Aspergerův syndrom – co je to? Příznaky a projevy…

Aspergerův syndrom je řazen mezi poruchy autistického spektra. Je pojmenován podle Hanse Aspergera, který se věnoval péči lidem, jež tímto syndromem trpěli (1944). Až teprve v roce 1992 byl Aspergerův syndrom světovou zdravotnickou organizací přidán mezi diagnózy a dostal označení F84.5.  Jedná se o poruchu nevyléčitelnou, která provází, stejně jako autismus, člověka po celý život.

Na rozdíl od lidí s autismem, u nichž je diagnostika časná a poměrně snadná díky typickým znakům, bývá Aspergerův syndrom diagnostikován v pozdějším věku, neboť příznaky nejsou tak jednoznačné jako u autismu. Na rozdíl od autistů si často svou jinakost uvědomují a je zdrojem jejich trápení a utrpení.

Okolí je často vnímá jako netaktní, sobecké, nekolegiální, i nepřátelské, také úzkostné a uzavřené, do sebe zahleděné podivíny.

V současné době nejsou přesně definovány příčinu vzniku Aspergerova syndromu. Je ovšem jisté, že v ní hraje roli genetika. Jaké geny a jejich mutace je odpovědná za vznik nemoci, tedy za poruchu vývoje mozku, se neví.

Aspergerův syndrom je komplexní poruchou, jež se posuzuje podle diagnostických kritérií:

1. Nesmí být přítomno výrazné opoždění v oblasti řeči – jejího užívání a porozumění, a v oblasti sebeobslužnosti. Pohybová neobratnost je častým průvodním symptomem.
2. Je přítomná porucha sociální interakce – udržení očního kontaktu, verbální i neverbální komunikace. Špatná integrace do kolektivu, nízká empatie.
3. Omezené, jednostranné zájmy, stereotypní chování, rituály
4. Zmíněné odchylky od normálu, aby bylo možné říci, že se jedná o Aspergerův syndrom, nesmí být způsobeny jinou duševní či fyzickou chorobou.

Příznaky Aspergerova syndromu

Mezi největší problém lidí s Aspergerovým syndromem je sociální vyčlenění. Nenavazují, ani většinou nemají touhu navazovat vztahy s vrstevníky. To přicházívá až v době dospívání, kde ovšem narážejí na svou sociální a komunikační neobratnost.

Neumí neverbálně komunikovat ani dešifrovat poselství řeči těla ostatních – náznaky kladné, ale ani ty, jež skrývají nebezpečí. Velkou nevýhodou je, že trpící Aspergerovým syndromem jsou na první pohled normální. Není na nich patrné žádné postižení.

Pokud tedy taková osoba reaguje na otázku mlčením, může být považován za nezdvořilou, umanutou aj. Je časté, že i jejich řeč má určitá specifika – mohou mluvit pedantsky, monotónně, stroze, nepřiměřeně hlasitě.

Ustálená slovní spojení či přísloví berou doslova, nepoznají ironii či sarkasmus, nadsázku ani metaforu.

Problém také nastává s navázáním očního kontaktu, který je v lidské komunikaci běžný. Navíc se vyhýbají i tělesnému kontaktu, takže třeba odmítnou podání ruky.

Nerozumí společenským pravidlům, a tak je také nemohou dodržovat a musí si tyto zvyklosti pracně osvojovat. Mají těžkosti i s telefonováním. Dalším nemalým zádrhelem je jejich neschopnost empatie a čtení mezi řádky.

Nebudou vás tedy utěšovat, nebudou vám oporou. Okolí si to může vyložit jako nezájem jejich nezájem o druhé.

Aspergerův syndrom je také charakteristický tím, že lidé jím trpící, mají potíže s vyjádřením vlastních pocitů.

Mezi podivíny je pak řadí i jejich stereotypní zájmy a chování a jeho přesné načasování. Pokud jsou z činnosti vyrušeni, mohou reagovat neadekvátně situaci.

Svému zájmu se věnují neobvykle vytrvale, se zaujatou přesností, zatímco další věci je zaujmou jen okrajově. Nejčastěji si lidé s Aspergerovým syndromem volí obory matematické a přírodní vědy.

Jejich logické uvažování je totiž velmi dobré, avšak trpívají nedostatkem představivosti a tvořivosti.

Známá je také jejich smyslová přecitlivělost např. na zvuky, světlo, pachy, dotek.

S Aspergerovým syndromem je také spojená jistá motorickou neobratnost až neohrabanost. Nejvíce pak v oblasti jemné motoriky např. zavazování tkaniček, psaní.

Vše zmíněné si často uvědomují a trápí je to, a tak se interakcím s lidmi raději sami vyhýbají.

Typy sociálního chování

V oblasti sociálního chování u lidí s Aspergerovým syndromem můžeme rozlišit pět typů. Jsou jimi – osamělý, pasivní, aktivní, formální a smíšený.

U osamělého typu není přítomna potřeba fyzického kontaktu, chybí navazování očního kontaktu, empatie, často bývá snížený práh bolesti.

Pasivní typ Aspergerova syndromu se projevuje schopností přijmout fyzický kontakt, avšak sociální aktivity nejsou žádané. Emoční spektrum je omezené, chybí jim spontaneita, bývají hypoaktivní.

Aktivní typ je provázen navazováním kontaktů s okolím, ale neumí posoudit přiměřenost svého chování. Mohou se tak dotýkat cizích lidí, oslovovat lidi na ulici, bavit se s nimi o svých zájmech atd. Bývá přítomen i nepřiměřený oční kontakt, tedy spíše civění druhým do očí.

Lidé s formálním typem Aspergerova syndromu, zvláště pak děti připomínají svým projevem dospělé lidi. Ve společnosti bývají odtažití, chladní. Jsou zajatci svých rituálů, jež je nutné beze zbytku vykonávat.

Smíšená podoba je charakteristická tím, že projevy poruchy kolísají a mohou být velmi rozmanité. Často závisí na prostředí a osobě, se kterou chtějí navázat kontakt.

Diagnostika

Provést správnou diagnostiku nemusí být snadné. Odborník se řídí dle historie pacienta a vede cílené rozhovory i písemné testy. Zvláště si všímá jeho reakcí a chování. Provádí se i základní laboratorní vyšetření, EEG, CT, magnetická rezonance nebo PET.

K určení diagnózy Aspergerova syndromu dochází později než u autismu. Až v pozdějším věku se totiž zvýrazní jejich neobratnost v komunikaci, navazování vztahů atd.

Před vyslovením diagnózy Aspergerův syndrom je potřeba vyloučit schizofrenii, různé typy poruch osobnosti, obsedantně kompulzivní poruchu, Tourettův syndrom či poruchy učení a pozornosti.

Průběh

Aspergerův syndrom přetrvává po celý život, ale zdá se, že s věkem se jeho projevy mírní. To ovšem hodně závisí na mentálních schopnostech každého jedince, síle symptomů i tom, zda člověk s Aspergerovým syndromem podstupuje nějaký druh terapie, jaké má rodinné zázemí, zaměstnání atd. Přesto však zůstávají „divní“, o sebe příliš nepečující, nemoderní atd.

Léčba

Jelikož se jedná o poruchu vývoje mozku, je Aspergerův syndrom neléčitelný. Stav ovšem může zlepšit vhodná výchova, vzdělávání. Je potřeba hodně trpělivosti a času, aby byl člověk s Aspergerovým syndromem začleněn do společnosti.

Autor: Drahomíra Holmannová

Aspergerův syndrom

U AS je však závažnost postižení většinou mírnější než při ostatních poruchách autistického spektra.

Existují dva typy tohoto onemocnění:

• nízko funkční – děti s nízko funkční variantou mají těžké problémové chování, které je jen málo ovlivnitelné. Tyto děti úzkostlivě vyžadují dodržování rituálů od svého okolí. Jejich chování je výrazně repetitivní a mívají velice nízkou frustrační toleranci. Navazují kontakt s ostatními bez ohledu na situaci nebo někdy zase kontakt tvrdohlavě odmítají. Nejsou schopny emocionální vzájemnosti ani sociálně přiměřeného chování. Jejich kognitivní schopnosti jsou obvykle v pásmu podprůměru, často se u nich objevuje hyperaktivita a poruchy pozornosti.
• vysoce funkční – dětem s vysoce funkčním AS chybí výrazné problémové chování a neochota ke spolupráci. Tyto děti sice mají své vyhraněné zájmy, ale dokážou se věnovat i jiným činnostem. Jejich emocionální reakce se od vrstevníků liší jenom mírně, v sociálním kontaktu působí spíše nezrale a naivně. Mívají průměrné až nadprůměrné intelektové schopnosti.

Většina jedinců s AS se nachází někde na pomezí mezi těmito krajními druhy tohoto onemocnění.

Kde se vzal Aspergerův syndrom?

Porucha je pojmenována podle rakouského psychiatra Hanse Aspergera (1906–1980), který poruchu popsal v článku Autistische Psychopathen im Kindersalter.

Asperger si u svých dětských pacientů všiml problémů v sociálním kontaktu, zvláštností v řeči, omezených zájmů a motorické neobratnosti.

Rakouský psychiatr se domníval, že se jedná o poruchu osobnosti a nazval ji „autistická psychopatie“. Tento termín byl v roce 1984 nahrazen termínem „Aspergerův syndrom“.

Etiologie:

V současné době příčiny AS nejsou dosud známy. Nicméně je velmi pravděpodobné, že jak genetické poruchy, tak vlivy životního prostředí hrají roli v rozvoji tohoto stavu. Výzkumní pracovníci v současné době sbírají a analyzují vzorky DNA z velké skupiny dětí a mají za cíl identifikovat geny a genetické interakce spojené právě s tímto syndromem.

Klinický obraz:

• dodržování zaběhnutých rituálů v chování
• snížená kvalita sociální interakce
• omezená nebo netypická mimika a gestikulace
• stereotypními zájmy
• problémy s porozuměním ironie, humoru a metafor
• intelekt je v pásmu normy (tj. IQ > 70)
• někteří jedinci s AS mají výrazné intelektové nadání (IQ > 130)

Děti s Aspergerovým syndromem mají nevyrovnaný vývojový profil. Jejich intelekt je normální, jejich sociální a emoční dovednosti však vždy výrazně zaostávají za jejich kognitivním vývojem.

Pro děti a někdy i dospělé s AS je náročné rozlišit, které chování je sociálně přijatelné a které nikoliv. Nerozumějí významu zdvořilých gest (narozeninové přání a podobně), uniká jim smysl společenských formalit. Je pro ně náročné přiměřeně přijmout nebo vyjádřit gratulaci, kompliment nebo kritiku.

Chybí jim flexibilita a přizpůsobivost, těžce nesou změny, zejména neplánované. Bývají perfekcionističtí, často odmítají novou aktivitu, protože si nejsou jisti, jestli ji dokonale zvládnou. Jsou extrémně kritičtí k vlastním nedostatkům i chybám ostatních.

Mezi silné stránky lidí s AS patří čestnost, respektování pravidel, spolehlivost a důslednost.

U lidí s Aspergerovým syndromem rozlišujeme pět typů sociálního chování:

• osamělý
• pasivní
• aktivní
• formální
• smíšený

Osamělá forma je charakteristická odmítáním fyzického kontaktu s rodiči a dalšími blízkými lidmi. Tyto děti nejeví zájem o kontakt s vrstevníky. Nenavazují oční kontakt. Mívají nízkou míru empatie a snížený práh bolesti.

Pasivní děti kontakt s ostatními akceptují, ale sami ho vyhledávají jenom zřídkavě. Sociální aktivity (setkávání s novými lidmi, oslavy) jim většinou nepřinášejí potěšení. Mají omezenou schopnost vyjádřit své potřeby, nedovedou s ostatními sdílet radost, neumí poskytnout druhým lidem útěchu nebo se s nimi dělit. Tyto děti bývají pasivní a hypoaktivní.

Aktivní děti kontakt rádi a často iniciují, neumí posoudit přiměřenost svého konání, a proto se často chovají nevhodně: dotýkají se cizích lidí, vstupují do jejich osobního prostoru, oslovují neznámé lidi a povídají jim o svých specifických zájmech a podobně. Rádi pořád mluví o své zálibě, bez ohledu na zájem posluchače. Mají neobvyklou mimiku, bizarní řeč těla a nepřiměřený oční kontakt.

Děti s formálním chováním svým projevem připomínají spíše dospělých. Mají výborné vyjadřovací schopnosti, jejich řeč ale působí strojeně. V sociálním styku jsou odtažití, působí chladným dojmem. Mají v oblibě společenské rituály a úzkostlivě dbají na jejich dodržování.

Lpějí na pravidlech a normách chování, jakékoli porušení předpisů je silně rozruší, reagují afektem. Mají problém porozumět ironii, humoru, metaforám. V sociálním kontaktu jsou velice naivní a upřímní, i když se to v dané situaci vůbec nehodí.

Mají encyklopedické zájmy, o svém hobby vědí neuvěřitelné detaily a podrobnosti.

U dětí se smíchanými projevy kvalita sociálního kontaktu značně kolísá. Jejich projevy jsou rozmanité, závisejí na kontextu a osobě, s kterou navazují kontakt. Vyskytují se u nich prvky všech čtyř typů chování.

Terapie:

AS je vývojová porucha postihující mozek, a proto nelze vyléčit. Z dětí s Aspergerovým syndromem vyrostou dospělí s Aspergerovým syndromem. Přesto však lze mnohého dosáhnout vhodnou výchovou, vzděláváním a podporou. S dostatkem času a trpělivosti je možné naučit osoby s AS základním dovednostem pro běžný život, například vhodné komunikaci s lidmi.

Prognóza:

V současnosti existuje jen několik zařízení určených výslovně pro děti s Aspergerovým syndromem. Některé děti jsou v běžných školách a jejich prospěch závisí na podpoře a povzbuzení od rodičů, pečovatelů a učitelů. Některé děti s AS navštěvují zvláštní školy pro děti s autismem a děti mentálně opožděné.

Jelikož u osob s AS je často jejich postižení méně zjevné než u někoho s autismem, jsou v jistém smyslu více zranitelné. Bohužel se ve škole mohou stát snadným cílem škádlení a šikany.

Postupem času, jak jsou starší, mohou si uvědomit svoji odlišnost od ostatních lidí a cítit se osamoceně a trpět depresemi.

Lidé mající AS často touží po společnosti a jsou zmatení a rozčilení skutečností, že najít si přátele je pro ně tak těžké. Ale budoucnost osob s AS nemusí být tak bezútěšná.

Dospělí s AS mohou žít plnohodnotný život(a také se tak děje), dosáhnout vyššího vzdělání, získat práci a vytvářet přátelství.

V zaměstnání mohou osoby s AS nabídnout mnohé: přesnost, spolehlivost a oddanost věci. Nezbytný je však informovaný a chápající zaměstnavatel a kolegové v práci.

Použité zdroje:

• THOROVÁ, Kateřina. Poruchy autistického spektra. Praha: Portál, 2006.
• WATKINS, Carol. Asperger’s Disorder. Northern County Psychiatric Associates [online]. Copyright © 2014 [cit. 2011-04-01].
• Asperger Syndrome. In: Wikipedia: the free encyclopedia [online]. San Francisco (CA): Wikimedia Foundation, 2001- [cit. 2011-04-01].
• Asperger’s Syndrome. In: EMedTv [online]. © 2006-2014 [cit. 2011-04-01].
• Co je Aspergerův syndrom?. In: Dobromysl.cz/ [online]. © 2002-2012 [cit. 2011-04-01].

odborný časopis

Co je v dnešní době normální? Co definuje hranici mezi stavem naprostého zdraví a nemocí, ať už fyzickou, či psychickou? Je genialita daní za odchylku v psychologickém standardu člověka? Pokud člověk ztratí jeden ze svých smyslů, lidské tělo se nové vzniklé situaci přizpůsobí zintenzivněním smyslů ostatních. Je tato rovnováha výsadou jen fyzické stránky člověka, nebo existuje podobná rovnováha i na úrovni psychické? 

ZAŘAZENÍ ASPERGEROVA SYNDROMU

V jednom z minulých ročníků jsme se věnovali problematice autismu a Aspergerův syndrom souvisí právě s autismem. Z hlediska klasifikace se názory právě na tento syndrom mohou mírně lišit. Některá literatura popisuje zjednodušené dělení autismu na typický, atypický a Asperger. Toto rozdělení je ovšem dosti nepřesné.

V první řadě je důležité zdůraznit, že Aspergerův syndrom je porucha týkající se psychické stránky člověka.

Syndrom je řazen mezi poruchy psychického vývoje člověka, které mají některé společné znaky:  • začátek je vždy v kojeneckém věku nebo v dětství  • postižení nebo opoždění ve vývoji funkcí‚ které mají silný vztah k biologickému zrání centrální nervové soustavy  • stálý průběh bez remisí a relapsů

Zařazení Aspergerova syndromu mezi poruchy psychického vývoje a jeho přesná specifikace se řídí MKN-10 (Mezinárodní klasifikací nemocí – 11.verze, 2013), která vychází ICD 10 (International statistical classification of diseases and related health problems) vydaného Světovou zdravotnickou organizací (WHO). Jak již bylo řečeno, Aspergerův syndrom je řazen mezi autistické poruchy.

Ovšem pojem autismus, přestože je to výraz poměrně zaběhnutý, je již dosti zastaralý. Nově se pro označení autismu používá termín: pervazivní vývojové poruchy (Pervasive Developmental Disorders – PDD) s kódovým označením F84 (Tabulka 1), který zahrnuje právě vývojové poruchy, které byly dříve zahrnovány pod obecný pojem autismus.

MKN-10 popisuje skupinu pervazivních poruch takto: „Skupina těchto poruch je charakterizována kvalitativním porušením reciproční sociální interakce na úrovni komunikace a omezeným‚ stereotypním a opakujícím se souborem zájmů a činností. Tyto kvalitativní abnormality jsou pervazivním rysem chování jedince v každé situaci.

“ Široké spektrum (vzhledem k individualitě postižení) klinických projevů pervazivních vývojových poruch (PDD) je někdy také označováno jako autistické kontinuum či poruchy autistického spektra (PAS). Původní slovo autismus, užívané i pro ostatní pervazivní (všepronikající) vývojové poruchy, než jen dětský nebo atypický autismus, je odvozené z řeckého slova „autos“, což znamená „sám“.

Jistá míra osamělosti a uzavření se do vlastního světa patří ve většině případů k nejnápadnějším projevům autistického kontinua u většiny PDD.

„OTEC ASPERGEROVA SYNDROMU“

Historie autismu, lépe řečeno jeho prvotní diagnostiky, sahá do 40. let minulého století. Projevy Aspergerova syndromu byly poprvé popsány o něco později, v roce 1944 vídeňským pediatrem a dětským psychologem Hansem Aspergerem (18.2.1906 – 21.10.1980). Skupina zvláštních příznaků v chování čtyř dětí (konkrétně chlapců) byla označena jako autistická psychopatie.

Asperger kladl důraz především na specifickou psychopatologii sociálních interakcí, řeči a myšlení. Aspergerův syndrom byl několik desítek let označován jako autistická psychopatie, než bylo v roce 1981 (po smrti Hanse Aspergera) zavedeno označení Aspergerův syndrom. O tuto změnu se zasloužila britská lékařka Lorna Wing (*7.10.1928) působící v oblasti psychiatrie.

Wing se věnovala dílu Hanse Aspergera a zasloužila se o popularizaci jeho výzkumu.

Také v rámci diagnostiky autistického spektra popsala tzv triádu symptomů (tři klinické okruhy), které se dodnes využívají při diagnostice autistických poruch: • deficit v sociálním chování  • nedostatky ve verbální a neverbální komunikaci  • omezené a repetitivní schéma chování a zájmů 

Tato triáda je sledována i u Aspergerova syndromu, ovšem u AS jsou příznaky odlišné od ostatních PAS a často se tak stává, že syndrom nemusí být vůbec diagnostikován.

Vzhledem k tomu, že označení Aspergerův syndrom je poměrně mladé, jen něco málo přes třicet let, můžeme se v odborné literatuře setkávat i s ostatními označeními.

Kromě Aspergerova pojmu autistická psychopatie a nového označení Aspergerův syndrom, můžeme se setkat i s pojmem sociální dyslexie.

ZÁKLADNÍ DIAGNOSTIKA

Včasné určení diagnózy PDD spadá do kompetence pediatrů, neurologů, dětských psychologů a psychiatrů. Přehled základních vyšetření uvádí Tabulka 2.

Oficiální definice Aspergerova syndromu zní: „Porucha nejisté nozologické validity‚ charakterizovaná týmž kvalitativním porušením reciproční sociální interakce‚ které napodobuje autismus‚ současně s opakujícím se omezeným‚ stereotypním repertoárem zájmů a aktivit. Liší se od autismu hlavně tím‚ že není opoždění ve vývoji řeči a kognitivních schopnostech.

Tato porucha je často spojena se značnou nemotorností. Abnormality mají velkou tendenci přetrvávat do dospívání a dospělosti. V časné dospělosti se občas vyskytují psychotické epizody.“ Aspergerův syndrom patří mezi mírnější formy PDD. Proto se, jak již bylo řečeno, také často stává, že tento syndrom není vůbec diagnostikován.

Takový člověk pak může být považován v určitých oblastech chování za zvláštního až podivínského, aniž by u něj byla odhalena nějaká forma psychické poruchy. Diagnostika Aspergerova syndromu je značně obtížná, zvláště proto, že na rozdíl od jiných forem autismu je tu absence některých typických projevů.

Diagnostika autismu obecně probíhá na základě kritérií Světové zdravotnické organizace (WHO) a jejich klasifikačního systému ICD-10 (International Clasification of Disease) z něhož vychází česká verze MKN-10 (Tabulka 3), nebo na základě kritérií vydaných Americkou psychiatrickou asociací (APA) – Diagnostický a statistický manuál DSM-IV (Diagnostic and Statistical Manual) (Tabulka 4).

DSM-IV vychází právě z principu triády symptomů (viz výše). Z předchozích informací vyplývá, že projevy typické pro jiné formy autismu jako jsou poruchy řeči (využití tzv. „červených praporků“ – zmeškané milníky ve vývoji řeči) se nemusí vyskytnout a také behaviorální vývoj nebývá narušen.

Zatímco až 70 % autismu bývá spojeno s nízkým IQ a někdy až mentální retardací, lidé s Aspergerovým syndromem mají naopak spíše vyšší IQ (hodnota IQ cca 130). Běžná screeningová metoda využívající dotazník CHAT (Checklist for Autism in Toddlers) je v rámci AS spíše orientační.

Může poukázat pouze na projevy společně i pro ostatní typy PDD, ovšem je nutné brát v úvahu vyšší věkovou hranici pro první projev Aspergerova syndromu. CHAT se běžně používá pro batolata ve věku od 18 měsíců do dvou let.

Pro posouzení míry již diagnostikovaného autismu se používá Škála dětského autistického chování (CARS – Childhood Autism Rating Scale), která vznikla na univerzitě v Severní Karolíně v rámci státního programu TEACCH (Treatment and Education of autistic and Other Communicatively Handicapped Children). Míra autismu může být posuzována na základě přímého pozorování, nebo vstupních informací od rodičů. Hodnotit je možné děti, které dosáhly alespoň 18 měsíců mentálního věku. Další hodnotící škálou, která se používá pro posouzení již diagnostikovaného AS je Gilliam Asperger‘ s Disorder Scale (GADS). Tato škála posuzuje 32 jednoduchých základních otázek rozdělených do čtyř sledovaných skupin projevu jedince:  • míra sociální interakce  • omezené vzory chování  • rozpoznávací mechanizmy  • praktická zručnost

Stejně jako u jiných forem PDD, i u Aspergerova syndromu jsou rozlišovány podle míry příznaků dvě formy – nízko funkční a vysoce funkční Aspergerův syndrom. Tyto formy se liší mírou adaptability jedince.

Zatímco dítě s nízkofunkčním AS vykazuje výrazné problémy s chováním, mnohdy je agresivní, egocentrické a uplatňuje velmi silně stereotypní chování, jedinci s vysoce funkčním AS jsou více adaptabilní, zachovávají si jistou míru sociální přizpůsobivosti.

TYPICKÉ CHOVÁNÍ A PROFIL OSOBNOSTI 

Aspergerův syndrom zahrnuje množství tzv. pozitivních projevů, které nejsou důvodem ke znepokojování se nad psychickým vývojem dítěte. Typickými projevy jsou tyto:  • dobrá intelektová vybavenost, výrazné nadání  • výborná mechanická paměť  • výrazně brzy čtou a rozeznávají číslice  • zvládají logické hry – šachy, Rubikova kostka, etc.

  • snadno ovládají počítač  • výrazně pozitivní vztah k encyklopedickým informacím  U dětí s AS se neobjevuje postižení rozvoje řeči – užívaní slov a frází odpovídá jak profilu ve dvou, tak v pěti letech věku dítěte. Někdy mohou mít děti sklony k formálnímu vyjadřování a napodobování řeči dospělých.

To může být někdy spojováno s navenek nepřiměřeně působící zodpovědností pro dětský věk. Děti s AS mají často potíže s chápáním sociálních situací, těžko se vciťují do postoje či situace druhých. Vrstevníci je často nepřijímají pro jejich samostatné až samotářské povahy. To může vést k úplnému vyloučení z kolektivu, někdy až k šikaně.

Někdy také hledají společnost v jiných věkových vrstvách. Často se mohu u dětí projevovat poruchy chování, hyperaktivita, poruchy pozornosti a špatná kontrola emocí. Dítě tak může být mylně označeno jako extrémně živé a zlobící.

Pokud byl AS diagnostikován v dětském věku, je možné mnoho nežádoucích projevů eliminovat správným přístupem a speciální metodikou výuky. I přesto se v dospívání a dospělosti vyskytují projevy tohoto syndromu. Projevy AS v dospělosti jsou přísně individuální, záleží na každém jedinci.

Škála projevů zahrnuje například tyto:  • depresivní stavy  • sklony k sebepodhodnocování  • problémy se spánkem  • dyskoncentrace  • hypersenzitivita na zvuky, světla nebo doteky, nepřiměřené reakce na vůně a pachy  • nepřiměřené emocionální reakce (bezdůvodný smích nebo pláč)  • důraz na přesnost umístěných věcí  • střídání nálad, afekty, úzkostné stavy  • upřednostňování periferního zrakového vnímání před přímým pohledem  • nedostatek nebo absence empatie  • výskyt paranoidních myšlenek  • egocentrismus Lidé s AS jsou fixováni na svůj vlastní vnitřní program. Jakákoliv drobná změna v jejich plánech (pro pozorovatele nedůležitá) může jedince vyvést z rovnováhy a přimět k projevům vzteku nebo lítosti. Na druhou stranu je pro ně důležité sdílení osobních emocí, což může vést k trapným situacím, pokud se snaží podělit o tyto informace v nevhodnou dobu, nebo s nevhodným posluchačem. Pro AS je také problematický přímý oční kontakt v rozhovoru s jinou osobou.

Poslední zajímavostí Aspergerova syndromu, kterou zde uvedeme, jsou speciální zájmy a jejich přístup k nim. U mužské populace je výstřednost zájmů více viditelná, než u žen (to podporuje domněnku, že u žen je AS častěji nediagnostikován).

Nicméně společnými rysy je zaměření na sběratelský či vědomostní koníček, kdy člověk věnuje tomuto konkrétnímu tématu extrémně více času, než by se zdálo přirozené.

Také je pro AS typické dlouhodobé věnování se jedné činnosti – i několikadenní práce s potlačením ostatních běžných činností.

ODKUD SE BERE?

Aspergerův syndrom, stejně jako ostatní pervazivní poruchy, je problémem vrozeným, pravděpodobně v důsledku geneticky podmíněných změn ve vývoji mozku. Důležitými rizikovým faktorem je také rodinná anamnéza, u rodiny s autistickým dítětem je asi 2 % pravděpodobnost, že i další dítě bude trpět touto poruchou.

Rizikové situace v těhotenství mohou mít také určitou váhu ve vztahu ke vzniku PDD. Patří sem například expozice thalidomidu, zarděnky a některé virové infekce.

Vzhledem k tomu, že projevy Aspergerova syndromu jsou velice různorodé a individuální, dá se předpokládat, že i spektrum příčin vzniku této vývojové poruchy bude poměrně široké. Z hlediska míry výskytu Aspergerova syndromu – na 10 tisíc narozených dětí připadá přibližně 15 dětí s Aspergerem.

Obecně autismus postihuje spíše mužské než ženské pohlaví. U AS je tento poměr ještě více směrován ve prospěch chlapců (přibližně 4:1). Vedou se ovšem diskuze, zda tento poměr nesouvisí s výrazně nižší prodiagnostikovanosti dívčí populace.

LÉČBA?

Mluvit v souvislosti s Aspergerovým syndromem o léčbě by bylo asi přehnané. Ostatně mluvit o Aspergerově syndromu jako o nemoci je velice zavádějící. Jedná se spíše o jakýsi handicap, nestandardní způsob života – o jeho atypické vnímání.

Přesto, vzhledem k tomu, že se jedná o vývojovou poruchu, při včasné diagnóze je vhodné zavést určitá režimová opatření, která umožní jedinci i jeho okolí se adaptovat na nově vzniklou situaci. Přestože Aspergerův syndrom je často popisován jako mírnější forma autismu, je třeba zdůraznit, že tato diagnóza se netýká jen jedince samotného, ale také zbytku rodiny.

Důležitým faktem zůstává, že Asperger, stejně jako jiné PDD nejsou následkem selhání rodičovské výchovy, ale vrozenou genetickou vývojovou poruchou, kterou lze naopak správným přístupem k výchově dítěte pozitivně ovlivňovat. Farmakologický pohled na Aspergerův syndrom je jasný.

Farmakoterapie je zaměřena pouze na ovlivnění některých konkrétních symptomů, nejedná se tedy v pravém slova smyslu o léčbu. Proto je také indikována jen zcela výjimečně. Terapie je tedy zaměřena na úpravu denního režimu dítěte, případně včasné zahájení kognitivně behaviorální terapie.

Speciální pedagogické vedení se většinou týká nízkofunkčních forem AS, u vysoce funkčního typu jsou jedinci většinou dostatečně samostatní a jsou schopni absolvovat běžný systém vzdělávání. Speciální výukové programy zahrnují tyto důležité body:  • malý počet žáků ve skupině  • vizualizace předávaných informací  • přesná strukturalizace zadávaných úkolů

APLA Problematika Aspergerova syndromu spadá pod působení Asociace pomáhající lidem s autismem (APLA).

Toto sdružení funguje v 6 regionech České republiky a klade si za úkol působit jako profesionální mezičlánek mezi rozsáhlými aktivitami osob s PAS a všemi ostatními institucemi zodpovědnými za příslušné programy v oblasti péče o tyto osoby. Cílem sdružení je hlavně zkvalitnění života a integrace jedinců do společnosti.

ŽIVOT S ASPERGEREM

Vraťme se k zamyšlení v úvodu tohoto článku. Může být vysoké IQ až genialita kompenzací za vybočení z psychologického profilu lidského jedince? Mnoho známých osobností v různých oblastech lidské činnosti trpělo nějakou formou autismu, případně Aspergerovým syndromem.

Tito lidé přinesli společnosti výjimečnou hudbu, literaturu, obrazy či vědecké objevy. Mezi známá hudební jména patří například Wolfgang Amadeus Mozart (1756-1791), Ludwig van Beethoven (1770-1827), Gustav Mahler (1860-1911), nebo Bob Dylan (*1941).

Mezi spisovateli najdete taková jména jako Mark Twain (1835-1910), Franz Kafka (1883-1924), George Bernard Shaw (1856- 1950), Isaac Asimov (1920-1992).

Dalšími umělci či tvůrci, kteří jsou spojováni s touto problematikou, jsou Vincent van Gogh (1853-1890), Alfred Hitchcock (1899-1980), nebo Woody Allen (*1935). Vědců, kteří se potýkali s nějakou formou autismu, je také mnoho, Tabulka 5 uvádí přehled těch nejzajímavějších jmen.

Albert Einstein dokonce získal v roce 1921 Nobelovu cenu za fyziku. A ještě na několik jmen nesmíme zapomenout. Henry Ford (1863-1947), americký tvůrce automobilů, které se proslavily po celém světě a Bill Gates (*1935) spoluzakladatel firmy Microsoft a jeden z nejbohatších lidí na světě.

CO ŘÍCI NA ZÁVĚR?

Aspergerův syndrom je porucha, která je díky své „mladosti“ mezi diagnózami a mírnějším příznakům často přehlížena. V době, kdy neexistují přesná pravidla v modelu chování člověka, v době extrémních volnočasových aktivit a vedení k přísné individualitě lidské osobnosti, je velice těžké určit, co je jen póza a co už přesahuje rámec rádoby „normálního“ lidského projevu.

Pokud se pokoušíte srovnat své chování vůči chování lidí ve svém okolí, a zjišťujete, že ne všechno odpovídá rádoby standardnímu chování, pak možná právě vás utváří Aspergerův syndrom. A na úplný závěr: „Abyste se stali vynikajícím vědcem, nebo skvělým umělcem, musíte mít alespoň nějaké znaky „Aspergerova syndromu“, které vám umožní odpoutat se od tohoto světa.

“ Hans Asperger

RNDr. Lenka Grycová, Ph.D.

Zdroje: WHO: The ICD-10 Classification of Mental and Behavioral Disorders, 1993, Geneva. Thorová K.: Poruchy autistického spektra, Portál, 2006, Praha. (ISBN 80-7367-091-7). Kudrová K.: Osobní asistence u osob s autismem v JMK , Diplomová práce MU, 2007.. Ošlejšková H.

: Časné klinické projevy autismu v dětství a mládí jsou klíčem k včasné diagnóze, Pediatrie pro praxi, 2008, 9, 161. Mayes S.D. et al.

: Comparison of Scores on the Checklist for Autism Spectrum Disorder, Childhood Autism Rating Scale, and Gilliam Asperger’s Disorder Scale for Children with Low Functioning Autism, High Functioning Autism, Asperger’s Disorder, ADHD, and Typical Development, J. Autism Dev. Disord., 2009, (DOI 10.

1007/s10803-009-0812-6). Grycová L.: Autismus, Pharma news, 2010, 11- 12, str. 18-21. MKN-10 – Mezinárodní klasifikace nemocí, 11. verze, 2013. www.apla.cz www.aspergeruvsyndrom.cz www.vzdelavaniaautismus.cz www.dobromysl.cz

Aspergerův syndrom: diagnóza a léčba

Aspergerův syndrom
je v Mezinárodní klasifikaci nemocí
MKN-10 zařazen mezi „závažné vývojové poruchy“. Odebráním anamnézy
je možné získat důležité poznatky pro určení diagnózy. Přitom se lékař (pediatr
; dětský psychiatr) ptá například na neobvyklý průběh těhotenství nebo porodu a zajímá se o dosavadní vývoj dítěte.

Lékař si přitom všímá nápadných vývojových znaků (např. v rámci pohybu, vyjadřování nebo v mezilidském styku) a dítě fyzicky a neurologicky vyšetří. Diagnostika je rozšířena o vyšetření EEG
.

V případě neurologických
abnormalit může být nezbytné také vyšetření pomocí magnetické rezonance
. Měl by být rovněž vyšetřen zrak a sluch. Na stanovení diagnózy se mohou podílet také kliničtí psychologové
(např.

pro klinicko-psychologickou
diagnostiku) nebo logopedi (pro posouzení řeči) nebo lékaři dalších specializací.

Při diagnostice by měl být kladen důraz také na silné stránky postiženého (např. co mu mimořádně jde, jak se dosud syndromu dokázal přizpůsobit).

Dotazníky pro testování

Existuje několik screeningových dotazníků, které mohou usnadnit diagnostiku Aspergerova syndromu u dětí. Pro dospělé se používají speciální dotazníky, jako například ASQ (zkratka pochází z anglického výrazy Autism Spectrum Quotient). Screeningové dotazníky samy o sobě však pro stanovení diagnózy nestačí, nezbytné jsou pro diagnostiku zejména čas a zkušenosti.

Za klíčový je v diagnostice autismu pro standardizované zaznamenání příznaků Aspergerova syndromu považován diagnostický rozhovor pro autismus (ADI-R) v kombinaci s diagnostickou pozorovací stupnicí pro autismus (ADOS, ADOS2). ADOS je strukturovaný postup pro zaznamenání komunikace, interakce a herního chování.

V závislosti na věku a úrovni řečových schopností příslušného pacienta je zvolen jeden z pěti modulů, který pomocí cíleně inscenovaných herních prvků, aktivit a rozhovorů může prověřit příznaky relevantní pro diagnózu autismu.

Vedle toho bezpodmínečně patří k diagnostickému
standardu prověření kognitivních
schopností (IQ test nebo vývojový test).

Některé studie poukazují na to, že postižení poruchou autistického
spektra zůstává častěji nerozpoznáno u pacientek, nebo je u nich diagnóza stanovena později – zejména v případě Aspergerova syndromu.

Zdá se, že dívky s poruchami autistického spektra musejí vedle toho při stejné závažnosti příznaků vykazovat více doprovodných abnormalit chování a kognitivních obtíží, aby u nich mohla být stanovena klinická diagnóza.

Z toho vyplývá diagnostické zkreslení ve prospěch chlapců na základě známých kritérií chování, nebo lepší adaptační schopnosti a kompenzační mechanismy u postižených dívek.  

Kritéria pro stanovení diagnózy

Ke kritériím pro stanovení diagnózy Aspergerova syndromu patří následující:

• postižení sociálního chování:

1. chybějící sociální porozumění a schopnost vcítit se,
2. obtížné navazování přátelství ve škole, v práci atd. a související problémy, jako je šikana apod.,
3. neschopnost navázat a udržet přiměřený oční kontakt,
4. nedostatky v oblasti mimiky a držení těla,
5. nedostatky v oblasti gest regulujících sociální interakci,

• problémy s vedením rozhovoru a hyperkorektní užívání jazyka, nevhodné kladení důrazu na některá slova,
• snížená schopnost vyjadřovat pocity,
• omezené, ale mimořádně silné zájmy,
• stereotypní vzorce chování, které se stále opakuje nebo je neustále stejné,
• případné opoždění motorického
  vývoje.

Dále je třeba vyloučit další psychické nebo vývojové poruchy. Zejména je důležité vymezení vůči autismu.

Léčba Aspergerova syndromu

Aspergerův syndrom
není možné vyléčit. Postižení se však pomocí léčebných opatření mohou naučit lépe se vypořádat s každodenním životem, přičemž je posilován vývoj a silné stránky jedince.

Je rovněž možno omezit psychické strádání. Včasná léčba a podpora vývoje má pozitivní účinky. Terapie se uzpůsobí individuálně na míru danému dítěti/dospělému.

Dostupná data o průběhu naznačují, že s rostoucím věkem může obecně docházet ke zmírnění příznaků.

Behaviorálně
terapeutická opatření

Existuje řada terapeutických
programů vytvořených speciálně pro vývojové poruchy autistického spektra
. Stávající důkazy svědčí o nejvyšší účinnosti behaviorálně terapeutických
programů z oblasti psychoterapie
.

V mnoha terapeutických programech zaměřených na autismus jsou důležitými pilíři metody z oblasti teorie učení.

Významnými behaviorálně terapeutickými programy v oblasti autismu jsou techniky takzvaného diskrétního učení a moderní aplikované behaviorální analýzy ABA (anglicky Applied Behavior Analysis), v předškolním věku EIBI (zkratka pochází z anglického názvu Early Intensive Behavioral Intervention).

Cílem je přitom zlepšení porozumění řeči a vyjadřování, posílení pozornosti vůči sociálním vjemům, budování schopnosti napodobovat, osvojení (před)školních dovedností a dosažení samostatnosti při provádění každodenních činností. Mimoto postiženým velmi pomáhá strukturování denního režimu, což je důležitý nástroj pro plánování každodenních činností.

Další možnosti léčby

K dalším formám léčby patří speciální nácviky komunikace, skupinové hry, raná péče, logopedie
, fyzioterapie
a ergoterapie
. Je možné používat i muzikoterapii. Léky se nasazují v případě doprovodných psychických obtíží nebo tělesných onemocnění.

Na koho se mohu obrátit?

V případě podezření na Aspergerův syndrom u dětí vyhledejte dětského psychiatra
, u velmi malých dětí nejdříve pediatra
.

V dospělém věku se lze obrátit na neurologa nebo psychiatra.

Aspergerův syndrom u žen

Také jste už slyšeli tu legendu o tom, že Aspergerův syndrom je výhradně doménou mužů? Média a popkultura nás zahrnují obrazy zmateně milých, nespolečenských a vysoce funkčních asociálních géniů jako jsou Sheldon z Big bang theory nebo Sam z netflixovského seriálu Atypical.

Tato porucha autistického spektra, která se projevuje primárně potížemi v sociálním chování, komunikaci a není v rozporu s vysokým intelektem, je nám často prezentována jako nemoc mužů nejen médii, ale samotnými lékaři.

Zatímco tato vysoce funkční forma autismu je u mužů velmi snadno rozpoznatelná, tak u žen mívá lehce odlišnou podobu. A i díky tomu mnoho žen propadlo sítem diagnostiky a dodnes se trápí, že jsou jiné a neví samy proč.

Doktorka Tanie Marshall (pozn.- psycholožka, spisovatelka. V prosinci 2016 získala nominaci na rok 2017 společnosti ASPECT – Autism Australia National Recognition Award za svou práci v oblasti ženského autismu.

) byla roky frustrovaná touto situací a svou novou studii o autismu zaměřila právě na vypíchnutí specifických znaků autismu, které můžeme vidět jen u žen. Proto jsme z její práce vypsali několik znaků, kterými jsou vysoce funkční autistické ženy s aspergerem typické.

Důležité ale je uvědomit si, že každý z nás občas podobné vlastnosti nebo příznaky má, stejně jako každý aspík může být ve svých projevech naprosto originální.

Komunikace

Špatně se jim vyjadřují pocity, zvláště pokud jsou ve stresu. V psané formě to dokáží lépe. Jejich jazyk je spíše pragmatický. Neumí žádat o pomoc. Neodhadnou hranice v mezilidské komunikaci. Mohou často někoho urazit svou přímočarostí, aniž by jim to došlo. Často hovoří velmi potichu nebo příliš nahlas. Berou věci často doslovně.

Emocionálně

Vše prožívají velice hluboce. Jsou velmi snadno ovlivnitelné náladou ostatních, zvláště tou špatnou. Emocionální bolest pociťují extrémně silně. Umění jimi dokáže pohnout až k extatickým stavů. Nemohou se kvůli tomu dívat často na horory nebo zprávy. Často mají deprese nebo úzkosti. Špatně regulují své emoce a stres.

Působí emocionálně nedozrále a opožděně. Často jsou velice empatické nebo infantilní. Mají speciální slabost pro všechny utlačované. Hodně pláčou, i když neví proč. Za celý život si prošly mnohými terapiemi či diagnózami. Mají sklony k perfekcionismu, silnou intuici, cit pro detail. Často netuší, co od ní ostatní očekávají.

Častá přecitlivělost jak emocionální, tak fyzická. Některým dělá problém příliš intenzivní zvuky, světlo, pachy nebo doteky. Plačící a křičící děti jsou jim například extrémně nepříjemné. Nepříjemný materiál oblečení jim dokáže rozhodit celý den. Občas jsou velmi nešikovné. Často mají OCD nebo různé tiky jako komíhání nohou.

Skvělá dlouhodobá paměť v kombinaci se špatnou krátkodobou pamětí. Časté je rigidní černobílé vidění, slepota vůči kontextu. Geniální inteligence bývá v kombinaci s horším verbálním projevem.

Často školu nedokončí, změní obor, opakují ročník, mají mnoho nedokončených titulů, případně sbírku doktorátů, oproti ostatním jim trvá déle studium uzavřít, občas se ztrácí v budově, zapomínají věci, chodí pozdě na přednášky či zkoušky.

Přitahují je pomáhací profese, práce se zvířaty či umělecká dráha. Jsou experty ve svém oboru. Nejčastěji jsou zaměstnány jako vychovatelky, umělkyně, zpěvačky, psychiatričky, speciální pracovnice, programátorky, ošetřovatelky v zoo, cvičitelky zvířat, sestry, univerzitní učitelky, zakladatelky start- upů nebo fotografky. V práci často chybí kvůli sociálnímu vyčerpání.

Dělají jim problémy schůzky, porady, společné obědy. Stresují je i společenské události a teambuildingy, na které si vymýšlí různé výmluvy. V minulosti mohly často měnit zaměstnání kvůli nemožnosti se sžít s prostředím. Pracují tvrdě, nezvládají multitasking, více povinností jim působí nesnesitelný stres. Až příliš moc se snaží zavděčit svým kolegům.

Svou práci opouští často technikou spáleného mostu.

Preferují blízká přátelství a komunikaci jeden na jednoho. Potřebují více samoty než ostatní, Zažívají stres, zmatenost a nepříjemné pocity ve více lidech. Rády se baví o svých specifických zájmech a dokážou jimi ovládnout celou konverzaci. Nesnáší small talky, drby, lži, slovní hříčky nebo výplňové tlachání, které nikam nevede.

V minulosti byly často šikanované a nenacházely si přátele ve stejné věkové kategorii. Ačkoliv nesnáší lži, tak občas sami lžou. Často mají sociální kocovinu a musí i na několik dnů vypnout od lidí. Problém mají s asertivitou, žádáním o pomoc nebo vymezením si hranic. K socializaci často potřebují alkohol.

Díky tomu, že v minulosti byly často odmítané, cítily se neporozuměné, a zažily špatnou diagnózu či medikaci, tak mohou mít i posttraumatickou stresovou poruchu s pocitem, že jsou nějak špatné a nikam nezapadnou. Když jsou v nějakém vztahu nebo přátelství nešťastné, tak netuší, jak jej ukončit. Lidé je často zneužívají, protože neumí říkat ne.

Ačkoliv říkají, že se chtějí účastnit různých akcí, tak doma radši zůstanou s nějakou výmluvou. Jsou považovány za černé ovce rodiny. Při společenských akcích se nudí nebo neví, jak mají reagovat a chovat se. Ostatní je vnímají jako jiné či excentrické. Kopírují a napodobují chování jiných, aby je ostatní měli rádi. Stejně tak se soustředí na to, aby působily normálně.

Oproti mužům s Aspergerem dokáží lépe maskovat všechny tyto věci, ale prožívají je často identicky. Mají hodně známých, ale málo přátel.

Takže už máte sami živou představu? Pokud vám nicméně náš výcuc nestačil, tak si můžete přečíst kompletní seznam všech znaků zde. Tak veselé počtení.