Magnolie, česky šácholany se řadí mezi nejstarší kvetoucí rostliny na zemi. Některé paelobotanické nálezy staré asi 100 milionů let pocházejí i z našeho území. Opylování květů tehdy i dnes zajišťovali brouci.
Dnes rod Magnoliaceae čítá asi 100 druhů opadavých i stálezelených stromů a keřů přirozeně se vyskytujících v Himalájích, ve východní Asii a v Severní i Střední Americe. U nás však pěstujeme pouze druhy opadavé a snášející zimní mrazy.
Magnolie jsou oblíbené především pro své nápadné květy, které jsou tvořeny 6 – 36 velmi dekorativními okvětními plátky. Barva květů je od čistě bílé, přes růžovou, růžově fialovou, růžově červenou, červeno fialovou, krémově žlutou, žlutou až nazelenale žlutou.
Pěkné jsou však i šedozelené plstnaté květní pupeny a poupata, která jsou patrná již od podzimu. Zajímavé jsou i plody složené do nepravidelně bizarně vypadajícícho válcovitého souplodí, často červené barvy.
Mimo dobu kvetení rostlinu zdobí střídavé obvejčité až vejčité, podlouhlé, nebo elipčité listy podle druhu dlouhé až 25 cm.
Magnolia stellata 'Royal Star' Magnolia stellata 'Centennial'
Magnolie vysazujeme především jako pěkné solitery. Na větších plochách, např. v parkových úpravách je můžeme vysadit i do rozvolněných skupin. Dbáme na dostatek místa, aby se rostliny mohly volně vyvíjet do všech směrů a nemuseli jsme je v budoucnu redukovat řezem, který nesnášejí.
Nejlépe vyniknou v trávníku či před tmavším pozadím, které může tvořit výsadba neopadavých listnatých či jehličnatých dřevin. Vysazujeme na slunečná místa chráněná před zejména zimními větry. Dobře poroste i v polostínu, tam však hrozí nevyzrání dřeva, které může v nepříznivých zimách namrzat. Velmi náchylné na mráz jsou však květy i poupata před rozkvětem.
Magnolie vyžaduje nevápenitou, výživnou, stále dostatečně vlhkou, a však propustnou půdu. Nesnáší nadbytečné zamokření, jinak může uhnívat. Na půdách vápenitých často trpí chlorózou, neboť nemá dostatek přístupného železa. To se projevuje zejména na jaře nažloutlými listy.
V tom případě od časného jara přihnojujeme kapalným hnojivem s obsahem železa i jiných stopových prvků. Vysazujeme výhradně sazenice v kontejneru či zemním balu. Výška rostliny při výsadbě by měla být minimálně 50 cm, dobře rostlá a větvená. Nejlepší období pro výsadbu je březen až duben, případně začátek podzimu, aby rostlina stihla do zimy částečně zakořenit.
Do vyhloubené jámy přidáme kompost a trochu rašeliny. Sázíme mělce, aby nedošlo k udušení povrchových kořenů. Po výsadbě je dobré rostlinu zamulčovat drcenou kůrou, trávou, rašelinou či listím. Tím zajistíme udržení rovnoměrné vlhkosti. V prvních letech dopřejeme rostlině ochranu před mrazem přihrnutím listí, či přikrytím chvojím.
Některé časně kvetoucí a náchylnější kultivary menšiho vzrůstu můžeme na jaře chránit přehozením netkané textilie. Tím ochráníme poupata a květy před poškozením jarními mrazíky. Jelikož mělce koření, dáváme pozor na hlubší okopávání půdy. Okolí rostliny udržujeme v kyprém stavu, velice neprospívá těžký a ušlapaný povrch.
Magnolie nesnáší řez, špatně po něm obrůstá a zmlazuje. Proto případný řez omezujeme pouze na odstraňování poškozených, namrzlých, či jinak nežádoucích větví. I starší exempláře do výšky asi 2 m se dají s úspěchem přesazovat. Na choroby i škůdce nejsou nijak náchylné. Nejčastěji se u nás pěstují například tyto druhy.
Magnolia 'Susan' Magnolia tripetala | souplodí
Magnolia x soulangiana je hybrid vzniklý ve Francii v roce 1920 zkřížením čínských druhů M. denudata a M. liliflora. U nás byl poprvé vysazen roku 1844 Praze v Královské oboře. Tvoří keře či menší stromy vysoké i široké kolem 5 m. Listy má až 15 cm dlouhé a až 10 cm široké.
Květy jsou vonné, pohárovité, s 6 – 9 okvětními lístky, dlouhé až 10 cm, vně růžovo fialové, uvnitř bílé. Kvete koncem dubna a začátkem května spolu s rašícími listy. Bylo vyšlechtěno i mnoho dalších kultivarů, např.
'Amabilis' s téměř bílým květem vykvétajícím časně, někdy již v březnu před rašením listů, 'Lennei' je pozdně kvetoucí s tmavě červeně fialovým květem vně a krémově bílým uvnitř, 'Alba Superba' má vyšší vzrůst a bílý květ na bázi nachově zabarvený, 'Alexandrina' s vně jemně purpurově zabarvenými a mělce miskovitými květy, 'Rustica Rubra' ('Rubra') má vně tmavě nachově červené květy, uvnitř mléčně bílé.
Magnolia stellata pochází z Japonska, kde roste v horských lesích, dnes již poměrně vzácně. Do Evropy dovezena v roce 1862 a u nás vysazena poprve až v roce 1927 v Průhonicích.
Je poměrně pomalu rostoucí s keřovitým širším habitem, je širší než vyšší. Dorůstá výšky kolem 2 – 3 m. Kvést začíná v dubnu, proto jsou jeho květy často poškozovány mrazem.
Kvete velmi bohatě čistě bílými, někdy narůžovělými, vonnými, hvězdicovitými květy, širokými až 11 cm, které jsou tvořeny 12 – 18 okvětními lístky. Svým menším vzrůstem se hodí i do mměnších zahrad. Pěstují se i kultivary, např.
'Centennial' má bílé až 14 cm široké květy s 28 – 32 lístky, 'Royal Star' s narůžovělými poupaty a bílými 12 cm širokými květy s 25 – 30 lístky.
Magnolia liliflora je asi 3 m vysoký a 4 m široký keř pocházející z Číny. Květy jsou světle purpurové, až 7 cm dlouhé a nevoní. Květe v květnu až začátkem června spolu s listy. Kultivar 'Nigra' je vysoký až 5 m a má tmavě purpurově červené květy dlouhé až 12 cm.
Magnolia kobus je až 10 m vysoký, široce konický strom široký až 8 m. Pochází z Japonska. Začíná kvést až ve stáří 10 – 15 let, bílými květy.
Magnolia kobus Magnolia stellata
Magnolia 'Susan' kultivar pocházející z USA vzniklý křížením M. liliiflora 'Nigra' a M. stellata 'Rosea'. Jde o vyšší keř vyrůstající do 3 – 5 m. V mládí úzký, později kulovitý.
Je to na jaře nejtmavěji kvetoucí odrůda, proto je jedna z nejprodávaněších magnolií na trhu. Vykvétá o 2 – 3 týdny později než ostaní jarní typy a proto netrpí jarním namrzáním květů.
Barva květů je tmavě karmínová až tmavě fialová, tvar je štíhlý a jen zřídka se květy před odkvětem zcela otevřou.
Magnolia tripetala je široce kuželovitý opadavý strom či velký keř. Výška i šířka kolem 10 m. Květy krémově bílé, miskovité, až 15 cm velké s 9 – 16 lístky, nepříjemně vonící, kvetoucí koncem jara. Pochází z východu USA.
Další druhy a kultivary magnolií naleznete v galerii rostlin.
Magnolie, krásná ozdoba jarní zahrady
Samotné pěstování magnolií (šácholanů) není složité. Mladší rostliny chráníme v prvních letech po výsadbě před mrazem, jinak jim praská kůra.
Každoročně se na jaře ke kořenům vyplatí nasypat pytel čisté rašeliny, případně doplnit kůrový mulč ve výšce alespoň 5 cm, za předpokladu, že pod dřevinou nejsou porosty nízkých trvalek.
Magnolie patří mezi plytce kořenící dřeviny, proto je jejich okopávání nepřípustné, případný plevel likvidujeme ručně.
Sortiment magnolií se v poslední době zajímavě rozrostl. Pestrá nabídka je zárukou, že si vybere majitel menší i větší zahrady.
Výběr stanoviště
Místu výsadby věnujeme náležitou pozornost, vrátí se nám to v podobě krásně rozkvetlé rostliny. Nejlepší je pro magnolie slunné místo, pokud možno zastíněné od jihu a takové, kde není velký průvan. Polostín je krajním řešením.
Ve stínu rostlina slabě kvete, zde se její pěstování nedoporučuje. Půda má být mírně kyselá a mírně vlhká. Nevhodné jsou půdy vysychavé, promáčené a kamenité, nejméně jsou vhodné půdy s vyšším obsahem vápníku, protože tu hrozí chloróza, žloutnutí listů.
Méně vyhovující půdy před výsadbou upravíme, například do jílovitých přidáme čistou rašelinu a písek.
Přirozená ochrana před suchem
V létě mohou především v sušších oblastech trpět suchem, proto se vyplatí současně se zasazením dřeviny vysadit i její okolí, a to nejlépe na jaře kvetoucími půdopokryvnými trvalkami či zplaňujícími cibulovinami a hlíznatými rostlinami.
Ty vytvoří přirozený rostlinný kryt, který i když vodu sám spotřebovává, zároveň jí brání z půdy příliš rychle uniknout. Při výsadbě zvolíme hustší spon, aby došlo k rychlejšímu zapojení a vytvoření hustého porostu. Zajímavé je i spojení magnolie a kvetoucích vyšších cibulovin, konkrétně tulipánů a narcisů.
Magnolie citlivě reagují na poškození kořenů pod povrchem, proto výsadbu těchto trvalek neodkládáme.
Výsadba magnolie
Místo výsadby pro magnolii vybíráme precizně, protože dřevina nesnáší přesazování. Nezapomínáme ani na doporučené pravidlo, že nadzemní část má být na slunci a oblast kořenů ve stínu. Vysazujeme ji s nenarušeným kompaktním kořenovým balem. Vyhovuje jí hluboká a propustná půda. Jáma má být alespoň metr hluboká.
Na její dno dáme vrstvu čisté rašeliny, protože jí vyhovuje mírně kyselý substrát. V takové půdě i krásněji kvete. Kompost nepoužíváme. Dřevinu nevysazujeme příliš hluboko, ale přibližně tak, jak rostla v květináči. Po výsadbě a též během celého jara ji zavlažujeme. Přihnojování není nutné, stejně jako řez.
Ideální doba pro výsadbu je jaro, podzim je vhodný méně.
Kam vysadit?
- Magnolie se pro svou vznešenost a výjimečnost v zahradách dobře uplatní jako solitéry, kde jim sekunduje udržovaný trávník.
- Vyniknou i ve větších předzahrádkách, dvorech a atriích.
- Mohou se vysazovat i do záhonů s nižšími keři a jinými okrasnými rostlinami.
- Z praktického hlediska se nehodí do blízkosti skalek, vřesovišť ani jezírek, jimž by neprospělo opadávání velkých květních lupenů a ani listů.
Dobré rady
Všechny magnolie mají jedno specifikum, a sice to, že nesnášejí řez. Ten by navíc poškodil jejich charakteristický růstový habitus. Odstranit se mohou jen navzájem si konkurující nebo křížící se větve, vždy na větvový kroužek. Ideální je na to letní období.
Pěstování magnolií v nádobách na balkonech a terasách není vhodné, kořeny totiž nesnesou stísněný prostor.
Náš tip
V nabídce najdete i žlutě kvetoucí šácholan – kultivary Goldstar nebo Sun Spire. Kultivar Black Tulip má květy, které připomínají tulipány.
Vzácný kultivar Sunsation pro menší zahrady má téměř oranžové květy, zajímavé jsou svou kresbou. Kultivar Wildcat má netradiční plné květy. Genie zaujme velmi tmavými baňkovitými květy.
Každoročně se nabídka rozšiřuje o nové kultivary, které se vyznačují i lepší odolností vůči mrazům.
Pro větší zahrady
Šácholan Soulangeův
Termín kvetení: IV–V
Barva květu: růžová
Rozměry: šířka cca 5 m,
výška 6–9 m
Nejznámějším a v našich zahradách často se vyskytujícím zástupcem magnolií je mohutně působící šácholan Soulangeův (Magnolia x soulangeana). Jde o rozložitější, pomaleji rostoucí dřevinu, s většími květy, jichž je s přibývajícím věkem stále více.
Dřevina zaujme nejen v době plného květu, ale i na podzim, kdy se jí listy zbarvují do nádherných zlatožlutých odstínů. Tento druh magnolie však nutně potřebuje prostor s rozlohou alespoň 4 × 4 m, hodí se proto jen do větších zahrad. Malé předzahrádky, kde ji často vídáme, pro ni nejsou vhodné.
Rozkvétá nejčastěji v dubnu, a pokud květy nepoškodí mráz, těšit se jimi lze poměrně dlouho.
Šácholan Sieboldův
Termín kvetení: VI–VII
Barva květu: bílá
Rozměry: šířka 2–4 m,
výška do 4 m
V létě kvete šácholan Sieboldův (Magnolia sieboldii). Čistě bílé květy s nápadnými tyčinkami uvnitř jsou zajímavým zpestřením zahrady během letních prázdnin.
Vždyzelený
Šácholan velkokvětý
Termín kvetení: VI–VII
Barva květu: bílá až krémová
Rozměry: šířka cca 8 m,
výška 18–25 m
V poslední době se v prodeji objevila i magnolie šácholan velkokvětý (Magnolia grandiflora). Kromě květů, které se objevují začátkem léta, zaujme lesklými vždyzelenými listy. Tento druh se u nás dá pěstovat jen v teplých oblastech, a to na chráněných stanovištích, nesnese totiž silnější mrazy. Dorůstá do výšky přes 10 m a do zahrad vnáší atmosféru Středomoří.
Pro menší zahrady
Šácholan hvězdovitý
Termín kvetení: III–IV
Barva květu: bílá
Rozměry: šířka 1,5–3 m,
výška 2–3 m
První kvetoucí magnolií je šácholan hvězdovitý (Magnolia stellata). Hodí se i do menších zahrad a do předzahrádek. Roste pomalu a rovnoměrně.
Jeho čistě bílé květy na konci větviček se často otevřou už koncem března, pokud je nezničí silnější mráz. Slabší mráz tato vzrůstově nižší magnolie snese. Květy jemně a příjemně voní.
V nabídce se v poslední době objevil například kultivar Royal Star, který lépe odolává jarním mrazíkům, a květy tak zůstanou nepoškozené.
Šácholan liliokvětý
Termín kvetení: V–VI
Barva květu: sytě růžová
Rozměry: šířka cca 4,5 m, výška 3 m
Volbou pro menší zahrady je i šácholan liliokvětý (Magnolia liliiflora). Tento druh vyniká sloupovitějším růstem a štíhlými, sytě růžovými květy. Nezabere moc místa a vejde se dokonce do květinového záhonu. Květy se objevují v dubnu nebo začátkem května. Zajímavostí je, že tato magnolie někdy ještě jednou začátkem léta rozkvete.
Magnoliím vyhovují stanoviště chráněná před jarními mrazy a severními větry.
Text: Daniel Košťál
Foto: isifa/Shutterstock, iStock
Zdroj: časopis Recepty prima nápadů
Bez černý
Bez černý – květ
Bez černýSambucus nigra L.
Lidové názvy:
Bezinky, kobzinky, kozičky, bezoví, smradinky, bzina a psí bez.
“Před heřmánkem smekni, před bezem klekni” – staré přísloví.
Výskyt:
Černý bez je rozšířený v Evropě a v Přední Asii, u nás hojný u plotů, na rumištích, v lesích, hájích a křovinách. Kvete v červnu, nové výhony někdy i v září. Plody dozrávají koncem srpna a brzy na ně slétá ptactvo.
Popis:
Černý bez je keř, někdy i stromovitého vzrůstu, s bohatými složenými vrcholíky silně páchnoucích krémově bílých květů. Plody jsou černé šťavnaté peckovice, obsahující velké množství černofialově zbarvené šťávy.
Zprávy o existenci bezu černého nacházíme v pramenech starých tisíce let. Údajně právě z jeho dřeva byl zhotoven kříž, na kterém zemřel Ježíš z Nazareta.
Sbíraná část:
Květy (Flos sambuci), plody (Fructus sambuci) a listy (Folium sambuci).
Sbíráme:
Květy můžeme trhat v červnu a v červenci, plody ve tvaru kuliček dozrávají od srpna do září a listy od května do července.
Sběr:
Na jaře se sbírají květenství. Odstříhávají se a ukládají do košíků, aby se nezapařily. Sušíme celá květenství, nejlépe zavěšená na šňůrách, popřípadě v malé slabé vrstvě, vždy ve stínu max. do 45 ° C. Dbáme na to, aby droga nezahnědla, neboť tím se stává bezcennou. Na podzim se sbírají a vykupují plody – bezinky.
Sušení musíme začít na slunci, ale dosoušet umělým teplem tak, aby se daly sdrhnout stopky. Dobře usušené plody mají černofialovou barvu, lesknou se, mají nakysle sladkou chuť. Čerstvé květy mají nepříjemný pronikavý zápach, který po usušení zmizí. Droga si zachovává silný, ale celkem příjemný charakteristický pach.
Sesychací poměr
je u květů 6 : 1, u plodů 8 : 1 a u listů 4(5) : 1.
Účinné látky:
Květy obsahují silice, slizy, třísloviny, glykosidy (sambunigrin a rutin), organické kyseliny (jablečnou, octovou, valerovou) a vitamin C.
Plody obsahují cukry, kyselinu jablečnou, třísloviny, pektin, v čerstvém stavu vitamín C, ve slupce a v semenech vitamin A a skupinu vitamínů B: B1, B2, B6, B12 a kyselinu panthotenovou.
Listy obsahují pryskyřici, glykosidy, sambunigrin, sambucin a dosti velké množství vápníku.
Použití:
- Působí antiskleroticky, regeneruje jaterní buňky a preventivně působí proti rakovinám všeho druhu.
- Slazený a horký čaj má větší projímací účinek.
- Květu černého bezu se používá jako podpůrného prostředku buď samostatného nebo ve směsi s lipovým květem.
- Pozor: Bezinky nejezte za syrova, neboť mohou vyvolávat příznaky otrav.
Čaj z usušených květů (nálev):
- pijeme jako prostředek potopudný při
- nachlazení,
- začínající chřipce,
- rýmě,
- kašli
- a při horečce.
Sladíme jej cukrem, medem, jitrocelovým sirupem (jitrocel svaříme s cukrem).
Chladný neslazený čaj popíjíme při
- žaludečních nevolnostech,
- žaludeční a střevní kolice ,
- žaludečních křečích,
- k uvolnění plynatosti,
- při žlučníkových obtížích,
- menstruačních bolestech
- neuralgických bolestech,
- migréně.
Vlažný neslazený čaj pijeme po šálcích proti
- zácpě,
- vysokému krevnímu tlaku,
- jako močopudný prostředek,
- při ledvinových chorobách
- nemocech močového měchýře,
- ledvinových a močových kamenech,
- prostatě,
- vodnatelnosti,
Neslazený vychlazený čaj pijeme po šálcích pravidelně jednu hodinu po jídle
- k upravení zažívacích poruch
- a jako mírně projímací prostředek.
Kloktáme:
vlažným čajem vyplachujeme ústní dutinu při
- bolestivých a krvácejících dásních,
teplý odvar držíme po douškách v ústech
- při chrapotu,
- začínajícím kašli,
- bolení v krku,
- obtížném odkašlávání,
- zánětu dásní,
- otoku dásní
- a při aftech v ústech.
Žvýkámepři bolení zubů, se dá žvýkat bezová větvička
Obklady:
Obklady z teplého odvaru přikládáme též na
- vnější otoky (např. po vytržení zubu – ve směsi s heřmánkem)
Čaj z listů (nálev):
- čistí krev,
- je močopudný
- a projímavý.
Může se užívat jen dva měsíce!
Tinktura
- se užívá 3x denně 8 kapek při
- svalovém a kloubovém revmatizmu,
- nadměrném pocení,
- při suchých sliznicích v nose (zejména po probuzení),
- akutní rýmě,
- křečích v oblasti hrtanu,
- při nadměrném vylučování moče,
- bolestech kloubů a svalů,
- zánětech a zahlenění horních cest dýchacích,
- horečnatých onemocněních z nachlazení
- a astmatu bronchiale.
Obklady z listí (černý bez):
Mladé listy rozemeleme nebo rozválcujeme válečkem na nudle a přikládáme na
- bolestivé záněty kloubů,
- znehybněné klouby,
- na končetiny postižené revmatizmem.
Bezinkový ocet:
Používáme k obkladům a k masírování
- únavou namožených údů
- bolestivých údů.
– Jedno až dvě květenství naložíme do 1 litru octa a necháme stát 14 dní na slunci. Potom slijeme a procedíme.
Bezinky jsou velmi zdravé pro obsah minerálů a vitaminů.
Bezinková nesvařená šťáva:
Pronikavé úspěchy černých bobulí, mě utvrdily v názoru, že černý bez, zvláště čerstvá nesvařená šťáva z plodů, má v sobě protizánětlivý analergický faktor.
Tento přírodní lék doporučuji jako pomocnou léčbu
- při bolestivých zánětech trojklanného nervu
- a sedacího nervu (ischias).
- Hojný vitamín C2 chrání proti
- zápalu plic
- V bezinkách byla nalezena i látka
- snižující krevní cukr.
Nejjednodušší a přitom dosud nejúčinnější způsob výroby a užití je následující:
Z košíku natrhaných plodů vytlačíme dřevěným lisem (šťáva nesmí přijít do styku s kovovými předměty, jako je masový strojek) nebo prostě v čistém šátku pouhým tlakem rukou šťávu, které mají dozrálé plody velké množství.
Do půllitrové láhve vlijeme 50 ml čistého lihu nebo 100 ml rumu, brandy či vodky, na hrot nože Petolu (benzoanu sodného nebo kyseliny benzoové) a ostatek dolijeme čistou (možno-li přefiltrovanou šťávou). Takto připravená tekutina vydrží v chladu uložena až do příští úrody plodů.
Benzoan a líh (v jakékoliv výše jmenované podobě) zesiluje účinek a činí šťávu stravitelnější.
Při potížích (speciálně bolestivý zánět trojklanného nervu a ischias) se užívá po jídle 3x denně 1 lžíce, je-li připraveno s lihem nebo 4 lžíce s ostatními destiláty. Je dobré zajíst kouskem suchého chleba.
- Je-li šťáva užita nalačno nebo ve větším množství, může vyvolat žaludeční odpor, nechutenství, vyjímečně i zvracení či průjem.
- Podle potřeby se užívá 5 až 14 dní.
- Bylinář Pavel
Bezinková povidla:
Užíváme 3-4 lžíce denně po dobu 1-2 týdnů při všech
- neuralgiích,
- ischiasu,
- zánětu trojklaného nervu,
- zánětu mezižeberního nervu ,
- neuralgických bolestech hlavy ,
- revmatizmu
- a proti zácpě.
– Očištěné vyzrálé plody dobře rozvaříme s vodou na kaši. Necháme vychladnout, prolisujeme, přidáme cukr (1/2 kg na litr šťávy), trochu pektogelu a svaříme za stálého míchání do zhoustnutí.
Pozor aby se povidla nepřipálila – zhořknou a nedají se jíst! Ukládáme do malých skleniček, převážeme dvojitým celofánem nebo je normálně zavaříme a uložíme.
Po otevření brzy spotřebujeme, neboť snadno plesnivějí, hlavně ve vlhkém prostředí.
Bezinkový diabetický rosol:
Vyzrálé plody rozvaříme, vylisujeme, do šťávy přidáme umělé sladidlo, pektogel a 0,5 hodiny vaříme. Uzavřeme do malých skleniček a sterilujeme. Ukládáme do studené místnosti.
Bezinkové víno:
Do 1 l bílého vína dáme 100g vylisované šťávy nebo džemu, popřípadě 50g sušených bezinek. Uzavřeme a uložíme na 3 dny do chladna. Užíváme každé 2 hodiny polévkovou lžíci při neuralgii. V Itálii se bezinkovou šťávou falšovalo portské víno, které bylo vlivem toho velmi léčivé, a tím se prý přišlo na účinky bezových drog.
Domácí bezinkové víno:
Celé bezinkové plody otrháme, necháme očištěné asi 2 dny odležet, pak obereme ze stopek, dáme do 4 litrové láhve od okurek, ovážeme papírem, ten propícháme a necháme asi 4 dny stát. Pak propasírujeme a přidáme 900g cukru. Šťáva se svaří a víno je hotové.
Bezinkové víno z povařených bezinek:
Bezinky na vodní lázni povaříme a vylisujeme šťávu. Na litr šťávy dáme litr vody, 500g cukru a 10g kvasnic.
Vylisované zbytky bezinek můžeme ještě jednou vyluhovat jedním litrem vody, do které dáme ještě 250g cukru a přidáme do moštu. Kvašení trvá asi 14 dnů a potom lze víno stočit.
Je-li bezinkové víno dobře prokvašené a všechen cukr je zkvašený na líh, je takové víno vhodné i pro nemocné cukrovkou.
Bezinkové portské víno:
- 5 l bezinkové šťávy,
- 2,5 – 3 kg cukru,
- 3 hřebíčky,
- 2 zrna nového koření.
Vše se krátce povaří a dolije do 10 litrů převařenou vodou.
Potom přidáme jeden balíček živné soli a 2 balíčky vinných kvasinek značky Portské. Necháme 48 hodin předtím zakvašené ve šťávě či v moštu. Víno necháme pod kvasnou zátkou zkvasit.
Po bouřlivém kvašení přetočíme, necháme znovu kvasit a ještě několikrát přetočíme. Pravidelně doléváme.
Vermutové bezinkové víno:
- Do 10 litrů bezinkového portského vína stočeného po prvním bouřlivém kvašení přidáme
- kůru z jednoho pomeranče,
- 5g pelyňku,
- 2g hořcového kořene,
- 1g koření anděliky,
- 3 hřebíčky,
- 2 zrna nového koření,
- 1g listu máty peprné,
- 1g listu meduňky,
- 1g celé skořice,
- 3g puškvorce,
- 1g fenyklu nebo jiné vermutové aromatické koření.
- Přidáme ještě 1000g cukru a jedny kvasinky Portské. Po skončení kvašení přetočíme a můžeme přisladit podle chuti.
Šťáva a likér z bezinek:
- 2 litry černých kuliček bezinek,
- 1 litr vody,
- 1 kg cukru,
- 2 sáčky vanilkového cukru,
- 4 lžíce odvaru černé kávy,
- 1 dl rumu.
Kuličky bezinek vybíráme je hodně dozrálé.
Uvaříme je v 1 litru vody a dobře procedíme. Pak do šťávy přidáme cukr, vaříme 5 minut, přidáme vanilku a nakonec 4 lžíce odvaru černé kávy. Velmi dobře se osvědčuje káva instantní. Do vychladlé šťávy přidáme rum.
Pro labužníky získanou šťávu smícháme s hanáckou vodkou v poměru 1:1.
Tento likér prý chutná velice ženám.
Babiččin bezinkový likér:
Natrháme dostatečné množství bezinek, obereme od stopek a povaříme. Předem přidáme kyselinu citrónovou podle chuti. Šťávu prolisujeme, procedíme přes plátýnko, aby se zadržely všechny vločky.
Okyselením šťávy dosáhneme krásnou červenou barvu. Na 1 litr šťávy přidáme 10g hřebíčku a svaříme jej s 500g cukru. Po vychladnutí přidáme 1 litr 40% lihoviny (rumu).
Výsledný likér má mít asi 20% alkoholu.
Med z květů černého bezu:
- 25 květů z černého bezu,
- 1 velký citrón,
- 1 litr vody,
- 1 kg krystalového cukru.
Citrón dobře oloupeme a nakrájíme na plátky. Květy opereme a odstřiháme velké stonky.
Květy spolu s oloupaným citrónem povaříme 20 minut v litru vody, potom směs odstavíme a necháme vyluhovat 24 hodiny. Druhý den vše přecedíme přes plátno a vymačkáme. Do vzniklé šťávy přidáme cukr a vaříme tak dlouho, až se hmota začne táhnout.
Med ochutnáme a podle chuti ještě můžeme přidat citrón. Horký med plníme do sklenic.
Polévka z květů černého bezu:
Očištěný, opláchnutý květ vaříme v mléce, přidáme cukr, špetku soli a potom zašleháme žloutky. Jako vložka se podávají sněhové noky.
Bezinky jako borůvky – džem:
- 2 kg jablek,
- 1 kg bezinkových bobulek,
- 0,8 kg krystalového cukru,
- 30 g kyseliny citrónové, případně šťáva ze dvou citrónů,
- 1 – 2 dl rumu.
Jablka dobře opereme, rozvaříme, prolisujeme a ještě povaříme. Přidáme bezinkové bobulky a dále vaříme. Do rozvařeného džemu vmícháme krystalový cukr, vaříme asi 10 minut a zkoušíme, zda džem již želíruje.
Těsně před dokončením vmícháme kyselinu citrónovou nebo šťávu z citrónu. Tento džem je výborný na omelety.
Řízky z bezinek – kosmatice:
- 3 vejce,
- trochu soli,
- trochu vegety,
- 2-3 lžíce mléka nebo smetany,
- hladká mouka podle potřeby.
Z vajec, mléka, soli a mouky vyšleháme husté jemné těstíčko. Na smažení vybíráme polorozvinuté květy bezu.
Nejprve je dobře opereme, necháme okapat, namočíme do hladké mouky a potom ponoříme do těstíčka. Smažíme ve vysoké vrstvě, nejlépe rostlinného tuku. Ke kosmaticím se podává bramborová kaše a zeleninový salát. Pro děti můžeme udělat i ze sladkého těsta podobně jako omelety.
V tom případě posypáváme kosmatice skořicovým cukrem.
Bez černý
Upozornění
Je pochopitelné, že při závažných onemocněních je lékařská pomoc nevyhnutelná a omezit se v takových případech na léčení svépomocí může být životu nebezpečné. Rady a doporučení, se kterými se setkáte na těchto stránkách, tedy v žádném případě nemají nahradit lékaře.
Jejich cílem je spíše prevence různých onemocnění rozšíření všeobecných znalostí a informování o významu přírodních léčivých sil, aby si čtenář v případě potřeby mohl sám pomoci jednoduchými a přirozenými prostředky.
Autoři nemohou ručit za následky vyplývající ať už ze správného, či nesprávného použití metod a receptů, které jsou prezentovány.
Léčivá sílá jarních květů
„Mezi nejkrásnější ozdoby jara patří jistě květy magnólie.“ Magnólie, neboli šácholan zahradní, je keř nebo strom s velkými jednoduchými listy a obrovskými květy.
Květy magnólie mají typicky intenzivní sladkou, a současně svěží, plnou vůni připomínající směs pomerančových květů a jasmínu, někdy i konvalinky nebo ylang-ylangu, záleží na druhu rostliny. „Vůně šacholanu údajně navozuje romantická snění, vzbuzuje čistou lásku, něhu, nevinnost a půvab.
“ Magnólií existuje něco přes sto dvacet druhů, u nás je nejčastěji pěstovaný hybrid šacholan Soulangeův. Magnólie pochází z Asie, tam se stala prastarou kulturní rostlinou. Šácholany příslušely zprvu pouze císaři, který je daroval jako zvláštní vyznamenání. Magnólie se stala pro Číňany symbolem čistoty, sladkosti a ženské krásy.
V Japonsku si spolu s buddhismem v sedmém století našla cestu do zahradního umění, malířství a literatury.
„Magnólie je také významnou léčivkou. Z rostliny se prakticky sbírají skoro všechny části. Květy se sbírají v době květu, kůra brzy na jaře, listy později na jaře, než rostlina rozkvete nebo krátce po rozkvětu.
Její kůra je součástí řady orientálních drog. Používá se hlavně při nadýmání, průjmu, kašli a zvracení. Šácholan obsahuje přírodní antibiotické látky, které potírají četné typy bakterií, streptokoky, stafylokoky, kvasinky (candida albicans), a to velmi razantně,“ vysvětluje paní Josefína.
„Některé látky, zejména lignanoidy, mají významné anxiolytické (proti úzkostem), antioxidační a protizánětlivé účinky. Dále vykazují schopnost posílení činnosti mozku a zlepšení paměti.
Léčivých účinků magnólie se užívalo nejen proti horečkám, revmatismu, bronchitidě, obrnám, průjmům, ale i jako součásti čajových směsí a likérů. Všechny užívané části rostliny chutnají hořce až pálivě.
Šácholan se užívá ve formě prášku, odvaru nebo lékárensky připravenou tinkturou.“
„Magnólie působí především jako jemné hypotensivum. Snižuje krevní tlak – zejména v počátcích nemoci. Je také účinným podpůrným prostředkem při léčbě angíny pectoris, a to zejména ve formě koupelí v květovém čaji,“ popisuje paní Kudrnová.
Omývání tímto čajem uklidňuje různé kožní záněty a má příjemný kosmetický efekt na pokožku, zvlášť pak v oblasti obličeje. Pupeny se užívají při zánětu močové trubice. Z květů lze vyrobit inkoust. Likéry a kompoty z květů léčí kašel a chronickou bronchitidu.
„Oblíbené jsou z nich vyrobené kosmetické přípravky.“
Do pětiset mililitrů šedesátiprocentního alkoholu vložíme kůru z větvičky magnólie – asi jako malíček silnou a čtyřicet centimetrů dlouhou. Necháme tři týdny louhovat a dvakrát denně důkladně protřepáváme. Potom scedíme a nalijeme do skleněné nádoby, dobře uzavřeme a skladujeme nejlépe v ledničce. Takto používáme jako vodu po holení. „Jestliže tuto tinkturu zředíme převařenou vodu na dvacetiprocentní roztok, získáme skvěle tonizační pleťovou vodu.“
Natrháme si pět květů magnólie a ty přelijeme třemi dcl vroucí vody a necháme dvacet minut louhovat, pak přecedíme, listy vymačkáme. Používáme k oplachování pokožky obličeje, dekoltu, rukou a nohou. „Takový týdenní kúra udělá s pletí zázraky, dokonale jí vypne, pročistí a rozzáří.“
„K jaru také bezesporu patří rozkvetlé jabloně. Alternativní medicína využívá i jabloňové květy, ze kterých se dělá posilující nálev. Připravíme si jej následovně – dvacet pět gramů čerstvých či sušených květů jabloně přelijeme půl litrem vroucí vody a necháme deset minut louhovat. Potom scedíme, nalijeme do termosky a po doušcích pijeme během celého dne. Tento čaj pomáhá při vyčerpanosti organismu, zánětech očí a hrtanu, chrapotu, horečce a kašli, ale i při onemocněních ledvin a kožních neduzích,“ popisuje paní doktorka.
„Jarní zahrádky krásně zdobí i pivoňka lékařská. Mnoho z nás obdivuje její krásu, netuší však, jakou v sobě skrývá léčivou sílu.“ Tato bylinka byla neobyčejně důležitou v magii, protože prý odpuzuje zlé duchy. Jako taková bývala v základním vybavení exorcismů nezbytnou pomůckou pro vymítání ďábla. Předmětem sběru pivoňky je řádně rozvinutý tmavočervený květ, sbíraný v květnu a červnu, kořen vykopaný v září či říjnu a semeno sbírané obvykle na konci srpna.
„Pivoňkový květ se používá k léčbě ekzémů. Dle starých bylinářských receptů se postižené místo namazalo vepřovým sádlem a překrylo čerstvými jemně naklepanými temně rudými květy a ponechalo se dvacet minut ozařovat sluníčkem.
Pivoňkový nálev, který si můžeme jednoduše připravit doma, skvěle tonizuje pokožku obličeje. Stačí dvě hrsti čerstvých okvětních plátků přelít dvěmi dcl vroucí vody a nechat dvacet minut louhovat, pak scedíme a lístky vymačkáme a můžeme nanášet na pokožku.
Tato kúra by měla trvat sedm dní a věřte, že budete mít mnohem mladší vzhled,“ radí paní Josefína.
„Nejpoužívanější drogou pivoňky je kořen. Tato droga působí jako účinné spasmolykum (tlumí křeče a bolesti). Od nepaměti se proto používala i jako velmi účinné antiepileptikum. Kořen pivoňky lékařské zužuje cévy, zvyšuje tonus dělohy a podporuje srážlivost krve. Pomáhá při astmatu, ledvinových nebo žlučových kolikách, migrénách.“
„Neumím si ani představit jarní vycházku do přírody bez krásně omamné vůně bezových květů,“ říká paní doktorka. Tento všudypřítomný a všeobecně známý keř, někdy až strom, zkrášluje své okolí dvakrát do roka. Nejdříve na jaře, když v květnu rozkvete silně voňavými exotickými talíři drobných žlutobílých květů. Potom zase na podzim, kdy mu lístky začínají žloutnout, opadávat a odhalovat bohaté střapce sytě černých plodů, ohýbajících útlé větvičky dolů k zemi. S bezem jsou spojeny nejrůznější pověry a zvyky. Bez symbolizuje smutek a utrpení, neboť z jeho dřeva byl údajně zhotoven Ježíšův kříž. Podle našich předků sídlili v bezu mocní duchové a víly, proto se vysazoval u vchodů do chlévů, aby chránil dobytek. Nikdo neměl odvahu ho pokácet a spálit, poněvadž by tak na sebe a na svůj dobytek přivolal nemoci a jiné nepříjemnosti. Chtěl-li někdo ulomit z bezu větvičku a užít ji jako lék, musel třikrát zavolat ducha bezu zvaného Hyldemoer a zalít kořeny keře mlékem.V podvečer opouštěl duch svůj keř, aby dohlédl na děti, které byly samy doma. Velké vážnosti se bez černý těšil v Dánsku. Nejsilnější čarovné účinky má bez na svatého Jana, kdo prý sní v poledne smažený bezový květ, po celý rok nezastoná. Zvědavé dívky, které zajímalo, kam se provdají, přistupovaly na Štědrý večer k bezu, zatřásly s ním a říkaly: „Třesu, třesu bez, ozvi se mi pes, kde můj milý dnes!“. A odkud se ozval jako první psí štěkot, tam se dívka měla provdat. Když se dívka vdávala, dostala dva keříky bezu. Jeden si zasadila pod okno světnice a druhý ke stodole, aby si jednou provždy zajistila šťastné manželství a hojnou úrodu.
„Tak jako je bez dvakrát krásný, má i dva hlavní způsoby použití. Na jaře sbíráme celé květní úbory, ještě když jsou prostřední květy zcela uzavřené.
Čaj z nich je prvotřídním lékem na všechny nemoci z prochlazení. Vyvolává pocení, ničí choroboplodné zárodky a čistí zahleněné průdušky. Dále působí močopudně i mírně projímá.
Zároveň příznivě ovlivňuje cévní stěny a podporuje tvorbu mateřského mléka.“
Při zevním použití je bez výbornou přísadou do inhalačních směsí při rýmě a zánětu dýchacích cest, ale i při migrénách a ušních nemocech. Osvědčil se i na obklady při křečových žilách. „Z bezových květů si můžete připravit doma i výbornou pleťovou masku, je vhodná hlavně pro nečistou pokožku.
Postup je následující: Dvě hrsti čerstvých nebo jednu sušených květů zalijeme sto ml vroucí vody a mícháme, dokud nevznikne kašovitá hmota. Odstavíme a necháme vychladnout. Pak kaši naneseme na obličej a překryjeme kouskem gázy nebo ručníkem a v leže relaxujeme.
Po dvaceti pěti minutách masku sejmeme, obličej omyjeme vlažnou vodou a běžně ošetříme,“ vysvětluje paní Kudrnová.
Plody bezu se sbírají tehdy, až jsou úplně zralé, poznáme to i podle toho, že začnou chutnat ptákům. Potom je můžeme sušit, připravit z nich marmeládu, víno nebo sirup, stejně jako u jiných bobulovin. „Hlavní použití plodů bezu je k tišení bolestí nervového původu.
Pomáhají při zánětech nervů, například trojklaného a sedacího (ischias). Při všech těchto bolestech se běžně doporučuje pít třikrát denně odvar z bezových plodů nebo sirup, který můžeme rozředit vodou. Již mnohokrát se mi potvrdilo, že se pacient úplně zbavil bolestí.
Dobrým doplněním této léčby je masírování bolavých míst levandulovým olejem.“
„Listy bezu jsou výborným pomocníkem při léčbě revmatismu a dny. Mladé rozemleté listy přikládáme na zanícené klouby a bolavá místa. Obvážeme gázou a necháme působit přes noc.“
Bez černý je unikátní bylinka pro všechny generace. Mohou ji pít již malé děti, těhotné a kojící ženy i staří lidé.
„Za zmínku ještě určitě stojí hloh obecný.“ Jeho bohaté a husté sněhobílé květy se na jaře chvějí bzukotem včel. Hloh je keř či strom dorůstající do výšky kolem čtyř metrů. Jedná se o jednodomou rostlinu, rozšířenou zejména v lesích, na stráních a v remízcích, parcích i zahradách. Kvete v květnu až červnu, jeho krásné bílé květy ale poněkud zapáchají. Plodem jsou červené malvice – hložinky. Hloh obecný je považován za posvátný, neboť z jeho haluzí byla údajně spletena Kristova koruna. Význam připisovaný hlohu dokládá i skutečnost, že když nerozkvetl do prvního máje, bylo to zlé znamení. V některých zemích lidé vysazovali před své příbytky hlohy, aby si zajistili zdraví a hojnost. Zvěrokruh přisoudil hloh lidem narozeným ve znamení lva.
Drogou je nejčastěji květ, méně už list nebo hložinky. Květ hlohu sbíráme hned, jen co začnou rozkvétat. Jsou léčebně nejúčinnější částí rostliny.
„Hloh je hotovým požehnáním na nemocné srdce, protože ho posiluje a prokrvuje, odstraňuje bušení a arytmii, rozšiřuje věnčité cévy, výrazně zlepšuje a stabilizuje jeho činnost, dále blahodárně působí při angině pectoris.
Kromě přímého účinku n srdeční sval pomáhá hloh při jeho doprovodných nemocech. Reguluje krevní tlak, obzvláště vysoký, uvolňuje a čistí vápenaté usazeniny v cévách, čímž výrazně zlepšuje krevní oběh. Hloh také patří k výborným utišujícím rostlinám.
Kdo má problémy se spaním, měl by večer vypít šálek čaje z této bylinky, oslazený lžičkou kvalitního medu. Tento čaj pomáhá při celkové únavě, závratích, nervozitě, hučení v uších a při pocit sevřeného hrudníku a ztíženém dýchání,“ radí paní Josefína Kudrnová.
Hloh působí velmi pomalu. Jeho léčivé účinky se postupně začnou projevovat až po několika týdnech, u někoho i měsících. Proto je ho, stejně jako jiné bylinky, nutné užívat denně bez přerušení. „Hloh je vhodné začít užívat i preventivně, hned při prvních příznacích srdečních těžkostí, kdy ještě není nutné brát chemické léky. Velmi dobře účinkuje u geriatrických pacientů.“
Nepraktičtější užívání hlohu je ve formě tinktury, která je běžně dostupná v lékárnách či bylinkářstvích. Tinktura se dá použít i zevně k potírání bolavých míst, kloubů a svalů.
„Pro obrovské uplatnění v fytoterapii nesmíme zapomenout na lipový květ.“ Lípa srdčitá se stala svou mohutností a krásou opěvovaným symbolem Slovanů. Při jejím rozkvětu se omamně line po krajině silná vůně a jde slyšet bzukot včel. Lípa se může dožít až tisíce let. V jejich vysokých korunách rádi hnízdí ptáci. I pro ně znamená tento strom klid a pohodu. S lípou jsou také úzce spojeny dějiny. Staří Řekové lípu zasvětili bohyni lásky Afroditě, severské národy Freji, bohyni lásky a plodnosti, manželce nejvyššího boha Ódina. Germáni pod lípou konali soudní přelíčení, neboť byli přesvědčeni, že jim Freyjin strom pomůže odhalit pravdu. Ve středověku lidé věřili ve schopnost lípy zlomit moc zlých kouzel, a proto si z jejího lýka zhotovovali amulety. Lípu vyhledávali i nemocní, zejména ti, kteří trpěli artritidou. I na venkově hrála, a dodnes hraje, lípa srdčitá velmi důležitou roli. Při slavnostních příležitostech ji lidé bohatě zdobí a scházejí se pod ní k debatám a tanci.
Drogou je květ i list. Správný čas sběru je tehdy, když se květy začínají teprve otvírat a většina z nich je ještě v pupenech. „Čaj z lipového květu je vynikající lék pro všechny nemoci z prochlazení a chřipky.
Jeho hlavní léčebnou vlastností je silný potopudný účinek a schopnost snižovat horečku. Lípa má i silné odhleňující účinky, proto se přidává do průduškových směsí.
Výzkumy zjistily, že děti se z chřipky zotavily mnohem rychleji a bez komplikací, když pily lipový čaj, než když byla nasazena antibiotika. Pro děti je lípa mimořádně vhodná, protože jim posiluje imunitní systém a zároveň uklidňuje organismus a dobře po ní spí.
Dále ředí krev, což je výbornou prevencí srdečních onemocnění a zánětu žil. Lipový čaj je také velmi účinný při močových a ledvinových potížích,“ popisuje paní doktorka.
Zevně můžeme lipové květy a listy používat k odstraňování vrásek a skvrn na pokožce a i pro zlepšení kvality vlasů a zabránění jejich vypadávání. „Lipový čaj patří mezi univerzální bylinky, které mají konec konců léčivé působení na celý organismus. Proto uvádím na konec pár receptů na její použití.“
15 g lipových květů, 10 g listů meduňky, 5 g květů heřmánku a 20 g rakytníku (může být i nadrcený šípek). Bylinky smícháme a uskladníme ve skleněné dobře uzavíratelné nádobě, nejlépe v suchu a temnu. Dvě čajové lžičky směsi přelijeme 230 ml vroucí vody a necháme 15 minut louhovat. Potom dobře přecedíme přes velmi jemné sítko, hlavně kvůli chloupkům z šípku, a nalijeme do termosky. Pijeme po doušcích během celého dne. „Můžeme podávat při horečnatých onemocněních, ale i jako součást běžného pitného režimu. Nejúčinnější je čaj neslazený, ale jestliže ho dítě odmítá, tak můžeme přisladit lžičkou kvalitního medu či jablečného koncentrátu.“
10 g lipového květu, 10 g meduňky, 10 g kozlíku, 10 g majoránky. Jednu čajovou lžičku této směsi přelijeme 250 ml vroucí vody a necháme 15 minut louhovat. Po té scedíme. „Čaj pijeme horký večer před spaním. Po něm zaručeně usnou i ti největší nespavci.“
500 g lipových květů krátce (15 minut) povaříme ve 4 litrech vody a necháme ještě půl hodiny louhovat. Pak dobře přecedíme a nalijeme do vany na koupání. Můžeme si ještě připustit teplou vodu. Koupel by měla trvat patnáct minut a pak bychom ji měli ještě doplnit půl hodinovou relaxací v leže pod přikrývkou. „Tato koupel je výborná při nervových poruchách způsobených nervovým a fyzickým přetížením. Tuto koupel můžeme aplikovat již na neklidné kojence, ale musíme snížit dávku květů na půl hrsti a nálev necháme louhovat pouze pět minut,“ vysvětluje paní Kudrnová. 30 g lipových květů přelijeme dvěmi dcl vroucí vody a necháme 25 minut louhovat. Pak scedíme, květy dobře vymačkáme a do nálevu přimícháme dva žloutky a jednu lžíci olivového oleje. Vetřeme do vlasů a necháme pod fólií působit zhruba 40 minut. Poté pořádně umyjeme a vlasy upravíme dle zvyklosti. Čistým nálevem z lipových květů lze vlasy po konečném umytí oplachovat. Zvýší se jejich lesk, pružnost a vitalita. Zároveň se nebudou tak často mastit.
„Na závěr chci zdůraznit, že pokud nemáte zkušenosti s bylinkami, dejte raději přednost hotovým tinkturám či směsím, které jsou již dnes ke koupi v každé lékárně či obchůdku s bylinkami, obsahují totiž přesné návody k užívání. Pokud si chcete sami nasbírat květy bezu či lípy, které jsou zcela bez vedlejších účinků, měli byste je vždy sbírat v čistém prostředí,“ dodává na konec MUDr. Josefína Kudrnová.
Titulní foto: Kurhan