7 tipů, jak rozpoznat léčitele od šarlatánů

Pokud trpíte chronickými bolestmi zad (případně čehokoliv jiného), možná Vás někdy napadlo, že by bylo dobré vyzkoušet nějakou z alternativních metod.

Injekce, prášky ani rehabilitace nepomáhají, a tak se zdá, že současná moderní medicína si s Vámi neví rady. Snad by nějaký léčitel s homeopatiky, akupunkturou a baňkováním mohl pomoci.

Může Vám však skutečně onen léčitel nabídnout nějakou zázračnou léčbu, o které se na medicíně neučí? Má snad léčitel nějaké znalosti, které jsou pro naše lékaře nedostupné?

Do kategorie alternativní medicíny spadají léčebné postupy, které nejsou testovány obvyklým způsobem, jako je tomu u moderní medicíny, anebo jsou testovány, ale nemají prokázaný účinek. Což je přeci trochu zarážející.

Zatímco moderní medicína používá postupy ověřené nejvyšším možným vědeckým poznáním (tzv. lege artis) a je zároveň praktikována odborníky po minimálně 6 letech studia, alternativní medicína si s tímto problémem hlavu příliš neláme.

Léčitel si udělá pochybný kurz, a aby se jeho služby lépe nabízely veřejnosti, tak byl původně proklamovaný účinek, který měl ovlivnit jakýsi tok energie po neviditelných drahách, moderními šarlatány zabalen do okouzlujícího kabátku typu „vyplavení škodlivin“ a „uzdravení všech nemocí“.

V následujících odstavcích se dozvíte, zdali mohou být alternativní metody nějak přínosné (nejen) pro chronické bolesti zad.

Něco málo z historie

Jen pro zajímavost bych se nejprve trochu vrátil v čase do minulých dob, kdy údajně tradiční medicína „léčila lidi po tisíce let“. Je sice pravda, že tradiční léčitelství funguje již tisíce let, ovšem o léčení se příliš mluvit nedá. Například bolesti hlavy byly od doby kamenné až do konce 19.

století „léčeny“ trepanací neboli vyvrtáním otvoru do lebky, a to dokonce při plném vědomí. Ani tradiční čínská medicína nebyla o nic moudřejší. Existují záznamy od skotského chirurga Dugalda Christie, který působil koncem 19.

století v Číně, kde popisuje například to, že jediná „operace“, kterou byli čínští lékaři schopni provést, byla akupunktura, a to rovnou na všechny choroby. Ovšem ne akupunktura, jak ji známe dnes, ale vpichování chladných nebo rozžhavených jehel hluboko do náhodných míst, kde byly ponechány i několik dní.

Většinou byl zasažen nějaký vnitřní orgán a došlo k náhlému úmrtí, případně se umíralo postupně na následky infekce.

Má to nějaký smysl?

Alternativní medicína, jak ji známe dnes, nemá v podstatě jasně dané zákonitosti, a pokud má, jsou zcela iracionální a vědecky nepodložitelné. Léčitelé jsou v podstatě laici, kteří nevědomky nabízí něco, co ve skutečnosti nemá podložený účinek.

Buďto nemají ponětí o tom, co dělají, nebo si myslí, že ví, co dělají, anebo se v nejhorším případě jedná o podvodníky, kteří lidem vědomě lžou.

Nejlepší umění léčitelů není rozpoznat neviditelné dráhy, kterými proudí energie, ale schopnost vyvolat v pacientovi pocit, že jimi nabízené služby jsou zázračné „podpultovky“, jež jsou dostupné pouze pro vyvolené. Občas se však opravdu stane, že alternativní metody lidem pomohou.

Jak je to ale možné? Podívejme se nyní na několik vybraných příkladů metod, které jsou uvedené v následující tabulce, a vysvětleme si, jakým způsobem nám mohou pomáhat.

metoda popis a proklamovaný účinek skutečný účinek

akupunktura	Ovlivnění toku životní energie čchi v meridiánech a odstranění nerovnováhy. Diagnostika se provádí dle hodnocení pulsu, jazyka a dechu a následná léčba vpichováním jehel do určitých bodů dle různých zásad.	placebo
vakuoterapie	Lidově známá také jako baňkování. Má údajně rozptýlit stagnaci krve a intersticiální tekutiny a obnovit tak tok čchi (jinak také okysličit bolavá místa, odplavit škodliviny apod.). Na kůži se přikládá skleněná baňka, ve které je podtlak, a tím se přisaje na kůži. Po aplikaci se na kůži vytvoří podlitiny kruhovitého tvaru.	placebo
reflexologie	Známá také jako akupresura, jedná se opět o údajné uvolnění energetických drah, které vedou od plosek nohou k jednotlivým orgánům, a tím by mělo dojít k jejich vyléčení.	placebo
homeopatie	Spočívá v tom, že léčitel (homeopat) hledá tzv. homeopatický lék pro klienta a jeho onemocnění, který je pak užíván dle předpisu. Homeopatika jsou silně zředěné látky, které mají stimulovat životní sílu.	placebo
masáže	Terapie, která díky působení tlaku na svaly a jiné tkáně napomáhá léčit zranění, zmírňuje bolest, zlepšuje krevní oběh a uvolňuje napětí.	placebo nebo změna aferentace
rolfterapie	Snaha o uvolnění fasciálních tkání, tak aby se obnovila přirozená rovnováha těla vůči gravitaci a pohyb se tak stal plynulým a energeticky nenáročným.	placebo nebo změna aferentace
chiropraxe	Léčebná manuální manipulace (lidově „škubání s krkem“), která má za cíl napravit subluxované obratle a léčit tak nemoci nejen pohybového aparátu, ale i vnitřních orgánů či různá infekční onemocnění.	placebo nebo změna aferentace
osteopatie	Předchůdce chiropraxe, jedná se rovněž o manuální techniky (ovšem o něco šetrnější), které mají za cíl napravit vzájemnou polohu obratlů, které údajně stlačují tepny kolem páteře a mají na svědomí všechny choroby.	placebo nebo změna aferentace

Alternativní metody mohou od bolesti pomoci v zásadě dvojím způsobem. První možností je tzv. placebo, kdy dochází k subjektivnímu zlepšení zdravotního stavu pouze pod vlivem sugesce. Možností druhou je tzv.

změna aferentace.

Jedná se v podstatě o dočasnou úlevu tím, že jsou ovlivněny nervové receptory a posílají tak do mozku jiné informace, což dotyčný vnímá jako úlevu od bolesti či například pocitu „zatuhlých“ svalů.

Vezměme si jako příklad akupunkturu. Představa, že pícháním jehliček do kůže ovlivníme jakýsi tok energie, je tak absurdní, že tomu snad nikdo v naší ateistické republice ani neuvěří.

Šarlatáni však dali hlavy dohromady a vymysleli reklamy typu „vyléčení chorob, se kterými si moderní medicína neví rady“. Když se však někdy náhodou přihodí, že akupunktura skutečně pomůže, tak jediný možný přínos má v podobě placebo efektu.

Placebo ale není nic, co by moderní medicína neznala a nepoužívala. Akupunktura bohužel nemůže fungovat jinak než placebo, protože nemá žádnou smysluplnou teorii. Ani smyšlené dráhy či body není možné s přesností na povrchu těla nalézt.

Dokazuje to například studie,1 která porovnávala účinek „skutečné“ a „falešné“ akupunktury (tzn., že jehličky byly rozmístěny náhodně), a výsledek byl fascinující! Účinek skutečné a falešné akupunktury se nijak nelišil.

Jako druhý příklad se podívejme na rolfterapii. Studie2 jasně uvádí, že fascie není možné nijak manuálně ovlivnit. Aby došlo byť jen k minimálnímu protažení, bylo by nutné použít extrémně bolestivé středověké metody.

Ostatně můžete si zkusit natáhnout fascii Vy sami doma v kuchyni, až budete okrajovat povrchovou blánu z hovězí či vepřové svíčkové.

Rolfterapie tedy nijak neovlivní fascie, ale může dočasně zvětšit či zmírnit svalové napětí a tím například krátkodobě ulevit od pocitu „zatuhlých“ svalů, nebo je také ještě více podráždit.

Nejistý přínos, velká rizika

Asi si říkáte: „Za zkoušku přece nic nedám, třeba mi to pomůže!“ Bohužel, není to pouze o tom, že vyzkoušíte některou z metod alternativní medicíny, a to bez jakýchkoliv následků. Začněme třeba jenom sdělením.

Pokud léčitel „diagnostikuje“ pacientovi, že ho bolí kyčel, protože v ní má zapouzdřeného parazita, že ho bolí záda, protože má vysunutý obratel, anebo že ho bolí hlava, protože je plný toxinů, jak to asi dotyčný zpracuje? Jak byste se cítili Vy, kdyby Vám někdo sdělil, že za Vaše bolesti může nějaký parazit? Možná se plácáte po čele, ale jsou lidé, kteří tomu plně uvěří a naplní je úzkost, která dokáže původní problém pořádně nafouknout.

U akupunktury či vakuoterapie je riziko (a stává se to) bakteriální infekce a věřte mi, že to poslední, co pacient s bolestmi potřebuje, je sepse. Příliš bolestivá masáž či rolfterapie může vyvolat zvýšenou citlivost dané oblasti a obtíže tak ještě zvýraznit.

Chiropraktické škubání s krční páteří může vyvolat migrény, chronické bolesti hlavy, či dokonce přivodit úmrtí. V neposlední řadě nezapomínejme na možný nocebo efekt.

Pokud pacient vyhledá ze zoufalství léčitele, jehož aplikovaná terapie nebude nijak účinkovat, prohlubuje se opět úzkost a vtíravé myšlenky typu „tak teď už mi opravdu nic nepomůže“.

Závěrem je také třeba zdůraznit to, že spoléháním se na alternativní metody, které jsou většinou pasivní (není vyžadována aktivní spoluúčast pacienta na léčbě), ignorujete ten nejpřínosnější způsob léčby, tedy aktivní přístup.

Jóga nebo tai-či?

Od pasivních procedur alternativní medicíny se pojďme přesunout k těm aktivním. Jedná se o cvičení propojená s východní filozofií. Účinek těchto metod cvičení je již mnohem větší než předchozí zmíněné procedury. Ne kvůli ovlivnění meridiánů nebo čchi (i když jistá spiritualita má také svůj léčebný účinek), ale zejména díky benefitům, které s sebou přináší pohybová aktivita obecně.

Nejprve se podívejme na jógu. Není zde prostor rozebírat každý její styl, proto jen velmi zobecněně. Jóga je bezpochyby pro spoustu lidí přínosná – člověk se protáhne, zapotí, rozdýchá a odreaguje. Kombinace cvičení spolu s příjemnou atmosférou navíc násobí přínos pohybové aktivity pro celkové zdraví jak na psychické, tak i fyzické úrovni.

Je však důležité rozlišovat obecné účinky a ty cílené. Proto není dobré navštěvovat místního jogína až při bolestech zad (svalů, kloubů apod.). Problém totiž spočívá v tom, že jogín není odborník a jóga není cílené terapeutické cvičení. Jóga je v moderní společnosti doménou zejména žen středního věku.

Ty jsou většinou dost flexibilní a v józe tak vynikají, podobně jako mladé dívky v gymnastice. Bohužel, zvětšování pasivního rozsahu pohybu v kloubech bez rozvoje adekvátní svalové stability nadělá více škody než užitku a výsledek může být i výrazné zhoršení obtíží.

Některé polohy „ásany“ navíc staví klouby do velmi nevhodných poloh, které mohou být v kombinaci spolu s celkově zvýšenou hybností (tzv. generalizovanou hypermobilitou) nebezpečné jak z krátkodobého, tak i z dlouhodobého hlediska.

Berte tedy v úvahu tato rizika a hodiny jógy dál klidně navštěvujte, ale pouze jako sportovně-společenskou událost.

Nyní se podívejme na tai-či. Přestože to zní zaujatě, tak musím přiznat, že tai-či z mého pohledu nemá oproti józe žádné nevýhody. Jedná se o klidné cvičení, při kterém je kladen důraz na dýchání a zároveň pohyb všech končetin.

Jedná se tedy o jakousi formu meditace pohybem, díky které se naučíte lépe pracovat s Vaším tělem, dýcháním i myslí. Klouby se přitom hýbou přirozeně a v přívětivém rozsahu, který stimuluje (nedráždí) nervové receptory v kloubech.

Jinými slovy, tai-či je vhodné pro každého a nepřináší v podstatě žádná rizika.

Co skutečně pomáhá?

A konečně se dostáváme k tomu, co je pro léčbu (nejen) bolestí pohybového aparátu skutečně přínosné a zároveň nejvíce vědecky podložené. Ten zázračný lék, který má každý k dispozici, způsobí:

• zlepšení oběhové soustavy – snížení krevního tlaku, zlepšení poměru cholesterolu, zdravější srdce a celkové snížení srdeční úmrtnosti o 31 %
• zlepšení psychického zdraví – pozitivní účinky na depresi srovnatelné s medikací
• zlepšení příznaků artrózy – bolesti mírnější až o 83 %, zlepšení funkce a stability kloubů
• zlepšení metabolismu – zmírnění kolísání hladiny cukru a případná redukce hmotnosti
• zlepšení chronických bolestí – zmírnění bolestí až o 52 % a pozitivní vliv i na celkové vyčerpání
• zlepšení kognitivních funkcí – zpomaluje stárnutí mozku a zvyšuje jeho výkonnost

Toto a mnoho dalších výhod s sebou přináší aktivní cvičení a pohyb.3 Mnohé jsem asi zklamal, že něco tak obyčejného, na co neexistuje reklama, funguje tak skvěle a zároveň pro všechny generace.

Pokud jste zdraví, pravidelná pohybová aktivita v podobě každodenní dynamické chůze, dechového či relaxačního cvičení a silově-kondičního tréninku je výbornou prevencí.

Každému přeci přijde normální si minimálně dvakrát denně provést ústní hygienu pro zdraví chrupu, tak proč by to tedy s „pohybovou hygienou“ pro zdraví zad, svalů a kloubů mělo být jinak?

No a v případě, že Vás trápí nějaké bolesti se zády nebo klouby, nechte si poradit od odborníka (tedy fyzioterapeuta!) cílené cvičení právě na Váš problém. Pokud Vám zadané cvičení nevyhovuje, dotyčný možná zvolil nevhodně – zkuste jiného odborníka.

Stejně jako lékaři existují i kvalitní a „méně kvalitní“ fyzioterapeuti. Nikdy se však s bolestmi pohybového aparátu (ani jinými nemocemi) neobracejte na maséra, léčitele či jogína. Zkrátka kdyby alternativní metody neexistovaly, nikomu by nic nechybělo.

Zato pokud člověk celé dny prosedí, chybí mu zatraceně hodně pohybu k tomu, aby byl zdravý.

Jak poznat šarlatány? – Institut moderní výživy

Všichni jste již o nich jistě slyšeli. Chodí často v bílých pláštích, nicméně lékaři ani jiní zdravotničtí pracovníci to obvykle nejsou. Používají odborné termíny, jsou výbornými řečníky, manipulátory a často velmi dobře dokážou odhadnout člověka.

Někteří dokonce tvrdí, že mají určité schopnosti a ti vynalézavější používají pochybné přístroje a nástroje, které Vás mají léčit nebo diagnostikovat.

V jejich článcích či přednáškách a videích naleznete často spoustu pravdivých informací, se kterými bychom sami museli souhlasit, nicméně ta další část se obvykle nezakládá na pravdě a je plná mýtu, konspiračních teorií, hoaxů, alternativních metod a dalších informací, které nejsou podloženy seriózními vědeckými studiemi anebo dokonce úplně odporují našemu poznání. Všechny tyto metody obvykle používají k vlastnímu obohacení. Pokud jste pod tímto popisem poznali šarlatána, máte pravdu!

Slovo šarlatán pochází z francouzského názvu „charlatan“, což byla osoba, která prodávala pochybné léky (často na ulici) a jejich prodej doprovázela hudba a mnohdy i divadelní představení.

  Zmínky o šarlatánech a o původu jejich názvu ale nalezneme i z dalších kultur a oblastí – například z italského „ciarlatano“ odvozeného od slova Cerreťan (obyvatel městečka Cerreto) nebo španělského „charlatán“.1

Podle obecné definice je šarlatán osobou, která se za pomoci šejdířství, neuznávaných praktik, pseudovědy či podvodů snaží získat peníze, slávu, pozornost nebo jiné výhody.1

Jak poznat šarlatány?

Velký problém je ten, že je velmi obtížné se orientovat v oblastech jako je medicína nebo výživa, pokud v nich nemáme patřičné vzdělání.

Navíc jak už bylo řečeno, šarlatáni jsou často i skvělými manipulátory a dokáží Vás za pomoci určitých technik velmi snadno přesvědčit.

Často jejich články nebo přednášky začínají neškodně, říkají obecné pravdy a informace, které Vám budou dávat smysl, nicméně později na ně začnou nabalovat nesmysly a nepravdivá tvrzení.

Jednou z technik, kterou často šarlatáni využívají je například tzv. Forerův efekt (resp. barnumský efekt), což je velmi dobře prokázaný fenomén z psychologie, který popisuje tendenci lidí přijímat obecná tvrzení a univerzálně platné charakteristiky za přesně vystihující jejich osobnost.2 Mimochodem na stejném principu fungují i horoskopy. Schválně si to zkuste:

1. Chcete, aby Vás druzí lidé měli rádi a obdivovali Vás.
2. Máte tendenci být sebekritický.
3. Jedním z Vašich hlavních životních cílů je být zabezpečen.
4. Občas býváte extrovertní, přátelský a družný, zatímco jindy jste spíše introvertní, ostražitý a rezervovaný.

Podobná vágní tvrzení budou platit pro naprostou většinu z nás!

Velmi často se bohužel setkáváme i s tím, že pochybné články, konspirační teorie a šarlatány sdílí nebo propagují i velmi vzdělaní lidé, vrcholoví sportovci, úspěšní podnikatelé či přední politici tohoto státu, což je opravdu velký problém a dokazuje to, že kritické myšlení a moderní skepticismus nemusí vždy korelovat s inteligencí nebo sociálním statusem.3 Uplatňuje se zde také tzv. Dunning-Krugerův efekt.4 Stejně tak i někteří šarlatáni mají odborné vzdělání a někteří z nich dokonce patří mezi lékaře. Největším zvěrstvem je poté využívání zoufalých a nemocných lidí pro své vlastní obohacení.

V další části tohoto článku se podíváme na ty nejčastější tvrzení, argumenty a techniky šarlatánů nebo zastánců alternativní medicíny, jejichž znalost nám pomůže je snáze odhalit.

⁉ „Věda neví všechno.“

Pravdou je, že věda a vědci samozřejmě ví, že neví všechno, jinak by jim ani nezbyla žádná práce a neměli by co zkoumat a testovat. Tento argument však není důvodem, abychom si mezery v našem poznání mohli zaplnit nepodloženými konspiračními teoriemi nebo různými mýty.

⁉  „Jeden původce (určitá potravina, skupina potravin, látka, jev apod.) může za všechny Vaše problémy a způsobuje všechny nemoci od impotence až po rakovinu.“

Toto je velmi častým tvrzením, podle kterého s vysokou jistotou poznáte šarlatány.

Nejdříve ve Vás vyvolají strach – například z umělých sladidel, 5G sítí, překyselení nebo toxinů, aby vám vzápětí nabídli nějaké jednoduché a univerzální řešení, za které si ale zpravidla také musíte tučně zaplatit.

Řešením může být detoxikace, pochybné suplementy, akupunktura nebo koupě biorezonančního přístroje s kosmickou energií.

⁉ „Lékaři léčí jen symptomy, ne podstatu onemocnění. Jejich snahou není člověka úplně vyléčit!“

Tento argument také není v žádném případě pravdivý. Lékaři totiž léčí podstatu onemocnění, kdykoliv je to možné.

Pokud máte pneumonii (zápal plic), lékař nebude samozřejmě léčit jen příznaky jako je horečka nebo kašel, ale zaměří se na původce onemocnění – například určitou bakterii a nasadí cíleně antibiotika.

Stejně tak pokud dojde ke zlomenině kosti, Váš lékař nebude léčit jen bolest, ale provede případnou repozici nebo dokonce osteosyntézu s následnou imobilizací (např. sádrou), aby se kost mohla zhojit.

⁉ „Západní medicína není vůbec o prevenci, ale léčí jen akutní stavy a nemoci.“

Slyšeli jste někdy o očkování, preventivních prohlídkách nebo screeningových programech? Pokud ano, zřejmě nám dáte za pravdu, že tento argument není také pravdivý.

I když na poli prevence má současná medicína stále co dohánět, nehledejme problém jen v ostatních, ale na chvíli se zamysleme také nad tím, co děláme pro prevenci my samotní. I přesto, že existují preventivní prohlídky, edukační programy apod., pro většinu z nás je těžké se těmito doporučeními řídit, pokud jsme zdraví a nic nás netrápí.

Většina z nás totiž neřeší, co bude za 20 let a dochází v tomto smyslu k jisté depersonalizaci, na čemž může spousta preventivních a osvětových programů ztroskotat.

⁉ „Alternativní medicína má holistický přístup a proto je lepší.“

Alternativní medicína (SCAM) tento holistický pohled zřejmě převzala od té medicíny klasické, kdy se již na lékařských fakultách vyučuje důležitost komplexního přístupu k pacientům. Například základem každého vyšetření je odběr anamnézy, při které se lékař snaží hledat souvislosti mezi životem pacienta a jeho nynějším onemocněním.

Dobrý klinik bere v potaz velmi širokou škálu informací – rodinná historie, životní styl, pracovní prostředí, stres, socioekonomický status, léky atd. a s těmito informacemi v kombinaci s fyzikálním či laboratorním vyšetřením následně pracuje při stanovení diagnózy a při rozhodování o samotné terapii.

Dalším příkladem holistického přístupu může být multioborová spolupráce mezi lékaři různých specializací anebo mezi lékařem a nutričním terapeutem.

⁉ „Látka nebo určitý postup funguje, protože to mám vyzkoušené na sobě.“

Osobní zkušenost je sice cenná, nicméně nedokazuje téměř nic. Pokud se můj stav (zdravotní/fyzický/psychický) zlepšil po určité metodě, intervenci či suplementu, nemůžu s jistotou vědět, že se zlepšil jako důsledek této konkrétní metody nebo intervence.

Co kdybych se uzdravil i sám od sebe a třeba i rychleji? I když si sami nedokážeme představit jiné vysvětlení, neznamená to, že neexistuje.

V tomto případě se může jednat o logickou chybu označovanou jako post hoc ergo propter hoc neboli „potom, tudíž proto“, která upozorňuje na fakt, že časová následnost neznamená nutně i příčinnou souvislost.

⁉ „Neměl bys ten postup hanit, pokud sis to nevyzkoušel na sobě.“

Jak bylo již řečeno výše, osobní zkušenost není spolehlivá metoda, jak zjistit, jestli něco funguje či nefunguje.

Osobní zkušenost ve skutečnosti může být silně zavádějící, protože nemáme šanci na sobě objektivně posoudit účinky konkrétní metody a odlišit placebo efekt. Toto je přesně důvod, proč vědecké studie používají kontrolní skupinu a efekt testují na velkém vzorku participantů.

Dále tady také máme nějaké fyzikální zákony a vědecký konsenzus – to znamená, že nemusím na sobě zkoušet nesmyslné postupy, abych zjistil, že nefungují.

„Člověk se nemusí sám bodnout nožem do nohy, aby zjistil, že bude krvácet.“
IMV (2019)

⁉ „Velká spousta lidí tuto metodu/suplement používá a všichni se přeci nemohou mýlit!“

Ale ano, mohou! Tento argumentační klam se označuje jako „argumentum ad populum“, podle kterého je výrok pravdivý, protože mu hodně nebo většina lidí věří. I většina ale může věřit nesmyslu.

Jako příklad se můžeme podívat do historie, kdy většina obyvatel věřila, že Země je středem vesmíru. Stejně tak v medicíně se jako léčba prakticky tisíce let využívala venepunkce  neboli pouštění žilou jako metoda léčby až do konce 19. století.

Z pohledu moderní medicíny však v naprosté většině případů pacientovi tato technika spíše škodila a „zabíjela ho“.

⁉ „Používá se to již tisíce let, proto to musí fungovat.“

Tady u tohoto výroku se jedná také o argumentační klam – tzv. apel na tradici. Naši předci mohli opravdu metodou pokus-omyl přijít na pár efektivních postupů, látek či bylin, ale stejně tak se mohli prostě jen mýlit. V dnešní době již naštěstí známe vědeckou metodu a dokážeme testovat hypotézy.

Například tradiční čínská medicína (TCM) je založena na tísice let staré tradici, nicméně i přesto moderní studie naprostou většinu TCM postupů a teorií zavrhují, označují jako neefektivní či dávno překonané.

Některé studie dokonce zjistily, že některé přípravky používané v TCM mohou být toxické pro člověka.

5,6,7 Stejně tak prestižní vědecký časopis Nature označil čínskou medicínu jako plnou pseudovědy a bez jakýchkoliv racionálních základů.8

⁉ „Jestliže šarlatáni nebo alternativní medicína umožní cítit se lidem lépe, i kdyby to bylo jen placebo, není to přeci dobře?“

Ne, není. Podávat placebo, tedy neúčinnou látku bez vědomí pacienta/klienta, je totiž silně neetické. I když placebo může mít samo o sobě malý, ale přesto měřitelný efekt, může dojít k odkládání nebo přerušení konvenční léčby.

I přesto, že se pacientům nebo klientům může krátkodobě ulevit, placebo efekt neřeší podstatu onemocnění a rizika zde stále přetrvávají.

Pamatujete si na argument, že západní medicína neléčí podstatu onemocnění? Ve většině případů je tomu přesně naopak a cílem většiny šarlatánů je Vás nevyléčit, abyste stále potřebovali jejich „pomoc“, za kterou si samozřejmě nechávají dobře zaplatit. Navíc i kdyby šarlatán chtěl, obvykle nemá prostředky k tomu Vás vyléčit.

Dalších zavádějících argumentů a nesmyslných tvrzení je samozřejmě stovky a některé z nich týkající se výživy jsme již v minulosti rozebírali, nicméně cílem tohoto článku není jejich úplný výčet, ale spíše apel na zdravý rozum a kritické myšlení.

Velmi nás překvapilo, že i spousta inteligentních lidí z našeho okolí sdílí články známých šarlatánů a podvodníků. Ověřujte si proto prosím informace, myslete kriticky a nesdílejte bezmyšlenkovitě každý článek, protože i vy tímto můžete přispět k informačnímu chaosu, který v dnešní době panuje nejen ve výživě.

Dobrou zprávou však je, že kritické myšlení je schopnost, kterou můžeme trénovat a rozvíjet.9,10

• Navíc v dnešní době již existují weby a platformy, které se zabývají popularizací kritického myšlení, moderního skepticismu, vyvracením mýtů a hoaxů či přímo „lovem“ šarlatánů.
• ► Lovci šarlatánů:
• ▬ https://quackwatch.org

▬ https://www.lovcisarlatanov.sk

►  Ověřování informací a vyvracení aktuálních mýtů/hoaxů:

▬ https://hoax.cz/cze/

▬ https://www.snopes.com
▬ https://manipulatori.cz

1. ► Argumentační fauly a kognitivní zkreslení:
2. ▬ https://bezfaulu.net
3. ►  Další weby a blogy zabývající se kritickým myšlením a skepticismem:

▬ https://www.sisyfos.cz

▬ https://www.clairek.com

▬ https://skepticalinquirer.org
▬ https://www.theskepticsguide.org

▬ https://www.krimys.cz/

▬ https://www.petrludwig.cz

• ► Knihy:
• ▬ Skeptics‘ Guide to the Universe – Steven Novella
  ▬ Myšlení rychlé a pomalé – Daniel Kahneman
• _______________________________________
• Vysvětlivky:
• SCAM = so called alternative medicine

Zdroje:

1. https://en.wikipedia.org/wiki/Charlatan

1. FORER, Bertram R. The fallacy of personal validation: a classroom demonstration of gullibility. The Journal of Abnormal and Social Psychology, 1949, 44.1: 118.

1. STANOVICH, Keith E.; WEST, Richard F. The assessment of rational thinking: IQ≠ RQ. Teaching of Psychology, 2014, 41.3: 265-271.

1. https://wikisofia.cz/wiki/Dunning-Krugerův_efekt

1. KO, Richard J., et al. Lethal ingestion of Chinese herbal tea containing ch’an su. Western journal of medicine, 1996, 164.1: 71.

1. BYARD, Roger W. A review of the potential forensic significance of traditional herbal medicines. Journal of forensic sciences, 2010, 55.1: 89-92.

1. EFFERTH, Thomas; KAINA, Bernd. Toxicities by herbal medicines with emphasis to traditional Chinese medicine. Current drug metabolism, 2011, 12.10: 989-996.

1. https://www.nature.com/articles/448106a

1. DYER, Kathleen D.; HALL, Raymond E. Effect of critical thinking education on epistemically unwarranted beliefs in college students. Research in Higher Education, 2019, 60.3: 293-314.

1. SNYDER, Lisa Gueldenzoph; SNYDER, Mark J. Teaching critical thinking and problem solving skills. The Journal of Research in Business Education, 2008, 50.2: 90.

Někteří léčitelé využívají zranitelnosti nemocných lidí

I léčitelé se samozřejmě dělí na poctivé a šarlatány. Ilustrační foto
Foto: Profimedia.cz

Nemusí jít vždy jen o doporučení někoho známého. Na internetu nabízí své služby mnoho léčitelů. Někteří avizují, že ani nepotřebují nemocného vidět. Léčí totiž na dálku. Ale i léčitelé se samozřejmě dělí na poctivé a šarlatány. Rozpoznají se velmi snadno. Ti poctiví se nesnaží vydělat na utrpení lidí a jsou schopni přiznat, že některé věci jsou mimo jejich schopnosti. Nepopírají lékaře a jejich léčbu. Někdy s nimi mohou i spolupracovat.

Onkoložka Alexandra Aschermannová Novinkám řekla, že po roce 1989 zažila nabídka alternativních léčebných metod boom. Lidé se museli o sebe začít starat sami a někteří zjistili, že potřebují jakousi berličku. Když přijde vážné onemocnění, jsou lidé jakoby vykolejení. Otevřou si internet a najdou plno informací.

„Ale jsou věci, ve kterých pacientovi může být stoprocentně partnerem jen lékař. Když budu mít něco s autem, tak taky nepůjdu k sousedovi, ale do autoopravny. Člověk by měl vyhledávat rady tam, kde ví, že jsou zkušenosti. Že ti lidé v tom mají jasno, přehled, mají nastudované novinky. Když jdou k léčitelům, prošvihnou dobu, kdy se nemoc dá zvládat dobře,“ řekla lékařka.

Dodala, že medicína se velmi rychle a dramaticky rozvíjí. Za nejhorší podle svých slov považuje, že z 15 ministrů zdravotnictví nikdo nedokázal legislativně vést alternativce k odpovědnosti. Když udělá chybu lékař, má jasné legislativní dopady. A léčitelé?

Nejvíc Alexandře Aschermannové vadí, že si někteří léčitelé zahrávají se zranitelností člověka, který je v nouzi. „Když podvedete někoho, kdo je zoufalý, tak to je strašné,“ řekla.

Je logické, že když člověk vyslechne ortel z úst lékaře, hledá všemožné informace o své nemoci a její léčbě. Pro onkologicky nemocné je na internetu stránka Onkoportál.

cz, kde jsou kontakty a prověřené informace. Ale na internetu jsou i jiné odkazy.

A když pak na jedné straně stojí například pro tělo i psychiku náročná chemoterapická léčba či ozařování, je lákavé sáhnout po bezbolestné možnosti, která se nabízí.

„Před nedávnem jsem měla velmi smutný případ mladé pacientky se dvěma předškolními dětmi, která si před třemi lety sama našla bulku v prsu. Naprosto správně rychle podstoupila vyšetření, při kterém byl zjištěn velmi malý neinvazivní nádor,” uvedla příklad MUDr. Petra Tesařová z Onkologické kliniky 1. lékařské fakulty UK a Všeobecné fakultní nemocnice v Praze.

„Po operaci, případně radioterapii, by se pravděpodobně trvale uzdravila. Ona se ale rozhodla na základě nesprávné ,rady‘ navrhovanou léčbu odmítnout. Po roce se nádor objevil i v druhém prsu, v játrech, kostech, plicích. Onemocnění bylo v této fázi již neléčitelné. Vše, co se nám podařilo, bylo prodloužit jí trochu život,“ dodala lékařka.

Další případ naprostého hyenismu přinesl před časem Český rozhlas. Zveřejnil příběh pětačtyřicetiletého Marcela Wimmera, který letos v lednu zemřel na rakovinu krve.

Ačkoli typ jeho nemoci patří k těm obtížně léčitelným, s největší pravděpodobností by dnes byl stále naživu. Bohužel se v posledních měsících svého života rozhodl pro změnu.

Odmítl klasickou léčbu a svěřil svůj život do rukou léčitele ze společenství Slunce naděje.

Guru, který se jmenuje Jiří Suchý, prý nejprve Marcelovi vynadal za to, že navštívil lékaře. A začal léčbu. Ta však nezabírala, Marcelovo tělo dál chřadlo, nemoc rychle postupovala. Marcel byl ale přesvědčený, že se léčí. Když jeho rodičům ze Slunce naděje zavolali, aby si pro Marcela co nejrychleji přijeli, protože je už z osmdesáti procent zdráv, bylo jim na tom něco divného.

„Nám připadalo, že pospíchají, abychom ho odvezli. Potom jsme pochopili proč,“ řekl v rozhlase Marcelův otec Jiří Wimmer. „Když jsme ho vedli dolů po schodech, tak už jsme ho vlastně nesli.

Dole jsem ho chtěl posadit na židli, ale on mi propadl na zem. To byl de facto konec,“ vyprávěl. Marcel zkolaboval a už se neprobral. Odešel svým rodičům v rukách, bolestmi trpěl do poslední vteřiny.

Umíral před domem, kde sídlí léčitelé ze Slunce naděje.

Pětaosmdesát procent Čechů by uvítalo, kdyby některé metody alternativní medicíny byly uznány jako oficiální doplněk klasické léčby a proplácely by je pojišťovny. Osobní zkušenost s metodami této medicíny s výjimkou bylinkářství ale mnozí nemají. Vyplynulo to ze srpnového průzkumu agentury Stem/Mark.

Názory na to, kdo by takové metody mohl aplikovat, se téměř rovnoměrně rozcházejí. Podle 45 procent respondentů by je mohl poskytovat pouze lékař a podle 40 procent buď lékař, nebo léčitel s příslušným certifikátem.

Podle průzkumu alternativní metody neuznává třetina lidí, podle kterých jde o placebo efekt. Dvě pětiny lidí si myslí, že tento druh medicíny je jen lákáním peněz od důvěřivých pacientů ze strany léčitelů.

Podle téměř 90 procent lidí sice není účinek alternativních metod vědecky dokázaný, což ale neznamená, že fakticky neexistuje.

Stejný počet lidí si také myslí, že některé alternativní metody mohou fungovat, i když nejsou vědecky dokázané.

Hlavní zprávy

Pohnutý osud Šarlatána Mikoláška: Jeden prezident ho zachránil, druhý mu zničil život

Šarlatán, nové drama režisérky Agnieszky Holland, která je svou tvorbou i zázemím do značné míry spojena s Českou republikou, se na Českých lvech stalo nejlepším filmem roku 2020.

Jistě jste před osmi lety registrovali úspěchy Hořícího keře, precizní dramatizace upálení Jana Palacha a pohnuté doby konce 60. let; historická a životopisná tematika tedy slavné polské filmařce rozhodně není cizí.

Přestože jste jméno Jan Mikolášek možná neslyšeli, osudy této svérázné postavy do značné míry ilustrují dění v těžkých a dnes už trochu zapadlých dobách.

Šarlatán, nebo skutečný léčitel?

Jan Mikolášek se narodil v roce 1887 nebo 1889, a jelikož pocházel ze zahradnické rodiny, měl k flóře odmala blízko. Vyznával prostý život zbožného katolíka, nikdy se neoženil a neměl děti.

Od mládí pociťoval určitou vyvolenost a silně věřil, že dokáže pomáhat ostatním.

Postupem času se prostřednictvím své zahradnické profese, již zdědil po otci, setkal s množstvím lékařů a především i léčitelů, kteří ho inspirovali ke skloubení jeho vášní – pomáhání lidem a porozumění přírodě.

Po první světové válce se učil u vyhlášené léčitelky Josefy Mühlbacherové, jež ho údajně naučila diagnostikovat nemoci z moči – a to pouhým pohledem proti světlu. Mikoláškovým krédem bylo, že k vyléčení nestačí jen vhodně zvolené metody léčby, nýbrž i víra v uzdravení.

Tím se dostáváme k nemalé kontroverzi, jež je s takovým přístupem nutně spojena. Mikolášek totiž dokázal dávat naději i těm, kterým běžná nemocniční léčba pomoci nedokázala.

Takový přístup někdy skutečně přinesl výsledky, zástupům pacientů však byly také prodávány drahé byliny a přípravky.

O své bohatství se Mikolášek důsledně dělil. Přispíval na charitu nebo na společenské události, a dokonce pomohl zbudovat kanalizaci či veřejné kluziště v Jenštejně, kde jeden čas také působil. Dokázal tedy snoubit křesťanské ideály o pomáhání druhým s pragmatičností, která je k provozování takové živnosti nezbytně nutná.

Rostoucí věhlas vedl k tomu, že měl Mikolášek neustále plné čekárny a mezi tisícovkami jeho pacientů se nejednou vyskytly i známé tváře – kupříkladu herci Saša Rašilov či Olga Scheinpflugová, malíř Max Švabinský, ale během protektorátního období také známý nacistický pohlavár Martin Bormann a po válce budoucí prezident Antonín Zápotocký.

A právě tyto známosti nakonec Mikoláškovi přidělaly spoustu problémů.

Mikoláškův život na pozadí dějin

Mikolášek se totiž většinu své kariéry pohyboval na hraně existujících zákonů, a přestože se důsledně nevydával za lékaře, už během jeho prvorepublikového působení musely úřady řešit množství stížností na absenci jeho formálního vzdělání. Lidová popularita (bezesporu ve spojení s reálnými úspěchy) však Mikoláška vždy podržela.

Přestože jakožto nelékař nemusel skládat Hippokratovu přísahu, léčil aktivně všechny, kteří jeho pomoc vyhledali – včetně nacistické honorace. To mu po válce málem zlomilo vaz, jenže zasáhl právě Zápotocký, jemuž Mikoláškova léčba zachránila nohu před amputací. Tato známost mu v 50.

letech zajistila dostatek práce i oblíbenosti, přestože se nelichotivý status jakéhosi kolaboranta nedal odpárat zrovna lehce.

Jenže takový život na hraně se musel nevyplatit. V roce 1957, když prezident Zápotocký zemřel, neměl jeho nástupce Antonín Novotný s Mikoláškem slitování a bez prodlení ho nechal zatknout jakožto podvodníka. Jeho majetek byl zabaven a léčitel se dočkal odsouzení na tři roky do vězení.

Zbytek života strávil v chudobě a mohl jen vzpomínat na bývalou slávu a bohatství. Zároveň se však v jeho osudu jasně ukazuje i proměnlivost naší nedávné historie – mezi společenskou prestiží a pádem až na samé dno mohla v dobách komunistické totality rozhodnout jediná „správná“ známost.

Je jedině dobře, že se filmovému zpracování tohoto dobrodružného příběhu podařilo zmíněné dějinné souvislosti vykreslit dostatečně děsivě.

Léčitel nebo „šarlatán“?

Necítím se být léčitelkou, i když mě lidé tak často oslovují. Cítím se být spíš poradcem, poradkyní. Snažím se ze všech svých sil, umu a znalostí radit lidem, jak žít a co dělat přírodní cestou, aby znovu našli své zdraví, a to jak duševní, tak tělesné.

Léčitel v pravém slova smyslu by měl léčit. Léčí však příroda a naše tělo se svými sebe léčivými mechanismy. My jim v té snaze můžeme pomoci anebo jim tuto snahu můžeme ztěžovat.

Slovo léčitel se stalo v posledních letech spíše slovem hanlivým, až urážlivým.

Sdělovací prostředky a různé zájmové skupiny se snaží všemožnými způsoby vytvořit přesvědčení, že léčitelé jsou podvodníci a šarlatáni a je potřeba tuto skupinu lidí vymýtit možná podobně jako v 15 či 16 století, kdy byly vedené čarodějnické procesy a odsouzení lidé byli upalováni.

Používají k tomu však daleko sofistikovanější prostředky jako jsou různé „důvěryhodné“ sdělovací prostředky, „odborné“ výzkumy a důkazy. Vše ve jménu vědy a pokroku…nebo spíše ve jménu moci, peněz a farmaceutického průmyslu?

Proč se jim to dnes tak dobře daří? Vytratila se naše přirozená duchovnost! Člověk jako Homo sapiens se od zvířat liší tím, že projevuje a prožívá emoce a ke svému životu potřebuje lásku a duchovnost (alespoň tak nás to ve škole učili).

Pokud nám chybí láska a víra, tak žijeme jako „stroj“, ale stroj, který je nemocný. Je nemocný na duši.

Dokážeme sice plnit své úkoly…ráno vstaneme, najíme se, obhospodaříme rodinu, jedeme do práce, tam podáme pracovní výkon, jedeme domů a tam buď opět pracujeme nebo v televizi sledujeme pořady, které nás emočně ovlivňují tak, že duchovnost a láska se v našich myslích a tělech mizí.

Náš organismus však tyto pozitivní emoce nutně potřebuje jako rostlinka hnojivo ke svému růstu. Pokud budete květinu jen zalívat, tak sice trošku poroste, ale určitě nebude krásná, bude nemocná a za čas zvadne.

Pokud nebudete v sobě pěstovat lásku a duchovnost, tak sice budete žít svůj život, ale šťastný moc nebude a začnete být nemocní.

Pak za mnou přichází lidé, kteří mají třeba vysoký krevní tlak. Veškerá medicínská vyšetření říkají, že ten člověk je zdravý, ale on má vysoký krevní tlak. Proč? Protože není ve svém životě spokojený. Žije v neustálém stresu, v emocích strachu, napětí a nespokojenosti. Tělo mu přirozeně stabilně vytváří vysokou hladinu stresového hormonu, který trvale zvyšuje krevní tlak.

Poradím mu byliny, které mu krevní tlak sníží, ale zároveň mu řeknu, že pokud nezmění svůj život a zejména své emoční prožívání, tak se vrátí opět zpět ke své nemoci. A zde nastává zásadní zlom!

Naučit se odpustit druhým, aby člověk neměl pocity „nasranosti“ (promiňte mi tento výraz), naučit se přijímat život s láskou, důvěrou a pokorou, naučit se vnímat přírodu jako pomocníka a zdroj mé energie, naučit se věnovat svému tělu aktivní péči místo vysedávání u televize, naučit se upravit své jídlo tak, aby své tělo denně netrávil chemikáliemi…to vše je práce a někdy to bolí. Výsledek je však famózní! Člověk je šťastný, zdravý a láskyplný. Rozvíjí své zdraví a duchovnost. Je to však méně pohodlné.

Pak je zde ještě druhá možnost. Začít pravidelně užívat léky.

Nikdo však tomuto člověku neřekne, že mu daný lék bude stačit jen určitou dobu a pak se k němu bude muset přidat další a další, nikdo mu neřekne, že každý chemický lék má vedlejší účinky, které se sice neprojeví hned, ale až po čase, nikdo mu neřekne, že jeho životní styl stojí celý náš zdravotní a sociální systém plno peněz a pokud jej neupraví, že bude muset třeba do systému více odvádět…proč by mu to bylo sdělováno? Vždyť pacient užívající léky, na kterých je závislý je stálý zákazník farmaceutických firem, je to stálý zdroj příjmu! Bohužel volba lidí často bývá ta druhá, ta pohodlnější.

Uznávám medicínu se všemi jejími objevy a schopnostmi. Avšak často se stává, že lidem nedává volbu. Tak jako ona sama ji nedává sobě.

Pokud se tedy rozhodnete jít k nějakému léčiteli, poradci či „šarlatánovi“, vězte, že bude po vás chtít, abyste se zamysleli nad sebou a pomalu krůček po krůčku měnili své naučené vzorce chování a zajeté nezdravé zvyky.

Bude se snažit vás nenásilně směřovat ke zdraví, lásce a duchovnosti. V této souvislosti je důležité zdůraznit slovo nenásilně. Každý dobrý léčitel vám navrhne možný způsob cesty, ale nevnucuje vám ji, volbu vždy nechá na vás, a pokud jej požádáte, tak vám pomůže.

Tak poznáte dobré léčitele, kterých je většina.

Stejně tak jako v celé společnosti, i mezi léčiteli a mimochodem i mezi lékaři je pár „jinak“ pracujících lidí, ale ty už umíte rozpoznat.

Přeji sobě i všem ostatním, abyste dokázali začít hledat tu druhou stránku svého já. Tu rozumovou a materiální máme všichni vyvinutou perfektně. Nyní nastává čas vzít „hnojivo“ s názvem odpuštění, láska a klid a začít pěstovat tu svoji druhou část – duchovní. Není to jednoduché, ale stojí to za to!

S láskou a úctou Aneta Benediktová