josef Petráš to v roce 2001 udělal, protože se mu stýskalo po pivu, jak ho znal z domova.
Váš prohlížeč nepodporuje přehrávání audia.
České pivo dobývá puritánský Utah. Ležák tam od dob zakladatele vaří tradičním způsobem. Na místě natáčel zpravodaj Jan Kaliba
Z Československa utekl začátkem osmdesátých let. A přestože před sedmi lety zemřel a jeho žena Helena podnik prodala, funguje Bohemian Brewery, tedy Český pivovar, u Salt Lake City pod novými americkými vlastníky stále ve stejném stylu. Dál sází na pivo středoevropského, primárně českého typu.
„Měli jsme štěstí, že jsme jako podnik vyrostli v době, kdy tady v Utahu skoro žádné pivovary nebyly. Po dvaceti letech jich je spousta, ale my stále sílíme a hodně nových pivovarů k nám vzhlíží. Jsme svým zaměřením jedineční, noví majitelé si to uvědomují a nechali tradici nedotčenou,“ popisuje pro Radiožurnál Kelly Schaeffer z managementu Bohemian Brewery.
„Pivo vaříme způsobem, jaký je v celé Americe velmi vzácný, protože zabírá víc času a používáme při něm ingredience, které tu jen tak nedostanete. Vytvořit fantastický ležák je umění a věda zároveň. Mohli bychom si to zjednodušit, ale pořád to děláme postaru,“ dodává.
Schaeffer patří k většině zaměstnanců, která tu i pod novým vedením zůstala z dob českého majitele a zakladatele.
Ležák zraje v tancích
Vrchní sládek Brian Ericksen stále pracuje podle zásad, se kterými milovník pivních ležáků Josef Petráš tenhle pivovar pod utažskými velehorami zakládal. I když jednu už pivovar porušuje – Petráš byl totiž fundamentalista a za pořádné pivo považoval jen a pouze ležák plzeňského typu.
„Rád říkal, že se Američani snaží znovu vynalézt kolo. Narážel na ty všelijaké módní novinky, kterými pohrdal. Říkal, ať si v tom Američani pokračují, ale on že bude vyrábět pořádný, lahodný ležák. Většinu jich děláme dvojitým rmutováním, což je tu unikátní, většina amerických pivovarů to považuje za ztrátu času,“ popisuje Ericksen.
„Jako jedni z mála také máme tanky, kde ležák dozrává. Většina pivovarů se s tím nezdržuje a stejně to pivo prodává jako ležák. V Americe na rozdíl od Evropy na to nejsou žádná závazná pravidla, ale my se držíme starého bavorského zákona Reinheitsgebot,“ naráží vrchní sládek na německý zákon o čistotě piva.
Brianovi kolegové, kteří vaří pivo pro jiné americké pivovary, to podle něj moc nechápou a ťukají si prý na čelo, proč v Bohemian Brewery výrobu tak protahují a připravují se tím o čas a peníze. Ale funguje to, za necelých dvacet let pronikl tento minipivovar z vlastní restaurace, pro kterou vznikl, na 600 prodejních míst po celém Utahu.
„Až do devadesátých let byl Utah dlouhou dobu státem bez jediného pivovaru. Všechny odešly kvůli přísným zákonům, které vznikly pod vlivem většinové mormonské populace. To jsou konzervativní lidé, co nekouří, nepijí alkohol ani kávu, sex mají jen k plození dětí, prostě mají pověst lidí, co si nedopřejí zábavu,“ přibližuje Schaeffer.
„Když náš pivovar vznikl, bylo jich v celém státě maximálně pět. Teď jich tu máme 32. Časy se mění, do Utahu se stěhují lidi z okolních států a konzervativní myšlení ustupuje,“ uzavírá Schaeffer.
Svou roli v tom, co popisuje Kelly Schaeffer, sehrává i podnik vzešlý ze stesku po českém pivu.
Pivovar, který proslavily známé Postřižiny
České pivo je pro svou kvalitu známé po celém světě a jeho vaření má u nás velmi dlouhou tradici. Na druhou stranu je v Česku už jen několik málo pivovarů, které stále ctí tradiční postup vaření piva. Jedním z nich je nezávislý regionální pivovar Nymburk, z jehož sklepů míří k pivním znalcům i pivo Staročech, které získává prestižní ocenění.
Historie pivovarnictví v Nymburce sahá až do 14. století, nicméně novodobý pivovar založili měšťané v roce 1895, kdy už jim tehdejší pivovar v centru města nestačil a rozhodli se postavit nový a větší daleko za městem.
Přečíst článek ›
Dnes je už pivovar nedílnou součástí Nymburka a byť zhruba čtvrtinu produkce vyváží i do zahraničí, stále si zakládá na tom, že jde o malý nezávislý regionální pivovar, kde se pivo vaří pořád stejně, jako v dobách, v nichž se odehrává film Postřižiny.
Jak to bylo s Postřižinami?
Není pochyb o tom, že právě tento film režiséra Jiřího Menzela patří do zlatého fondu české kinematografie a řadu hlášek z něj používáme dodnes.
Ne každý ale ví, že to byl právě nymburský pivovar, který poskytl Bohumilu Hrabalovi inspiraci k sepsání příběhu, podle kterého byl legendární film natočen.
Mladý Bohumil totiž v pivovaru vyrůstal a strávil tu mládí, přičemž jeho otčím František Hrabal zde správcoval, takže ho ve filmu poznáte jako Francina nezaměnitelně ztvárněného Jiřím Schmitzerem.
Ve filmu byste však nymburský pivovar hledali marně, protože se režisérovi Menzelovi tehdy nepozdával, a tak potřebné dobové kulisy poskytl pivovar v Dalešicích.
„Není pochyb, že nymburský pivovar nejvíce proslavil právě pan Hrabal, který nám dal rovněž souhlas s používáním názvu Postřižinské pivo, které zde vaříme,“ doplňuje informace jmenovec slavného autora sládek Bohumil Valenta.
Výroba jako za starých časů
V roce 1895 měl pivovar roční kapacitu 30 tisíc hektolitrů, dnes se zde vaří zhruba 200 tisíc hektolitrů – objem výroby sice vzrostl a technologie postoupila, stále se zde však pivo vaří tradičním klasickým způsobem.
„Máme vlastní humnovou sladovnu, čtyřnádobovou varnu, otevřenou spilku a ležácké sklepy,“ vysvětluje Bohumil Valenta a dodává: „Unikátní je zejména humnová sladovna, kterých už je pouze několik na světě a je pro české země typická. Varný proces zase tak ojedinělý není, ale otevřená spilka se ve větších pivovarech už také moc nevidí.“
V celém pivovaru, v němž pracuje zhruba stovka zaměstnanců, je i dnes velký podíl ruční práce. Například kádě a tanky se myjí ručně a automatizované jsou víceméně jen stáčecí linky.
Sládek je u nás stále pánem
Nymburský pivovar se hrdě hlásí k tomu, že je nezávislý a relativně malý, díky čemuž má dostatek volnosti.
„Nikdo nám neurčuje, jaké suroviny máme používat a co máme vařit. Nemusíme nic konzultovat a obhajovat před zahraniční centrálou. Jednoduše se zde domluvíme u jednoho stolu, co a jak.
A co se řekne, to platí,“ říká spokojeně Bohumil Valenta a pokračuje: „Jako sládek tady mohu spoustu věcí ovlivnit, třeba výběr a poměr surovin a samozřejmě i všechny možné další parametry.
Jsem také rád, že si občas mohu zkusit i nějaké nové pivo, které bych v nadnárodním pivovaru určitě dělat nemohl.“
Sládek Bohumil Valenta je ukázkovým příkladem toho, že by lidé měli dělat to, co je baví a k čemu mají vztah.
I když nepochází z pivovarské rodiny, pivo ho zajímalo a bavilo natolik, že se jej rozhodl studovat a při vyprávění je na něm patrné, jak moc ho práce baví.
„I když dnes umíme změřit spoustu parametrů, chuť měřit neumíme,“ říká a pokračuje: „Takže, když pivo z každého tanku před filtrací ochutnáváme, je to práce jen pro sládka, podsládka či sklepmistra.“
Chuť na další doušek
Pro pivo českého typu je nejlepší i český chmel „červeňák“, který patří k nejdražším chmelům na trhu.
„V tomto směru nešetříme a jdeme jednoznačně cestou kvality, protože žatecký „červeňák“ má výjimečné aroma,“ říká Bohumil Valenta.
Také další suroviny jsou výhradně tuzemské – třeba ječmen pivovar nakupuje v Polabí od místních pěstitelů v okruhu do 50 kilometrů. Právě díky jedinečnému mixu surovin a dlouhé tradici je české pivo plzeňského typu celosvětový fenomén a ve světě se konzumuje nejvíce.
Přečíst článek ›
„Češi umí pivo vyrobit prostě nejlépe. České pivo má vyšší plnost, takovou „chlebnatost“, která u zahraničních piv většinou chybí. Kromě toho má naše pivo i vysokou pitelnost, což je vlastnost související s charakterem hořkosti, která po napití vybízí k dalšímu lahodnému doušku,“ zasvěcuje do pivních tajů nymburský sládek.
Pokud tedy budete chtít pivo degustovat, vězte, že se doušek musí na rozdíl od vína polknout a jeho hořkost doznívá třeba až dvacet sekund po napití.
Pivo Staročech sbírá ocenění
O tom, že poctivý přístup k vaření piva dokáží ocenit nejen zákazníci, ale i odborníci, svědčí i řada ocenění, která piva z Pivovaru Nymburk získala.
„Na zahraniční soutěže nejezdíme, protože si nejvíce vážíme ocenění z tuzemských soutěží, z nichž je asi nejcennější českobudějovická Pivní pečeť,“ říká Bohumil Valenta.
A právě zde získal ocenění jeden z nových produktů, kterým je polotmavý ležák Staročech. Jedná se o privátní značku společnosti PENNY Market, s níž nymburský pivovar spolupracuje už více jak dvacet let, tedy od samého počátku, kdy PENNY vstoupilo na český trh a v žádné jiné síti tedy toto pivo nelze koupit.
„Jsem moc rád, že se v poslední době podařilo řadu piva Staročech ještě rozšířit a aktuálně vyrábíme výčepní pivo, ležák, polotmavý ležák a nealkoholické pivo, přičemž koupit jej lze jak v lahvích, tak v plechovkách,“ vyjmenovává Bohumil Valenta.
Dej Bůh štěstí!
Srdcem pivovaru je varna, kde výroba piva začíná. Vyrobený slad se musí nejprve našrotovat a smíchat s vodou a probíhá tzv. rmutování, tedy přeměna škrobu ze sladu na jednodušší zkvasitelné cukry. Tento proces zabere nejvíce času a až na závěr tohoto zhruba desetihodinového cyklu, kdy „dílo“ projde všechny čtyři různé nádoby, se v té poslední přidá chmel a ze sladiny vzniká mladina.
Přečíst článek ›
Zavedeným postupem je trojité chmelení, ale některá piva se chmelí i čtyřikrát – záleží na kombinaci různých odrůd chmele. Na konci chmelovaru je potřeba zkontrolovat lom sladiny, ke které sládek přivoní a zkušeným okem proti světlu zkontroluje, zda-li je vše v pořádku.
„Dříve sládek každé várce, která opouštěla varnu, žehnal „Dej Bůh štěstí“, protože se to kouzlo, které udělá z mladiny pivo, přisuzovalo vyšší moci. Mikroskop tehdy ještě nebyl vynalezen, takže se nevědělo, že existují nějaké kvasinky,“ dodává Bohumil Valenta. Takže, Dej Bůh štěstí a na zdraví!