9 otázek a odpovědí: O kvalitním chlebu

Naučím vás jednoduchým způsobem si „stvořit“ svůj chleba a trošku se ponořit do propočtů…

Tento recept dělávám čas od času moc ráda a upotřebím do něho i kdejaké zbytky rozkvasu – když peču více chlebů a nebo se rozmyslím, že vše bude probíhat jinak než byl původní plán. Plány se plánují, blázni se radují…

Chleba snadný

Tento matematicky nenáročný, jednoduchý poměr surovin je vhodný pro každého 1 -1/2 – 1. To znamená 1 díl rozkvasu, 1/2 dílu vody a 1 díl mouky. U tohoto poměru je hydratace cca 66%.

Stává se mi, že rozkvasím žitný kvásek (a třeba i pšeničný) na více konkrétních recepisů a najednou nemám tolik času, možná tak na jeden chleba…Co s tím?
Upeču tedy jen jeden! Kolik rozkvasu, tolik mouky. Jak jednoduché!

Příklad – všechny rozkvašené kvásky jsem vyklopila do mísy a váha ukázala cca 360 g (tedy náš 1 díl). Můžete smíchat žitný rozkvas se pšeničným. Přidala jsem tekutinu – 1/2 dílu, což je polovina ze 360 g a to je 180 g.

Tato 66 % hydratace zcela běžná pro chleby typu Šumava – se třetinou rozkvašené mouky jako máme my u toho receptu. Já jsem „zkažená“ z vyšších hydratací u jiných chlebů, tak přilévám o trochu více (200 g), aby hydratace odpovídala přibližně 70 %.

Nemusíte.

No a nakonec jsem přidala mouku (1 díl) a to je opět 360 g. Tentokrát jsem použila jen pšeničnou chlebovou. Ani není potřeba nic přidávat (kromě soli a kmínu), chleba bude velmi dobrý i tak. Mouky samozřejmě můžete zkoušet míchat dle libosti. Jen výsledná chuť i struktura bude vždy trochu jiná.

Ještě upozorňuji, že pokud přidáváte více celozrnné mouky, přidejte na každých 100 g její váhy 20 g vody – ať nemáte těsto jako kyt.

Zde v receptu popisuji chléb s připraveným rozkvasem na zvolenou požadovanou velikost .

Suroviny

Na rozkvas

• 1 lžíce žitného kvásku
• 210 g žitné mouky
• 210 g vody

Vše smíchejte ve vhodné nádobě (sklenici), poté přikryjte víčkem a asi za 8 hodin bude rozkvas hotový. Použijte 400 g do těsta a zbytek uložte na příští pečení.

Dále si připravte

• 400 g mouky pšeničné chlebové
• 200 g vody (já dala 220 g)
• 12 g soli
• 1 lžičku kmínu – spíše dle chuti
• 1 lžičku sladěnky
• ošatku na 1 kg

• Vy si můžete zvolit takový poměr, co vás zrovna napadne nebo potřebujete, např.:
• 300 – 150 – 300
• 450 – 225 – 450
• 500 – 250 – 500

Pak je jen potřeba upravit množství soli. Dejte na každých 100 g mouky 2 g soli. Do celkového množství mouky se započítává i mouka z rozkvasu.

Finální postup

Protože je rozkvašena přibližně 1/3 mouky, už nemusíte dělat autolýzu, ale rovnou všechny suroviny hněťte v míse robota asi 8 až 10 minut. Já ji nedělám.

Přendejte do připravené uzavíratelné nádoby vytřené olejem. Zde nechte kynout 2 hodiny a 2x po 40 minutách lehce přeložte. Toto těsto poměrně rychle kyne /díky velkému množství kvásku). Po zamísení těsta je chleba vykynutý i upečený asi za 4 hodiny.

Těsto vyklopte na pomoučený vál a stočte požadovaný tvar do vysypané kilové ošatky rýžovou nebo pohankovou moukou. Rovněž jí „pohlaďte“ i bochník. Vrch těsta v ošatce jemně posypejte chlebovou pšeničnou moukou a vložte do plastového boxu.

Doba dalšího kynutí je závislá na okolní teplotě a síle kvasu – v kuchyni to bývá kolem 1 až 1 1/2 hodiny.
Vyklopte vykynutý na papír a pak s ním vložte do remosky.

Pečte ve velké remosce 50 minut. Pečení v remosce. Nebo v troubě.

Nebo v nádobě. Návod zde, nemusí být jen litinová. Na fotografii ve smaltové, nahřívaná 15 minut. U smaltu to stačí.

Krásná střída.

Přeji hodně úspěchů!
Vaše Lida.

O kvízu

Nejpřevratnější částí nového webu je rozhodně kvíz. V čem tkví jeho unikátnost? Proč je tak převratný? Komu je určen? Jak funguje? Odpovědi na tyto i další otázky si můžete přečíst v tomto příspěvku.

Komu je kvíz určen?

Vlastně téměř všem – od malých dětí, které již umí číst, přes školáky všech věkových kategorií až po dospělé… pro laiky i odborníky.

Předpokládáme, že by se mohl stát velmi hodnotnou pomůckou hlavně pro pedagogické pracovníky, jelikož kvíz mohou hrát celé třídy. Žáci mohou o otázkách a odpovědích diskutovat s učiteli, čímž se nejen učí zoologii, ale trénují též logické uvažování.

Kvíz není časově limitován, proto lze odpovědi dohledávat i na internetu, což přispívá ke zvyšování počítačové gramotnosti dětí.

Kvíz je nejen vědomostní a vzdělávací, ale i zábavný. Vzhledem k přirozené soutěživosti, kterou děti obvykle oplývají, je pro ně kvíz dostatečně poutavý a tak přitahuje jejich pozornost. Pro zajímavost, při tvorbě kvízu děti vydržely sedět u jeho testovací verze dobrovolně i dvě hodiny.

mapová otázkaV čem tkví jeho unikátnost?

Na rozdíl od běžných kvízů je tento sestaven na principu počítačové hry, což děti jistě ocení. Kvíz nefunguje tak, že člověk odpoví na všechny otázky a pak se dozví, kolik odpovědí bylo správně… Naopak…

Každý má pouhé 3 životy, jakmile o ně přijde, kvíz končí a je třeba hrát od začátku. Pokud se hráč prokouše prvními deseti otázkami, postupuje do dalšího, obtížnějšího, kola (nebo levelu). Tak to pokračuje i nadále. Obtížnostních kol je celkem 10.

Je-li hráč úspěšný, může získat i život navíc.

Další skutečností, která náš kvíz odlišuje, je fakt, že není sestaven z pouhých textových otázek, jsou zde i otázky obrázkové, různé spojovačky, mapky atd. Nejunikátnější na kvízu je však množství otázek – k jedné celé hře je třeba 100 otázek, ovšem kvíz jich obsahuje v současné době téměř 1200 (a počet se bude zvyšovat).

Otázky jsou rozděleny podle složitosti do 10 stupňů a načítají se náhodně (podle složitosti). V praxi to znamená, že když budete hrát kvíz po druhé, po třetí…

budou otázky jiné! Tím pádem jakoby nešlo o jeden kvíz, ale vlastně několik kvízů v jednom!!! Neomezené množství podob kvízu!!! Nebudete hrát dvakrát stejný kvíz, vždy vás čeká jiná skladba otázek!!!

Jaké jsou otázky a odpovědi?

slovní spojovačkaObsahově jde o otázky především ze zoologie, ale několik jich je i s příbuzných oborů, které se zoologie dotýkají. Většina otázek je přímo o zvířatech jako takových, ale jsou se zde i otázky z obecné zoologie. Všechny jsou rozděleny podle obtížnosti do 10 stupňů (kol, či levelů).

• A typově? Typově je zde 6 druhů otázek: 1) běžné textové otázky 2) slovní spojovačky – dva sloupce výrazů, kdy je třeba označit dvojice 3) obrázkové otázky, nejčastěji typu „co je na obrázku“ 4) výběr z obrázků – ze třech obrázků musíte vybrat ten, který je odpovědí na otázku 5) obrázkové spojovačky – k obrázku musíte ze třech dalších vybrat jeden do dvojice
• 6) mapy – na mapě světa musíte označit patřičný bod – obvykle kde žije to které zvíře

U každé otázky, kromě slovních spojovaček je uvedeno několik možností odpovědí (vždy nejméně 3). Všechny možnosti je třeba číst, protože se někdy můžou lišit jen nepatrně a to, co na první pohled vypadá jako pravdivá odpověď, nemusí být úplně stoprocentní.

Skutečnost, že lze ke každé otázce vybrat z několika odpovědí může občas pomoci a výrazně zjednodušit relativně složitou otázku, ale občas je to i naopak a zdánlivě snadná otázka se stává komplikovanou, jelikož nejedna odpověď se může zdát správnou… Výběr správné odpovědi také připouští faktor náhody…

Jste-li již s vědomostmi v koncích, existuje ještě možnost prostě tipnout…, můžete mít štěstí, trefit se a oddálit tak konec v soutěži, případně se přiblížit bonusovému životu.

Jak se hraje?textová otázka

1) spustíte kvíz a kliknete na „hrát kvíz“ 2) u každé otázky vyberete správnou odpověď (pokud se překliknete, může svou odpověď opravit), pak kliknete na tlačítko OK…

Na následující stránce vám orangutan ukáže, zda byla vaše odpověď správná, či naopak a následně vás automaticky přesměruje na další otázku. Tento jednoduchý postup se opakuje během celého kvízu.

3) za každou správně zodpovězenou otázku získáte 1 bod (aktuální bodový stav je vidět v horní části) 4) každý hráč má k dispozici 3 životy (aktuální počet je graficky vyjádřené v horní části letícími tukany), po získání 35, 65 a 85 bodů mu bude přičten jeden bonusový život (v dolní části je informace o tom, kolik bodů zbývá k získání nového života) 5) ztratíte-li poslední život, kvíz končí. Dále musíte hrát jedině od začátku (s jinými otázkami) 6) projdete-li všemi 10 koly, vaše zbylé životy se zúročí, každý v podobě 15 bodů 7) bude-li váš bodový zisk velmi dobrý, systém vás vyzve k zápisu do tabulky 50 nejlepších hráčů 8) pokud by se vám kvíz náhodou při hře „zasekl“ (obvykle se to nestává), nezoufejte, zmáčkněte klávesu F5 a pokračujte, kde jste přestali

výběr obrázkuPokračování v rozehrané hře

Pokud váš prohlížeč podporuje tzv.

cookies, hra bude do toho souboru uložena a lze v ní pokračovat – jakmile spustíte prohlížeč znovu, otevřete kvíz a kliknete na tlačítko „hrát kvíz“, načte se rovnou otázka, u níž jste v přechozím pokusu skončili.

Začínáte tedy rovnou třeba z 25. otázkou i s dosavadním bodovým ziskem (a také aktuálním počtem životů). Pakliže nechcete ve hře pokračovat a chcete hráz od začátku, klikněte ve spodní části na „hrát od začátku“.

Jestliže váš prohlížeč cookies nepodporuje, nebo jsou z bezpečnostních důvodů zakázány, nebude možné v rozehrané hře pokračovat. Bude vždy nutné hrát od začátku.

Proč se nezobrazuje správná odpověď?

Když odpovíte správně, dozvíte se to, pokud ale odpovíte chybně, správnou odpověď nezjistíte. Proč to tak je? Důvody jsou dva – jeden ryze herní a druhý řekněme vzdělávací…

Z herního hlediska, bychom zveřejněním správných odpovědí, hru degradovali. Přinejmenším tedy možnost jejího opakovaného hraní – principiálně stejně jako u testů IQ – tam se také správné odpovědi nezobrazují – člověk na ně buď přijde, nebo nikoli.

Ani ze vzdělávacích důvodů se odpověď neobjeví. Připadá vám to postavené na hlavu? Myslíte si, že by to mělo být naopak? My jsme názoru, že je to tak správně…

Pokud by se správná odpověď objevila, hráč se ji naučí jen stylem nevýznamového mechanického pamatování (zapamatuje si odpověď, aniž by porozuměl obsahu či významu). Pakliže si ji bude muset např. vyhledat na internetu, je mnohem vyšší šance, že se zapíše do paměti jako znalostní.

Na internetu musí dotyčný hledat v textu, čímž nedostává krátkou heslovitou odpověď, ale celý souvislý text, kterému musí porozumět, aby si z něj mohl vybrat to správné.

 Vzdělávací hodnota tedy tkví ve způsobu získávání informace a reflektuje rozdíl mezi mechanickou pamětí a znalostí (která je upřednostňována).obrázková spojovačka

Proč je kvíz tak složitý?

Cílem kvízu rozhodně není, aby jím byli všichni schopni projít jako nůž máslem. Rozdíly ve znalostech zoologie jsou velké a podle toho musí vypadat i výsledek kvízu – ti lepší se umístí lépe.

Pokud bychom připravili ryze dětský triviální kvíz, šlo by o zcela jednoduché otázky, které dítě na 5 minut zabaví, ale nic mu nedají. Kvízem by prošli všichni a všichni se stejným výsledkem – bez rozdílu, zda jde o dítě z MŠ nebo studovaného odborníka.

Nic takového u nás rozhodně nenajdete! Naopak, náš kvíz důkladně prověří všechny skupiny lidí a také je bodově nekompromisně rozčlení podle vědomostí.

Zkrátka pokud se v našem kvízu podíváte do osmého kola, znamená to, že jste skutečně dobří, jestliže si přečtete otázky kola desátého, můžete se považovat za jednoho z nejlepších. K absolvování celého kvízu (tj. všech 100 otázek) musí být vaše znalosti skutečně výborné.

Krom vědomostní stránky má složitost kvízu i herní význam… Hry jsou stále složitější a složitější, procházíte z levelu do levelu a vše se více a více komplikujete, sbíráte nějaké body a životy atd., ale stejně nakonec vypadnete. Sotva projdete hrou kompletně až k jejímu konci (pokud nějaký vůbec má).

A jestliže je hra přeci jen o kousek jednodušší, možná se k samému závěru proderete, ale to se netýká zdaleka všech. Také zde budou lepší a horší hráči – v pořadí odstupňovaní podle získaných bodů. Uveďme si jako příklad obyčejný, kdysi tak populární tetris… Hra je neustále složitější a rychlejší – teoreticky bez konce.

Prakticky to tak není, konec přijde ve chvíli, kdy se již bodový zisk nevejde na displej (zobrazeny jsou samé 9 a další bod se již nemůže přičíst, jelikož chybí místo pro další cifru).

Jde to, i taková situace může nastat, ale kolik z vás ji na tertisu někdy alespoň vidělo? Kolik z vás se k ní samo dopracovalo? S naším kvízem je to jednodušší, konec má – po 100 otázkách, ale v principu jde o totéž – ať se ke sté otázce dostanou skutečně jen ti nejlepší!

Krmit kachny chlebem? Jasná otázka s nejasnou odpovědí

V zámeckých parcích, zahradách nebo i na náměstích bývají často malé, okrasné rybníčky. Pobřežní vegetace je zde obvykle velmi skromná (omezená na několik trsů orobince či kosatce), vodního hmyzu pomálu, jen těsně pod hladinou lapá po dechu několik oranžových koi-kaprů.

A přesto právě na takovém rybníčku většinou bývá početná skupina divokých kachen, někdy i slípek, lysek, labutí a poláků. Jejich zvýšená koncentrace ostře kontrastuje s totální absencí přirozené potravy. Čím se proboha živí? Chlebem a rohlíky.

Z proudícího davu lidí co chvíli upadne nějaký ten drobek, a rodiny s dětmi dokonce pravidelně vyráží k vodě s pytlíkem pečiva. Nadšeně zkrmují to, co nestihli zkrmit doma, a ještě se cítí jako šlechetní zachránci hladových kačenek.

Na druhé straně pak stojí „zasvěcení“ ochránci přírody, kteří považují hození jednoho drobku do hejna kachen téměř za trestný čin. Často obchází městské rybníčky a povýšeně upozorňují okolí, že kachna po chlebu zemře…

Dovolím si jemně poopravit oba tyto vyhraněné názory. Pro první skupinu – ty kačenky nejsou hladové, ale pěkně přežrané. Takových jako vy tu projdou desítky denně a všichni jim něco přihodí. Pro druhou skupinu – když je to tak nebezpečné, proč tu kachny už léta žijí a dokonce vyvádějí mladé? Kdyby se na těchto místech nekrmilo, ptáci by tu nebyli – rozhodně ne v takovém počtu…

Je třeba používat zdravý rozum. Známá fakta zní: dospělé kachně (ani slípce nebo rackovi) nijak neublíží, když sní pečivo. Neublíží jí to zřejmě ani v případě, že má každý den kus rohlíku k snídani. Naopak jí ublíží, když nejí nic jiného. To ji může skutečně zabít, i když jde o poměrně extrémní scénář.

Jenom rohlík nejedí

Na drtivé většině synantropních lokalit kachny pravidelně odlétají za potravou. Lidé to nevidí, protože tyto cesty se odehrávají v noci (psali jsme ZDE) .

Sám jsem párkrát v zimě ve Stromovce (typická „rohlíková výkrmna“) zůstal až do setmění, a zatímco lidé s pečivem mizeli, kachny se připravovaly na noční výlet. Sešly se do menších hejn a postupně odlétaly směrem k Vltavě.

Tam se i ve dne mnoho ptáků krmí na bahnitých březích mezi kameny a organickém odpadu vytékajícím z nedaleké čističky. Tyhle kachny to mají vzdušnou čarou necelý kilometr, takže o přirozenou stravu zřejmě nouzi nemají.

Dá se tedy říct, že pro dospělé, zdravé létající kachny třeba ve Stromovce je pečivo (pokud se krmí „s mírou“) jen jakýsi energetický doplněk, kterým se přežírají, aby měly např. sílu se uprostřed zimy mnohokrát denně pářit.

V noci se pak kvalitně najedí a určité množství vhodného pečiva jim nemůže ublížit. Navíc i na denním „krmném rybníku“ si kachny dovedou najít přirozenou potravu. Snědí leccos – prakticky veškerá semena napadaná do vody, bruslařky rejdící po hladině i trávu rostoucí na břehu.

Některé loví drobné rybky. Jiné se specializují na do vody spadané žaludy nebo dokonce kaštany.

Kdy si dávat pozor…

V zimním období je pečivo poměrně neškodné. V průběhu života však mají kachny některé etapy, kdy je krmení pečivem skutečně dost nevhodné, ve větší míře pak škodlivé. Zde jsou nejčastější adepti na nekrmení pečivem:

Mláďata – může vám připadat roztomilé házet zjara drobky do vody a pozorovat, jak čerstvě vylíhlá káčátka rejdí po hladině a sbírají pečivo. U káčat ale rozhodně doporučuji zdravější varianty, zejména salát. Mláďata potápivých kachen (polák, morčák…) snad radši vůbec nekrmit.

Žádná káčata nikdy není vhodné překrmovat- tedy přilákat na krmení a půl hodiny do nich „cpát“ velké kusy potravy. Měla by se krmit především přirozeně.

V menším množství ale nic nezkazíte salátem (i v prvních dnech), jiné krmení bych jim nedával (ani „zrnitou“ stravu jako vločky a rýže, kvůli „andělskému křídlu“, viz. dále).

Pelichající ptáci – obvykle v období červenec/srpen kachny shazují letky a v tuto dobu se nemohou přemisťovat mezi krmišti. Zůstávají na jednom místě, ale zároveň potřebují dostatek zdravé a přirozené potravy, aby jim narostlo kvalitní peří. Krmit je lze např. salátem nebo rýží.

Zranění/křídlovaní jedinci – ti jsou na tom podobně jako pelichající ptáci, jenže napořád. V důsledku podvýživy na malých rybnících bývají vyhublí a „oškubaní“ (se špatným peřím) Rozhodně je také doporučuji podpořit kvalitnější stravou, a pokud viditelně strádají (jsou pohublí, se špatným peřím atp.), kontaktovat záchrannou stanici.

Problémy vzniklé nevhodným krmením:

Andělské křídlo – Tzv. syndrom andělského křídla vzniká jako trvalá vada kostry během růstu káčete, kdy se kloub v křídle trvale zdeformuje a peří pak vyrůstá podivně do stran.

Na vině může být nevhodná strava káčat: proto je nekrmte chlebem! Nicméně je třeba podotknout, že u dospělých, plně vyvinutých ptáků už nelze andělské křídlo nějak „vyvolat“ přikrmováním – jejich kostra je už prostě pevná a neměnná. Andělské křídlo způsobuje konkrétně nedostatek vitaminů a např.

manganu, a naopak přebytek bílkovin a sacharidů, což do značné míry odpovídá „pečivové dietě“. Takto krmené mládě sice velmi rychle roste, ale zároveň je de facto podvyživené a má nedostatek důležitých látek pro tvorbu zdravé kostry.

Mezi kvalitou a kvantitou se rychle rozevírají nůžky, podobně jako ve velkochovech u komerčně vykrmených ptáků. Naopak přikrmování mláďat salátem (či kapustou, zelím, prostě zeleným) je v tomto ohledu vyloženě zdraví prospěšné, zejména ve městech.

Obezita je další poměrně častý jev u kachen přisuzovaný přehnanému krmení. Obézní kachna je prostě tlustá- zejména pod ocasem, na břichu a voleti. Celkově působí hřmotným, neohrabaným dojmem, často nerada a špatně létá.

Je to minimálně nepohodlné a nepraktické, může to mít i negativní dopady na její zdraví a zejména schopnost uniknout predátorům. „Vykrmení“ skutečně divokých kachen pečivem je ale téměř nemožné. Volně žijící ptáci nikdy nejsou v našem slova smyslu tlustí.

Nedovoluje to jejich způsob života, metabolismus, ani jakási „potravní vůle“-na rozdíl od nás divocí ptáci jedí skutečně jen tak, aby přežili. To je krásně vidět na zimních krmištích- kachny se nechají nakrmit, ale jakmile přijde třeba pátý člověk s rohlíky, sytí jedinci se vzdálí a úplně ztrácí o příkrm zájem. To je přirozené chování.

Na některých místech ale zůstává několik kachen s viditelně přeplněnými volaty, které se cpou dál. Pravděpodobně se jedná o čerstvé potomky přeživších, myslivci vypuštěných kachen. Těmi jsou však téměř všechny městské kachny, tady mám na mysli „čerstvé“ potomky první generace, kteří mají ještě silné „domácí geny“.

A v nich je, kromě nízké únikové vzdálenosti, usedlosti, nevalného vztahu k létání apod., zapsána právě ona přehnaná žravost. Já osobně bych tlusté kachny nepřisuzoval překrmení lidmi- ti ptáci by se nejspíš přežírali i tak. Jen doporučuji, když na takovou kachnu natrefíte, její žravost ještě nepodporujte krmením.

Měla by si také najít něco přírodního. Na rozdíl od svých, sice také krotkých, ale po generace v přírodě přeci jen divokých, kolegů, si po chlebu už většinou nezaletí někam do mokřadů nebo na řeku pro přirozenou potravu.

Kdy (a jak) tedy krmit

Obecně platí, že podzim, zima a brzké jaro jsou skutečně nejlepší dobou ke krmení kachen.

Ne proto, že by snad v naší mírné zimě kachny zmrzly, právě naopak- v tuto dobu jsou čilé a bez závazků, v novém peří, a nejspíš i nejméně citlivé na kvalitu potravy.

Zároveň je však přirozeného krmiva skutečně méně, takže doplněk v podobě pečiva uvítají. Vždy ale platí několik pravidel, které musíte při krmení dodržovat, jinak můžete ptákům ublížit!

Ve zkratce, pečivo nesmí být:

• čímkoli namazané nebo ochucené
• plesnivé (byť s jediným zeleným flíčkem- to je opravdu nebezpečné!)
• úplně čerstvé, gumově měkké (nadýmavé)
• extrémně tvrdé (může poranit jícen, ptáci ho nemohou rozkousat)
• plněné sladké pečivo (typu croissant, perník, trdelník, buchta, štrůdl apod.)
• silně přesolené (na kterém jsou vidět zrnka soli- to není koneckonců zdravé ani pro nás…)
• Při splnění těchto parametrů je jakékoliv bílé i celozrnné pečivo a chléb (i toustový) použitelné.

Chleba – součást kachní potravy?

Jak tedy reaguje na dlouhodobé přikrmování tělo zdravé dospělé kachny? Má i nezávadné, s mírou krmené pečivo nějaký negativní vliv na kondici vodního ptactva? Kolik procent potravy městských kachen tvoří v praxi chléb a rohlíky, a kolik přirozená potrava? Liší se mikrobiom trávicího traktu ochočené, krmené kachny, od mikrobiomu skutečně divoké, plaché kachny někde v přírodní rezervaci? Jsou městské kachny na podíl pečiva v potravě nějak adaptované? Kolik toho vlastně sní jedna kachna ze stohlavého hejna, do kterého naházíte starší rohlíky? A co to konkrétně pro ni znamená?

O tom je bohužel jen poměrně málo informací, a je tudíž obtížné vyslovit jednoznačné stanovisko „krmit ano, či ne“. Každopádně moje pozorování ukazují dvě věci. Jednak, že kachní mláďata ve městech opravdu strádají a mortalita je mnohem vyšší než v přírodě (na vině bude nejspíš mj.

i krmení pečivem v době růstu), a jednak, že dospělé kachny naopak viditelně prosperují a příkrm se zdá být jen jakási „třešnička na dortu“ jejich snadného života (i když zdání může klamat). Nejspíš to souvisí s pravidelnými lety kachních hejn za potravou a nižšími nároky na kvalitu potravy, než jaké mají malá mláďata.

Jde ovšem pouze o mé domněnky, vyvozené z mnoha hodin ve společnosti kachen po celý rok.

Zdravá strava!

Každopádně pokud provozujete „rekreační krmení“ často, je určitě vhodné kachnám nosit zdravější potravu. Potíž je v tom, že často odmítají od lidí jíst cokoliv jiného než pečivo- takové ty rady typu strouhaná zelenina v praxi leží na hladině a sní je leda tak nutrie (o něco lepší vztah např. k mrkvi má lyska a slípka).

Jsou ale určité druhy potravy, které většinou přijmou. Asi nejoblíbenější jsou ovesné vločky. Ty mají tu výhodu, že vedle kachen je přijímá prakticky kompletní společenstvo ptáků na zimních krmištích- chocholačky a jiné kachny, labutě, lysky a slípky, v menší míře i rackové. Určitě je lepší vločky krmit na zemi poblíž vody, kam kachny rády vylezou.

Stačí rozsypat hromádku a ptáci se k ní seběhnou.

Ovesné vločky jsou u kachen velmi oblíbené krmivo. Tahle samička se na ně vrhá rovnou do pytlíku.

Další velmi vhodné (i když trochu nákladnější) krmení je rýže. Platí pro ni v zásadě to samé co u vloček, jen některým ptákům (labuť, racek) už vzhledem ke své velikosti nestojí za to. Také se rychle potápí ve vodě – krmit pouze na břehu.

Zkusmo jsem nabízel kachnám i různé další typy potravy, výsledek tady pro zajímavost krátce rozeberu:

Čočka neměla úspěch. Hrách (sušený, tvrdý…) taky ne (čerstvý by byl lepší). Proso bylo překvapivě žhavou pochoutkou.

Loupaná slunečnice měla také úspěch. Listový salát – zdravý a chutný, velmi oblíbený- ale v létě, v čase měkké, čerstvé potravy.

Salát je vhodné podávat i malým mláďatům a pelichajícím dospělcům.

Životní prostředí!

V neposlední řadě je třeba si uvědomit, že přísun většího množství krmiva (ať už chlebu či semen) může mít i negativní důsledky na blízké mokřadní biotopy. Proto se snažte, abyste svým činěním příliš nezasahovali do vodních ekosystémů.

Mladá lyska si pochutnává na strouhané mrkvi. Zeleninou lze krmit i v hnízdní době, pečivo není pro mláďata, juvenily, či pelichající dospělce vhodné.

Pečivo či jiná potrava, házená např. přímo do rybníka, vodu znečišťuje a eutrofizuje. A i když většinou nejde o hlavní příčinu, nadměrné krmení kachen napomáhá tvorbě „kapřího chlívku“, tedy zakaleného, zcela neúživného rybníka.

Na řekách může být situace o něco lepší, když proudící voda rozptyluje organický odpad v okolí, ale ani tam se krmení nemá přehánět.

Vždy dávejte ptákům jen tolik potravy, kolik okamžitě spotřebují (tím i zajistíte, že později nepozřou nedojedené a zkažené zbytky), a pokud možno krmte na břehu, aby potrava neznečisťovala vodu.

Také dbejte na to, abyste spolu s ptáky nekrmili také invazivní nutrie říční. Tyto „roztomilé bobříky“ lidé na mnoha místech spolu s kachnami celoročně zásobují kvantem potravy, což je velmi špatně. Nutrie je totiž jedním z našich nejrychleji se šířících nepůvodních druhů a místy dokonce devastuje přirozené mokřadní biotopy.

Na menších lokalitách vyžere prakticky veškerou mokřadní vegetaci a svými norami navíc hojně podemílá břehy, takže z husté rákosiny plné života rychle udělá rozrytou bahnitou pláž. Dopady na ekosystém i samotné ptáky asi nemusím dále rozebírat. Nehledě na to, že hnízdící kachny a lysky nutrie plaší a někdy jim dokonce vyžírá vejce.

Proto, ačkoli se nám to může zdát kruté, je zcela na místě nechat toho „roztomilého bobříka“ o hladu.

S mírou a v míru

Na veřejných prostorách mimo rezervace (tj. v parkových rybnících, u řeky apod.) je de facto každého věc, jestli a čím kachny krmí. Zatím se nedá zodpovědně vyřknout obecný „zákon o (ne)krmení vodního ptactva“, který by obsáhl individuální přístup každého z nás. Krmení pečivem tak zůstává předmětem sporu.

Sice kachny částečně „domestikuje“, učí je nepřirozeným a někdy i riskantním zvykům, na druhou stranu- městské populace kachen (a místy např. labutí a lysek) by nejspíš nikdy nebyly tak početné, kdyby je lidé nekrmili. V tomto článku jsem jen nastínil základní pravidla krmení a některé argumenty pro a proti.

Pak už záleží na každém z nás, na našem názoru, svědomí… Poslední dobou se spíš doporučuje chlebem nekrmit, ale postoje laiků i odborníků jsou různé a někdy zbytečně vyhraněné. Já osobně občas dávám kachnám v létě salát a vločky, v zimě i pečivo. Myslím si, že když v lednu naházíte ptákům na řece pět polotvrdých rohlíků, nijak zvlášť to nevadí.

Jen prosím nekrmte pečivem mláďata a vždy si ověřte, zda není plesnivé. Ale ani tak to nepřehánějte- a občas kachnám přineste i něco jiného. Je třeba si uvědomit, že chleba či rohlík není v žádném případě hodnotná náhražka přirozené potravy. Jde o poměrně balastní a nevýživné krmení, které však celkem dobře poslouží jako zdroj energie.

A podle toho by se s ním mělo zacházet- tedy krmit spíš v zimě, příležitostně a ne ve velkém (samozřejmě záleží i na tom, mezi kolik ptáků se vaše „dávka těsta“ rozdělí). K častějšímu krmení doporučuji vhodná semena, vločky či listovou zeleninu.

Text a titulní foto: David Říha

Odkazy (problematika andělského křídla):

https://www.uksafari.com/angel_wing.htm

Angel Wing: A Term That Means Bad News for Waterfowl

https://www.fresheggsdaily.blog/2019/03/preventing-and-treating-angel-wing-in.html

Křupavý průvodce pro rok 2021. Tohle je ten nejlepší chleba v Praze

Přiznání na začátek: chleba je jednou z mých hlavních food obsesí. Dojet si pro čerstvý chleba přes celé město kdykoli – není problém. A i mimo Prahu jsem vždy připraven strávit nějaký čas hledáním malých pekáren a ochutnáváním, kde se dá. To samé platí pro cestování v zahraničí – kdo neochutnal aspoň pět různých typů chleba v Gruzii, ten neumí žít.

Chlebu jsem věnoval už několik článků a hodlám v tom pokračovat. A ke zděšení mých známých a kamarádů jsem ochoten o kvalitním chlebu vždy, kdekoli a s kýmkoli diskutovat. Dlouho! 

A tím se dostávám k jádru tohoto článku. Sestavil jsem ryze subjektivní žebříček svých aktuálně oblíbených chlebů, které lze koupit v Praze.

Jsem si vědom toho, že v něm bezpochyby budou chybět někteří vaši favorité, ale to už je úskalí podobných výběrů.

Budu ale rád, pokud nám, třeba na sociálních sítích, prozradíte své osobní tipy na ten nejlepší, nejvoňavější bochník chleba, který máte rádi právě vy. 

A jaký je tedy podle mě perfektní chleba? Formován českým tradičním pečivem, v mém případě pšeničnou-žitnými chleby od pekařů Kučery a Romana Sebery na Plzeňsku, perfektní chleba pro mě musí splňovat několik základních bodů: 

• zaprvé kůrka musí být pevná a křupavá a spodek chleba musí být tvrdý a při poklepu by měl lehce zadunět, čili jak se říkalo kdysi, „musí zvonit“. Kůrka nesmí při zmáčknutí připomínat housku či veku. Pokud ji připomíná, není to dobrý chleba.
• zadruhé střída chleba musí vonět – pšenicí, žitem, často kmínem a v případě typického českého chleba také lehce nakysle kváskem. Střída by měla být kyprá a nikoli suchá. Správně upečený chleba s pevnou kůrkou a kyprou střídou se dobře krájí. Pokud se chleba kroutí nebo bortí pod nožem – ano, hádáte správně – není to dobrý chleba.
• zatřetí občas vám v ní zmizí kus másla, ale i přesto – bubliny jsou v pořádku. Naopak pokud střída chleba žádné bubliny nemá, má hladkou, mechovou texturu, jde téměř vždy o výrobek z velkopekárny, který je kromě mouky, kvasu, vody a soli nakrmený také lecčím dalším. A to nechcete!
• a začtvrté upečený kvasový chléb nepatří do igelitového pytlíku, ale do utěrky nebo textilního sáčku, já většinou používám jednu z bavlněných textilních tašek. V utěrce chleba vždy vydrží čerstvý minimálně několik dní a chutná stále dobře. Postupně může sice trochu vyschnout, ale nikdy nezačne plesnivět. Pokud plesnivět začne, víte, že v chlebu bylo něco, co v něm být nemělo. A platí tedy opět – nebyl to dobrý chleba.

Ok, objektivní metriku už tedy znáte. Teď přichází na řadu už pouze můj subjektivní čich a chuť.

A jací jsou tedy mí aktuální oblíbenci? Vezmeme to od pětky po jedničku, jako ve škole. Jdeme na to:

#5 Old Charles, artic Bakehouse

Islanďan Davíd Arnórsson se usadil na pražském Újezdě teprve nedávno. Přesto si již vysloužil řadu velmi loajálních zákazníků, kteří se pro jeho chleba pod Petřín sjíždějí z celého města.

A nesjíždějí se jen kvůli němu – Bakehouse umí velmi dobré sladké pečivo, od skořicových šneků po mé oblíbené ovocné scones.

Určitě nebudete litovat, zastavíte-li se tam na kávu a něco sladkého před procházkou po Kinského zahradách nebo do petřínských sadů.

Old Charles je Davídova pocta tradičnímu českému chlebu. Jde z poloviny o pšeničnou, z poloviny žitnou mouku doplněnou kmínem a anýzem, a tedy velmi poctivou „homage“ tomu nejtypičtějšímu chlebu, který všichni dobře známe.

Charles byl dlouhou dobu můj oblíbenec a jezdil jsem si pro něj pravidelně. Poslední dobou jej mírně zastínilo pár jiných favoritů, ale nedávno jsem se pro něj do pekárny znovu vrátil.

Důvodem, proč není tento chleba na žebříčku na vyšší pozici, je, že mi posledně připadala střída o něco sušší a kůrka nezvonila tolik, jak jsem byl zvyklý předtím.

Mohlo jít ale jen o krátkodobý problém s moukou nebo kvasem, a proto je stále v top pětce.

K čemu se hodí? Jako většina kmínových tmavších chlebů chutná výborně především naslano – tedy s máslem, sýry nebo masem.

Kde jej koupíte? artic Bakehouse, Újezd & Myslíkova, Wolt.com

#4 Bramborovo-pšeničný, Slovenské delikatesy & pekárna, Pražská tržnice

Čistě pšeničné chleby jsou v Praze stále spíše výjimkou. Já mám díky slovenským příbuzným ale pro světlý chléb od dětství slabost, vlastně si, mám-li být upřímný, myslím, že vůni čerstvé „pšenice“ se téměř nic nevyrovná.

Kromě italských bister La Bottega’s, kde pečou velmi dobré chleby italského typu, je tu ještě malý obchod s pekárnou vedle populární Haly 22.

Chléb, který zde pečou (a který tu je mimochodem u zákazníků stále méně populární než jejich žitno-pšeničný či jejich rohlíky) je specifický přidáním brambor do těsta. Brambory dodávají těstu vlhkost a to je pak krásně kypré a vydrží takové několik dní.

Chleba sice po pár dnech mírně vyschne, ale pokud vám zbyde, dejte jej do toasteru, protože právě světlý chleba chutná opečený stejně dobře, ne-li lépe.

Tento chleba ve výběru může vypadat jako otloukánek, nejedná se o výrobek z pekárny s nablýskanou mašinou na prémiovou kávu, ale je tomu přesně naopak – jde o ostříleného matadora, který si možná nepotrpí na image, ale svou kvalitu si drží už celou řadu let. A ano, posledně jsem za celý bochník stále platil neuvěřitelných 45 Kč.

K čemu je ideální? Na rozdíl od žitno-pšeničných je pšenice velmi verzatilní, chutná stejně dobře se slanou pomazánkou či masem jako s máslem a džemem nebo medem. Chcete-li jej ale ochutnat tak, jak se snídá na jižním Slovensku, doporučuji máslo a čerstvé papriky nebo rajčata.

Kde jej koupíte? Slovenské delikatesy, Hala 22, Pražská tržnice

#3 Pane Nuovo, Pizza Nuova, Ambi Group

View this post on Instagram

A post shared by Pizza Nuova (@pizza_nuova)

Nejmladší favorit ve výběru pochází z malé prodejny v přízemí Pizza Nuova na Náměstí Republiky. I přestože jde o chléb, který se tady peče teprve od léta, získal si okamžitě moje srdce. 

Pane Nuovo se s vlastním chlebem pralo pěkně dlouho. Bylo období, kdy si zde pekli italský bílý chleba, který ale spíš než právoplatný chleba připomínal veku – kromě nepřesvědčivé kůrky šlo o typický, drobivý „papírák“, který druhý den už nebyl k jídlu. 

Toto platí o celé pekařské anabázi Ambi Group – občas jim chvíli trvá, než vyladí receptury. V momentě, kdy ale najdou ten správný poměr, začnou chrlit bestsellery!

Nový chléb z Pane Nuovo, si troufám tvrdit, patří k tomu nejlepšímu, co aktuálně v Ambi ochutnáte. Jde o světlejší chleba (80 procent pšenice, 20 procent žita), který výrazně voní pšenicí, ale zároveň má krásně tmavou zvonivou kůrku typickou pro tmavší chleby.

Za jeho vývojem stojí přesuny v rámci optimalizace během pandemie – Sláva Grigoryk, který dříve pracoval jako kreativní šéfkuchař, přešel po pekařské stáži v Dánsku do Pane Nuovo a zřejmě si řekl, že pořádně zatřese nabídkou produktů.

A Pane Nuovo se mu povedl na výbornou.

K čemu je ideální? A to je právě to. Tenhle chleba je tak všestranný, že vám bude chutnat stejně tak se sýrem jako třeba opečený a křupavý s Nutellou.

Kde jej koupíte? Pane Nuovo, Kantýna, Bufet Karlín

#2 Špalda, Praktika

Nový způsob pečení, který Praze představil Tomáš Solák v Praktice, je paradox. Tomáš se, podle svých slov, totiž jen vrátil k tomu, jak se pekl chléb dříve – z mnohem čerstvější mouky, která neseděla v pytli před použitím několik let ve skladu.

Úskalí pečení z takzvané čerstvé mouky je celá řada – chleba je daleko vlhčí a tím pádem po upečení nezískáte tak dokonalý pecen jako používáte-li dokonale suchý produkt. Těsto je tedy daleko nevyzpytatelnější a chléb i po upečení zůstává vlhčí. To zpočátku mátlo řadu zákazníků, kteří přišli do Praktiky poprvé.

Benefitem ale je, že chléb z čerstvého zrna si uchovává daleko více živin a vitamínů, které z mouky jinak časem vyprchají. Tomáš během let dokázal recepturu zkrotit a jeho chleba je dnes už daleko stabilnější, než byl na počátku. Navíc si vychoval vlastní zákazníky, kteří se do Praktiky pro chléb pravidelně vracejí.

Díky tomu se mu po vinohradské pekárně podařilo otevřít druhou pobočku na Letné. K té má navíc přibýt zanedlouho i třetí obchod v Karlíně. 

Z chlebů, které Praktika prodává, mám nejraději špaldu – jde o jeden z chlebů, který byl v nabídce Praktiky hned od počátku. Kombinace špaldové a pšeničné mouky v bio kvalitě má příjemnou, oříškovou příchuť a pevnou propečenou kůrku.

K čemu je ideální? Naslano i nasladko. Můžete na něj vyzkoušet třeba moji oblíbenou kombinaci – burákové máslo a lemon curd.

Kde jej koupíte? Praktika Bělehradská, Praktika Letná, Rohlik.cz

#1 Eska 33, Eska, Ambi Group

View this post on Instagram

A post shared by Eska (@eska_karlin)

V Esce se po otevření chvíli trápili s recepturou na ideální chleba. Po čase ji ale postupně vyladili a výsledkem je i třicet trojka – produkt tak populární, že je lepší si pro něj před víkendem dojít do Esky nebo Našeho masa brzy ráno, jinak hrozí, že odejdete s prázdnou. 

Klíčem k úspěchu tohoto chleba je kombinace žitné a pšeničné mouky, která se ustálila na (ano) 33 procentech žita. Tím, že do těsta přidali navíc vařené brambory, získal chleba kyprost a vláčnost.

A kmínem mu přidali přesně tu správnou chuť, kterou si většina z nás pamatuje z dětství. Eska tak vytvořila chleba, který je dokonalý remix tradičního pšenično-žitného chleba s twistem.

Klasický kmínový bochník chleba, jen o něco lepší. 

První místo mu náleží i proto, že si 33 udržuje stabilní kvalitu už několik let. 

K čemu je ideální? Vzhledem ke kmínu jde o chleba, který si rozumí především se slaným. Kdybych měl říct jedno ideální kombo, dal bych si 33 s máslem a párky nebo míchanými vajíčky, ideálně během dlouhé víkendové snídaně.

Kde jej koupíte? Eska, Naše Maso, Rohlik.cz 

Pec na pečení kváskového chleba

12.8.2015, sedíme v naší oblíbené burgrárně Patty&Bun v Londýně a na ubrousek naše kamarádka Saima načrtla P&G. Právě v Londýně se všechno začalo točit o jídle. Vrátili jsme se domů, přestěhovali se do Prahy a začali jsme psát food blog. Teď otevíráme vlastní bistro.

Ani ve snu by nás to předtím nenapadlo, jsme střelci (já jsem teda zpátečnický rak) a pouštíme se spolu do nových projektů po hlavě.

Co je náš cíl?

V bistru, které se bude jmenovat Etapa chceme spojovat lidi a dobré jídlo. Budeme podávat zeleninové snídaně celý den. Budeme hodně fermentovat a Petr bude péct poctivý kváskový chleba z celozrnné mouky.

Krmí doma kvásek 3x denně a naše trouba jede skoro v kuse, jak intenzivně doma piluje svoje chlebové recepty.

 Bohužel náklady na rekonstrukci jsou obrovské a chybí nám vybavení na pekařský koutek, vzduchotechniku a především pec.

Proč kváskový chleba?

Víte co? Doma jíme bezlepkově. Ale kouzlu přípravy poctivého kváskového chleba jsem totálně propadl. Upéct skvělý chleba je umění.

Pečete sice pouze ze tří ingrediencí, vody, mouky a soli, ale ohromnou roli hraje teplota vzduchu, jaká je mouka, teplota vody. Způsob hnětení těsta, jak aktivní máte kvásek, jak dlouho a v jaké teplotě probíhá fermentace a kynutí.

Fermentací štěpí bílkoviny a lepek a jsou tak pro nás lépe stravitelné. Ale především skvěle chutná.  

Ke snídaní čerstvý chléb

Představte si sobotní ráno s čertsvým chlebem s křupavou kůrkou a vláčnou střídkou plnou chutí. Taková rána chceme pro vás připravit v naší Etapě.

A kdo vlastně jsme?

Najdete nás na instagramu @pg_foodies a celý děj okolo bistra dokumentujeme na @etapa_pgfoodies. Petr se živí jako UX designér, tzn. že vám navrhne nový web. Gabča dělala PPC kampaně a teď fotí jídlo a produkty. Online svět je skvělý, ale naše vášeň k jídlu je větší a ohromně nás to táhne k tomu mít vlastní místo, kde se budou dít věci opravdu fyzicky.

Proč to děláme?

Věříme, že to nejlepší jídlo je to, které s někým sdílíte.

Poznejte nás trochu blíže

Právě vám všem, naším skvělým přispěvatelům, přístálo do emailové schránky po pár slov, jak to s vaší odměnou bude.  Pokud se k vám nějakým zlým spamovým filtrem nedostal, napište nám na email [email protected] a domluvíme to. 

Více

Díky tomu, že jsme kývli na konání křestu knížky u nás v Etapě, jsme měli dokonalý hnací motor. Nebylo jiné cesty, než to stihnout. Měli jsme na to jeden měsíc. Myslíme, že moc lidí nevěřilo, že to můžeme dát. Den před jsme ještě natírali židle, 15 min před příchodem prvních hostů Petr montoval…

Více