Bobathova rehabilitační metoda – jak funguje?

Bobathova rehabilitační metoda – jak funguje?Bobathovu metodu vyvinula Berta Bobathová, původem z Německa se svým manželem Karlem Bobathem, který pocházel z Československa. Společně se usídlili ve Velké Británii, kde pracovali na tomto konceptu a založili Bobath centrum v Londýně.

Jedná se o neurovývojovou terapii, která se používá ve velké části světa pro léčbu zejména dětské mozkové obrny, ale také pro léčbu mnohých neurologickým onemocnění v dospělosti – například je často využívaná v problematice stavů po mozkové příhodě.

Začátkem dvacátého století převládal názor, že lidé s poruchou centrální nervové soustavy nemohou žádným přístupem zlepšit ovládání svých pohybových dovedností. Některé přístupy doporučovaly alespoň posílit funkce neporušené, či posílit nepoškozenou stranu těla, avšak byly i takové názory, že jakékoli fyzioterapeutické metody jsou zbytečné.

Bobathovi však svými revolučními myšlenkami ukázali, že zlepšení stavu postižené oblasti je možné. Lidé postižení mozkovou mrtvicí tak mohli zvyšovat pohyblivost na poškozené straně těla. Bobathovi zdůrazňovali tehdy zapadlou myšlenku, že lidské tělo funguje jako celek, a že i chůze a její kvalita závisí vedle mnoha jiných vlivů také např.

na postavení v ramenním kloubu.

Dětskou mozkovou obrnu brali manželé Bobathovi za neprogresivní onemocnění, které vzniklo na základě poškození ještě nezralé dětské centrální nervové soustavy.

Toto poškození tedy logicky ovlivňuje dozrávání mozku a v průběhu zrání centrální nervové soustavy s sebou nese mnoho viditelných příznaků s tím souvisejících.

Nejčastěji dochází k poruše vývoje dítěte v určitých aspektech a zároveň nacházíme porušené napětí svalů a nedokonalou, narušenou koordinaci pohybů.

Bobath metoda a léčba dětské mozkové obrny

Základem úspěšné terapie je velmi podrobné vyšetření, během kterého se fyzioterapeut zaměřuje na denní aktivity, které dovede dítě provést bez pomoci, případně jak velkou míru dopomoci dítě potřebuje, či co vůbec samo nezvládne.

Dále sleduje kvalitu svalového napětí a kvalitu provedení pohybu. Na základě těchto vyšetření stanovili manželé Bobathovi klasifikaci dětské mozkové obrny, která slouží hlavně pro ulehčení komunikace mezi jednotlivými terapeuty z multidisciplinárního týmu.

Bobath koncept je práce v týmu: práce rodičů, fyzioterapeuta, logopeda a ergoterapeuta.

Na základě výsledků z vyšetření stanovuje terapeut své cíle a léčebný plán jak těchto cílů dosáhnout. Velmi důležité pro úspěšnou terapii je vnímání a reagování nemocného na používané techniky. Dle reakcí poté terapeut přizpůsobuje svou terapii. Jedním ze zásadních prvků terapie je handling (manipulace s dítětem).

Handling

Technika handlingu vede k optimalizaci patologického tonu (napětí) svalů a díky tomu může dítě provést pohyb co nejsnadněji a nejsprávněji. Handling poté využívají hlavně rodiče v běžných denních činnostech a aktivitách. Naučí se, jak s dítětem manipulovat, jak jej nosit, krmit, oblékat, v jakých polohách a situacích si s ním hrát, aby podpořili jeho správný vývoj.

Senzomotorická stimulace

Dalším důležitým prvkem terapie je senzomotorická stimulace, která posouvá správný vývoj dítěte dopředu.

Do senzomotorické stimulace patří mimo jiného i cvičení na nejrůznějších labilních plošinách, pro příklad: gymball, overball, Posturomed, labilní úseče, lavičky, BOSU a mnoho jiných.

Proto je také Bobathova metoda velmi úspěšná při léčbě nestabilit a poruch kořenových kloubů, jako např. zmrzlé rameno nebo bolesti kyčelních kloubů.

Bobath cvičení po mozkové příhodě

Bobathovi ukázali, že i po překonání cévní mozkové příhody (CMP) je možné zlepšit si svou kondici a koordinaci pomocí vybraných cvičení z jejich konceptu, který těmto lidem pomáhá znovu se plnohodnotně zapojit do běžných denních činností.

Bobathovi přišli s důležitým poznatkem, že pacienty neomezuje nedostatek svalové sily, ale problém spočívá v neschopnosti vykonat různé pohybové kombinace pohybových stereotypů. Existují však cvičení, která pomohou zapojit tělo do správných pohybových stereotypů.

Prostřednictvím těchto cviků se snažíme potlačit chybné pohybové reakce vzniklé při poškození centrální nervové soustavy (CNS) a naopak navodit nové, kvalitnější pohybové reakce zaměřené na podporu stabilnější chůze, pevnějšího úchopu a ostatních každodenně vykonávaných pohybů, nad kterými se úplně zdravý člověk ani nepozastavuje, nezamýšlí a provádí je automaticky.

Jedná se o důležité cvičení, které postupně zlepší ovládání a stabilitu trupu, jež je nevyhnutná pro jistotu při chůzi, úchopech, vstávání z postele atd.

S cvičením je možné začít hned po odeznění akutní fáze postižení cévní mozkovou příhodou, kdy je potřeba zaměřit se na tzv. doladění pohybů.

Klíčová je zde volní koordinace pohybů a mírně stabilní stoj bez pomoci druhé osoby.

Cvičení se zaměřuje na několik základních rovin:

  • Cvik v pozici tzv. mostku – pomáhá plně zapojit a zpevnit trup.
  • Cvik v pozici vsedě ve vzporu o dlaně s přetočením trupu – pomáhá zlepšit koordinaci horní části trupu a horních končetin.
  • Cvik chůze – pomáhá zlepšit koordinaci při chůzi s cílem dosáhnout normální rytmické chůze. Při zdokonalování chůze je důležité neustále cítit jistotu při plném zatížení jedné anebo druhé nohy podle toho, která z nich má poskytovat prioritní oporu. Procítění opory nám pomáhá uvědomění a cílené kontrolování chůze. V daných polohách pracujeme se změnami opěrné báze a přenášení těžiště.
  • Cvik chůze na zdravou stranu – opět se snažíme dosáhnout zlepšení koordinace při chůzi, tentokrát se změnou na zdravou stranu a dosáhnout tak normální rytmické chůze. Pro nezbytné maximální soustředění a správné vykonávání cviků doporučujeme cvičit před zrcadlem. Mozek se tak lépe naučí vykonávat pohyb maximálně přesně a uvědoměle. Jakmile dokážete pohyb vykonávat precizně a s maximálním soustředěním, teprve poté jej můžete postupně začít zapojovat podvědomě i do běžných činností. Pocit zlepšení a znovunalezení jistoty je nejlepší motivací k cvičení.

Cvičení u nás ve FYZIOklinice

Na našem pracovišti Vám poskytneme maximální péči a pomoc se správným vykonáváním pohybu. U každého cvičení, a u Bobathova konceptu zvlášť, je důležitá přesnost jeho provádění, aby působilo správně, tak jak má. Odborný fyzioterapeut našeho centra Vám proto, zejména v začátcích, pomůže s kontrolou a korekcí při cvičení.

Nejdůležitější je začít. Uvidíte, že to společně zvládneme a „vychytáme“ chybičky, kterých se při cvičení budete pravděpodobně nevědomky a zejména zpočátku dopouštět. Ostatně i zde platí stará pravda: „ve dvou se to lépe táhne.“ Spolehněte se, že postupem času bude Váš krok stále jistější a ruka pevnější.

Autor: Mgr. Iva Bílková, FYZIOklinika fyzioterapie s.r.o., PrahaZdroj:Internet: praxis-seiter.de, informace získané při studiu VŠ, B.Bobath: Adult hemiplegia, 1996

Vojtova metoda nebo Bobath koncept?

Rehabilitace je nedílnou součástí komplexní léčby postižených nebo vývojově opožděných dětí. Jako rodiče takovéhoto dítěte se tedy dříve nebo později ocitnete v situaci, kdy řešíte co a jak cvičit.

Lékař vám pravděpodobně doporučí buď Vojtovu metodu nebo Bobath koncept. Málokterý z lékařů je však natolik vzdělán v rehabilitaci, aby dokázal přesně vysvětlit rozdíl mezi těmito přístupy, proto doporučuji navštívit certifikovaného fyzioterapeuta, který by měl být schopen vám vysvětlit, na jakém principu obě metody fungují a jak se v praxi provádějí.

Vojtova metoda i Bobath koncept patří mezi novější rehabilitační přístupy, které se s úspěchem používají v dětské rehabilitaci. Obě metody mají své zastánce i odpůrce, přesto žádný výzkum doposud neprokázal větší úspěšnost některé z nich. Nezávislí odborníci se shodují na tom, že každá z nich má svá pro a proti a je na rodičích a terapeutovi, který z přístupů zvolí.

Obecně platí, že je důležité dítě před terapií důkladně vyšetřit, stanovit hlavní problém a cíl terapie. Součástí obou postupů je také zaučení rodičů, aby mohli rehabilitaci provádět s dítětem sami doma.

Vojtova metoda

Vojtova metoda vychází především z poznatků o optimálním vývoji dítěte do 1 roku života. V praxi se terapeut snaží nastavením dítěte do předem daných poloh a stimulací určitých bodů na těle, tzv.

spoušťových zón, vyvolat ideální pohybové vzory, které jsou u dítěte narušeny nebo zcela chybí.

Metoda nevyžaduje spolupráci dítěte, pohyb je aktivován mimovolně, proto se tato metoda někdy označuje jako metoda reflexní lokomoce (reflexní = bez vlastního úsilí pacienta; lokomoce = pohyb vpřed).

Nejčastější pohybové vzory se nazývají reflexní plazení a reflexní otáčení. Nejedná se o to, že bychom učili dítě se plazit nebo otáčet, pouze využíváme jednotlivé svalové souhry přítomné v těchto pohybech. Terapie se provádí až 5x denně, dobu stimulace určí fyzioterapeut.

Vojtovu metodu je možno provádět u dětí v podstatě od narození, jakmile je zjištěn nějaký problém ve vývoji. Horní věková hranice neexistuje, metoda se s úspěchem používá i v terapii dospělých. Platí však, že čím je dítě menší a terapie dříve zahájena, tím dítě lépe reaguje a šance na úspěch je větší.

Jistým negativem metody je pláč dětí při terapii, což pro některé rodiče může představovat problém. Důležité je vědět, že dítě nepláče proto, že by ho cvičení bolelo, ale proto, že terapeut stimuluje pohyby pro dítě nepřirozené, které není schopno samo provést a pláčem dává najevo pouze svou nelibost.

Bobath koncept

Koncept manželů Bobathových rovněž vychází z nejnovějších neurofyziologických poznatků o vývoji motoriky dítěte, bývá někdy označován jako neurovývojová léčba (Neurodevelopmental Treatment – NDT).

Terapie je funkčně (prakticky) založená, terapeut provádí s dítětem pohybové aktivity, které se vyskytují v běžném denním životě. Využívá se vlastní aktivity dítěte, kterou terapeut pouze svým vedením modifikuje a za použití specifických technik dítěti umožňuje prožití normálního pohybu.

Budete mít zájem:  Atropin Biotika – příbalový leták

Rodič je instruován v tzv. handlingu – manuálnímu vedení, manipulaci s dítětem a stimulaci správných pohybových vzorů během běžných denních aktivit, jako je například krmení (kojení), nošení, hygiena, sebeobsluha. Tento handling by pak měl aplikovat celý den, což může být pro některé rodiče obtížné, obzvláště v začátcích terapie.

Přestože byl Bobath koncept původně vytvořen pro děti s dětskou mozkovou obrnou, je možné jej použít u jakéhokoliv postižení. Stejně jako u Vojtovy metody není horní věková hranice omezená, pro novorozence a kojence byl vytvořen nadstavbový model – Baby Bobath.

Shrnutí a závěrečná doporučení

Jaký terapeutický přístup vybrat je tedy na vás a vašem fyzioterapeutovi, záleží samozřejmě také na možnostech a schopnostech vašeho dítěte. Obě metody přináší úspěchy, je na vás, zda vám více vyhovuje jistý dril a přesnost Vojtovy metody nebo všestrannost a kreativita Bobath konceptu. Další možností je oba přístupy nebo některé jejich prvky kombinovat.

A malá rada na závěr – ať už se v rehabilitaci vašeho dítěte rozhodnete pro jakýkoliv přístup, doporučuji vyhledat fyzioterapeuta s certifikátem pro danou metodu či koncept. Jen tak budete mít jistotu, že terapeut ví, co dělá, splnil přísná kritéria závěrečné zkoušky a zaručuje vám tak určitou kvalitu péče.

Bobath koncept, Vojtova metoda

Cvičení s miminky – Bobath koncept

U dětí vývojově opožděných nebo postižených je nedílnou součástí komplexní léčby i rehabilitace. Mnoho rodičů se ocitne v situaci, kdy se dítě nechce přetáčet na bříško, nesedí, neleze, nechodí, a tak lékař doporučí rehabilitaci. A to většinou Vojtovu metodu. Avšak je zde i metoda manželů Bobathových, neboli Bobath koncept.

Obě metody jsou založeny na různých principech a používají se v dětské rehabilitaci. Obě metody mají jak své zastánce, tak i odpůrce. Je tedy na fyzioterapeutovi nebo na rodičích, který z přístupů zvolí. Před zahájením rehabilitace je nutné dítě nechat důkladně vyšetřit a stanovit problém, který se terapií začne řešit.

Bobath koncept je méně známá metoda. Avšak také účinná. Terapeut zde provádí s dítětem pohybové aktivity, které dítě zná. Využívá se tak vlastní aktivity dítěte, kterou terapeut pouze svým vedením upravuje. Také to naučí rodiče. Dítě se tak necítí být nuceno zůstávat v určité poloze jako u Vojtovy metody.

U Bobath konceptu dítě při cvičení většinou nekřičí, nepláče.

Bobath koncept

Bobathovu metodu vyvinula Berta Bobathová (původem z Německa) se svým manželem Karlem Bobathem (původem z Československa). Usídlili se společně ve Velké Británii, kde pracovali na tomto konceptu a založili Bobath centrum v Londýně. Ještě na začátku 20.

století převládal názor, že u lidí s poruchou centrální nervové soustavy není možné žádným přístupem zlepšit ovládání svých pohybových dovedností. Bobathovi svými revolučními myšlenkami ukázali, že zlepšení postižené oblasti je možné. Pomohli mnohým lidem postižených mozkovou mrtvicí.

Prosazovali i myšlenku, že tělo funguje jako celek. Třeba že chůze a její kvalita závisí na postavení ramenního kloubu apod.
Přestože byl Bobath koncept (stejně jako Vojtova metoda) původně vytvořen pro děti s dětskou mozkovou obrnou, je možné tuto rehabilitaci provádět i s jiným postižením.

Horní věková hranice není nijak omezená. Pro novorozence a kojence je nadstavbový model – Baby Bobath.

Bobath koncept vychází z nejnovějších neurofyziologických poznatků o vývoji motoriky dítěte. Někdy se zazývá jako neurovývojová léčba.

Terapie je funkčně založená (prakticky). Terapeut s dítětem provádí pohybové aktivity, které se vyskytují v běžném denním životě a využívá tak vlastní aktivity dítěte. Terapeut tedy pouze svým vedením modifikuje a za použití specifických technik dítěti umožňuje prožití normálního pohybu.
Rodiče jsou instruováni v tzv.

handlingu – manipulace s dítětem, manuální vedení, stimulace správných pohybových vzorů během běžných denních aktivit (jako je krmení, kojení, nošení, hygiena, sebeobsluha apod). Takový handling by se měl aplikovat celý den, což je obzvlášť v začátcích terapie pro rodiče obtížné.

Rodiče by handlingu měli používat ve všech denních situacích tak, aby podpořili správný vývoj dítěte.
Další prvkem terapie je senzomotorická stimulace. Ta posouvá správný vývoj dítěte dopředu. Do seznomotorické stimulace patří například cvičení na nejrůznějších labilních plošinách (gymball, overball, úseče, posturomed, lavičky, bosu atd.

). Bobathova metoda je tedy velmi úspěšná při léčbě nestabilit a poruch kořenových kloubů (zmrzlé rameno, bolest kyčelních kloubů, apod.).
Ať už se rodiče v terapii svého dítěte rozhodnout pro jakýkoliv přístup, vždy je nutné vyhledat nejprve fyzioterapeuta s cerfitikátem pro danou metodu či koncept.

Jen tak budou mít rodiče jistotu, že terapeut ví, co dělá. Musel splnit přísná kritéria závěrečné zkoušky a zaručuje tak určitou kvalitu péče.

Bobath koncept

Bobath koncept vyvinuli na základě svých praktických zkušeností manželé Bobathovi (pediatr-neurolog a fyzioterapeutka). Bobath koncept vlastně není soubor cviků, ale celodenní proces, kdy se pomocí vlastní aktivity dítěte a využití různých technik a pomůcek dosahuje správného provedení pohybu. Jedná se vlastně o cvičení formou hry, které se přizpůsobuje konkrétnímu dítěti v konkrétní situaci. Velmi důležité je podrobné vyšetření funkce a její poruchy a následná terapie specifickými technikami (inhibice, facilitace a stimulace).

Díky svému specifickému přístupu lze Bobath koncept dobře kombinovat s dalšími terapiemi, u nás nejčastěji s Vojtovou metodou. Vždy je však třeba zohledňovat individuální a aktuální možnosti pacienta, aby nedocházelo k jeho nadměrnému zatěžování.

Při terapii prostřednictvím Bobath konceptu je velmi důležité podrobné vyšetření, při kterém terapeut důkladně pozoruje a analyzuje funkční dovednosti pacienta. Zaměřuje se na kvalitu provedení pohybu a na to, co dítě dovede bez dopomoci, co s dopomocí a které aktivity není schopno provést vůbec a proč.

Důležité jsou i kompenzační mechanismy při provádění aktivity a  zásadní jsou i přidružené problémy – smyslové poruchy (zrakové, sluchové), jemná motorika a funkce ruky, orofaciální oblast (potíže s příjmem a zpracováním potravy) a také to, jak tyto problémy souvisejí s posturálním tonem a přítomnými koordinačními vzory.

Na základě vyšetření se stanoví konkrétní terapeutický plán. Ten je zaměřený na cíle, kterých má být dosaženo a na způsoby, jakými se těchto cílů dosáhne. Terapie je prováděna v rámci funkční situace, aktuálně se přizpůsobuje reakcím pacienta.

I využití různých pomůcek (míče, válce, lavičky, labilní plochy, hračky apod.) je přesně cílené. Terapeut neučí jednotlivým pohybům, ale dělá vše pro to, aby pacient mohl pohyb provést sám a co nejsprávněji.

V průběhu celého dne se provádí  tzv. handling a tím se v běžných denních činnostech významně podporuje správný vývoj.

 Handling je jakási nezbytná dopomoc k tomu, aby pacient mohl provést pohyb kvalitně a samostatně. Zásadami handlingu je nutné se řídit v průběhu všech denních aktivit.

U dítěte se tedy handling využívá při každé manipulaci, při nošení, krmení, oblékání i  při hře.  

Časová náročnost se může zpočátku zdát obrovská, dokud si rodiče a pečující osoby neosvojí a nezautomatizují správné techniky. Pokud se ale  zásadami Bobath konceptu budou řídit v průběhu celého dne, náročnost na čas a prostor mizí. Velká výhoda konceptu je, že je možné jej  aplikovat téměř kdykoliv a kdekoliv.

Zdroj: www.cadbt.cz

Zpracovala: LK

Rehabilitace

Rehabilitace (RHB) je činnost, jejímž cílem je optimální znovuobnovení fyzických, psychických, sociálních a pracovních schopností jedince, které byly sníženy v důsledku úrazu či onemocnění[1].
Jedná se o interdisciplinární obor.

  • Impairment – porucha 1 systému, projevuje se změnami anatomickými, fyziologickými či psychickými.
  • Disabilita – omezená schopnost, individuálnější charakter, neschopnost provádět určité činnosti, které pacient dříve prováděl → prostor pro ergoterapii.
  • Handicap – disabilita ve vztahu ke společnosti.
  • RHB indikuje + koordinuje lékař.
  • RHB týmovou prací – fyzioterapeut, ergoterapeut, logoped, psycholog.
  • Nutný je správně zvolený čas pro začátek RHB.
  • Ambulantní rehabilitační oddělení, rehabilitační centra (při nemocnicích a LF), specializované ústavy, lázeňská léčba.
  • Svalový test – info o svalové síle jednotlivých svalů / svalových skupin, největší přínos u periferních paréz (hl. reziduální parézy po akutní poliomyelitidě), 5 stupňů hodnocení svalové síly[1].

Novinkou v oblasti rehabilitace je tzv. telerehabilitace, která umožňuje poskytování rehabilitačních služeb prostřednictvím telekomunikačních sítí a internetu. Při níž je pacient na dálku spojen s lékařem či terapeutem. Výhodou telerehabilitace je současná snadná dostupnost, časová a finanční úspora. Pacientům nahrazuje zejména často komplikovanou dopravu do rehabilitačních ústavů.

Fyzioterapie

Pojem fyzioterapie pochází z řeckého slova fysis – přírodní síla a therapeiá – léčení jako poskytnutí služby. K léčebnému ovlivnění patologických stavů využívá různých forem energií (včetně pohybové). Dělí se na léčebnou tělesnou výchovu (LTV) a fyzikální léčbu[1].

Léčebná tělesná výchova

  • Skupinová / individuální rehabilitace.
  • Kondiční cvičení – již v akutním až subakutním stavu s nemocným na lůžku, i jako preventivní RHB u rizikových skupin.
  • Cvičení podle svalového testu – význam hl. u periferních paréz, cvičení proti odporu, využití činek + kladek.
  • Při spastických poruchách – Kabatova technika – vychází z urč. pohybových vzorců, založena na principu svalové souhry, pohyb v diagonálách.
  • Metoda manželů Bobathových – hl. u dětí s DMO, využívá poloh pro započetí pohybu, kdy je tlumena spasticita, s využitím šíjových, vestibulárních reflexů a různých cvičebních pomůcek.
  • Vojtova metoda – vychází z fylogeneze pohybu, u člověka existují 2 reflexní zakódované pohybové celky: reflexní plazení + reflexní otáčení – lze je vybavit jen při určité poloze a stimulaci, indikace: DMO, spastické hemiparézy po CMP aj[1].
Budete mít zájem:  Rýže a zdraví – posiluje imunitní systém, pomáhá se zbavovat toxinů

Fyzikální léčba

  • Stejnosměrný proud: galvanizace – urychluje metabolismus ve tkáních;
  • střídavé interferenční proudy – ovlivnění bolestivosti (diadinamik, analgonik aj.);
  • IR záření – „předehřátí“, uvolnění spasticity před následným cvičením;
  • elektromagnetické vlnění – zmírnění zánětu, degenerativní onemocnění muskuloskeletálního aparátu;
  • UZ – rozrušení srůstů, zmírnění spasticity, analgetické účinky;
  • laser – urychlení hojení různých sval. a kloubních poranění, omezení vzniku keloidních jizev;
  • UV záření – osteoporóza;
  • zábaly parafínem – zmírnění spasticity před cvičením;
  • vodoléčba – vířivé lázně pro horní i dolní končetiny, bahenní a slatinové zábaly + koupele, skotské střiky, sauna[1].

Ergoterapie

Ergoterapie je rehabilitační obor. Snaží se člověku s postižením (fyzickým či psychickým) dosáhnout co nejvyšší kvality života pomocí smysluplné činnosti. Ergoterapie je holisticky zaměřená – snaží se pochopit klienta i s jeho prostředím a respektovat jeho přání při tvorbě plánu terapie. Ergoterapeut funguje v rámci multidisciplinárního týmu.

Od termínu léčba prací se v současnosti upouští, protože neodpovídá současnému pojetí ergoterapie.

Ergoterapeut může pracovat v:

  • nemocnici – na odděleních pro děti i dospělé (traumatologie, JIP, onkologie, neonatologie, psychiatrie, revmatologie), v lázních;
  • sociálním zařízení – domovy pro seniory, stacionáře, terapeutické dílny, chráněná bydlení;
  • jiných zařízeních – kliniky rehabilitačního lékařství, raná péče, domácí péče.

Ergoterapeut dále může poskytnout poradenství ohledně ergonomie pracoviště či výběru kompenzačních pomůcek, ale také může pracovat jako asistent pro lidi s disabilitou.

Odkazy

Související články

  • Léčebná rehabilitace/PGS (VPL)

Externí odkazy

  • Physical therapy (anglická wikipedie)
  • Rehabilitace (česká wikipedie)

Použitá literatura

  1. ↑ a b c d e SEIDL, Zdeněk a Jiří OBENBERGER. Neurologie pro studium i praxi. 2. vydání. Praha : Grada Publishing, 2004. ISBN 80-247-0623-7.

Otázky a odpovědi

Vojtova metoda je  metoda reflexní, kdy na základě určité polohy a drážděním určitých bodů (spoušťových zón) vyvoláváme reflexní odpověď.

Při terapii Vojtovou metodou aktivujeme centrální nervový systém, protože pacient má problém v CNS. Podstatou hybné poruchy u dětí – kojenců  je právě problém s řízením hybnosti.

Proto je důležité při fyzioterapii pracovat s řízením pohybu, tedy aktivovat přímo centrální nervový systém. Není proto správné pracovat primárně se svaly.

Vojtova metoda pracuje se třemi terapeutickými modely, které obsahují prvky motorického vývoje. Aktivujeme konkrétní svalové souhry – koordinaci, kterou má dítě porušenu. Tato porucha je příčinou stagnace, či abnormálního motorického vývoje. Na základě vyšetření fyzioterapeut stanoví konkrétní motorický problém, a při aktivaci jej cíleně ovlivňuje. 

Jak terapie probíhá?

Pokud lékař při vyšetření uzná za vhodné, odesílá dítě na fyzioterapii. Fyzioterapeut na základě vyšetření sestaví konkrétní terapeutický program, určípro domácí terapii dávku a frekvenci. Fyzioterapeut je zodpovědný za vedení terapie a za její účinnost. Pokud i při pravidelné terapii vývoj dítěte stagnuje, je terapeut povinen hledat příčinu.

Příčinou stagnace vývoje může být nedostatečná frekvence domácí terapie, malá či velká dávka, nebo náročný program, který matka technicky nezvládá, a tím terapie  ztrácí účinnost. Příčina může být také v chybné indikaci konkrétního terapeutického modelu anebo může být dítě na konci svých možností, to znamená, že jsme vyčerpali jeho kapacity.

Frekvence terapie doma

Frekvence terapie doma je ve věku do jednoho roku 4x denně, ne více a ne méně. V případě, že se dítě začne pohybovat po 4, může se frekvence snížit na 3x. Musí mít ale v tom okamžiku vlastní spontánní hybnost v horizontále.

Frekvence je zcela pravidelná, jako podávání antibiotik. Je to tak proto, že CNS v tomto věku je schopen si cca 3 hodiny pamatovat, co jsme aktivovali a dokáže to použít ve spontánní hybnosti.

To znamená, že dítě může použít nové koordinační schopnosti, když to potřebuje, když chce realizovat své nápady odpovídající jeho věku.

U starších dětí běžně rehabilitujeme 3x denně. Frekvence 3x a 4x denně vývoj dítěte posouvá dopředu. Frekvence 2x denně je na udržení stavu. Frekvence 1x nebo méně je zbytečná. Při takové frekvenci je patologický vývoj rychlejší a fyziologické modely se nemohou uplatnit.

Když dítě cestuje na rehabilitaci, tak ten den určitě neodstane indikovanou frekvenci. Pokud je to tak výjimečně, když dítě cestuje na rehabilitaci nebo k lékaři, pak to nevadí. Musí se ovšem dbát na to, aby to nebylo pravidelně, protože v tom případě by bylo už škodlivé.

Co je to dávka terapie? (dávka = jak dlouho trvá jedno cvičení)

Dávka terapie (doba aktivace) se odvíjí od věku dítěte a eventuálně také od jeho hmotnosti.

Dávku terapie je nutné dodržovat, dávku indikuje ošetřující terapeut. Dodržování dávky souvisí se zátěží dítěte. Velká dávka dítě unavuje. Pokud velká dávka, která dítěti nepřísluší, je aplikována příliš často, dítě se může dostat do chronické únavy.

Unavené dítě nemá náladu a chuť se sebou něco dělat, může ztratit chuť k jídlu, špatně spát, špatně usínat, probouzí se ze spánku. Motorický vývoj stagnuje. Malá dávka zase dítě pozitivně neovlivní.

Dávka je přesně stanovena tak, aby v kombinaci s frekvencí se mohla motorika dítěte rozvíjet.

  • Dítě do 3 měsíců: dávka max. 2-7 minut 4x denně
  • Dítě nad 3M 5=7 min, 4x denně
  • Dítě nad 6M – 10 min-. 4x denně
  • Dítě 8M – 10-12 minut 4x denně
  • Dítě roční a více 10 – 15 minut (maximum)

Může pravidelná terapie provázená pláčem psychicky poškodit?

Pláč dítěte při terapii není překážkou, ani reakcí na bolest. Je to způsob komunikace, který dítě ve svém věku běžně používá, když něco chce. Například když má hlad, žízeň nebo se mu něco nelíbí, třeba přebalování, oblékání, uvazování čepičky a podobně. Cvičení se mu také nelíbí, protože je náročné. Nelíbí se mu, že musí zůstat v poloze a ještě k tomu podávat výkon – tj. cvičit.

Není vhodné dítě během aktivace uklidňovat, nebo jinak odpoutávat jeho pozornost od cvičení  (zpívání, hrkání a ukazování hraček, čtení pohádky, básničky apod.) Dítě cvičí krátce a bez přerušování.

Naučí se tak, že cvičení je práce, že to trvá nějakou dobu a pak je konec. Na situaci si časem zvykne. Pláčem nám jen říká, že se mu to nelíbí. Pokud krátce po aktivaci (po opuštění polohy) plakat přestane, je vše v naprostém pořádku.

Pokud ale pláče delší dobu po skončení aktivace, je potřeba zjistit, co nám tím říká, a reagovat na to.

Přerušování terapie za účelem uklidnění dítěte

U aktivace (cvičení) je třeba, aby se dítě koncentrovalo na cvičení. Pokud rodiče odvádějí pozornost od cvičení, aby si dítě jako by nevšimlo, že cvičí, není to cesta k tomu, aby dítě cvičení akceptovalo. Uklidňování dítěte nevede k jeho uklidnění, ale naopak vede ke stresu dítěte.

Dítě si myslí, že je už konec, ale pak zjistí, že cvičení pokračuje. Navíc pauzy enormně natahují čas, někdy až na půl hodiny, což vede k přetížení dítěte. Když rodiče cvičí 10 minut bez pauzy, dítě se naučí, že těchto 10 minut pracuje a pak je už konec.

To vede k tomu, že se dítě naučí aktivaci (cvičení) akceptovat a nebrání se mu.

Co je to instruktáž terapie a jaký má význam

Návštěva u fyzioterapeuta slouží především k tzv. instruktáži.  Instruktáž je práce fyzioterapeuta s rodičem dítěte, který bude terapii aplikovat doma ve stanovené frekvenci a dávce. Představa, že rodiče přijdou k fyzioterapeutovi, aby on tzv. Zacvičil dítě, je mylná. Dítě léčí soustavné a pravidelné provádění terapie doma, rozhodně ho neléčí návštěva u fyzioterapeuta.

Další argument proti tzv. cvičení dítěte na rehabilitaci je, že dítě nejlépe zátěž snese od někoho z rodičů, matky nebo otce. Hůře to snáší od cizí osoby, což fyzioterapeut rozhodně je. Je to tak i přes to, že dítě a fyzioterapeut mají dobrý vztah.

Na instruktážní hodině dítě u fyzioterapeuta cvičí rozhodně více, než je indikovaná dávka doma ve stanovené frekvenci. Matka s dítětem stráví v ordinaci u fyzioterapeuta většinou až 45 minut nebo dokonce i 60 minut.

Dítě sice celou dobu necvičí, jsou tam pauzy na vysvětlení pro rodiče a podobně. Není to ideální, ale u fyzioterapeuta nemáme jinou možnost, než to tak udělat.

Je to tak proto, že rodiče přicházejí se naučit s dítětem pracovat a za 10 minut se to rozhodně nemůže stihnout.

Hlavní část návštěvy fyzioterapeuta  tedy slouží výhradně ke korekci, či sestavení domácího programu, ne k léčbě jako takové. Proto není vhodné docházet na terapii příliš často, tzn. denně nebo ob den, protože je tím narušena nejen  frekvence a dávka terapie doma, ale hlavně je dítě soustavně přetěžováno.

Budete mít zájem:  Plazmalifting – omlazení krevní plazmou

Proces instruktáže rodičů zkracujeme co nejvíce. Děti z blízkého okolí mohou přijít častěji, tam nehrozí přetížení. Problém nastává u dětí, které jsou z větší dálky a zůstávají v místě na tzv. intenzivní zácvik a docházejí k fyzioterapeutovi dvakrát denně.

Malé děti do 6-12 měsíců snesou intenzivní zátěž, kterou koncentrovaná instruktáž rodičů přináší, maximálně 3 dny. Větší děti vydrží někdy i 5 dní dvakrát denně.

K naučení základního domácího programu, který smysluplně ošetří dítě, většinou stačí tři dny, je jedno, jak je dítě staré.

Znovu opakujeme, že je třeba si uvědomit, že terapeutický účinek spočívá výhradně v pravidelné domácí terapii, instruktáž slouží k tomu, aby byla udržována kvalita terapie, kterou provádí rodič pravidelně v domácím prostředí.

Nemůže matka při pravidelné terapii dítě přetížit?

Jak již bylo řečeno, domácí terapie je prováděna v optimální dávce, tedy doba aktivace je stanovena podle věku  dítěte. K přetížení dítěte proto nedojde.

Pokud přece jen dojde k chronickému přetížení dítěte z jakýchkoli důvodů (špatné usínání, špatná spánek, nechuť k jídlu apod.

), například rodiče přidávají nějaké další aktivity, které fyzioterapeut neindikuje, pak snížíme dávku – dobu aktivace, ale frekvenci 4x den ponecháme.

Snažíme se analyzovat režim dítěte a terapii, prováděnou doma, abychom odhalili příčinu a udělali nápravu. Do třech týdnů od úpravy domácího režimu obvykle nastává pozitivní změna.

Co je to obsah terapie

Obsah terapie a jeho kvalita je další parametr, který dítě léčí. Tzv. jedno cvičení (aktivace) musí obsahovat reflexní otáčení i reflexní plazení. Ve věku 8 měsíců se k těmto modelům přidá první pozice. Do třech týdnů musí mít dítě v programu kompletní program, který zajistí základní ošetření.

Kombinace terapeutických postupů

Je důležité se koncentrovat na terapii, která dítě posouvá dopředu za minimální zátěž dítěte, domácího terapeuta a celé rodiny.

Dítě musí mít čas si hrát a nemyslet na to, že musí dělat nějakou terapii, stejně tak i domácí terapeut, je to většinou matka. Ona také musí dělat v rodině jinou práci, má manžela, druhé dítě a musí obstarat pro dítě, které cvičí i jinou zábavu, než cvičení. Tím se myslí normální denní režim, jako u zdravého dítěte.

Ve snaze posunout dítě ve vývoji dopředu vede rodiče k přetěžování dítěte, přidávají mu další a další terapeutické postupy, často i bez vědomí terapeuta, bohužel někdy i na doporučení terapeuta.

Trvalé přetěžování dítěte stále nějakou terapií nejen doma ale i v různých ústavech pak vede k chronické únavě. Chronická únava vede ke stagnování vývoje.

A co si myslíme o kombinování různých fyzioterapeutických metod?

Pro rodiče je velmi složité nastavit domácí režim, a vůbec běžný život dítěte tak, aby nebylo terapií přetěžováno a „mělo čas a sílu na běžné dětství“.Ve své praxi jsme mnohokrát viděli, jak rodiče ve snaze dítě zlepšit, zcela přizpůsobili jeho život a život celé rodiny léčbě dítěte. Kombinovali mnoho fyzioterapeutických a jiných postupů.

Výsledkem obvykle bylo pouze to, že dítě bylo smutné, unavené, rodina přetížená a k výraznému posunu ve vývoji nedošlo. Jak jsme již uvedli, terapie by měla být pravidelná, v optimální dávce, přesně provedená, ale rozhodně by neměla pohltit život celé rodiny. Dítě musí mít čas a sílu na hraní a rodina na běžný život.

To znamená, efektivní je, udělat maximum práce za minimální čas.

Kdy indikujeme Bobath terapii

Bobath terapii indikujeme v okamžiku, kdy dítě nezvládne zátěž terapií Vojtou a to především psychicky. Vojtova terapie je cílená a dítě se musí koncentrovat na to, co dělá. V případě, pokud jeho psychika není dostatečně odolná a zátěž nezvládne, indikujeme Bobath terapii.

Pokud jsme nuceni okolnostmi indikovat jinou terapii než Vojtovu, děláme to s vědomím, že víme, že kvalitativní vývoj se může zastavit. A kvalita je pro další vývoj velmi důležitá. Kvalita je to, co limituje kvantitativní vývoj.

Domácí terapie a terapie s fyzioterapeutem

Terapii do domácího terapeuta, tj. matky nebo otce, snáší dítě velmi dobře. Terapie s terapeutem je pro dítě velmi zatěžující, tím myslím především psychiku dítěte.

Vojta proto prosazoval, aby dítě bylo cvičeno doma a ne ve zdravotnickém zařízení. Argumentace, že terapeut je lépe vzdělán neobstojí. Vojtova terapie není složitá a dítě s rodiče spolupracuje tak, že jim tzv.

neuniká z polohy a oni mohou přesněji a tím lépe aktivovat.

Fyzioterapeutovi se vesměs brání pohybem a je nutné ho více přidržet, abychom měli šanci polohu aktivovat. Fyzioterapeut v ordinaci také většinou aktivuje dítě více v objemu a v menší frekvenci, než je indikovaná dávka domácího programu. Tím dítě nemá ani správnou frekvenci ani odpovídající dávku.

Je třeba si uvědomit, že dítě léčí nejen správná léčba, ale i správná frekvence a dávka. Když si to rodič převede na antibiotika, tak tomu snadno porozumí, pro č to tak je. U antibiotik nikdo nepochybuje, že je třeba dodržet správnou frekvenci i dávku, ale léčba byla účinná.

Vedení terapie dítěte

Terapeut, který má dítě na starosti, je odpovědný za tzv. vedení terapie. Tj. že je zodpovědný za správnou dávku a frekvenci a také obsah.

Terapeut na základě analýzy stavu dítěte a proběhlé terapie vyhodnotí její účinnost, a pokud shledá, že indikované modely neposouvají dítě dopředu, musí hledat příčinu, proč to tak je. Chyba může být v nedodržení dávky, v nedodržení frekvence, eventuálně modely nebyly indikované v odpovídajícím obsahu tak, aby pozitivně ovlivnily stav dítěte.

Příčina může být i v tom, že terapie je pro matku příliš komplikovaná a dělá jim technické problémy.

Do vedení terapie patří i správně odhadnout, za jak dlouho má přijít matka s dítětem na kontrolu, zda se jim program doma daří a jaké udělali výsledky. Terapie se doma musí dařit, jinak se nedostaví žádaný efekt.

Co je to rychlost vývoje dítěte

Rychlost vývoje zcela pravidelně kontrolu fyzioterapeut, patří to k vedení terapie, je to vyhodnocení efektu indikovaných modelů ve smyslu obsahu, dávky a frekvence. Chtěli bychom, aby rychlost vývoje byla pokud možno plynulá. Rychlost vývoje během terapie se může zrychlit, může se zpomalit, může se i zastavit.

Záleží na stavu dítěte, jeho kapacitách, schopnostech domácího terapeuta, na dodržování zásad terapie v domácím prostředí.

Únava a projevy dítěte

Pokud je dítě soustavně přetěžováno velkou dávkou rehabilitace, dostane se do chronické únavy. Chronická únava se projeví tzv. neprospíváním dítěte. Dítě nemá chuť k jídlu, nepřibírá na váze, špatně usíná, špatně spí, v noci se budí, málo se usmívá nebo se neusmívá vůbec.

Akutní únava tzv. nevadí, dítě se z toho vyspí. To se může přihodit na rehabilitaci, když se matka učí něco nového, dítě se unaví a pak hluboce usne třeba i bez jídla. Z toho se vyspí a pak je všechno v pořádku.

Únava a výkon, projevy, opatření

Unavené dítě nemá chuť se pohybovat, nemá náladu si hrát, málo se usmívá, vývoj stagnuje. Musíme analyzovat denní režim a hledat příčinu. Pokud skutečně objevíme, že dítě přetíženo dávkou, snížíme dávku, ale frekvenci necháme. Pak vyhodnotit opaření, do třech týdnů obvykle nastane pozitivní změna ve vývoji.

Zásady vývoje dítěte

Ve vývoji je důležité sledovat, jak se segmenty vzájemně k sobě nastavují. Laicky řečené, když dělají něco ruce a hlava, nohy také mění svou polohu.

Je-li dítě stabilní a může tak komunikovat očima a potom i hlasem. Hlava se musí v poloze na břiše zvedat a současně se ruce přesunou dopředu a opřou se o lokty. Nohy se současně vysunou za tělo.

Na zádech ruce zvedá k sobě a nohy také současně zvedá. To zvládne dítě ve třech měsících. Takže je důležité sledovat nejen hlavu, zda ji zvedá a otáčí, ale je důležité sledovat, jak ruce zvedají tělo.

Vývoj tedy probíhá od hlavy k nohám a opačně to určitě nepůjde.

Může cvičit Vojtovu metodu dítě, které má epilepsii?

Epilepsie není absolutní kontraindikací terapie Vojtovou metodou. Epilepsie dítěte by měla být však stabilizovaná.Děti s epileptickými záchvaty jsou často léčeny léky, které obsahují hormony. Na začátku hormonální léčby je nastavena vysoká dávka hormonů, což je pro dítě velkou zátěží, a proto je v této době rehabilitace přerušena nebo není doporučena.

Jakmile je epilepsie stabilizovaná a lékař dávky léků sníží, je možné rehabilitaci zahájit. Fyzioterapeut je však povinen pracovat s dítětem s epilepsií individuálně tak, aby nebylo přetěžováno.

Logopedie

Logoped je většinou obeznámen s motorikou úst a spodiny ústní. Logoped se koncentruje u kojence na jídlo a problémy s tím související. Pokud jídlo u kojence a malého dítěte je bezproblémová, není důvod logopeda navštěvovat.

U starších dětí, ve věku dva roky a více, se pak logoped se koncentruje na nácvik řeči. Vhodnost nebo nevhodnost práce logopeda s dítětem posoudí fyzioterapeut nebo ošetřující neurolog.

Diskuze

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Adblock
detector