V Rakousku vznikla před deseti lety v reakci na sérii neštěstí lyžařů při freeridu nezisková společnost SAAC (Snow & Avalanche Awareness Camps), která v bezplatných kurzech učí lyžaře a snowboardisty, jak předcházet tragédiím v horách.
„Nebezpečí na horách není vidět. Ve volném terénu se náhle utrhne lavina, člověk přehlédne ledovcové trhliny svrchu zafoukané sněhem,“ říká horský průvodce Patrick Ribis, který je zároveň jedním z lektorů kurzu SAAC v tyrolském ledovcovém středisku Stubai.
„Lavinovými kurzy pro mladé snowboardisty a lyžaře chceme přispívat ke zvýšení povědomí o bezpečném chování ve vysokohorském terénu,“ vysvětluje Patrick.
Jízda v prašanu
Stubai, v horách
Hrozba laviny
„Extrémní riziko lavin vzniká po silném sněžení, napadne-li přes 30 cm nového sněhu. Ale situaci ovlivňuje i déšť, vítr, slunce a oteplování,“ vysvětluje Patrick účastníkům víkendového kurzu, kteří se učí mj. analyzovat různé druhy sněhu podle teploty, vlhkosti, stavby krystalů, případně síly větru.
Riziko laviny roste s úhlem svahu. Sníh se obvykle utrhne na srázech se sklonem kolem 35°, velmi zřídka hrozí lavina v pozvolnějším terénu se sklonem pod 25°.
Důležité je vědět, že zatímco uprostřed zimy jsou díky zahřátí sněhu jižní svahy stabilnější mnohem dříve než severní, na jaře jsou díky teplu rizikovější naopak jižní svahy. Sníh se nehromadí na místech, kde fouká silný vítr, takže návětrné strany jsou většinou bezpečnější, než závětrné.
Pohled do údolí k Söldenu
Freeride
Smrtonosné jsou převisy a tzv. převěje na vrcholcích hor. Utrhnout vlastní vahou se mohou i tzv. břicha, která vznikají na vystouplých terénních nerovnostech prudkých svahů. V takových případech spontánní lavina vysoko v horách zasype lidi, kteří byli ve špatném čase na špatném místě. Přesto však lektoři upozorňují na fakt, že při většině neštěstí lavinu uvolní člověk.
„Jestliže vidíte čerstvou lavinu nebo slyšíte skřípání, dunění či praskání, neznamená to, že sníh se usazuje, ale naopak. Je to známka extrémního nebezpečí laviny. Příroda vám těžko může dát jasnější varovný signál,“ říká Patrick.
Nejlepší prevencí je však respektovat pokyny horského informačního centra a sledovat na internetu každodenní lavinové zpravodajství, které se vydává v osm hodin ráno. Tam se dozvíte, kdy se nevydávat na srázy, prudší než 35 stupňů, kdy se vyhnout severním a kdy jižním svahům, a také kdy nekompromisně zůstat doma.
Dnes je na celém světě využívaná předpověď lavinového nebezpečí podle mezinárodní pětidílné stupnice, která nás orientuje o stavu a vývoji lavinové situace. Více např. na: www.ergis.cz 1. stupeň (úroveň nebezpečí nízká) Dobře zpevněná sněhová pokrývka – na povrchu se vytvoří tlustá zmrzlá vrstva firnu, jsou možné malé sněhové sesuvy2. stupeň (mírné lavinové nebezpečí) sněhová pokrývka je dobře zpevněná, na extrémních svazích při mechanickém zatížení možný ojedinělý výskyt lavin 3. stupeň (úroveň nebezpečí značná) na strmých svazích hrozí výskyt samovolných malých až středních lavin, na extrémních svazích je sněhová pokrývka jen slabě zpevněná, takže při malém mechanickém zatížení se uvolňují laviny.
vznikají samovolné stření a velké laviny, sněhová pokrývka je jen slabě zpevněná. Na většině lavinových svazích je už při nejmenším mechanickém zatížení velká pravděpodobnost vzniku lavin. Nebezpečí je také v údolích, na údolních cestách i v protisvazích. akutní riziko výskytu velkých lavin i na mírně strmých svazích, které většinou rychle odezní, ale lyžařské túry ve vysokohorském terénu absolutně nelze podnikat. |
Nevyrážejte bezhlavě po cizích stopách
Ráno je slunce, pohoda, takže vyrážíme do terénu. Lanovkou na ledovec a pak vzhůru pěšky. Na sobě mám zapůjčený lavinový pípák, na batohu lopatu a ještě s sebou skládací sondu a s lyžemi na zádech stoupám asi padesát metrů nahoru do kopce k sedlu nad údolím. Při každém kroku si utíráme pot z čela.
„Pravidlem číslo jedna na zimní horské túře je přizpůsobit rychlost postupu tomu nejslabšímu,“ vysvětluje Patrick shovívavě.
Konečně jsme nahoře, kde se před námi rozevírá nádherné údolí s panoramatem vysokých hor. Díváme se až k ledovci Sölden, pod námi se krčí na zasněženém hřebeni opuštěná vysokohorská chata.
Před sebou už vidíme projeté stopy, a tak máme pocit bezpečí. Jenže Patrick nás vyvádí z omylu. Říká, že stopy nejsou žádnou garancí bezpečnosti svahu, neboť naši předchůdci tudy jeli už včera a za jiného počasí.
Stopy nejou garancí bezpečnosti
Pak vypráví, že vydávat se po cizích stopách neznámo kam není vůbec dobrý nápad, protože se snadno můžete dostat do míst, odkud se nebudete umět vrátit.
Pak vypráví: „My jste takhle jednou s kamarádem vyrazili na celodenní skialpinistickou túru přes hory, které jako průvodci dobře známe.
Najednou se za námi objevila parta snowboardistů, kteří se ptali: „Kde je vlek?“ A já jim povídám: „Deset kilometrů odtud…“ Raději jsme se s nimi vrátili.“
Stubai, lavinový kemp. Výstup do sedla
Stubai, lavinový kemp. Cesta nahoru
Když lavina opravdu spadne
Když sráz začne příkře padat do údolí, jezdíme po jednom. Důležitým pravidlem totiž je nejezdit přes nebezpečná lavinová pole ve skupině.
„Když se stane neštěstí, mohou ostatní zasypaného zachránit,“ zdůrazňuje Patrick a dodává, že do terénu člověk nikdy nesmí sám. A už vůbec ne bez potřebného vybavení. Lavinové pípáky, lopaty a skládací sondy sice nejsou levné, ale dají se vypůjčit.
Stubai, lavinový kemp. Přes lavinové pole po jednom
Pokud lavina lyžaře zavalí, má během prvních patnácti minut 80procentní šanci přežít, ta však s postupujícím časem rychle klesá.
| V největším rakouském ledovcovém středisku, kde sezona začala už v říjnu, se jezdí na pěti propojených ledovcích, celkem na 110 km sjezdovek. Denní skipas stojí 38 eur, šestidenní permanentka 179 eur, děti platí polovic a do deseti let mají lyžování v doprovodu jednoho z rodičů zdarma. Více na www.stubai.at. Autem dojedete do Stubaiského údolí z Prahy přes Mnichov po dálnici asi za šest hodin. |
„V lavině musíte sledovat, na jakém místě oběť zmizela pod sněhem, protože hledání začíná právě v tomto místě. Rozhlížejte se po hůlkách, lyžích, batohu, které vyčnívají ze sněhu a mohou vás rychleji dovést k tělu. Po čtvrt hodině je každá sekunda kritická,“ říká Patrick.
Zachránci si však i tehdy musí zachovat chladnou hlavu, rozdělit si úkoly a systematicky prohledávat terén. Právě proto je důležitý kurz, při kterém si účastníci vše vyzkouší na vlastní kůži. Třeba to, jak se sonda chová, když píchnete do batohu, kamene, lyží či těla oběti.
A pokud skutečně oběť sondou najdete, nesmíte ji během kopání vyndat, abyste hrabali ve správném směru a co nejrychleji uvolnili hlavu zasypaného, protože se potřebuje nadechnout. Vyproštění oběti pod jedním metrem sněhu trvá v průměru přes 10 minut.
Stojíme zase dole u lanovky a díváme se na stopy, namalované mimo sjezdovky na zasněžených svazích. Je krásné pronikat hluboko do náročného terénu. Tam, kam jiní nejezdí. Ale chceme-li se vrátit v pořádku, musíme být v přírodě pokorní, respektovat sílu hor.
Jak již bylo řečeno, hledání obětí je opravdu poslední možností, jak napravit osudové chyby. Mnohem důležitější je umět se nebezpečí vyhnout.
Stubai, lavinový kemp. Příprava na freeride
Stubai, lavinový kemp. Sjezd prudkým žlabem
Lavinové kurzy jsou bezplatné
Dvoudenní lavinové kurzy, kterými prošly v zimních střediscích Tyrolska tisíce lidí, fungují na sponzorství komerčních firem, tyrolské zemské vlády a jednotlivých středisek, kde se výuka koná.
„O tyto freeridové kempy je obrovský zájem,“ říká Matthias Pronegg z marketingového oddělení Stubai Gletscher. „Všech padesát míst je okamžitě zaplněno několik minut poté, co se nabídka objeví na internetu.“
Účast na lavinovém kempu SAAC je bezplatná, stejně jako pronájem lavinového pípáku, sondy a lopaty. Doprava, skipass a ubytování v ceně kempu zahrnuté nejsou.
Účastníci musí být schopni lyžovat ve volném terénu. Není to kurz snowboardingu ani freeridového lyžování, ale lavinový kemp. Může se ho zúčastnit maximálně padesát lidí ve věku od 14 let.
Více informací a termíny letošních kempů na www.saac.at.
Volejte o pomoc pouze v případě, že slyšíte lidi nad sebou. Z dálky vás nebude slyšet, protože hlas oběti přehluší nejen vítr, ale i šustění oblečení záchranářů či praskání sněhu při chůzi. Zdroj: www.laviny.cz |
10 tipů, jak se nezbláznit během nouzového stavu
V České republice se opět nacházíme v období vyhlášeného nouzového stavu. Je to tento rok již podruhé. Omezené možnosti, kontakty, nejistota a strach sužují většinu lidí a podzimní sychravé počasí tomu moc nepřidává. Co dělat, aby nám bylo lépe, a jak si toto období zpříjemnit?
Z psychologického hlediska je potřeba vědět, že máme určitý plán a program v době, která svádí k neutěšeným myšlenkám a všudypřítomnému tlaku na psychiku.
Důležité je mít co nejpestřejší aktivity a stanovený nějaký cíl. Je ideální příležitost navazovat hlubší vztahy v rodině, učit se nové věci, začít dělat vše, co jsme doteď odkládali, případně uklízet.
Ve svých vztazích, v mobilu, ve skříni nebo spíži.
Co tedy dělat, abychom se nezbláznili?
1. Mějte plán
Když se podíváte do svého diáře, co zjistíte? Že máte nyní tolik volného času, že nevíte co s ním? Naplánujte si ho. Promyslete si, jaké aktivity děláte a zapište si je a naplánujte i ty další – třeba na měsíc dopředu. Opravdu to funguje. Když budete mít zaznamenané i sebemenší činnosti a váš diář se opět naplní, budete se cítit mnohem lépe.
Tip: Sepsat si můžete i nákup potravin, a to třeba na Kupi.cz, kde najdete všechny akční letáky i možnost vytvoření online nákupní seznamu, který si pak jednoduše pošlete do e-mailu.
Rozepište si úklid, třeba už i ten předvánoční. Naplánujte si nakupování vánočních dárků, kdy budete péct cukroví, ale třeba i jídelníček pro vás a vaši rodinu na následující týden.
Hned uvidíte všechny vaše aktivity a díky tomuto plánování najednou zjistíte, že máte čas i sami pro sebe třeba na četbu knihy, kterou jste tak dlouho odkládali.
Takový time management se vám navíc bude velmi hodit, až zase naskočíte do plného provozu, kdy nebudete vědět, kde vám hlava stojí.
2. Dodržujte pravidelné rituály
Žádné nemáte? To se ale velmi mýlíte. Význam rituálů spočívá v tom, že děláte něco, co vás baví, nebo se na to těšíte.
Rituály nám tak pomáhají v životě mít jistý řád a pocit jistoty, ať už se jedná o společné víkendové obědy s rodinou, ranní kávu nebo večerní lekci jógy.
Mohou sem patřit ovšem i takové, které nejsou úplně oblíbené, ale jejich dodržováním se posouváte ve svém životě dál (např. pravidelná hodina němčiny pro samouky).
3. Najděte si svůj projekt
Pro někoho to může být přeměna bytu, pro jiného výzva k transformaci těla a zhubnutí, pro dalšího například chuť naučit se péct kváskový chleba.
Je úplně jedno, čeho se to týká, důležité je mít cíl, ke kterému postupnými kroky budete směřovat. Může to pro vás znamenat nový start kariéry, změnu pracovního oboru nebo možnost si přivydělat v této nelehké situaci.
Nebojte se výzev a najděte si „svůj projekt“, kterému se budete věnovat s vášní a chutí.
Canva
Nenabádáme vás k žádnému fanatismu, jen je potřeba se zamyslet, že rčení „ve zdravém těle zdravý duch“ nevzniklo jen tak náhodou. Mnoho z nás v tomto stavu, kdy je nutné jít jen do práce, nakoupit a domů, zapomíná na to, že je potřeba se o sebe starat a nezlenivět.
Vaše chmury sice čokoláda a sklenička vína na chvíli zažene, ale z dlouhodobého hlediska se to na vašem zdraví spíše podepíše. Je mnoho věcí, se kterými můžete začít hned. Pijte dostatek tekutin a bylinkových čajů, dopřejte si klidně i šálek kvalitní kávy.
Přemýšlejte nad tím, abyste v každém jídle, které jíte, měli ovoce nebo zeleninu a nebojte se experimentovat a vyzkoušet i nové potraviny.
Tip: Při příštím nákupu potravin v obchodě mějte v mobilu staženou aplikaci Kupi.cz. Nejenže vám ukáže, jak výhodná je sleva na výrobku, který držíte v ruce, ale také se po naskenování čárového kódu dozvíte jeho složení a nutriční hodnoty.
Pixabay
5. Ukliďte si ve svém okolí
Máte pocit, že vás vše kolem dusí? Ukliďte si ve svém okolí, a to jak fyzicky, tak i psychicky. Není nic lepšího než protřídit staré oblečení, uklidit ve spíži, setřídit a vyhodit staré dokumenty a papíry. Projděte si tzv. lapače prachu a zbavte se všeho, k čemu vás nepojí opravdu velké emocionální pouto.
Tip: Vyzkoušejte swapování. Jednoduše najděte v okolí někoho, komu vaše nepotřebné věci ještě poslouží, a vyměňte je za něco, co se bude hodit zase vám.
Kromě tohoto je však dobré protřídit i to, co nás obklopuje ve virtuálním světě. Projděte si všechny skupiny, ve kterých jste přihlášeni na sociálních sítích, a opusťte ty, které vás zbytečně vyčerpávají nebo vám nedávají nic důležitého. Stejně tak vypněte sledování profilů, které jsou pro vás zbytečné a nic vám nepřinášejí.
Život je koloběh a jediná jistota, kterou máme, je ta, že svět se nezastaví. Každý den, kdy se vzbudíme, je mnoho věcí jinak. Nezůstávejte tedy stát na jednom místě. Nikdy totiž není pozdě začít dělat něco, co vašemu životu prospěje a ukáže vám nový směr.
I v 70 letech můžete začít cvičit, stejně jako ve 20 se naučit plést. Začněte pomalu, drobnými krůčky a věnujte nové aktivitě pár minut denně, zapište si ji do svého denního plánu a vracejte se k ní.
Po nějaké době se v této dovednosti můžete dostat na opravdu vysokou úroveň.
7. Nezapomínejte na své fyzické zdraví
Fyzické zdraví je s tím duchovním neodmyslitelně spjato, přesto na to mnohdy zapomínáme. Když budete svému tělu dodávat kvalitní potraviny, dostatek spánku a cvičení, vaše tělo bude v dobré kondici. Ta vám prokazatelně může pomoci v překonávání nejrůznějších potíží a nemocí.
A to dokonce i těch psychických. Procházka na čerstvém vzduchu, pár minut jógy, ale i meditace, relaxace nebo vědomé dýchání můžete praktikovat kdykoli během dne, s partnerem i dětmi.
Pokud je to možné, choďte čerpat energii do přírody, dýchejte zhluboka, aby se vám prokrvily všechny orgány.
Tip: Udělejte si doma několikrát během dne pořádný průvan, otevřete okna dokořán nebo si jen tak vyjděte na balkon.
Pixabay
Nebuďte v této době sami. Samozřejmě vás nenabádáme k tomu, abyste pořádali domácí párty nebo chodili do velkých kolektivů. Při dodržování pravidel, která jsou nařízena, můžete jít třeba na procházku s někým blízkým, v roušce a s rozestupy.
Moderní doba však nahrává zejména online kontaktu. Volejte si s rodinou a přáteli, vyzkoušejte videohovor nebo konferenční hovor s více lidmi. Že jste rádi chodili cvičit do kolektivů? Uspořádejte s přáteli online výzvy ke cvičení a sdílejte své pokroky.
A ačkoli takový kontakt nenahradí ten skutečný, pomůže vám přijít na jiné myšlenky.
9. Zkuste dělat radost i jiným lidem
Kupte si časopis, oblečte se do hezkého oblečení i doma nebo si otevřete láhev kvalitního vína. A dělejte si drobné radosti každý den, pomůže vám to cítit se lépe. A když se zamyslíte, určitě můžete potěšit i lidi ve svém okolí. Zavolejte starému příteli, napište dopis. Upečte buchtu sousedovi nebo obstarejte babičce nákup.
Tip: Radost můžete udělat i prodavačkám a prodavačům v supermarketu v rámci výzvy Potěš pokladní.
10. Najděte si nějaké pozitivum na každém dni
Pozitivní mysl je ohromně důležitá v jakémkoli čase. Nyní se však nacházíme v náročném období, proto je důležité vyhnout se tzv. ponorce. Zkuste se zamyslet a najít nějaké pozitivum na každém dni. A zapojit můžete v rámci nového rituálu i svou rodinu a partnera, třeba při společné večeři.
Řekněte si, co hezkého jste zažili, viděli, udělali, co se vám povedlo. Maličkosti, které nás obklopují, jsou důležité a je dobré si je připomínat. Upekla jste dobrý koláč? Řeklo vaše dítě nové slovo? Svítilo dnes slunce? Řekněte si to a povězte něco pěkného i o někom dalším.
Pozitivní mysl je to, co vás v jakékoli situaci bude držet nad vodou, protože to jediné, co vám nikdo nevezme, je vaše hlava a vaše myšlenky.
Canva
Nemusíte dodržovat všechny tipy. Začněte těmi, které vás zaujaly. Existuje i pravidlo 70 : 30. Žiju ze 70 % zdravě a dělám pro sebe maximum a ze 30 % si dopřeju nezdravé jídlo, vynechám cvičení nebo jednou přetáhnu běžnou večerku. V našem životě je vše o rovnováze, nejde být 100% ve všech ohledech.
Na lidi to klade zbytečně přehnané nároky, které poté vedou k sebeobviňování a ztrátě motivace dělat cokoli. Najděte svou vlastní rovnováhu i nyní v nouzovém stavu a nebojte se změn.
Možná ale nechcete v tuto chvíli dělat vůbec nic a to je také v pořádku, třeba jen potřebujete čas a k vlastním aktivitám dospějete později.
Kupi Magazín na homepage Seznamu?Přidat boxík na Seznam.cz
O Velikonocích
Křesťanské svátky nevznikly jen tak, církev je naplánovala na období, kdy už lidé něco slavili, a postupně se tyto pohanské svátky přeměňovaly v křesťanské. Z původní podoby jim však zůstalo více, než se může na první pohled zdát. Řada velikonočních tradic a symbolů, jak je známe dnes, pochází právě od starých Slovanů a jejich oslav jarní rovnodennosti.
Kdo byli Slované
Než se dostaneme k samotným jarním oslavám Slovanů, je na místě oprášit své znalosti dějepisu a připomenout si, kdo vlastně byli Slované. Slovany nazýváme etnickou a jazykovou skupinu lidí patřící k indoevropské větvi. Na naše území přišli z východu nejspíše v 5. nebo 6.
století, tedy v období stěhování národů. Slované se živili zemědělstvím, uctívali řadu bohů a nižších nadpřirozených bytostí a mluvili jazykem praslovanštinou, psát však neuměli, a tak se nám od nich nedochovaly žádné písemné památky.
Proto jsou hlavními materiály pro studium jejich kultury archeologické nálezy a lidová slovesnost.
Vítání jara
Řekli jsme si, že Slované byli především zemědělci, od čehož se odvíjí nejen jejich způsob života, ale také náboženské představy.
Velká část slovanských bohů proto vládci přírody, ať už živé nebo neživé, uctívány byly některé druhy především listnatých stromů a vůbec vztah s přírodou byl pro Slovany velmi důležitý.
Není proto divu, že období, kdy se příroda probouzí po dlouhém spánku opět k životu, kdy se rodí zvířecí mláďata a kdy nastává čas setí, bylo plné oslav. Vždyť slovanský rok začínal právě v den jarní rovnodennosti!
Než ale přišlo jaro, bylo třeba zbavit se zimy. Její patronkou byla Morana, bohyně smrti (již samo její jméno v nás evokuje její temné poslání). Spojení zimy se smrtí je poměrně logické, bylo to nejnáročnější období roku, které ne všichni členové kmene přežili.
Když ale začínala zima ustupovat, Morana byla slabá, a bylo tedy možné se jí nadobro zbavit (tedy alespoň na podstatnou část roku). Zvyk vynášení Morany (nebo též Smrtky) je poměrně známý a na některých místech se praktikuje dodnes.
Dřevěná tyč se obalila slámou, oblékla do ženských šatů a ověsila vyfouknutými vejci a prázdnými šnečími ulitami, které symbolizovaly smrt. Průvod vesničanů tuto figurínu odnesl daleko od svých obydlí a vhodil do řeky nebo dolů ze skály.
Dívky si cestou zpátky natrhaly napučené větvičky listnatých stromů, ozdobily je pentlemi a spolu s nimi přinesly do vesnice i jaro.
Jarní rituály
Po tom, co Slované vyprovodili Moranu, mohli přivítat bohyni plodnosti, Velkou matku Mokoš. Na počátku jara bylo třeba zajistit dobrou úrodu pro následující rok, a to se provádělo pomocí řady různých rituálů.
Na okrajích polí se například do země zapichovaly větvičky rozkvetlé vrby, tzv. kočičky. Věřilo se, že půdu zúrodní i pohlavní styk hospodáře s jeho ženou v brázdě. Dalším z dnešního pohledu podivným zvykem je rituální koupel v potoce, která se musela provést časně zrána a zcela bez oblečení.
To údajně zajistilo Slovanům ochranu před nemocemi a mladým dívkám krásu. To, že voda má podle našich předků očistné účinky a podporuje krásu, je patrné i ze zvyku oblévání dívek vodou.
To už se dnes nedělá, jiný zvyk ale dodržujeme stále, aniž bychom věděli, že pochází od Slovanů – jarní úklid. Slovanské ženy uklízely své příbytky a všechen prach a smetí spalovaly.
Pohanská pomlázka
Pokud jste někdy přemýšleli nad tím, kde se v křesťanských svátcích vzalo šlehání dívek a žen vrbovým proutím, pak vězte, že tento zvyk tu byl dříve než křesťanství.
Pro naše pohanské předky byla pomlázka důležitou součástí jarních oslav, na rozdíl od dneška se však šlehali všichni – muži i ženy, mladí i staří.
Pomlázky byly a dodnes jsou zhotovovány z vrbového proutí, což jen dokazuje význam tohoto stromu pro staré Slovany.
Není tajemstvím, že se nad tradicí jarního vyšlehání, která se drží v zemích obývaných západními Slovany, zbytek světa pozastavuje a nevěřícně kroutí hlavou.
Po vůli nebyla ani středověké církvi, proti oblíbenému zvyku však nemohla nijak zakročit, a tak se alespoň snažila pozměnit jeho význam. Namísto omlazení a zdraví měl přinést do domácností několik dní bez pohlavního styku.
Během Velikonoc totiž bylo třeba, aby každý šel ke zpovědi, což znamenalo sexuální abstinenci tři dny před zpovědí a tři dny po ní. Šleháním pomlázkou se pak manželé od sexu odrazovali, dokonce se měla pomlázka pokládat i doprostřed postele a pár tak od sebe oddělovat.
Vzhledem k tomu, že dnes každé malé dítě ví, že žena, kterou o Velikonocích nikdo nevyšlehá, uschne, však můžeme říct, že se křesťanská interpretace pohanského zvyku příliš neuchytila.
Barvení vajíček
I barvení vajíček je slovanský zvyk. Tedy abychom byli přesní, jako první vajíčka barvili nejspíš Peršané, a to ve 4. nebo 3. tisíciletí př. n. l.
S oslavami jara je u nás spojili právě Slované a vejce vařená natvrdo barvili téměř výlučně na červeno (druhou možností byla zlatá), proto také přezdívali jarním oslavám Červené svátky. Naši slovanští předkové červenou barvu opravdu v oblibě – svědčí o tom fakt, že ji nazývali kráskou.
No a tak také vzniklo označení pro barvená vajíčka, kraslice. Ostatně možná také spatříte jistou podobnost mezi ruskými slovy krásný a červený.
A jaký měla vejce pro Slovany význam? Především je to symbol životní síly a života samotného, zrození i znovuzrození a také smrti. Oblý tvar vejce ho předurčuje k tomu, být znakem plodnosti a dostatku.
Vejce byla kouzelníky používána k léčení různých nemocí včetně ženské neplodnosti a také k posílení slabých kusů dobytka, a sice tak, že se vejce koulelo po člověku či zvířeti, který potřeboval získat sílu vejce. Aby mělo vejce svou magickou sílu, muselo být plné, nikoliv vyfouknuté.
Tradice barvení vyfouknutých vajec, které dnes známe jako kraslice, je mnohem mladší, než by většina z nás asi čekala – vznikla teprve ve 20. letech 19. století.
Lenka Ambrožová
Velikonoce a zvyky, které takřka odvál čas
Ilustrační foto: pixabay.com
26. 3. 2018
Svátky jara jsou tady. Patří k nejvýznamnějším křesťanským svátkům spojovaným s umučením, pohřbením a zmrtvýchvstáním Ježíše Krista. Jejich kořeny však sahají ještě hlouběji do minulosti a jsou vázány na příchod jara a začátek zemědělských prací.
Přežití lidí záviselo na úrodě, a proto bylo potřeba si zajistit přízeň nadpřirozených sil dodržováním různých rituálů. Ty měly ovlivnit i zdraví a plodnost dávných obyvatel Evropy. Některé zvyky se udržely až do dnešních dnů, jiné zapadly. Pojďme si je připomenout.
Včerejší Květná neděle oslavila vjezd Krista do Jeruzaléma, kde ho lidé vítali olivovými ratolestmi, a je vstupní branou do svatého týdne. Na památku této události si věřící nechávají světit větvičky, u nás především jívy (kočičky, klokoče, košťata), a ty si pak vkládají za trámy oken, dveří, za obrázky, aby bylo stavení uchráněno před bleskem a zlou mocí.
Věřilo se i v léčivou sílu kočiček: Polykaly se při nemocech krku a zimnici. Pekly se ptáčci z kynutého těsta nebo tzv. boží dárky ve tvaru zvířátek. Jinak se na Květnou neděli péci nesmělo, aby se nezapekly květy ovocných stromů. Chodilo se také s lítem (májkou, májíčkem), tj.
vejci, pentlemi a papírovými květy ozdobenou větví (jedle, borovice, smrku), na jejímž vrcholu byla umístěna hadrová nebo papírová panenka.
Svatý týden plný barev a významůSvá pojmenování mají i jednotlivé dny pašijového týdne (svatého, velkého), který předchází velikonočním svátkům.
Modré pondělí a Šedivé úterý (Žluté) byly obyčejnými dny. K Sazometné (Černé) středě patří velký úklid, vymetání komínů.
Končily přástky, ale nezapomínalo se na upředení pašijových nití, které chránily nositele oděvu, na němž jimi bylo ušito alespoň pár stehů, před bleskem, nemocemi a strašidly.
Říká se jí ale také Škaredá středa, protože se tento den Jidáš škaredil na Krista.
Zelený čtvrtek (Kristus naposledy večeřel se svými učedníky) odpovídá zelenému mešnímu rouchu používanému při bohoslužbách. Ve stravě by se mělo objevit co nejvíce zeleného. Řehtačky a klapačky v rukou dětí nahradí zvony (odletí do Říma).
Když jsou slyšet naposledy, mělo by se cinkat penězi, aby se držely doma, nebo paličkou o hmoždíř, aby stavení opustil hmyz a myši. Před rozbřeskem musely hospodyně vymést celý dům a smetí odnést za humna, aby se v domě nedržely blechy.
Hospodář zase hodil kousek chleba s medem do studně, aby měla dobrou vodu, také dobytku, aby byl ochráněn od všeho zlého, tentýž pokrm měl pozřít i každý člen rodiny (mohl být nahrazen tzv. jidáši).
Modlitby začínaly již před čtvrtou hodinou ranní, aby se jich mohli zúčastnit i rolníci, kteří už měli mnoho práce. Chodilo se ke svaté zpovědi, čeleď odprošovala hospodáře, děti rodiče.
Velký pátek je v katolickém světě dnem největšího smutku. Nekonají se mše. Lidé rozjímají o oběti Ježíše Krista, který byl právě v pátek na vrchu Golgota ukřižován. Předvádějí se pašijové hry o jeho utrpení.
Dříve se dodržovalo i velké množství lidových zvyků, například chránících před uhranutím a zlými mocnostmi, jež prý mají v tento den největší moc. Věřilo se také, že se otevírá země a vydává své poklady. Děvčata sestupovala do vody a obrácena proti proudu si oplachovala tváře, aby byla krásná.
Kde nebyl potok, musela se použít voda ze tří studánek. Čistily se kurníky, umývala se zvířata i dřevěné nádobí, zejména máselnice, aby se v nich dobře tlouklo. Většina obyčejů se odehrávala ještě před východem slunce. Nesmělo se ani hýbat s půdou, aby měl pohřbený Kristus klid a mohl odpočívat.
Jen bylo povoleno uhodit cepem třikrát do míst, kde hodně ryli krtci, aniž by se ovšem s někým promluvilo. Nevítaná zvířátka poté zmizela.
Rozšířen byl i zákaz praní, neboť by se prádlo nepralo ve vodě, ale v krvi umučeného Krista. Také případné bílení stěn bylo zbytečné, stejně by zůstaly špinavé. Na Kladensku se jedla čočka, aby se ve stavení držely peníze. Zrní se dávalo slepicím do obručí, aby nezanášely (v některých regionech to byla tradice Štědrého dne).
Bílá sobota (bílá roucha) je spojena s obřadem zapálení a posvěcení nového ohně, který se pomocí velikonoční svíce (paškálu) přenesl do kostela. Před jeho vchodem se spalovaly svaté oleje („pálení Jidáše“). Prostý lid věřil, že uhlíky z ohně mají magickou moc. Musely se hodit do vody přinesené v novém džbáně.
Co se touto vodou pokropilo, bylo chráněno před pohromami a nemocemi. Stejný účinek měla i ohořelá polínka. Když se opět ozvaly zvony, běhali hoši po zahradách, klepali na každý strom a říkali podobně jako na Štědrý den: „Stromečku vstávej, ovoce dávej! Umyj se, učeš se, je velký den!“ Bohoslužby (velikonoční vigilie) začínají až po západu slunce.
Pečou se beránci a mazance.
Na Boží hod velikonoční (neděle) se konají slavné bohoslužby na počest Vzkříšení, Zmrtvýchvstání Ježíše Krista, chodí se ke svatému přijímání a dát si posvětit velikonoční pokrmy (mazanec, vejce, beránek, víno).
Po návratu hospodář rozkrojil vajíčko na tolik dílů, kolik bylo ve stavení osob. Každý snědl svůj díl ve stoje. Kdyby potom zabloudil v lese, měl si na tento obřad vzpomenout a hned by nalezl cestu zpět.
V tento den se nepracovalo (jen uvařili jídlo a obstarali zvířata), odpoledne se chodilo na procházky do polí. Nesmělo se šít, jinak by se podebraly prsty.
V Pondělí velikonoční už neprobíhají žádné liturgické úkony. Je věnováno pomlázce, prastarému zvyku, kdy dívka při vymrskání vrbovými proutky získá novou sílu. Chlapec za to dostane po odříkání koledy vajíčko (symbol života), ať už bílé nebo zdobené nejrůznějšími technikami (kraslice).
Jidáš – zvláštní obřadní kynuté pečivo potírané medem a tvarované do podoby provazu, na němž se oběsil Jidáš. Připravují se z ½ kg polohrubé mouky,70 g tuku, 50 g cukru, 2 žloutků, 20 g droždí a mléka.
Cukr se vymíchá s tukem a žloutky, přidá se špetka soli, mouka, vykynutý kvásek, vypracuje se tužší těsto, které se nechá opět vykynout, z válečků tenkých jako malíček se stáčejí různé tvary, znovu se nechají vykynout a před pečením se potřou rozkvedlaným vajíčkem.
Hlavička (velikonoční nádivka, sekanina, svítek) se připravovala v různých krajových obměnách na Zelený čtvrtek, kdy už se může v jídelníčku objevit maso. Nesměla chybět vejce a zelené bylinky. Název napovídá, že se původně používaly telecí hlavy. Později měla obsahovat alespoň tři druhy masa.
Jeden z receptů: Potřebujeme ½ litru mléka, 3 lžíce krupice, 4 natvrdo uvařená vejce, 300 g vařeného bůčku, 100 g slaniny nebo uzeného masa, sůl, bylinky, které už začínají růst ( mělo by jich být 9 druhů), např. mladé lístky kopřiv, pampelišky, šťovíku, popence, petrželová nať, špenát, pažitka.
Do vařícího osoleného mléka vsypeme krupici a za stálého míchání uvaříme hustou kaši. Po vychladnutí do ní vmícháme směs z posekaného masa, bylinek a vajíček. Hmotou naplníme vymaštěnou nádobu a dáme péct.
Hodnocení: (5 b. / 7 h.)
Pro hodnocení se musíte přihlásit
Zpět na homepage
Velikonoční zvonkohra, výstava, skanzen Zichpil. V Humpolci začaly Velikonoce
Podívejte se na Miminka v okrese
Výstava za okny připomíná v Humpolci, že začínají Velikonoce. Výzdobu můžete obdivovat za okny radnice, muzea a infocentra od 24. března do 4. dubna 2021.
Humpolecké Velikonoce. | Video: Miroslav Galko
Velikonoční Zvonkohra se poprvé rozezněla na „květnou“ neděli 28. března 2021 přesně v poledne. A bude znít každou hodinu od 28. března do 5. dubna od 8 do 20 hodin z věže Evangelického kostela v Humpolci.
Skanzen Zichpil nás vrátí do časů minulých na infopanelech, kde se dozvíte více o tradicích a symbolech Velikonoc.
Miroslav Galko
- Velikonoce,
- Humpolec,
- Evangelický kostel
Skladník e-shopu, 18 000 Kč Dělník v oblasti výstavby budov, 16 200 Kč Ostatní řemeslníci, kvalifikovaní pracovníci stavební výroby, 18 000 Kč Ostatní řemeslníci, kvalifikovaní pracovníci stavební výroby, 18 000 Kč Provozní pracovníci, 18 000 Kč Ostatní řemeslníci, kvalifikovaní pracovníci stavební výroby, 18 000 Kč kuchař/ka – zástupce vedoucího směny, 19 000 Kč Zpracovatelé ovoce, zeleniny a příbuzných produktů, 16 800 Kč + PODAT INZERÁT Opel Tigra první majitel, koupeno v A, nehavarované Opel Antara první majitel, koupeno v F, nehavarované Škoda Rapid první majitel, servisní knížka, koupeno v CZ Škoda Rapid první majitel, servisní knížka, koupeno v CZ Škoda Superb první majitel, servisní knížka, koupeno v CZ Škoda Rapid první majitel, servisní knížka, koupeno v CZ Škoda Fabia první majitel, servisní knížka, koupeno v CZ Škoda Octavia první majitel, servisní knížka, koupeno v CZ + PRODAT AUTO