Pro zkoumavé povahy: Jak vlastně v mozku antidepresiva fungují?
Nutno na to jít mírně zeširoka, ale nebojte, co nejjednodušeji. V mozku jsou buňky neurony. Veškerá činnost probíhá tak, že jeden neuron dostane signál a předá ho dalšímu, ten dalšímu atd. atd. Takto je řízen třeba pohyb rukou, mrkání, trávení a samozřejmě i naše nálada.
Signál jde neuronem a na jeho konci se má předat – jenže tam je mezera! Neurony na sebe nejsou napojené (neptejte se mě, proč). Takže tento neuron vypustí do té mezery tzv. přenašeč signálu (neurotransmiter). Molekuly přenašeče vniknou do toho následujícího neuronu a tím se signál přenáší dál.
Ty molekuly, které se nestačí na druhý neuron navázat, jsou buď zlikvidovány, nebo recyklovány. Ona mezera (odborně synaptická štěrbina) musí být udržována v pořádku. Nervových přenašečů je mnoho druhů a jejich nerovnováha působí nejrůznější problémy včetně depresí.
U deprese jsou nejdůležitější dva přenašeče: serotonin a noradrenalin.
Je-li serotoninu málo, přichází deprese, čili úkolem léků je jeho množství zvýšit. Pro náš příklad si vezměme jako příklad některý lék ze skupiny SSRI. Tyto léky zvyšují množství serotoninu tak, že blokují či zpomalují onen úklid v synaptické štěrbině.
Jak je totiž serotoninu málo, k druhému neuronu ho dojde méně, než je potřeba pro jeho aktivaci a zbytek je příliš rychle odstraněn. Díky SSRI má serotonin více času navázat se na následný neuron. Žádná záhada v tom, jak vidíte, není.
Takže také není důvod se antidepresiv obávat, protože v mozku pouze podporují žádoucí přirozené procesy.
A jen tak na okraj, zkratka SSRI znamená, že jde o inhibitory (zpomalovače) reuptace (vychytávání, úklidu) serotoninu. Prostě žádná velká věda:)
PhDr. Michaela Peterková, www.psyx.cz
SANQUIS – 2016/104 Antidepresiva: Kdy jsou skutečně potřeba?
reklama
| Antidepresiva: Kdy jsou skutečně potřeba? |
| SANQUIS č.104/2016, str. 15 |
|
|||
|
|||
|
Češi polykají čím dál více antidepresiv. Spotřeba léků stoupá | Zdraví
Silná káva s mlékem a tableta cipralexu. Tak vypadá každodenní snídaně třicetileté Moniky Průchové. O antidepresivech mluví bez obalu a za jejich konzumaci se nestydí. Pravé jméno ale uvést nechce.
Bez svých „bobulí“, jak je nazývá, by prý byla nemožná. „Léky proti depresi beru od studií na vysoké.
Zkoušela jsem je už několikrát vysadit, ale moje nálada šla pak rapidně dolů, nefungovala jsem,“ líčí Monika, která si kromě antidepresiv nosí z lékárny také balení neurolu, léku tlumícího úzkost.
Na rostoucí spotřebu antidepresiv přišla nedávno řeč také v souvislosti se zaměstnanci České televize. Závodní lékařka pak vše uváděla na pravou míru tím, že uživatelů antidepresiv přibývá všude.
Čísla jí dávají za pravdu. Podle statistik užívá v současné době antidepresiva zhruba pět procent Čechů.
Zdaleka jsme tak nedosáhli spotřeby Spojených států, kde jsou třetím nejprodávanějším lékem a užívá je okolo jedenácti procent Američanů.
| Deprese je závažný psychický stav vyznačující se dlouhodobým poklesem nálady, který nemá zjevnou objektivní příčinu. Zatímco špatná nálada nebo smutek laicky nazývané „depka“ rychle odezní, skutečná deprese trvá obvykle několik měsíců. Znaky deprese: Únava, skleslost, ztráta energie, pocity viny a beznaděje, ztráta sebedůvěry, zhoršená pozornost, poruchy spánku, ztráta schopnosti pociťovat radost, nezájem o dříve oblíbené činnosti, ztráta libida, změny chuti k jídlu, úzkostné stavy, sebevražedné myšlenky |
Znepokojivé však je, jakou rychlostí u nás spotřeba léků proti depresi roste. Zatímco na přelomu tisíciletí předepsali čeští lékaři podle údajů Státního úřadu pro kontrolu léčiv 37 milionů denních dávek, dnes si z lékáren odnášíme pětinásobek – téměř 190 milionů dávek.
Antidepresiva byla krátkodobě předepsána milionům lidí a až dvě stovky tisíc Čechů je užívají denně. Co zavinilo tak razantní nárůst? „Významným stresovým faktorem je nepochybně práce. Tlak ze strany zaměstnavatelů se neustále zvyšuje. Silný je také strach ze ztráty zaměstnání. Kvůli němu si zaměstnanec nechá leccos líbit,“ vysvětluje psycholog Michal Walter.
Pracovat za dva, usmívat se za tři
Osmihodinová pracovní doba je pro čím dál větší počet lidí utopie. „V práci musím stihnout množství úkolů, které by ještě před pěti lety dělali tři lidi.
Ve firmě se snižovaly stavy, práce ale neubylo,“ líčí Monika Průchová, která pracuje na pozici manažerky účetního oddělení. Přesčasy jí prý nevadí. Žije sama, a tak za rodinou spěchat nemusí.
Horší je strach, zda si práci udrží i v další vlně propouštění.
„Nejenže přibývá množství úkolů, které musíme zvládnout, ale ještě se u toho máme usmívat a být profesionální za všech okolností,“ upozorňuje na další úskalí Michal Walter. Přirozené emoce, ke kterým patří i vztek, prý obvykle potlačujeme. Abychom společensky obstáli, přijímáme role, které nám nevyhovují, a jejichž přijetí se dříve či později podepíše na našem duševním zdraví.
|
V předrevoluční době nebyla výjimkou neupravená prodavačka, vylévající si na zákaznících zlost a frustraci. Dnes v obchodech potkáváme usměvavé dámy, které se mohou přetrhnout ochotou. Aspoň když tuší, že za zády je šéf, který by je mohl snadno vyměnit za sympatičtější uchazečku. Díky vysoké nezaměstnanosti by ji našel snadno.
„Nestačí dodržovat jen předepsaný dress code. Nepsanou součástí firemní kultury je také americký úsměv. Kdo se kaboní, nemá šanci uspět,“ popisuje typické firemní prostředí Monika.
Dovolit si projevit v práci smutek nebo zlost je prý nemyslitelné. Moderní doba nás chce zdravé, usměvavé, pozitivní a flexibilní.
Častým požadavkem pracovních nabídek je vysoké pracovní nasazení a odolnost vůči stresu.
Prostor pro naše potřeby a přirozené projevy se neustále zmenšuje. Málokdy si můžeme dovolit chovat se tak, jak bychom si přáli a jak je pro nás přirozené. Následně se trápíme obavami, jestli nejsme ve skutečnosti špatní, když se musíme neustále přetvařovat. To všechno se pak negativně odráží na psychice.
Kdo nezobe, není in
Není divu, že se z braní antidepresiv a jiných psychofarmak stává móda. Deprese je něčím naprosto běžným. Téměř nikdo už se za ni nestydí.
Účinky antidepresiv se staly obvyklým námětem společenských hovorů nad hrnkem kávy nebo sklenkou vína. Tolerance současné společnosti vůči lékům proti depresi s sebou však přináší i pozitiva.
„Dříve lidé často trpěli mnoho let těžkými depresemi, aniž by vyhledali odbornou pomoc. Dnes přicházejí do ordinací psychiatrů i s mírnějšími projevy.
Někdy si přímo řeknou o lék, s kterým má dobrou zkušenost jejich kolega nebo kamarád,“ říká psychiatrička Petra Dočkalová z Konzultačního a terapeutického institutu Praha. A priori špatně to podle ní není. Je pouze na lékaři, aby situaci posoudil a klientovi vyhověl, případně doporučil jiný postup.
Horší prý je, když se potenciální pacient rozhodne návštěvě psychiatra vyhnout. Léky si jednoduše opatří nelegálním způsobem od známých nebo přes internet. V takovém případě se může dočkat velmi nepříjemných nežádoucích účinků.
„Pokud si naordinuje psychofarmaka člověk, který je ve skutečnosti nepotřebuje, může se u něj místo zlepšení nálady dostavit intenzivní nervozita nebo těžké zažívací potíže,“ vysvětluje doktorka Dočkalová.
Stoupenci postoje, že antidepresiva jsou v současnosti silně nadužívaná, kritizují také skutečnost, že u nich neexistuje žádné preskripční omezení.
Pokoutné nákupy přes internet tak nejsou jedinou cestou, jak se pro někoho nepříjemné návštěvě psychiatra vyhnout. Léky na uklidnění nebo antidepresiva může předepsat i praktický lékař, a to na rozdíl od psychologa, který takovou kompetenci nemá.
Na první pohled se tato skutečnost může zdát problematická. Odborný posudek závažnosti deprese je totiž klíčový.
Lékaři na chřipku i depresi
Část odborníků varuje, že roste počet lidí, kteří antidepresivy řeší své povrchní problémy, s nimiž by si při troše snahy a za přispění psychoterapie dokázali poradit sami.
„Při použití antidepresiv je výhoda, že nemusíme znát příčinu deprese, ale riskujeme, že ovlivňujeme mozek, který je v pořádku, zatímco chyba je v našem nastavení, našich představách anebo očekáváních,“ varuje farmakoložka Margit Slimáková.
|
Velká část psychiatrů obavy o neadekvátně předepsaná psychofarmaka nesdílí. „Praktičtí lékaři dokážou depresi obvykle úspěšně podchytit a léky ordinují správně a citlivě. V případě pochybností přeposílají pacienty k psychiatrům.
Za dobu své praxe jsem se nesetkala s případem, kdy by praktik takzvaně střelil vedle,“ říká Petra Dočkalová.
Praktický lékař sice v oblasti psychických onemocnění nedosahuje stejné erudovanosti jako psychiatr, základní znalosti ale může získat na pravidelně pořádaných psychiatrických seminářích, určených právě pro praktiky.
„Studie prokazují, že u mírných a středně těžkých depresí mohou být přirozená terapeutika a pohyb prospěšnější než léky. Terapie těžkých depresí potom vždy patří pouze do rukou odborníků,“ oponuje Margit Slimáková. Někdy to prý bez léků ale přece jen nejde.
„Pokud přijde pacient s těžkou depresí, je okamžité nasazení antidepresiv nezbytné.
Až když se na základě jejich užívání jeho stav zlepší, můžeme začít s psychoterapií,“ vyvrací doktorka Dočkalová mýtus, že psychoterapie by léčbě antidepresivy měla předcházet, případně aspoň probíhat vždy souběžně.
Rychlá doba, rychlá řešení
Zatímco antidepresiva začínají fungovat až po několikatýdenním užívání, mnohem nebezpečnější a návykovější benzodiazepiny zabírají okamžitě. Léky jako diazepam, neurol, xanax nebo rohypnol však lékaři nepředepisují zdaleka tak ochotně jako před lety.
Zatímco počet předepsaných antidepresiv stoupá, u benzodiazepinů je tomu naopak. Roku 2000 evidovaly statistiky 119 milionů předepsaných denních účinných dávek. V roce 2012 to byla méně než polovina – 53 milionů.
Právě tyto léky se však díky svému rychlému nástupu účinků staly nejoblíbenějšími psychofarmaky na černém trhu. „Lidé hledají jednoduchá řešení. Psychoterapie se jim zdá časově náročná a drahá. Vzít si tabletku přes internet koupeného xanaxu je relativně levné, jednoduché a hlavně rychlé řešení, ideální do dnešní rychlé doby,“ říká Michal Walter.
Kvalita pokoutně zakoupených léků může být ale pochybná. K uživateli se tak mohou dostat léky s prošlou záruční lhůtou, nevhodně skladované, nebo dokonce zdraví nebezpečné padělky.
„V každém případě jde o léky, na něž vzniká na rozdíl od antidepresiv závislost a narůstá tolerance podobně jako u nelegálních drog.
Jejich užitek pro konkrétního pacienta by měl vždy posoudit lékař,“ upozorňuje Petra Dočkalová.
Antidepresiva dětem
S rozšířením psychofarmak se mění také věková hranice jejich uživatelů. Léky ovlivňující psychiku neberou už zdaleka jen dospělí. Zatímco ještě před pár lety byl typickým uživatelem člověk středního a vyššího věku, dnes k nim patří i velmi mladí lidé před plnoletostí.
Podle studie Harvardovy univerzity se počet dětí vykazujících známky deprese každoročně zvyšuje. Do prvního kontaktu s antidepresivy se tak dostávají i žáci základních škol. „Působí na ně čím dál větší tlak ze strany školy i rodičů, kteří na ně nemají dostatek času.
Dnešní děti jsou navíc přirozeně ctižádostivější a cílevědomější, funguje mezi nimi rivalita. Není divu, že se v ordinaci setkáváme se školními fobiemi,“ říká Petra Dočkalová. Posmívat se šprtům prý přestává být „in“.
Novým dětským cílem je nebýt ve třídě za hlupáka a dostat se na vysněnou školu.
Antidepresiva mohou dětem v psychicky náročných obdobích ulehčit. Pokud si ale zvyknou řešit stres z prvních školních písemek léky, budou v tom pravděpodobně pokračovat i před přijímacími zkouškami na střední školu. U maturity už se bez psychofarmak neobejdou a podobně budou pokračovat i na vysoké škole a ve svém prvním, samozřejmě stresujícím, zaměstnání.
V životě na ně pak budou číhat i další nástrahy. Strach o vlastní zabezpečení a z nestálé ekonomické situace se stal hlavním příznakem doby. „Tlaky kvůli hypotékám a jiným finančním závazkům jsou velké.
Z žen se kvůli častějším rozvodům stávají samoživitelky a muži zase vedle nové rodiny mají povinnost částečně zabezpečit i bývalou manželku,“ konstatuje Michal Walter. Může se tak stát, že na pravidelné pokrytí měsíčních závazků potřebují třeba i padesát tisíc.
„Pokud onemocní nebo přijdou o práci, velice rychle vyčerpají rezervy. Není divu, že se z takové situace hroutí,“ dodává psycholog.
Nebezpečný trend singles
Další hrozbou je podle Michala Waltera nezaměstnanost. Pokud trvá delší dobu, nezaměstnaný se propadne do depresí a práci už není schopný aktivně hledat. Mladý člověk, který uplatnění nesehnal po absolvování vysoké nebo střední školy, může ztratit motivaci už nadobro.
Do svého dospělého života si odnáší negativní poselství, které pak může přebíjet právě psychofarmaky. Jakkoli náročné pracovní podmínky může úspěšně eliminovat podpora rodiny a blízkých přátel. „Síť lidí, které kolem sebe máme, je extrémně důležitá.
Zachytí nás při pádu a pomůže postavit zpět na nohy,“ říká Michal Walter.
Za nebezpečný trend považuje stále se rozšiřující skupinu osamoceně žijících lidí, takzvaných singles, kteří jsou zaměření výhradně na svou práci. „Chtějí si vybudovat kvalitní kariéru a dobré materiální zázemí. Vztahy neřeší, mají kolem sebe jen kamarády, nikoli opravdu blízké lidi. Když se dostanou do úzkých, nemá je kdo podržet,“ dodává Walter.
Stoprocentně účinná prevence proti depresi neexistuje. Riziko vzniku se dá ale snížit. Mezi preventivní opatření patří zdravý životní styl v čele s dostatkem spánku a pohybu. Vhodné je také eliminovat stres dříve, než přeroste v depresi. Kdo si není svým psychickým stavem jistý, neměl by se bát navštívit psychologa nebo psychiatra.
Ostuda to v žádném případě není.
Deprese – příznaky, druhy a léčba
Deprese jsou jednou z nejčastějších duševních poruch. Léčba deprese zpravidla spočívá v kombinaci léků (antidepresiva, přírodní antidepresiva) a psychoterapie, přičemž neléčená nemoc může být i smrtelná. Jak poznat příznaky deprese, jaké druhy existují a jak konkrétně probíhá léčba?
Deprese (z latinského depressio čili stlačení, potlačení) může mít různé stupně – od lehké, střední až po těžkou, eventuálně s psychotickými příznaky, jako jsou bludy a halucinace, manie. To je již závažná a dlouhotrvající psychická porucha. Reakce na tento duševní stav bývá u jednotlivců různá – od snížení schopnosti prožívat radost po myšlenky na sebevraždu.
Příznaky deprese
- skleslost,
- pokles energie, aktivity a zájmů – u těžké deprese nemůže pacient někdy ani vstát z postele, učesat se či oholit,
- snížení schopnosti radovat se (ahedonie),
- poruchy koncentrace,
- snadná unavitelnost,
- snížené sebevědomí,
- pocity viny a bezcennosti – ty mohou nabývat u těžkých depresí až charakter bludu, kterému se říká mikromanický, kdy se dotyčný může vinit z různých katastrof, válek apod.,
- pesimistický pohled na budoucnost,
- poruchy spánku,
- snížená/zvýšená chuť k jídlu,
- hmotnostní úbytek/nárůst,
- pokles sexuální aktivity,
- myšlenky na sebevraždu – ty jsou velmi nebezpečné, zejména pokud o nich dotyčný hovoří, přemýšlí, jakým způsobem by to udělal nebo se mu o tom zdají sny,
- úzkost a psychomotorický neklid.
Pokleslá nálada neplyne z vnějších okolností nemocného, je dlouhodobě stabilní. Typické je třeba pravidelné zhoršení nálady po probuzení navazující na ranní nespavost. Často se deprese projevuje také tělesnými obtížemi – pocit sevření na hrudi, pocit neklidných nohou, bušení srdce při úzkosti a další bolesti bez jiné adekvátní příčiny. U nejtěžších forem deprese se mohou projevit i psychotické příznaky (halucinace, bludy).
TIP: Na internetu najdete testy deprese, které vám pomohou rozpoznat příznaky. Při podezření, že touto nemocí trpíte, však doporučujeme rovnou vyhledat odbornou pomoc.
Poporodní deprese se objevuje u 1 ze 7 žen. Foto: Jenna Norman, Unsplash
Druhy deprese
Klinická deprese – základní (lehčí) forma deprese, která je ale dostatečně závažná, tedy vhodná ke klinické léčbě.
Endogenní deprese – tzv. velká pravá deprese je nejčastější formou, která přijde náhle a bez příčiny. Způsobuje ji nevyvážené chemické prostředí v mozku, které je třeba upravovat pomocí léků (antidepresiv).
Psychosomatická deprese – u některých případů deprese se projevují psychosomatické potíže jako poruchy spánku, bolesti hlavy, kloubů, zad, žaludku, srdce, trávicí potíže, dýchací potíže, závratě.
Symptomatická deprese – projev deprese, která však ve skutečnosti depresí není. Může se jednat o vedlejší příznak otravy, nádoru, epilepsie, případně demence.
Sezónní deprese – přichází v určitých ročních obdobích a většinou se vrací každoročně, nejčastěji v zimě. Lze ji mírnit terapií světlem, tedy stimulací produkce neurotransmiterů (např. serotonin). Při těžší formě se kombinuje s další léčbou.
Deprese v těhotenství – náchylnější jsou zejména mladší ženy, případně ty nad 35 let, ženy s nízkou sociální podporou, bez partnera, se smíšenými pocity ohledně gravidity a ženy po 3 a více porodech. Vyšší riziko je u žen trpících depresemi již před otěhotněním. Vždy je nutné zvážit rizika psychofarmak pro plod a zároveň negativní následky neléčené psychické poruchy.
Poporodní deprese – objevuje se cca u 1 ze 7 žen, od početí do 1. roku po porodu. Hlavními příznaky jsou depresivní stavy, ahedonie, únava, nechuť, poruchy spánku.
Za rizikové faktory se považují osobní či rodinná historie, nízká sociální podpora, deprese v rodině, deprese u rodiče v minulosti / během těhotenství, psychické/fyzické týrání, problémy s kojením, změna hormonální hladiny atp. Jedná se o stav odlišný od poporodní psychózy.
Deprese v menopauze – v období menopauzy dochází ke změnám hladin estrogenů a progesteronů s následným estrogenovým poklesem. To zapříčiňuje riziko rozvoje deprese, zvlášť u žen s depresemi v minulosti.
Deprese u dětí a adolescentů – potká 1 z 33 dětí a 1 z 8 dospívajících. Častěji je spojována s poruchami chování, agresivitou a somatickými stesky.
Objevují se pocity nudy, podrážděnosti, riskantní chování a úzkost spojená s konzumací alkoholu a drog. Zároveň se vyskytují pocity viny z vlastní nedostatečnosti, střídání apatie s mnohomluvností atd.
U depresivních dětí a dospívajících je riziko spáchání sebevraždy vyšší než u dospělých.
Úzkostně depresivní porucha – projevuje se příznaky deprese i úzkosti, má těžší průběh i prognózu než v případě výskytu těchto onemocnění samostatně. Nejčastějšími příčinami jsou dědičnost, nevyrovnanost neurotransmiterů v mozku, prožité trauma, stres.
Larvovaná deprese – projevuje se jiným zdravotním problémem, ale nedochází k dalším projevům deprese. Obvykle vyjde najevo, že se jednalo o depresivní onemocnění až tehdy, kdy není prokázána žádná fyziologická příčina a problémy zmizí po nasazení antidepresiv.
Reaktivní deprese – přímá reakce na traumatické či stresové životní období. Často nastupuje hned po traumatu a trvá cca 1 rok. Nejčastější spouštěče jsou úmrtí blízké osoby, případně jiná velká ztráta (práce, vztahu, majetku).
Rezistentní deprese – obvykle je definovaná jako epizoda deprese, která neodpovídá na 1, ale spíše na 2 a více adekvátních terapeutických pokusů. Nejúčinnější léčbou se jeví elektrokonvulzivní terapie (ECT).
TIP: Věděli jste, že deprese může způsobovat například i celiakie? Přečtěte si o tom v našem odborném článku.
Depresi u dětí a adolescentů považují odborníci za velmi nebezpečnou – riziko spáchání sebevraždy je u nich vyšší než u dospělých. Foto: Francisco Gonzalez, Unsplash
Léčba deprese
Léčba deprese spočívá zejména v těchto oblastech – biologická léčba (tj. léčba léky) a psychoterapie.
Existuje více než 40 skupin antidepresiv s různými mechanismy účinku a farmakokinetickými parametry. Antidepresiva primárně zvyšují dostupnost a obrat neurotransmiterů (noradrenalinu, serotoninu a dopaminu) na synaptických spojeních. Biologická léčba (farmakoterapie) má 3 fáze – akutní, udržovací a preventivní.
- Antidepresiva bez předpisu – jsou registrovaná a volně prodejná. Patří mezi ně například Guajacuran, Persen a Ataralgin.
- Přírodní antidepresiva – používají se pro mírné deprese a v případě, že má nemocný k antidepresivům skeptický postoj. Mohou to být bylinky (třezalka, bazalka, heřmánek, levandule, kozlík lékařský), látky obsažené v jídle, případně aktivity.
- Tricyklická antidepresiva (antidepresiva I. generace) – kromě zvýšení dostupnosti neurotransmiterů blokují ještě další receptorové systémy (muskarinové, histaminové, adrenergní). Od toho se odvíjí nežádoucí vedlejší účinky. Jedná se např. o amitriptylin, imipramin, klomipramin, dosulepin, dibenzepin.
- SSRI, NASA a jiná moderní antidepresiva – Citalec, Escitil, Elicea, Mirtazapin, Trittico.
Psychoterapie
- Kognitivně-behaviorální psychoterapie – kognitivní metody upravují pozornost, vnímání, paměť a hodnocení. Za cíl si kladou změnu chování nemocného směrem k lepšímu řešení problémů. Behaviorální složka zase vychází z teorie učení a pracuje s principy klasického podmiňování.
- Interpersonální psychoterapie – metoda zaměřená na změnu mezilidských vztahů, která je orientovaná přímo na problém. Koncipuje se jako léčba krátkodobá, je tedy časově omezená.
Neléčená deprese aneb Nepodceňujte příznaky
„Pokud se deprese léčí, celkem rychle se dostaví zlepšení. Ovšem neléčená deprese může být i smrtelná. Značná část lidí trpících tzv.
velkou depresí totiž pomýšlí na sebevraždu, přičemž 10 až 15 % z nich ji skutečně spáchá,“ upozorňuje MUDr. Andrea Dutková z EUC Kliniky Praha – Opatovská.
Světová zdravotnická organizace navíc shledává deprese jednou z nejčastějších příčin pracovní neschopnosti.
Nepodceňujte příznaky deprese. Pokud se u vás či u vašich blízkých osob vyskytnou, neváhejte vyhledat odbornou pomoc.
Trpíte depresemi? Můžete se svěřit a nechat si poradit od našich lékařů online:
Lékař online 24/7
V EUC najdete řadu profesionálů, kteří poskytují komplexní psychologickou péči – Praha, Ústí nad Labem, Liberec, České Budějovice. Jsme největším poskytovatelem ambulantní lékařské péče v ČR.
Psychologové a psychiatři v EUC
Antidepresiva a jejich pro a proti. Nové trendy v léčbě vám přiblíží MUDr. Petr Hrubeš
Antidepresiva působí na patologicky pokleslou depresivní náladu a na další příznaky depresivního syndromu – psychomotorický útlum nebo neklid, strach, fobii, anhedonii (neschopnost prožít radost), nezájem, poruchy spánku a chuti k jídlu. Používají se i mimo oblast psychiatrie. Potlačují především algické syndromy, a to nezávisle na tom, zda jde o nemocného současně s depresí či nikoliv.
Antidepresiva jsou psychiatrické léky, jejichž posláním je zlepšit náladu a další příznaky depresivního syndromu.
Z hlediska mechanismu účinku můžeme antidepresiva rozdělit do čtyřech skupin:
1) Inhibitory vychytávání monoaminů (tedy neurotransmiterů). Neurotransmiter je obecný název, který zahrnuje poměrně různorodou skupinu sloučenin, i tzv. monoaminy, do kterých řadíme mj. výše zmíněný noradrenalin, dopamin a serotonin. Tato antidepresiva tedy inhibují (brzdí) jejich zpětné vychytávání ze synaptických štěrbin, čímž zvyšují jejich koncentraci na synapsi, a tedy i účinek.
2) Inhibitory biodegradace monoaminů (IMAO). Tato skupina se nezaměřuje na brzdění zpětného vychytávání, ale na samotný rozklad neurotransmiterů.
Jedná se tedy o další cestu, jak zvýšit jejich množství na synapsích.
I když by se zdálo, že pro větší efekt by bylo dobré tyto dvě skupiny antidepresiv zkombinovat, ve skutečnosti by to mělo za následek řadu nežádoucích a někdy i ohrožujících účinků.
- 3) přímé ovlivnění receptorů – tato antidepresiva nezvyšují primárně koncentraci neurotransmiteru na synapsi, ale sami aktivují receptory na postsynaptické membráně, neurotransmiter tedy v podstatě nahrazují.
- 4) antidepresiva s jiným způsobem účinku
- Co v mozku dělají antidepresiva
V mozku jsou buňky neurony. Veškerá činnost probíhá tak, že jeden neuron dostane signál a předá ho dalšímu, ten dalšímu atd. Takto je řízen třeba pohyb rukou, mrkání, trávení a samozřejmě i naše nálada.
Signál jde neuronem a na jeho konci se má předat – jenže tam je mezera. Neurony na sebe nejsou napojené. A tento neuron vypustí do oné mezery tzv. přenašeč signálu (neurotransmiter).
Molekuly přenašeče vniknou do toho následujícího neuronu a tím se signál přenáší dál.
Ona mezera (odborně synaptická štěrbina) musí být udržována v pořádku. Nervových přenašečů je mnoho druhů a jejich nerovnováha působí nejrůznější problémy včetně depresí. U deprese jsou nejdůležitější dva přenašeče: serotonin a noradrenalin.
Je-li serotoninu málo, přichází deprese, čili úkolem léků je jeho množství zvýšit. Tyto léky zvyšují množství serotoninu tak, že blokují či zpomalují onen úklid v synaptické štěrbině. Jak je totiž serotoninu málo, k druhému neuronu ho dojde méně, než je potřeba pro jeho aktivaci a zbytek je příliš rychle odstraněn.
Antidepresiva jsou v rozvinutých státech jedním z nejpředepisovanějších léčiv
Existuje celá řada různých typů s různými mechanizmy účinku, jedno však mají společné – různými způsoby mění rovnováhu v neurotransmiterech v centrálním nervovém systému.
Antidepresiva je vhodné používat pouze dočasně | Prameny zdraví
Jen co jsou známy příčiny deprese, je třeba změnit složení stravy, společenské návyky a celkový způsob života. Nasazením vhodných antidepresiv se „získá čas“, který je nevyhnutelně třeba k úplnému přijetí všeho nového v životě. Změny však musí probíhat postupně.
Rubrika: Léky | Typ článku: Poradna pro duševní zdraví
Pokud pacient uvede do praxe všechna doporučení, obvykle s vysazením léků ještě čtyři týdny počkám. Nejen že mě to utvrdí, že nový styl života přetrvává, ale také to poskytne čas, aby tyto změny pozitivně ovlivnily mysl pacienta.
Proces vysazování léků může začít po uplynutí čtyř až devíti měsíců užívání. U pacientů, kteří hůře přijímají změny, to trvá přibližně jeden rok. Vysazování většiny antidepresiv je naštěstí mnohem bezpečnější a snazší než u léků proti úzkosti. Po vysazení SSRI a tricyklik se neprojevuje těžký abstinenční syndrom, jak je tomu při odvykání od narkotik, amfetaminů, alkoholu nebo nikotinu.
Abstinenční příznaky se mohou spíše vyskytnout při vyšších dávkách a delším období léčby. Žel, někteří pacienti náhle a bez lékařské rady přestanou předepsané léky užívat.
Důvodem jsou většinou vedlejší nežádoucí účinky, ale také třeba další nemoc (například infarkt či porucha srdečního rytmu), těhotenství pacientky (která léky ze strachu o plod vysadí) nebo nově předepsaný lék, který se špatně snáší s dalšími užívanými léky.
V případě, že lék nezabere ani po měsíci užívání, pacient má pokušení ho vysadit.
O abstinenčních příznacích (v lékařské literatuře často nazývaných „reakce na vysazení“) u tricyklik, SSRI a dalších antidepresivech, jako Effexor (vanlafaxin), už existuje mnoho údajů. Abstinenční příznaky se vyskytují u 30 až 50 % pacientů, kteří náhle přestanou užívat vysoké dávky tricyklických antidepresiv.
U některých SSRI jsou abstinenční příznaky větší než u jiných. V pečlivě připraveném výzkumu s 242 pacienty byly SSRI na pět až osm dní náhle nahrazeny placebem, které bylo k nepoznání od pravého léku. Pacient ani lékař nevěděli, zda a kdy se placebo podává.
Abstinenční příznaky se projevily 24 až 72 hodin po nahrazení a nejvíce se vyskytovaly po Paxilu (66 %), následoval Zoloft (60 %). Jen 14 % lidí, kteří brali Prozac, mělo abstinenční příznaky.
Protože účinek Prozacu a jeho aktivních vedlejších produktů, které se tvoří v játrech, trvá týdny, osmidenní vysazení nemusí vyvolat abstinenční příznaky. Pravděpodobnost jejich výskytu asi měsíc po přerušení užívání může být vyšší.
Nejlepším důvodem k vysazení antidepresiv je vyléčení deprese stravou a změnou způsobu života. V takových případech jen výjimečně přeruším antidepresivní léčbu léky ihned. Nejdříve postupně snižuji dávku na nejmenší možnou, která ještě působí (tento proces trvá většinou dva týdny). Poté doporučím, aby pacient bral dávku obden a nakonec jen dvakrát týdně.
Celý proces vysazování od začátku až po úplné vyloučení léků trvá obvykle pět týdnů (čas se mění podle individuálních potřeb pacienta). Čím vyšší dávku pacient užívá, tím déle proces vysazování trvá; čím vyšší je intenzita nebo počet velmi nepříjemných abstinenčních příznaků, tím je proces pomalejší.
Pokud pacient skutečně „zabudoval“ doporučené změny do svého životního stylu a postupuje při snižování dávek podle doporučení, abstinenční příznaky se vyskytnou jen výjimečně.
Pokud se přece jen vyskytnou, obvykle začínají do 48 hodin od snížení dávky nebo vysazení léku.
Po úplném vysazení léku se abstinenční příznaky ztrácí do dvou týdnů, i když odborná literatura někdy uvádí až jeden měsíc.
Nejvážnější abstinenční příznaky SSRI se obvykle vyskytují v případě, kdy pacient přestane z vlastního rozhodnutí užívat vysoké dávky léků.
Odvykání od IMAO probíhá mnohem pozvolněji než od SSRI a tricyklik. Přestat užívat IMAO je ve skutečnosti tak náročný proces, že ho lze přirovnat k odvykání od opiátů a amfetaminů. Abstinenční příznaky bývají někdy vážné. To je jeden z důležitých důvodů, proč IMAO předepisuji jen zřídka.
Abstinenční příznaky (v některých případech i vážné), jako jsou bolesti hlavy, závratě, nutkání na zvracení, průjem a reakce podobné šoku se vyskytly po vysazení Effexoru (venlafaxin). U některých antidepresiv, jako je např. Welbutrin (bupropion), se zdá, že jejich náhlé vysazení nežádoucí účinky nevyvolává.
Cílem terapie je užívání léků jako dočasného prostředku, dokud léčebně nezačnou působit nápravné prostředky zdravého životního stylu, které nabízejí dlouhodobé řešení.
Ukázka z knihy dr. Neila Nedleyho „Život bez deprese“, kterou lze objednat na adrese www.a-o.cz.
Počet přečtení: 59 083 Datum: 7. 6. 2010
Antidepresiva zobeme jako lentilky. Proč to s nimi přeháníme a kdy jsou opravdu nutná?
Život s antidepresivy už dávno není žádným stigmatem. Antidepresiva bere spousta lidí, a to na nejrůznější psychické i psychosomatické potíže. Předepisování antidepresiv mají v rukou psychiatři, ale také jiní lékaři.
Pokud se vám zdá, že antidepresiva dnes užívá takřka každý, a to i v případě, kdy to není vůbec potřeba, nejste daleko od pravdy.
Kdy jsou antidepresiva nutná a proč se to s psychofarmaky obecně dost přehání? Jak antidepresiva působí v těle a co všechno mohou způsobit?
Život s antidepresivy v 21. století
Od 80. let 20. století je psychiatrie přesně na takové úrovni, že rozšiřuje škatulky duševních chorob a ve většině případů pouze předepisuje léky. Ta tam jsou počátky psychoanalýzy pánů Freuda a Junga a jejich opravdový zájem o pacienty (a hlavně pacientky). Naštěstí dnes již známe nové generace antidepresiv, které mají méně nežádoucích účinků, než tomu bylo v minulosti.
Antidepresiva však obecně nemají příliš dobrou pověst. Osoby užívající antidepresiva dříve patřily do škatulky typu “blázen”, “slaboch”, “ten, kdo nezvládá život”. Dnes se naopak antidepresiva hojně předepisují a lidé se těmito léky málem chlubí, anebo alespoň nemají žádné zábrany o svých psychických potížích a užívání léků hovořit – což je velmi dobře.
Na druhou stranu ke špatné pověsti antidepresiv přispívá nedůvěra ze strany mnohých lidí, kteří si o těchto lécích myslí své. Kritizují je především za údajnou vysokou návykovost a to, že antidepresiva mění osobnost člověka.
Mezi další konspirační názory patří také to, že antidepresiva nepomáhají, hojně obohacují farmaceutické společnosti a jejich nepříznivé účinky se ve skutečnosti tají. Jak to tedy doopravdy je?
Antidepresiva účinkují. Potvrzuje to studie!
Pokud jste si tedy mysleli, že antidepresiva, snad kromě svých nežádoucích účinků, nijak zvlášť dobře nepůsobí a zbytečně se sypou peníze do kapes farmaceutických firem, prováděné studie prý potvrzují opak.
Výsledky studie publikované v časopise Lancet prokazují, že antidepresiva účinkují a jejich užívání v akutní fázi deprese přináší lepší výsledky než podávání placeba. Každá antidepresiva jsou však jiná a zacílená na jiný výsledek.
Proto je dobré je znát a umět správně rozpoznat, která z nich mohou konkrétnímu člověku pomoci – a která by mu mohla naopak ublížit.
Všiváci, kteří škodí našemu mozku
Podle Světové zdravotnické organizace (WHO) se na depresi léčí více než 350 milionů lidí a za poslední roky případy deprese procentuálně narůstají.
Nemůžeme se divit tomu že když narůstají případy depresí, zvyšuje se předepisování antidepresiv jako na běžícím pásu.
Dříve se k léčbě těžkých případů deprese používalo lithium a elektrošoky, dnes sytíme farmaceutický průmysl i u lehkých změn nálad. A co víc – antidepresiva a psychofarmaka se dávají i dětem!
Téma deprese a nadužívání psychofarmak se často objevuje v médiích a také v různých populárně naučných knihách. Jednou z nich je i kniha Jasná mysl, kterou napsal Dr. Mike Dow. V části nazvané Všiváci, kteří škodí mozku vysvětluje, proč tolik lidí užívá Xanax nebo Prozac a neřeší své skutečné problémy.
Uvádí, jaké obrovské množství receptů na tyto, a jim podobné, léky vystaví lékaři každoročně v USA. Jednoznačně tvrdí, že antidepresiva až ve dvou třetinách případů užívají lidé, kteří je vůbec nepotřebují. A díky nežádoucím účinkům, které lékaři často rádi svalují na samotné příznaky deprese, se pak jejich psychické potíže ještě prohlubují.
Na spoustě léků vzniká závislost a nutí člověka ke zvyšování dávek.
Autor knihy Jasná mysl také uvádí znepokojující souvislost užívání antidepresiv s rozvojem rakoviny – zejména vaječníků a prsů, dále také zvýšené riziko mozkové mrtvice.
O výše zmíněné studii týkající se zjišťování účinků antidepresiv v porovnání s použitím placeba u vybraných uživatelů se vyjadřuje tak, že apeluje na vysoké procento účinku placeba při léčbě depresí, které nelze opomíjet.
Kdo může předepsat antidepresiva?
Obecně si tedy můžeme všimnout, že antidepresiva dnes bere kde kdo a vznikají zde domněnky, zda jsou v některých případech vůbec předepisována oprávněně. Kdo vám tedy může antidepresiva předepsat?
Antidepresiva předepisuje především psychiatr, který dobře zná přesné působení jednotlivých léků, protože antidepresiv je celá řada. Předepsat je však také může v omezené míře praktický lékař nebo neurolog.
Existuje přehled, který přesně stanovuje jaká léčiva kdo může předepisovat.
Problém nastává, když lékař pacientovi jen tak mimochodem předepíše nejčastěji užívaná antidepresiva, aniž by podrobněji prozkoumal jeho psychický stav.
Správně postupující lékař by měl pacienta – například s depresí či syndromem vyhoření, poslat k příslušnému psychiatrovi.
I když jsou u psychiatra zpravidla dlouhé čekací doby, přece jen se pacientovi dostane odborné péče namísto narychlo předepsaných léků od praktického lékaře, které třeba mnohdy vyvolávají závislost a mohou se užívat pouze dočasně – jedná se například také o anxiolytika (léky proti úzkosti). Psychiatr by se měl svému pacientovi pečlivě věnovat, stanovit správnou diagnózu a předepsat mu vhodnou léčbu.
U psychiatra se ale často člověk zdrží jen 15 minut, než jsou mu předepsány potřebné léky a odpoví na otázku, jak se mu daří. Tady jaksi veškerá pomoc a péče končí.
Velice účinná je však psychoterapie, kterou lze absolvovat u dobrého psychologa, který pacientovi sedne i jako člověk.
Hodina dobré terapie mnohdy vydá i za půl roku léčby psychofarmaky, které potlačují skutečné příčiny problémů a nic neřeší.
Nejčastěji užívaná antidepresiva a jak působí v těle
Nejčastěji užívanými antidepresivy jsou selektivní inhibitory zpětného vychytávání serotoninu – SSRI, nebo také dalších hormonů – dopaminu či noradrenalinu.
Duálně působící antidepresiva, která inhibují zpětné vychytávání serotoninu i dopaminu se označují jako NaSSA antidepresiva. Všechny tyto léky jsou dnes již novějšího typu a patří do 3. a 4. generace antidepresiv.
Fungují tak, že v těle selektivně tlumí funkce enzymu monoaminooxidázy (MAO) a dalších látek, které kontrolují hladiny monoaminů, tedy biogenních aminů.
Mezi tyto monoaminy patří hlavně serotonin a katecholaminy – dopamin, adrenalin, noradrenalin. Tím je jednoduše dosaženo toho efektu, že v těle nedochází ke snižování hladin serotoninu a dalších hormonů, například dopaminu, které potřebujeme ke šťastnému životu a k vůli vykonávat nějakou činnost.
Enzym monoaminooxidáza, který snižuje hladiny serotoninu a dopaminu, se v těle zvyšuje také v souvislosti s narůstajícím věkem, proto se i u seniorů často objevují deprese. Snížené hladiny serotoninu nebo dopaminu pak způsobují depresi, která se nejčastěji projevuje jako únava, apatie, dlouhodobý smutek, nedostatek radosti a motivace v životě člověka.
Jak na domácí těstoviny. Povyšte své kuchařské umění na jinou úroveň
Antidepresiva typu iMAO a třezalka tečkovaná – proč je nemůžeme užívat současně?
Dříve běžně užívané inhibitory monoaminooxidázy – iMAO nepůsobí selektivně. U těchto léků se také objevovaly vedlejší účinky v souvislosti se současným užíváním potravin, které obsahovaly tyramin nebo histamin, například jde o fermentované potraviny. Výsledkem byl pak častější výskyt serotoninového syndromu, zvýšení krevního tlaku a dalších nepříjemných příznaků.
Mezi inhibitory MAO patří také třezalka tečkovaná. Nedoporučuje se tedy pít třezalkový čaj nebo užívat třezalku v tabletách současně s antidepresivy typu iMAO, protože tento silný účinek by mohl způsobit hromadění serotoninu v těle a již zmíněný serotoninový syndrom a další nepříjemné projevy, které mohou být také velmi nebezpečné.
Antidepresiva typu iMAO se dnes již moc nepředepisují, nejčastěji se nabízejí antidepresiva SSRI nebo NaSSA.
Proč jsou fermentované potraviny zdravé jen pro někoho a jiný riskuje silnou reakci?
Antidepresiva a nežádoucí účinky
Zatímco u novějšího typu antidepresiv existuje mnohem menší množství nežádoucích účinků – nejčastěji v podobě útlumu sexuálních funkcí, trávících obtíží a serotoninového syndromu, u tricyklických antidepresiv, která se používala dříve, nefunguje selektivní účinek inhibice zpětného vychytávání monoaminů a nežádoucích účinků se tedy vyskytuje mnohem více. Nedá se zpochybnit, že účinky antidepresiv celkově výrazně zasahují do nejrůznějších funkcí mozku a nervové soustavy, a to dlouhodobě. Tím pádem i silně ovlivňují výkon a kvalitu života člověka. Názory, že antidepresiva mění osobnost, tedy nejsou zase tak daleko od pravdy, i když by si to žádný lékař nebo vědecký pracovník zřejmě nedovolil tvrdit.
Mezi nejčastější nežádoucí účinky užívání antidepresiv patří nárůst hmotnosti, snížení nebo úplná ztráta libida a poruchy erekce, neschopnost prožívat orgasmus u žen, únava, sucho v ústech, zvýšená ospalost, závratě, nevolnost, zvracení, průjem, epileptické záchvaty nebo křeče, bušení srdce, kolísání krevního tlaku, poruchy paměti, poruchy vnímání, emoční otupělost nebo závažný serotoninový syndrom, který v krajních případech může končit i smrtí (pokud se předávkujete serotoninem – například když užíváte antidepresiva a vezmete si drogu Extázi).
Antidepresiva sama o sobě způsobují velkou únavu, která není jen projevem samotné deprese. U některých pacientů dochází k výrazné otupělosti a snížené pozornosti, proto nemohou například ani řídit auto.
Jak dlouho brát antidepresiva a kdy je můžeme vysadit?
Antidepresiva se musí užívat minimálně půl roku, někdy se berou i několik let. Nástup účinku antidepresiv je pozvolný a není žádoucí antidepresiva rychle vysadit.
Příčinou možných potíží není ani tak rychlý návrat deprese, jak psychiatři uvádějí, ale především totální chaos ve funkcích mozku a s tím spojené následky, které se podepíší jak na psychice, tak také na celkovém fyzickém stavu.
Je třeba si totiž uvědomit, že antidepresiva uměle udržují určité hormonální funkce a chod celého vašeho organismu. Proto se jejich vysazování provádí postupně v rozmezí několika týdnů. Čím vyšší dávky berete, tím déle trvá vysazování léků.
Jsou antidepresiva návyková?
Antidepresiva nejsou návyková fyzicky ve smyslu, že budete mít po jejich vysazení abstinenční příznaky, i když se uvádí, že u některých antidepresiv se po jejich rychlém vysazení skutečně mohou silné abstinenční příznaky objevit.
Problémem však může být i rozvrat mozkových funkcí a psychická závislost, včetně strachu z toho, že to bez léků nezvládneme.
Díky biochemickému působení antidepresiv se vždy vyplatí dbát rad vašeho psychiatra, a to vzhledem ke všem nežádoucím účinků a následkům užívání antidepresiv, která vás mohou potkat.
Je však vždy lepší se užívání antidepresiv vyhnout a volit tyto léky pouze v nutném případě – nikoli z rozmaru, lenosti a pohodlnosti, kdy dočasně máte pocit, že se cítíte unavení a nezvládáte každodenní život.
Jak na deprese a úzkost pomocí cvičení? Tato metoda prokazatelně funguje
Kdy užívat antidepresiva?
Antidepresiva se předepisují nejen na lehké, středně těžké a těžké deprese, také poporodní deprese, úzkostné stavy, panická ataka, obsedantně – kompulzivní poruchu (OCD), syndrom vyhoření a podobně.
Nezřídka se lze setkat i s tím, že jsou antidepresiva předepsána starším lidem, kteří jsou již v důchodu – často bez zjevné příčiny. Antidepresiva se také předepisují na bolesti páteře jako následek zvýšeného psychického napětí.
Je tohle všechno v pořádku?
Antidepresiva jistě mají svůj smysl v případech těžké deprese a úzkostné poruchy u osob, u kterých hrozí vysoké riziko sebevražedného jednání. Ve všech případech deprese a užívání antidepresiv je také nutná psychoterapie, obzvláště kognitivně behaviorální terapie, která přináší skvělé výsledky.
Pacienti s depresí by měli rozhodně změnit svůj způsob života, svůj jídelníček – neboť strava dokáže ovlivnit mnohé, a také mít dostatek smysluplné činnosti, práce, pohybu a sexu.
Protože se u spousty případů deprese všechno svádí na nedostatek serotoninu, je třeba se změnou životního stylu, vhodnou stravou a dostatkem pohybu postarat o to, aby se hladiny serotoninu v mozku srovnaly a pacient znovu objevil chuť do života.
Tipy na zvýšení hladiny serotoninu v mozku:
- práce a pohyb na slunci a čerstvém vzduchu, v přírodě
- fermentované potraviny, plísňový sýr, pivo, víno, čokoláda, banány, rozinky, bazalka s rajčaty
- běhání, tanec a sport ve všech podobách
- příjemné a časté sexuální aktivity všeho druhu
- čaj z třezalky tečkované
- poslech nebo produkce hudby, hraní na hudební nástroj, zpěv
- aromaterapie – neroli, magnolie, růže, cedr, santalové dřevo
- přírodní antidepresiva