Když se prezident Václav Klaus v roce 2010 rozhodl vetovat novelu zákona zvyšující podíl biopaliv v pohonných hmotách, projevil se skoro jako vizionář – trval na tom, že biopaliva životnímu prostředí spíše škodí. To, že novela přesto projde, si pohlídal především miliardář Andrej Babiš. Ve velkém stylu.
V EU se nyní od biopaliv první generace, vyráběných právě především z řepky olejky, postupně upouští. Před devíti lety byl ale Václav Klaus jasně přehlasován. V té době ještě Andrej Babiš nebyl aktivním politikem jako dnes, zdatným lobbistou ale ano.
Byl i majitelem nově postavené továrny na výrobu biopaliv v Lovosicích a na zákonem garantovaném navýšení spotřeby biopaliv měl značný finanční zájem.
Pokud dnes opakuje, že s biopalivy z řepky nepřišel on, nýbrž Evropská unie, má samozřejmě pravdu. Ale neříká ji celou. Připomeňme si tedy příběh výnosné žluté rostliny a Andreje Babiše.
Byznys s přímým vlivem státu
V květnu 2010 se Andrej Babiš hodně zlobil. Do firmy Preol vyrábějící metylester řepkového oleje investoval 1,6 miliardy korun, produkce běžela sotva rok. Kalkuloval s tím, že Česko dle unijního závazku navýší podíly biopaliv v pohonných hmotách a jakékoli zdržování mu finanční rozvahu kazilo. Prezidentské veto takovým nežádoucím zdržením bylo.
Babiš nelibě nesl i to, že o něm prezidentův poradce Ladislav Jakl veřejně říkal, že je to právě on, kdo na biopalivech už nyní nejvíce vydělává. „Já dneska lituji, že jsem tu fabriku postavil, protože to je jediný byznys, v němž na nás má přímý vliv stát svým rozhodováním,“ stěžoval si v Mladé frontě Dnes.
- Dnes je to Andrej Babiš, kdo má na tento byznys, jak sám říkal, přímý vliv svým rozhodováním.
- Když čtyřicet poslanců v čele s Piráty v březnu 2019 navrhlo novelou zákona o ochraně ovzduší povinné přimíchávání biopaliv do pohonných hmot zrušit (s argumentem, že podpora biopaliv první generace má velice devastující vliv jak na půdu, tak na podzemní vody), Babišova vláda to odmítla.
- Náměstek ministra dopravy Jakub Kopřiva sice k návrhu podepsal souhlasné stanovisko, ministr Ťok však stanovisko změnil – na nesouhlas.
Za řepku a biopaliva se postavil i ministr zemědělství a podnikatel ve stejném oboru Miroslav Toman. „Jako ministerstvo zemědělství říkáme, že by to stejně neomezilo plochy řepky. Ta by se vyvážela do zahraničí.
Myslím, že bychom se měli věnovat vývoji biopaliv druhé a třetí generace a až to budeme mít, tak to nahradit, ale v tuhle chvíli na to nejsme připraveni,“ řekl Toman, který před ministerskou funkcí působil v čele Agrární komory.
Právě ve spolupráci s Agrární komorou Andrej Babiš v roce 2010 úspěšně prolobboval přehlasování Klausova veta – v době, kdy už parlament na samém konci svého volebního období žádnou schůzi v plánu neměl. Vraťme se tedy do 27. května 2010.
Pro byl i Kalousek
Byl to čtvrtek, hned druhý den začínaly parlamentní volby. Poslanci a poslankyně počítali už jen hodiny do konce svého mandátu.
S tím, že by se ještě stihlo projednat prezidentovo veto novely zákona o ovzduší – která právě zvýšení podílu biosložky v palivech zaváděla – původně nikdo nepočítal. Zemědělské lobby ani Andreji Babišovi se ale na novou sněmovnu čekat nechtělo.
Tehdejší prezident Agrární komory Jan Veleba to popsal takto: „Rozeslal jsem dopisy šéfům našich regionálních komor, aby se spojili s poslanci ve svých regionech. Sám jsem některé také oslovil, například místopředsedu ČSSD Bohuslava Sobotku. A tentokrát byla i velká součinnost s Agrofertem. Komunikoval jsem s Babišem a vím, že i on všemu věnoval mimořádné úsilí.“
Babiš se tím nijak netajil: „Ano, lobboval jsem za biopaliva. Volal jsem třeba některým poslancům. Nebojím se říkat své názory nahlas,“ citovaly jej před devíti lety Hospodářské noviny.
A snaha se vyplatila. Poslanci se nakonec sešli na mimořádné schůzi. Na její svolání den před novými volbami tlačili zejména sociální demokraté a komunisté.
Schválení novely nakonec proběhlo hladce. Schůze začala zhruba v 11.20 a za hodinu bylo po všem. Pro bylo 125 poslanců: sociální demokraté, komunisté, zelení, lidovci i polovina přítomných občanských demokratů. Pro mimochodem tehdy hlasoval i Miroslav Kalousek. Proti bylo jen 22 ze 160 přítomných poslanců a poslankyň.
To, že zákonodárci byli „pod tlakem Agrární komory a úzké skupiny zpracovatelů,“ přiznal v debatě na plénu například tehdejší poslanec ODS Jaroslav Plachý.
Nešlo o málo. Novela nařizovala zvýšit podíl biopaliv v benzínu (tj. bioethanolu) z 3,5 % na 4,1 % a u nafty (tj. metylesteru řepky olejky alias meřo) ze 4.5 % na 6 %.
V celkovém objemu šlo tedy jen u nafty o nárůst povinného odběru o čtvrtinu. I třeba jen půlroční zdržení by pro Agrofert (i další tehdejší producenty) znamenalo zbytečné finanční ztráty.
Téma řepky a biopaliv tedy Andrej Babiš aktivně řešil jako byznysmen a řeší je nyní i jako politik. Vedle obchodních zájmů Agrofertu jde totiž u řepky i o politické body.
Dvakrát víc než za obilí
Krajina plná žlutých lánů lidem vadí stále více, mluví se o negativním vlivu řepky na přírodu, nároky na hnojení a spotřebu pesticidů, které se pak dostávají do povrchových i spodních vod. Řepku proti hnutí ANO v předvolebním klipu vytáhla například i opoziční ODS.
Nikoli náhodou tedy hned při několika příležitostech Andrej Babiš v poslední době o řepce mluvil i tam, kde by to málokdo čekal. Třeba v oficiálním premiérském projevu na konferenci o českých národních zájmech v Černínském paláci.
„Goldman Sachs přišel a říká: Ropa bude stát 200 dolarů za barel, musíme mít obnovitelné zdroje, biopaliva. A potom zjistili, že vlastně ta první generace není dobře, že je potřeba nová generace.
Ta vůbec neexistuje, i když o tom stále píší novináři, že je nějaká druhá generace. Možná v Číně, ale v Evropě určitě ne. No a potom z toho vypadla ta prokletá řepka.
Takže to je výmysl Evropské unie,“ prohlásil Babiš.
Premiér, jehož firmy – „zaparkované“ ve svěřenských fondech – v oboru pěstování i zpracování řepky ve velkém podnikají, později veřejně vyzval zemědělce, „aby proti nepravdám o řepce bojovali“.
Zemědělci mají skutečně dost důvodů, proč řepku hájit a mít ji rádi. Na „meřo“ sice nejsou přímé dotace, ale povinné přimíchávání do nafty a daňová úleva s nimi spojená je celkově zvýhodňuje. Tím i pěstování řepky. Tuna této plodiny se vykupuje cca za 9500 Kč, tuna obilí asi za 4000 korun.
Nepřímo pak stát podporuje pěstování řepky v rámci platby na hektar oseté plochy (jde o nárokovou dotaci bez ohledu na pěstovanou plodinu) a vratkami spotřební daně za naftu spotřebovávanou v zemědělství a lesnictví.
Řepku olejku v Česku samozřejmě nepěstuje zdaleka jen Agrofert; v ČR je zhruba dva tisíce různých pěstitelů této plodiny. Babiš má také pravdu, když opakuje, že Agrofert má řepku zasetu na ploše odpovídající jen asi pěti procentům žlutých lánů v ČR.
V roce 2016 měl Agrofert oseto řepkou necelých 20 000 hektarů (17 % všech ploch, které jeho firmy v tuzemsku obdělávají). Celkově v Česku roste řepka průměrně na 400 tisících hektarech polí. Agrofert má ale z řepky mnohé další benefity nad rámec pouhého pěstování.
Vše jde za Agrofertem
Do slibného byznysu spojeného se zpracováním řepky naskočil Babišův podnik se zpožděním, ale o to dravěji. V Lovosicích začala firma Preol stavět svůj nový závod na zpracování řepky v roce 2006, výrobu zahájila v roce 2009. V současnosti je už Preol největším výrobcem biosložky pro naftu v ČR. Dalším významným producentem je společnost Primagra Milín, opět z holdingu Agrofert.
Za rok se v ČR průmyslově zpracuje kolem miliónu tun semene řepky olejné, z nichž zhruba půl miliónu padne na výrobu bionafty. Kapacita Preolu činí 460 tisíc tun řepkového semene ročně.
Ostatní dodavatelé metylesteru pro státní ČEPRO, kde se toto biopalivo míchá s naftou, jsou už jen dovozci ze zahraničí, nikoli producenti.
V roce 2015 (tehdy byl ministrem financí Andrej Babiš) finanční úřad „klekl“ kvůli podezření z daňových podvodů na hlavní konkurenci, firmu Kratolia (spojenou s podnikatelem Tomášem Pitrem) vyrábějící biopaliva první generace v areálu ústecké Setuzy. Výroba v Kratolii skončila.
Monopol na výrobu metylesteru řepky olejky v ČR má od té doby Agrofert. Kromě toho společnosti z holdingu dodávají ostatním zemědělcům osiva, hnojiva, herbicidy, pesticidy i zemědělskou techniku. Agrofert má pod kontrolou celý výrobní řetězec od zasetí až po finální produkty.
Úspěch Agrofertu v byznysu s biopalivy vysvětlil v nedávném rozhovoru pro Seznam Zprávy Tomáš Plachý, majitel firmy Chemoprojekt, která zařízení na zpracování řepky staví.
„Začínají od osiv a jdou až po dodávky biodieselu. Mohou používat surový řepkový olej také na výrobu potravinářského oleje, takže mají určitou flexibilitu. Mají i další výstupy v podobě řepkových šrotů, které prodávají jako krmivo. Proto kromě Preolu a Primagry z Agrofertu všichni ostatní své kapacity zavřeli,“ říká Plachý.
Jeho firma BioVis v areálu bývalé Kratolie začíná vyrábět výrazně ekologičtější biopaliva druhé generace – z použitých fritovacích olejů.
Za druhou generaci se označují převážně zdroje z biomasy, které neslouží k výrobě potravin. Nejčastěji se hovoří o odpadní dřevní hmotě, případně zmíněných odpadních rostlinných a živočišných tuků.
Výroba těchto biopaliv je ale stále zcela zanedbatelná, nejen u nás, ale i v Evropě.
Domácí produkce biopaliv první generace (tedy z řepky olejky) za rok 2018 činila podle statistik ministerstva průmyslu 194 278 tun. O rok dříve to bylo 157 429 tun. Vše jde za Agrofertem.
Začátky za Josefa Luxe
Andrej Babiš biopaliva a jejich podporu skutečně nevymyslel, jak v poslední době často zdůrazňuje. Jen na nich vydělal miliardy a i jako politik dělá vše pro to – jak je zmíněno výše – aby byla povinnost přimíchávat biopaliva první generace zachována.
To, že jde o dobrý byznys, dokazuje, že jen za posledních šest let rámcové smlouvy (jde o sumu pro všechny dodavatele a nelze vyloučit, že výčet není úplný) na dodávky methylesteru mastných kyselin pro státní podnik ČEPRO dosahují hodnoty 26,4 miliardy korun.
Podpora biopaliv má v Česku mnohem delší tradici, než by se z veřejné debaty mohlo zdát. Česká republika byla v Evropě dokonce mezi prvními zeměmi vyrábějícími bionaftu. Program prosadil někdejší ministr zemědělství Josef Lux.
„Tehdy se prodávalo 150 tisíc tun MEŘA ročně, tedy úplně stejné množství jako dnes po 15 letech. A jistě víte, že premiérem vlády, která program bionafty s obsahem 30 procent schválila, byl prezident Václav Klaus. Takže pan prezident je vlastně průkopníkem biopaliv v Evropě,“ připomínal v květnu 2010 Babiš.
Skutečně – na počátku 90. let vzniklo s vládní podporu několik výrobců biopaliv (žádný z nich do dnešních let nepřežil), snahou bylo používat je s přídavkem aditiv ve vznětových motorech. Vyráběla se nafta s obsahem 31 % řepkových metylesterů.
První oficiální dokument EU týkající se biopaliv je už ze září roku 1993. Rozhodnutí Evropské rady nařizovalo členským státům do roku 2005 zajistit na trhu pět procent paliv pro motorová vozidla z obnovitelných zdrojů.
Až v roce 2003 vznikla směrnice zavazující členské státy zvýšit podíl biopaliv až na 5,75 % do roku 2010. S čísly, cíli, závazky a nařízeními se pak v rámci EU dále hýbalo, ale to není pro tento příběh až tak podstatné.
V Česku začala platit povinnost přimíchávat do nafty nejméně dvě procenta metylesterů od 1. září 2007. Do poloviny roku 2007 v Česku vzniklo 17 výroben biopaliv. Všechny nakonec převálcoval Agrofert.
Líbil se vám tento text? Pokud nás podpoříte, bude budoucnost HlídacíPes.org daleko jistější. A zabere vám to maximálně jednu minutu…Přispět 50 KčPřispět 100 KčPřispět 200 KčPřispět 500 KčPřispět 1 000 Kč
Auto jezdící na piliny či štěpku. Unipetrol testuje nové biopalivo – Zdopravy.cz
Společnost Unipetrol výzkumně vzdělávací centrum (UniCRE) provedla první testovací jízdy s vozidlem, které je poháněno nezvyklým palivem: je vyrobené z dřevní štěpky.
Jde o takzvané biopalivo druhé generace. Kromě štěpky lze na jeho výrobu použít také například piliny, slámu nebo řasy. Podle Unipetrolu by přimíchání tohoto paliva do pohonných hmot mělo pomoci plnit přísnější emisní normy. Pokrok oznámila firma v tiskové zprávě.
Nové palivo je výsledkem zapojení do inovačního projektu COMSYN financovaného v rámci mezinárodního unijního programu pro výzkum a inovace – HORIZON 2020. Projekt se zaměřuje na výrobu biopaliv druhé generace z odpadní biomasy, jako je dřevní štěpka, sláma a další odpadní materiály.
Podle Unipetrolu se nové palivo chemicky i možnostmi použití zásadně liší od nynějších biosložek první generace. Především tím, že se snižuje obsah kyslíku a především nenasycených uhlovodíků způsobujících možný vznik polymerních úsad v palivovém sytému osobních vozidel.
„Vyrobené biopalivo z dřevní štěpky nemusí sloužit jen k přimíchávání, ale vozidlo se vznětovým motorem může jezdit čistě na toto nové biopalivo. Na rozdíl od současného metylesteru řepkového oleje navíc nehrozí poškozování motoru vozidla,“ tvrdí Unipetrol.
Biopalivo vyrobené ze štěpky. Foto: Unipetrol
„Zjednodušeně řečeno jde o přimíchání frakcí s odlišnými body varu k podobným rafinérským proudům a jejich následná úprava na produkty vhodné pro výrobu kvalitních motorových paliv,“ vysvětluje Jiří Hájek, ředitel úseku vývoje a inovací Unipetrol výzkumně vzdělávacího centra.
Koncept je založen na technologii zplyňování různých druhů odpadní biomasy na syntézní plyny (oxid uhelnatý a vodík). Ke konverzi má docházet v malých výrobních jednotkách blízko zdrojů biomasy. Zkoumanou technologií bude zpracováván dřevní odpad, sláma a další zemědělské zbytky i různé odpadní materiály.
Technologie bude v rámci tohoto konceptu začleněna do lokálních výroben elektřiny a tepla, kde bude biomasa zužitkována s 80% energetickou účinností. Odpad nebo biomasa se chemickou reakcí (zplyňováním) převede na tzv. syntetický plyn (vodík a oxid uhelnatý).
Následně chemickou reakcí oxidu uhelnatého a vodíku na heterogenních katalyzátorech vznikají žádané uhlovodíky a vodní pára. Kapalné meziprodukty poté budou transportovány do stávajících ropných rafinérií a zde budou využity pro mísení vysoce kvalitních motorových paliv s požadovaným efektem emisních úspor.
V rámci konceptu poroste počet zařízení na primární konverzi biomasy a ropné rafinérie budou postupně přeměňovány na výrobny biopaliv.
„Dnes již v rafinerii Litvínov probíhá obdobný provozní test, kdy ke standartní fosilní surovině je přimíchán upotřebený rostlinný olej.
Výhodou získaného produktu pro motoristy bude vyšší cetanové číslo produktu z biosložky, nevýhodou je pak zejména vyšší cena vstupní suroviny výrazně převyšující cenu rafinovaného rostlinného oleje v potravinářské kvalitě.
Pokud získáme prostředky z veřejných zdrojů, plánujeme zkoumat také procesy spojené s pěstováním vodních řas v otevřených nádržích s využitím odpadního oxidu uhličitého ze spalování fosilních paliv nebo jiných dílčích výrobních procesů a následné využití produkované biomasy jako energetické suroviny,“ uzavírá Jiří Hájek.
Za deset let králem biopaliv. Cesta Babišova Agrofertu z nuly až na vrchol
Návštěvníkům loňského agrosalonu Země živitelka v Českých Budějovicích se hned u hlavního vchodu do areálu naskytl poněkud bizarní obrázek. Hostesky kolemjdoucím rozdávaly malé brožurky „Řepka – fámy a fakta“ se žlutou přelepkou a nápisem „Co se v médiích nedozvíte“.
Koncern Agrofert, pod nějž mimo jiné patří i velká mediální divize v čele se dvěma českými deníky, se touto formou snažil uvést na „pravou míru“ informace z tisku ohledně pěstování řepky a výroby biopaliv.
Text se mimo jiné snaží vyvrátit názory, že Agrofert založený současným českým premiérem Andrejem Babišem zamořuje českou krajinu řepkou a že všechna řepka v bionaftě je od Agrofertu.
„Řepka roste zhruba na 16,7 % obdělávaných polí České republiky. Pouze 0,8 % všech osetých ploch pak připadá na řepku na polích Agrofertu… Českou biosložku obsahuje pouze přibližně 50 % paliv na českých čerpacích stanicích, zbytek je z dovozu!“ relativizuje brožurka pozici žlutě kvetoucí olejniny na českých polích i roli Agrofertu při jejím zpracování.
Agrofert uvádí na pravou míru zprávy z médií.
V textu už ale není nikde uvedeno, že Česko má na polích jednoznačně největší zastoupení řepky v rámci celé Evropské unie. A že Agrofert má sice jistou konkurenci v podobě několika importérů, ale doma má na výrobu metylesteru řepkového oleje (MEŘO), který se přimíchává do nafty, faktický monopol.
Plynulý odbyt produkce mu zajišťuje zákon o ochraně ovzduší s povinným přimícháváním biosložek do PHM, který přesně před deseti lety v podobě vyhovující Agrofertu parlamentem prolobboval právě současný český premiér a jeho lidé.
MEŘO z řepky v Česku původně dělalo mnohem vícero firem, stejně jako finální směsnou bionaftu, a to už od první poloviny devadesátých let, kdy tehdejší lidovecký ministr zemědělství Josef Lux ve vládě premiéra Václava Klause odstartoval takzvaný Oleoprogram. Archivní články například uvádějí, že v roce 1997 bylo u nás 17 výroben MEŘO.
Většina producentů biopaliv během 25 let postupně odpadla.
„Skončili jsme s tím už před dávnými lety, někdy za ministra zemědělství Jana Fencla (ve vládě Miloše Zemana 1998-2002 – pozn. red.), kdy začal být problém dostat se k surovině,“ vzpomíná Miroslav Anděl, spolumajitel zemědělského holdingu ADW z Krahulova na Třebíčsku.
Babišův Agrofert do biopaliv naskočil mnohem později. Klíčovým okamžikem byl červen roku 2009, kdy na zelené louce dokončil nový závod Preol v Lovosicích. Předtím se dlouho marně snažil odkoupit jiného zpracovatele řepky – ústeckou Setuzu navázanou na podnikatele Tomáše Pitra. Nakonec trh opanoval i bez ní.
Galerie: Odpůrci biopaliv se před Sněmovnou střetli s Babišovým lobbingem (květen 2010)
Foto: Vondrouš Roman, ČTK
Neochvějnou vůdčí pozici Babišem založené skupiny v oblasti biopaliv názorně dokreslují čísla ze státem plně ovládané společnosti Čepro, které hraje klíčovou roli na domácím trhu s ropnými produkty.
Statistiky za loňský rok, které si Seznam Zprávy vyžádaly, ukazují, že ze 170 tisíc metrů krychlových metylesterů mastných kyselin (FAME), které Čepro od dodavatelů loni nakoupilo, dodal téměř 48 % lovosický Preol.
K tomu je třeba ještě připočíst přes 6 procent, které Čepro nakoupilo od podniku Primagra z Milína na Příbramsku, který též patří do koncernu (Babiš Primagru získal v roce 2009, kdy koupil konkurenční skupinu Agropol Jiřího Malúše). Celkový podíl Agrofertu na dodávkách do Čepra za loňský rok tak činí 54 %.
Pravdou je, že v minulosti měl Agrofert v některých obdobích i vyšší podíl, ale oproti roku 2018, kdy to bylo jen necelých 46 %, se role Agrofertu opět zvedla.
Žádný z dalších dodavatelů Čepra tak významnou pozici nemá. Jedině firma P3CHEM se sídlem v Líbeznici u Prahy, která loni dodala téměř 28 % biosložky. Ta ji ale do Česka importuje, jak uvádí její jednatel Miroslav Čacký.
„Biopaliva nevyrábíme, pouze nakupujeme u renomovaných výrobců v cizině a prodáváme do Čech firmám jako MOL ČR, Unipetrol a Čepro. Detaily obchodního charakteru z pochopitelných důvodů nesdělujeme,“ reagoval na dotaz Čacký.
Metylestery mastných kyselin (FAME) výhradně z dovozu dle dostupných informací Čepru loni dodaly i zbylé firmy.
Mají vesměs už jen zanedbatelné podíly.
Výjimku tvoří firmy Temperatior a Chemoprojekt. I když dodaly loni Česku miniaturní objemy (Temperatior 114 metrů krychlových FAME, Chemoprojekt 28 metrů krychlových FAME), obě společnosti vyrábějí v Česku.
Temperatior v Liberci, v areálu, kde se dříve biopalivy zabývala mediálně propíraná firma Oleo Chemical, s jejímiž zakladateli se pustili do války Babišovi spojenci z příbramské firmy Ravak.
Chemoprojekt zase v Ústí nad Labem, kde kdysi řepku na biopalivo zpracovávala již zmíněná „Pitrova“ Setuza a po ní firma Kratolia.
Pohrobci po zkrachovalých konkurentech Agrofertu se už ale věnují jen tzv. biopalivům druhé generace. Ta se už nevyrábějí z běžné zemědělské produkce na orné půdě, nýbrž z nejrůznějších organických odpadů. Od dřevních po ty kuchyňské. Temperatior vyrábí FAME z živočišných zbytků, takzvaného kafilátu, Chemoprojekt zase z fritovacích olejů.
Ačkoliv v rámci Evropské unie skrze směrnice neustále sílí tlak, aby členské země právě biopaliva druhé generace upřednostňovaly a první generaci potlačily, s českým trhem to zatím nic podstatného neudělalo.
- Duben 2009 – Babišův Agrofert kupuje konkurenční skupinu Agropol, v níž je i Primagra Milín s výrobou MEŘO.
- Červen 2009 – Babišův Agrofert slavnostně otevírá nový závod na zpracování řepky Preol v Lovosicích.
- Květen 2010 – Parlament pod lobbistickým tlakem Andreje Babiše schvaluje novelu zákona o ochraně ovzduší, která zvyšuje povinný podíl biosložek v PHM.
- Květen 2011 – Babišův Agrofert kupuje závod na výrobu biolihu Ethanol Energy ve Vrdech.
- Únor 2015 – Po akci „daňové kobry“, v době, kdy je Andrej Babiš ministr financí, se zastavuje výroba biopaliva z řepky v ústeckém závodě firmy Kratolia, která byla hlavním a také posledním přímým konkurentem Agrofertu.
Obě české firmy zaměřené na biopaliva druhé generace, Temperatior i Chemoprojekt, téměř veškerou svou produkci vyvážejí. Problém na českém trhu je podle manažerů i v tom, že je pro ně těžké vejít se do současných českých norem, na rozdíl od zemí západní Evropy.
„Výsledný produkt, FAME, prodáváme především velkým společnostem s rafineriemi v italské Savoně nebo v nizozemském Rotterdamu. V těchto zemích je o naši produkci velký zájem, protože to odběratelům přináší i daňové zvýhodnění oproti biopalivům první generace,“ poukazuje finanční ředitel a jednatel firmy Temperatior Pavel Krtek.
Věří, že časem budou mít větší odbyt i doma, kde zatím Čepru dodali jen testovací dodávky. „Domluvili jsme se na tom, že začnou naše FAME postupně zkoušet přimíchávat do jejich produkce paliv, z čehož pramení i ten zatím nízký objem dodávek. Uvidíme, kam se nám podaří se vzájemně posunout,“ dodává manažer Krtek, který v minulosti řídil České dráhy.
O zatím pouze testovacích dodávkách pro Čepro hovoří i majitelé Chemoprojektu. „Letos už by to ale mělo být ve větším objemu než loni,“ podotýká šéf správní rady Tomáš Plachý starší.
Mimochodem právě Plachého firma Chemoprojekt kdysi Babišovi na klíč postavila lovosický Preol. Vybudovala ještě dříve i provoz v Ústí, kde nyní sama vyrábí, původně pro Setuzu.
Následující provozovatel, firma Kratolia, skončila neslavně s biopalivy v roce 2015, po zásahu speciálního útvaru „daňová kobra“. A to v éře, kdy byl ministrem financí Andrej Babiš.
Takto se Chemoprojekt nakonec dostal k byznysu, který původně zařizoval pro jiné.
Pro koncern Agrofert, který nynější premiér v roce 2017 převedl do svěřenských fondů, představuje výroba biopaliv poměrně významný zdroj výdělků. Za poslední zveřejněný rok 2018 lovosický Preol vykázal zisk 164 milionů korun, sesterská Primagra 42 milionů.
Preol a Primagra nejsou ale jedinými výrobci biopaliv ve skupině Agrofert. Ještě je tu firma Ethanol Energy se sídlem ve Vrdech na Kutnohorsku. Ta nevyrábí FAME (MEŘO), ale pálí líh. A to z kukuřice. Výsledný bioetanol se pak přidává do motorového benzínu.
V tomto sektoru není Agrofert jedničkou. Jak ukazují čísla z Čepra, více lihu dodávají cukrovary Tereos TTD se sídlem v Dobrovici na Mladoboleslavsku. Mají v dodávkách nadpoloviční podíl. Ethanol Energy, který v roce 2018 dokonce vykázal stamilionovou ztrátu, jen čtvrtinový.
Lihovar ve Vrdech koupil Andrej Babiš v roce 2011 od jiného českého miliardáře Otakara Moťky.
Bylo to další Babišovo želízko v ohni na slibně se rozvíjejícím trhu, když se mu o rok dříve podařilo v parlamentu prosadit navýšení podílu biosložek.
Novela zákona o ochraně ovzduší tehdy zvedla minimální podíl u benzinu z původních 3,5 na 4,1 % a u motorové nafty ze 4,5 na rovných 6 %. Tak je tomu dodnes.
Video: Letecké záběry žluté české krajiny
Letecké záběry žluté české krajiny (z roku 2019). (Video: Šimon Hrazděra, Jan Marek)
Tak jak plyne čas, sílí i v Česku hlasy proti systému, kdy se do pohonných hmot přidává část zemědělské produkce coby náhrada za fosilní paliva. I při pěstování a zpracování řepky a kukuřice totiž ke spalování fosilních paliv dochází, tudíž efekt pro ovzduší je velmi diskutabilní.
Opoziční poslanci loni na jaře pod vedením Pirátů usilovali o to, aby povinné přimíchávání biosložek do benzinu a nafty bylo ze zákona o ochraně ovzduší vyškrtnuto a plnění ekologických závazků tak mohlo být zabezpečeno i jinými formami. Česko sice musí nejpozději tento rok používat v dopravě 10 procent energie z obnovitelných zdrojů, nikde ale není psáno, že prim musí hrát biopaliva z řepky a kukuřice.
Pro zrušení povinného přimíchávání bylo původně i Ministerstvo dopravy, tehdy ještě vedené Danem Ťokem (ve vládě za Babišovo ANO). „Existuje však již velké množství důkazů o tom, že biopaliva první generace se nepodílí na snižování emisí skleníkových plynů, ba naopak,“ stálo v původním stanovisku ministerstva.
Po čtyřech dnech ale Ťokovo ministerstvo překvapivě otočilo a změnu odmítlo.
Proti se postavil premiér Babiš i ministr zemědělství Miroslav Toman (ČSSD). Ten prohlásil, že změna by nepřinesla pokles zájmu o pěstování řepky, ta by prý šla na vývoz.
„Otázka je, čím by se to nahradilo i z hlediska regulace ochrany životního prostředí,“ uvedl Toman.
„Já si myslím, že bychom se měli věnovat vývoji biopaliv druhé a třetí generace a až to budeme mít, tak to nahradit, ale v tuhle chvíli na to nejsme připraveni,“ nevidí Toman zatím prostor a důvod pro změnu.
Sněmovna opoziční návrh v souladu s postojem Babišovy vlády zamítla, a to velmi těsnou většinou. Vládní koalici ANO a ČSSD nakonec musely pomoci hlasy části poslanců KSČM.
Zatím tedy nic nenasvědčuje tomu, že by solidně ziskový byznys Agrofertu, který před deseti lety pomohl současný premiér prolobbovat, mohl být něčím ohrožen.
Vládní koalice smetla návrh zrušit povinnost ředit palivo biosložkou
Odpůrci návrhu pirátských poslanců Radka Holomčíka a Dany Balcarové poukazovali na to, že zrušením povinnosti přimíchávání biosložek do paliv by Česko nesplnilo závazek EU, podle kterého musí v dopravě do roku 2020 používat deset procent energie z obnovitelných zdrojů. Dodavatelé pohonných hmot tak musejí nyní přimíchávat povinně alespoň 4,1 procenta biosložky do benzinu a šest procent do nafty.
Autoři návrhu argumentovali tím, že biopaliva první generace se nepodílejí na snižování emisí skleníkových plynů. Ty se naopak uvolňují z použitých hnojiv i ze zemědělské techniky. Navíc na litr biosložky je potřeba až 2500 litrů vody.
Pěstováním plodin pro výrobu biosložky v podobě monokultur, mezi něž patří například řepka olejka, se snižuje půdní diverzita. Podle ministerstva zemědělství by omezení spotřeby biopaliv první generace neznamenalo odklon od pěstování a zpracování řepky olejky, neboť by byla exportována do jiných zemí EU.
Poslankyně ANO Eva Fialová kvůli tomu obvinila zastánce návrhu z demagogie. „Hrajete dobrou hru, ale na špatném hřišti,“ uvedla k tvrzení Dany Balcarové (Piráti), že pěstování řepky a kukuřice škodí půdě a přispívá ke znečištění spodních vod pesticidy.
Exministr zemědělství Marian Jurečka (KDU-ČSL) uvedl, že návrh by měl negativní dopad i na cukrovarnický průmysl, neboť bioetanol se vyrábí i z melasy, která vzniká při zpracování cukrové řepy. Při dalším projednávání návrhu to chtěl napravit.
Radek Holomčík (Piráti) podotkl, že cílem předlohy nebylo zakázat biopaliva, ale zastavit znehodnocování zemědělské půdy pěstováním energetických plodin, jako jsou například řepka či kukuřice.
Poznamenal, že návrh měl omezit používání biopaliv první generace v souladu s plány EU.
„Problémem je nesmyslné lpění na biopalivech první generace a nedostatečná podpora alternativ. Povinné přimíchávání biopaliv přináší celou řadu problémů ve vztahu ke krajině, ochraně půdy i rozvoji venkova. Vhodnou alternativou řešení problému s biopalivy je podpora rozvoje technologií pro výrobu pokročilých biopaliv z odpadů a druhotných surovin,“ vysvětluje Radek Holomčík.
Jedním z největších zpracovatelů řepkového semene a výrobcem metylesteru, který se přimíchává do bionafty, je společnost Preol z holdingu Agrofert. Vlastníkem Agrofertu byl premiér Babiš, který akcie Agrofertu kvůli změně zákona o střetu zájmů převedl v roce 2017 do svěřenského fondu.
Projednávání novely o ochraně ovzduší vzbudilo pozornost už před posuzováním vládou vzhledem k tomu, že ministerstvo dopravy své původně kladné stanovisko krátce před jednáním kabinetu změnilo s ohledem na postoje dalších ministerstev.
Pro zamítnutí novely, pod níž byli podepsáni také poslanci ODS, TOP 09, SPD a STAN, nakonec hlasovalo 78 ze 152 přítomných poslanců, pouze o jednoho více, než bylo třeba.
Kromě zástupců ANO a ČSSD bylo pro odmítnutí také šest z deseti přítomných komunistů. Při prvním pokusu byli pro zamítnutí jen tři z nich.
Návrh, který Piráti představili v lednu, podpořilo svým podpisem celkem dvaačtyřicet poslanců z poslaneckých klubů Pirátů, ODS, SPD, STAN a TOP 09.
„Zájmy současné vlády, jejíž předseda se v minulosti médiím chlubil tím, že podporu biopaliv prolobboval, se však neshodují se zájmy České republiky, jak dnes ukázali vládní poslanci,“ okomentoval dnešní hlasování Radek Holomčík.
„Včera bylo zveřejněno hodnocení Evropské komise k národním energetickým a klimatickým plánům, právě za zvyšování podílu biopaliv první generace je v tomto hodnocení ČR kritizována,” uvádí pirátská předsedkyně výboru pro životní prostředí Dana Balcarová.
Ropa z odpadků a dřeva
Aktuálně se intenzivně pracuje na vývoji biosložek druhé generace kvůli požadavku splnění stále přísnějších emisních norem stanovených Evropskou unií.
EU v roce 2018 schválila směrnici o obnovitelných zdrojích energie a stanovila plán na zvýšení energetického obsahu pokročilých biopaliv po roce 2022 na minimálně 0,2 procenta, po roce 2025 na minimálně jedno procento a po roce 2030 na minimálně 3,5 procenta.
„Schválením směrnice byl zároveň potvrzen závazek snížení emisí oxidu uhličitého v souvislosti s výrobou a užíváním paliv v dopravě o šest procent,“ vysvětluje Unipetrol.
Za současného stavu technologií, znalostí a zdrojů surovin je však podle Unipetrolu velmi náročné těchto cílů dosáhnout. Aby byl splněn požadavek na snížení emisí CO2 v dopravě, musel by podle expertů firmy být podíl dostupných kyslíkatých biosložek (MEŘO) v palivech tak vysoký, že by je současné motory mnoha aut ani nedokázaly zpracovat.
Vývojáři dnes pracují na biopalivech z dřevní štěpky, ale také třeba z pilin, slámy nebo řas, které mohou být jako biosložka druhé generace v blízké budoucnosti přimíchávány do pohonných hmot. Český Unipetrol umí z kubíku dřevní štěpky lze vyrobit čtyřicet litrů paliva, které dokáže nahradit naftu (čtěte více).
Speciální zařízení petrolejářského gigantu OMV zase umí ve vídeňské rafinérii během hodiny vyrobit z přibližně sta kilogramů použitých plastů asi sto litrů syntetické ropy. V Barceloně by víc než deset tisíc taxíků, které jsou ve městě registrované, mohlo jezdit na plyn vyrobený z městského odpadu (podrobnosti čtěte tady)
| Motorový olej umí z odpadků vyrobit firma Nexcel patřící Castrolu. Na litr oleje je třeba 180 žvýkaček, půl litru použitého fritovacího oleje, gram silikonové hmoty, čtrnáct tužkových baterek, litr použitého motorového oleje a vánoční stromek. Chemici americké firmy jsou z těchto ingrediencí schopni vyrobit olej v kvalitě pro použití v motorech. Nexcel už jeho použití prokázal na veřejnosti, nalili ho do útrob bondovského sporťáku Aston Martin Vantage. |
Babiš zahájil útok na Setuzu
Do zhruba dvoumiliardového bionaftového byznysu, rozděleného mezi pár hlavních hráčů, se Babiš vklíní od července. Jeho nová továrna v Lovosicích, kterou včera slavnostně otvíral, má přitom naprosto stejné parametry jako hlavní rival z nedalekého Ústí nad Labem.
Do čela Preolu, jak se nová zbraň proti Setuze jmenuje, navíc postavil Petra Voborníka, který byl na přelomu milénia místopředsedou představenstva Setuzy a zná ji zevnitř.
Oproti ústecké konkurenci má Babišův Preol hned několik výhod. Tou hlavní je stoprocentní přísun řepky z vlastních sil Agrofertu. Setuza, která musí žlutou rostlinu kupovat po částech a od cizích, navíc působí dojmem raněného soupeře. Má dluhy, které ji v pondělí dostaly do insolvenčního řízení.
Konkurenční boj se přesto odehraje. Od zadlužené Setuzy se loni v prosinci oddělila výrobní a obchodní část firmy do firem STZ a Oleofin. Setuza zůstala především schránkou se závazky. Výroba bionafty tak v Ústí běží dál.
Preol přijde Babiše na bezmála 1,6 miliardy korun – naprostou většinu (1,34 miliardy) mu na to půjčily Commerzbank, Royal Bank of Scotland a Komerční banka.
Babiš posloužil Paroubkovi Výroba biopaliva je garantovaná zákonem, který nutí rafinerie přimíchávat biosložku -metylester řepkového oleje (MEŘO) – do nafty. Také proto se kolem něj motají politici.
Jestliže ještě před dvěma měsíci lobboval za Setuzu tehdejší ministr zemědělství Petr Gandalovič (ODS), včerejší slavnostní otevření konkurenčního závodu Preol svěřil Babiš rovnou předsedovi ČSSD Jiřímu Paroubkovi. Ten na Ústecku hodlá kandidovat jako lídr socialistů v předčasných podzimních volbách do Sněmovny a nabídkou přestřihnout pásku nepohrdl.
Paroubek se tak vedle své pravé předvolební ruky v kraji, ve straně stoupajícího šéfa ústecké ČSSD Petra Bendy, objevil v médiích coby propagátor nového zaměstnavatele.
„Je určitě dobrou zprávou pro všechny pěstitele, že finančně silná skupina Agrofert nabídne tuto novou kapacitu všem, kteří chtějí dlouhodobě spolupracovat s odpovědným, finančně silným strategickým partnerem,“ složil Paroubek poklonu na oplátku za příležitost vystoupit před mikrofony.
Není to poprvé, co by Babišův byznys požíval politické podpory socialistů. Tedy až na jednoho exministra zemědělství – Jaroslava Palase (ČSSD). Ten Setuze – pro zemědělce významnému podniku dříve ovládanému bývalými veksláky Mrázkem a Pitrem – naopak významně pomohl.
Ztrátový výrobce biopřísady do nafty nyní prožívá zatím své nejtěžší období. V pondělí Krajský soud v Ústí nad Labem zahájil insolvenční řízení na návrh společnosti A. T. Kearney. Té firma dluží bezmála 18 milionů korun za poradenské služby. Konzultanti se touto cestou domáhají zaplacení dluhu, seznam věřitelů se bude pravděpodobně rozrůstat.
V dubnu přitom chtěl podniku pomoci tehdejší ministr zemědělství Gandalovič (ODS). Podpůrný a garanční fond měl od Setuzy odkoupit dluhopisy za tři sta milionů korun. „Nerozhodl jsem o tom, jen jsem to fondu doporučil. Pokud by Setuza padla, mohl by v ČR vzniknout monopol na zpracování řepky.
Pak už tady bude opravdu jen Agrofert,“ řekl včera exministr. Kromě jiných proti státní pomoci Setuze však vystoupil právě Andrej Babiš.
Pár týdnů nato po výměně politického vlivu na ministerstvu zemědělství nařídil fondu nový ministr Jakub Šebesta (navržený do vlády ČSSD), aby půjčku Setuze nedával.
Snahu ovládnout Setuzu vzdal Babiš už před třemi lety.
„Nechtějte, abych vzpomínal na jednání s Mrázkem a Pitrem,“ uvedl včera majitel Agrofertu ve vzpomínce na doby, kdy za Setuzu vyjednávali jeden později zastřelený a druhý dnes uprchlý.
Nyní se spekuluje, že Setuzu ovládá jiný tajemný muž – Pitrův známý Petr Sisák. Podle rejstříku v ní mají zprostředkovaně většinu Ladislav Žák a Petr Líska.
**************
Pole Česko je stále více žluté. Tuto barvu mají pole s řepkou olejnou, které se ročně vypěstuje zhruba 1,1 až 1,2 milionu tun. Zhruba z poloviny se vyrábí bionafta.
Sila Kromě jiného slouží také k uskladnění řepkového semene. Většinu z nich přitom ovládá právě firma Agrofert Holding Andreje Babiše.
Továrny na MEŘO Drtivou většinu výroby metylesteru řepkového oleje, jak se biologická přísada do nafty nazývá, už zajišťují jen tři továrny. V Lovosicích, Ústí nad Labem a v Jihlavě.
Setuza Ústecká společnost je schopna vyrobit sto tisíc tun MEŘO, jede však asi na sedmdesát procent.
Agropodnik Jihlava Je třetím největším výrobcem. Jeho kapacita je 68 tisíc tun. Tolik však většinou nevyrábí.
Preol Nový přírůstek mezi největší producenty postavil v areálu své Lovochemie Agrofert Holding.
Čerpací stanice Prodávají už jen biopaliva. V naftě musí být příměs MEŘO z řepky, v benzinu zase biolíh, který se u nás dělá z cukrové řepy, ze zahraničí se vozí třtinový.
Rafinerie Jsou podle zákona povinné přimíchávat MEŘO do nafty tak, aby biologická složka tvořila 4,5 procenta paliva. V Česku se o to starají Česká rafinérská a Čepro.
Řidič Na výkonu auta nic nepozná, u stojanu však nezjistí, jak vysoký obsah biosložky tankované palivo má. Příměsi však zvýší cenu průměrně o 40 haléřů na litr.
24.6.2009, Jiří Fencl, Mladá fronta DNES
RM-SYSTÉM, česká burza cenných papírů a.s.
Fantastický objev může znamenat velkou změnu v byznysu s palmovým olejem
Když v 80. letech začali lékaři upozorňovat na rizika trans-mastných tuků a hydrogenovaných olejů, nastartovala se tím poptávka po palmovém oleji. Jeho výhody byly zřejmé: byl produktivnější než slunečnice. A také disponoval vysokým podílem nasycených tuků, takže byl schopen zůstat v tuhém stavu i při pokojové teplotě.Licence | Některá práva vyhrazena Kanadští inženýři přichází s objevem nového částečně syntetického konzumního rostlinného tuku, který má potenciál nahradit v potravinách ten pocházející z palem olejných. Po dekádách sporů o ekonomickou a environmentální závadnost či prospěšnost palmového oleje by to mohla být smysluplná alternativa, která by pomohla vyřešit jedno zásadní spotřebitelské dilema.
Všechno dobré je k něčemu zlé. Když v 80. letech minulého století začali lékaři a výživoví poradci na západě upozorňovat na rizika trans-mastných tuků a hydrogenovaných olejů, nastartoval se tím rapidní nástup plantáží palmového oleje. Jeho výhody byly zřejmé: s výnosem až o 500 % na hektar vyšším byl produktivnější než slunečnice. Také disponoval vysokým podílem nasycených tuků, takže byl schopen zůstat v tuhém stavu i při pokojové teplotě. Byl zdravější a dal se využít kromě potravinářského průmyslu i technicky. Navíc to byl po všech stránkách vynikající přírodní produkt pocházející přímo z lůna čistých a neposkvrněných pralesů. Dnes už zpětně můžeme vidět, že to úplně šťastný nápad nebyl.
Za olej pro nás platíme jejich pralesy
Ano, produkční monokultury olejných palem se sice nachází jen na 10 % světové rozlohy stávajících plantáží olejovin a přitom pokrývají 35 % poptávky po olejích.
Ale prakticky 84 % této produkce se odehrává jen na území dvou států, Indonésie a Malajsie, takže za jinak vynikající olej platíme všichni jejich tropickými pralesy.
Své přitom udělala environmentální iniciativa zemí Evropské unie, která palmový olej zhodnotila jako biopalivo, a poptávkou tak akcelerovala zřizování dalších plantáží a klučení dalších pralesů a rašelinišť.
Reakce vyspělého světa na vzniklý stav byla poněkud zpozdilá a nevyvážená, protože spotřebitelský bojkot produktů s palmovým olejem pokrýval spíše běžné potraviny a kosmetiku, nikoliv biopaliva a krmivářství, které tvořili přes 70 % dovozu. Bojkot také nahrával ne zrovna ekologickým alternativám palmového oleje a ušlechtilé snahy o certifikaci plantáží olejových palem se také z principu své existence míjely účinkem.
Situace dospěla do patu, kdy palmový olej vzhledem k jeho environmentálním dopadům spíše nechceme, ale nemáme jej dost dobře čím smysluplně nahradit. Tedy, až dosud. Tým chemiků a inženýrů z univerzity v kanadském Guelphu přichází s alternativou, potenciální náhražkou, která by spotřebitele ani tropickou přírodu tolik bolet nemusela.
Základním principem jejich inovativní práce je stimulovaný proces enzymatické glycerolýzy, štěpení běžně dostupných rostlinných olejů na strukturální tuky, z nichž by bylo možné vytvořit efektní náhražku palmového oleje v potravinářských a kosmetických produktech. Inspirovali se přitom reakcemi, jakými si i lidské tělo vytváří triglyceridy.
Postačily jim k tomu enzymy a glycerol, aby vznikl rostlinný olej téměř bez nasycených tuků.
Zatímco evropská spotřeba palmového oleje v potravním průmyslu a krmivářství poklesla o 11 %, v roce 2018 bylo 65 % dovezeného palmového oleje v Evropě zužitkováno v energetice.
Licence | Všechna práva vyhrazena. Další šíření je možné jen se souhlasem autora
Foto | Ratchapoln / Shutterstock.com
Dobré zprávy? Reed A. Nicholson a Alejandro G.
Marangoni, kteří za objevem stojí, si pochvalují, že jimi popsaný proces může být bezezbytku využit v průmyslovém měřítku výrobci potravin a kosmetiky, pokud se chtějí vyhnout destrukci přírody spojené s palmovými plantážemi. Proces je přitom provozně levnější.
Doplňují také, že vzniklý rostlinný olej je ve své podstatě díky nižší koncentraci nasycených tuků zdravější.
Špatné zprávy? Stejné jako u všech objevů a velkých myšlenek je lze vyjádřit otázkou: Bude i nadále kosmetický a potravinářský průmysl hledat výmluvy anebo řešení? Bude i nadále pracovat s palmovým olejem, anebo dá přednost šetrnější alternativě? Zapracování objevu kanadských vědců do praxe by nás totiž mohlo zbavit prvního ze dvou velkých spotřebitelských dilemat palmového oleje.
Je třeba vyřešit druhé, zásadní dilema
A to druhé dilema? To už je drobet složitější, protože souvisí s politikou Evropské unie a biopalivy. „Trvá to už desetiletí a trend je každý rok horší.
Současná politika biopaliv EU prakticky vyváží odlesnění pralesů do světa, výměnou za palmový olej,“ říká Laura Buffetová, ředitelka energetické sekce T&E.
Návrhy na změnu ale prozatím vytrvale blokuje Španělsko, Itálie a Holandsko, které se společně podílí na 82 % evropské produkce dieselových biopaliv z dovozového palmového oleje.
Kvůli nim Evropané projedí každý rok méně palmového oleje, ale o to více ho projezdí a protopí. Zatímco evropská spotřeba palmového oleje v potravním průmyslu a krmivářství poklesla o 11 %, v roce 2018 bylo 65 % dovezeného palmového oleje v Evropě zužitkováno v energetice.
Hned 53 % (4 miliony tun) zamířily do rafinérií, aby se z nich stalo biopalivo, dalších 12 % bylo využito k výrobě elektřiny a vytápění.
Jak ve své tiskové zprávě uvádí Evropská federace pro dopravu a životní prostředí, je neúnosné, aby se potravinami, tedy i oleji včetně toho palmového, poháněla osobní auta a náklaďáky a zatápělo se s ním.
Objev kanadských badatelů dává jistou šanci, že by se producenti i spotřebitelé mohli začít počínat ve vztahu k palmovému oleji ekonomicky i ekologicky. Skutečnou změnu ale přinese, až se s nezdravou závislostí na palmovém oleji vypořádá i sama Evropská unie.
reklama