Juli R. Bagó a Michal Šimíček v laboratoři Blood Cancer Research Group. Foto: Marcello Turi
Michal Šimíček a Juli Rodriguez Bagó hledají cesty, jak zlevnit a zpřístupnit více lidem nový a velmi nadějný způsob léčby rakoviny – buněčnou terapii. Je šetrnější, ale drahá: náklady na jednoho pacienta šplhají k desítkám milionů korun. Slibné výsledky má i další bádání jejich Blood Cancer Research Group při Lékařské fakultě Ostravské univerzity a ostravské Fakultní nemocnici. Namísto současných postupů, které odráží zejména faktory sdílené většinou pacientů, vyvíjejí léčbu „na míru“. Ta by mimo jiné mohla zabránit lékové rezistenci.
Michal Šimíček se do Ostravy vrátil z Cambridge, aby zde vybudoval vědecké centrum a tým, který posouvá technologii buněčné terapie pro léčbu rakoviny (celý jeho příběh si můžete přečíst například zde).
Ve svých čtyřiatřiceti letech má na kontě přes 550 vědeckých citací (číslo, na které se obvykle vědci dostávají na sklonku své kariéry), působení na nejprestižnějších pracovištích v Evropě a také publikace v nejuznávanějších vědeckých časopisech.
Juli Rodriguez Bagó do jeho skupiny přišel před dvěma lety jako nový vedoucí vědeckého týmu pro vývoj buněčné imunoterapie různých druhů rakoviny krve.
Působil na University of North Carolina v USA, kde se zasadil o získání tří patentů v oblasti personalizované terapie, vytvořil základ pro spolupráci s U. S.
Food and Drugs Administration a zahájil tak diskuzi o prvních klinických studiích u člověka.
Buněčná terapie je nejspíš průlomem v léčbě rakoviny. Oproti chemoterapii má být šetrnější a pro tělo přirozenější. Jak přesně funguje?Šimíček: Imunitní systém člověka je schopen rakovinné buňky rozeznat a zlikvidovat v samotném zárodku.
Nádor má ovšem schopnost se ukrýt nebo různě maskovat. Abychom protinádorovou imunitu obnovili, odebereme pacientovi jeho vlastní bílé krvinky a vybavíme je receptory, které je na rakovinné buňky lépe nasměrují. Do imunitních buněk vneseme nový gen, díky kterému umějí nahmatat strukturu na povrchu nádoru.
Takto vylepšené buňky vpravíme zpět do těla pacienta, kde nádor vyhledají a zaútočí na něj. Zatím je tento způsob léčby ve fázi prvních klinických testů, tedy testování přímo na pacientech. Obrovské náklady tohoto složitého procesu a také různorodost nádorů zatím neumožňují širší aplikaci této technologie.
Chemoterapie určitě ještě nějaký čas nezmizí.
Teoreticky bychom měli mít rakovinu od dětství. Naštěstí náš imunitní systém je schopen její zárodky zničit. Jenže prerakovinné buňky se vyvíjejí a maskují.
Poznají pak rakovinnou buňku s jistotou? Nemůže se stát, že se spletou a zaútočí na zdravou tkáň?Šimíček: Ano, to je nejčastější problém, který řešíme. Rakovinná buňka nemá na svém povrchu něco, co by ji jednoznačně odlišovalo od ostatních. Kdyby takový znak existoval, zlikvidoval by ji už přirozený imunitní systém člověka.
Teoreticky bychom měli mít rakovinu od raného dětství. Naštěstí náš imunitní systém je schopen zárodky rakoviny zničit. Jenže postupem času se prerakovinné buňky vyvíjejí a maskují a unikají tak naší imunitě.
Nicméně pokud nastane situace, že imunitní buňky zaútočí na zdravou tkáň a pacient by byl v ohrožení života ne kvůli rakovině, ale kvůli samotné léčbě, umíme činnost upravených imunitních buněk kontrolovat.
Jak je přimějete chovat se jinak?Šimíček: To, co se dnes používá, je relativně drastické. Spolu s receptorem do nich vneseme takzvaný sebevražedný gen.
V momentě, kdy imunitní buňky útočí na zdravou tkáň, aplikujeme pacientovi látku, která tento gen aktivuje, a dojde k odumření těchto buněk. Což je škoda, protože jejich produkce je extrémně drahá.
Jsme na velmi slibné cestě ve vývoji modulace, kdy – zatím v laboratorních podmínkách – jsme schopni aktivitu imunitních buněk zapnout a vypnout. Věřím, že v blízké budoucnosti bude tento přístup předmětem klinických testů.
Zatím jedna dávka takové léčby vychází asi na 10–15 milionů korun, pacient obvykle potřebuje několik dávek. Existuje možnost, že tato léčba bude pro pacienty finančně dostupnější?Bagó: Právě to je naším cílem.
Extrakce buněk, jejich vybavení receptorem v laboratoři a vpravení do těla pacienta je složitý proces, který je extrémně drahý. Proto vyvíjíme řekněme univerzální léčbu, která by měla být finančně dostupnější.
Hledáme cestu, jak tyto buňky získat z krve dárců – v momentě, kdy máte pacienta, sáhnete po „zásobách z police“, což celý proces výrazně zlevní.
Léčba rakoviny je pravděpodobně nejkompetitivnější prostředí ve výzkumu. Panuje tady čistá konkurence, nebo vědecké týmy i spolupracují?Bagó: Máte pravdu, na jednu stranu tady máme silnou konkurenci a každý chce dosáhnout cíle v co nejkratším čase.
Ale zároveň vyhledáváme spolupráci, protože člověk sám toho cíle nikdy nedosáhne. A mezi tím balancujeme. Potřebujeme spolupracovat, ale zároveň nemůžeme být naivní a nadšeně sdílet vše, co máme.
Takže sdílíme maximum, co můžeme, abychom dosáhli společného cíle, a to je léčit pacienty.
Za celou svou kariéru jsem neviděl pracoviště, které by bylo tak úzce spojeno s vlastní praxí.
V čem ostravský tým v tak silně konkurenčním prostředí vyniká?Šimíček: Největší potenciál vidím v propojení kliniky, tedy Fakultní nemocnice, a nás, vědců. Za celou svou kariéru jsem neviděl pracoviště, které by bylo tak úzce spojeno s vlastní praxí. Vždy to bylo tak, že v laboratoři jsme byli my vědci a pak „někde v dáli“ lékaři.
Tady jsem na denní bázi v kontaktu s lékaři, kteří léčí pacienty a zároveň mají zájem o vědu. Vše diskutujeme, formálně na schůzkách i neformálně u piva. Já vidím molekuly, lékař zase pacienta. Hledáme průnik mezi „hard core science“ a tím, co je aplikovatelné v klinické praxi.
Bez této spolupráce by mnohé projekty zdaleka nebyly v takové fázi, v jaké jsou.
Bagó: Zároveň máme k dispozici biobanku, kde jsou uloženy reálné vzorky nádorových buněk pacientů. Můžeme tedy prakticky ihned testovat, zda to, na čem pracujeme, lze aplikovat, a jestli tento přístup bude, nebo nebude fungovat.
Ostrava není tradičně spojována s výzkumem a vývojem. Je to váš handicap?Šimíček: Na první pohled to může jako nevýhoda působit. Ve skutečnosti je ale naší silnou stránkou, že nejsme velký institut se stovkami zaměstnanců (je nás něco přes dvacet).
To umožňuje velkou flexibilitu a permanentní komunikaci mezi členy týmu. Není tu rigidita velkých institucí, kde člověk často musí následovat vyšlapanou cestu.
Právě obrovská míra svobody ve výzkumu je to, co mě do Ostravy přivedlo a díky čemu se podařilo do týmu získat skvělé odborníky z různých koutů světa.
V souvislosti s buněčnou terapií hodláte některé své objevy opatřit patenty. Můžete už prozradit které?Bagó: To zatím bohužel nemůžeme, ale skutečně už na přípravě patentů spojených s buněčnou terapií pracujeme a v řádu měsíců bychom chtěli některé z našich objevů patentově chránit.
Jedna z věcí, která významně komplikuje léčbu rakoviny, je léková rezistence.
V případě, že se podaří nové objevy uvést do praxe, vyřeší i tento problém, nebo rakovina i nadále bude bojem na celý život?Šimíček: Dokončujeme nyní projekt, který se zabývá lékovou rezistencí u mnohočetného myelomu. Hledáme cesty, jak zlepšit současné formy léčby.
Cílem je dojít k jakési personalizované terapii, tedy léčbě šité každému pacientovi na míru. Zkoumáme různé genetické znaky, které by predikovaly odpověď na konkrétní typ léčby a možné ideální kombinace.
V klinické praxi se v současnosti berou v potaz relativně globální faktory, které jsou sdíleny více pacienty. Stejný lék může u jednoho pacienta rakovinu vyléčit, u jiného však malá populace nádorových buněk přežije a vede k návratu onemocnění, které je často ještě více zákeřné. Věřím, že výsledky tohoto projektu se brzy dočkají vlastního klinického testování.
V USA je proces aplikace výzkumu poměrně jednoduchý, pro univerzity je to něco samozřejmého. V Evropě je mezi univerzitami a aplikovanou sférou často obrovská propast.
Jedna věc je práce vědce, druhá je vlastní manažerská činnost – vedení týmu, získávání patentů, spolupráce se soukromou sférou, získávání sponzorů. To vyžaduje diametrálně odlišné kompetence.
Jak se vám daří plnit dvě takto odlišné role?Bagó: Co se týče vedení týmu, člověk skutečně není jen supervizorem, musí být i koučem. Naši studenti odvádějí podstatnou část práce a je důležité je neustále motivovat.
V našem oboru to naštěstí není tak složité, stačí jít na kliniku, přímo mezi pacienty a člověk ví, proč to dělá.
Ohledně získávání patentů nám významně pomáhá Centrum pro transfer poznatků a technologií, tedy pracoviště na Ostravské univerzitě, které vědcům pomáhá jejich poznatky posouvat do aplikační sféry. To podle mých zkušeností například z Nizozemí nebo Španělska není běžným standardem.
Působil jsem také ve Spojených státech a tam je proces aplikace výzkumu poměrně jednoduchý, pro univerzity je to něco samozřejmého. V Evropě je mezi univerzitami a aplikovanou sférou často obrovská propast. Ale mění se to. Třeba právě tady na Ostravské univerzitě, která vyvíjí obrovské úsilí směrem k aplikovanému výzkumu. Bez této podpory bychom pravděpodobně nebyli schopni o patenty požádat.
Co je pro vás na vaší práci nejnáročnější?Šimíček: Pro mě je to rozhodně byrokracie. Upřímně, kdybych tady neměl administrativní podporu, vykašlal bych se na to. Jsou dny, kdy vlastně nedělám vědu, jen papíry. A proto je pro nás třeba právě podpora při podávání patentů klíčová.
Bagó: Pro mě je velmi náročné se tak nějak odpojit. To, co dělám, je má vášeň a miluju to. Je to vysoce návyková práce a člověk se stane tak trochu posedlý svým výzkumem. Přemýšlím a mluvím o svých experimentech pořád, i po práci, se ženou, zkrátka nonstop. Ale ono je velmi důležité se odpojit, to je pro mě velká výzva.
Čtěte také rozhovor s Evou Zažímalovou: Mimořádní vědci si zaslouží mimořádné podmínky. To v Česku moc neumíme
Momentálně jste ve svém výzkumu ve fázi testů na zvířatech. Vím, že dílčí výsledky mi zatím neprozradíte, ale je už teď něco, co vás překvapilo? Narazili jste na něco neočekávaného?Bagó: Když pracujete ve výzkumu, vždy vás čeká nějaké překvapení.
Téměř nikdy věci nefungují tak, jak očekáváte. Já v této oblasti pracuju už asi dvacet let a nikdy se mi to nestalo. Naopak, velmi často se stává, že když jdete do finále, zjistíte, že je všechno jinak. A tak vytvoříte novou hypotézu a začínáte zase od samého začátku.
I to je kouzlo vědy. V tomto konkrétním výzkumu nás jedno překvapení čekalo hned na samém začátku.
Měli jsme vytvořit model myši s lidským mnohočetným myelomem, což mělo být poměrně jednoduché, ale světe div se, vůbec to jednoduché nebylo! Takže ano, překvapení nás čekají velmi často.
Šimíček: Ale vedle těch nemilých překvapení se nám taky stávají náhodné objevy, kdy provádíte nějaký experiment, zkoumáte něco a jako vedlejší efekt si všimnete něčeho, co je ve výsledku novým, neočekávaným objevem. My teď máme několik velmi slibných a fascinujících výsledků. Zatím bohužel nemůžeme prozradit více, ale je to velmi, velmi nadějné.
Máte mnoho velmi slibných směrů výzkumu. Co vnímáte jako svůj největší dosavadní úspěch?Bagó: Máme dílčí úspěchy, a jsme za ně velmi rádi. Ale myslím, že to nejdůležitější musí teprve přijít. Ten moment, kdy bouchnu láhev šampaňského, přijde, až vyléčíme prvního pacienta. To je náš cíl. Je to o lidech.
Projekt Centrum transferu poznatků a technologií OU v Ostravě je spolufinancován Evropskou unií.
Lék Haně Dvořákové výrazně pomáhá v boji s rakovinou, s novou žádostí u pojišťovny VZP ale neuspěla | Domov
PRAHA Čtyřiačtyřicetiletá onkologicky nemocná pacientka Hana Dvořáková začala další pomyslnou válku s VZP.
Protože jí finančně nákladná biologická léčba na rakovinu podle výsledků vyšetření zabírá, požádala pojišťovnu znovu o proplácení léku Xalkori. Sama totiž, jak již dříve informoval server Lidovky.
cz, na léčbu nemá prostředky. Pomáhá jí veřejná finanční sbírka. Podle aktuálních informací ale nebyla s novou žádostí úspěšná.
Po publikování první reportáže na serveru Lidovky.cz o pacientce Haně Dvořákové, která trpí rakovinu, se projevila vlna solidarity. Lidé se rozhodli Haně Dvořákové, nemocné matce dvou dětí z Brozan nad Ohří, pomoci. Rozohnil je totiž přístup Všeobecné zdravotní pojišťovny, která jí poměrně nákladnou léčbu nehradí.
Pacientka se ale zamítavým verdiktem nenechala zastrašit a po domluvě se svou lékařkou zkusila znovu požádat o hrazení léku Xalkori pojišťovnou.
„Podali jsme novou žádost VZP, v níž je doložena zpráva z vyšetření PET/CT (pozitronové emisní tomografie – pozn. red.), že léky opravdu zabírají.
Před pár dny jsem si byla vyzvednout léky a zatím jsou hrazeny z veřejné sbírky nebo z transparentního účtu,“ sdělila v rozhovoru pro server Lidovky.cz Dvořáková.
Jak ale uvedla v pátek dopoledne, její pokus byl tentýž den zřejmě odmítnut. „Pojišťovna chce žádost doplnit,“ povzdechla si nad nejnovějším verdiktem VZP.
Bližší informace pojišťovna redakci nesdělila. „Omlouvám se, ale zákon pojišťovně neumožňuje zveřejňovat, jaká léčba a kvůli jaké nemoci je či není poskytována jednotlivým klientům. O konkrétní klientce, na kterou se dotazujete, vám proto nemohu poskytovat informace,“ napsal mluvčí Oldřich Tichý.
V obecné rovině pak vysvětlil, že „pokud pro klienta existuje vzhledem k jeho zdravotnímu stavu možnost léčby, která je standardně hrazena z veřejného zdravotního pojištění, pak zákon pojišťovně neumožňuje, aby postupovala dle paragrafu 16 a uhradila klientovi léčbu, která do péče běžně hrazené z veřejného zdravotního pojištění nespadá“.
Původní reportáž přinesl server Lidovky.cz na konci loňského roku:
Pověstný paragraf číslo 16 zákona o veřejném zdravotním pojištění, který většina pacientů žádajících proplácení biologické léčby zná už nazpaměť, říká: „Příslušná zdravotní pojišťovna hradí ve výjimečných případech zdravotní služby jinak zdravotní pojišťovnou nehrazené, je-li poskytnutí takových zdravotních služeb jedinou možností z hlediska zdravotního stavu pojištěnce.“ To lze také předkládat tak, že zákon o veřejném zdravotním pojištění umožňuje individuální posouzení pacientovy situace.
Čtyřiačtyřicetiletá matka dvou dětí, momentálně v invalidním důchodu, se více než pět let léčí s rakovinou. V roce 2012 jí byla diagnostikováno rakovina v posledním stádiu s metastázemi na plicích, zasažena byly i poplicnice a pohrudnice.
Po negativních zkušenostech odmítá pacientka chemoterapii, nasadila proto biologickou léčbu (též také „imunoterapii“). Mezi zmíněnými typy jsou výrazně rozdíly. Jednoduše řečeno: cílená biologická léčba na rozdíl od té „klasické“ zasahuje jen nemocí postižené buňky, nikoli ty zdravé, pacient proto nepociťuje tolik nežádoucích účinků.
S biologickou léčbou měla Dvořáková dobré zkušenosti již z dřívější doby. Po dobu dvou let totiž byla zapojena do bezplatné studie léku. Ta poté skončila a pacientka nepociťovala žádné potíže. V tomto roce se ovšem rakovina vrátila v plné síle. Vyšetření ukázalo na vzácnou mutaci genu ROS 1, kterou bývá v Česku postiženo přibližně jen deset pacientů ročně.
Chemoterapii odmítá
Dvořáková po domluvě s vlastní lékařkou začala užívat lék Xalkori, který taktéž spadá do kategorie „biologická léčba“. Chemoterapii už odmítla znovu podstupovat, zejména kvůli tomu, že ji úplně vyřadila z běžného provozu. Neměla ani takové účinky, jaké by měla mít.
| Transparentní účet: 3088992123 / 0800. Případně je možné jej dohledat i na stránkách obce Brozany nad Ohří, kde je možné vystavit i potvrzení o daru. |
Zato po užívání léku Xalkori pacientce výrazně ustoupily potíže, jak dokazují i dokumenty, které má server Lidovky.cz k dispozici. Navzdory opakovanému doporučení lékařky ale Všeobecná zdravotní pojišťovna nechce finančně náročný lék uhradit. Měsíční léčba vyjde pacientku na sto tisíc korun. Do doby, než pojišťovna rozhodne, musí pacientka spoléhat na finanční pomoc ze strany veřejnosti.
Na první dávku jí přispěla rodina, druhou etapu už uhradila z peněz, které se dosud sešly na transparentním účtu. „Nikdy bych nevěřila, že lidem nebude lhostejný můj problém a přispějí mi tak obrovskou částkou na léčbu,“ sdělila v rozhovoru pro server Lidovky.cz Dvořáková.
Jak tři největší pojišťovny v roce 2016 schvalovaly a zamítaly žádosti dle § 16
V některých dříve medializovaných případech zdravotní pojišťovny změnily původní zamítavé stanovisko. V zákoně totiž mimo jiné stojí: „S výjimkou případů, kdy hrozí nebezpečí z prodlení, je poskytnutí zdravotních služeb podle předchozího odstavce vázáno na předchozí souhlas revizního lékaře.
Možnosti léčby
Nezapomeňte svého ošetřujícího lékaře informovat o svém zdravotním stavu, prodělaných chorobách a lécích, které užíváte. Pokud si je nepamatujete, nebojte se přinést ke konzultaci s onkologem lísteček s poznámkami od praktického lékaře, nebo požádejte svého lékaře o výpis z dokumentace.
Každý rok je v České republice zhoubný nádor tlustého střeva či konečníku zjištěn asi u 8000 osob a téměř 4000 pacientů na toto onemocnění v naší zemi každoročně umírá.1
Kolorektální karcinom se léčí několika způsoby, které je nutné často kombinovat. Záleží na typu nádoru, stádiu onemocnění, věku pacienta i jeho dalších chorobách.
Která léčba bude nakonec zvolena, se odvíjí od typu nádoru, jeho rozsahu, celkového zdravotního stavu a v neposlední řadě závisí na tom, co je pacient ochoten absolvovat.
Ošetřující lékař s pacientem vše důkladně probere a doporučí nejvhodnější způsob léčby.
Nejčastějším způsobem léčby kolorektálního karcinomu je chirurgický výkon, který nádor a jeho případné metastázy odstraní. Většinou je odebrána celá postižená část střeva včetně okolních uzlin.
Jsou-li v uzlinách zjištěny dalším (histologickým) vyšetřením nádorové buňky, následuje ještě další léčba bránící jejich šíření. Po odnětí části střeva chirurg obě části na sebe napojí. Není-li to možné, vytvoří se umělý vývod střeva do břišní stěny (stomie).
Ta může být pouze dočasná a po zhojení střeva se „zruší“. Trvalá stomie se vytváří v případě odstranění konečníku i se svěračem, nebo v případě hrozící střevní neprůchodnosti. Život se stomií má určitá specifika a omezení. Není pro každého jednoduché se s touto limitací vyrovnat.
Proto se někteří lidé sdílející tento osud rozhodli vytvořit organizaci, kde se lidé se stomií sdružují v dobrovolném sdružení České ILCO.
Operace se dnes provádí klasicky, tzn. řezem přes přední stěnu břišní či laparoskopicky, tedy pomocí kamery a drobných vstupů pro operační nástroje. Právě kvalitní chirurgický zákrok hraje důležitou roli pro další osud nemocných.
Pro více informací o chirurgické léčbě kolorektálního karcinomu klikněte zde
Chemoterapií se rozumí podávání speciálních léků, cytostatik. Smyslem chemoterapie je zabránit růstu nádoru a šíření nádorových buněk do organismu. Existují různé druhy cytostatik a každé působí jiným mechanismem. Jejich účinek však nejde zacílit pouze na ně a současně jsou zasaženy i zdravé, rychle se množící buňky, například buňky sliznic, vlasových kořínků a krvetvorné buňky.
Ve většině případů je léčba snášena velmi dobře, je třeba ale počítat s tím, že podávání cytostatik mohou provázet některé nežádoucí účinky závislé na typu účinné látky. Mezi nejčastější patří nevolnost, zvracení, průjmy, ztráta vlasů, poruchy krvetvorby (úbytek červených i bílých krvinek), únava, slabost a další.
Může se projevit i řada jiných, ale také se nemusí objevit žádné. Intenzita, se kterou se projevují, je rovněž individuální. Aby některé nežádoucí účinky byly co nejmenší, je před podáním chemoterapie podávána tzv. premedikace.
Jde například o léky proti zvracení, alergii, potlačení křečí v břiše, slinění, slzení a pocení.
V léčbě kolorektálního karcinomu jsou základními cytostatiky:
- fluorouracil
- oxaliplatina
- irinotekan
Tato cytostatika se většinou kombinují v různých poměrech a dávkách. Cílem je dosáhnout co největší účinnosti, dobrého bezpečnostního profilu léčby a uchování kvality života v co nejvyšší možné míře.
Léky jsou podávány v krátké či dlouhodobé infuzi, pomalými injekcemi nebo v tabletách.
Používá se buď jako pooperační (adjuvantní) léčba, pro případ, že by v těle i po odstranění nádoru zbyly nádorové buňky, nebo jako léčba paliativní u pokročilých stádií nádoru a při existenci neodstranitelných metastáz. Jejím účelem je v tomto případě prodloužení života, udržení jeho kvality a zmírnění potíží.
Více o podávání cytostatik se můžete dozvědět zde
Biologická neboli cílená léčba působí na nádorové buňky více specificky, a to několika mechanismy: brání růstu nádorových cév, čímž brání „výživě“ nádoru, nebo cíleně zablokuje dělení nádorových buněk, přičemž využívá jejich charakteristické povrchové znaky (receptory), blokuje jejich dělení a usnadňuje zánik nádorových buněk.
Cílená (biologická) léčba se nejčastěji podává v kombinaci s cytostatiky, čímž se zvyšuje účinnost léčby. V případě kolorektálního karcinomu se při zahájení léčby používají dva druhy biologické léčby, jejichž cílem je zastavení růstu a v lepším případě zmenšení nádoru:
- léky omezují tvorbu cév v nádoru(VEGF inhibitory)
- léky ovlivňující životní cyklus nádorových buněk – protilátky proti EGFR (určitým receptorům na povrchu nádorových buněk)
Blokátory růstu cév v nádoru (inhibitory VEGF)
Léčba je zacílena na nádorové cévy. Nádor ke svému růstu potřebuje živiny a kyslík. Pro jejich zajištění začnou nádorové buňky produkovat látku se zkratkou VEGF (vaskulární endoteliální růstový faktor), která umožňuje tvorbu nových cév. Blokátory růstu cév tvorbě nových cév vyživujících nádor zabrání a tím potlačí jeho růst.
Protilátky proti receptorům pro růstový endoteliální faktor (EGFR) na povrchu nádorových buněk
Receptor epidermálního růstového faktoru (EGFR) je místo na povrchu buňky, které po aktivaci růstovým faktorem, jenž běžně koluje v krvi, zprostředkuje růst a dělení buňky. Větší počet receptorů nebo jejich nadměrná aktivita vede k tomu, že se zrychlí dělení a prodlouží přežívání buněk. Po obsazení receptoru biologickým lékem nemůže být receptor aktivován a růst nádoru se zastaví.
V dalších fázích léčby se používají blokátory tzv. tyrozinkináz.
Blokátory tyrozinkinázy
Tyrozinkináza je chemický posel, který po aktivaci povrchového receptoru předává signál dovnitř buňky. Zablokováním tyrozinkinázy buňka přestane přijímat signály ze svého okolí, přestane růst a hyne.
Více o biologické léčbě v onkologii zde
Radioterapií se ničí nádorové buňky zářením. V případě kolorektálního karcinomu se využívá při nádorech konečníku a v léčbě vzdálených metastáz. Záření je obtížné zacílit pouze na nádorové buňky, proto bývají zasaženy i okolní tkáně, což může být spojeno s některými nežádoucími účinky.
Léčba ionizujícím zářením patří k základním metodám léčby nádorů konečníku (rekta) a koncové části tlustého střeva (rektosigmatu). Ve většině případů radioterapie doplňuje chirurgickou léčbu.
Pacient na ni dochází buď před chirurgickým výkonem, nebo po výkonu.
V případě, že nádor konečníku nelze operovat, uplatňuje se radioterapie v paliativní léčbě a také v léčbě vzdálených metastáz, například kostí nebo mozku.
Předoperační (neoadjuvantní) radioterapie
Výhodou předoperační radioterapie je zmenšení nádoru před operací a menší rozsah chirurgického výkonu, který většinou umožní zachovat konečník i jeho svěrače.
Hraniční nádory (nádory s nízkým maligním potenciálem) může radioterapie i zlikvidovat. Dále se snižuje riziko rozsevu nádorových buněk při operačním výkonu.
Hlavní nevýhodou předoperační radioterapie je oddálení chirurgického výkonu a možné horší hojení rány po operaci.
Pooperační (adjuvantní) radioterapie
Výhodou pooperační radioterapie je dokonalá znalost rozsahu nádoru i jeho okolí a možnost radioterapii přesněji zacílit. Nevýhodou je pak horší snášenlivost ozařování ve srovnání s radioterapií předoperační.
Jak probíhá ozařování
Ozařování probíhá ve speciálních ozařovnách onkologických center. Na standardní ozařování pacient dochází většinou 5 dní v týdnu v cyklu dlouhém celkem 5 týdnů. Lékař se může rozhodnout i pro zkrácený akcelerovaný režim, kdy je pacient ozařován vyšší dávkou pouze v časovém rozmezí pěti dnů v týdnu.
Ozařování nádorů konečníku se provádí většinou zevně, ve vybraných případech i vnitřně, kdy se zářič zavede do konečníku (brachyterapie). Oba způsoby je možné kombinovat. Při zevním ozařování se používají lineární urychlovače produkující fotonové záření o vysoké energii.
Ozařování se provádí tak, aby nedošlo k poškození tkání ve zdravých orgánech.
Nežádoucí účinky ozařování
Nežádoucí účinky ozařování jsou důsledkem podráždění a poškození sliznice střeva a močového měchýře. Může se objevit časné a bolestivé nucení na stolici, průjem, nadýmání a stolice s příměsí krve a hlenu. Tyto potíže lze zmírnit vhodně zvolenou dietou.
Obtíže v oblasti močových cest se mohou projevit obtížným močením nebo náhlým nutkáním na močení. Dále se může objevit kožní reakce, svědění, pálení a bolestivost v místě ozařování. Pozdní následky radioterapie jsou způsobeny přestavbou vazivové tkáně.
Patří k nim časté průjmy a zmenšená kapacita močového měchýře.
Více o radioterapii zde
Lidé pomáhají. Díky sbírce může nemocná žena na první biologickou léčbu
Nachytal vás někdo na apríl? Alena Grycová
Lysovice – Trpí rakovinou a pojišťovna jí odmítla zaplatit biologickou léčbu. Jak už Deník Rovnost informoval, mladé matce Michaele Grimové z Lysovic na Vyškovsku se rozhodla pomoct obec. Na zaplacení léčby vyhlásila sbírku. Na účtu je už víc než 360 tisíc korun.
Žena si tak mohla domluvit první léčbu. Půjde na ni čtvrtého ledna. „Hlavně, aby to zabralo. Můžu to zastavit,“ řekla s tím, že nakonec bude stačit méně peněz než předpokládala. Léčba zlevnila. „Jedna už stojí jen sedmdesát tisíc, ne sto šedesát.
Nepotřebuji tak dva miliony čtyři sta tisíc, ale stačí milion sto dvacet tisíc,“ uvedla pacientka.
Onkologická pacientka Michaela Grimová z Lysovic s dopisem, ve kterém pojišťovna zamítá proplacení biologické léčby. | Foto: Deník / Grycová Alena
Pomoct se jí nerozhodli jen Lysovičtí. Zpráva o sbírce nenechala klidnou ani provozovatelku hospody v Rostěnicích-Zvonovicích Andreu Valovičovou. „Do hospody jsem umístila krabičku na příspěvky. Až jich bude dost, předáme hotovost přímo paní Grimové,“ přiblížila Valovičová. Sama rozbila prasátko, kde střádala peníze za kulečník.
Přečíst článek ›
Na krabici napsala také číslo účtu, kam můžou lidé posílat peníze. „Funguje to, spousta z nich si ho opisují a předávají ho dál,“ dodala. A vstřícnější je i Všeobecná zdravotní pojišťovna, která Grimové úhradu biologické léčby zamítla.
„Dosud hrál zásadní roli odmítavý postoj výrobce, který nechtěl nést odpovědnost za to, že lék funguje.
V situaci, kdy si on sám nebyl jistý funkčností přípravku a navíc nešlo o jedinou možnost, jsme nemohli léčbu schválit,“ sdělil mluvčí pojišťovny Oldřich Tichý.
Sbírka na Míšu· na nemocnou Michaelu Grimovou vyhlásila sbírku obec Lysovice · číslo účtu, na které můžou lidé přispět je: 115-5720710257/0100
Po sérii jednání však nyní vše nasvědčuje tomu, že výrobce negativní postoj změní. „Přípravek by pak mohl být v dohledné době hrazený z veřejného zdravotního pojištění,“ vzkázal Tichý.
Přečíst článek › Jarní seriál pro malé i velké zahradníky. Předplaťte si Deník.cz a získejte neomezený přístup k seriálu Předsevzetí 2021. Více zde.
Hyundai Tucson 1,6 T-GDi, 6st. MT Traveller Volkswagen Passat 2.0 TDI SCR BMT /110kW BMW i3 REX Ford Fiesta 1.0 Ecoboost Hyundai i30 1,5 T-GDI MHEV, 6st. iMT WG F Hyundai i30 1,6 CRDi, 6st. MT WG Trikolor Hyundai IONIQ 1,6 GDi HEV, 6st. DCT Style + Hyundai i30 1,5 CVVT, 6st. MT WG Comfort + PRODAT AUTO
Rakovina plic: Pacienti, kteří se léčí v onkocentrech, mají větší naději na přežití
Autor: istock.com
Lékaři odhadují, že na novou, průlomovou léčbu smrtelné nemoci dosáhne jen asi půlka potřebných. Zbytek lidí zůstává na původní léčbě, která nemá tak převratné výsledky. Zbytečně umírají dříve.
Jednou z příčin je váznoucí spolupráce menších pneumologických a onkologických pracovišť s těmi velkými.
Ne všichni potřební se dostanou do komplexních onkologických center (KOC), kde je lékaři mohou otestovat a nabídnout účinnou léčbu, byť je nákladná.
Zákeřná rakovina bývá odhalena pozdě
Rakovina plic je zákeřná zejména v tom, že drtivou většinu případů diagnostikují lékaři až v pokročilém stadiu, kdy se objeví příznaky onemocnění. České lékaře nedávno povzbudilo oznámení, že mohou svým vybraným pacientům s metastatickým karcinomem plic, u kterých nádor vykazuje určité vlastnosti, ordinovat léčbu imunoterapeutickým lékem už v první linii, kdy je nejúčinnější.
Doposud museli u pacientů, kteří již měli metastázy prvotního nádoru na plicích, vždy čekat, až projdou chemoterapií. Její vedlejší účinky ale podle odborníků vyřadily velkou část těchto pacientů z boje o kvalitní prodloužení života.
„Ve srovnání s chemoterapií, která se u většiny nemocných s pokročilým plicním karcinomem podávala doposud, je imunoterapie snášena mnohem lépe. Vedlejší účinky existují, ale většinou nejsou závažné a dají se snadno překonat. V přímém srovnání se ukazuje téměř dvojnásobné prodloužení přežití,“ vysvětluje profesor MUDr.
Vítězslav Kolek, DrSc., předseda České aliance proti chronickým respiračním onemocněním (ČARO).
Výzkumy: přežití je až pětinásobné
Úspěchy v léčbě potvrdila letošní konference Americké společnosti klinické onkologie. Zde byla dokonce prezentovaná data, která ukazují, že dlouhodobé přežití nemocných léčených imunoterapií v první linii je asi pětinásobné ve srovnání s léčbou chemoterapií.
„Jde o jeden z největších posunů v úspěšnosti léčby vůbec. Pokud léčba zabere, trvá její účinek dlouhodobě,“ popisuje úspěch profesor Kolek. Podle něj je třeba apelovat na menší plicní a onkologická zařízení, aby pacienty do KOC posílaly okamžitě po stanovení diagnózy.
Společně s imunoterapií pomáhají v boji s nemocí, jež dříve znamenala rozsudek smrti v horizontu několika měsíců, cílené biologické preparáty, které působí na pochody v nádorové buňce.
„Biologická léčba slaví úspěchy především v oblasti nemalobuněčného karcinomu plic, ale pouze u 10 až 15 procent z nich. Používá se od roku 2005,“ vysvětluje profesorka MUDr. Jana Skřičková, CSc.
, z Kliniky nemocí plicních a tuberkulózy LF MU, FN Brno.
Biologická léčba rakoviny plic sice pomáhá jen části pacientů, ale díky ní se zlepšuje přežití u nádorů, které není možné operovat, a u těch, které metastazují. „Přežití u této skupiny nemocných se dostalo daleko přes 20 měsíců, a to za zachování velmi dobré kvality života,“ doplňuje prof. MUDr. Jana Skřičková, CSc., z Kliniky nemocí plicních a tuberkulózy LF MU, FN Brno.
Z výše uvedeného vyplývá, že každý nádor potřebuje trochu jinou léčbu. Proto je tak důležité, aby se pacienti dostávali do center, kde lékaři – zjednodušeně řečeno – vidí tolik nádorových onemocnění, že dokáží pacientům lépe najít správnou léčbu.
„Molekulární diagnostika je čím dál náročnější a pro rozpoznání typu nádoru a stanovení adekvátní léčby je třeba zajistit kompletní morfologickou a genetickou diagnostiku v akreditovaných laboratořích, které jsou součástí komplexních onkologických center,“ uzavírá profesor prof. MUDr. Luboš Petruželka, CSc.
, přednosta Onkologické kliniky 1. LF UK VFN a ÚVN v Praze.
Například léčbu vlastní imunitou v první linii v Česku nyní užívá 50 pacientů s pokročilou rakovinou plic, do konce roku by jich mělo být 200. Odborníci odhadují, že kdyby se všichni takto nemocní dostali do KOC, počet léčených imunoterapií by se zdvojnásobil.
Autor: Alžběta Javorková
Každý čtvrtý kuřák onemocní rakovinou plic, přibývá hlavně žen. Pomáhá imunoterapie | Aktuálně.cz
Každý rok propukne rakovina plic u téměř sedmi tisíc lidí v Česku. Zatímco mezi muži pacientů ubývá, v případě žen počet výrazně roste. Lékaři věří, že se podaří rozšířit léčbu imunoterapií, kterou pojišťovny od března hradí.
Do té doby ji navíc mohli lékaři nasadit pouze u pacientů, kteří již prošli chemoterapií. U části pacientů je přitom imunoterapie velice účinná. Řada onkologických pracovišť ji ale nevyužívá.
„Prošel jsem několika zařízeními, než mi imunoterapii nasadili,“ potvrzuje pacient s plicním karcinomem Josef.
Každým rokem celosvětový počet lidí s rakovinou plic roste. Za posledních padesát let se roční výskyt tohoto onemocnění u žen zvýšil o 32,8 procenta, zatímco u mužů o 9,9 procenta klesl.
Je to dáno především tím, že dříve kouřili hlavně muži, kteří také dříve umírali.
„Klíčové je zachytit nádor v raném stadiu, což se u rakoviny plic nedaří,“ říká předseda České aliance proti chronickým respiračním onemocněním Vítězslav Kolek.
Mezi nejnovější způsoby léčby patří imunoterapie. Má jiný mechanismus účinku než chemoterapie nebo cílená léčba.
Látky podávané do těla pacienta cílí na receptory na povrchu buněk, které komunikují s imunitním systémem. Naše vlastní imunita neumí proti nádorovým buňkám bojovat.
Díky imunoterapii jsou takové buňky rozpoznány a zničeny. Nastartuje totiž v těle pacienta dlouhodobý boj s karcinomem.
„Letošní výsledky dokazují minimálně pětileté přežití po léčbě,“ uvedl Kolek na tiskové konferenci, kterou lékaři uspořádali před blížícím se Světovým dnem plicní rakoviny 1. srpna.
V tuto chvíli imunoterapii využívá v České republice prvních 50 pacientů s pokročilou rakovinou plic. Mezi nimi je i pan Josef.
„Začal jsem vykašlávat krvavé hleny, takže jsem hned vyrazil za svojí praktickou lékařkou.
Ta mě okamžitě poslala na plicní, kde mi udělali rentgen, bronchoskopii a další vyšetření a bohužel konstatovali, že mám rakovinu plic s metastázemi v krční páteři,“ popsal, jak na onemocnění přišel.
Nyní se léčí kombinací chemoterapie a imunoterapie, do nemocnice dochází jednou za tři týdny.
„Prošel jsem ale několika zařízeními, než mi imunoterapii nasadili,“ potvrdil realitu, na kterou lékaři upozorňují.
Řada vhodných pacientů není přesměrována do komplexních onkologických center, kde by nový způsob léčby mohli podstoupit. Připouští, že léčba je nákladná, od března ji hradí pojišťovny.
Kombinace s další léčbou je ještě účinnější
Karcinom plic se dělí na malobuněčný a nemalobuněčný. U malobuněčného karcinomu většinou jiná léčba kromě chemoterapie nefunguje. Data, která zaznamenala Česká aliance proti chronickým respiračním onemocněním, dokazují, že se v Česku nejvíce rozšiřuje nemalobuněčný typ rakoviny, u kterého zabírají všechny typy léčby, a to i biologická.
Čím dříve se nemoc podaří odhalit, tím větší šance na vyléčení je. To se však příliš nedaří. „Detekce časných stadií jedna a dvě je v tuto chvíli pod 20 procent a to jsou ti, které můžeme zachránit,“ říká Kolek.
Rakovinu plic dostane každý čtvrtý kuřák. „Chceme zamezit rozvíjení nemoci tím, že ji zachytíme hned na začátku. Pomáhá k tomu takzvaný screening, tedy preventivní vyšetření například mamografem, které bychom chtěli pravidelně zavést u lidí od 55 let,“ pokračuje Kolek. V případech, kdy se používá léčba imunoterapií zároveň s chemoterapií, je účinek trojnásobný.
Čekací listiny ohrožují životy
Dalším způsobem, jak se zbavit dopadů rakoviny plic nebo je přinejmenším zmírnit, je léčba biologická. Působí na pochody, které probíhají v nádorových buňkách, a je účinná především u nemalobuněčného karcinomu.
Účinným způsobem léčby je i radioterapie. V České republice dlouhodobě nepřekračuje počet ozářených pacientů 25 procent. Hlavním důvodem malého procenta lidí využívajících radioterapii je čekací doba. „Dva měsíce na čekací listině jsou pro nemocného život ohrožující,“ tvrdí doktorka z onkologické kliniky Všeobecné fakultní nemocnice v Praze Milada Zemanová.
Plicní nádory lze vyléčit radioterapií jen v omezeném rozsahu, a to v případě, že je nádor menší než čtyři centimetry a nejsou zasaženy lymfatické uzliny. I přesto je nutné podávat velké množství záření.
Celkově je tento způsob možný jen pro deset procent případů, které jsou v prvním stadiu rakoviny plic. Ozařování limituje pohyb nádoru.
„Před každou dávkou záření musíme prvně pacienta podrobit vyšetření, při němž zjistíme, kam se nádor posunul,“ doplňuje Zemanová.
Léčba na míru
Vzhledem k tomu, že Česku patří v počtu výskytu lidí s karcinomem plic 13. místo v Evropě a 23. na světě, je jeho léčení jednou z priorit. Budoucnost léčby karcinomu plic nabízí několik možností. Lékaři se chtějí zaměřit hlavně na preventivní screening a rozvoj imunoterapie. Budoucnost vidí také v personalizované a precizní onkologii.
„Personalizovaná onkologie bude přizpůsobená charakteristice nemocného jedince. Jde o léčbu na míru.
Na základě genetických znaků bude fungovat onkologie precizní,“ vysvětluje předseda onkologické kliniky Ústřední vojenské nemocnice a Všeobecné fakultní nemocnice v Praze Luboš Petruželka.
Dále zmiňuje, že mezi ostatními lékařskými vymoženostmi, které se v budoucnosti budou využívat častěji, je tekutá biopsie. Díky ní budou lékaři moct zjistit stav nádoru přímo z rozboru krve.