10 tipů jak odvrátit syndrom ADHD!

10 tipů jak odvrátit syndrom ADHD!

03. 06. 2021

Co je ADHD zač?

Kde se vzala zkratka ADHD? Pochází z anglického názvu Attention Deficit Hyperactivity Disorder a znamená poruchu pozornosti s hyperaktivitou. V České republice se kromě pojmu ADHD můžete setkat také s označením hyperkinetická porucha.

  Touto chronickou neuro-vývojovou poruchou trpí 3-10 % dětí a až u 60 % z nich přetrvávají některé obtíže do dospělosti.  Ve větší míře se ADHD vyskytuje u chlapců.

U děvčat se častěji setkáváme s ADD, Attention Deficit Disorder, tedy poruchou pozornosti bez hyperaktivity.

Rozlišujeme 3 základní podtypy ADHD:

  • ADHD s převládající poruchou pozornosti
  • ADHD s převládající hyperaktivitou a impulzivitou
  • smíšený typ ADHD

Symptomy ADHD

Jak ADHD poznat? Příznaky ADHD jsou u dětí pozorovatelné už od 2. nebo 3. roku. Mezi 3 hlavní příznaky ADHD patří:

  •  Hyperaktivita
  • Porucha pozornosti
  • Impulzivní chování

Často se objevují také problémy se sebeovládáním a řízením svých emocí, problémy se soustředěním se a udržením pozornosti.  Symptomy ADHD se také mění s postupem věku mění, jinak se chová tříleté dítě s ADHD, jinak prvňáček a jinak teenager.

ADHD v kojeneckém věku

U takto malých dětí se s ADHD nesetkáváme. Většinou se ale zpětně ukazuje, že už takto malé děti měly narušené biorytmy a objevovaly se u nich například problémy se spánkem.

Často se také zjišťuje, že byl narušen psychomotorický vývoj – pokud vaše dítko tedy přeskočilo např. etapu lezení nebo začalo velmi brzy chodit, může se jednat o první varovné signály, že něco bude jinak.

Ale samozřejmě také nemusí!

ADHD v batolecím a předškolním věku

Pro všechny děti je v batolecím věku typické období vzdoru. Je to pro rodiče těžká zatěžkávací zkouška a měli by pracovat na nastavování hranic pro své děti. Každý rodič někdy odcházel se řvoucím dítětem z fronty v obchodě nebo sledoval, jak jeho dítě vztekle hází hračkami o zem v záchvatu vzteku.

Pokud ale období dupání, vzdorování, křičení a záchvatů zlosti přetrvává příliš dlouho, pravděpodobně se začíná objevovat i jiný problém. Šestileté dítě by už žádné období vzdoru prožívat nemělo. V tomto období se také u dětí s ADHD setkáváme s neklidem, nevydrží sedět na jednom místě, jsou zapomnětlivé a mají problémy se sebeobsluhou.

Z kojeneckého období mohou přetrvávat také potíže se spaním a usínáním. U dětí s ADHD bývá častěji odklad školní docházky. Je vhodné tento čas využít pro stimulační cvičení, které umožní dětem změnou podmínek podávat lepší výkon.

Velmi dobrou zkušenost je se Stimulačním programem pro předškoláky a děti s odloženou docházkou – Maxík, který je koncipován tak, aby byla rovnoměrně posilována složka motorická, grafomotorická a percepční.

ADHD ve školním věku

Když se řekne “dítě s ADHD”, představíme si většinou školáka. Tady se totiž ADHD projevuje nejvíce a začíná se řešit. Se vstupem do první třídy se zvyšují nároky na udržení pozornosti a soustředění se na práci. Očekává se, že dítě vydrží sedět v lavici.

To dítě s ADHD ale vydržet nedokáže – a když sedí, vyrušuje, nevydrží být potichu. Má problémy naplánovat si činnosti, dokončovat zadané úkoly i se soustředit. Často také zapomíná, nezvládá respektovat autoritu učitele a neposlouchá.

 Žákovskou knížku tak pomalu ale jistě plní nejen horší studijní výsledky než by se na základě inteligence dítěte dalo očekávat, ale také jedna poznámka za druhou.

10 tipů jak odvrátit syndrom ADHD!

Poruchy učení a ADHD

K ADHD se navíc také může přidružit nějaká specifická porucha učení, např. dyslexie,dysgrafie, nebo dysortografie, tedy obtíže při čtení a psaní.

ADHD v dospívání a v dospělosti

ADHD do dospělosti přetrvává asi u 40 až 60% pacientů. Hyperaktivita ustupuje do pozadí nebo se projevuje spíše vnitřním neklidem. Přetrvává hlavně nepozornost a impulzivita.V dospívání hrozí zvýšené riziko užívání návykových látek nebo rozvoj poruch chování.

Přetrvávající impulzivní chování vede k častějším úrazům, vyhledávání různých adrenalinových aktivit. Častěji se také rozvíjí poruchy nálad a osobnosti.

 Můžeme tedy říci, že ADHD je problém, který snižuje kvalitu života a zhoršuje nejen školní výsledky, ale také příležitosti k dobrému pracovnímu uplatnění – lidé s ADHD dokončí vysokou školu asi v 5 až 10 % případů a v práci zastávají spíše nižší pozice.

Diagnostika ADHD

Všechny děti se ale občas jeví jako zlobivé, neposlušné, jsou nedočkavé a neposedné. Tak kde je ta hranice, kdy je takové chování normální a kdy by se mohlo o ADHD jednat? Dát někomu nálepku “ADHD” není jen tak a lékaři k takovým krokům přistupují s opatrností a respektem.

Proto samotná diagnostika trvá poměrně dlouho a je důležitá spolupráce více odborníků. Pokud tedy máte podezření, že i vašeho dítěte by se mohlo ADHD týkat, připravte se ne na jedno, ale několik vyšetření.

 Samotnou diagnózu potom stanovuje dětský psychiatr a to na základě podrobných vyšetření, které zahrnují rozhovory s rodiči i s dítětem, důležité je také psychologické vyšetření. Psycholog posuzuje pozornost, hodnotí motorické schopnosti nebo třeba úroveň paměti.

Budete také posláni na neurologické vyšetření. Neurolog musí vyloučit různá neurologická onemocnění a celkově zhodnotit nález.

10 tipů jak odvrátit syndrom ADHD!

Diagnostická kritéria ADHD

I když samozřejmě diagnostiku necháme na odbornících, podíváme se společně na diagnostická kritéria. Samozřejmě je ale musíte brát mírně s rezervou. Příznaky by měly přetrvávat alespoň po dobu půl roku.

Porucha pozornosti

  • Obtížně koncentruje svou pozornost a dělá chyby z nepozornosti
  • Často nedokáže udržet pozornost při hrách a běžných denních aktivitách
  • Neposlouchá, i když se mluví přímo k němu
  • Má problém s dokončováním úkolů a nepostupuje podle pokynů
  • Má tendenci vyhýbat se úkolům, které vyžadují delší soustředění
  • Často je nepořádné, neumí si zorganizovat své věci
  • Často ztrácí věci
  • Je roztržité a snadno se rozptýlí
  • Je zapomnětlivé

Pokud dítě splňuje alespoň 6 z následujících kritérií, pravděpodobně se bude jednat o diagnózu ADHD.

Hyperaktivita

  • Často se vrtí, poklepává rukama nebo nohama
  • Má problém vydržet na místě
  • Často pobíhá kolem, je neklidné v nevhodných situacích
  • Často vyrušuje, je hlučné a potíže vydržet v klidu a tiše
  • Je v neustálém pohybu

Pro diagnózu ADHD je nutné splnit alespoň 3 z výše uvedených znaků hyperaktivity.

Impulzivita

  • Dítě je netrpělivé, má problém počkat
  • Skáče ostatním do řeči a přerušuje ostatní i v činnostech
  • Často odpovídá bez rozmyslu
  • Příliš mnoho mluví

 Dítě musí pro diagnózu ADHD splnit alespoň 1 ze znaků impulzivity.

10 tipů jak odvrátit syndrom ADHD!

Jak se připravit na vyšetření ADHD?

  • Připravte se na to, že v rámci vyšetření se budou ptát na informace také vás jako rodiče. Psychology i lékaře vždy zajímá celková anamnéza, proto je dobré si vypsat:
  • Vypište si těžkosti, které má vaše dítě doma i ve škole
  • Zavzpomínejte, jak probíhalo vaše těhotenství a porod
  • Vzpomeňte si na klíčové momenty ze života vašeho dítěte- v kolika lezlo, sedělo, postavilo se, udělalo první krůčky? Zažilo v životě nějaké velké změny nebo těžké události (rozvod, stěhování, změna školy, smrt blízkého)?
  • Napište si také seznam léků, které dítě užívá a vypište informace o jeho celkovém zdravotním stavu

 Na vyšetření nezapomeňte vzít i zprávy z vyšetření, které už máte s potomkem za sebou.

Nebojte se zeptat

I když jste to vy, kdo přišel na vyšetření a valí se na vás velké množství otázek, nebojte se ptát nazpět. Je naprosto pochopitelné, že období diagnostiky ADHD je pro vás jako rodiče obtížné a máte v hlavě spousty otázek. Někdy je jednodušší zeptat se na místě lékaře a dostat zpět odpověď přímo na míru, než potom po večerech prohledávat na internetu maminkovská fóra.

Diferenciální diagnostika

Principem diferenciální diagnostiky je odlišit ADHD od jiných problémů a nemocí. Spousty z diagnóz, které lékař vylučuje jsou komorbidním onemocněním ADHD, což znamená, že se vyskytují společně s ADHD.

Které další poruchy a obtíže mohou ADHD připomínat?

  • Poruchy učení (dyslexie, dysgrafie, dyskalkulie a další)
  • Narušená komunikační schopnost (řečové obtíže)
  • Poruchy nálad (např. deprese)
  • Epilepsie
  • Poruchy sluchu nebo zraku
  • Poruchy štítné žlázy
  • Poranění mozku
  • Některé genetické syndromy

Příčiny vzniku ADHD

I když první zmínky o osobách s hyperaktivitou, nepozorností a problematickým chováním pochází z roku 1902, dodnes nedokáže přesně určit, co ADHD způsobuje. Přikláníme se k tomu, že příčina je multifaktoriální, to znamená, že viníků je více

 Pravděpodobně je na vině jak genetický faktor, tak prostředí. Z vnějších vlivů můžeme jmenovat:

  • Negativní vlivy v těhotenství: matka prodělala v těhotenství infekční onemocnění, užívala některé léky nebo návykové látky
  • Úrazy hlavy miminka brzy po porodu
  • Nízká porodní hmotnost dítěte

 Od 70. let se také objevuje myšlenka, že za ADHD může snížená tvorba nebo využívání dopaminu a noradrenalinu v mozku.

Rizikové faktory ADHD

Mezi rizikové faktory ADHD tedy řadíme:

  • Výskyt ADHD nebo jiné psychické poruchy v rodině (u rodičů nebo sourozenců)
  • Vystavení toxickým látkám (např. olovu, polychlorovaným bifenylům)
  • Kouření, užívání drog a alkoholu během těhotenství
  • Předčasný nebo komplikovaný porod

 Ve společnosti se také objevují názory, že mezi další rizikové faktory ADHD patří nadměrná konzumace cukru způsobující hyperaktivitu, časté sledování televize nebo hraní na telefonu. Nic z toho ale není vědecky podložené.

Dá se předcházet ADHD?

To, jestli vaše dítě bude nebo mít ADHD se nedá úplně ovlivnit. Stejně jako si to nevyberete u žádné jiné nemoci. Jediné, co můžete v rámci prevence ADHD dělat je to, že v těhotenství se budete vyhýbat látkám, které by mohly plod poškodit.

Léčba ADHD

Hned na začátek je dobré zmínit, že ADHD nelze úplně vyléčit. Existují ale způsoby, kterými lze projevy ADHD zmírňovat.

Základem je komplexní léčba a spočívá v kombinaci užívání léků a psychoterapie.

Na péči o dítě se podílí většinou celý tým lékařů a dalších specialistů patří mezi ně pediatr, dětský psychiatr, neurolog, dětský psycholog, speciální pedagog a často také logoped.

Farmakoterapie ADHD

Užívání léků, farmakoterapie, je individuální a léky se nenasazují ve všech případech. Záleží na závažnosti ADHD a přidružených onemocněních. Nejčastěji volbou jsou stimulační léky obsahující látku metylfenidát, který dokáže projevy ADHD výrazně zlepšit.

Samozřejmě, stejně jako všechny ostatní skupiny léčiv mají i léky na ADHD své vedlejší účinky. Nebojte se na ně zeptat lékaře. Mezi nežádoucí vedlejší účinky patří nespavost, bolest hlavy a břicha, úbytek na váze, plačtivost.

Budete mít zájem:  Jak se zbavit nepříjemného alkoholového dechu? Poradíme vám.

V případě, že se nežádoucí účinky objeví, kontaktujte lékaře.

Psychoterapie u ADHD

Psychoterapie u ADHD je důležitá zejména z dlouhodobého hlediska. Většinou se doporučuje práce s celou rodinou. Dítěti pomáhá upravovat jeho chováním prostřednictvím vhodné motivace. Na psychoteraeutických sezeních u psychoterapeuta vzniká také prostor pro nácvik sociálních dovedností  vhodných způsobů chování se ve společnosti.

Alternativní terapie ADHD

Alternativní terapie není vědecky podložená. Pořád platí, že léčba by měla být komplexní a je pochopitelné, že jako rodiče chcete vyzkoušet všechny možnosti, třeba i ty nepodložené vědeckými studiemi. I ty totiž mohou v některých případech zlepšit stav. Vždy se ale o vhodnosti metody poraďte s lékařem.

Jóga a meditace

Je to právě jóga, meditace a relaxace, co přináší do životů lidem klid. Pravidelné cvičení těla, provádění dechových cvičení a odpočívání je to, co by mohlo naučit disciplíně a zklidnění i děti s ADHD.

EEG Biofeedback

EEG biofeedback je metoda, která pomáhá celkově vylepšovat činnost mozku a zvyšuje jeho plasticitu. Jde o metodu bezpečnou, jednoduchou a pro děti zábavnou, protože se provádí skrze hru.

 Prostřednictvím EEG biofeedbacku se dá v rámci ADHD trénovat pozornost, soustředění, sebeovládání, zklidňování impulzivity a hyperaktivity.

Jak to funguje?

EEG biofeedback trošku připomíná hraní počítačových her, které ale ovládáte svou myslí a schopností koncentrace. Na hlavu dítěte budou připevněny elektrody, které snímají mozkové vlny a hra s myslí může začít.

Hra může vypadat třeba tak, že dítě před sebou vidí malou raketu ve které má pocit, že právě sedí. Raketa musí proletě mezi hvězdami a meteority po vyznačené dráze. Díky mozkovým vlnám dítě přirozené ovládá pohyb rakety a její směr. Cílem je proletět dráhu bez většího počtu karambolů.

Toto cvičení se terapeutických sezeních opakuje a mozek si tak trénuje soustředění. 

Stravování při ADHD

V problematice vhodných a nevhodných potravin při ADHD potřebujeme víc a víc výzkumů. To, co jíme doopravdy dokáže ovlivnit naše chování, množství energie nebo náladu.

10 tipů jak odvrátit syndrom ADHD!

Pozor na kofein!

Kofein je látka, která stimuluje centrální nervovou soustavu a srdeční činnost a podporuje naší bdělost. Je pravděpodobné, že se vás i lékař bude ptát na množství kofeinu, které vaše dítě užívá. Nenechte se zmást, kofein není pouze v kávě. Zdrojem kofeinu u dětí je nejčastěji Coca-cola, čokoláda, zmrzlina nebo některé druhy cereálií, které se dětem do rukou dostávají častěji.

Řekněte NE i umělým barvivům a konzervačním látkám

Objevují se protichůdné názory. Někteří odborníci tvrdí, že tyto látky mají vliv na ADHD, druzí jsou proti. Umělá barviva a konzervační látky však v každém případě neprospívají žádnému tělu a není od věci se jim vyhýbat. Pozor dejte například na látky jako E 102, E 104, E 120, E 124, E 131 a další.

A co určitě zařadit do jídelníčku dítěte s ADHD?

  • Dostatek bílkovin
  • Vitamíny a minerály- podle některých výzkumů děti s ADHD trpí např. nedostatkem magnesia v organismu
  • Omega-3 mastné kyseliny

Jak vychovávat dítě s ADHD?

Jestliže už máte diagnózu potvrzenou, nejspíš začínáte řešit otázku výchovy dítěte s ADHD.

Myslete na to, že každé dítě je jiné, každé potřebuje jiný přístup a i kdybyste vedle sebe postavili 10 dětí s ADHD, každé se bude projevovat jinak, prot nikdy děti nesrovnávejte.

 Všechny děti potřebují vědět, že je má někdo rád, bez ohledu na diagnózu. Proto zahrňte své dítě láskou a dokažte mu tak, že je pro vás důležité a máte ho rádi a že i přes hendikep tu budete pro něj.

Podporujte své dítě v činnostech, které ho baví! Děti s ADHD se rády věnují aktivitám jako je tanec, bojové sporty nebo kolektivní sporty. Snažte se vnést do života řád a udržujte pravidelný denní režim.

Uvidíte, že vám dítě nebude u učení tolik protestovat, když bude přesně vymezený čas na učení, zábavu i spánek. Pro učení se snažte i doma vytvořit tiché místo, buďte trpěliví, dopřejte dítěti dostatek přestávek v učení. Pro děti je důležitá rutina a řád.

S tím mohou pomoci Mamiee plánovací magnetické tabule s piktogramy nebo magnetické tabule bez piktogramů, které můžete doplnit jednotlivými plánovacími magnety.

Pomůcky a hračky pro děti s ADHD

Hra je v dětství velmi důležitou aktivitou. Prostřednictvím her a hraček děti poznávají svět, rozvíjí motoriku i kognitivní schopnosti jako je myšlení, paměť nebo pozornost.

Až budete dítěti s ADHD pořizovat nějaké hry a hračky, dejte si záležet.

 Kromě obyčejných hraček by v pokojíčku dítěte s ADHD neměli chybět ani smyslové pomůcky a senzorické hračky, které děti stimulují a didaktické pomůcky, které pomáhají procvičovat pozornost a paměť.

Co pomáhá?

Jednoznačně trpělivost, laskavost a zároveň důslednost. Je třeba mít na paměti, že i pro dítě je celá situace náročná. A ono by si rádo, vše pamatovalo hned, psalo bez chyb a mělo rychlejší pracovní tempo. Je třeba zmírnit naše valstní očekávání, co a jak má dítě zvládat a jak rychle. Nutná je víra ve schopnost dítěte a laskavé vedení při učení jak ze strany  nás rodičů, tak učitelů. 

Děti můžete připravit na školní zátěž i za pomoci Stimulačního programu pro předškoláky a děti s odloženou školní docházkou – Maxík

Hyperaktivita jako projev ADHD

Hyperaktivita patří k zásadním doprovodným projevům syndromu ADHD spolu s poruchou pozornosti a impulzivitou. Hyperaktivita navenek vykazuje zvýšený tělesný neklid člověka spojený se zbytečnými nebo neúčelnými pohyby, jako jsou například vrtění a neustálé zaměstnávání prstů.

Typické je i nadměrné mluvení, skákání do řeči apod. Příčinou je jednoduše řečeno intenzivní vnitřní neklid, který nutí k intenzivní vnější činnosti, což bývá velmi nápadné ve školním prostředí.

Častým projevem hyperaktivity jsou potíže se spánkem a usínáním, mohou se též objevovat doprovodné jevy související s roztržitostí, jako jsou zapomínání věci či nedokončování úkolů.  

Hyperaktivita a ADHD

Hyperaktivita je abnormálně až patologicky zvýšená aktivita v chování. Bývá spojována s ADHD a hyperkinetickým syndromem.

Zároveň se jedná o fyzický stav, který má za následek nadměrné projevy ve verbální nebo motorické oblasti (tzv. neposednost a zrychlenost), potažmo v obou najednou.

Hyperaktivita je také popisována ve spojení s nadanými dětmi, přičemž je u nadaných chlapců její výskyt častější než u dívek a může souviset s únikem z nudy ve vyučování [1].

Projevy hyperaktivity u školních dětí:

  • zvýšená aktivita, pomalé tlumicí procesy;
  • nepřiměřeně vysoká úroveň motorické i řečové aktivity;
  • psychomotorický neklid – vrtění se, vyskakování z místa, kopání nohama, změny polohy na židli vedoucí až k padání z ní, hraní si s rukama, stálé braní věcí do ruky a hraní si s nimi, poskakování, pošťuchování, časté grimasy, psychické napětí apod.;
  • rychlá a snadná unavitelnost
  • výkyvy ve výkonnosti – přímo souvisí s unavitelností;
  • verbální neklid – hlasitá, překotná řeč, skákání do řeči, komentování, vydávání neadekvátních zvuků apod. [2]

Pojem hyperkinetická porucha nebo hyperkinetický syndrom bývá častěji využíván ve zdravotnictví, ve školské a poradenské praxi se setkáme spíše s termínem ADHD (Attention Deficit Hyperactivity Disorder). Obě diagnostické kategorie se do jisté míry překrývají, ale termín ADHD zahrnuje mírnější poruchy a nezahrnuje poruchy chování jako takové; ADHD je přesněji specifická porucha chování. Termín hyperkinetický syndrom zachycuje závažnější příznaky včetně poruchy chování. Oba termíny ale zahrnují poruchu pozornosti, impulzivitu a poruchu aktivity i ve smyslu motorické hyperaktivity. V současné odborné praxi bývá využívána dvojí terminologie (hyperkinetický syndrom a syndrom ADHD), zároveň ale stále ještě doznívá i užívání zastaralého termínu LMD (lehká mozková dysfunkce). [3]

Syndrom ADHD tvoří podle 5. revize Diagnostického manuálu duševních poruch Americké psychiatrické společnosti (DSM-V) tři podtypy: 

  • ADHD s převažující poruchou pozornosti (dříve nazývaný převážně nesoustředěný typ);
  • ADHD s převažující motorickou hyperaktivitou a impulzivitou (dříve zvaný hyperaktivně impulzivní typ);
  • kombinovaný typ. [4]

V populaci je nejčastěji zastoupen kombinovaný (někdy uváděn jako smíšený) typ, a to až u 60 % osob se syndromem ADHD; typ s převažující poruchou pozornosti bývá zastoupen cca ve 30 % případů; nejméně často se vyskytuje typ s převažující motorickou hyperaktivitou a impulzivitou, bez přítomnosti poruchy pozornosti – jedná se pouze o 10% výskyt v rámci syndromu ADHD.

[5] Vyskytuje-li se syndrom ADHD bez hyperaktivity, tedy pouze jakožto porucha pozornosti, bývá nazýván zkratkou ADD (Attention Deficit Disorder).

Práce s hyperaktivitou

Je nutné si uvědomit, že na děti s poruchou pozornosti bývá vyvíjen velký tlak, ať už ve škole, nebo v rodině. Navíc jsou si vědomy toho, že situace, které většina dětí zvládá, ony často nezvládají.

Proto se mohou naučit obranné strategie, kterými svůj problém ještě ztěžují, leckdy i gradují. Řešení následků pak může dát víc práce, než by dala práce s původním problémem. K těmto přirozeným, ale nešťastným strategiím patří například úniky, regrese, zlehčování, poutání pozornosti a útoky.

Proto musíme při práci s nimi myslet na to, abychom je zbytečně nestigmatizovali. [6]

Zároveň je potřeba podpořit potenciální silné stránky, které z hyperaktivity mohou vyplynout, jako je energičnost, „akčnost“, výkonnost, rychlost, rychlé rozhodování a angažovanost.

Naučit se žít s hyperaktivitou je práce na celý život. V rodině a ve škole jsou pro hyperaktivní děti doporučeny tyto následující principy, které opakováním mohou vést k jejich osvojení a úspěšnému používání: 

  • učit se odpočívat, šetřit silami – laicky řečeno relaxace a nevyplýtvání energie „hned zrána“;
  • nebát se střídat činnosti, ale dbát na jejich dokončení;
  • pracovat v kratších a často se střídajících úsecích – ve školní praxi je nesmírně obtížné udržet pozornost celou vyučovací hodinu, je možné zařadit relaxační prvky;
  • učit se ovládat impulzivní reakce – ideální je nejednat bez rozmýšlení a v rámci možností domýšlet důsledky – doporučuje se analyzovat dané reakce (např. otázkami: Proč se to stalo? Bylo to nutné? Co udělat příště jinak?);
  • učit se napravovat chybná rozhodnutí a být schopen omluvit se za chybu;
  • učit se volit si a určovat své pracovní tempo – např. „Pepo, za jak dlouho myslíš, že jsi schopen tenhle úkol dokončit? Co k tomu budeš potřebovat?“;
  • respektovat pomalé pracovní tempo – zde je přímo nutné násilně neurychlovat ani takovou činnost, která se může jevit jako extrémně pomalá;
  • učit se začínat činnosti s dostatečným časovým předstihem a časovou rezervou;
  • učit se ovlivňovat psychomotorický neklid v důležitých situacích – např. vědět, že pokud se třesu, musím se několikrát zhluboka nadechnout, než něco řeknu;
  • učit se používat kompenzační pomůcky při eventuálních poruchách jemné a hrubé motoriky. [7]
Budete mít zájem:  Jste krásná, ať jste jakákoli? Pošlete fotku a vyhrajte!

Další možnost představuje HYPO program vyvinutý Zdeňkou Michalovou. Program HYPO je určen především dětem předškolního věku, které potřebují rozvinout některé dovednosti potřebné pro zvládání požadavků prvního ročníku. Název programu je odvozen ze slov „hyperaktivita“ a „pozornost“, což jsou stěžejní témata tohoto programu.

Metoda tvoří ucelený tříměsíční program. Klíčová je každodenní domácí práce rodiče s dítětem, program rozvíjí především pozornost, kognitivní a percepční funkce, vizuomotorickou koordinaci a pracovní návyky.

[8] Bližší představu o programu HYPO najdete například na webových stránkách Rodinného centra Petrklíč v Sedlčanech, které s ním pracuje podle Pedagogického program HYPO.  [9] 

Pracovní sešity pro předškoláky i školáky s ADHD nabízí nakladatelství Raabe. [10] Problematikou dospělých jedinců se zabývá publikace Nepozornost, hyperaktivita a impulzivita. [11]

Diagnostika hyperaktivity

K diagnostice hyperaktivity v rámci hyperkinetické poruchy u dětí jsou podle 10. revize Mezinárodní klasifikace nemocí (MKN-10) nezbytné nejméně šest měsíců trvající příznaky před dovršením šestého roku života, přičemž se u dítěte musí projevovat alespoň 3 z níže uvedených 5 příznaků:

  • neposedný, vrtí se;
  • nevydrží sedět na místě;
  • pobíhá kolem;
  • vyrušuje, je hlučný; obtížně zachovává klid a ticho;
  • je v neustálém pohybu.

Pro diagnostiku hyperaktivity společně s impulzivitou v rámci syndromu ADHD u dětí je podle DSM-IV potřeba vysledovat nejméně 6 z 9 příznaků společných pro hyperaktivitu a impulzivitu po dobu alespoň šesti měsíců.

Hyperaktivita:

  • často neúčelně pohybuje rukama nebo se vrtí na židli;
  • často opouští lavici ve třídě;
  • často pobíhá nebo přelézá v nepřiměřených situacích (adolescenti a dospělí mají pocit subjektivního neklidu);
  • obtížně při hrách zachovává klid a ticho;
  • je stále v pohybu, „jako by měl v sobě motor“;
  • příliš mluví.

Impulzivita:

  • často vyhrkne odpověď před dokončením otázky;
  • dělá mu potíže čekat v pořadí;
  • často přerušuje ostatní (při hrách, v hovoru…). [12]

Komplexní informace o problematice z lékařského hlediska jsou k prostudování v článku Porucha pozornosti s hyperaktivitou v časopise Česká a slovenská neurologie a neurochirurgie. [13]

Vzhledem k tomu, že termín ADHD pochází z amerického DSM-V a že hyperkinetický syndrom je uveden v MKN-10, jedná se formálně o onemocnění a spadá také do oblasti zdravotnictví. ADHD diagnostikuje dětský psychiatr, neurolog nebo klinický psycholog.

Tito odborníci mohou teoreticky poskytovat péči dětem od narození. Vyšetření je potřebné, pokud je nutné odlišit, zda není dítě neklidné a nesoustředěné z jiných důvodů než kvůli syndromu ADHD. Závažné případy mohou být řešeny pomocí lékové terapie.

Jelikož se diagnostika ADHD týká zejména období předškolní a školní docházky, přičemž její projevy často ztěžují adaptaci dítěte na školní prostředí, bývá diagnostika prováděna ve školských poradenských zařízeních (ŠPZ). Zde se na diagnostice spolupodílí psycholog a speciální pedagog. V případě kombinace s poruchou chování i etoped a metodik prevence.

Bývá realizováno komplexní psychologické a speciálně pedagogické vyšetření cílené na děti od tří let po dobu školní docházky na základních i středních školách. Některá speciálně pedagogická centra jsou zaměřená i na ranou péči a poskytují služby i dětem do tří let.

Velmi často, zhruba v 60–80 % případů, bývají u dětí s ADHD zaznamenány také specifické poruchy učení. [14]

Odkazy

[1] KROUPOVÁ, K. A KOL. (2016) Slovník speciálněpedagogické terminologie: Vybrané pojmy. Praha: Grada, s. 225 a 263.

[2] JUCOVIČOVÁ, D., ŽÁČKOVÁ, H. (2015) Máme dítě s ADHD: Rady pro rodiče. Praha: Grada, s. 93.

[3] JUCOVIČOVÁ, D., ŽÁČKOVÁ, H. (2015) Máme dítě s ADHD: Rady pro rodiče. Praha: Grada, s. 15.

[4] JUCOVIČOVÁ, D., ŽÁČKOVÁ, H. (2015) Máme dítě s ADHD: Rady pro rodiče. Praha: Grada, s. 14.

[5] JUCOVIČOVÁ, D., ŽÁČKOVÁ, H. (2015) Máme dítě s ADHD: Rady pro rodiče. Praha: Grada, s. 16.

[6] JUCOVIČOVÁ, D., ŽÁČKOVÁ, H. (2015) Máme dítě s ADHD: Rady pro rodiče. Praha: Grada, s. 97. 

[7] JUCOVIČOVÁ, D., ŽÁČKOVÁ, H. (2015) Máme dítě s ADHD: Rady pro rodiče. Praha: Grada, s. 93.

[8] KROUPOVÁ, K. A KOL. (2016) Slovník speciálněpedagogické terminologie: Vybrané pojmy. Praha: Grada, s. 263.

[9] Pedagogický program HYPO. [online]. [cit. 6. 5. 2020] Dostupné z: http://centrumpetrklic.cz/centrum/wp-content/uploads/2014/08/Program-HYPO-info.pdf 

[10] Školák s ADHD. [online]. [cit. 6. 5. 2020] Dostupné z: https://pracovnisesity.raabe.cz/pracujeme-se-skolakem-s-adhd-v-mladsim-skolnim-veku   

[11] ŽÁČKOVÁ, H., JUCOVIČOVÁ, D. (2017) Nepozornost, hyperaktivita a impulzivita: Zápory i klady ADHD v dospělosti. Praha: Grada. 

[12] PŘÍHODOVÁ, I. (2011). Porucha pozornosti s hyperaktivitou (attention deficit/hyperactivity disorder – ADHD). Česká a slovenská neurologie a neurochirurgie /N 2011; 74/107(4): 408–418. 

[13] PŘÍHODOVÁ, I. (2011). Porucha pozornosti s hyperaktivitou (attention deficit/hyperactivity disorder – ADHD). Česká a slovenská neurologie a neurochirurgie /N 2011; 74/107(4): 408–418. 

[14] JUCOVIČOVÁ, D., ŽÁČKOVÁ, H. (2015) Máme dítě s ADHD: Rady pro rodiče. Praha: Grada, s. 25–29.

Doporučené zdroje 

  1. JUCOVIČOVÁ, D., ŽÁČKOVÁ, H. (2015) Máme dítě s ADHD: Rady pro rodiče. Praha: Grada.
  2. ŽÁČKOVÁ, H., JUCOVIČOVÁ, D. (2017) Nepozornost, hyperaktivita a impulzivita: Zápory i klady ADHD v dospělosti. Praha: Grada.
  3. MIOVSKÝ, M. A KOL. (2018) Diagnostika a terapie ADHD: Dospělí pacienti a klienti v adiktologii. Praha: Grada.
  4. ZEMÁNKOVÁ, M., VYSKOTOVÁ, J. (2010) Cvičení pro hyperaktivní děti: Speciální pohybová výchova. Praha: Grada.
  5. MICHALOVÁ, Z. (2012) Předškolák s problémovým chováním: Projevy, prevence a možnosti ovlivnění. Praha: Portál.
  6. ŠKRDLÍKOVÁ, P. (2015) Hyperaktivní předškoláci: Výchova a vzdělávání dětí s ADHD. Praha: Portál.
  7. TAYLOR, J. F. (2012) Jak přežít s hyperaktivitou a poruchami pozornosti: Rádce pro děti s ADHD a ADD. Praha: Portál.

Problémy v chování – porucha pozornosti s hyperaktivitou (ADHD), opoziční vzdorovité chování

Článek seriálu, který přináší ukázky z publikace Metodika pro práci s dětmi s SVP v předškolním vzdělávání, výstupu projektu WELCOME. Text se věnuje problémům v chování obecně, poruše pozornosti s hyperaktivitou (ADHD) a opozičnímu vzdorovitému chování.

Termín poruchy chování zahrnuje několik projevů problémového chování. Nedostatkem termínu „problémy v chování“ je, že se používá pro všechny děti, které nesplňují přijímané normy chování.

V rámci diagnostiky je nezbytné, aby hodnocení poruchy bylo uzpůsobeno potřebám, možnostem a schopnostem dětí více než požadavkům společnosti.

Například některé děti jsou velmi rozjívené a „je jich všude plno“ v důsledku jejich osobnostních vlastností, kvůli kterým vypadají neklidné, ale ve skutečnosti jsou tyto děti naprosto v pořádku. Z tohoto důvodu proto není například vhodné poruchu ADHD diagnostikovat u dětí mladších 7 let.

Problémové chování je často voláním o pomoc, které bohužel nezřídka zůstává okolím nepochopené. Od dítěte můžeme očekávat určité chování pouze tehdy, bylo-li k němu dříve výchovně vedeno.

Například pokud se dítě nikdy nemuselo s nikým o něco dělit, netuší, že v mateřské škole se od něj schopnost rozdělit očekává. Adaptivní dovednosti, úroveň zvládnutí určitého typu chování, práh tolerance a výdrže jsou individuální vlastnosti, které závisí na několika faktorech.

Rozlišujeme tři faktory určující míru rozvoje adaptivních dovedností:

  1. Biologické
  2. Mentální
  3. Sociální

Ve své pedagogické praxi jste jistě někdy byli svědky situace, kdy dítě dostalo záchvat vzteku nebo vykazovalo jiné, z pozice učitele náročné chování. Pokud do záchvatu vzteku upadne batole, lze to považovat za přirozený projev dítěte, který odpovídá věku.

Jedná se o chování, které dítě zatím nedokáže regulovat ani dostatečně reflektovat. Nicméně od určitého věku či v určitém kontextu mohou takovéto záchvaty nevhodného chování již představovat problém.

Tyto projevy v chování často souvisejí s tím, že dítě má problémy se seberegulací. Jedná se o schopnost ovládat okamžité impulzy a chování v souladu s aktuální situací.

Lze sem řadit i schopnost vyvarovat se přehnaně emotivních reakcí na zneklidňující podněty, uklidnit se, upravit svá očekávání tak, abychom byli schopni zvládat frustraci bez výbušného chování.

Tato takzvaná seberegulace je ve skutečnosti sadou dovedností, které dětem umožňují směřovat své chování k určitému cíli navzdory nepředvídatelným situacím či emocím.

Problematická seberegulace se projevuje různými způsoby v závislosti na charakteristice konkrétního dítěte. Některé děti mají často silné reakce bez sledovatelného předchozího hromadění emocí. Zdá se, že takovéto děti nejsou schopny ovládnout své bezprostřední chování.

U jiných dětí se emoce hromadí delší dobu, což má nakonec za následek nějaký výbuch nevhodného chování.

Dětství je částí života, kdy veškeré emoční projevy a projevy chování závisí na úrovni rozvoje dítěte, což platí i pro patologické projevy. Je zásadní si uvědomit, že pro každé období rozvoje dítěte jsou charakteristická určitá pravidla a vlastnosti odkazující současně k biologickému, mentálnímu a sociálnímu růstu dítěte.

Nevhodné podmínky v raném dětství mohou vést k různým poruchám a abnormalitám. Pro každé období rozvoje je typická škála možností, co se týče odpovědí na nevhodné podmínky v bezprostředním okolí dítěte. Jedná se zejména o působení lidí, kteří přicházejí do kontaktu s dítětem, a rozvoj poruch chování tak souvisí především se vztahy dítěte s ostatními lidmi.

Abychom mohli definovat problém s chováním, je nejprve zapotřebí definovat normu. Norma nám umožňuje provádět kvantitativní a kvalitativní srovnání s ní. Normy se obvykle liší v závislosti na konkrétní situaci, což znamená, že to, co může být vhodnou reakcí na jednu situaci, může být v jiné situaci nevhodné.

Kupříkladu je naprosto v pořádku, pokud dítě cáká vodou při koupání ve vaně, ale asi by nebylo vhodné, aby cákalo vodou na ostatní děti ve třídě. Očekáváme tedy, že se dítě bude řídit určitými normami chování pro určité situace. Míra osvojení si těchto norem závisí na věku dítěte. To znamená, že to samé chování může být považováno za normální resp.

abnormální v různých vývojových obdobích.

Podle Mezinárodní klasifikace nemocí jsou poruchy chování charakterizovány „opakovaným a přetrvávajícím agresivním, asociálním nebo vzdorovitým chováním“. Přítomnost izolovaných extrémních případů problémového chování není důvodem diagnostikování poruchy chování.

Takováto diagnóza by měla zahrnovat přetrvávající a ustálené vzorce chování. Například pokud dítě silně zareaguje a zakřičí na rodiče kvůli něčemu konkrétnímu, co řekli, nelze automaticky usuzovat na poruchu chování.

Budete mít zájem:  Zlomenina Stehenní Kosti Léčba?

Musíme spíše nejprve pochopit reakci dítěte a snažit se porozumět tomu, z čeho reakce vychází.

Odchylky v chování nalezneme v Mezinárodní klasifikaci nemocí pod kódy F 90 až 98 „Poruchy chování a emocí se začátkem obvykle v dětství a v dospívání“.

Jsou rozděleny do dvou velkých skupin: poruchy chování a emocí. Má se za to, že na abnormální chování má velký vliv rodina dítěte. Někteří autoři definují rodinu coby „sociální lůno“, ve kterém je emoční klima důležitější než fyzické podmínky. Podle těchto autorů je nejdůležitější vztah „matka-dítě“.

Dítě si buduje důvěru k primárnímu poskytovateli péče. Tento primární vztah důvěry je základem pro rozvoj důvěry dítěte k ostatním lidem, a následně i sobě samému. Tohoto faktu můžeme využít tak, že si budeme vědomi toho, jaká je povaha vztahu mezi matkou a dítětem (či osobou, která o dítě primárně pečuje).

Analýzy ukazují, že ti rodiče, kteří jsou citliví k potřebám svých dětí, kteří jim rozumí a poskytují jim lásku, jsou schopni vytvářet u dítěte pozitivní vzorce chování.

Naopak rodiče, kteří jsou ve svých reakcích vůči dětem nestálí (ve stejných situacích reagují na chování dítěte odlišně) nebo používají dlouhodobé a přísné tresty, budují u svých dětí agresivní rysy a deviantní chování.

Chování dítěte může ovlivnit chování rodičů stejným způsobem, jakým chování rodičů ovlivňuje chování dítěte. Zhoršené fungování rodiny vytváří podmínky pro rozvoj takzvané nedostatečné rodinné adaptace. Neštěstí a spory v rodině vytvářejí u dítěte nepřiměřené koncepty ohledně interakce mezi lidmi.

Vztahy mezi rodiči a ostatními lidmi představují první model chování, které dítě vnímá. (Jasným příkladem může být skutečnost, že ze všech základních projevů chování je znechucení jediným, které se naučíme od rodičů či jiné autority. Běžnějším příkladem může být dítě, které používá „dospělá“ slova, intonaci či postoj těla, což se naučilo od někoho z dospělých.

) Vztahy mezi rodiči umožňují dítěti pochopit různé nuance emocí.

Rozvoj poruch chování je výsledkem kombinace různých biologických a sociálních faktorů. Pouhá biologická predispozice nemusí automaticky vést k rozvoji poruch chování. Problémové chování u dětí je symptomem špatně fungujícího biologického a sociálního systému.

Výjimkou jsou vývojové poruchy chování, známé pod zkratkami ADHD/ADD, které jsou popsány níže. V případě těchto poruch platí, že se jedná o poruchu fungování mozku vrozenou či raně získanou. Vnější vlivy, jakým je nevhodné výchovné působení, samy o sobě tyto poruchy způsobovat nemohou.

Nicméně mohou projevy poruchy zhoršovat a také přispívat k rozvoji dalších problémů v chování.

Porucha pozornosti s hyperaktivitou (ADHD)

Porucha pozornosti

Mezi základní projevy syndromu ADHD patří porucha pozornosti, hyperaktivita a impulzivita. Vedle těchto základních projevů syndromu ADHD bývají často přítomny i přidružené poruchy, které se syndromem úzce souvisejí. Porucha je charakterizována raným začátkem, její příznaky se objevují ve více prostředích (doma, ve škole) a jsou trvalé.

Typickým projevem dítěte s ADHD je nesoustředěnost a roztěkanost.

Děti s ADHD mají největší a nejčastější obtíže s udržením pozornosti či volního úsilí při realizaci činnosti, která vyžaduje zvýšené soustředění a trpělivost či trvá delší dobu. Takovou činnost nedokážou dokončit, nebo dokonce vůbec vykonat.

Rychle ztrácejí zájem, činnost je přestane bavit, na neúspěch pak častěji reagují afektem, agresí. Situace se zhoršuje, pokud je pro realizaci činnosti stanoven časový limit.

U těchto dětí také pozorujeme nepřiměřené kolísání pozornosti, ke kterému dochází bez zjevné příčiny. Dítě se chvilku soustředí dostatečně, následně jeho pozornost rychle klesá, někdy dojde až k jejímu výpadku, poté se dítě opět chvilku dobře soustředí.

Cílené zaměření pozornosti je pro děti s ADHD velmi náročnou činností. Délku koncentrace pozornosti negativně ovlivňuje také jejich zvýšená unavitelnost. Rozsah pozornosti je u těchto dětí oproti běžné populaci zúžen.

Jsou schopné přijmout jen omezený objem informací, což má negativní vliv na jejich schopnost učení.

V předškolním věku se porucha pozornosti projevuje např. tím, že si dítě nevydrží po delší dobu hrát s jednou hračkou, často nedokončí hru, snadno se nechá vyrušit, přebíhá od jedné činnosti k druhé a stále vyžaduje nové podněty.

Hyperaktivita

Dalším charakteristickým projevem ADHD je nadměrná nebo vývojově nepřiměřená motorická či hlasová aktivita. Typické jsou neúčelné, nadbytečné pohyby, pobíhání, poskakování, vrtění, poposedávání na židli, hraní si s rukama, bezúčelné čmárání apod.

V řečovém projevu se hyperaktivita projevuje nadměrnou překotnou mluvou, zvýšenou hlasitostí, častým skákáním do řeči, vykřikováním. Někdy se můžeme setkat s tím, že dítě vydává nezvyklé zvuky, kterými doprovází určitou činnost, popřípadě aktuálně prováděnou činnost hlasitě komentuje.

Překotná mluva může vést až k zajíkání či zadýchávání.

Nadměrná aktivita je typickým projevem téměř všech dětí s ADHD. Hyperaktivita se projeví již během prvních let života dítěte, nápadným znakem je např. neustálý pohyb rukou, nohou, rtů či jazyka. Některé děti s ADHD mohou mít obtíže s usínáním.

Nadměrné, zrychlené, nedostatečně koordinované pohyby častěji vedou k úrazům.

Děti s ADHD se častěji dostávají do disciplinárních potíží, spíše však kvůli neúmyslným přestupkům než pro úmyslné porušování pravidel.

Jejich vztah k dospělým často postrádá společenské zábrany, hůře se podřizují autoritě dospělého. Děti s ADHD nebývají oblíbené u vrstevníků a v kolektivu se mohou snadno dostat do izolace.

U dětí s poruchou pozornosti bez hyperaktivity (označované jako syndrom ADD) se setkáváme naopak s hypoaktivitou. Tyto děti jsou ve svých reakcích velmi pomalé, těžkopádné, celkově působí utlumeně až apaticky. Často bývají neprávem označovány jako líné, přitom jsou pouze pomalejší než jejich vrstevníci.

Impulzivita

U dětí s ADHD často sledujeme nezvykle prudké, intenzivní a zbrklé reakce. Tento způsob nekontrolovaného reagování často přivádí dítě do situací, které jsou nebezpečné pro něj samo resp. pro jeho okolí. Chování dětí s ADHD můžeme popsat jako živelné, zbrklé, bez domýšlení důsledků. Děti s ADHD nejsou schopné kontrolovat a tlumit své projevy.

Při řízených činnostech se jejich impulzivita projevuje při zadávání úkolů, kdy často nevydrží vyslechnout celou instrukci a reagují jen na její část. Patrná je také snížená schopnost oddálit uspokojení svých aktuálních potřeb. Děti nevydrží, až na ně „přijde řada“, splnění svých aktuálních potřeb si vynucují nevhodným chováním (např.

si dítě začne vynucovat pozornost učitele zlobením).

Opoziční vzdorovité chování

Tato porucha je primárně charakterizovaná výrazně vznětlivým, vzdorovitým, neposlušným a zlomyslným chováním. Vývojový negativismus je přirozeným fenoménem v chování dětí mezi rokem a půl a dvěma roky věku. Stává se však patologickým, pokud v chování dítěte přetrvává i po tomto věku.

Opoziční chování má za cíl posílit samostatnost dítěte. Je často způsobeno přesvědčením dítěte, že pomocí svého chování získá více pozornosti rodičů, kterou stále potřebuje. Toto chování může také sloužit jako obrana před pocitem nedostatečnosti.

Opoziční chování je často vyprovokováno emočně nezralými rodiči, kteří si vlastní nedospělost kompenzují tím, že zaujmou autoritativní styl rodičovství.

Vzdorovité chování bývá také naučenou reakcí na obviňující postoj rodičů, kteří věří, že tímto způsobem sníží intenzitu vzdorovitého chování.

Tuto poruchu lze diagnostikovat po třetím roce života dítěte, ale většinou je identifikována ve věku 9 až 10 let.

Děti s opozičním vzdorovitým chováním často používají nepřímé způsoby pro demonstraci agrese zejména vůči rodičům a učitelům.

Jejich chování je výrazně vzdorovité, provokující, avšak nejsou přítomny závažné asociální či agresivní činy (ve smyslu fyzického napadení nebo ničení majetku).

Děti s touto poruchou často porušují pravidla a požadavky stanovené dospělými. Jsou obvykle negativistické, mají velmi nízkou frustrační toleranci, reagují vznětlivě na běžné pokyny a požadavky.

Všechny tyto obtíže doprovází nízká sebedůvěra. Děti s touto poruchou často projektují svůj pocit viny na ostatní.

Podpora dětí s problémy v chování v mateřské škole

Podpora dětí s problémy v chování je pro učitele v mateřské škole velkou výzvou. Jak již bylo naznačeno výše, příčiny těchto projevů mohou být různé, lze však doporučit určité obecné zásady práce, jejichž uplatnění může napomoci snižování intenzity problémového chování v prostředí školy.

  • Zaměříme se na zjištění účelu náročného chování – čeho jím chce dítě dosáhnout (získat pozornost, vyhnout se nějaké činnosti, něco ukončit). Když známe cíl chování (např. získání pozornosti), můžeme dítě učit jiné přijatelné způsoby, jak jej dosáhnout. V případě vyhýbání se některým činnostem zjišťujeme, proč se jim dítě vyhýbá (třeba jednou při této činnosti zažilo posměšky ostatních a už to nechce znovu zažít).
  • Snažíme se zjistit spouštěče problémového chování a sledujeme i to, co po náročném chování následuje (jak se chová samo dítě, ostatní děti i učitel), všímáme si také toho, co mohlo způsobit, že v obvykle kritické situaci k rozvoji problémového chování u dítěte nedošlo.
  • Posilujeme žádoucí projevy chování a zvládání situací, pro dítě emočně náročných, pochvalou („Opravdu moc tě chválím za to, že jsi Péťovi tu hračku půjčil.“) nebo drobnou odměnou.
  • Strukturujeme čas a činnosti tak, aby děti věděly, co je čeká a jak mají postupovat. Ke strukturaci můžeme využít různé pomůcky pro vizualizaci denního režimu a postupů různých činností vyžadujících více kroků.
  • U dětí s poruchou pozornosti omezujeme při řízené činnosti množství podnětů v jejich bezprostředním okolí.
  • U dětí s poruchou pozornosti využíváme k prodloužení schopnosti koncentrace motivaci pramenící ze zájmů dítěte, rozdělení práce na menší časové úseky a bezprostřední pozitivní zpětnou vazbu (pochvalu s povzbuzením – „Moc se mi líbí barva, kterou jsi vybral na to auto, těším se, až mi ho ukážeš hotové.“).
  • Psychomotorický neklid nepotlačujeme, ale snažíme se jej usměrnit tak, aby neobtěžoval samo dítě ani ostatní děti (nabídneme vhodnou pomůcku nebo vyčleníme prostor, kde se dítě může pohybově uvolnit).

Ukázka pochází z publikace Metodika pro práci s dětmi s SVP v předškolním vzdělávání, výstupu projektu WELCOME. Kompletní metodika je volně dostupná ke stažení na webu Nakladatelství Raabe v sekci Projekty.

Diskuze

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Adblock
detector