Američanka Rebecca Watson, narozená roku 1980, na sebe v posledních letech výrazně upozorňuje skeptickým přístupem ke všemu (ne)vědeckému a snahou rozvíjet kritické myšlení svých čtenářů a posluchačů. Je autorkou populární platformy Skepchick.
org nebo podcastové série Skeptikův průvodce vesmírem (The Skeptics’ Guide to the Universe). Letos se zúčastnila mezinárodního festivalu populárně-vědeckých filmů Academia film Olomouc, kde přednášela v programové sekci Ženy a věda.
Právě v Olomouci vznikl náš rozhovor.
Rebecco, pověz nám o svém vztahu k vědě. Jak jste se vy dvě k sobě dostaly?
Šla jsem na to trochu oklikou. Jako malá jsem totiž o vědu zájem nejdřív ztratila, hlavně kvůli učitelům, kteří byli prostě příšerní. A taky proto, že jsem chtěla být kreativcem v reklamce.
Během studií jsem si našla brigádu v krámku s magií a objevila jsem osobnost Jamese Randiho.
Je to slavný skeptik, kouzelník, který nabízí milion dolarů každému, kdo dokáže, že paranormální jevy existují.
Díky němu jsem se dostala k vědě, ale z druhého konce: začala jsem zkoumat špatnou, podvodnou vědu a vyvracet nesmysly. Baví mě zpochybňovat témata, jako jsou perpetuum mobile nebo astrologie.
Začala jsi o všem pochybovat?
Když ničíte pseudovědu, tak vás samozřejmě začne zajímat i dobrá věda. To hloupé prostě potřebujete nahradit něčím dobrým. Když někomu řeknete, že astrologie je nesmysl, tak je dobré říct mu, že astronomie, skutečná věda o hvězdách, je úžasná, krásná, že každý den dochází k tolika fantastickým objevům, které nám vyprávějí o člověku, o jeho místě ve vesmíru…
Od kdy je kritické myšlení o vědě tvojí hlavní profesí? Kdy ses vzdala představy, že z tebe bude kreativec v reklamce?
Ale já jsem v reklamní agentuře pracovala, dokonce celých deset let! S projektem Skepchick jsem začala v roce 2005, ovšem byla to pro mě bokovka, dělala jsem na něm čistě z lásky. Z webovek, podcastů ani přednášek jsem neměla žádné peníze.
Teprve před několika lety jsem nashromáždila dost úspor, abych mohla dát výpověď a soustředit se na věci, kterým se skutečně chci věnovat. Nevynášejí mi miliony (smích), ale naštěstí jsem velmi dobrá v umění žít levně.
Jsem šťastná, že si psaním o vědě a skepticismu vydělám na to, co opravdu potřebuji.
Čeho tedy chceš na poli vědy dosáhnout?
Ráda bych lidem ukázala, proč by měli využívat vědecké metody nazírání na svět, a to v každodenním životě. Chci, aby informace nepřijímali pasivně, aby byli skeptičtí, kritičtí a nenechali se obelhat.
Web Skepchick.org je genderově zaměřen. Ženy a věda, to stále není úplně běžné spojení. Co říkáš na názor, že věda je chlapská záležitost? Jak jsi vlastně přišla na Skepchick?
Když jsem si začala se skepticismem, brzy jsem si všimla, že většina lidí, kteří o vědě mluví nebo ji přednáší, jsou muži. Na tom není nic špatného, já je miluju, ale vnímala jsem to tak, že je tu nějaká mezera, že tu něco chybí. Mužský svět nabízí mužský pohled. Pokud z něj vykročíme, máme možnost se posunout, překonat vlastní hranice.
Navíc znám politiky, kteří vyprávějí o ženách a vědě úplné nesmysly. Třeba že znásilněné ženy nemohou otěhotnět – to doopravdy řekl jeden americký politik. Perfektní příležitost pro skeptika, aby vystoupil, dokázal, že jde o nesmysl, a zároveň pomohl chránit lidská práva. I proto je Skepchick.org genderově orientovaný.
Před třemi lety vyšel v časopise Science článek o bakteriích z kalifornského jezera Mono Lake. Badatelé v něm tvrdili, že na rozdíl od všech ostatních organismů nepotřebují tyto bakterie fosfor a místo něj využívají arsen. Článek byl přitom plný ostudných faktických chyb! Jak je možné, že vědci otiskli takovou hloupost?
Jak říkával James Randi: že jste chytří ještě neznamená, že se nenecháte oblafnout. Věda se nedá úplně uchránit od podvodů. Vědci a priori nepočítají s tím, že je někdo napálí. Randi byl skeptik, zaměřil se na odhalování podvodů a triků, a jako kouzelník je často dokázal odhalit snáze než vědci. Zkoušel to třeba s homeopatiky nebo s jasnovidectvím.
V Americe se mu například povedlo převézt neurovědce, kteří studovali jasnovidectví. Naučil dva chlapce vše, co věděl o kouzelnictví, a poslal je do laboratoří.
Řekl jim: „Zkuste vědce přelstít, ale když se vás zeptají, jestli podvádíte, přiznejte se.“ Chlapci šli do laboratoří, předstírali, že jsou jasnovidci, dělali testy a podváděli při každém úkolu. Používali jednoduché kouzelnické triky.
Přesto se jich nikdy, za celou dobu testování, nikdo nezeptal: „Lžete? Podvádíte nás?“
Studie trvala rok a odborníci byli z dětí úplně vedle. Byli přesvědčeni, že mají před sebou skutečné jasnovidce. Jak je to možné? Neuvažovali skepticky – nepřijali představu, že by si z nich mohl někdo střílet, že by je malí kluci mohli napálit.
Když přemýšlím o tvé práci a o tvých cílech, musím se zeptat: co je pro tebe největší nesmysl nebo podvod, který tě nejvíc zaměstnává?
Většinu svého času trávím asi s tématem očkování, s podvody, jež se k němu váží. I když zřejmě bych to neměla nazývat podvody – lidé, kteří například říkají, že očkování způsobuje autismus, tomu mnohdy věří a ohlupují sami sebe. Někteří z nich však udělají cokoliv pro vlastní prospěch.
Třeba spisovatel a moderátor Kevin Trudeau mě doslova děsí. Píše knihy jako Léky, které nechtějí, abyste znali, tvrdí, že rakovinu můžete vyléčit změnou stravy a další příšerné věci. On patří k těm, kdo podle mého názoru moc dobře vědí, že píší nesmysly. Ale vydělává miliony a o to mu jde.
Očkování je tedy tvé stěžejní téma? Slyšela jsem, že jsi píchala vakcínu i Batmanovi.
Kvůli propagaci očkování jsme s týmem jeli na DragonCon. Na tuhle akci přijíždí 60 000 nadšenců do moderních technologií, aby tam nosili kostýmy a besedovali o StarTreku nebo superhrdinech.
Zdarma jsme vakcinovali všechny ty kostýmované hrdiny proti černému kašli.
Této nemoci se lidstvo může zbavit, je ale nutné nechávat se přeočkovat každých pět let od dvaceti do čtyřiceti let věku, což se bohužel běžně neví.
Nedávno ses určitě dost věnovala konci světa. Bylo vtipné a zároveň smutné pozorovat hysterii, s jakou lidé nakupovali v supermarketech jídlo, vodu, a dokonce zbraně…
I rozumní lidé, kteří nejsou skeptiky, poznají nesmysl a vysmějí se mu. Je docela legrační věřit, že Mayové předpověděli konec světa na rok 2012.
Ale někdy i rozumný člověk dovolí strachu a paranoii, aby jej ochromily. Prostě se nechá strhnout.
Kvůli tomu mayskému nesmyslu páchali lidé sebevraždy, byli jsme svědky toho, jak utráceli své životní úspory za varovné billboardy nebo jiné absurdní věci.
Je myslím zapotřebí vysvětlovat, že i věci, které většině lidí připadají směšné, vždycky někoho zasáhnou a udělají z něj oběť. Proto nechceme jen říkat, že astrologie je hloupost nebo že jasnovidectví je podvod.
Musíme dát lidem nástroje, které potřebují, aby začali racionálně uvažovat a dokázali sami oddělit fakta od fikce.
Víte, jak se to říká: dejte člověku rybu a vydrží mu den, naučte ho rybařit a bude moci jíst ryby celý život.
Když se nakonec vrátím k tvojí první odpovědi: svěřila ses, že jako holka jsi ztratila zájem o vědu a našla ho až díky kritickému myšlení. Co bys tedy doporučila mladým lidem?
Často si říkám, jak naučit kriticky myslet někoho, kdo se nepovažuje za skeptika, hlavně děti a mládež. Začali jsme dělat verzi Skepchick.org pro teenagery – většina přispěvatelek jsou dívky, které píší svým vrstevníkům. Je to lepší, než kdyby se na ně obraceli dospělí.
Naším nejnovějším projektem je School of Doubt.com. Učitelé tady píší pro jiné učitele od mateřských škol výše. Máme tu například učitele hudební výchovy, který rozebírá, jak přemýšlet o hře na kytaru. Protože to je podstatné: nemyslím si, že by věda, respektive vědecký způsob uvažování, měly být omezeny řekněme na jednu výukovou hodinu týdně. Měly by být zahrnuty ve všem, co děti dělají.
Důležité je zkrátka o věcech, které vidíme třeba ve filmech nebo ve videohrách, přemýšlet a mluvit kriticky, nepřijímat všechno automaticky. Lidé od nás neodcházejí jen s novými vědomostmi, ale s novým způsobem nahlížení na svět.
Alexandra Hroncová, Tomáš Moravec
Ze starých letopisů
Pohled kritického racionalisty na astrologii Vladimír Vanýsek, Astronomický ústav UK
Astronomii a astrologii si lidé často pletou, snad nejvíce v USA. Jednou jsem vyplňoval jakýsi formulář na jisté instituci státu Maryland. Úřednice se podivila nad tím, že jsem jako povolání uvedl professor of astronomy, a nikoli of astrology. Když jsem prohlásil, že s takovým nesmyslem, jako jsou horoskopy, nemám nic společného, projevila známky zklamání.
Později jsem se s tímto fenoménem setkal mnohokrát a přestal jsem se nad tím rozčilovat. Mnohem informovanější jsou obyvatelé staré Evropy. Nicméně v době, kdy jsem působil na univerzitě v Erlangenu, byl jsem požádán, abych na jednom poněkud exkluzivním shromáždění řekl něco o astrologii z hlediska své profese. Hned jsem namítl, že posluchače asi zklamu.
O horoskopech v bulvárním tisku nemá smysl hovořit a ta kultivovaněji pojatá současná astrologie nemá s moderní astronomii, tím méně s astrofyzikou, nic společného. Ke konstrukci tradičního horoskopu postačí minimum elementárních znalostí ze sférické astronomie.
Nicméně to, o co se může našinec poněkud znalý exaktních věd pokusit, je pohled na astrologii z obecnějšího hlediska metodiky přírodních věd.
Současný boom astrologie souvisí s poněkud módní vlnou antroposofismu a mysticismu zaplavující jak USA, tak Evropu, tedy souvisí s jakýmsi kříšením ducha hermetismu šestnáctého a sedmnáctého století. V jedné své přednášce jsem to nazval syndromem postmodernismu.
Je to jakýsi novodobý romantismus a pokleslý esoterismus, na kterém profitují šarlatáni a obskurní sekty všeho druhu. To, co v následujících odstavcích bude řečeno o astrologii, to stoupenci myšlení v duchu New Age a zastánci antroposofismu nepochybně odmítnou jako „scientistickou“ kritiku.
Většinou však zapomínají, že vzorem postmoderního myšlení, na které se odvolávají, jsou právě vědecké inovace v našem století a že toto myšlení je kontinuitní s objevy fyziky, chemie a matematiky.
Nové paradigma vědy, tedy procesu poznávání reálného světa, neznamená popření kritického racionalismu a objektivity.
Především je užitečné si ujasnit základní rozdíl mezi pojetím exaktní vědy a esoterního předmětu jako je astrologie. Věda hledá zákonitosti, mající pokud možno co nejobecnější platnost, nebo meze jejich platnosti zřetelně vymezuje.
Formuluje zobecňující závěry, tedy formuluje teorie vysvětlující pozorované skutečnosti a umožňující předpověď zkoumaných jevů, ale nehlásá věčné pravdy. Experimentem nebo pozorováním se vědecké teorie neustále testují a jsou přijímány jen tak dlouho, pokud odolávají stále náročnějším testům.
Pokrok vědy netkví v hledání důkazů k posilování stávajících teorií, ale především ve zkoumání jejich slabin. Slovní obrat „je vědecky prokázáno“ používají jen špatní popularizátoři. Historie vědy jasně ukazuje, že naše představy o chování přírody jsme museli mnohokráte měnit.
Věda je složitý, obtížný, ale srozumitelný proces objevování pravd o světě, ve kterém žijeme, a nikoli jakýsi soubor podivných pravidel nebo magické seskupení zaklínadel a symbolů. Naproti tomu tradiční astrologie pracuje se soubory pravidel spekulativního charakteru, založených na esoterické analogii a symbolismu.
Vychází z předpokladu, že mezi polohami a pohyby nebeských těles (míněny jsou tím většinou jen planety, Slunce a Měsíc) a událostmi na Zemi existují zjistitelné relace podle hermetického pravidla „jak nahoře, tak dole, jak dole, tak nahoře“. Vychází tedy z hermetické vize relace mezi makrosvětem a mikrosvětem.
Z toho by měly být odvozeny, mimo jiné, metody umožňující například predikce jevů. V tomto smyslu by astrologie měla mít charakter exaktní vědy. To ovšem předpokládá, že používá konzistentní a objektivně testovatelné teorie a metody. A zde narážíme na onen zásadní spor mezi kritickým racionalismem (což není „newtonsko-karteziánský“ scientismus ani positivismus) a esoterismem (případně antroposofismem), kam astrologie svou podstatou patří.
Je naprosto typické, že astrologové se opírají především o to, co považují za pozitivní souhlas svých závěrů se skutečností, ale ponechávají bez náležité pozornosti případy opačné. Astrolog obvykle cituje jednotlivé, dle svého soudu úspěšné případy, někdy přidá paušální tvrzení o desítkách dalších úspěchů, ale zřídka se zmíní o počtu neúspěchů. Astrologická prognóza je také podstatně ovlivněna informacemi, které astrolog získá jiným způsobem. Platí jak u prognostik politického a ekonomického vývoje, kdy lze použít běžné dostupné informace a publikované rozbory politických nebo hospodářských komentátorů, tak i u výkladu osobních horoskopů, kdy mnohé nevědomky napoví sám astrologův klient. Dalším metodickým prohřeškem je i to, že interpretace horoskopu je vždy do jisté míry víceznačná, a tím je obtížně ověřitelná. To je přesně to, co nazývá zakladatel kritického racionalismu K. Popper „imunizováním“ pseudovědy proti objektivním testům.
Astrologové se odvolávají na to, že jejich uměním se zabývala řada vynikajících osobností, ale mnohem větší počet velkých myslitelů a přírodovědců astrologii považoval za nesmysl. Jako jeden z největších astrologů a vědců současně je nejčastěji citován Johannes Kepler (1) .
Není sporu tom, že jeho nejdůležitější díla Mystérium Cosmographicum, (1596) od jehož prvního vydání v roce uplyne 400 let, a Harmonices Mundi (1619) obsahují rozsáhlé astrologické kapitoly (v Harmoninces je to celá libr. IV, tj. kapitola 4).
Spis Tertius Interveniens (1610) je věnován výhradně astrologii, nehledě k dalším menším spisům, jako je Fundamentis Astrologiae (1602) nebo De Stella Nova (1606), a četným kalendářním publikacím typu Prognica.
Ale i když Keplerův postoj k astrologii byl nutně ovlivněn dobovými názory, nebyl jednoznačný a během let se měnil, jak plyne nejen z jeho spisů, ale i z jeho soukromé korespondence. V pozdějších letech spíše uznával astrologii mundánní než nativní. Není pochyb o tom, že Kepler považoval astrologii za nauku založenou na pozorování (viz např.
De Stella Nova], ale nekladl ji za rovnocennou astronomii. Pro lepší pochopení jeho postoje je třeba si uvědomit, že byl novoplatonikem. Jeho představy o vesmíru, i když heliocentrickém, vycházely z Platonova Timaia a názory na astrologii se nelišily příliš od pojetí formulovaném v Ptolemaiově Tetralibros.
Ale pokud se týče hermetismu, zejména v rozenkruciánském pojetí, ten Kepler výslovně odmítal. Ve sporu s oxfordským alchymistou, teosofem a předním rozenkruciánem Robertem Fluddem se vyjadřuje nekompromisně: „Je tedy zřejmé, že (Fludd) má zálibu v dovozování nepochopitelných šarád, naproti tomu já usiluji ty skutečnosti zahalené v temnu přivésti do světla poznání. To prvé je věcí chemiků (tj.
alchymistů), hermetiků a paracelsiánů, kdežto to druhé je úkolem matematiků.“ (Apologia z roku 1621, viz též Gesam. Werke, 1940, Bd VI, p.374). V dopise z 15. června 1622, adresovaném J. Seussiovi, komentuje Fluddovy vývody slovy: „…můžeme je nazvat vysněnou historií složenou ze špatně zapadajících součástí.“ (Gesam. Werke, 1940, Bd. VI, p. 515). V jiném dopise adresovaném Ph. Müllerovi do Lipska z téhož roku píše: „Nenávidím veškeré kabalisty…“ . Poměrně málo známá je skutečnost, že Kepler byl odpůrcem numerologie.
Astrologii nelze považovat za vědu a ani se za ni nemůže vydávat. Také se v průběhu staletí příliš nezměnila. Lze slyšet i názor, že astrologie sice není věda, ale je jakýmsi druhem umění ve kterém má esoterismus své místo. To je pochybný argument.
Umělecké nebo literární dílo, které může mít i esoterický a symbolický význam, vnímáme většinou z estetického hlediska, a jako takové má jistou cenu i jako tržní zboží. Naproti tomu horoskop a jeho výklad si astrologův klient nevyžádá z estetických důvodů, ale proto, že mu má údajně poskytnout nějaké relevantní informace.
Informace jsou též tržní zboží, ale jejich hodnota je dána hodnověrností a použitelností. Zda astrologie je nebo není antroposofický nesmysl oživovaný esoterismem, fantazií a iluzí, je tedy též otázkou etickou. Proto je zcela legitimní požadavek, aby astrologové nejen své výkony, ale celou astrologii podrobovali objektivním testům. To si uvědomují i mnozí její zastánci (např.
Fuzeau-Braeschová, a jiní)(2). Uznávají, že v době pokročilých statistických metod, informatiky a výpočetní techniky je nadále nemožné pěstovat a obhajovat astrologii bez náležitých testů. Jistý posun v tomto smyslu představují například práce manželů Gauquelinových, H. Eysencka, S. Ertla, P. Niehenkeho a dalších.
Tyto studie nevycházejí z tradičních pravidel astrologie, ale dávají jí testovatelný obsah. Například tak, že vyhledávají statistickými metodami korelace mezi ad hoc zvolenými jevy, například mezi okamžikem narození jedinců, kteří později vynikli v nějakém povolání, a místními geocentrickými souřadnicemi planet.
To vedlo k negativním výsledkům, jako například v případě údajných astrologických významů zvířetníku, planet Merkura, Urana, Neptuna a Pluta a pod. Nicméně byly nalezeny náznaky korelací východu a vrcholení planet Marse a Saturna například s daty narození vynikajících sportovců a lékařů. Ale ani tyto pozitivní výsledky nejsou až tak přesvědčivé.
Mohou být zkresleny nedokonale odfiltrovaným efektem přirozené denní variace porodů a jinými kvaziperiodickými a náhodnými jevy. Příkladem může být nedávná studie S. Ertla revidující dřívější výsledky M.
Gauquelina naznačující jistou korelaci mezi východem a kulminací Saturna a natálními daty asi 900 vědců narozených ve Francii v letech 1800-1920, kteří se později stali členy francouzské akademie.
Osobně považuji zmíněné výsledky za neprůkazné, neboť ona maxima při východu a kulminaci Saturna se nacházejí na křivce rozložení četnosti porodů tří desítek jednotlivců (tedy přibližně tři procenta z celého statistického souboru) narozených v intervalu 120 let! Ale i kdybychom výsledek takových studií přijali jako nesporný, pak i tak zpochybňují platnost tradičních astrologických pravidel a metod. Kromě toho predikční význam zjištěných korelací je bezvýznamný. Uvažme například, že v uvedeném období 120 let se vyměnily ve Francii tři až čtyři generace. Velmi nadsazený odhad je, že na 100 000 narozených jedinců připadlo 15 budoucích věhlasných lékařů, pokud se narodili při východu Saturna, a asi tak 13 až 14, pokud spatřili světlo světa při západu této planety. Z toho sotva lze činit nějaké dalekosáhlé závěry.
Jinou možností je zkoumat schopnost samotných astrologů získávat pravdivé a ověřitelné údaje z horoskopů. Tyto pokusy byly provedeny v sedmdesátých letech v USA G.A.Deanem, S. Carlsonem a řadou dalších autorů (3).
Astrologové, kteří se jednomu takovému testu dobrovolně podrobili a na jeho formulaci spolupracovali, měli popsat charakterové vlastnosti jim neznámých osob toliko „karet zrození“. Sami předem odhadli úspěšnost jen na 50 procent, ale výsledky byly mnohem horší.
Ukázalo se, že nebyli schopni dosáhnout lepších výsledků, než jakých by dosáhli, kdyby své astrologické uměni vůbec nepoužili. Závěr z těchto testu byl, že astrologie nefunguje. Zcela nedávno obdobné testy byly provedeny v Nizozemí a předběžné výsledky vyznívají opět v neprospěch astrologie.
Zdá se, že poněkud lepší výsledky dává přímá rozmluva mezi astrologem a jeho klientem. Pokud ovšem astrolog je zkušeným psychologem. Ale to vede k závěru, že zde funguje nikoli astrologie, ale psychologie, a horoskop je jen jakási dekorace.
Spor o astrologii má tedy dvě roviny: filozofickou a etickou. Filozofická rovina tkví ve sporu o přístup k procesu a metodám poznávání světa a člověka.
Kritický racionalismus, který je spíše metodou než filozofií, požaduje kritická zkoumání našich teorií, nikoli aby byla potvrzována jejich platnost, ale aby byly podrobeny testům, případně zcela vyvráceny, a tím nalezeny teorie lepší, tedy lepší aproximace k pravdě(4).
Je to především věc samotných obhájců astrologie, pokud se chtějí opravdu přiblížit pravdě, aby své názory a metody sami podrobovali objektivním testům, a tak sami rozhodli, zda astrologie je nebo není nesmysl. Na rozdíl od Poppera se domnívám, jak ostatně je ukázáno výše, že astrologie je v principu testovatelná.
Domnívám se také, že právě to ukázalo, že pěstování tradiční astrologie je oživováním mrtvých absurdit. To, myslím, také chápou osvícení zastánci astrologie, kteří hovoří o tom, že je nutno nalézt nové její pojetí, nové její paradigma. Mluví o archetypech a tzv. synchronicitě v pojetí hlubinné psychologie C. G. Junga jako o zdrojích inspirace.
Ale ta se jaksi zatím neprezentuje v natolik srozumitelném pojetí, aby bylo možné ji podrobit hlubšímu objektivnímu rozboru. Jediná a naprosto bezesporná je skutečnost, že pokleslá forma tradiční astrologie je nezřídka dobrý obchod s lidskou hloupostí a naivitou. A to je druhá, etická rovina sporu, kterou není, myslím, nutno rozvádět.
Astrologie je nepochybně historická reálie a do historie vědy a kultury zajisté patří, ale právě jen tam je její místo. Osobně se domnívám, že pro pochopení relace člověk a vesmír udělala fyzika, chemie, astronomie, astrofyzika, biologie a genetika jen v tomto století neskonale více, než astrologie za tří tisíciletí. Pokusil jsem se načrtnout pohled na astrologii z pozice kritického racionalisty. Ale nemíním zde vyslovené názory komukoli vnucovat. Jelikož se celé půl století zabývám jednou z exaktních věd, jsem si dobře vědom toho, že je věda sama nemůže obsáhnout celou oblast lidského ducha a cítění. Drtivá většina vědců cítí, že někde existují hranice poznání jednotlivých přírodních věd, ale netvrdí, že tyto hranice znají. Víme také, že každá vědecká teorie je jen jistou aproximací pravdivého stavu věci. Ale zkoumání přírody a vesmíru jinými než exaktními metodami je jen bludnou cestou romantiků a mystiků.
Poznámky: (1) Solidním dílem umožňujícím odhadnout Keplerův postoj k problémům vědy 17. století je nepochybně Johannes Kepler, Gesammelte Werke. (W. v. Dick, Max Caspar, F. Hammer, V. Bialas, a další).
Je to nejúplnější komentovaný soubor Keplerových spisů, včetně korespondence a dokumentů, vydávaný v letech 1936 až 1993 s podporou Bavorské akademie véd. U nás je často jako autorita a znalec Keplera uváděn Dr. Zdeněk Horský a jeho monografie o Keplerovi.
Ta ale postrádá hlubší pohled na řadu otázek a místy se doslovně drží monografie profesora M. Caspara z roku 1950, která ovšem je dalšími výzkumy již překonána. Velmi dobrá je monografie paní Dr. Fieldové (J.V. Field: Kepleťs Geometrical Cosmology, The Althone Press, London, 1988), kde je též bohatý seznam literatury.
Keplerův vztah k platónské filozofii a astrologii přibližuje studie B. Stephensona: The Music of the Heavens – Keplers Harmonie Astronomy (Princeton University Press, N. J. 1994). (2) Poměrně bohatou citaci prací zmíněných autorů nalezne český čtenář v monografii S.
Fuzeau-Braeschové Astrologie, v překladu z francouzského originálu vydalo nakladatelství EMR v edici Vědět víc v roce 1994. Původní studie Gauquelin, M., Gauquelin, F.: L'influence děs astres, Etudě critique et experimentale, Le Dauphin, Paris, jsou z roku 1955. Novější nalezneme např. v Gauquelin, M., Gauquelin, F.
: The Sceptical Inquirer 4 (2) (1979), 31. K „marsovskému efektu“ viz S. Ertel.: Scient. Exploration 2 (1988), 53. Nověji revize dřívějších výsledků M. Gauquelina viz S. Ertel.: Meridian 4. 52, 1994. (3) S. Carlson : Nátuře 385 (1985), 419. dále G.A. Dean, G.A., Kelly, I.W., Rotton, J., Saklofse, D.H.: The Sceptical Inquirer 9 (1985), 327.
Blíže též S. Carlson: Astrologie se seznamem literatury ve sborníku Okultismus a věda (nakl. S. Libovický, 1994) (4) Dle Poppera vědecká teorie musí být falzifikovatelná. Teto termín může být poněkud zavádějící, proto tento požadavek definuji tak, že vědecká teorie musí být testovatelná.
Jestliže tedy vytvoříme v astrologii testovatelnou teorii, lze na ni dokonce pohlížet jako na vědeckou disciplínu. Ke kritickému racionalismu viz K.R. Popper: Objective Kríowledge, Oxford University Press, 1975. K.R. Popper: Conjectures and Refutation (3.vyd.), Routlege & Kegan, Ltd., London, 1969. Viz též V. Vanýsek: Volná úvaha o astrologii, Pokroky matematiky, fyziky a astronomie, 40, 1995, 57.
Psáno pro revui KONSTELACE 17.9.1995
Astrolog: Hvězdy odráží skutečnost, neurčují ji
Astrologií a astrologickými záležitostmi se zabývá více než dvacet let. Až do roku 2004 bral astrologii jen jako svou velkou lásku a koníčka.
Jeho astrologické vzdělání a dovednosti ovlivnili přátelé a učitelé, především staří klasičtí astrologové Vladimír Sládeček, jenž byl více než patnáct let jeho sousedem, přítel astrolog Vladimír Kuchař nebo Antonín Baudyš Jr. a současní astrologové.
Astrologie nemá u vědců na růžích ustláno. Mají ji za pavědu a za nástroj k obluzování lidí a tahání důvěřivcům peněz z kapsy. Co vy na to?
Ano, ale je to zejména proto, že astrologie se zmocnil bulvár, který si horoskopy mnohdy vymýšlí.
A i když je zpracovávají astrologové, pracují jen s postavením Slunce, což je jen jeden prvek z velkého množství důležitých prvků jiných. Je samozřejmě nesmysl, aby se všem lidem jednoho znamení dělo najednou totéž. A co se týká vědátorů, tak ti napadají astrologii hlavně proto, že o ní nic nevědí.
Ostatně celá věda je jen popis a zdůvodnění jevů, které se dějí. Její vývoj je pak jen výčet omylů a jejich oprav.
Tak například bylo oficiálními učenci pařížské akademie vědecky dokázáno, že je vyloučeno, aby z nebe padaly kameny (meteority), anglickými učenci matematicky spočteno, že je vyloučeno, aby se vlak pohyboval po kolejích atd. Jinými slovy, to, že přesně nevíme, jak co funguje, ještě neznamená, že to nefunguje.
Také není pravdou, že na nás nějaké planety působí, že Jupiter způsobuje štěstí, Saturn zase neštěstí atd. V tom jsme s oficiální vědou zajedno, i když sami vědci tvrdí, že astrologie nemůže fungovat, protože na nás planety nemají žádný vliv.
Ale toto tvrzení, které s oblibou užívají, byť to žádný astrolog netvrdí, je stejný nesmysl jako říkat, že teploměr může za to, že máme čtyřicítku teploty a že jsme nemocní. Ne, teploměr pouze odráží určitý stav věcí, ze kterých pak usuzujeme, že jsme asi nemocní. Stejně tak nebeská tělesa nemohou za to, co se nám děje. Pouze odráží určité souvislosti mezi tím, co se odehrává na nebi a co se odehrává na zemi.
Astrologie a čtení osudu z hvězd je jistě velmi náročná a těžko naučitelná disciplína. Jaké vlastně musí mít ten, kdo se chce astrologii naučit, předpoklady?
Ale tomu tak už dávno není. Díky moderní výpočetní technice je opak pravdou.
To, co bylo na astrologii nejobtížnější – tedy přesné výpočty postavení hvězd, dnes hravě zvládají počítačové programy, z nichž některé jsou dokonce zdarma. A principům výkladu se dá docela snadno naučit.
Člověk jen musí chtít a být ochoten se této královské disciplíně pravidelně věnovat. Neboť i pro astrologii platí – cvičení dělá mistra, stejně jako každý sám osudu svého strůjce.
Principy výkladu se pak lze naučit samostudiem z nepřeberného množství knih, případně studiem v astrologických školách, kterých je také dost. Ostatně i já sám možnost takového studia zde v České Lípě nabízím.
Jaký bude den 28. 8. 2008?
I když z numerologického hlediska toto datum vypadá velmi zajímavě, z pohledu královské disciplíny astrologie se zase tak výrazně nejeví. Postavení nebeských těles, které nyní na nebi panuje, ukazuje na dlouhodobější nepříjemné trendy.
To znamená, že tento sklon se bude projevovat déle a to, co zde je popsáno se může projevit v časově větším rozmezí.
Z těch problémových aspektů zde vidím především velké napětí mezi Uranem, jež obvykle (náhlé změny destrukčního charakteru) a seskupením tří nebeských těles – Venuší (zamilovanost a věci lásky), Marsem (bojovnost a konání) a Merkurem (myšlení, rozum, komunikace a obchod).
To znamená, že především ve vztazích se bude projevovat větší sklon k náhlým událostem destrukčního charakteru, kdy bude tendence chovat se nerozumně, agresivně a lidé budou mít sklon k hádkám a konfrontacím.
Dále je zde velmi problémový aspekt mezi Plutem (pán podsvětí a smrti) s oněmi již zmíněnými nebeskými tělesy Venuší, Marsem a Merkurem. To by se dalo vyložit jako vyšší trend k totálním přerodům, zejména vztahů, jako je jejich ukončení a zrození nových na kvalitativně vyšší úrovni. A to obvykle bývá velmi bolestné.
Naštěstí jsou teď i velmi dobře postavená jiná nebeská tělesa v zemských znameních, které všechny ty napěťové prvky stabilizují. Takže lze očekávat, že vše bude zvládnuto docela dobře a že i náročné situace nakonec dopadnou jakž takž dobře.
Zvěrokruh, NASA, věda a pavěda. Dá se věřit horoskopům?
Když se řekne astrologie, pravděpodobně se vám vybaví horoskopy z tištěných periodik a internetu.
Někdo si vzpomene na alchymistu a šejdíře v jedné osobě, magistra Kelleyho, ze slavného filmu Císařův pekař – Pekařův císař, který z hvězdné mlhoviny a slunečního svitu zhmotnil před zraky Jana Wericha, alias císaře Rudolfa II., éterickou bytost Sirael. Jiný si řekne „podvod“, zatímco dalšímu proletí hlavou „strach, důvěra či víra“.
Nepleťte si astrologii s astronomií. Míchat hrušky s jablky, i když to výrobci ovocných přesnídávek často dělají, sem nepatří.
Není. Astronomie (můžete si pod ní představit třeba Hubbleův teleskop) je regulérní věda, zatímco astrologie (horoskopy) nikoliv. Astronomie pluje na bedrech astrofyziky, kosmologie a astrobiologie. Jakožto nauka o jevech za hranicí zemské atmosféry má nejblíže k fyzice a matematice. Své závěry staví na explicitním měření a matematických výpočtech.
Oproti astronomům jsou dnešní astrologové často označováni za obchodníky s deštěm, šarlatány a spíše než za vykladače hvězdných znamení – za psychology. Dříve tomu tak ale nebylo. Astronomie s astrologií bývaly jedno tělo. Sice si můžeme o astronomii přečíst, že její počátky sahají až do starověku, ale nikdo ji tímto názvem neoznačoval.
Synonymem hvězdářství byla v dávných dobách astrologie, matematika či alchymie. Vše živené snahou popsat, co je na obloze, a vyvodit z toho patřičné závěry.
Časem se nůžky mezi astrologií a astronomií, tak jak je známe dnes, rozevřely.
Astronomie se ve světě moderních, racionálně uvažujících lídí dostala na výsluní, zatímco astrologii odsunula na okraj – do močálu pavědy.
Když se zeptáte druhých, co si představují pod narozením v určitém znamení (Býka, Ryb, Vodnáře…), nejspíš dostanete několik nesourodých odpovědí.
Kromě krčení ramen a neurčitého nevím, část dotázaných nejspíš řekne, že jeho znamení „nějak“ souvisí se stejnojmenným souhvězdím na obloze.
Jiní možná prohodí něco o starých moudrých Babylóňanech, zatímco další zmíní korelaci s čínským horoskopem. Ale jak je to doopravdy?
Zapamatujte si. Hvězdná znamení nejsou souhvězdí. Mají sice shodná jména: Vodnář – Vodnář, Střelec – Střelec aj., ale přímo spolu nesouvisí.
Nabízí se otázka: Jak ke svým jménům hvězdná znamení přišla? Dávní hvězdáři si nemohli nevšimnout, že Slunce při své pouti oblohou protíná 13 – tehdy dobře známých – souhvězdí. Poměrně zevrubně se pak zaobírali myšlenkou, zda fakt, že v nich Slunce nějakou dobu z pohledu nás pozemšťanů „setrvá“ než je opustí, s našimi životy nějak souvisí.
Dráha, kterou sluneční kotouč z našeho pohledu po nebi urazí, se nazývá ekliptika. Slunce v rámci ní „přechází“ přes jednotlivá souhvězdí, ve kterých se „zdrží“ po různě dlouhou dobu. Důvod je prostý. Každé souhvězdí má jinou velikost:
- Největší z těch zvířetníkových je souhvězdí Panny. Zabírá rozlohu 1294° čtverečních nebeské sféry. Na druhém místě je Vodnář, se svými 980° čtverečními.
- Z dnešní dvanáctky znamení horoskopu jsou naopak Beran (441° čtverečních) a Kozoroh (414° čtverečních) na nebi ti nejmenší.
Rozparcelováním ekliptiky na nestejně velká souhvězdí dostaneme základní zvěrokruh. Takový ten reálný – zrcadlící názvy souhvězdí i jejich velikost.
Nějaký Hadonoš, coby třinácté souhvězdí základního zvěrokruhu, se ke dvanácti měsícům jednoho roku jaksi nehodil. Když jej astrologové vynechali, mohli rozčlenit znamení (původně ona zrcadlená souhvězdí), na 12 dílků. Ale pozor, teď už stejně velkých, nadneseně připomínajících dílky rozkrájené pizzy.
Hvězdáři si byli vědomi krouživého pohybu zemské osy, díky němuž dochází k posunu pozorovaných souhvězdí. Vzhledem k této – tzv. precesi zemské osy – tu máme posun o celé jedno souhvězdí na každých 2 150 let. Tak vznikl horoskop siderický – vztažen k jedné z reálných hvězd na ekliptice.
Siderický zvěrokruh ke spřažení se skutečnými souhvězdími využívá podle západní astrologie hvězdu na ekliptice Aldebaran, zatímco indická astrologie pracuje s hvězdou Spica.
Pro nás hlavním typem zvěrokruhu je zvěrokruh tropický. Pokud tipujete, že konečně přišla řada na věštecké textíky z časopisů, hádáte správně. Pod exoticky znějícím názvem se skrývá 12 stejně velkých znamení – opět vzpomeňte na paralelu s pizzou – pojmenovaných podle souhvězdí. Toliko k podobnosti se zvěrokruhem siderickým. Dál se od sebe ty dva liší.
Oproti siderickému zvěrokruhu není ten tropický vztažen k nějaké hvězdě, ale k jarnímu bodu, který se vlivem krouživého pohybu zemské osy (precese) posouvá. S hvězdnou oblohou tak není pevně svázán.
Jarní bod neboli bod na nebi, kde se nalézá Slunce při jarní rovnodennosti, je z astronomického hlediska průsečík ekliptiky s nebeským rovníkem. A místo, odkud se tropický zvěrokruh začíná počítat.
K jarnímu bodu přísluší počátek znamení Berana. Jeho protějškem je podzimní bod – místo, kde se nachází Slunce při podzimní rovnodennosti – náležící počátku znamení Vah.
Letní slunovrat startuje znamení Raka, zatímco ten zimní Kozoroha.
Čas od času se internetem prožene zpráva o tom, že pracovníci NASA zpochybnili zvěrokruh. Ten západní, zvaný tropický. Většina takových článků se odkazuje na zprávu z roku 2016 informující o populárně naučné přednášce tamních vědců pro děti. Co na ní tak závratného odhalili? A opravdu otřásli pilíři západní astrologie?
Zatímco si myslíte, že jste Vodnář, Slunce stojí teprve v Kozorohu. Snaha NASA o objasnění rozdílu mezi západní astrologií a reálnými souhvězdími na ekliptice, posouvanými z důvodu precese zemské osy, se nesetkalo s pochopením.
Milovníky konspiračních teorií nepotěšíme. Pracovníci NASA se jen snažili objasnit, kterak náš západní – tropický – zvěrokruh funguje. A že kromě názvů nemá se skutečnými souhvězdími společného o nic víc než školní lavice s lavicí kuchyňskou. Spíš než obrazem prostoru je totiž vyjádřením času.
Celá kauza, kterou sem tam někdo opráší, popisuje pouze to, co dávní hvězdáři dobře znali. Krouživým pohybem Země (precesí) dochází k malému posunu rovníkových souřadnic užívaných ke stanovení polohy nebeských těles.
To vede na jednu stranu k odklonu tropického horoskopu od siderického (i když se časem k sobě zase přiblíží) a k rozevírání nůžek mezi znamením, ve kterém jsme se narodili, a stejně pojmenovaným reálným souhvězdím.
Na druhou stranu tohle funguje jako skvělé vodítko k určování stáří prehistorických staveb.
Podle výpočtů NASA trvá dokončení precese – tedy jednoho krouživého pohybu Země kolem pólu ekliptiky – 25 800 let. Této době se říká Platónský rok.
A jako ten kalendářní, i tento astrologové rozčlenili na „měsíce“. Konkrétně na 12. Jeden Platónský měsíc tak vychází na 2 150 let. Jednoduchá matematika.Jenže aby to nebylo tak snadné, těchto dvanáct měsíců pojmenovali podle znamení zvěrokruhu.
Když někoho uslyšíte říkat něco o „věku Vodnáře“, nemluví o znamení Vodnáře ani o souhvězdí Vodnáře, ale o jedné dvanáctině doby, než pohyb zemské osy opíše kruh.
Stejně jako počátky zvěrokruhů (toho základního, siderického, tropického, aj.) i začátky Platónských měsíců nevycházejí astrologům stejně. Nejde proto s určitostí říct, kdy jeden věk končí a další začíná. Paradoxní přitom je, že podle týchž astrologů ovlivňují tyto věky počínání lidstva. Ale když neznáme jejich začátek ani konec, je to obdobné jako s věštbami Pýthie.
Např. věk Vodnáře je spojován s volnomyšlenkářstvím, pokrokem, objevy, filantropií a poznáním. Není proto až tak k podivu, že je mezi astrology hned několik teorií, kdy jeho čas nadešel. Jedni ho dávají do souvislosti s průmyslovou revolucí v 18 a 19.
století, jiní jej vidí jako odpověď na situaci ve 20. století a další mají za to, že si na něj ještě počkáme. A poměrně dlouho. Např. rakouský filozof a esoterik Rudolf Steiner, žijící na přelomu 19. a 20.
století, stanovil počátek věku Vodnáře až na rok 3 573.
Český klub skeptiků Sysifos prezentuje astrologii jako nefunkční. Sami profesionální astrologové tvrdí, že horoskopy v časopisech a na internetu jsou nesmysl. Studenti toto téma promítli do nesčetně textů svých bakalářských a diplomových prací. A výsledek? Víra hory přenáší a zda věřit nebo nevěřit, je opět – a jak jinak než – na každém z nás.