Dekorace jsou pro zahradu velice důležité. Není to však o tom, přeplnit svou zahradu různými dekoracemi a myslet si, že získala na kráse. U dekorací je nutné přemýšlet, kde je umístit, kolik jich zvolit a jaký typ vůbec zvolit. Dekorací totiž existuje mnoho. Co se takhle zaměřit na nové trendy, co se týče těchto produktů? […]
Přírodní antibiotika vám lépe pomohou bojovat proti virům a bakteriím. Věděli jste, že se mohou vyskytovat přírodní antibiotika na vašich zahradách? Pokud vlastníte zahradu, rozhodně se zkuste tímto tématem více zabývat. Začít pěstovat přírodní antibiotika vám v budoucnu mohou výrazně pomoct s imunitním systémem a lepším zvládáním v bojích s viry a bakteriemi, jak již […]
Blížící se jarní a letní období je pro majitelé zahrad obrovským náporem. Jednak musí pečovat o zahradu a jednak je zapotřebí se zbavovat veškerých škůdců, kteří by se na zahradách rozhodně neměli vyskytovat. Za škůdce se nepovažuje jenom hmyz. Mohou tím být i různá onemocnění, jež se týkají stromů nebo keřů. V tomto článku si […]
Pomalu, ale jistě se blíží jaro. Pokud máte zahrádku, je potřeba ji připravit na příchod nového ročního období. Příprava zahrady na jaro patří mezi důležitou činnost, které se rozhodně nevyhnete. Povíme vám, proč je dobré zahradu připravit na jaro a na co se konkrétně zaměřit. Nemáte se čeho bát. Proces není nijak náročný a zvládne […]
Pokud vlastníte zahradu, pak nejspíš od ní očekáváte i to, že na ní budete odpočívat. Ženy zase dávají přednost opalování. Ne vždy je příjemné, aby se na vás dívali sousedé. To záleží na tom, jak máte uzpůsobenou zahradu. Máte na ní dostatečné soukromí? Jestliže ne, je dobré se na soukromí zaměřit. Jak docílit soukromí na […]
Odstartování nového roku přináší blížící se naděje, co se týče příchodu jara. Věřte nám, že ani se nenadáte a jaro nám bude klepat na dveře. S příchodem jara se ovšem blíží i nová zahrádkářská sezóna, kdy si vášniví zahrádkáři budou chtít vypěstovat i svou úrodu. Nezáleží přitom na tom, zda půjde o ovoce nebo zeleninu. […]
Aby rostliny správně rostly, potřebují důležité živiny, které jsou pro rostliny stavebním materiálem.
Potřebnou energii získávají ze sluníčka, ale na fungování jejich metabolismu jsou potřeba anorganické látky, ze kterých je nejdůležitější dusík, fosfor a draslík.
A některé potraviny nebo spíše jejich zbytky jsou bohaté na tyto živiny a proto mohou být skvělou alternativou pro průmyslová […]
Designové trendy zahrad nás budou doprovázet každým rokem. Pokud chcete mít zahradu alespoň z částí přizpůsobenou k tomu, co je dnes moderní, pak je dobré sledovat vše, co se týče designových prvků. Jestliže se o zahradu nebudete starat, nebude vypadat tak, jak si představujete. Zahrada je něco, co by se mělo líbit jak vám, tak […]
Zahrady se dají neustále vylepšovat a zdokonalovat. Pokud vám na vaší zahradě chybí určité věci, snadno je můžete dokoupit. Podobně, jako existuje interiérový design, existuje také ten zahradní. Jakákoliv změna tak může zahradu vylepšit k lepšímu. Jestliže nevíte, jak svou zahradu vylepšit, představíme vám prvky, které z vaší zahrady udělají doslova nádherný skvost. Prvky pro […]
Škůdci jsou noční můrou všech zahrádkářů. Pokud si škůdce včas nepohlídáte, mohou vám zničit veškerou vaší úrodu. Je potřeba škůdce nepodceňovat a svou úrodu plně chránit, a to na samotném začátku pěstování. Jestliže nebudete úrodě dopřávat maximální péči, škůdců si nemusíte vůbec všimnout. Ti vám mezitím zničí vše, na čem jste do teď pracovali. Škůdce […]
Antibiotika v potravinách: nemáte se čeho bát
Je to jeden z mnoha paradoxů dnešního světa – zatímco značná část lidí sahá při kdejaké „rýmičce“ po běžně či méně běžně dostupných „bobulích“ na bázi antibiotik a přijde jim to zcela normální, děsí se titíž lidé rizik reziduí (pozůstatků) antibiotik v masu a dalších produktech z hospodářských zvířat.
Možná by tak bylo žádoucí v den výročí evropského dne antibiotik (18. listopadu) uvést často katastroficky prezentované informace do reálnějšího kontextu.
Víc vadí „lidská“ antibiotika
První a základní informací v této souvislosti je, že možná rizika rezistence (odolnosti) na antibiotika jsou mnohem větší při nadměrné spotřebě léků na bázi antibiotik konzumovaných prostřednictvím humánních (lidských) antibiotik. Ne že by přitom bylo v rámci ČR i v rámci EU (a potažmo celého světa) s podáváním antibiotik chovaným zvířatům vše v pořádku.
Je ale třeba vědět, že pozůstatky těchto látek v potravinách prakticky nenajdeme. Maximální limity pozůstatků jsou navíc i tak na hranici detekovatelnosti citlivými laboratorními přístroji, takže i když jsou tyto limity někdy překročeny, jde stále o podstatně nižší množství, než jaká si ládujeme do organismu prostřednictvím léků.
Antibiotika v potravinách: dlouhodobě v normě
Důležitá je také četnost překročení limitů pozůstatků antibiotik v potravinách – například v ČR se ročně provede několik tisíc kontrol (zprávy o tom pravidelně vydává Státní veterinární správa ČR prostřednictvím každoročního monitoringu), překročení se ale po řadu let prokazuje jen na jednotkách příkladů, čili činí desetiny procenta. Je tomu tak proto, že platná legislativa stanovuje v případě, že jsou kvůli léčbě nějakého onemocnění podávána hospodářským zvířatům antibiotika, takzvanou ochrannou lhůtu. To je doba, během které se z těl zvířat tyto látky vyloučí, takže během porážky v něm již nejsou. Tím pádem nemohou být ani v produktech z těchto zvířat.
Je tedy velmi zavádějící, když zejména u některých masných výrobků nebo v prodejnách masa a uzenin čtou zákazníci sdělení „bez antibiotik a růstových hormonů“.
To je totiž sdělení, které konstatuje povinnost danou zákonem, a ani náhodou neznamená, že jde o produkt či prodejnu, která svým zákazníkům nabízí nějaký nadstandard.
V podstatě jde o klamání zákazníka a porušení pravidel korektní konkurence, protože si většina lidí z takového sdělení odvodí, že v jiných produktech a prodejnách pozůstatky antibiotik a hormonů být mohou. To ale není pravda.
Rozhovor: Ředitel veterinární správy: „Garantuji, že hormony se nepoužívají. Bez antibiotik by to nešlo.“
Používají chovy léky preventivně?
Navíc – v EU je používání růstových hormonů již řadu let zcela zakázáno, a pokud se týká antibiotik, pak ta se v drtivé většině používají skutečně jen k léčení zvířat, a ne k prevenci (tedy bezdůvodně), jak se často dočteme.
Je to logické – i veterinární léky jsou drahé, a navíc odolnost (rezistence) vůči nim stejně jako u lidí roste i u zvířat s růstem spotřeby léku a chov zvířat se tak prodražuje.
Speciálně u velkých hospodářských zvířat (prasata, skot, ovce, kozy, koně) chovaných pro lidskou spotřebu se proto už dávno nepoužívají krmné směsi – premixy, preventivně obohacené o veterinární přípravky.
Trochu jiná je situace v případě drůbeže, jejich průmyslové chovy totiž často čítají několik tisíc jedinců, takže v takových případech se obvykle léčí celá skupina najednou, včetně zdravých jedinců.
Galerie: Med obsahoval antibiotika, skončil proto ve spalovně
Více antibiotik v chovech používají Poláci i Němci
Co do spotřeby antibiotik a veterinárních léčiv, obecně patří naše země k průměru EU, v mnohých zemích se tyto přípravky používají více než u nás, v mnohých ale méně.
Všeobecně platí, že nejméně se používají antibiotika v severských zemích EU, více naopak na jihu Evropy.
Pokud se týká našich bezprostředních sousedů, pak více než v ČR se používají antibiotika v Polsku a Německu, ještě více v Maďarsku, méně naopak na Slovensku a Rakousku.
V posledních letech se sice v ČR spotřeba antibiotik mírně, o necelých pět procent zvýšila, v období let 2010 až 2014 ale u nás tato spotřeba o čtyřiadvacet procent klesla.
Záleží tak na tom, jaké referenční období si kdo vybere, ve střednědobém horizontu ale pro ČR platí, že spotřeba antibiotik v chovech hospodářských zvířat klesla zhruba o pětinu, a to ještě navíc za situace, kdy nebyla právě kvůli vysoké nákladovosti na veterinární léčiva spotřeba u nás v porovnání s většinou zemí původní evropské Patnáctky nijak vysoká.
Antibiotik v potravinách z Česka tedy netřeba se bát, a kdo se rizik zvýšené odolnosti vůči nim (a často právem) bojí, musí začít spíše sám u sebe a svého humánního lékaře. Sami lékaři přiznávají: Stále předepisujeme antibiotika příliš často.
Antibiotika a geny necitlivosti
ŽIVA 3/2010 str. XLVII
Jaroslav Drobník
Druhého března přišla z Bruselu potěšitelná zpráva.
Nový komisař John Dalli, který má v Evropské komisi na starosti transgenní, čili úředně geneticky modifikované plodiny, navrhl, že státy mohou, pokud chtějí, pěstovat průmyslový brambor Amflora.
Ten poskytuje škrob složený pouze rozvětveného polymeru glukosy – amylopektinu – a proto se po chemické úpravě hodí jako aviváž pro textilní a papírenskou výrobu. Dobrá zpráva pro naše bramboráře na Vysočině i pro škrobárny.
Předchozí komisař Savros Dimas brambor zakázal, řídě se výhrůžkami některých organizací, že by jeho pěstování a zkrmování zbytků po získání škrobu mohlo vést ke vzniku patogenních bakterií necitlivých na určitá antibiotika. Důvodem byl gen označovaný nptII, který určuje necitlivost na antibiotikum kanamycín a byl vřazen z technických důvodů do buněk bramboru.
Obava z genu je pouze strašidlo na vrabce, jak víme z prohlášení čtyřiceti vědců, kteří se touto obavou zabývali na žádost Evropského úřadu pro bezpečnost potravin (EFSA).
Prohlásili gen nptII za bezproblémový, protože se běžně vyskytuje všude kolem nás včetně naší potravy a tudíž i v nás. Ví to ostatně každý, kdo alespoň semestr studoval mikrobiologii.
Jenže v oněch strašících organizacích mají jiné vzdělání nebo úmysly, a tak komisař Dalli svým rozhodnutím rozproudil kampaň obviňující ho, že nás vystavuje nebezpečí neúčinnosti antibiotik.
K tomu, abychom si udělali úsudek o skutečném stavu věcí, kde proti vědcům stojí samozvaní „vědečtí poradci“, je nejlépe zamyslet se nad tím, co jsou antibiotika a jak je to s necitlivostí na jejich působení.
Rád bych úvodem citoval z knihy „Jak se dělá evoluce“ kolegů Zrzavého, Storcha a Mihulky (str. 56): Na počátku je jemná křehká bylinka, již občas někdo sežere.
Vyplatí se jí tedy investovat do výroby trnů a žahavých chlupů a těm, kdo ji žerou, nezbude než investovat do výroby nějakého protiopatření, třeba do tuhé kůže a do pohyblivého dlouhého jazyku, který se trnům vyhne.
Bylina začne investovat do syntézy alkaloidů, predátor musí vynalézt protijed (nevynalezne-li, vyhyne a vynalezne jej konkurence). Na počátku je jemná křehká bylinka, kterou občas někdo sežral; na konci je trnitá a jedovatá obluda, kterou také občas někdo sežere.
Tak se dělá evoluce ve viditelné biologii a stejně je tomu v té pro nás neviditelné. V půdě, hrabance, mokřině, kompostu a leckde je mnoho potravy v podobě odumřelých zbytků, ale je tam i mnoho zájemců. Nastává tlačenice o zdroje.
Trny a žahavé chlupy tady nejsou příliš v módě, zato chemické zbraně jen bují. Kromě stavebních látek těla, enzymů a dalších metabolických nezbytností se vyplatí investovat do chemikálií, které sousední konkurenty od stolu odpudí, ne-li přímo zničí.
Sousedům nezbude než investovat do enzymů a jiných obranných nástrojů, které ty jedovatosti zneškodní, nebo dovolí je ignorovat.
V této nám neviditelné společnosti se tak ustálí to, co se učí na vojenských školách: jedna strana vyvine zbraň a druhá musí zapnout, aby co nejrychleji měla obranu. Když je obrana uspokojivá, musí se vyvinout nová zbraň ….. A tak dokola…
Nyní si představme, že jeden člen tohoto chemického přetahování, nižší houba jménem Penicillium, podstrčí svou spóru pod víčko Petriho misky, kde na agarové půdě si pan Flemming pěstuje bakterie.
Spóra vyklíčí v mycelium a to, jak je jeho přirozeností, začne produkovat chemikálii odstrkující a hubící konkurenci o potravu. Obětí jsou bakterie na agaru a pan Flemming vidí, že kolem mycelia je zóna, kde žádné nerostou.
Začne pátrat po příčině a získá tu chemickou zbraň, kterou mycelium produkuje. Látku nazve, jak se sluší a patří, podle jména jejího výrobce „penicilin“.
Ukáže se, že chemický nástroj k obhajobě proti nevítaným ujídačům z prostřené mísy kdesi ve spadaném listí funguje i v těle živočichů včetně lidí. Je sláva veliká a obchod lukrativní.
Mladí adepti mikrobiologie běhají s vysterilizovaným sáčkem a lopatičkou a sbírají kdejakou ornici a hnilotinu, aby pak v laboratoři pátrali, zda tam nejsou další podobné produkty bojů o potravu v mikrosvětě. A byly.
Pocházely z organismů – byla to biotika – a působily proti jiným organismům – čili byla to anti-biotika.
Jak jsme viděli mezi organismy jako mezi armádami se vyvíjejí jak zbraně, tak také obrana proti nim. Proč tedy antibiotika měla jako zbraň takový úspěch a potlačila původce mnoha nemocí? Cožpak ty neměly protizbraň? Neměly. Bojovaly totiž na naprosto jiném bitevním poli.
Letadlo obvykle nemá ochranu proti podmořským torpédům a ponorka se nemusí starat, aby nebyla vidět radarem.
Bakterie působící záškrt se musí střetnout s protilátkami a zabijáckými lymfocyty, což jsou zcela jiné problémy nežli má třeba agrobakterium soupeřící s penicilliem o živiny ve spadlém jablku.
Jenže člověk použitím – a často zneužitím – antibiotik ta bojiště začal propojovat. Nejen jimi léčil i to, k čemu nebyla určena, třeba virózy, ale dokonce je dával drůbeži a jiným domácím zvířatům, aby rychleji přibývala. Patogenní mikroorganismy se s nimi setkávaly častěji a obranu si začaly budovat.
Rychle se zjistilo, že geny pro necitlivost k antibiotikům jsou často na plasmidech, což jsou samostatné menší molekuly DNA, které si bakterie ochotně předávají. Přenos necitlivosti s bakterie na bakterii je snadný. Necitlivost se tak stala postrachem lékařů a zákonodárci na to reagovali tím, že zakázali antibiotika přidávat do krmení.
Například v Rakousku teprve nedávno.
Proč se tedy přidávají geny necitlivosti do transgenních plodin? Jde o technickou pomoc. Vybraný gen se vnáší do jednotlivých buněk, kde se musí zapojit do souboru ostatních genů a pak se podílet na přepisování informace až do bílkovin, které jsou vykonavatelem požadované funkce nebo vlastnosti.
Cesta je to dlouhá a počet buněk, ve kterých dospěje do zdárného konce, je malý. Jak ty povedené vybrat? Řekněme, že chceme přenést gen, který dodá jablku vůni broskve. Museli bychom po postupu vnášejícím gen ze všech použitých buněk regenerovat rostlinu, jabloně vysadit, počkat, až urodí jablka a ta ochutnávat.
Přitom úspěšnost může být třeba jen procento. Tudy cesta nevede.
Proto se k žádanému genu přidá gen necitlivosti na antibiotikum a po přenosu tohoto tzv. konstruktu se buňky pěstují na půdě s přidáním patřičného antibiotika. Vyrostou jen ty, v nichž se konstrukt úspěšně zařadil a projevil, protože nepovedené gen necitlivosti nemají, nebo se neprojevil, a tak jim antibiotikum nedovolí růst.
Vyroste tedy právě jen ono jedno procento úspěšných transformantů. S těmi se pak pracuje dál. Samozřejmě jsou metody, jak potom onen gen necitlivosti vyřadit. Dnes se používá místo antibiotik jako selekčního činitele herbicidů.
Ale použití antibiotik je u dříve vyvinutých transgenních plodinách jaksi „zaběhaná“ metoda a odstraňování genu v pozdějších fázích není jednoduché.
Vraťme se však mezi běžné mikroorganismy třeba v půdě na louce, kde probíhá boj okolo stolu s živinami. Z kolotoče dění zbraň-obrana je zřejmé, že obranných prostředků bude nejméně tolik jako zbraní, spíše více. Tedy genů nesoucí necitlivost než genů pro výrobu antibiotik.
Skutečně se zjistilo, že mikroorganismy isolované z půdy nemají necitlivost na jedno, ale hned několik antibiotik. Tím se dostáváme zpátky k bramboru Amflora a genu nptII. Kanamycin je jedno z mnoha antibiotik, – koncovka –mycin je u antibiotik známkou, že pocházejí z hub nebo příbuzných mikroorganismů (streptomycin ze streptomycet a podobně).
Patří k oněm zbraním, které se vyvinuly ve společenstvu rozkladačů organických zbytků a tedy tam budou i geny necitlivosti.
Můžeme se proto vydat hledat gen nptII třeba do ornice. Najdeme ho skoro v každé desáté až dvacáté bakterii. Před lety, kdy se do transgenních odrůd používaly i geny necitlivosti na penicilin, sledovali přirozený výskyt takové necitlivosti mezi bakteriemi v půdě na Ecole Centrale de Lyon.
Pod běžným kukuřičným polem bylo necitlivých 5,5 až 8% půdních bakterií a v půdě prérie překvapivě 54 až 70%. Uvážíme-li, že gram půdy je osídlen stovkami milionů až miliardou bakterií, je to úctyhodné množství; ale nic divného – půda prérie je na živiny chudá a boj je tvrdý.
Na druhé straně nám to říká, proč vědecký panel prohlásil gen nptII za bezproblémový, neb je takřka všudypřítomný.
Je tu ještě jedna okolnost, která může uklidnit lékaře. Vědí dobře, že přenos genu bakterie – bakterie je běžný. Zato přenos rostlinná buňka – bakterie nikdo zatím přes mnohé snahy neprokázal. Odborníci i v teoretických úvahách o takové možnosti vyjmenovávají řadu zábran takové příhody…
Takže díky komisaři Dalli mohou naši bramboráři sázet brambor Amfloru na Vysočině a my budeme vědět, že se není čeho bát.
Bakterie, na které antibiotika nezabírají
Datum: 17.09.2020
Trpíte neustálými infekty,záněty a antibiotika nezabírají? Důvod je více než jasný! Bakterie, které vám zánět způsobují jsou rezistentní na antibiotika. Dnes již existuje oficiální seznam dvanácti druhů bakterií, na které antibiotika nezabírají.
Když v roce 1928 objevil Alexander Fleming penicilin znamenalo to velký zlom v medicíně. Díky němu se podařilo, zachránit velké množství lidských životů a medicína začalo svojí novou epochu.
Penicilin se stal nepostradatelným díky své účinnosti proti bakteriálním infekcím streptokoky, stafylokoky a mnohými dalšími bakteriemi. Jeho účinnost, stejně jako u dalších antibiotik spočívá v pozastavování syntézy buněčných stěn bakterií a aktivování enzymů, které následně způsobují buněčnou smrt.
Postupně bylo zejména v období padesátých a šedesátých let uváděno na trh velké množství dalších druhů antibiotik. Lidstvo nabralo dojem, že se již není čeho bát, vždyť přeci máme antibiotika, ty nás zachrání!
Nesprávné užívání antibiotik
Antibiotika se předepisovala na kašel, na rýmu, lidem i zvířatům, a hlavně i tam, kde nebyla opodstatněná. Antibiotika totiž působí jen na bakterie, rozhodně ne na viry, to znamená na virové chřipky či nachlazení.
Vysoké nadužívání antibiotik postupem času způsobuje rezistenci bakterií na ně. Vznik a růst bakterií rezistentních na antibiotickou léčbu narůstá geometrickou řadou. Prostě, antibiotika přestávají účinkovat!
Rezistence vůči antibiotikům není u bakterií nic nového a již dlouho probíhá závod, kdy se medicína snaží zůstat o krok před čím dál odolnějšími mikroorganismy tím, že vyvíjí nová a nová antibiotika.
Ale poslední nová třída těchto léků byla přitom vynalezena v roce 1987.
Od té doby dochází už jen k modifikacím stávajících antibiotik a i těch je málo, mezi roky 2009 a 2013 byly v USA schváleny jen dva takové nové léky.
Nová antibiotika?
Pro farmaceutické společnosti není zajímavé investovat do vývoje nových léků na bakteriální infekce.
Tyto léky totiž pacient neužívá dlouhodobě tak jako třeba lék na tlak či cholesterol, tudíž finanční efekt není tak výnosný.
Je to jeden z hlavních důvodů, proč byl vývoj nových antibiotik téměř zastaven a dnes vlády některých států pod tlakem narůstajících, těžko léčitelných bakteriálních onemocnění začínají sami financovat výzkumy nových preparátů.
Světová zdravotnická organizace vydala seznam 12 druhů bakterií, na něž nezabírají dostupná antibiotika:
Pseudomonas aeruginosa – způsobuje záněty močových cest a středního ucha
Enterobacteriaceae – způsobuje záněty močových cest a trávicího traktu
Acinetobacter baumannii – způsobuje zánět plic
Enterococcus faecidum – způsobuje záněty močových cest a gynekologické záněty
Staphylococcus aureus – způsobuje velkou škálu zánětů a infekcí
Helicobacter pylori – způsobuje záněty žaludku a vředy
Campylobacter a Salmonella – způsobuje střevní onemocnění
Neisseria gonorrhoeae – způsobuje kapavku
Doporučení
Pokud onemocníte nějakým zánětem v první řadě byste si měli vyžádat všechna vyšetření a zejména kultivaci dříve, než vám budou podána antibiotika.
Důležité je odlišit, jestli se opravdu jedná o bakteriální infekci, a pokud ano, jaký typ bakterie jí způsobuje a jaké antibiotikum je na ní účinné. Až potom antibiotikum nasadit.
Jestliže se vyšetření dělají až po využívání jednoho či více balení antibiotik, která nezafungovala optimálně, tak jsou výsledky zkreslené. Výjimkou jsou urgentní stavy, kdy je nutné pacienta stabilizovat.
Nová naděje
Lidé, kteří se zabývají přírodní medicínou vědí, že velkou nadějí jsou medicinální houby. Jedná se zejména o dřevokazné houby pocházející ze zemí Dálného východu, ale některé nalezneme i v našich evropských lesích.
Pokud tyto houby chceme využívat jako přírodní medicínu, je potřeba je upravit tak, aby naše tělo bylo schopné z nich přijmout látky, které podporují náš imunitní systém, a těmi jsou betaglukany. Betaglukany v těle působí tak, že zvyšují počet a zejména kvalitu bílých krvinek. Je to vlastně takové „hnojivo a výživa“ našich bílých krvinek.
Prostřednictvím kvalitních bílých krvinek může organismus lépe bojovat proti virům, bakteriím, různým toxinům, zánětům a plísním. Medicinální houby jsou jeden z mála přírodních prostředků, který dokáže velmi účinně působit i proti toxickým plísním v organismu.
Jak správně používat medicinální houby?
Aby se betaglukany do těla vstřebaly je nutné je z houby uvolnit. To se dělá speciálním postupem, při kterém vznikne tzv. koncentrát. Koncentrát vzniká luhováním byliny nebo houby v luhovacím mediu, kterým je nejčastěji voda.
Silný výluh, který obsahuje koncentrovaný komplex účinných látek obsažených v houbě je speciální technologií vysušen na prášek. Tento prášek se pak dávkuje do jednotlivých kapslí.
Koncentráty mají vysokou kvalitu, vysokou vstřebatelnost a jsou velmi účinné. Koncentráty obsahují daleko více betaglukanů než namletá houba a jeho vstřebatelnost v organismu je velmi vysoká.
Léčivé houby mají ještě jednu skvělou vlastnost. Společně působí synergicky. Při jejich správné kombinaci v jednom přípravku se jejich účinky pozitivně násobí, a to také i s využitím bylin, vitamínů a minerálů. Pokud tedy chceme dosáhnout lepšího léčivého účinky, vždy je dobré užívat přípravky s kombinací hub.
Najděte si vhodné byliny a houby sami nebo nás kontaktujte. Rádi vám doporučíme přírodní preparáty právě pro vás. [email protected]
Nechcete přijít o další články? Zde vyplňte svůj e-mail
Odesláním souhlasíte se zpracováním osobních údajů
Zodpovědný přístup k antibiotikům
Státní veterinární správa (SVS) si v rámci „Antibiotického týdne“ připomíná nutnost zodpovědného přístupu k používání antibiotik, respektive všem antimikrobikům. Nevhodné nebo nadměrné užívání antibiotik může vést k větší odolnosti baktérií, což je nebezpečné pro zdraví zvířat i lidi.
SVS proto dlouhodobě šíří informace nabádající k odpovědnému používání veterinárních antibiotik, provádí kontrolu jejich používání a to včetně sledování případných zbytků (reziduí) v potravinách živočišného původu po podání antimikrobik zvířatům.
Pro konzumenta to znamená, že tuzemská produkce masa, mléka, vajec a medu je monitorována s využitím moderních a velmi citlivých laboratorních technik dle pečlivě nastavených pravidel.
O tom, že si zainteresované subjekty začaly uvědomovat důležitost zodpovědnějšího přístupu k antibiotikům, svědčí klesající spotřeba antibiotik v chovech, která se dle dostupných údajů v posledních pěti letech snížila téměř o polovinu (46% pokud vztáhneme na populaci chovaných hospodářských zvířat). V mezinárodním srovnání v rámci třicítky států Evropy se spotřeby antimikrobik v českých chovech pohybují okolo průměru. Zacházení s antimikrobiky ve veterinární oblasti tedy zaznamenalo významný posun směrem k výraznému snížení a racionalizaci podání.
V posledních letech se nejen poukazuje na rizika pro lidské zdraví plynoucí jak z možného přenosu přímo rezistentních bakterií, tak i „přenosu rezistencí“ mezi jednotlivými mikroorganismy, tak z případných zbytků antibiotik v potravinách živočišného původu, ale i zátěže pro životní prostředí ve spojení s výrobou a používáním antimikrobik.
Veterinární dozor si je vědom rizik plynoucích z nesprávného a nadměrného použití veterinárních léčiv obecně. V rámci národního monitoringu reziduí a kontaminatů (tzv. cizorodých látek) proto mimo jiné sleduje výskyt nadlimitních hodnot antibiotik u všech kategorií potravin živočišného původu.
Monitorováno je rovněž užívání antimikrobiálních látek v chovech.
Celý systém má směřovat k tomu, aby byla veterinární antibiotika používána s plnou odpovědností a pouze v případech indikovaných na základě přesné diagnózy stanovené veterinárním lékařem a vždy, když je to možné při laboratorně potvrzené citlivosti původce onemocnění k příslušnému antimikrobiku.
V roce 2017 bylo v rámci národního monitoringu vyšetřeno celkem 2193 vzorků živočišných komodit (masa a vnitřností jatečných zvířat, ryb, mléka, medu, vajec, zvěřiny a ryb) na rezidua antimikrobik.
Maximální limit reziduí (maximální přípustné množství) byl překročen pouze ve čtyřech případech. Šlo o tři prasnice a jedno tele. Naopak, v žádném ze vzorků syrového mléka, ryb, vajec ani medu od českých chovatelů nebylo překročení limitu zjištěno.
Státní veterinární správa kontroluje také chovatele a soukromé veterinární lékaře z hlediska používání léčiv, vedení evidence léčby a dodržování ochranných lhůt u léčiv.
V letošním roce bylo dosud překročení maximálního limitu zjištěno v šesti případech (býk, dojnice, 3x prasnice, tele). Vždy se jednalo o individuálně léčená zvířata. Z dlouhodobého hlediska se v této oblasti situace zlepšuje.
Další, řádově stovky vzorků, jsou vyšetřovány na jatkách při každém sebemenším podezření na nedodržení ochranné lhůty nebo na předchozí léčbu zvířat. Také zde výsledky vyšetření antimikrobik vykazují jen ojedinělé nadlimitní nálezy.
Ve všech případech zjištění nevyhovujícího nálezu jsou nařízena opatření k zabránění uvádění kontaminované potraviny ke spotřebiteli a jsou zpřísněna kritéria dozoru na farmě s cílem zabránit většinou nesprávnému použití léčiva nebo nedodržení ochranné lhůty.
V případě nedodržení pravidel správného používání antimikrobik následují sankce a vyloučení potraviny z oběhu.
Vzorky na stanovení reziduí antibiotik jsou odebírány rovněž při kontrolách v místech určení potravin z jiných členských států.
V roce 2017 bylo odebráno a vyšetřeno celkem 1462 vzorků živočišných komodit (masa a masných výrobků, mléka a mléčných výrobků, vajec a vaječných výrobků, produktů rybolovu a medu) na rezidua antimikrobik. Maximální limit reziduí byl překročen v šesti případech.
Šlo o jednu dojnici (nadlimitní vzorek svaloviny, jater i ledvin), jedno tele (nadlimitní vzorek svalu a ledviny) a jedno prase (nevyhovující výsledek v ledvině).
Maximální povolené limity pro antibiotika (pro jejich rezidua v potravinách) jsou nastaveny tak, aby nevyvolaly nežádoucí účinky na lidské zdraví po celý život. Na jejich stanovení se podílí Evropská léková agentura (EMA).
Stanovení ochranné lhůty pro každý veterinární léčivý přípravek má pak v rukou EMA pro centralizovaně registrované přípravky s platnou registrací v rámci celé EU, či národní lékové agentury, u nás je to Ústav pro státní kontrolu veterinárních biopreparátů a léčiv v Brně (ÚSKVBL) pro veterinární léčivé přípravky registrované dalšími mezinárodními postupy nebo národně.
Antibiotika se v chovech hospodářských zvířat používají v medicínsky odůvodněných indikacích s cílem zachování dobrého zdravotního stavu a užitkovosti a jejich odpovědné používání přináší řadu pozitiv.
Minimalizují například četnost, závažnost a zdravotní dopady výskytu infekčních onemocnění zvířat a s tím spojené i nepříznivé ekonomické dopady.
Proto, že používání antibiotik přináší také řadu rizik, je v celé Evropské unii od roku 2006 zakázáno používat antibiotika coby stimulátorů růstu a produkce u potravinových zvířat, k čemuž do té doby mohlo legálně docházet.
V České republice se díky opatřením na úrovni Ministerstva zemědělství, chovatelů a veterinárních lékařů zlepšuje zdravotní stav zvířat a některá ekonomicky i medicínsky závažná onemocnění zvířat se daří z chovů postupně „vymýtit“.
Petr Vorlíček
tiskový mluvčí SVS