Mladí Češi čím dál méně kouří, pijí alkohol či berou drogy. Důvodem je zřejmě hlavně nárůst on-line komunikace na úkor osobního kontaktu s vrstevníky a to, že rodiče mohou mladé lidi díky moderním technologiím snáze kontrolovat.
Pokud mají šestnáctiletí zkušenosti s návykovými látkami, tak je získávají v pozdějším věku než dříve. Roste jejich zájem o elektronické cigarety či energetické nápoje. Vyplývá to z výsledků evropské školní studie o alkoholu a jiných drogách (ESPAD), jehož výsledky v ČR ve čtvrtek novinářům představili zástupci vládní rady pro protidrogovou politiku.
Průzkum ESPAD se koná v pravidelných čtyřletých intervalech od roku 1995 a zaměřuje se na rizikové chování u mládeže ve věku 15 až 16 let. Loni se konal posedmé, a to v 35 státech. V ČR se do něj zapojilo 2778 žáků narozených v roce 2003, byli z 255 základních i středních škol z celé ČR. Výsledky mezinárodního srovnání budou zveřejněny v listopadu.
Kouří deset procent šestnáctiletých
Podíl šestnáctiletých Čechů, kteří denně kouřili, klesl podle průzkumu loni proti roku 2015 z 16,5 procenta na deset procent. V roce 2011 kouřil denně každý čtvrtý šestnáctiletý.
Od roku 2007 se zmenšil rovněž podíl mladých lidí, kteří pili alkohol v restauraci nebo na diskotéce, a to ze zhruba 84 procent na 41,5 procenta. Výrazně ubylo i těch, kteří si alkohol nakupovali v obchodech. Méně je také šestnáctiletých, kteří někdy vyzkoušeli marihuanu.
Od roku 2011 se jejich podíl snížil z 42 procent na 28 procent. Hodnoty řady sledovaných ukazatelů v užívání návykových látek se dostaly na úroveň poloviny 90. let.
Řada aktivit mládeže se v současnosti přesunula na internet. Alespoň jednou týdně na něm surfuje kolem 98 procent šestnáctiletých.
Podíl dospívajících, kteří chodí večer s přáteli za zábavou, naopak postupně klesl zhruba ze 43 procent v roce 1995 na loňských 13 procent.
S vrstevníky teď komunikují hlavně on-line a více času tráví doma, kde je nižší pravděpodobnost, že začnou pít alkohol, kouřit či brát drogy. Zhruba desetina je podle průzkumu ohrožena závislostí na hraní her a třetina na sociálních sítích.
Klasické cigarety nahradily elektronické
Mezi fenomény uplynulých let patří podle průzkumu rostoucí atraktivita elektronických cigaret, které obsahují škodlivé látky podobně jako klasické cigarety.
Zatímco v roce 2016 je alespoň jednou v životě užilo 43,7 procenta šestnáctiletých, loni s nimi mělo zkušenost už 60,4 procenta.
Při započtení denních uživatelů e-cigaret k ostatním pravidelným kuřákům se podíl kuřáků mezi šestnáctiletými od roku 2016 pohybuje stále mezi 12 a 13 procenty.
Pozitivní je podle průzkumu to, že ve srovnání s běžnými cigaretami zkoušejí studenti elektronické cigarety později. Zatímco do 13 let věku má zkušenost s cigaretami 28,7 procenta dětí, zkušenost s elektronickými cigaretami uvádí 13,7 procenta.
Popularitu si v uplynulých letech získaly rovněž energetické nápoje. Alespoň třikrát za měsíc je pilo loni 29,4 procenta mladých. Studenti tyto nápoje často kombinují s alkoholem, což vede k tomu, že díky větší výdrži vypijí alkoholu víc. Častá konzumace energetických nápojů u dospívajících může kromě toho podle odborníků vést k poruchám chování, úzkosti nebo poruchám spánku.
Sportovců mezi mladými přibývá
Podle průzkumu zároveň roste podíl dospívajících, kteří se pravidelně věnují aktivnímu sportu nebo jiným zálibám. Alespoň jednou týdně sportovalo asi 77 procent šestnáctiletých.
Tento trend může podle autorů průzkumu souviset s tím, že moderní technologie a mobilní telefony umožňují rodičům snadněji kontrolovat dospívající v jejich volném čas.
Podle zástupců vládní rady se pravděpodobně projevily i pozitivní dopady prevence ve školách.
Zatímco v 90. letech byl výskyt rizikového chování, včetně pití alkoholu či braní drog, výrazně vyšší u chlapců, postupně se rozdíly mezi hochy a dívkami srovnávají. Odlišnosti se ukazují spíše mezi studenty různých typů škol – nejméně užívají návykové látky gymnazisté, nejvíce studenti odborných učilišť nebo žáci 9. tříd základních škol.
Bůh stvořil Jamajku a dal jí gandžu
Omamná vůně marihuany, kterou na ostrov dovezli Indové v roce 1845, přiláká na Jamajku každoročně až půl milionu turistů. Jejich jedinou ambicí je zahalit se do mračna kouře a odpoutat se na pár dní či týdnů od starostí civilizovaného světa. Co ale znamená marihuana pro celý ostrov?
V osadě u starého Josepha stojí osm omšelých dřevěných chatek. Bydlí tu mladí kluci z Rakouska, dívčí parta z Norska i Itálie, osamělá Kanaďanka, potetovaný Američan a manželský pár z Mongolska. S Josephem se znám už celé roky.
Když mě kroky zavedou sem, do Negrilu, nejzápadnějšího města Jamajky, pokaždé se ubytuji právě v jeho osadě. Nikdy jsem ale nedokázala pochopit, jak může někdo strávit dovolenou kouřením trávy a hašiše, když jen pár metrů odsud je čarokrásná pláž.
Mladí Rakušané si mezitím balí jednoho jointa za druhým a mému nechápavému výrazu se jen smějí.
Zhulená země
Cesta z Josephovy osady do centra Negrilu, kde je pár obchodů, tržiště, banka a autobusové nádraží, mi pěšky po hlavní silnici netrvá ani deset minut. Za tuto dobu mi přibrzdí až dvanáct aut. Tak před patnácti lety místní řidiči volali na cizince podél silnice: „Taxi? Taxi?“ Dnes pokřikují: „Gandža? Hašiš?“
Nejkvalitnější gandžu prý koupíte od samotných rastamanů. Autor: Anita Balejikova
Při dnešní vysoké nezaměstnanosti Jamajčané rychle pochopili, že prodejem marihuany a hašiše dokážou z kapes cizinců vytáhnout mnohem více dolarů, než by zkasírovali za taxislužbu.
Navíc, i když jsou přechovávání, užívání a distribuce jakýchkoli narkotik stále zákonem striktně zakázány a za jejich porušení hrozí poměrně vysoké tresty, Negril je už od dob hippies, kteří tuto někdejší rybářskou oblast „objevili“ v 60.
letech, místem, kde lidé beztrestně kouří „trávu“ na ulici i na koncertech nebo rovnou na pláži.
Většina rekreantů zakotví právě ve zdejších resortech, a tak se vlastně ani nedivím, že Jamajka ve světě získala reputaci „zhulená“ země.
Gandžu nám dává bůh
„Vy bílí máte jiný metabolismus než my Jamajčané!“ vysvětluje mi rastaman Rade, který mě vede vysoko do těžko přístupných vršků nad Negrilem, aby mi ukázal svou plantáž. „Jíte nezdravé potraviny, vaše tělo je plné toxinů, a proto vás zmůže už jediný joint!“ Zatímco on stoupá do svahu svižným lehkým krokem, já sotva lapám po dechu.
Že by proto, že já jsem měla k obědu hamburger a on dušený špenát? Vybavuje se mi množství bílých tváří, které jsem na tomto ostrově potkala – pár šluků z jediného jointa z nich udělalo nepříčetné bytosti s rozšířenými zorničkami.
„Vidíš, a to je ono! Bílí gandžu šlukujou! Já vykouřím sedm osm jointů denně a pořád jsem při smyslech!“ směje se a v prstech drží malou cigaretku.
Elegantně a nevinně si ji vychutnává. Rade je rastaman a všichni jamajští rastamani holdují marihuaně. „Gandža je svatá rostlina, daroval nám ji samotný Stvořitel!“ uznale pokývá hlavou Rade a na znamení úcty ke svému rastafariánskému bohu se podívá na nebe.
„Drogy, to jsou chemikálie, všechny ty psychotropní látky, které se vyrábějí uměle. To je svinstvo, ale gandža představuje pramen moudrosti, svatou rostlinu. Vždyť samovolně vyrostla i na hrobě krále Šalamouna! My jen dáme semínko do země, a pokud vyroste, je to boží požehnání.
Jako zem nám dává jídlo a obloha déšť, tak nám dává náš bůh gandžu!“
Jak zahnat hlad
Jamajka je chudá země třetího světa. Mnozí lidé si nemohou dovolit zajistit svým dětem vzdělání, jsou bez práce a celé dny zůstávají ve svých skromných příbytcích. Aby nepociťovali hlad, dají si jointa a celé dny prospí. Pěstování a prodej marihuany proto patří k málo možnostem, jak si vydělat peníze. Gandža je zkrátka „přítel chudého člověka“. Zahání hlad i vydělává peníze.
Pro Jamajčany je marihuana vlastně taková bylinka. Ale určitě ne droga! Autor: Anita Balejikova
Až šedesát procent jamajských mužů kouří gandžu tak běžně jako našinci cigarety. Nepovažují ji za drogu, ale za léčivou bylinu. Většinou má každý u sebe malý balíček, který by při první příležitosti mohl někomu prodat.
Cena? Pět set jamajských dolarů za jednu dávku (což je asi pět amerických dolarů). „Cena vždy závisí na kvalitě!“ upozorňuje mě Rade.
„Nejhorší ti nabídne leckterý chlápek na ulici nebo taxikáři, nejkvalitnější koupíš jen od rastamanů.
Špatná gandža se dá prodat maximálně za 20 amerických dolarů za půl kila, my totéž množství naší kvalitní úrody prodáváme za 150 dolarů. Ve Spojených státech se pak dále prodává za 3500 dolarů.
“ Když vyzvídám, čím je marihuana od rastamanů tak kvalitní, dostává se mi zajímavé odpovědi: „Pěstujeme čtyři základní prapůvodní odrůdy: burro, bavlnu, collieweed a ovčí dech. Jsou silnější než všechny ostatní.
A hlavně nepoužíváme žádnou chemii!“
Na výletních lodích
Když se po téměř hodině škrábání po náročném kamenitém svahu konečně ocitneme na políčku, před očima se mi rozprostře zelený ráj. Neumím si ani představit, jak náročné muselo být vynést sem nahoru výživnou zeminu a vodu na zalévání. Policie preventivně likviduje mnoho zahrad v údolích, ale nikdy se jí – ani zlodějům – nechce lézt do kopců.
Mezi metr vysokými rostlinami chodí Radeův kamarád Moses a pečlivě je kontroluje. Nejprve se semínka předpěstují pod ochranným krytem a na pole se vysazují, až když jsou mladé rostlinky dostatečně odolné.
Kvůli vyšší plodnosti se používá hnojivo guáno. Je to ptačí trus, dovážený z okolních ostrůvků Pedro Cay a Morant Cay.
„Používáme výhradně organické hnojivo, žádné herbicidy ani pesticidy, a výsledkem jsou tyto zdravé silné rostliny, které budou mít za půl roku tři metry,“ objasňuje mi Moses.
Když se pozastavím nad množstvím brouků na listech, lakonicky poznamená, že to jen dokazuje, že rostlina je kvalitní, bezpečná a vhodná ke kouření.
„Kdybychom stříkali zahradu jedy, nebyli by tu brouci ani jiný hmyz, a tak by marihuana nebyla vhodná ani pro lidský organismus.
Když je však zdravá, je vhodná nejen ke kouření, ale i do čaje, do koláčů, tinktur, pleťových krémů,“ vysvětluje mi trpělivě.
„Po sklizni se stonky lisují, čímž se získává hašišový olej, a listy se suší, balí a pak se co nejrychleji přepravují loděmi a soukromými letadly do USA.
Častokrát se využívají i výletní lodě a charterové aerolinky -stačí podplatit správné lidi. Koneckonců, je veřejným tajemstvím, že mnozí současní jamajští byznysmeni začínali jako přepravci marihuany.
A zkorumpovaní úředníci se tváří, že o ničem nevědí!“ líčí mi zdejší poměry.
Věrný přítel narkobaron
Coke v angličtině znamená kokain, ale na Jamajce se za tímto slovem ukrývá nejnebezpečnější narkobaron na světě, Christopher „Dudus“ Coke.
Dnes už sice hledí na svět zpoza vězeňských mříží v USA, ale ještě do roku 2012 byl lídrem mafiánské skupiny Shower Posse, která ve velkém obchodovala s gandžou, kokainem, crackem i se zbraněmi. Proslavily ji kruté praktiky a rituální popravy konkurenčních bossů.
Ale možná to byla jen Cokeova pomsta za to, že mu mafie zavraždila dva bratry i sestru. Rodinu do dějin Jamajky zapsal už jeho otec, Lester Lloyd Coke, který položil základní kámen narkomafie v Kingstonu.
Cesta na utajená políčka rastamanů je krkolomná, aby se sem nedostali zloději ani policie. Autor: Anita Balejikova
Jeho syn po něm převzal žezlo krátce potom, co Lester v roce 1992 naposled vydechl v jamajské vězeňské cele. V roce 2009 požádaly Spojené státy vládu Jamajky o vydání Christophera Cokea do USA, kde mu za kriminální činnost hrozilo doživotí.
Ale ruka ruku myje, a jelikož byl Coke klíčovým sponzorem vládní strany Jamaican Labour Party, v jejímž čele stojí premiér a zároveň Cokeův osobní přítel Bruce Golding, žádost Američanů byla zamítnuta.
Obyvatelé chudinských čtvrtí Kingstonu, které živil právě prodej drog, nazývali Cokea Ježíšem a oslavovali ho jako Robina Hooda, protože jim posílal jídlo, pomáhal jim platit účty, posílal jejich děti do škol a suploval pomoc tam, kde neuměl pomoci stát.
Kruh se uzavřel ve chvíli, kdy Coke pobídl chudinu, aby dávala hlas ve volbách právě politické straně JLP.
Nebyl důvod, aby premiér Golding nepřimhouřil oko nad Cokeovými milionovými zisky z prodeje drog.
Američtí démoni
Američané v roce 1970 odstartovali na Jamajce protidrogovou válku, která trvala až do roku 1998. Na ostrov vyslali vojáky, agenty, špiony, helikoptéry a lodě.
Americká ambasáda dodnes zásobuje policii zbraněmi, organizuje protidrogová školení na školách i v kostelech, ale vše je zdá se marné.
„Marihuana a hašiš na našem ostrově vždy byly, jsou i zůstanou, protože naše narkomafie sponzoruje vládu a ta Američanům podkopává nohy!“ říká Rade.
Důkazem jeho slov je příklad reggae zpěváka Bujua Bantona, kterému Američané našli v nahrávacím studiu v Kingstonu dvě rostliny marihuany. Zatkli ho – a Jamajčané ho po dvou měsících pustili na svobodu. Dnes si však v USA odpykává trest za kokain, který mu našli na letišti v zavazadle.
Zásahy policie proti drogovým dealerům jsou na denním pořádku a místní si jich už ani nevšímají. Autor: Anita Balejikova
„Marihuana a hašiš – kdyby po nich nebyla tak velká poptávka, nebyla by ani naše nabídka. A na Jamajce máme kriminalitu ne kvůli drogám, ale kvůli Američanům,“ tvrdí mi rastaman. „My dáváme Americe tu nejkvalitnější gandžu, ale co dávají oni nám? Tu největší špínu v podobě filmů plných násilí!“ líčí pohoršeně svůj názor.
Připomíná události staré pár týdnů, kdy v Montego Bay dvanáctiletý chlapec zabil devítiletého a pár dní na to šestnáctiletá dívka ubodala svou čtrnáctiletou sokyni v lásce.
„Je normální, že děti zabíjejí děti? Obchod s gandžou s tím nemá co do činění, všechno jsou to jen démoni, které do hlav našich dětí zasévají americké filmy!“ označuje Rade viníka.
Co čeká Jamajku?
Když se letadlo odlepuje od země, hledím na tento maličký karibský ostrůvek a do očí se mi tlačí slzy. Opouštím zemi, kterou jsem si zamilovala hned napoprvé a hlavně navěky.
Jaký osud ji však čeká za dvacet třicet let, když už dnes zabíjí bratr bratra? Rastamani nazývají svou domovinu Jah-me-kya, což v jejich dialektu patois znamená „Bůh stvořil Jamajku“.
Bujný tropický prales, křišťálově čisté vodopády, přes čtyři sta druhů exotických květin, široké pobřeží s bílým pískem a palmami, hořící nebesa při západu slunce a vrcholky Modrých hor ponořené do věčného oparu… Na světě pro mě není krásnější ostrov! A jako bonus dal bůh Jamajčanům i gandžu. Možná právě proto, aby jim pomohla přežít.
OČIMA AUTORKY
Anita Balejíková, cestovatelka
Přestože na Jamajku jezdím od roku 2000, nikdy jsem marihuaně neholdovala. Cizinci si neuvědomují sílu zdejší trávy… Ztráta paměti, dezorientace, upadnutí do hlubokého spánku třeba na celé dva dny, strach – to jsou nejčastější „stavy“ bílých turistů.
Navíc, v poslední době je to „risky bussiness“ – všude číhají policisté v civilu a pokud by vás přistihli byť jen s jediným jointem, bez mrknutí oka vám napaří pokutu 200 dolarů! Jamajčan Jamajčanovi odpustí i kokain, bílí turisté jsou však pro místní policii vděčným objektem, jakýmsi bankomatem bez limitu, ze kterého velmi rádi tahají peníze.
A pokud vám na ulici kdosi nabídne (a věřte, že nabídne) hašiš nebo crack, doporučuji odmítnout – pokud se chcete ještě někdy vrátit domů. Na Jamajce s drogami nejsou žádné žerty!
Článek vyšel v časopisu Lidé a Země
Autor: Anita Balejíková
Závislost na marihuaně lze léčit on-line. Češi zkoušejí systém ze zahraničí
Marihuana, ilustrační foto
Foto: Shutterstock
Zhruba 1400 lidí má podle testu společnosti Sananim kvůli kouření marihuany problémy, které už těžko zvládá. Pomoci jim může nový program, který funguje přes internet. Zahraniční zkušenosti ukazují, že léčba on-line u motivovaných lidí funguje až v 80 procentech.
Lidé, kteří mají problém se závislostí na marihuaně a chtějí ho zvládnout, se mohou začít léčit on-line. Pomoci jim má projekt Skončím s hulením, který zahájila organizace Sananim. Zhruba dvouměsíční internetovou terapii vedou na chatu odborníci, kteří poradí, jak závislost na konopí zvládnout, nebo jak jí předcházet.
Do projektu, který v zahraničí podle vedení Sananimu úspěšně funguje, může být v první fázi zapojeno 10 až 15 klientů.
„U lidí, kteří program dokončí, je úspěšnost velmi vysoká. Dosahuje asi 80 procent,“ uvedl výkonný ředitel organizace Jiří Richter. Důvodem je fakt, že tito lidé mají velkou motivaci a odhodlání se svou závislostí skončit, nebo ji omezit. „Projít celým tím systémem není jednoduché, musí projevit značnou dávku sebekázně,“ konstatoval Richter.
Podle něj náklady na on-line léčbu jednoho klienta odpovídají asi desetině výdajů na léčbu v terapeutické komunitě či pětině výdajů na ambulantní služby. Pohybovat se budou zhruba kolem 10 000 korun. Zatím má ale společnost finance na dva měsíce, další prostředky hledá.
Test prozradí, co dál
Uživatelé si nejprve udělají na webu test s 16 otázkami. Podle výsledků dostanou doporučení k dalšímu postupu či k případné on-line léčbě. Do ní se pak mohou zaregistrovat. „Člověk má podporu terapeuta, systém mu umožňuje psát si deník a postupně zjišťovat, co ho vede k tomu, že nedokáže odolat marihuaně, a naopak, co mu pomáhá vzdorovat,“ doplnil Richter.
Autoři při tvorbě internetového léčebného projektu vycházeli ze zahraničních zkušeností. Podle Richtera v Evropě nyní existuje asi šest podobných programů. Organizace Sananim ověřovala, zda by o takovou službu byl zájem i v Česku.
Za rok a půl si zkušební test udělalo téměř 11 000 lidí. Na celkem 23 procent z nich nemělo kouření „trávy“ žádné dopady. U zhruba 64 procent pravidelných kuřáků marihuany se objevily potíže, ale ne zásadní. „Větší problém mělo 13 procent osob, tedy celkem 1402 lidí,“ upřesnil Josef Šedivý z Drogového informačního centra Sananim.
Podle expertů organizace je internetové prostředí pro kuřáky vhodnější než obvyklé služby. „Uživatelé marihuany nemají touhu navštěvovat Â�,zařízení pro feťáky‘. Virtuální prostor je anonymnější,“ podotkl Šedivý.
Konopné látky patří v Česku k nejčastěji užívaným nelegálním drogám. Podle výroční zprávy o užívání drog za loňský rok se jich v zemi ročně spotřebuje kolem 21,4 tuny. V životě je vyzkoušela zhruba čtvrtina lidí – víc muži než ženy. V posledním roce marihuanu užila skoro desetina dospělých.
Zkušenost s drogou má podle školních studií i čtvrtina až třetina patnáctiletých. Mladí Češi a Češky tak patří v Evropě k rekordmanům v užívání, ve srovnání s evropskými vrstevníky také víc podceňují rizika. V posledních letech se situace mírně zlepšuje.
Nadměrné užívání konopí může vést ke ztrátě kontroly a soustředění, nespavosti, poklesu výkonu i depresím.
Kouření marihuany může poškodit srdce. Nejvíc ohrožení jsou mladí muži, tvrdí studie
Podle průzkumů asi dvě třetiny konzumentů marihuany nevěří, že by měla tato droga dlouhodobé zdravotní následky. Nová studie prokazuje, že se mýlí – vědci na velkém vzorku prokázali, že konzumace marihuany se rychle projevuje na stavu srdce.
Mladí Češi patří k nejčastějším uživatelům marihuany v Evropě. Mezi skupinou ve věku 15 až 35 let je spotřeba na dvojnásobku průměru Evropské unie – více než u nás ji kouří už jen ve Francii. Zkušenosti s marihuanou přiznává 36 procent českých a moravských studentů. A jen málo z nich věří, že by to mohlo mít nějaký dlouhodobý negativní vliv na jejich zdraví.
Fakta
- Marihuana se získává z konopí. Zejména díky psychoaktivní látce THC (tetrahydrocannabinol) má analgetické účinky, pomáhá například lidem s roztroušenou sklerózou zmírňovat svalové napětí a třes a osobám s Tourettovým syndromem snižuje četnost tiků.Ulevuje i lidem po chemoterapii větší chutí k jídlu a snížením pocitu nevolnosti. Velmi slibné jsou pak nejnovější práce, které prokazují její léčebné účinky při tlumení symptomů Alzheimerovy choroby.
Že má konzumace marihuany negativní vliv na lidské srdce, naznačovalo již v minulosti několik menších prací. Jedna z nich upozorňovala, že těsně po konzumaci marihuany stoupá riziko infarktu.
Roku 2016 zase vyšla v odborném časopise Journal of the American Heart Association práce, která varovala před pasivním kouřením marihuany.
Uskutečnila se sice jen na pokusných krysách, ale u nich jasně prokázala, že stačí minutové vystavení kouři z marihuany a ovlivňuje to chod vnitřní části srdce až 90 minut.
Toto narušení trvalo déle než u podobně silné dávky nikotinového kouře. Podle této zprávy není důležité, jsou-li v marihuaně přítomny kanabinoidy – srdce namáhá už jen pouhé spalování dalších látek – tedy kouř, jehož vlastnosti jsou velmi podobné těm, jaké má tabákový dým.
Nová práce, nové nápadné shody
Zásadní je ale až studie, která byla zveřejněna 13. listopadu během zasedání Americké asociace kardiologů. Autoři se věnovali tématu tzv. stresové kardiomyopatie. Jde o akutní srdeční onemocnění popsané teprve roku 1990 spočívající v náhlé bolesti na hrudi, dušnosti a především v rozvoji poruch hrotových částí levé komory.
Nejde o extrémně vážné poškození, ale pacientům způsobuje nepříjemné komplikace a snižuje kvalitu života. Vědci z St. Luke's University v Bethlehemu procházeli databáze v nemocnicích po celých Spojených státech a hledali pacienty, kteří v období let 2003 až 2011 tímto problémem trpěli.
Našli 33 000 takových případů, z nich bylo 210 uživatelů marihuany.Při porovnávání se ukázalo, že u konzumentů marihuany je šance na vznik této choroby přesně dvakrát vyšší než u těch, kdo marihuanu nekouří.
Největší riziko hrozilo mladým mužům – přestože u nich hrozí obecně nejnižší riziko, pokud konzumovali marihuanu, mělo to na ně výrazně negativní dopad.
video
Česká mládež drží první příčku v konzumaci hašiše a marihuany
Navíc se ukázalo, že počet případů této choroby celou dobu narůstal – velmi podobně jako počet uživatelů této rekreační drogy: ze 17 případů v roce 2007 až na 76 případů roku 2011. „Myslím si, že s tím, jak je marihuana legalizována, bude případů ještě přibývat,“ uvedl Amitoj Singh, který práci vedl.
Výsledky této práce nejsou jasným důkazem, že je kouření marihuany přímo zodpovědné za srdeční problémy – jde zatím o pouhou korelaci. Ale je to souvztažnost poměrně silná a navíc odpovídá i předchozím pracím a experimentům. Vědci hodlají toto téma i nadále studovat na větším vzorku osob.