Nemocnice Na Bulovce zásadně rozšiřuje péči o těhotné a rodící ženy a také o nově narozená miminka. Ve středu 24. června byly za účasti premiéra Andreje Babiše a ministra zdravotnictví Adama Vojtěcha otevřeny dva nové porodní apartmány. Zároveň byla představena moderní neonatologická ambulance. Na Gynekologicko-porodnické klinice 1. LF UK a Nemocnice Na Bulovce funguje již od loňského února Centrum porodní asistence, kde mohou ženy rodit pouze s porodní asistentkou. Součástí plánovaného rozvoje centra je i výstavba specializovaných porodních apartmánů, z nichž první dva se právě otevírají.
U příležitosti zahájení provozu porodních apartmánů navštívili nemocnici předseda vlády ČR Andrej Babiš, ministr zdravotnictví Adam Vojtěch a náměstkyně ministra Alena Šteflová.
Porodní apartmány nabízejí přívětivé prostředí, dostatek soukromí a veškeré pohodlí těhotným a rodícím ženám, stejně jako jejich doprovodu a následně i novorozencům.
„Otevření nových porodních apartmánů je pro Nemocnici Na Bulovce událost zásadního významu. Jde o další důležitý krok na cestě ke komfortnímu a respektujícímu porodnictví v České republice,“ uvedl prof. MUDr. Michal Zikán, Ph.D.
, přednosta Gynekologicko-porodnické kliniky Nemocnice Na Bulovce.
Směr, kterým se ubírá péče o matku a dítě v Nemocnici Na Bulovce ocenil i ministr zdravotnictví ČR Adam Vojtěch: „V říjnu loňského roku jsme s panem ředitelem Janem Kvačkem diskutovali velký zájem budoucích maminek o porod s porodní asistentkou v Centru porodní asistence.
Bavili jsme se o rozšíření a navýšení kapacity centra, tehdy jsme si řekli, že je to pro nás priorita. Jsem rád, že nezůstalo jen u této diskuze a dnes tu společně otevíráme dva nové porodní apartmány.
Příjemnější prostředí, větší komfort pro rodičku a současně lékařská péče v blízkosti v případě, že by došlo ke komplikacím, je koncept, který velmi prosazujeme,” řekl ministr.
Nové porodní apartmány.
Porodní apartmán si lze představit jako nadstandardně vybavený komplex dvou místností s vlastní kuchyňkou, prostorem na odpočinek a sociálním zařízením.
Je určen pro pobyt zdravých rodiček s doprovodem v průběhu rozbíhajícího se nebo již běžícího porodu, případně v časném poporodním období.
Apartmán funguje jako součást porodního sálu a umožňuje bezpečný porod s asistencí lékaře nebo porodní asistentky, i v rámci Centra porodní asistence. Využití porodního apartmánu patří mezi zpoplatněné služby, cena je 4 500 Kč za každých započatých 24 hodin.
“Dalším krokem ke zvýšení standardu péče na Gynekologicko-porodnické klinice a Neonatologickém oddělení NNB, je otevření nové Novorozenecké ambulance. Tato ambulance umožní, kromě nutných zdravotních vyšetření, i provádění novorozeneckých screeningů u předčasně propuštěných dětí.
Od září 2020 rozšíříme péči o již propuštěné novorozence – jedná se o možnost zpětné hospitalizace na Neonatologickém oddělení v případě zdravotních problémů. Tuto službu budeme poskytovat jako jedna z prvních nemocnic v ČR. Novinkou bude i rozšíření oddělení šestinedělí o nové prostory,“ řekl MUDr.
Martin Čihař, primář Neonatologického oddělení Nemocnice Na Bulovce.
Ministr zdravotnictví Adam Vojtěch, ředitel nemocnice Jan Kvaček a předseda vlády ČR Andrej Babiš na tiskové konferenci.
„Narození dítěte je pro každou ženu významným okamžikem a je důležité zajistit, aby se stal tím nejpříjemnějším. Komfortní prostředí a pozitivní zkušenost musí být samozřejmou součástí systému porodnické péče v České republice,” uvedla náměstkyně ministra zdravotnictví Alena Šteflová.
“Přirozeným porodem v zajištěném prostředí se zabývá také dokument, který připravuje Ministerstvo zdravotnictví.
Koncepčním záměrem ministerstva je specifikovat podmínky a prostředí pro samostatnou práci porodních asistentek v rámci stávající sítě porodnic při zachování maximální bezpečnosti pro maminku a dítě,“ upřesnila nynější aktivity ministerstva v oblasti porodnictví.
Doplňující informace:
Centrum porodní asistence v Nemocnici Na Bulovce nabízí respekt k přání těhotné a rodící ženy, podporu přirozeného porodu, individuální přístup a příjemné prostředí při zachování vysoké odbornosti a bezpečí.
Předporodní péče a porod zde probíhá pod vedením porodní asistentky, zároveň jsou jasně definována kritéria pro situace u porodu, k nimž je volán trvale dostupný lékař.
Nově jsou jako součást Centra porodní asistence k dispozici dva komfortní porodní apartmány. Více zde.
FOTOGALERIE:
Přednosta Gynekologicko-porodnické kliniky prof. Michal Zikán popisuje princip fungování Centra porodní asistence Návštěva porodních apartmánů Ministr zdravotnictví Adam Vojtěch na tiskové konferenci Ředitel NNB Jan Kvaček a předseda vlády Andrej Babiš Architektonická studie výstavby „nové“ Bulovky Přednosta Gynekologicko-porodnické kliniky prof. Michal Zikán Primář Neonatologického oddělení Martin Čihař Vrchní sestra Gynekologicko-porodnické kliniky Alena Wernerová Návštěva výstavy fotografií z doby pandemie COVID-19 Návštěva výstavy fotografií z doby pandemie COVID-19 Setkání se zaměstnanci NNB
Rozhovor s Kateřinou Hájkovou Klíčovou — Čtyři v tom 3 — Česká televize
Nestíháte se zorientovat v nabídce českého porodnictví a dítě už je skoro na světě? Mrkněte se na nabídku českých akcí v rámci Světového týdne respektu k porodu. Svou poradnu nabízí tradičně i Unie porodních asistentek. „Přestaňme ženy strašit, jak je porod nebezpečný,“ řekla nám výkonná ředitelka Unie porodních asistentek Kateřina Hájková Klíčová.
Jak by se systém v českém porodnictví mohl změnit k lepšímu?
Naše porodnictví umí dobře pečovat o ženy, u kterých se v průběhu těhotenství vyskytnou nějaké problémy. Pro zdravé ženy by se však měly otevřít další možnosti péče. Lékaři a porodní asistentky na porodních sálech jsou přetížení, protože poskytují všem ženám péči, jako by byly vysoce rizikové.
Zkusme přijmout premisu, že těhotenství není nemoc, ale požehnaný stav, který žena zvládne v případě, že se jí dostane podpory. Přestaňme ženy strašit, jak je porod nebezpečný.
Místo toho jim říkejme, že dokáží porodit své dítě, že si mají důvěřovat a že jsme tu pro ně, pokud budou potřebovat poradit nebo pomoci v případě komplikací.
O co hlavně Unie porodních asistentek usiluje?
Snažíme se o to, aby každá žena měla dostupnou péči porodní asistentky ve svém okolí. Péči vysoce odbornou a zároveň respektující potřeby žen a jejich rodin.
Proto vzděláváme naše členky a poskytujeme jim odborné poradenství a podporu. Zároveň jsme tu pro těhotné ženy a jejich rodiny.
Celoročně provozujeme on-line poradnu, kde kvalifikované porodní asistentky podávají srozumitelnou cestou nastávajícím maminkám ucelené informace o těhotenství a porodu.
Usilujeme také o to, aby se současný systém péče otevřel novým možnostem. Aby byla běžnou součástí nabídky síť porodních asistentek v komunitní péči, které ženu sledují dlouhodobě, a aby, podobně jako v Německu, bylo možné přivést na svět dítě v porodním domě.
Jak se liší práce, vzdělání a kompetence porodní asistentky a duly?
Porodní asistentka je zdravotník. Má odborné vysokoškolské vzdělaní, nejčastěji získané na lékařské fakultě v rámci bakalářského studia. Mezi její kompetence patří péče o ženu v těhotenství při porodu, a dále v šestinedělí. Pokud zjistí, že přicházejí nějaké komplikace, předává péči o ženu do rukou lékařů, a dále s nimi spolupracuje.
Porodní asistentky pracují buď přímo v porodnicích, nebo mají svá centra a ambulance, kde je můžou ženy a jejich partneři vyhledat. Kontakty na jednotlivé asistentky i centra najdete na mapě porodních asistentek.
Mezinárodní výzkumy ukazují, že pokud o ženu pečuje po celou dobu těhotenství, během porodu i v šestinedělí stejný zdravotník, ideálně porodní asistentka, má to obrovský pozitivní dopad na psychickou pohodu a zdraví žen i novorozenců.
Dula je profesionální průvodkyně ženy obdobím těhotenství, porodu a počátků mateřství. Poskytuje rodině zejména psychickou, fyzickou a emocionální podporu. Dula je dobře orientovaná v oblasti informací o normálním porodu a rozdílech v nabídce různých porodnic. Neposkytuje zdravotnické služby. Duly se vzdělávají a sdružují v profesních organizacích.
Aby se žena mohla plně soustředit pouze na porod a na příchod svého dítěte, je ideální, pokud lékaři, porodní asistentky i duly vzájemně spolupracují.
Jak vychází současné postavení porodních asistentek ze srovnání s minulostí?
V minulosti to nebyli lékaři, ale porodní asistentky, které se staraly o ženu v těhotenství i během porodu. Teprve v 50. letech minulého století převzali vládu nad porody u nás i ve většině postkomunistických zemí lékaři a z porodních asistentek se staly ženské sestry.
Pro ženy s rizikovým těhotenstvím, které musely v minulosti rodit doma, je dostupná vysoce odborná péče lékařů v porodnicích velkou výhodou.
Taková péče je však v případě zdravých žen spíše kontraproduktivní, jak ukazují nejnovější výzkumy z Evropy, Kanady a Austrálie. Některé evropské porodnice proto otevřely přímo v porodnicích oddělení, ve kterých pracují pouze porodní asistentky.
V těchto centrech rodí asi 80 % všech žen, které v těhotenství žádné komplikace nemají. To je cesta, kterou chceme jít i my.
Každý porod je jiný, dá se zobecnit, jaké podmínky pro ženu a dítě jsou ideální?
Člověk, podobně jako ostatní savci, potřebuje při porodu zejména klid a bezpečí. Pokud jsou tedy žena a dítě zdravé, zdravotníci by měly pouze sledovat jejich zdravotní stav, ale do porodu by neměli nijak zasahovat. Měli by respektovat tempo a potřeby rodící ženy.
Součástí takové péče je i průběžné vyhodnocování případných komplikací. Pokud porodní asistentka nebo lékař považují za nutné do porodu vstoupit, měli by ženě vysvětlit výhody a rizika případné intervence (např. podání oxytocinu, podání epidurální analgezie, provedení nástřihu hráze).
Ženy by pak měly mít možnost s takovým zákrokem vyslovit souhlas.
Věřím, že každá žena je schopna posoudit případná rizika a pochybuji o tom, že by chtěla záměrně poškodit sebe nebo své dítě. Ideálem je taková péče, která je odborná, ale zároveň respektující. Po porodu je základním pravidlem nechat ženu a její právě narozené dítě spolu a dopřát jim čas a prostor na vzájemné sblížení a naladění.
Kde v zahraničí se ještě inspirujete?
Patříme do Mezinárodní konfederace porodních asistentek (ICM) a sledujeme nejnovější výzkumy z oboru porodnictví.
Ty jednoznačně potvrzují, že nejlepší výsledky mají ty země, kde je jasně rozlišená péče o zdravé těhotné a ty, kterým hrozí nějaké riziko. Z postkomunistických zemí je naší velkou inspirací Estonsko.
Pokud ženy zajímají nejnovější vědecké poznatky a inspirace ze zahraničí, doporučujeme sledovat internetové stránky biostatističky Markéty Pavlíkové.
Ve třetí sérii jsme ukázali domácí porod v Anglii, který je legální, ale má jasná pravidla: žena musí být zdravá, gynekolog jí domácí porod musí doporučit, doma jsou s ní dvě porodní asistentky, v záloze je možnost dojet do nejbližší porodnice. Jak se díváte v této souvislosti na legislativu u nás?
Pavla, která byla hrdinkou vaší třetí série, byla velice překvapená, že české ženy takovou možnost nemají. Česká republika je součástí Evropské unie, která podobnou péči zaručuje.
My jsme ale v naší zemi přijali šalamounské vyhlášky a vydáváme doporučení, která porodním asistentkám v takové péči, jakou měla Pavla, brání.
V Unii porodních asistentek proto spolupracujeme s Ligou lidských práv a dalšími právníky, kteří se na půdě Ministerstva zdravotnictví snaží o nápravu, ale náš systém je velice zkostnatělý.
Sama máte děti, vidíte nějaký pokrok v péči o rodičku a dítě během Vašeho života?
Velký posun nastal po roce 1989. Naše maminky rodily ve velkých společných sálech, míra separace dětí a matek byla stoprocentní. Od té doby nastal posun ve vytváření intimního prostředí a zkrášlování porodních sálů.
Nepředpokládala jsem ale, že některé praktiky z těchto dob budou přetrvávat dodnes. Některé intervence, které např.
Světová zdravotnická organizace považuje za nepříznivé, nebo dokonce nebezpečné, zažívají ženy v českých porodnicích i dnes (odnášení dětí po porodu, tlak na břicho v druhé době porodní…).
Pokud vás zajímá srovnání porodnic z hlediska výsledků (císařské řezy nebo nástřihy hráze) najdete ho například na www.jaksekderodi.cz. Velký posun vidím v tom, že ženy mají více informací a jsou si vědomy svých práv. Také vidím celou řadu lékařek a lékařů, kteří s porodními asistentkami spolupracují a mnoho malých porodnic považuje takovou spolupráci za přínosnou.
Co si myslíte o trendu sahat k císařskému řezu jako k první volbě? Jaký to má dopad, když specialista vyhlášené porodnice veřejně řekne, že jako lékař doporučuje císařský řez jako první volbu (MUDr. Ladislav Krofta nedávno v Lidových novinách)?
Musím se přiznat, že mě toto vyjádření renomovaného porodníka zaskočilo. A to ze tří důvodů. Císařský řez je velká břišní operace, která sebou nese četná rizika a jako takovou ji většina lékařů doporučuje až při hrozícím riziku pro ženu nebo dítě.
Za druhé je podle české legislativy nutné odůvodnit provedení císařského řezu zdravotní indikací, nemůže se tedy jednat o rozmar ženy (nechce si kazit porodem postavu) nebo rozmar lékaře (chce, aby pacientka porodila v rámci jeho směny).
Za třetí, protože je porodní péče hrazená z veřejného pojištění, stát by měl garantovat takovou péči, která je nejbezpečnější, a také neklade zbytečné finanční nároky. Císařský řez ani jeden tento požadavek nesplňuje.
Unie porodních asistentek doporučuje, aby první a normální volbou byla podpora takového porodu, který je pro ženu a dítě nejbezpečnější a nejzdravější.
Zároveň považujeme za důležité podpořit ženu, pro kterou byl císařský řez jedinou volbou. Rodina potřebuje například podporu v navázání vazby s miminkem (přiložení miminka na tělo ženy bezprostředně po císařském řezu).
Potřebují také dostatek informací o tom, proč se muselo k císařskému řezu přistoupit.
Ženám, které chtějí dát přednost císařskému řezu před vaginálním porodem, protože mají strach z bolesti, či z toho, že to nezvládnou, doporučuji, aby vyhledaly odbornou pomoc. Mohou se se svými obavami svěřit své porodní asistentce nebo psychologovi.
Díky dostatku srozumitelných informací a jejich podpoře možná zjistí, že jejich obavy nejsou tak velké, jak se dříve zdály. Pro matku i pro její dítě, je přirozený porod nezapomenutelným zážitkem.
Díky oxytocinu, který se během klasického porodu vyplavuje, vzniká mezi matkou a novorozencem pevné mateřské pouto, které se buduje při císařském řezu mnohem složitěji. Vaginální porod je zkrátka pro oba tou nejlepší investicí do života.
Boj o porod. Přístup lékařů se mění, ale k přirozenosti je pořád daleko
Ačkoliv žijeme v 21. století, stále více žen dává přednost domácímu porodu před tím v nemocnici za pomoci lékařů. Opravdu chtějí hazardovat, jak je jim předhazováno, nebo je v porodnicích něco špatně.
Napsala Vlaďka Šumberová pro idnes.cz, 16. června 2019
Nejen obrovské očekávání z příchodu dalšího královského potomka, ale i bouřlivé debaty vzbudila před svým porodem Meghan Markleová, vévodkyně ze Sussexu.
Původně totiž chtěla rodit doma. Ačkoliv většinu Britů nechaly její úmysly chladnou, v českém tisku se v každém druhém článku psalo o tom, jak moc riskuje. Domácí porod zde pořád platí za spoušť, kterou bez zásahu shůry nemůže nikdo přežít, ačkoliv právě v Anglii nebo Nizozemsku bývá poměrně běžný.
Čeští lékaři opodstatněně argumentují možnými komplikacemi, které jsou v domácích podmínkách neřešitelné, ale občas si neberou servítky. „Porod v domácnosti je sobeckým dobrodružstvím ženy, která touží po vlastním prožitku bez ohledu na rizika, která to nese pro ni samotnou, a už vůbec nebere ohledy na svého potomka,“ prohlásil už dříve pražský gynekolog a porodník, profesor Pavel Calda.
Že by ženy skutečně toužily po adrenalinu, když jde o to nejdůležitější – jejich dítě? To je dost nepravděpodobné, příčina bude nejspíš jinde. Ty, které se odhodlaly k domácímu porodu, jsou přesvědčené o tom, že těhotenství není nemoc a schopnost přirozeně porodit je dána každé ženě, pokud nebude rušena nevhodnými zásahy.
V mnoha porodnicích však dodnes rozhodují spíše zdravotníci a některé matky si odnášejí zážitky natolik nepříjemné, ponižující až traumatizující, že se příště rozhodnou porodit doma, ačkoliv riskují odsouzení.
„Všeobecně se lidi na domorodičky dívají jako na ty, které by pomalu chtěly zabít své dítě. Mají je za pošetilce, kterým nezáleží na zdraví potomka, a taky za sobce. A přitom jim jde v zásadě o to, aby se dítě narodilo bez zbytečných lékařských intervencí, přirozenou cestou v klidném a bezpečném prostředí,“ řekla v rozhovoru pro iDNES.cz zpěvačka Lenka Dusilová.
Ta také porodila doma, ačkoliv v jejím případě sehrála roli náhoda. Nestihla to do nemocnice, kam se plánovala vypravit v doprovodu porodní asistentky. Nakonec ale byla ráda, jak to dopadlo, a ani v nejmenším nelitovala.
Sen o přirozenosti
Petra Sovová porodila pět ze svých sedmi potomků doma a před dvaceti lety založila Hnutí za aktivní mateřství, které se podílí na změnách v porodnictví spolu s Unií porodních asistentek, Ligou lidských práv, Českou ženskou lobby a dalšími organizacemi.
Upozorňují třeba na to, že do procesu porodu by se nemělo zasahovat, pokud k tomu není zdravotní důvod. Jen sledovat jeho průběh, což zvládne porodní asistentka.
„V prostředí českých porodnic je to stále nesplněný sen a dosáhne ho jedině matka, která věnuje značnou část času a energie vyjednávání, vysvětlování, odmítání a podepisování negativních reversů,“ podotýká Petra Sovová.
Podle statistik se u nás do porodu zasahuje téměř v 90 %, přitom podle Světové zdravotnické organizace by měla většina žen přivést dítě na svět bez invazivních zákroků. „Není se pak čemu divit, že počet porodů doma a touha po porodních domech stále vzrůstá,“ komentuje předsedkyně hnutí.
Mezi praktikami, které ženám v porodnicích vadí nejvíc, je nadužívání opiátů, velký tlak na podrobení se běžným postupům a na to, aby porod běžel určitým tempem bez ohledu na situaci, vyvolávání porodu, prasknutí plodové vody, nástřih hráze a separace dítěte, častý elektronický monitoring, který je v době kontrakcí nepříjemný. Dále pak opakovaná vaginální vyšetření mnoha různými osobami, nedostatek respektu ze strany často přetíženého personálu a absence podpory.
Proto tak často hledají alternativu: využívají duly, které jim dávají psychickou podporu a potřebné informace, případně si hledají vysokoškolsky vzdělané porodní asistentky, které navíc poskytují i zdravotní péči.
Anebo se rozhodnou pro porod doma se všemi riziky. Nezákonné to není, pouze stát paradoxně upírá těmto rodičkám péči porodní asistentky, jimž krajské úřady omezují registrace a ony nemohou porod vést samostatně. Když tak učiní, hrozí jim postihy, což je přežitek, který panuje v několika státech postkomunistického bloku a je také hlavní překážkou zakládání porodních center a domů.
„Ve většině zemí Evropy mají ženy zdravotní péči u domácího porodu zajištěnu. Doprovod porodní asistentky nebo dalších zdravotníků totiž výrazně zvyšuje bezpečí jak pro ženu, tak i pro dítě.
Výklad krajských úřadů je však takový, že pokud bude porodní asistentka pomáhat u domácího porodu, může jí hrozit přestupkové řízení,“ říká Kateřina Hájková Klíčová, výkonná ředitelka Unie porodních asistentek.
Hledání cesty
Na obhajobu porodnictví u nás – není to tak, že by se za třicet let nic nezměnilo, z pohledu lékařů se snahy o přirozený porod dostávají stejně jako v dalších rozvinutých zemích do popředí zájmu i u nás. Někde víc, někde míň.
„Učíme se respektovat přání rodičky, individualizovat přístup v závislosti na jejím naturelu, vést s ní dialog, nikoli monolog z pozice autority,“ říká doktorka Iva Mikysková z gynekologicko-porodnické kliniky Na Bulovce. Upozorňuje také na proměnu přístupu k císařským řezům, jejichž počet se na začátku 21. století celosvětově zvedal, ale nyní se od nich ustupuje.
Pozitivní zkušenost má dvojnásobná matka, redaktorka Ona Dnes Kristina Komůrková: „V porodnici jsem se setkala s empatickým přístupem, kdy nebyl problém vyslyšet moje přání.
Oba moje porody vedla asistentka, lékařka přišla v závěru jen na kontrolu.
A jak se tvrdí, že do vás cpou chemii už od vrátnice, zažila jsem pravý opak, ačkoli jsem byla typ rodičky, co by si přála ’drogy’, abych bolest eliminovala. Rozmlouvali mi i epidurál,“ vypráví.
Oproti totalitě si dnes ženy mohou vybrat porodnici a vzít s sebou partnera na sál, první dobu porodní mohou trávit v libovolných polohách nebo klidně ve sprše, připravují si porodní plány.
Nejvíce chybí systémový posun. Zdravotníci vycházejí vstříc individuálně ženám, které si jiný přístup vydupou. „Když dnes přijde k porodu poučená žena s minimálními riziky komplikací, porod je hlavně v jejích rukou. Může cokoliv odmítnout, může se ptát, může požadovat další vysvětlení nebo další čas k rozhodování,“ říká předsedkyně Hnutí za aktivní mateřství Petra Sovová.
„Ovšem pokud přijde pasivní, nevědoucí, nepřipravená rodička, systém ji semele. Porod bude probíhat tak, jak bude zrovna v dané porodnici nastaveno, včetně případných škodlivých zákroků a separace,“ podotýká.
Zároveň však dodává, že má velké pochopení pro zdravotníky, jimž režim také nevyhovuje. „Aby mohli poskytovat láskyplnou péči, musí být pečováno i o ně, což se neděje. Chybí supervize, vzdělávání, peníze.
Přitom lépe nastavený systém by mohl spoustu peněz ušetřit, stačilo by, aby o většinu žen pečoval dostatek porodních asistentek a lékaři a lékařky se věnovali jen rodičkám s komplikovanějším těhotenstvím a porodem,“ míní.
Čas na změnu?
Před čtyřmi lety se uvádělo, že mimo porodnici se narodilo okolo čtyř set dětí. Nyní se odhaduje, že počet je více než trojnásobný, což o něčem svědčí. Ženy chtějí změnu.
Ty, které se odhodlají k domácímu porodu, se musejí připravit na nepříjemnosti. Běžně dostanou nálepku nezodpovědné matky. Přitom obvykle nejde o nějaké amazonky, nevzdělané nebo bio ezoterické ženy.
Většinu svých dětí takto přivedla na svět finanční analytička Markéta Šichtařová, doma porodila moderátorka Lejla Abbasová, manželka herce Matouše Rumla, modelky Pavlína Pořízková nebo Helena Houdová.
Jenže v Česku stále převládá názor, že porod patří jedině do nemocnice. Proč ale mají naši zákonodárci (většinou muži) negativní přístup ke kompromisu – ke vzniku samostatných porodních domů, autonomních zařízení pod správou porodních asistentek?
„Situace, kdy muži rozhodují o tom, jak budou ženy rodit, protože je tak nastavena legislativa, je hloupá a frustrující,“ hodnotí zakladatelka H. A. M. Petra Sovová.
O porodních domech se mluví léta, v sousedním Německu jich mají přes sto, běžné jsou v Rakousku, Švýcarsku i Velké Británii, ale u nás jejich zřizování vázne. Nevznikl zatím jediný.
Porodní domy přitom nabízejí přirozený porod bez zbytečných zásahů, kde však mají ženy v dosahu pomoc v případě komplikací. Jenže aby mohly fungovat, potřebovaly by asistentky získat více kompetencí, které si úzkostlivě střeží lékaři.
Jako nadějná se jeví snaha Bulovky, kde se v únoru otevřelo pod správou nemocnice Centrum porodní asistence. Nejde sice o klasické porodní centrum ani porodní dům, ale změna k lepšímu to je. O budoucí matky se tady starají porodní asistentky, lékaři a moderní přístroje jsou po ruce v případě nouze.
Zájem je obrovský, ale porod zde je vhodný jen pro zdravé ženy v přiměřeném věku s bezproblémovým průběhem těhotenství, kdy je plod v ideální poloze hlavou dolů. Nedoporučuje se ani matkám po císařském řezu – ty sice mohou rodit spontánně, ale kvůli riziku raději pod lékařským dohledem.
„Pro ženy je důležité, aby v tomto centru našly vzdělané a respektující porodní asistentky a filozofii péče, která uvažuje o dítěti a ženě jako o jedné jednotce, která má být po porodu spolu.
Nevýhodou může být, že se z centra porodní asistence stane Potěmkinova vesnice, která se bude navenek prezentovat jako porodní dům, ale péče zůstane při starém.
Ale já jsem optimistka a věřím ve spolupráci porodních asistentek a lékařů ve prospěch žen a jejich dětí,“ říká Kateřina Hájková Klíčová z Unie porodních asistentek.
Každopádně se v českém porodnictví něco děje. A nám, co už máme děti větší, nezbývá než doufat, že až budou rodit naše dcery, nebudou se muset porodnic bát natolik, aby kvůli nim raději přiváděly děti na svět doma.
.
Zdroj: idnes.cz
Vize harmonického těhotenství a porodu
Česká legislativa považuje plod za součást matčina těla, a tedy jen matka rozhoduje, jakým vyšetřením a zásahům se podrobí.
Může využít svobodné volby poskytovatele péče a podle svých představ si tedy může vybrat buď lékaře nebo porodní asistentku.
V každém případě může těhotná i rodící žena péči ovlivňovat, a je jen na ní, kolik podstoupí ultrazvukových vyšetření, jak často bude navštěvovat odborníka a ve kterém stádiu těhotenství začne k němu docházet.
Na trhu je dostatek hodnotné vědecké i „populární“ literatury na toto téma, je vhodné navštěvovat i kvalitní předporodní kurz. Těhotné a rodící ženy mají právo se svých lékařů a porodních asistentek ptát, a oni mají povinnost je informovat nejen o přínosech, ale i o rizicích všech vyšetření a zákroků.
Obecně lze říci, že náš systém a přístup zdravotníků uspokojí spíše ženu, která si přeje být pod kontrolou nejvyspělejší techniky a pro jistotu absolvovat nejnáročnější (a nejdražší) vyšetření, i když je její zdravotní stav třeba vůbec nevyžaduje, než ženu, která požaduje pouze základní, přirozenou a osobní péči. Ta bude mít rozhodně problémy s prosazováním svých (ač legitimních) požadavků.
Česká republika se honosí tím, že těhotným a rodícím ženám poskytuje vysoce kvalitní porodnickou péči.
V zahraničí je ale za vysoce kvalitní porodnickou péči považována pouze péče založená na důkazech (tzv. Evidence-Based care).
Pátrají-li tedy rodiče po dobré porodnici, měli by se zajímat o to, zda jejich zvolená porodnice poskytuje péči založenou na důkazech nebo pouze na rutinních postupech či přesvědčeních.
Porody v zemích EU
Ve většině zemí EU si žena může vybrat ze široké nabídky péče v těhotenství, během porodu i po něm, může docházet ke svému praktickému lékaři, gynekologovi, může si zvolit i péči porodní asistentky, se kterou, pokud se těhotenství dobře vyvíjí, může prožít i porod.
I místo porodu si žena zvolí: v nabídce jsou bohatě technicky vybavené kliniky, kde lze rodit ambulantně (za 5–12 hodin po porodu odejde domů), ale lze si připlatit i delší „hotelový“ pobyt.
Dále si ženy vybírají z velkého množství porodních center či porodních domů, zde se rodí většinou ambulantně, ale pobyt navíc si lze rovněž přikoupit.
I porod doma je v oficiální nabídce – procento žen, které si ho zvolí, je v různých zemích různé: kromě Nizozemí, kde rodí doma průměrně 35 % prvorodiček a 60 % vícerodiček, je to kolem 1–3 % žen. Pro porod doma ženy většinou využívají péči porodní asistentky.
Ženy si z nabídky péče vybírají nejen dle svého naturelu, ale samozřejmě i s přihlédnutím ke svému zdravotnímu stavu.
Pokud je žena v péči porodní asistentky a ta během těhotenství zjistí nějaké odchylky od normálního stavu či jiné varovné signály, odešle ženu na vyšetření ke specialistovi, či ji předá do sekundární péče (tj. na pracoviště specializované na patologii).
Podobně porodní asistentka postupuje během porodu doma (příp. v porodním domě). V případě předzvěsti komplikací odveze ženu do porodnice (většinou svým vozem nebo vozem rodiny, kde se porod odehrává, zřídka volá vůz záchranné služby).
S nemocnicí se v průběhu transportu rodící ženy porodní asistentka telefonicky spojí, aby nedošlo k časové prodlevě (když je kupříkladu třeba rychle připravit operační sál k císařskému řezu, svolat personál atd).
Porody v České republice
Vraťme se k nám. I v České republice se nabídka rozšiřuje, zejména tím, že svou péči již nabízejí i samostatné porodní asistentky.
Rychle se zlepšuje přístup zdravotníků v porodnicích, zčásti pod vlivem přílivu informací ze zahraničí, zčásti pod tlakem uvědomělých a vzdělaných žen, respektive rodičů.
Rigidní přístup však stále převládá, ačkoliv je v rozporu jak s obecně závaznými dokumenty (mezinárodními smlouvami, zákony a vyhláškami), tak s odbornými doporučeními, která vyplývají z nejnovějších spolehlivých výzkumů.
Lékaři se většinou odvolávají na stanoviska a doporučení Ministerstva zdravotnictví a svých profesních organizací, zejména České gynekologicko-porodnické společnosti a Perinatologické společnosti, a vydávají je za zákonné normy, přestože pro rodící ženy, resp. rodiče nejsou právně závazná.
Významným faktorem je závažný nedostatek českých zdravotníků: jejich právní povědomí je velmi nízké, zejm. u těch, kteří pracují ve velkých zdravotnických zařízeních a kompetentních institucích.
Během dlouhého studia medicíny se medici, ale i budoucí porodní asistentky s těmito tématy (práva pacientů, komunikace s nimi a lékařská etika) setkávají minimálně.
V tomto ohledu lze porodnice rozdělit nejen z hlediska „autoritativnosti“ přístupu, ale i „lidskosti“, přičemž nemusí platit, že ty „lidské“ jsou méně rigidní – zdravotníci v nich často jen dovedou nevyžádanou péči vnucovat a s klientkami manipulovat obratněji a s úsměvem…
Rozdíly v přístupu porodnic jsou značné: některé se blíží zařízením západního střihu (tzn., že žena je respektována ve svých rozhodnutích), jiné jsou stále velmi „nedemokratické“, a takových je většina.
Každé zdravotnické zařízení má svůj vnitřní řád. Ten nesmí být ani zaměňován ani být v rozporu s legislativní úpravou zdravotní péče. Vnitřní řád nemocnice tedy nesmí omezovat základní práva rodiček, všeobecně vzato – lidská práva.
Speciální kapitolou je ambulantní porod.
V obdobích, kdy české porodnice úpí pod náporem rodiček, by se zdálo, že ambulantní porod je ideální řešení: ženy, které dávají přednost poporodní péči v domácím prostředí, prostě odejdou s dětmi domů a péči o ně převezmou samostatné porodní asistentky a pediatři.
Prosadit si ambulantní porod je ovšem v praxi velmi obtížné. Přestože neexistuje žádná zákonná norma, která by této praxi zabraňovala, rodiče se většinou při vyřčení tohoto požadavku v porodnici dozví, že „U nás se to nesmí“, případně „Vy můžete odejít, ale dítě tu musí zůstat“.
Kromě „bezprostředního ohrožení života dítěte“ (což je argument, který z právního hlediska u fyziologického novorozence neobstojí), se zdravotníci odvolávají na stanovisko Ministerstva zdravotnictví z roku 2002, v němž se uvádí, že zdravý novorozenec může být propuštěn z porodnice až po uplynutí 72 hodin. Zapomínají přitom na fakt, že jde pouze o doporučení, nikoli nařízení, rodiče tedy nemají zákonnou povinnost se jím řídit. Ve skutečnosti je rozhodnutí odejít s dítětem domů jen na rodičích jakožto zákonných zástupců dítěte.
Z možností využívaných v zahraničí zatím chybí u nás zejména dostatek samostatně registrovaných porodních asistentek poskytujících komplexní primární porodnickou péči (tj.
péči během těhotenství, celého porodu a v době poporodní) a porodní domy. Porodní dům je zařízení poskytující komplexní ambulantní primární porodnickou péči.
Atmosférou a prostředím navozuje pocit domova a zároveň zajišťuje odbornou péči profesionálních zdravotníků – porodních asistentek.
Ačkoli jeden porodní dům v ČR existuje, není v něm oficiálně povoleno rodit. Přibývá ovšem žen, které volí porod v bezpečí domova za odborné pomoci porodní asistentky.
V České republice jsou však diskriminovány jak ženy volící pouze péči porodní asistentky, tak i porodní asistentky, které těmto ženám péči poskytují, protože péče poskytovaná porodní asistentkou není dosud hrazena z veřejného zdravotního pojištění, pokud si ji nevyžádá lékař. Na rozdíl od většiny dalších zemí EU tuto péči u nás musí rodiče hradit přímo.
Zatímco porodní dům dosud rodičky k porodu přijímat nesmí, porodům doma legislativa nijak nebrání. I porodní asistentka pomáhá ženě při porodu doma v souladu se zákonem č. 96/2004 Sb. a vyhláškou č. 424/2004 Sb. (Vyhláška byla v r. 2011 zrušena a nahrazena Vyhláškou č. 55/2011 Sb.).
Úskalím porodů doma je fakt, že zájemkyň z řad matek sice přibývá, počet vzdělaných a zkušených registrovaných porodních asistentek, ochotných k porodům doma docházet, zatím stagnuje.
Obávají se zejména nedostatku vlastních praktických zkušeností s porodem mimo nemocnici, existenčních potíží, problémem je rovněž nedostatečně upravený smluvní vztah porodních asistentek a zdravotních pojišťoven.
Podle odhadů Hnutí za aktivní mateřství a profesních organizací porodních asistentek více než polovina domácích porodů proběhne bez náležité odborné péče.
Ne snad, že by ženy tuto péči odmítaly, ale v jejich regionu není tato péče dostupná (nejsou schopné a ochotné porodní asistentky). Samostatně registrované porodní asistentky sídlí pouze v Praze a některých velkých městech a je pro ně obtížné přijímat klientky ze vzdálenějších míst, protože jim nemohou zajistit bezpečnou péči.
Dalším velkým problémem je špatně fungující komunikace mezi zdravotníky v případě, že porodní asistentka na základě předzvěsti komplikací převeze ženu do porodnice. I dnes se stává, že personál se nezačne ihned věnovat rodící ženě, která potřebuje jejich pomoc, ale řeší „nezodpovědnost“ porodní asistentky, příp rodičů.
Tato časová prodleva může vážně ohrozit zdraví ženy i dítěte. Přesto si domov jako optimální místo pro svůj porod vybírá každým rokem stále více žen. Statisticky, bohužel, není tento údaj samostatně sledován.
Ze statistik vyspělých zemí přitom vyplývá, že porod doma se zkušenou porodní asistentkou je pro zdravou ženu jednou z nejbezpečnějších forem péče.
Přes rozšiřování nabídky porodnické péče zůstane porodnice místem, které si zvolí většina žen. Z hlediska prosazování základních lidských práv a svobod je ovšem zatím místem nejproblematičtějším.
Řešením je nejen větší informovanost veřejnosti, ale zejména vůle lékařů i porodních asistentek poskytovat péči založenou na výsledcích nejnovějších výzkumů a vůle dodržovat zákony.
Praha, 2007
Petra Sovová, předsedkyně Hnutí za aktivní mateřství, Praha
Nemocnice Jihlava
Jak si připravit porodní plán
Budete se mnou jistě souhlasit, že přírodní proces, jako je porod, se do detailu naplánovat nedá. To je pravda, představa se může od skutečnosti lišit. Přesto je důležité si svůj porodní plán připravit.
Je to vlastně jakýsi soupis přání, jak by měl náš porod ideálně probíhat. Když se žena na svůj porod připraví, zbaví se strachu z neznámého a bude lépe schopna komunikace se zdravotníky. I pro ně je informovaná rodička přínosem a porodní plán dobrým komunikačním nástrojem.
Je to tady!
Pomůže vám ujasnit si priority a doplnit chybějící vědomosti. Během příprav si možná teprve pořádně uvědomíte, že mateřství je tady. Přizvete-li k sestavování porodního plánu i partnera, prožijete nejspíš velmi sbližující rituál, ať už později strávíte porod spolu či nikoliv.
Pro sestavení porodního plánu jsou důležité zejména kvalitní a spolehlivé informace. Můžete je načerpat v knize, na předporodním kurzu porodní asistentky, na internetu či v časopisech pro rodiče. Zdrojem by měly být spolehlivé výzkumy a doporučení, jaká předkládá například Světová zdravotnická organizace (WHO).
Výběr porodnice
Je dobře navštívit vybranou porodnici nebo porodnice už v těhotenství, většinou nabízejí informativní hodiny pro nastávající rodiče. Seznámíte se s prostředím a budete mít možnost probrat svůj porodní plán předem. Můžete položit i následující otázky:
- Jaké zákroky a vyšetření obvykle ženám nabízíte?
- Jakého procenta císařských řezů porodnice dosahuje?
- Kolik je naopak porodů normálních, do kterých není nijak zasahováno?
- Jaká je statistika nástřihů hráze?
- Nabízíte nadstandardní pokoj, ve kterém může přespat i partner novopečené matky?
Kdo většinou ženu porodem provází – lékař, lékařka nebo porodní asistentka? Jak pomáhá ženě snášet porodní bolesti kromě použití léků?
- Jak to vidím já?
- Na další otázky by si měla těhotná žena odpovědět sama:
- Koho si přeji mít u svého porodu jako doprovod?
Co mi obvykle pomáhá dodat energii a radost? (Poslech oblíbené hudby? Určitý aromaterapeutický olej? Kousek čokolády? Krátká procházka? Teplá vana?)
- Jaký je můj postoj k jednotlivým zákrokům, které mi v porodnici mohou být nabízeny?
- Jak si představuji seznámení s miminkem?
- Když žena očekává narození prvního dítěte, k vyjasnění vlastních postojů pomohou i rozhovory s podobně smýšlejícími matkami, které už vlastní porodní zkušenost mají.
- Co si naplánovat nelze
Záleží jen na rodící ženě, které nabízené zákroky absolvuje a které nikoliv.
Je ideální, že má kolem sebe odborníky, kterým důvěřuje a podle jejich doporučení se může zodpovědně rozhodovat – samozřejmě za předpokladu, že porod probíhá normálně, přirozeně.
Jedinou věcí, kterou si matky v České republice oproti praxi mnoha zemí zvolit nemohou, je císařský řez na přání. Je vyhrazen pouze pro nouzovou situaci, kdy není možno porodit normálně.
Přes všechno plánování je třeba v den D počítat s tím, že možná bude vše jinak. Nezbývá než spolehnout se na přírodu a zdravotníky a těšit se na miminko. Pozitivní přístup je koneckonců ta nejdůležitější položka dobrého porodního plánu.
Otázky, nad kterými můžete přemýšlet:
Které osoby si přeji u svého porodu jako doprovod?
„Když moje přítelkyně otěhotněla, s rozpaky mi řekla, že má strach z mé přítomnosti u porodu. Měla strach, že se o ni budu bát a že nebude schopna se uvolnit. Mrzelo mě to, dokonce rozčilovalo.
Ke konci těhotenství jsme ale absolvovali předporodní kurs, který nás velmi sblížil. Vzájemně jsme si mnoho věcí ujasnili. Já jsem své partnerce začal mnohem víc rozumět, uznal jsem, že mohla mít pravdu.
Porod jsme nakonec přece jen prožili spolu, snažil jsem se nepřekážet a jen naslouchat jejím potřebám a pro oba to byla krásná zkušenost.“
Ondřej
„Vybrali jsme si s mužem porodnici nedaleko našeho bydliště. Protože jsme se chtěli na porod soustředit, rozhodli jsme se vzít s sebou dulu. Jsme s její péčí velmi spokojeni.
Opírala jsem se o svého muže, ale dula mi pomáhala psychicky. Vysvětlila mi některé procedury a podpořila mě v mých rozhodnutích. Prostředí porodnice bylo sice docela hezké, ale pro nás cizí.
Její přítomnost nás oba uklidňovala.“
Saša
Jak můžu pracovat s bolestí?
„Porod opravdu velice bolí, ta bolest mi vyrazila dech! To, co mi opravdu velice pomohlo se s ní vyrovnat, bylo vědomí, že už dcerku brzy uvidím. Představovala jsem si, že děloha je růžové poupě, které rozkvétá víc a víc, až se moje miminko vyloupne do světa. Bolelo to, ale ta bolest byla přátelská.“
Karolína
Budu schopna přítomné zdravotníky pro své představy získat?
„Neměla jsem strach z porodu, bála jsem se spíš toho, že moje představy narazí na odpor porodních asistentek v nemocnici. Při předporodní návštěvě se netvářily na mé zkoumavé otázky moc nadšeně.
Rozhodla jsem se, že si porod nenechám zkazit, a to ani agresivním vyjednáváním z mé strany.
Trpělivě a s úsměvem jsem během porodních bolestí opakovala svá přání – a fungovalo to! Nakonec se z naší Julinky radovaly i ty původně nejzamračenější tváře!“
Nina
Jak bych ráda strávila chvíle po porodu?
„Během porodu jsem se cítila častokrát velmi vyčerpaná, jsem přesvědčena, že nic tak náročného jsem dosud nezažila. Moc jsem se ale na svého chlapečka těšila, hned jsem si ho vzala do náruče a úplně automaticky ho k sobě přitiskla. Všechna vyčerpanost zmizela.
Vítali jsme se spolu skoro dvě hodiny, dívali se na sebe, já jsem ho kojila a hladila. Příjemná lékařka ho vyšetřila někdy v této době, velmi jemně, skoro jsem to nezpozorovala. Pak jsme oba pokojně usnuli.
Měla jsem své dítě neustále ve své náruči, v bezpečí, a jako silná matka tygřice bych ho nikomu nevydala!“
Denisa
Nezapomínejme, že porodní plán je naše představa ideálu. K porodu samému bychom měly přistupovat otevřeně, s klidem a vědomím, že jsme pro jeho zdárný průběh udělaly vše. Možná bude nakonec probíhat trochu jinak, než jsme čekaly. I náhoda by měla mít v našem porodním plánu svůj prostor.
Zdroj: BabyWeb.cz
http://www.babyweb.cz/Clanky/a4325-Jak-si-pripravit-porodni-plan.aspx