| Pondělí: | 9:00 – 12:00 | 12:30 – 13:00 prim. MUDr. Jiří Toman |
| Úterý: | |
| Středa: | |
| Čtvrtek: | |
| Pátek: | |
| Sobota: | |
| Neděle: |
Budova: Pavilon 1 CHIRURGICKÝCH OBORŮ
Poloha: I. patro
- Oddělení: Chirurgické oddělení
- Kontakt: 566 801 248
- eAmbulance: Kliknutím na logo eAmbulance se můžete objednat on-line.
Do všech specializovaných ambulancí jsou pacienti objednáváni na telefonním čísle 566 801 240 od 6.00 do 14.00 hodin nebo prostřednictvím e-ambulance.cz
Spektrum péče:
- konzultace nálezů komplikovaných případů a zvláště rizikových pacientů, sledování pacientů s komplikovaným pooperačním průběhem
- klinické proktologické vyšetření, anoskopie, rektoskopie, endoskopický odběr materiálu k mikroskopickému vyšetření, objednávání termínu hospitalizace a operace, pooperační sledování stavu
- ultrazvukové vyšetření rekta
Kde nás najdete?
pavilon chirurgických oborů, 2. patro
Koloproktologická ambulance pečuje o pacienty s onemocněním konečníku. Nejčastějšími obtížemi jsou hemoroidy (‚zlatá žíla‘) a trhliny konečníku.
Současně se podílíme na řešení pacientů s nádorovým onemocněním konečníku, a to jak v diagnostice, tak léčbě pacientů s nezhoubnými a nízce zhoubnými nádory konečníku, u kterých provádíme operaci pomocí v našem kraji unikátního přístroje – operačního rektoskopu.
Možnosti diagnostiky Základní diagnostickou pomůckou každého lékaře jsou jeho smysly. Jako první tedy využíváme vyšetření pohledem a pohmatem. V koloproktologii hmatáme prstem oblečeným v rukavici zavedeným do konečníku. Jako lubrikant slouží vazelína nebo olej.
Anoskopie je metoda vyšetření vnitřní části řitního kanálu pomocí jednoduché trubice se zdrojem světla zavedené do konečníku. Touto metodou můžeme vidět to, co jsme doposud pouze hmatali.
Rektoskopie je metoda, kterou můžeme vid ět to, co již nemůžeme hmatat. Rektoskopem dosáhneme do vzdálenosti celého konečníku (cca 15-20 cm od řitního otvoru). Toto je základní diagnostické vyšetření nemocí konečníku. Asi 90% nádorů tlustého střeva je dostupných rektoskopem.
Kolonoskopie je metoda, kterou v naší nemocnici provádí gastroenterologická ambulance interního oddělení. S pomocí kolonoskopu můžeme vidět celé tlusté střevo.
Před vyšetřením je nutná speciální příprava a mnohdy je prováděno s léky na utlumení bolestí, neboť může být nepříjemné až bolestivé. K vyšetření objednáváme nejčastěji pacienty s příznaky krvácení z konečníku.
Transrektální ultrazvuk je vyšetřovací metody, při které vidíme nejen na povrchu, ale hlavně do hloubky střevní stěny. Používá se při něm speciální ultrazvuková sonda, která se zasouvá do konečníku.
Nejčastěji se používá k detekci hnisavých či jiných dutin kolem konečníku, trhlin a k diagnostice hloubky prorůstání benigních a maligních nádorů konečníku včetně detekce ev. zvětšených uzlin v okolí konečníku. Díky tomu můžeme přesně určit stadium pokročilosti nádorů.
Nejčastější onemocnění v koloproktologii Hemoroidy Hemoroidy, rovněž známé jako zlatá žíla, jsou přirozené polštářkovité útvary tvořené cévami ve střevní sliznici v dolní části konečníku v místě, kde se setkává konečník s análním otvorem.
Podél svěrače je tato normální tkáň odpovědná za úplné uzavření řitního otvoru, čímž zabraňuje úniku stolice. Během pohybu střev se tyto polštářky zmenšují, aby stolici umožnily průchod ven.
Tyto polštářky má ve střevě každý; problémy se začnou projevovat teprve tehdy, když se zvětší více než by měly.
- Příčiny vzniku hemoroidů
- Dělení hemoroidů
- Zde můžete shlédnout video o stadiích hemoroidů. ( VIDEO UKÁZKA)
Zvětšení hemoroidů může způsobit mnoho faktorů a přesná příčina není vždy u každého pacienta zřejmá. Mezi rizikové faktory patří: tlačení na stolici při pohybu střev nebo příliš tuhá stolice nebo těhotenství, oslabení tkáně ve starším věku, nezdravý způsob života (nedostatek tělesného pohybu, špatné stravovací návyky, alkohol, atd.) Hemoroidy jsou normálně uchyceny v oblasti svěrače pomocí svalů a tkáně. Pokud je na ně vyvíjen příliš velký tlak, jejich zajišťovací systém se může poškodit a hemoroidy se nafouknou. Vyhřeznou-li ven z análního otvoru, označují se jako vyhřezlé hemoroidy. Zvětšené hemoroidy se zařazují do čtyř stádií podle jejich velikosti a závažnosti. Klasická léčba hemoroidů Chirurgická léčba hemoroidů je indikována již od II. stadia. Běžné metody ošetření vyhřezlých hemoroidů zahrnují jejich podvázání, aby se odřízl přívod krve (nazývá se ligace), nebo jejich kompletní chirurgické odstranění. Volba postupu obvykle závisí na velikosti hemoroidů. V závislosti na tom, která metoda se použije, se rána nechá zahojit otevřená nebo se sešitím uzavře. V obou případech to může být pro pacienta velmi bolestivé, neboť rány se nacházejí ve velmi citlivé části těla. To může vyžadovat hospitalizaci pacienta v délce tří až deseti dnů a pacient může potřebovat volno z práce v délce až čtyř týdnů.
Vzhledem k tomu, že ošetření a jeho důsledky jsou často mimořádně nepříjemné, mnoho pacientů v minulosti raději dalo přednost tomu, problém neřešit, než navštívit lékaře.
Namísto bolestivých operací nabízíme na našem pracovišti metodu HAL (Haemorrhoidal Artery Ligation / podvázání hemoroidálních žil) – bezpečnou, rychlou a účinnou úlevu od hemoroidů.
Proč zvolit právě HAL? Koncepce metody HAL byla vyvinuta v roce 1995 Dr. Morinagou v Japonsku. Je obzvláště účinná u hemoroidů II. a III. stupně. Použití metody HAL zabere pouze několik minut a dá se provádět pod různými typy anestezie.
Doporučíme Vám anestezii, která je pro Vás nevhodnější. Většina pacientů se může vrátit do práce do několika dnů po zákroku.
Riziko následného krvácení je mnohem menší než u jiných metod, a jakékoli další komplikace, k nimž může po zákroku dojít, jsou pouze méně závažné a vyskytují se poměrně zřídka.
Tento postup byl do dnešní doby proveden u desetitisíců pacientů na celém světě a jeho výsledky jsou výborné.
Statistiky ukazují, že ošetření hemoroidů metodou HAL není jen méně bolestivé a pacient se rychleji uzdraví než u jiných invazivnějších metod, ale že je i stejně účinné! Postup Do análního otvoru se jemně zavede miniaturní ultrazvukový nástroj Doppler a lékař provede za pomocí zvukového signálu přístroje lokalizaci přesného místa, kde se nacházejí cévy zásobující hemoroidy krví.
Vzhledem k tomu, že steh není umístěn v řitním otvoru, ale v dolní části rekta, kde téměř nejsou nervová zakončení, je celý zákrok pro pacienta skutečně bezbolestný.
Lékař pak provede podvázání každé cévy (ligace), a to tak, že kolem ní udělá steh a jeho konce zaváže. Když se tak dosáhne odstřihnutí přívodu krve k hemoroidům, tlak v nich se téměř okamžitě sníží a začnou se smršťovat.
Po jednom až dvou týdnech už nejsou patrné a symptomy ustupují. Tam, kde je to zapotřebí (například v případě hemoroidů III. nebo IV.
stupně) se dá rovněž použít HAL-RAR (rekto-anální korekce) a dosáhnout tak přemístění vyhřezlých hemoroidů.
Zde můžete shlédnout video o metodě HAL. ( VIDEO UKÁZKA)
Metoda RAR Metoda bezprostředně navazuje na zákrok metodou HAL. Neprovádí se však po celém obvodu konečníku, ale pouze v místech, kde hemoroidy vyhřezávají.
Steh není, stejně jako u metody HAL umístěn v řitním otvoru, ale v dolní části rekta, kde téměř nejsou nervová zakončení.
Z toho vyplývá, že celý zákrok je pro pacienta oproti klasické operaci skutečně výrazně méně bolestivý.
Postup
Vycházíme ze situace, kdy byla provedena metoda HAL. Nejprve se vytvoří steh od shora dolů. Zařízení je navrženo tak, aby jehla zachytila pouze vyhřezlou tkáň.
Konce vlákna se stáhnou dohromady a nahoře se zavážou. To má za následek, že visící hemoroidy se vytáhnou směrem nahoru.
Tímto ‚zvednutím‘ se hemoroidy vrátí tam, kam patří. Tkáň se zajizví a hladce se začlení zpět do anální tkáně. Zde můžete shlédnout video o metodě RAR. ( VIDEO UKÁZKA) Úspěšnost Podle výsledků studií prováděných po celém světě je úspěšnost metody mezi 90% – 96%, kdy je výsledkem pacient bez obtíží.
Důležitým faktorem je spokojenost pacientů po operaci, která se pohybuje okolo 95%. To znamená, že pouze jeden pacient z dvaceti není s výsledkem spokojen. Tyto výsledky jsou srovnatelné s klasickou operační metodou, ovšem za výrazně vyššího komfortu pacienta.
Naše výsledky jsou po provedení desítek operací touto metodou srovnatelné.
Řitní trhlina Řitní trhlina neboli anální fisura je bolestivé onemocnění, které vzniká nejčastěji poraněním řitní sliznice tuhou stolicí (při zácpě).
Projevuje se značnou bolestivostí konečníku, která se zvyšuje při a po stolici a přetrvává až několik hodin.
Bývá provázena krvácením jasně červené krve (jedná se tedy o čerstvou krev, která nepochází z vyšších částí trávicí trubice).
- Léčba řitní trhliny
Řitní trhlina se buď zhojí spontánně (sama), nebo obvykle po 3 dnech přejde do chronického stadia. Léčba je buď konzervativní, nebo chirurgická.
Chirurgická léčba je zaměřena jednak na zhojení trhliny ve stěně konečníku a jednak na ovlivnění napětí análních svěračů. Provádí se rozšíření konečníku (divulze anu) v místní či krátké celkové narkóze, což umožní prokrvení natržených okrajů fisury a zlepšení hojení. Někdy připojujeme vyříznutí fisury a strážného hrbolku.
Komplikace řitní trhliny Komplikací onemocnění je chronický stav. Pacient, který trpí anální fisurou, má nepříjemné pocity během a po stolici, proto pak i méně jí, chodí méně často na stolici, zadržuje stolici a celý stav se více a více zhoršuje.
Operativní řešení obvykle není řešením konečným, jelikož se stav často vrací a výkon se musí opakovat.
- Operační rektoskop – moderní metoda operace nádoru konečníku Operační rektoskop je přístroj, pomocí kterého je možno operovat nezhoubné a nízce zhoubné nádory konečníku do vzdálenosti cca 15-20 cm od řitního otvoru.
- Operace se provádí speciálním přístrojem, který umožňuje odstranění nádoru zevnitř střeva přes konečník – tedy bez nutnosti jizvy na břiše či kdekoliv jinde.
Do konečníku je zaveden 5cm široký tubus, přes který celá operace probíhá. Přes prostorovou (stereoskopickou) optiku vidí operatér to, co se děje v operačním poli.
Nástroji zavedenými přes tubus celou operaci provádí. Na konci první fáze operace celý nádor přes tubus vyndá z konečníku a odešle na histologické vyšetření.
Poté následuje sešití okrajů rány po odstraněném nádoru. I tato fáze probíhá přes konečník.
Zde můžete shlédnout video o operačním rektoskopu. ( VIDEO UKÁZKA)
Ačkoliv se může zdát, že je zde velké riziko poranění konečníku takto velkým nástrojem (průměr 5cm), komplikace ve smyslu poškození svěračů jsou velmi vzácné a metoda je velmi šetrná k pacientovi.
Zaručuje velmi krátkou dobu hospitalizace (obvykle jen několik dnů) a při dodržování určitých vyprazdňovacích návyků a dietního režimu je velmi dobře snášena pacienty. Ti se mohou velmi brzy vrátit do běžného života.
Proktologické instrumentální vyšetření
Anoskopie se provádí v poloze na kolenou a loktech. Čištění konečníku klyzmatem před tímto vyšetřením není nutné. Anoskop (obr. 1 A,B) je kónický tubus (asi 7 cm dlouhý a 2cm široký) s lehce zkoseným koncem a s držadlem. Do přístroje je vsazeno osvětlení. Anoskopy se vyrábějí kovové nebo plastové (na jedno použití). Anoskop s mandrénem (zavaděčem) potřený lubrikantem se šetrně zavede do řitního kanálu. Po vytažení mandrénu se za pomalého povysouvání anoskopu prohlíží vnitřní stěna řitního kanálu a nejnižší část konečníku. Lékař si všímá charakteru stolice (přítomnosti hlenu, hnisu, krve) vzhledu sliznice, přítomnosti polypů, nádoru, hemoroidů nebo ústí píštělí. Tubusem anoskopu lze zavést bioptické kleště a bezbolestně odebrat vzorek sliznice či podezřelé tkáně k mikroskopickému vyšetření. Tubus je také využíván jako pracovní kanál k ambulantnímu ošetření hemoroidálních onemocnění.
Rektoskopie se obyčejně provádí na konečníku vyčištěném mikroklyzmatem půl hodiny před vyšetřením. Pacient je v poloze na kolenou s opřením o prsa při pokrčených loktech (poloha genupektorální) a prohnutím v bederní páteři, přičemž hluboce a klidně dýchá otevřenými ústy. Rektoskop (obr. 2 A,B) je tubus asi 30 cm dlouhý a 2 cm široký, opět s osvětlením a mandrénem. Dalším příslušenstvím je balonek, kterým lze do konečníku vpravit malé množství vzduchu k rozepnují ampuly konečníku, čímž se získá dobrý přehled při vyšetření.
Také rektoskopy lze použít kovové nebo plastové (jednorázové). Tubus s mandrénem potřený lubrikantem je zaveden za řitní kanál. Dále se mandrén vytáhne a po instilaci vzduchu balonkem pokračuje zavádění za kontroly zraku. Při vhodné anatomické konfiguraci a současně dobré spolupráci pacienta lze prohlédnout nejen celý konečník, ale i přechod esovité kličky tlustého střeva v konečník. I přes šetrné a nenásilné zavádění rektoskopu může být toto provázeno nepříjemným pocitem v břiše a pocitem nucení na stolici (zvláště po vpravení vzduchu balonkem). Stěžuje-li si pacient při zavádění přístroje na bolest, je nutné vyšetření přerušit. Zavedeným tubusem pak lze pomocí speciálních kleští bezbolestně odebírat vzorky tkáně (nádorové, zánětlivé) k mikroskopickému vyšetření.
Není-li výše uvedenými vyšetřeními zjištěna příčina obtíží pacienta nebo odhalen zdroj krvácení, je nutné provést koloskopické vyšetření.
Koloskopie umožní prohlédnout celé tlusté střevo, konečník a řitní kanál, často i konečnou část tenkého střeva. Provádí se po dokonalém vyprázdnění obsahu tračníku roztokem projímací soli den před vyšetřením. Pacient je v poloze na levém boku a zádech, často se nitrožilně aplikuje zklidňující a bolest tlumící prostředek, protože vyšetření není příjemné. Délka vyšetření bývá v průměru od 15 do 30 minut. Koloskop (obr. 3 A,B) je flexibilní optický přístroj dlouhý asi 120 cm, který obsahuje zdroj studeného světla a objektiv pro přenos obrazu z vnitřku střeva na obrazovku, kterou lékař při vyšetřování pozorně sleduje. Koloskop umožní rozfouknutí stěny střeva, oplach stěny a odsátí tekutého obsahu, odstranění menších polypů nebo odběr vzorků tkání, zejména při nálezu zánětu či nádoru.
MUDr. Martin Kouda
Vyšetření hemoroidů
Při podezření na hemoroidy a vždy, když se objeví krvácení z konečníku, je nutné navštívit praktického lékaře, který vás doporučí do ordinace specialisty na oblast rekta – proktologa.
Je nutné počítat s tím, že lékař bude chtít váš konečník vidět a samozřejmě i vyšetřit. Je především ve vašem zájmu, aby lékař provedl všechny potřebné postupy vedoucí ke správné diagnóze.
Jakkoliv to pro vás může být nepříjemné, proktolog je profesionál, který vyšetření provede s ohledem na vaše soukromí.
Při vyšetření je třeba odlišit hemoroidy od jiných onemocnění konečníku, kterých je celá řada. Patří mezi ně řitní trhliny, polypy, kondylomata, píštěle, abscesy, kvasinkové infekce, nespecifické střevní záněty (Crohnova choroba a ulcerózní kolitida) a také nádorové onemocnění – kolorektální karcinom. Vyšetření u proktologa se skládá z několika částí:
Lékař zahájí vyšetření rozhovorem na téma výskytu onemocnění v rodině, charakteru, intenzity a doby trvání obtíží a dalších nemocí, včetně alergií a užívání léků. Také se zeptá na nádorová onemocnění u příbuzných, zejména na výskyt rakoviny konečníku a tlustého střeva.
Následuje celkové vyšetření pacienta zaměřené na oblast břicha a malé pánve včetně vyšetření konečníku pohledem a pohmatem. Vyšetření per rectum provádí lékař prstem v latexové rukavici za použití znecitlivující masti. Vyšetření se provádí v poloze „na čtyřech“, která může být nepříjemná, ale k provedení vyšetření je nutná. Toto vyšetření trvá přibližně jednu minutu.
- Anoskopie je vyšetření análního kanálu pomocí anoskopu. Anoskop je krátká neohebná trubice, která slouží lékaři k prohlídce celého análního kanálu a oblasti nad svěrači. Vyšetření trvá jen několik minut a je nebolestivé, protože lékař používá gel způsobující místní znecitlivění a anoskop zavádí do konečníku šetrně.
- Rektoskopie je obdobná metoda, která lékaři umožní prohlédnout celou oblast konečníku. Rektoskop je neohebná trubice asi třicet centimetrů dlouhá, opatřená optickým systémem a studeným světlem. Po nasazení optiky proktolog pozoruje svým zrakem vnitřek konečníku. Vyšetření trvá přibližně deset minut a opět se při něm používá znecitlivující gel, takže není třeba se bát bolesti. Rektoskopem také lékař může bezbolestně odebrat vzorky tkáně na další vyšetření.
- Sigmoideoskopie je vyšetření konečníku a části tlustého střeva pomocí ohebného endoskopického přístroje o průměru přibližně jeden centimetr. Obraz je přenášen na obrazovku. Vyšetření trvá přibližně patnáct minut a může se po dohodě s lékařem provádět v částečném utlumení, analgosedaci, která zmírní vnímání nepříjemných pocitů a tlaku v břiše při vyšetření.
- Ultrazvukové vyšetření konečníku slouží k vyšetření sliznic rekta. Probíhá stejně jako jiná ultrazvuková vyšetření a používá se při něm sonda, která se zavádí do konečníku. Průběh vyšetření sleduje lékař na obrazovce ultrazvukového přístroje. Vyšetření trvá několik minut a je nebolestivé.
K potvrzení vnitřní hemoroidů většinou stačí výsledek rektoskopie, ale při nálezu krve ve stolici by měla být zejména u starších pacientů provedena kompletní kolonoskopie k vyloučení kolorektálního karcinomu, který mohou hemoroidy zamaskovat.
Jak se na vyšetření připravit?
Před plánovaným vyšetřením je důležité dobře vyprázdnit dolní část tlustého střeva. Způsoby se liší podle zvyklostí jednotlivých ambulancí. Využívá se aplikace vlažné vody do konečníku (klyzma), zavádění glycerinových čípků či využití rektálního roztoku s aplikátorem (Yal).
Vyšetření konečníku
Vyšetření konečníku neboli jinak také vyšetření per rectum či indagatio per rektum ( tj. vyšetření pacienta prstem přes konečník) patří mezi základní vyšetření. Jedná se o velice důležité, avšak bohužel poměrně často opomíjené vyšetření.
Nejedná se totiž o vyšetření příjemné pro pacienta ani pro lékaře, přesto však má svoje opodstatnění a zkušený lékař může díky němu získat řadu cenných informací. Přitom se jedná o vyšetření rychlé, levné a vysoce efektivní.
Záchyt závažných patologických stavů ( například záchyt nálezu kolorektálního karcinomu – tedy zhoubného nádoru postihujícího tlusté střevo a konečník ) tímto vyšetřením je rozhodně nezanedbatelný. Vyšetření konečníku se používá u nemocného zejména při podezření na onemocnění konečníku nebo prostaty.
Jeho provedení je důležitou podmínkou pro včasný záchyt nádorů. V rámci komplexní lékařské prohlídky pacienta by je měl provádět každý lékař, také se dnes vyšetření per rectum běžně provádí jako součást přijímacího vyšetření při hospitalizaci pacienta na oddělení, ať už jsou příčiny hospitalizace jakékoliv.
Vyšetření konečníku patří k nejstarším lékařským vyšetřením. Toto vyšetření se provádělo již ve starověkém Egyptě. V Řecku a Římě se k tomu účelu používala speciální kovová zrcadla. Vyšetřovací nástroje pro vyšetření konečníku se postupně zdokonalovaly.
Základním a nejjednodušším způsobem používaným i v moderní medicíně zůstává vyšetření pomocí prstu. Vyšetření konečníku musí předcházet důkladný pohovor lékaře s pacientem ( tj. odebrání tzv.
anamnézy – tedy předchorobí ), při kterém se lékař vyptává zejména na existenci případného krvácení z konečníku, bolestí konečníku, na existenci případné protruze konečníku neboli prolapsus recti, či procidentia recti, což znamená výhřezu konečníku, který je viditelný jako kónický útvar vyčnívající z řitního otvoru, v němž dochází k městnání krve, nemocní si při protruzi konečníku zpravidla stěžují na bolesti, inkontinenci stolice ( tj. samovolné odcházení stolice ) a krvácení.
Dále se lékař vyptává pacienta na případnou sekreci – tedy výtok tekutiny z konečníku, otok konečníku, nenormální pocity v oblasti konečníku, vyptává se na charakter defekace ( tedy na průběh a frekvenci vypuzování stolice ), na charakter stolice, na případnou nutnost užívání projímadel nebo klyzmat pro zácpu, a také pátrá po případných obtížích břišních a močových. Vyšetření konečníku se musí dít jemně a za dobrého osvětlení. Sestává se ze zevní prohlídky, palpace ( tedy vyšetření pohmatem ) perianální oblasti ( tedy oblasti v okolí řitního otvoru ) a intrarektální palpace ( tedy vyšetření konečníku prstem ), dále rektovaginální bidigitální palpace u žen ( tedy vyšetření konečníku a pochvy dvěma prsty současně ), anoskopie ( anoskopie je vyšetření konečníku, přesněji řitního tedy análního kanálu, pomocí speciálního přístroje – anoskopu, anoskop je krátká neohebná trubice, která umožňuje prohlídku celého kanálu a přilehlé části sliznice konečníku nad svěrači, anoskop umožňuje vyšetření konečníku přímým pohledem a pohledem do strany ) a sigmoideoskopie ( sigmoideoskopie je endoskopická metoda, při níž se zavádí endoskop do těla pacienta řitním otvorem, na rozdíl od kolonoskopie prohlíží lékař při sigmoideoskopii jen levou část tlustého střeva – cca 60 cm, tedy konečník a esovitou kličku tlustého střeva, a to pomocí přístroje sigmoideoskopu ). V indikovaných případech odebíráme při vyšetření konečníku materiál ( tedy vzorky tkání ) na biopsie, nátěry ( tedy na vyšetření tkání patologem ) a kultivaci ( tedy vyšetření mikrobiologické ) a eventuálně ordinujeme rentgenové vyšetření.
Patologická příměs ve stolici ( to znamená přítomnost krve nebo hlenu ) zjištěná při vyšetření konečníku vzbudí vždy podezření na krvácení do zažívacího traktu. Na základě výsledků vyšetření per rectum se lékař rozhoduje pro provedení dalších složitějších vyšetření.
Samotné vyšetření konečníku obvykle žádné přesné informace nepodá, ale může být vodítkem pro další vyšetřovací postupy, které mohou vést ke zjištění příčin nenormálního nálezu.
Hlavní výhodou vyšetření je, že je rychlé, většinou nebolestivé a jeho výsledek (ve smyslu normální a nenormální nález) zná lékař okamžitě.
Vyšetření per rectum ( tj. vyšetření konečníku ) by mělo být součástí každého komplexnějšího vyšetření, každé preventivní prohlídky.
Dále pak se vyšetření konečníku provádí při podezření nebo screeningu ( screening je jedinečné vyšetření, které slouží k diagnostice přítomného onemocnění již ve fázi bez klinických příznaků ) takových patologických stavů, jako jsou náhlá příhoda břišní ( tedy akutně vzniklé nitrobřišní onemocnění, které velice vážně, náhle a často z plného zdraví ohrožuje zdraví i život pacienta ), nebo také meléna nebo enteroragie ( tedy známky krvácení do trávicího traktu ), screening kolorektálního karcinomu – tedy zhoubného nádoru tlustého střeva a konečníku ( každý muž nad 50 let by měl vyšetření per rectum podstupovat pravidelně – minimálně každé 2 roky), screening karcinomu prostaty ( tedy zhoubného nádoru prostaty ) či benigní hyperplazie prostaty ( tedy nezhoubného zvětšení prostaty ).
Vyšetření konečníku a krajiny v jeho okolí pohledem ( tj. inspekce ) je indikováno kdykoliv, jestliže se v této oblasti u pacienta vyskytují nějaké výrůstky, praskliny, či rozšířené žilní městky ( tj. hemoroidální uzly ). Vyšetření konečníku pohmatem ( tj.
indagací ) je indikováno v každém případě, pokud si pacient stěžuje na bolestivost konečníku. To může být například při zánětech v dutině břišní, nebo při poraněních a dalších chorobách oblasti konečníku.
Indagací per rektum je možné rovněž nahmatat eventuální přítomnost nějaké překážky ( například přítomnost tuhé stolice u jedince trpícího zácpou, nebo přítomnost polypu nebo nádorové hmoty, jestliže pacient trpí na rakovinu tlustého střeva ).
Samozřejmě je takto vyšetřitelný jenom velice krátký úsek vzhledem k celkové délce tlustého střeva ( prstem lze dosáhnout asi až do hloubky 10 centimetrů střeva ). Indagací prstem je možné rovněž posoudit tonus ( tedy svalové napětí ) análních svěračů ( tj.
svalů, které ovládají vyprazdňování stolice ), což je indikováno při jejich nedostatečné funkci ( ta se projeví inkontinencí stolice – tedy samovolným odchodem stolice ) nebo naopak při jejich křečovitém stahu ( což se projeví bolestmi při vyprazdňování stolice nebo přímo nemožností pro bolest vyprázdnit stolici ).
Vyšetření konečníku indagací je dále indikováno při jakémkoliv onemocnění prostaty u mužů, u žen v případě onemocnění postihujících děložní čípek.
Pohmatem může zkušený lékař (obzvláště urolog) ověřit podezření na nezhoubné zvětšení prostaty či na rakovinu prostaty.
Vyšetření per rektum indagací je rovněž indikováno, jestliže je třeba posoudit pacientem udávanou nenormální konzistenci a barvu stolice (zvláště při udávané přítomnosti krve nebo hnisu ve stolici).
Vyšetření konečníku je možné v případě potřeby provést i bez předchozí přípravy a v každé ambulanci. Konečník je totiž za běžných podmínek prázdný. Není nutná žádná zvláštní příprava pacienta před vyšetřením konečníku pohledem a pohmatem ( tedy indagací ).
Pokud není konečník u pacienta vyprázdněn, je vhodné před vyšetřením anoskopem ( vysvětlení viz výše ) a zejména před provedením sigmoideoskopie ( vysvětlení metody rovněž viz výše v části věnované popisu vyšetřovací metody ) podat nemocnému konečníkem očistné fosfátové klyzma, které vyčistí konečník a esovitou kličku tlustého střeva od zbytků střevního obsahu, a tím umožní důkladné vyšetření střevní stěny těmito endoskopickými metodami.
Nemocného vyšetřujeme zpravidla v poloze na kolenou a loktech, k poloze genupektorální ( tedy k tzv.
poloze kolenoprsní, což znamená polohu, při níž pacient klečí na kolenou s opřením o prsa při pokrčených loktech a s prohnutím v bederní páteři ) se přechází až při nutnosti endoskopického vyšetření, protože při endoskopickém vyšetřování je tato poloha pro nemocného únosnější.
Méně obvyklá je poloha vyšetřovaného pacienta na levém boku, ke které se obyčejně uchylujeme jenom v takovém případě, jestliže je genupektorální poloha pro pacienta nemožná. Vyšetřující stojí po levé straně nemocného. Pacienta je také možné vyšetřovat v poloze na zádech ( tzv.
gynekologická poloha ), a to obyčejně na stole s podpěrami pro dolní končetiny. Při všech těchto různých polohách je třeba dodržovat jednotné označování pro lokalizací případných nálezů. Před každým krokem ve vyšetřování je třeba nemocného dopředu podrobně a sruzumitelně informovat. Vyšetření konečníku začíná inspekcí ( což znamená pohledem ).
Krajina hráze ( tzv. regio perinei či regio perinealis ) má tvar zhruba čtyřúhelníkovitý a dělí se na dva trojúhelníky myšlenou čarou spojující sedací hrboly ( linea interischiadica ): přední trojúhelník – tzv. trigonum urogenitale , zadní trojúhelník – tzv. trigonum anale ( tzv. regio analis ).
Regio analis dosahuje vzadu ke kostrči, po stranách tvoří její hranice hrboly sedacích kostí a ligamenta sacrotuberalia ( tj. pánevní vazy ). Ve střední čáře se prohlubuje v rýhu ( tzv. crena ani ), v jejíž spodině, zhruba uprostřed trojúhelníku, je řitní otvor. Od hrotu kostrče je vzdálen asi 4 cm. Řitní otvor má u mužů tvar víceméně podélné štěrbiny, k níž se sbíhají kožní řasy.
Mluví se o přední a zadní komisuře. U žen má řiť tvar spíše kruhovitý, k němuž se kožní řasy sbíhají hvězdicovitě. Hloubka řitního otvoru v řitní rýze je variabilní: někdy je nálevkovitě vtažen, jindy nápadně přečnívá nad okolí. Tento tvar vzniká tehdy, jestliže přesahuje dolní okraj vnitřního svěrače hluboko kaudálním směrem ( tedy směrem dále od středu těla ).
Pro přesnější orientaci a popis chorobných útvarů se regio analis rozděluje na čtyři kvadranty: pravý přední, pravý zadní, levý přední a levý zadní. Dělítkem je jednak střední čára, jednak linea transversa ani ( tzv. Salmonova čára ) procházející řitním otvorem. K podrobnější orientaci se používá dělení obvodu řiti podle hodinového ciferníku.
Číslujeme v poloze nemocného na zádech tak, že na nemocném číslo 12 je vpředu ve střední čáře, číslo 6 vzadu, číslo 3 vlevo a číslo 9 vpravo od řiti.
Při vyšetřování pacienta v jiné poloze než na zádech ( tj. v poloze genukubitální nebo genupektorální nebo v poloze na boku ) je ovšem třeba si toto uvědomit a „přetočit“ si v duchu čísla tak, jako by nemocný ležel na zádech. Inspekci začínáme vyšetřením perineální krajiny – okolí řiti: popisuje se její konfigurace ( tj.
nepravidelnosti tvaru, případné zduřeniny ) a vzhled ( barva kůže, otok kůže, případně přítomné jizvy, píštěle, ekzémy, nebo také ragády – tedy praskliny, kondylomy – tj. kožní výrůstky ). Pak vyšetříme řitní otvor ( řiť ).
K řádnému vyšetření je často třeba odtáhnout od sebe hýždě, a jestliže chceme zahlédnout i vstup do řitního kanálu, musíme roztáhnout řitní otvor, nejlépe pomocí mulových roušek, které si podložíme pod prsty.
Zaznamená se: uložení otvoru – zda je vpadlý nebo vystouplý, tvar otvoru – zda je podélně štěrbinovitý, okrouhlý, případné deformace, nepravidelnosti, otok kůže při řitním otvoru, případné jizvy nebo otvory píštělí, výčnělky, kožní řasy, prolabující uzly, polypy, fisury, ragády, vředy, výtok z řiti, funkce svěračů ( tedy svalů uzavírajících řitní kanál na konci ): sleduje se, jestli anus dovírá, zeje, zda dochází k aktivnímu stažení svěračů. Všechny nalezené útvary se popíší – jejich umístění, tvar, velikost a barva. V některých případech je třeba také vyšetřit konečník popřípadě při zatlačení na stolici nebo i po stolici. Dále je nutné také vyšetřit sakrokokcygeální krajinu ( tedy krajinu křížově – kostrční ): popisují se případně zde přítomné jizvy, otvory sinu ( tedy dutiny ). Po vyšetření oblasti konečníku pohledem náleduje vyšetření pohmatem: nejprve se provádí vyšetření okolí řiti – to se vyšetřuje prstem suchým, bez lubrikancií ( tj. bez pomocných látek zajišťujících vlhkost, klouzavost povrchu prstu ). Zjišťujeme rezistenci – tedy zatvrdlinu ( což mohou být infiltráty, hlízy = abscesy , nádory ) a jizvy.
U píštělí můžeme velmi často sledovat pohmatem jejich průběh pod kůží. Zvláště při nálezu jednoduchých píštělí se vyšetření pohmatem zpravidla hned kombinuje se sondáží píštělí. Při vyšetření perineální krajiny ( tedy oblasti v okolí genitálu a řiti ) se někdy osvědčuje tzv.
bidigitální vyšetření, které se provádí jedním prstem zevně a druhým prstem současně zavedeným per rektum ( tedy konečníkem ), obyčejně se k bidigitálnímu vyšetření používá palce a ukazováku. Toto bidigitální vyšetření se používá i pro vyšetření útvarů hmatných v řitním kanálu nebo v jeho sousedství.
Vyšetření per rektum ( indagace ) se provádí prstem smočeným lubrikantem. Před zavedením prstu je výhodné lubrikačním přípravkem potřít i okraj řiti, usnadní se tak zavedení prstu. Nejdříve vyšetřující lékař pozorně prozkoumá řitní kanál. V řitním kanálu zjišťujeme především případnou bolestivost. Stupeň bolestivosti pak určujeme podle intenzity reakce vyšetřovaného.
Normálně by vyšetření konečníku nemělo pacienta bolet. Jestliže udává pacient při vyšetřování konečníku bolest, určuje se lokalizace bolesti – především ve kterém směru je tlak prstu vyšetřujícího lékaře nejbolestivější. Dále určujeme tonus ( tj.
přítomné svalově napětí ) svěračů – může být normální, zvýšený, spazmus ( tedy křeč ), hypotonický ( oslabený ), atonický ( ochablý ), dále případné zúžení jizvou, zánětlivým infiltrátem, nádorem, případnou rezistenci – tj.
zánětlivý infiltrát, hlízu = absces, zhoubný nádor, polyp, anální papily, trombózované hemoroidální uzly ( tedy rozšířené žilní městky v oblasti končeníku, které jsou ucpané krevními sraženinami ). Dále vyšetřujeme rektální ampulu ( tedy téměř konečnou rozšířenou část tlustého střeva, která se nachází těsně před análním kanálem a která slouží jako rezervoár ke shromažďování stolice ). Její dosah při vyšetření prstem zavedeným konečníkem je různý.
Hloubka, kam až můžeme tímto způsobem rektální ampulu vyšetřit, je závislá na délce vyšetřujícího prstu, závisí také na případné obezitě vyšetřovaného, na způsobu utváření řiti a také na napětí svěračů. Průměrně dosáhneme do hloubky 7 – 8 cm.
Dosah indagace prstem lze zvýšit několika způsoby až na 10 cm a někdy i více, a sice zatlačením ruky na hráz, vyšetřením nemocného v poloze na bobku, aby vyšetřovaný „dosedl“ na prst, položením nemocného na pravý bok a vyšetřováním levým ukazovákem. Vyšetřením ohledáme horní plochu svalu levátoru ani ( tj.
svalu sloužícího ke zdvihání konečníku, jedná se o sval-zdvihač konečníku, jeho pravé a levé strany, který tvoří přední a boční úseky nálevkovité pánevní přepážky = diaphragma pelvis ), eventuálně jeho případný spazmus – tedy křečovité stažení ( například při tzv.
kokcygodynii, což je označení pro bolesti v oblasti kostrče způsobené křečí levátorové svaloviny ). Dále u mužů vyšetřujeme prostatu ( její velikost, povrch, symetrii laloků, konzistenci, bolestivost ). Prostata anatomicky naléhá u mužů na přední stěnu konečníku a přes tuto stěnu lze prostatu pohmatově vyšetřit.
Správně má být prostata měkká, pružná a velikosti malého kaštanu. Pohmatem může zkušený lékař (obzvláště urolog) učinit podezření na nezhoubné zvětšení prostaty a na rakovinu prostaty. Při rakovině je prostata na pohmat tuhá a tvrdá jako kámen, při zánětu prostaty je vyšetření velmi bolestivé.
Dále u mužů vyšetřujeme vesiculae seminales ( tj. semenné váčky ), kostrč a křížovou kost, u žen pak vyšetřujeme čípek dělohy, eventuálně retroflektovanou dělohu ( tj. jestliže je děloha nakloněna v lidském těle dozadu, může být přehnuta vzad, až se dotýká děložního hrdla ).
Dále u pacientů vyšetřuje lékař stěnu ampuly rekta ( pátráme po případném zde přítomném zánětlivém infiltrátu, nebo hlíze neboli abscesu, vředu, nádoru, případných okrscích s granulovanou sliznicí, či po jizevnatém zúžení ).
Jestliže vyšetřující lékař zde objeví nádor, soustředí se na jeho popis, na určení dolní a horní hranice nádoru, jeho rozsah po obvodu, lokalizaci podle kvadrantů, pohyblivost nádoru, průchodnost ampuly rekta. Dále se hodnotí případný obsah ampuly rekta – zda je zde přítomna stolice, krev, hnis, cizí těleso, koprolit ( tzv.
koprolit je střevní kámen, tedy ztvrdlá část stolice v tlustém střevě či konečníku, vznikající zpravidla při chronické zácpě ), také hodnotíme případnou existující hmatnou rezistenci mimo střevo a tzv. Douglasův prostor ( tak se označuje slepý prostor uložený u žen nejníže v malé pánvi, který je ohraničený zpředu dělohou, zezadu konečníkem a vystlaný pobřišnicí ).
V Douglasově prostoru se pátrá po přítomnosti bolestivosti, eventuálním nahromadění hnisu – tedy přítomnosti tzv.hlízy = abscesu nebo metastázy.
U ženy je často třeba vyšetření per rektum kombinovat s vyšetřením per vagínám ( tedy s provedením pohmatového vyšetření pochvou ) – a to k průkazu nebo vyloučení přítomnosti nádorů přední stěny konečníku nebo výskytu rektovaginálních píštělí ( tedy jakýchsi nenormálních komunikačních spojek – kanálků mezi rektem a pochvou ). Při objevení píštělí v perineální krajině, které mají otevřené ústí v okolí řiti, se provádí jejich sondáž paličkovou kovovou sondou ( případně lakrimální sondou – tj. slzní sondou – tedy sondou používanou v očním lékařství, a sice v případě výskytu píštělí s velmi úzkým ústím ). Po vytažení prstu z konečníku musí vyšetřující lékař prozkoumat zbytky stolice na rukavici. To znamená, že se musí na použitou rukavici podívat a zhodnotit, čím je pokrytý prst. Klasicky je pokryt zbytky hnědé stolice. Nenormálním nálezem pak může být, jestliže je na rukavici krev, která se může vyskytovat jako černá natrávená ( tzv. meléna ), nebo jako čerstvá světlá červená krev ( tzv. hematochézie ). Příčinou těchto nálezů je krvácení do trávicího traktu.
Rektoskopie (vyšetření konečníku)
Další názvy: vyšetření konečníku, endoskopické vyšetření konečníku, vyšetření rekta
V textu najdete:Popis vyšetření, Co dělat před vyšetřením, Průběh vyšetření, Výsledek vyšetření
Popis rektoskopie
Rektoskopie je vyšetřovací metoda, která se používá k prohlíženíkonečné části trávicí trubice, konkrétně dolní části tlustéhostřeva a konečníku (rektum).Vyšetření konečníku patří k nejstarším lékařským vyšetřením.Prováděla se již ve starověkém Egyptě. Vyšetřovací nástroje provyšetření konečníku se postupně zdokonalovaly, hlavní rozvoj metodynastal ve druhé polovině 19. století.
Přestože dnes existuje mnoho typů vyšetřovacích metod,patří rektoskopie stále mezi často používaná vyšetření.
Rektoskop
K vyšetření se používá speciální endoskopický přístroj zvanýrektoskop. Umožňuje přehledné zobrazení konečné části trávicí trubicev případě, že existuje podezření na onemocnění, které je lokalizovánopouze v oblasti konečníku. Tuto část střeva totiž zobrazí lépe nežúplná* kolonoskopie* (vyšetření celého tlustého střeva).
Rektoskop je na rozdíl od jiných endoskopů rigidní(neohebný).
Můžeme si ho představit jako dutou kovovou nebo v dnešnídobě stále častěji plastovou trubičku, která se zavede do konečníku.
Její dutou částí lze lépe vyšetřit partie tlustého střeva akonečníku, na které lékař dohlédne. K lepší orientaci sloužízvětšovací čočka a přídavný zdroj studeného světla (aby pacient nebylpopálen).
Díky speciálním nástrojům, které lze k rektoskopupřipojit je možné provádět různé úkony, např. odběr histologickéhovzorku (biopsii) nebo drobné léčebné zákroky (odstraněnípolypu) apod.
Kdy se rektoskopie doporučuje
Nejčastější důvodem proč lékař doporučuje rektoskopii je krváceníz konečníku.
Cílem tohoto diagnostického zákroku je odhalit zdroj tohotokrvácení – zda se jedná o krvácení nádorového původunebo** krvácení z tzv. hemeroidů.
Hemeroidy jsou rozšířené cévyvytvářející uzly, jedná se vlastně o obdobu **křečových žil
.Samotná existence hemeroidů ještě není považována za nemoc.Dalšími důvody jsou podezření na cizí těleso,záněty rekta (proktokolitidy) nebopíštěle.
Co dělat před rektoskopií
Před plánovanou rektoskopií je nutné vyprázdnit dolní část tlustéhostřeva. Dle zvyklostí různých oddělení či ambulancí se přihospitalizaci podává očistné klyzma (aplikace vlažné vodydo konečníku a následné vyprázdnění) nebo glycerinovéčípky.
Dnes se většinou vyšetření provádí ambulantně, pacient přicházítěsně před vyšetřením a přípravu si doma obstarává sám. Také pomocíglycerinových čípků – jeden večer a jeden ráno nebo se používáprojímací prostředek YAL. Jedná se o klyzma o malémobsahu, které je v nádobce s aplikátorem. Po aplikaci je nutné vyčkatnež začne účinkovat.
Průběh rektoskopie
Vyšetření trvá cca 10 minut. Důležité je po celou dobuneměnit polohu a klidně dýchat.
Vyšetření není bolestivé. Někteří pacienti se mohou pouze špatněcítit v poloze ve které se vyšetření provádí.
Lékař i zdravotnísestra celý postup předem vysvětlí a po celou dobu s pacientem komunikujía sledují jeho celkový stav.Při vyšetření je nutné zaujmout speciální tzv.
kolenoprsnípolohu, je to poloha v kleče s oporou o pokrčené lokty nebou pacientů se sníženou hybností kloubů na dolních končetinách nalevém boku.
Po zaujmutí příslušné pozice lékař nejprve zhodnotí zrakem okolíkonečníku, prstem (s navléknutou rukavicí) palpačně (pohmatem) vyšetříústí konečníku. Pak opatrně zavádí konečnou část trubice rektoskopu dokonečníku. Trubice je na konci potřena znecitlivujícím gelemMesocainem.
Následně je nasazena na rektoskop optická část se zdrojem světla a zazrakové kontroly rektoskop zaveden do požadované hloubky. Pak lékařhodnotí sliznici konečníku – její barvu, změny cév ve stěně konečníku,všímá si stop krve, hlenu nebo hnisu.
Zdravá sliznice má růžovou barvu. Zarudlá místa mohou znamenat zánět,rozšířené cévy mohou být zdrojem krvácení a nepříjemných pocitův oblasti konečníku.Ze suspektních (podezřelých) míst lékař může odebrat vzorky tkáně. Tyse odesílají na histologické vyšetření, které podezření vyvrátí nebopotvrdí.
Při rektoskopii se také někdy provádějí drobné léčebné zákroky,například odstranění polypu.
V případě potřeby se pro lepší přehlednost aplikuje do střeva malémnožství vzduchu, o této skutečnosti je pacient předem informován.Přítomnost vzduchu je pociťována jako mírný tlak na stolici.
Po rektoskopii
Po vyšetření je možné normálně jíst, pít, vykonávat jakoukoličinnost. Není potřeba dodržovat nějaký speciální režim. Pouzev případě, že lékař odebíral ze střeva vzorek tkáně nebo odstraňovalpolyp, je nutné kvůli případnému krvácení setrvat asi 1 hodinuv čekárně. Pokud je vše v pořádku pacient může odejít domů.
Výsledek rektoskopie
Předběžný výsledek rektoskopie lékař sděluje ihned po výkonu.Vyšetření odebraných vzorků trvá asi týden.
Alternativy rektoskopie
Nelze-li z nějakého důvodu provést rektoskopii, je možné tuto metodunahradit CT vyšetřením nebo RTGs použitím kontrastní látky. Konečník lze také prohlédnout přikolonoskopii, což je vyšetřovací metoda pro celé tlustéstřevo.
Další názvy: vyšetření konečníku, endoskopické vyšetření konečníku, vyšetření rekta
Přidejte zkušenost s vyšetřením rektoskopie
Dnes jsem byla na vyšetření – na rektoskopii v Táboře z MUDr. Musila.Hrozně jsem se obávala a úplně zbytečně. Vyšetření trvalo ani ne5 min, poloha na čtyřech. Pan dr. byl milý, ochotný, sestřička to samé.Vážně jsem čekala bolestivé vyšetření a musím říct, že jsem sezbytečně nervovala. Večer a ráno před vyšetřením jsem si zavedla čípkyna lepší vyprazdňování.
Rektoskopie je naprosto v pohodě i v kleče. Chce to nechat stud doma,odhodlat se a je to za vámi. bez problemu. Nějaká trubička v konečníkunení extra příjemná (jsem muž), ale když se tak zamýšlím, tak nasvětě jsou i trošku horší věci.
První rektoskopii jsem prodělal v poloze na čtyřech. Samotnévyšetření si ani nepamatuji a nevím, jestli se mnou lékař komunikoval, aleasi ano, protože v jednu chvíli ke mně přiběhla sestra a křičela, aťdýchám.
Od momentu, kdy mě celého nahého sestra instalovala do tétovyšetřovací polohy, držela mě za boky a natáčela jako obrazovku a nazávěr mi brnkla o vnitřní stranu stehen, abych se víc rozkročil, jsemupadl do naprostého šoku a vnímal jsem jenom neskutečný odpor a bezmoc.Dodnes řeším následky.
Člověk, který se v minulosti setkal s dost brutálním sexuálnímnásilím je asi na tyto věci citlivější, ale příjemné to nemůže býtnikomu. Hemeroidy se potvrdily a měl jsem jít na jejich ošetření, dalšírektoskopii.
Vzhledem k předchozím zkušenostem jsem hledal, jaké jsoumožnosti a velkém úsilí, protože tato poloha je u lékařů velice hlubocezakořeněná, jsem zjistil, že je možné ošetření provést v leže naboku.
Můj lékař, kterému jsem do té doby bezmezně důvěřoval, jinak bychse ani k rektoskopii neodhodlal, to odmítl, čímž u mě skončil. Našeljsem si nového lékaře, který s tím neměl nejmenší problém. Ošetřeníproběhlo na boku s pokrčenými koleny a byl jsem úplně v klidu a pohodě.
Dokonce jsem se ani nemusel celý svlékat jenom jsem si stáhl kalhoty a trenkypod zadek. Celou dobu jsme spolu normálně mluvili. No opravdu pohoda.
Samotné vyšetření bylo sice trochu cítit, protože mi ty hemoroidynějak zaškrcoval, ale dalo se to vydržet. Nejhorší je to, lékaři tutopolohu odmítají, protože je pro ně nepohodlná. Pan doktor se musel ke mněsklánět a pracovat v předklonu, být opatrnější a víc přifukovat.