- Zánět dásní neboli gingivitida patří mezi nejčastější onemocnění ústní dutiny. Jedná se o běžnou zdravotní komplikaci, která trápí až 90 % dospělé populace.
- Zánět dásní je většinou způsobený nedostatečnou ústní hygienou. Za jeho vznik jsou zodpovědné bakterie, které v ústní dutině vytvářejí zubní plak. Pokud ho člověk pravidelně neodstraňuje, vzniká nepříjemná infekce.
- Pokud pacienta trápí gingivitida, jeho dásně bývají rudé a zanícené, otékají, snadno krvácí nebo se poraní, začínají ustupovat a dochází proto k odhalování zubních krčků.
- Pokud se pacient rozhodne zánět dásní ignorovat, může časem přejít v parodontitidu. Ta způsobuje úbytek kostí, které kotví jednotlivé zuby, a následnou ztrátu zubů samotných.
- Léčba zánětu dásní spočívá hlavně v důsledné ústní hygieně. Pacient by si měl pravidelně a správně čistit zuby i mezizubní prostory a případně docházet také na zubní hygienu.
- K dispozici jsou také různé pomůcky, pomocí kterých můžete zánět dásní eliminovat a předcházet mu. Patří sem například zubní nit, mezizubní kartáčky, speciální pasty nebo gely.
- Zánět dásní bývá spojený také s obdobím hormonálních změn, často tedy trápí nastávající maminky, ženy v přechodu nebo děti v pubertě.
Zánět dásní (gingivitida) patří mezi nejčastější onemocnění ústní dutiny. Jedná se o infekci vyvolanou bakteriemi zubního plaku, které se postupně vytváří na zubech i dásních.
Tělo se proti těmto činitelům brání prostřednictvím zánětu, který se projevuje tím, že dásně snadno krvácí, otékají, jsou zanícené, podrážděné a zarudlé. Pomocí správné péče se však můžete zánětu snadno zbavit a udržovat své zuby i dásně zdravé.
Zánět dásní představuje běžnou zdravotní komplikaci, se kterou se v dnešní době potýká až 90 % dospělé populace. Dá se poměrně snadno léčit pomocí správné ústní hygieny a speciálních pomůcek pro čištění zubů i mezizubních prostorů. Pokud se však pacient o své zuby a dásně dostatečně nestará, může se onemocnění rozvinout až v parodontitidu.
Příčiny zánětu dásní
Zánět dásní většinou souvisí s nedostatečnou ústní hygienou. Toto onemocnění totiž způsobují bakterie, které se hromadí v ústní dutině a vytvářejí zde zubní plak.
Ten poté jednoduše přilne na povrch zubů i dásní. Pokud ho člověk neodstraňuje pravidelným čištěním, postupně ztvrdne, promění se v zubní kámen a dráždí dáseň.
Tím pádem vzniká větší prostor pro rozšíření bakteriální infekce.
V menší míře mohou hrát roli i dědičné faktory a na vzniku zánětu dásní se někdy podílí také kouření nebo stres. Některé skupiny lidí jsou navíc ohrožené mnohem více než jiné.
Rizikové skupiny
- Těhotné ženy
- Diabetici
- Starší pacienti
- Uživatelé orální hormonální antikoncepce
- Uživatelé kortikoidů nebo jiných speciálních léků
Jaké má zánět dásní příznaky?
Zdravé dásně jsou pevné a mají růžovou barvu. Projevy zánětu jsou tedy obvykle patrné na první pohled, jelikož dásně pacientů vykazují tyto příznaky:
- Dásně jsou rudé a zanícené
- Mohou být měkké
- Otékají
- Snadno krvácí
- Snadno se poraní
- Ustupují a dochází k odhalování zubních krčků
Gingivitida ve většině případů nebolí. Pokud tedy máte bolestivé a citlivé dásně, může se jednat o jiný problém, jako je například zubní absces nebo poranění vlivem špatné techniky čištění zubů. Někdy ale akutní zánět dásní bolest přeci jen vyvolat může. Kromě toho způsobuje také nepříjemný zápach z úst.
Formy zánětu dásní
Akutní zánět dásní může být způsoben bakteriálními povlaky, ale dochází k němu také při poranění dásní třeba při přílišném čištění zubů. Na rozdíl od chronické formy bývá také bolestivý. Jak dlouho trvá zánět dásní? Pokud si pacient i přes bolest správně a dostatečně čistí zuby, obvykle odezní za 7‒10 dní. V opačném případě může přejít v zánět chronický.
Chronický zánět dásní vzniká v důsledku dlouhodobě zanedbávané ústní hygieny nebo jako následek neléčeného akutního zánětu. Tato forma nebolí, typickým projevem je však krvácení z dásní a vytváření tzv. nepravých dásňových chobotů neboli prohloubení dásňového žlábku. Jedná se o předstupeň parodontitidy, které se lidově říká parodontóza.
Zánět dásní a možné komplikace
V časných stádiích je možné zánět dásní zcela vyléčit. Pokud však pacient ignoruje varovné příznaky, neléčený zánět dásní časem může vést ke vzniku parodontitidy. Ta způsobuje úbytek kosti, která kotví jednotlivé zuby, a její postupný rozklad vlivem působení škodlivých bakterií. Následně proto dochází také ke ztrátě zubů.
Vyšetření na zánět dásní
Zánět dásní stomatolog rozpozná pohledem do pacientových úst, jeho závažnost však obvykle určuje podle krvácivosti dásní. Toto vyšetření lékař provádí pomocí speciální zakulacené sondy, každý mezizubní prostor vyhodnocuje zvlášť a po sečtení bodů za celou ústní dutinu je schopný změřit tzv. PBI index, který vypovídá o celkovém stavu dásní.
Jaké jsou jednotlivé stupně krvácivosti?
- 0 – dásně nekrvácí
- 1 – bodové krvácení či krvácení na menších úsecích
- 2 – několik krvácivých bodů či krvácení z větších úseků
- 3 – mezizubní prostor se po vyšetření sondou plní krví
- 4 – při vyšetření sondou dochází k silnému krvácení
Jak léčit zánět dásní?
Abyste zamezili dalším komplikacím, důležité je odhalit probíhající zánět dásně už v zárodku a neignorovat varovné příznaky. Pokud tedy máte podezření na gingivitidu, rozhodně byste měli pro jistotu navštívit lékaře.
Co pomáhá na zánět dásní? Léčba zánětu dásní spočívá především v důsledné ústní hygieně. Nezbytná je proto dobrá spolupráce se zubním lékařem, který pacientovi poradí, jak na zánět dásní vyzrát a jak si co nejlépe čistit zuby a mezizubní prostory. Také obvykle doporučí další speciální pomůcky pro správnou hygienu, jako je například:
- Zubní nit
- Mezizubní kartáčky
- Ústní voda na zánět dásní
- Speciální zubní pasta na zánět dásní
- Mundisal gel na zánět dásní
- Larypront na zánět dásní
- Florsalmin na zánět dásní
Stomatolog či zubní hygienistka mohou také provést hluboké čištění zubů, které eliminuje zubní plak, odstraní zubní kámen a zlepší možnosti čištění ústní dutiny v domácích podmínkách. Pokud je zánět bolestivý, lze podat léky proti bolesti (analgetika) a v závažných případech lékaři předepisují na zánět dásní antibiotika.
Co na zánět dásní radí naše babičky?
Kromě správné ústní hygieny a odstranění mikrobiálního plakového povlaku pomáhá na zánět dásní domácí léčba. Vyzkoušet můžete třeba ošetření dásní roztokem peroxidu vodíku, masáž olejem z hřebíčku či myrty nebo speciální bylinné výplachy. Nejlépe pomáhají tyto bylinky na zánět dásní:
- Šalvěj
- Slez lesní
- Dubová kůra
- Heřmánek
Zánět dásní v těhotenství
Těhotenská gingivitida postihuje více než 30 % nastávajících maminek a vyskytuje se u žen, které měly zánětlivé změny na dásních již před početím. První příznaky jsou patrné již od 2.
měsíce těhotenství, hlavním projevem je silná krvácivost a zduření dásní, které jsou vlivem hormonů zvětšené a bolestivé.
Po porodu mohou problémy dále přetrvávat až do té doby, než hormony opět klesnou na běžnou hladinu.
V těhotenství by proto ženy měly péči o dásně věnovat zvýšenou pozornost. Důležité je čistit si zuby pravidelně, a to nejlépe po každém jídle, a především po konzumaci něčeho sladkého.
Také je vhodné používat měkké zubní kartáčky, zubní nit, mezizubní kartáčky i ústní výplachy s antibakteriálním účinkem. Těhotné ženy by neměly zapomínat ani na pravidelné preventivní prohlídky u stomatologa.
Zánět dásní u dětí
Jelikož bývá zánět dásní spojený s obdobím hormonálních změn, často trápí také děti v pubertě. Je proto nutné dohlédnout na to, aby dospívající lidé chodili na pravidelné zubní prohlídky a aby dbali na správnou ústní hygienu.
Zánět dásní foto
Parodontitida: diagnóza a léčba
Pro parodontitidu platí totéž, co pro většinu jiných nemocí: čím dříve je diagnostikována a léčena, tím větší má pacient šanci na uzdravení.
Léčba parodontitidy
si klade za cíl v maximální možné míře zabránit progresi
onemocnění, a tím i dalšímu poškození a ztrátě zubů
. Důležitým předpokladem úspěšné léčby je odstranění zánětu dásní
i parodontu
.
Léčba proto začíná profesionálním ošetřením a „vyčištěním“ zubů, především od zubního kamene
, které obvykle provádí dentální hygienistka
.
Včasná diagnostika
parodontitidy
má pro zdraví a ochranu zubů zásadní význam. Tento fakt je samozřejmě dalším argumentem pro pravidelné návštěvy zubního lékaře
, který v rámci zubní preventivní prohlídky provádí i základní vyšetření parodontu. Lékař snadno a bezbolestně vyhodnotí stav dásní a parodontu, a v případě potřeby může již v časné fázi onemocnění zahájit léčbu.
Při vyšetření parodontu používá zubař speciální tupou kalibrovanou sondu. Pokud je parodont
zdravý, sondu je možné zasunout mezi dáseň a zub maximálně do hloubky dva až tři milimetry.
Pokud na základě tohoto orientačního vyšetření vznikne podezření na parodontitidu, je nutné podrobnější došetření, při němž lékař pomocí parodontální sondy zkontroluje hloubku jejího průniku v několika bodech na každém postiženém zubu.
Lékař přitom kontroluje a hodnotí tvar, barvu, konzistenci, povrch a tloušťku dásní. O závažnosti stavu svědčí i případná tendence ke krvácení či dokonce výtok hnisu z parodontu.
Toto podrobné vyšetření se obvykle doplňuje ještě ortopantomogramem
(OPG), případně i podrobnými rentgenovými snímky jednotlivých zubů.
Existují také takzvané testy rizika vzniku parodontitidy, s jejichž pomocí lze ze slin nebo tekutiny nacházející se uvnitř parodontálních chobotů
určit individuální riziko rozvoje onemocnění parodontu. Obdobně je také možné pro diagnostiku mikroorganismů
sídlících v těchto prostorech, které se podílejí na tvorbě parodontitidy, využít PCR test
.
Léčba
Léčba parodontitidy probíhá, dle závažnosti onemocnění, v několika fázích. Důležitým předpokladem úspěšné léčby je odstranění zánětu dásní
i parodontu. Ošetření proto začíná provedením dentální hygieny; za tímto účelem je potřeba objednat se a dostavit se k dentální hygienistce.
Po předem určené době pak zubní lékař zkontroluje proces hojení. Pokud parodontální choboty stále přetrvávají, v závislosti na jejich typu a umístění lékař rozhodne o tom, zda je nutné použít antibiotika
(po PCR
testu, který určí druh přítomných bakterií) nebo chirurgický způsob léčby.
Včasné rozpoznání parodontitidy
Příznaky parodontitidy vám mohou pomoci rozpoznat následující otázky:
- Krvácejí vám dásně, když si čistíte zuby
, když se jich dotýkáte nebo když jíte tvrdé jídlo? - Jsou vaše dásně oteklé nebo citlivé?
- Ustupují vám dásně?
- Zdá se vám, že se vám prodlužují zuby?
- Všimli jste si někdy toho, že by vám mezi dásní a zubem vytékal hnis?
- Změnila se poloha vašich zubů?
- Máte pocit, že skus
vašich zubů je jiný, než býval, nebo se vám mezi zuby vytvořily mezery? - Máte problémy se zápachem z úst?
Pokud jste na jednu nebo více z těchto otázek odpověděli „Ano“, informujte svého zubaře. Ten vás vyšetří a určí, zda je léčba parodontitidy namístě.
Dentální hygiena
Dentální hygiena začíná důkladným vyšetřením zubů. Dentální hygienistka
poté vyčistí měkký povlak (zubní plak) i tvrdý povlak (zubní kámen) na povrchu zubů a v mezizubních prostorech; zároveň vyčistí i případné parodontální choboty.
K čištění se používají rotační kartáčky se speciální lešticí pastou, tryskání, případně i ultrazvuk
. Hygienistka nakonec obvykle vyčištěné povrchy zubů potáhne fluoridovým lakem, který chrání povrch zubů před účinky ústních bakterií
.
Na koho se mohu obrátit?
Dentální hygienu obvykle provádí dentální hygienistka, který je často zaměstnána v zubní ordinaci. Samotné ošetření zubů provádí zubní lékař.
V. Léčba parodontitidy
Pro celou dobu léčby se musí pacienti obrnit trpělivostí, protože léčba není nikdy tak rychlá a jednoduchá, jak by si přáli.
Cílem celé léčby je zastavit postup destrukce parodontu. Je potřeba si uvědomit, že největší díl práce musí opravdu udělat pacient sám!
Léčba diagnostikované parodontitidy je dlouhodobá. Základní ošetření jehož cílem je stabilizace hygienických návyků a zastavení postupující destrukce parodontu, je proces trvající několik měsíců. Skládá se z opakovaných návštěv dentální hygienistky a kontrol u lékaře. Základním léčebným opatřením je redukce množství zubního plaku v ústní dutině. Nastolení dokonalé ústní hygieny je základním protizánětlivým a protiinfekčním opatřením. Bez ní není žádná naděje na léčebný úspěch.
Léčba parodontitidy se skládá z několika fází:
Nejdříve je naprosto nutné zajistit trvalou a dokonale prováděnou ústní hygienu. Perfektní hygiena je pracná, ale naprosto nutná.
Dentální hygienistka proto provede úvodní vyšetření, vybere správnou techniku čištění zubů a mezizubních prostor vhodnou pro konkrétního pacienta, vybere vhodné pomůcky dentální hygieny a naučí pacienta tyto pomůcky správným způsobem používat. V této fázi se také dokonale odstraní zubní kámen.
K odstranění zubního kamene se používají tradičních ruční nástroje zpravidla v kombinaci s ultrazvukovým odstraňovačem zubního kamene. V ordinaci dentální hygienistky zahrnuje tato fáze zpravidla 3 návštěvy.
Současně zubní lékař odstraní zuby, které již není možné zachránit a eliminuje všechny další faktory, které mechanicky poškozují dásně, tzn. vymění se staré a nevyhovující výplně nebo korunky, odstraní hrany zubních náhrad atd..
Pochopitelně je nutno ošetřit všechny nalezené zubní kazy, v nichž se drží bakterie.Odstranění příčin zánětu je vhodné podpořit i léčbou vnějších příznaků.
Zánětlivě prosáklé, masivně krvácející dásně pomůže pomoci zklidnit vhodné složení zubní pasty a léčivé ústní vody.
V této fázi je také nutné provést vyrovnání skusu – vyloučení přetěžování některých úseků chrupu.
2) Fáze konzervativního ošetření parodontu
Konzervativní ošetření parodontu zahrnuje vyčištění a ohlazení povrchu kořene pod okrajem dásně a následné přihojení poškozené dásně k zubu. To se provádí buď tradičními technikami pomocí speciálních ručních nástrojů – kyret nebo s pomocí moderních ultrazvukových a laserových technologií.
Klasickou kyretáž nebo deep scaling provádí většinou dentální hygienistka nebo lékař-parodontolog. Ošetření je časově náročnější a většinou se provádí ve dvou návštěvách, mezi kterými by nemělo uplynout 48 hodin (lépe 24 hodin). Při delším intervalu dochází k reinfekci dříve ošetřených míst.
Ošetření se provádí v místní anestezii, po jejímž odeznění se může projevit citlivost ošetřených zubů a dásní. Ta většinou do druhého dne mizí. Vzniklou citlivost může pacient tlumit pomocí analgetik (Aulin, Ibalgin, Ataralgin apod.).
V současné době rozvoje nových technologií je možné toto ošetření zajistit v nedávné době vyvinutým ultrazvukovým systémem Vector. Vector eliminuje bakterie způsobující onemocnění, stejně jako plak, konkrementy a endotoxiny. Používá různé tvary nástrojů z rozličných materiálů a suspenze s leštícím a brusným účinkem.
Speciálními koncovkami se šetrně čistí citlivé kořeny zubů. A to jemně bez nutnosti mechanického škrábání a broušení povrchu kořenů jako je tomu při použití klasických ručních nástrojů. Ošetření Vectorem je příjemnější a je proto pacienty lépe snášeno.
V budoucnu se bude i zde zřejmě prosazovat využití laseru, který je na rozdíl od kyret, schopen ošetřit i měkké tkáně a spodní část parodontálních chobotů. Jeho použití v budoucnosti podstatně zlepší hojení tkání, zvýší likvidaci infekce a sniží potřebu chirurgické léčby parodontitidy.
3) Fáze hojení ošetřených tkání
V této fázi, která trvá přibližně 2-3 měsíce pacient provádí co nejdokonalejší ústní hygienu technikou, kterou ho naučila dentální hygienistka.
Tato fáze je zakončena kontrolním parodontologickým vyšetřením, při kterém jsou proměřeny hloubky parodontálních chobotů, stanoveny parodontologické indexy a zhodnocen stav zhojení parodontálních tkání. Výsledek vyšetření rozhodne o dalším postupu léčby.
Skupina pacientů, u kterých je parodont po předchozím konzervativním ošetření zhojen a zároveň je jejich každodenně prováděná ústní hygiena na dobré úrovni, jsou zařazeni do tzv. recall systému, tedy fáze fáze podpůrné a udržovací léčby.
Druhou skupinu tvoří pacienti, jejichž domácí péče o chrup je na dobré úrovni a přesto parodont není zcela zhojen. Ti jsou většinou určeni k chirurgické fázi léčby prováděné specialisty v oboru parodontologie.
A poslední skupina je složena z pacientů, jejichž parodont není dostatečně zhojen a zároveň jejich domácí péče o chrup a úroveň ústní hygieny není uspokojivá. Tzn. přichází s nánosy zubního plaku a kamene, s krvácejícími dásněmi nebo dokonce s hnisajícími defekty. Tito pacienti jsou zařazeni zpět na začátek do hygienické fáze.
Pro chirurgický způsob léčby parodonitidy u specialistů v oboru parodontologie jsou vhodní pouze ti pacienti u kterých po konzervativním ošetření parodontu došlo k určitému zlepšení, ale nedošlo vyřešení problému. Základní podmínkou je dokonale prováděná ústní hygiena. Pomocí operačních postupů se eliminují zbylé parodontální choboty.
Upravuje se kostní tkáň poškozená zánětem. Obnovují se anatomické poměry na parodontálních tkáních tak, aby tyto tkáně mohly plně obnovit svou funkci. Moderní chirurgické postupy umožňují nahradit poškozené tkáně závěsného aparátu pomocí řízené tkáňové regenerace. A to často i u zubů, které byly před několika málo lety jednoznačně určeny k extrakci.
K tomu se používají tzv. biomateriály buď heterogenního původu (např. z hovězí chrupavky) nebo alloplastického původu (na bázi vápenatých minerálů).
Po umístění takovéhoto materiálu do parodontálního kostního defektu a sešití měkké tkáně dojde v průběhu 6–9 měsíců k postupnému vstřebávání tohoto materiálu organismem a k jeho nahrazení nově vytvářenou kostní tkání. Tímto způsobem lze řešit i velmi pokročilou ztrátu kostní tkáně a udržet tak ve funkci řadu zubů určených ještě nedávno k odstranění.
Samozřejmě tento způsob ošetření není zcela univerzální a jeho vhodnost pro konkrétního pacienta je třeba pečlivě zvážit vždy po dokonalém klinickém a rentgenovém vyšetření. Obecnou nevýhodou chirurgických postupů ošetření parodontitidy je úbytek měkkých tkání parodontu – tedy stav, kdy dochází k ústupu dásní a obnažení krčků zubů.
Nelze tomu žádným způsobem zabránit, pouze výkony řízené tkáňové regenerace jsou schopny do jisté míry tento jev omezit. Po provedeném chirurgickém výkonu nebo i několika výkonech následuje opět fáze hojení. U řízené tkáňové regenerace trvá tato fáze přibližně 9 měsíců, u ostatních operací zpravidla 3 měsíce.
Pak následuje vybělení zubů /pokud má o to pacient zájem/ a opět kontrolní vyšetření stavu parodontu a to znovu pacienty rozdělí. Ti, kteří už nepotřebují žádné jiné ošetření, jsou zařazeni do fáze udržovací a podpůrné léčby. Pacienti, kteří potřebují další ošetření, jsou zařazeni do fáze rekonstrukce chrupu.
Cílem rekonstrukční fáze je obnovení funkce chrupu a estetiky. Zhotovují se korunky, můstky, event. se provádí i ortodontické ošetření (rovnání zubů), zavádí se implantáty nebo se zhotovují silikonové gingivální epitézy (umělá náhrada dásní, které po léčbě ustoupily).
Cílem recallu je udržení dosaženého stavu parodontu, zabránění dalšímu postupu nemoci tak, aby chrup pacienta vydržel ve funkčním stavu po co možná nejdelší dobu. Základní podmínkou úspěchu v této fázi léčby je zase naprosto dokonalá domácí péče.
Tato fáze trvá po celou dobu, po kterou si pacient přeje udržet vlastní zuby v dobrém stavu. Skládá se z opakovaných kontrolních vyšetření v intervalu 3–6 měsíců a ošetření u dentální hygienistky a zubního lékaře.
Během opakovaných návštěv se sleduje stav ústní hygieny a parodontu, postup onemocnění, provádí se hloubkové čištění měkkých povlaků a odstraňování zubního kamene, které se i přes dokonalou hygienu v ústech vždy tvoří.
A to nejvíce na místech obtížně přístupných čištění zubů – na místech se stěsnáním zubů, v okolí a pod protetickými pracemi, okolí implantátů a ústí slinných žláz.
Léčba parodontitidy je dlouhodobý a složitý proces, při kterém hraje zcela zásadní roli sám pacient – jeho schopnost dokonale provádět hygienu dutiny ústní a spolupracovat při léčbě (vč. omezení či zanechání kouření).
Právě pacient sám se rozhodující mírou podílí na (ne)úspěšnosti léčby. Úkolem lékaře a dentální hygienistky je provést pacienta úskalím této léčby a svými přístupem, zákroky a výkony vytvořit podmínky pro dobrou domácí péči.
Hodnocení výsledků úspěšnosti léčby vychází z klinických a rentgenových vyšetření.
Za úspěch léčby se považuje tzv. stabilizovaný stav. To znamená, že níže uvedené nálezy byly zjištěny opakovaně v průběhu více kontrolních vyšetření:
- hloubka sondovaných parodontálních chobotů by neměla převyšovat 3mm
- po sondování by se neměly projevit známky krvácení
- zuby jsou ve funkčním stavu a v přijatelné estetice
- pacient je schopen udržovat dokonalou ústní hygienu
- rentgenové vyšetření opakovaně v intervalu minimálně 2 let neprokazuje progresivní ztrátu kostní tkáně
Pro celou dobu léčby se musí pacienti obrnit trpělivostí, protože léčba není nikdy tak rychlá a jednoduchá, jak by si přáli.
Cílem celé léčby je zastavit postup destrukce parodontu a odstranění jejích následků.
Je potřeba si uvědomit, že největší díl práce musí opravdu udělat pacient sám! I ve fázi recallu jsou vhodné častější návštěvy a kontroly u stomatologa a dentální hygienistky než v půlročním intervalu.
Parodontopatie: příznaky, léčba (onemocnění dásní)
Termínem parodontopatie označujeme nemoci parodontu.
Parodont je komplex tkání, které jsou v těsném anatomickém a funkčním
vztahu k zubu. Hlavní funkce parodontu je upevnit zub v jeho
kostním lůžku.
Řadíme sem dáseň – gingivu, okostice
( periost) alveolárního výběžku čelistní kosti, samotné
kostěné lůžko, závěsný aparát zubu a
cement, což je materiál, který pokrývá zub v oblasti
krčku a kořene – je to alternativa skloviny, která však kryje zub pouze
v jeho viditelné části – v korunce zubu. Zub je umístěn v kostní
lůžku, okolo něj je úzký prostor- tzv. periodontální štěrbina, která
je okolo kořene hrotu zubu rozšířena v tzv. apikální prostor.
K parodontopatiím řadíme v zásadě tři hlavní patologické
situace :
- gingivitida – zánět dásně
- parodontitida či parodontóza
Příznaky a projevy parodontopatie
Gingivitida je onemocnění dásně charakteru
jejího zánětlivého postižení. Může být způsobena celou řadou
příčin, ovšem hlavním důvodem je přítomnost zubního
plaku – vzniká tzv. plakem podmíněná gingivitida. Zubní plak je
úzce spojen také se vznikem zubního kazu (caries).
Zubní plak můžeme považovat za velice unikátní ekologickou jednotku,
která je tvořena bakteriemi a matrix, mezibuněčnou hmotu, která je
slinného a částečně i bakteriálního původu. Zubní plak je tvořen
charakteristickými bakteriemi. Jsou to především
Lactobacillus acidophilus , Steptococcus mitis,
Steptococcus sanguis atd.).
Bakterie používají cukry, které zkvašují na organické
kyseliny, které působí na sklovinu zubu, kterou
demineralizují ( ze skloviny vytahují vápník), sklovina měkne, tvoří se
v ní dutinky, které se vyplní zbytky potravy, a bakterie se zde dále
pomnožují. Produkují i proteolytické enzymy, které
štěpí organické složky zubu. Vzniká zubní kaz, který se může šířit
do hlubších částí zubu- do zubního dentinu a také do zubní dřeně.
Zubní dřen je vitální složka zubu, kde jsou obsaženy cévy a nervy
v tenkém vazivovém stromatu. Infekce bakteriemi vyvolá nekrózu a gangrénu
zubní dřeně – zub odumírá.
Pro shrnutí můžeme
říci, že ke vzniku zubního kazu jsou důležité faktory jako jsou bakterie,
přítomnost cukrů z potravy, a také čas, který jim člověk špatnou
ústní hygienou dopřává pracovat.
Celý tento koncept vzniku zubního kazu
popisuje Millerova acidogenní parazitární teorie z roku 1889.
Mikroorganismy mají i neblahý vliv na dáseň, kde zubní plak, zubní
kámen, vadný skus či špatné zubní náhrady dráždí gingivu a
vyvolávají její zánět.
Záněty gingivy však mohou být vyvolány i jinými faktory. Příkladem
může být onemocnění zvané gingivostomatits herpetica. To
je onemocnění, které vyvolá zánět dásně – gingivy, tak i zánět
sliznice dutiny ústní- stomatitida. Původcem je virus –
herpes simplex labialis ( T1 forma).
Onemocnění je výrazem primoinfekce – tedy infekce, kdy se člověk
s virem setkává poprvé, proto probíhá u malých dětí. Postižené děti
jsou 1-3 roky staré. Inkubační doba onemocnění je asi 5 dní.
První se
u pacienta vyskytuje prodromální stadium, kdy má dítě
horečku, je celkově alterované, bolí ho
svaly, klouby).
Později horečka ustoupí, a dostaví
se puchýře v dutině ústní, které snadno ztrácejí svou
krytbu – onemocnění výrazně bolí, dítě odmítá jíst
a hrozí dehydratace, takže v závažnějších případech je nutné dítě
hospitalizovat na jednotce infekčního oddělení.
Virus se však nepodaří zcela vyléčit, neboť se vir ukrývá
(perzistuje) před imunitním systémem v gangliu trojklanného nervu –
ganglion trigeminale Gasseri ( tento nerv mimo jiné umožňuje citlivost na
kůži obličeje). Tam vir přežívá prakticky celý život člověka. Pokud
se sníží imunita člověka, např. při nadměrné fyzické zátěži
spojené s dehydratací, při horečce apod. dochází ke vzniku
charakteristického oparu.
Jiným příkladem zánětu gingivy může být nekrotizující
gingivostomatitida, která je způsobena přemnožením anaerobním
bakterií rodu Fusobacterium a spirochét – Treponema
vincenti , ale i mnoha dalších.
Onemocnění postihuje lidi především
ve věku od 17-24 let, a projeví se prudkým zánětem gingivy, která
nekrotizuje. Velice častým příznakem je hnilobný zápach
z úst– phoetor ex ore.
Léčba spočívá v striktní hygieně
dutiny ústní, výplachy okysličovadel, především peroxidem vodíku.
V těžších případech antibiotika.
Postižení gingivy je velice časté také u AIDS, leukémií, poškození
po užívání léků apod.
Parodontitida je velice časté onemocnění,
které postihuje asi třetinu obyvatel České republiky. Muži a ženy jsou
postiženi přibližně stejně. Nejčastěji se nemoc manifestuje v období
35- 40. roku života.
Se stoupajícím věkem se četnost choroby zvyšuje.
Pokud do parodontitidy počítáme i chronický zánět dásní, který je
předstupněm choroby, tak je zasaženo asi 85% populace, tedy číslo enormní.
Tato nemoc plus zubní kaz jsou v podstatě nejčastějšími
nemocemi vůbec.
Největší nepříjemnost pro pacienta s parodontitidou ( pokročilou) je
viklavost a postupné vypadávání zubů.
Na
první pohled by se mohlo zdát, že se jedná o poměrně nezávažnou
chorobu, ovšem existují studie z USA, které tvrdí, že těhotná žena
s parodontitidou má asi 7× větší pravděpodobnost potratu či narození
dítěte, které má nízkou porodní hmotnost.
Studie dále uvádějí, že
stomatologická léčba u těchto žen by zabránila asi každému pátému
předčasnému porodu.
Parodontitida však zvyšuje rizika komplikací u lidí
s cukrovkou, srdečními či plicními
nemocemi.
Velké množství bakterií se totiž může při konzumaci
potravy či žvýkání dostat do krve ( děje se tak i normálně u zdravého
člověka).
Člověk s vadnou srdeční chlopní či po její náhradě je
ohrožen vznikem endokarditidy, která je v řadě případů
smrtelná. Takových to příkladů je celá řada. Uvádí se také vyšší
riziko vzniku cévní mozkové příhody – mrtvice.
Příznaků a projevů nemoci je celá řada. V zásadě dochází
k snižování množství cementu zubního, likvidaci závěsného
aparátu zubu, a rozvolnění tzv. gingivodentálního
uzávěru ( struktury, která pevně drží zub ve výchozí poloze).
Gingivální kanálek, prostor okolo zubu mezi ním a dásní, který je vždy
přítomen a je zcela fyziologický, se začíná rozšiřovat do patologického
parodontálního chobotu. Epitel zde prorůstá a nadzvihuje
dáseň, proto se parodontální chobot s progresí nemoci dále zvětšuje.
Do
těchto prostor se nevyhnutelně dostávají zbytky potravy, ve kterých se
pomnožují škodlivé bakterie, to vše udržuje zánět periodontia –
prostory okolo zubu – ozubice, zánět gingivy, což akcentuje všechny
zmíněné procesy, vzniká tak bludný kruh.
Závěsný aparát zubu je destruován, ubývá cementu a dále je
resorbována přilehlá kost, což vše vede k obnažení zubního
krčku ( který normálně nelze vidět) a
k viklavosti až k vypadávání zubů.
Gingivitida a celkově parodontitida se projevuje zarudnutím a edémem
struktur, dáseň má tendenci krvácet ( tíže krvácení od
nejmenšího stupně, kdy dáseň krvácí po čištění zubů, až po
stádium, kdy krvácí spontánně). Při zánětu periodontia a hlavně
apikálního prostoru může dojít k tzv.
retrográdní pulpitidě, tedy
zánětu dřeně zubu, kdy se bakterie šíří kořenovým systémem zubu.
Záněty dřeně jsou navíc velice bolestivé a
vystřelující. Objevují se hlavně v noci, kdy je
v hlavové části těla více krve.
Dalším příznakem, který může
obtěžovat pacienta a také jeho okolí, je rovněž nepříjemný
zápach z úst.
Prevence parodontopatie
Prevence je u těchto onemocnění velice důležitá, a proto jí je
věnován celý odstavec. Zcela esenciální preventivní metoda je
pravidelná a důsledná orální hygiena.
Na prvním místě čištění zubů vhodným zubním
kartáčkem, nesmírně je důležitá správná technika
čištění ( edukaci by měl podávat stomatolog na modelu).
Čištění zubů odstraňuje zubní plak. Bez zubního plaku není zubního
kazu, není zánětů a parodontitidy.
Člověk by si měl čistit zuby alespoň dvakrát denně,
v ideálním případě však po každém jídle.
Ke klasickému kartáčku by
měl mít k dispozici zubní nit či mezizubní
kartáček, který odstraňuje zbytky potravy z mezizubních prostor,
kam se normální kartáček nedostává.
Velkou chybu dělají lidé, kterým
při čištění zubů krvácejí dásně, a proto si inkriminované oblasti
čistí méně či vůbec, a myslí si, že tím dáseň šetří. Opak je
pravdou, neboť v těchto místech se pomnožují bakterie, které celý
problém ještě zhorší.
Obecná rada také spočívá v tom, že člověk se zdravým chrupem se
vyvaruje celé řadě problémů, neboť zkažené zuby mohou být místem
fokální infekce: v zásadě se jedná o to, že ve zkažených zubech se
udržuje chronické onemocnění, odkud se mohu šířit bakterie, či jejich
toxiny a produkty do organismu a vyvolávat záněty ledvin, srdce, plic, mozku
atd. Je vyšší riziko imunopatologických odpovědí organismu. U lidí se
sníženou imunitou ( imunodeficitem z jakékoliv příčiny) je riziko těchto
závažných komplikací ještě vyšší , riziko je i u lidí po infarktech,
onkologické léčbě atd.
Léčba parodontopatie
Léčba parodontopaií náleží do rukou stomatologa. Ten
vyšetří chrup, využívá parodontální sondy, kterou vkládá do
parodontálního chobotu, zjišťuje jeho hloubku a podobně.
Dále pořídí
rentgenový snímek chrupu. Léčba spočívá k odstranění kazů, zubního
plaku, kamene, použití speciálních přípravků hubících bakterie apod.
Někdy je nutná chirurgie k odstranění cyst, zničené zuby se
odstraňují.
Periodontitida
Je zánět v okolí kořenového apexu zubu– periodontitis
apicalis. Příčin vzniku nemoci je řada, ovšem velice často je to prostup
infekce z dřeně zubu kanálkovým systémem zubního kořene. Dále se může
jednat o poškození při traumatu nebo terapeuticky užívanými látkami.
Existují dvě formy nemoci: akutní a chronická.
a) akutní forma periodontitidy se projevuje
vznikem zánětu, kdy se tvoří zánětlivá tekutina, která později zhnisá.
Zánět přechází i na kost zubního lůžka, která díky zvýšené
aktivitě osteoklastů ( buněk v kosti, které odstraňují kostní tkáň) se
zmenšuje. Vzniká zde obraz hnisavé osteomyelitidy.
Pokud není umožněno hnisu odtékat ( trepanace zubu či jeho extrakce),
dojde k jeho hromadění mezi kostí a okosticí (periostem), periost je velmi
dobře nervově zásoben ( na rozdíl od kosti samotné), a proto jeho
napínání hnisem, který nemá kam jinam odtéct, je velmi
bolestivé. Pod periostem se hromadí hnis až do vzniku
subperiostálního abscesu.
Okolní měkké tkáně jsou prosáklé otokem.
Subperiostální absces po dovršení svých objemových možností praská,
periost není drážděn a bolest mizí. Hnis se provalí do dutiny ústní –
vzniká vnitřní píštěl nebo na kůži- zevní píštěl, která je méně
častá. V nepříznivých situacích se může zánět šířit měkkými
tkáněmi dále- vzniká tzv.
flegmóna a dále může být postiženy další
části kosti.
Jindy forma akutní přechází do formy chronické
b) chronická forma je mnohem častějším nálezem
než forma akutní, ze které může vzniknout ( při dobrých anatomických
poměrech, kdy je umožněn odtok hnisu) nebo může vzniknout de novo.
Chronický absces se ohraničuje granulační tkání a vznikají tzv.
zubní granulomy. Tento granulom může být sterilní (
neobsahuje bakterie) či v něm mohou bakterie perzistovat a vyvolávat akutní
exacerbace (znovuvzplanutí) nemoci. S klinickou formou se pak liší velikost
granulomu, který může mít i formu cysty- cystogranulom, který obsahuje
hnízda epitelových buněk.
Okolo apexu kořene zubu se může vytvářet v důsledku zánětlivé
iritace a proliferace Malassezových buněk – (buňky z Hertwigovy
kořenové pochvy) cysta, která se označuje jako radikulární
cysta.
Tato cysta je vůbec nejčastějším cystický
nálezem. Je to tzv. cysta odontogenního původu ( vedle např.: folikulární
cysty, primordiální apod.). Je orientována tak, že je centrována na zubní
kořen, který obklopuje.
Cysta se zvětšuje a likviduje přilehlou kost.
Klinicky se často vůbec neprojevuje.
Další názvy: onemocnění dásní, gingivitida, parodontitida, parodontóza, paradentóza, atrofie parodontu, onemocnění dásní a přilehlých struktur, periodentitida
Léčba paradentózy
Léčba parodontózy – Onemocnění parodontu se nazývá parodontitida. (laicky parodontóza nebo paradentóza).
- Co je parodontitida? (parodontóza, paradentóza)
- Parodontitida je onemocnění parodontu. Parodont se skládá ze čtyř tkání:
- -Dáseň
- -Alveolární (čelistní) kost (kam je zub vsazen)
- -Cement pokrývající povrch kořene zubů
- -Kolagenní vlákna, která kotví zub v jamce v čelistní kosti
- Pokud je parodont zdravý, dáseň je krásně růžová, pevná, nekrvácí po sondáži.
- Co je příčinou parodontitidy?
Příčinou parodontitidy je chronický zánět dásní. Tento zánět může začínat zcela nenápadně a může se projevovat pouze občasným krvácením z dásní, při jídle nebo během vykonávání ústní hygieny.
Příčinou zánětu dásní je přítomnost plaku u krčků zubů a pod dásní, tedy nedostatečná ústní hygiena. Z plaku (díky minerálům ve slinách) vzniká zubní kámen. V plaku a v zubním kameni najdeme žijící bakterie.
Bakterie pak produkují toxiny, které působí na dáseň a čelistní kost a na vlákénka držící zub v kosti. Vše se začne rozpouštět a vzniká parodontitida.
- Již pokročilou parodontitidu můžeme poznat pomocí těchto příznaků:
- -Krvácení z dásní
- -Putování zubů
- -Odhalování krčků
- -Zápach z úst
- -Viklavost zubů
- Je parodontitida dědičná?
Primární příčinou vzniku parodontitidy je vždy plak a s ním související zánět dásní. Dědičná však může být rychlost, jakou se onemocnění probíhá. Pokud je však výborná hygiena ani i u pacientů s genetickým rizikem nedochází ke vzniku parodontitidy.
A co kouření?
Kouření velmi negativně ovlivňuje průběh a rychlost parodontitdy. Kouřením si totiž blokujeme naše obranné mechanismy proti parodontóze a nemoc pak probíhá rychleji.
Dá se nemoc léčit?
Ano, parodontitidu můžeme léčit. Nejprve upravíme hygienu a naučíme pacienta správnou techniku čištění zubů. Zároveň odstraníme naddásňový i poddásňový zubní kámen (v kterém rovněž přebývají bakterie) – s touto fází nám vydatně pomáhá hygienistka.
Po úpravě hygieny následuje další fáze léčby. V případě hlubokých parodontálních chobotů (kapes kolem zubů) jsme s pomocí mikrobiologické laboratoře schopni zjistit, jaké bakterie se v parodontálních chobotech nacházejí. V některých případech je pak možnost přeléčení bakterií pomocí antibiotik (cíleně podle bakterií, které se tam nalezly) a ošetření parodontálních chobotů (kapes) laserem.
Někdy je nutná také chirurgická léčba.
V některých indikovaných případech umíme nahradit i již ztracenou kost. Doplníme ji novou nejčastěji syntetickou kostí. Toto ošetření se nazývá augmentace.
Pokud se u pacienta parodontitida stabilizuje, zveme si pak pacienty na pravidelné kontroly (většinou 1x ročně), abychom mohli odhalit případné zhoršení stavu onemocnění.
Pokud se chcete objednat na konzultaci, objednejte se zde (odkaz na objednávací formulář)
Léčba obnažených krčků – Pokud Vás trápí odhalené krčky, je možné chirurgicky pomocí štěpů ze sliznice z patra nebo pomocí umělých membrán tyto defekty překrýt. Také je možné pomocí štěpů vytvořit více „připojené dásně“, která tak pak lépe odolává ústním tahům.
parodontitida
Parodontitida (nesprávně parodontóza, paradentóza, paradontóza) je chronické zánětlivé onemocnění závěsného aparátu zubů (parodontu), který je tvořen dásní, alveolární kostí (ve které je zub usazen), cementem pokrývajícím povrch kořene zubu a systémem vazivových vláken kotvících zub do kosti. Jedná se o jedno z nejčastějších onemocnění, trpí jím až 60 % dospělé populace. Bohužel je to také onemocnění poměrně zákeřné, které na sebe u některých pacientů po dlouhou dobu příliš neupozorňuje a postižený netrpí výraznými subjektivními potížemi.
Počínající onemocnění
Parodontitida začíná jako chronický zánět dásní, který je způsobený dlouhodobě nesprávně prováděnou hygienou dutiny ústní (tedy čištěním zubů) nebo neléčením akutního zánětu dásní. Příčinou je působení mikroorganismů, jejichž množení podporuje zubní povlak i zubní kámen. Mezi počáteční projevy tohoto zánětu patří krvácení dásní při čištění zubů a někdy citlivostí na dotek.
Rozvinuté onemocnění
Když je ale diagnostikováno rozvinuté onemocnění, je již velmi obtížně léčitelné. Při rozvinutém onemocnění vznikají tzv.
parodontální choboty (postupné prohlubování dásňového žlábku okolo zubu, to umožní ještě větší hromadění škodlivých bakterií a zvýšení intenzity zánětu) a ztrácí se kost kolem zubů.
Rozvinuté onemocnění se již projevuje nepříjemněji – silnějším krvácením dásní, viklavostí zubů, bolestivostí zubů při skusu, putováním zubů, zápachem z úst a dalšími projevy. Nakonec dochází ke ztrátě zubů.
A tím zdravotní nepříjemnosti ještě nekončí. Mezi dalšími riziky plynoucími ze zánětu dásní je šíření bakterií z dutiny ústní do krve a následně do celého těla. Tyto bakterie mohou způsobit zánět srdečního svalu, zánět ledvin a zvyšují i riziko vzniku mozkové mrtvice.
Detailní diagnostika
Velmi důležitá je tedy včasná diagnóza, která umožní onemocnění v jeho počátcích zastavit. Proto je nutné chodit pravidelně na preventivní prohlídky a na dentální hygienu. Zároveň je dobré si uvědomit, že pokud provádíte správně hygienu dutiny ústní, čistíte si zuby správně, nejste parodontitidou ohroženi – bez nahromadění bakteriálního plaku parodontitida nevzniká.
Na začátku léčby samozřejmě stojí přesná diagnóza. Ta spočívá v klinickém vyšetření dásní a zubů, kdy zubní lékař nebo dentální hygienistka vyšetří jejich stav a zhodnotí kvalitu vyšetřovaných tkání, přítomnost zubního plaku a kamene, změří krvácení dásňové papily a přítomnost a hloubku chobotů.
Rentgenologické vyšetření pak pomůže zhodnotit přítomnost zubního kamene pod dásněmi, v chobotech a změny kostěného zubního lůžka. Mikrobiologické vyšetření (rozbor vzorku tekutiny z parodontálních chobotů) slouží k prokázání parodontálních patogenů. Na základě vyšetření pak lékař navrhne léčbu.
Mýty ohledně parodontitidy
O léčbě parodontitidy koluje několik mýtů, na které bychom Vás rádi upozornili:
Parodontitida se nedá léčit
Parodontitidu je možné léčit. Léčba rozvinutého onemocnění je však finančně a časově velmi náročná a není možná bez plné spolupráce pacienta, který musí bezpodmínečně dodržovat léčebný plán.
Léčit parodontitidu se finančně nevyplatí
I když je léčba časově i finančně náročná, je to stále nejlepší i nejlevnější řešení. Pokud dojde ke ztrátě zubů, chybějící zuby je nutné nahradit. Funkční náhrada bude finančně náročnější.
Nejdůležitější je používat správnou zubní pastu
Pasta však není vůbec zásadní. Hlavní je správná technika čištění zubů za použití zubního kartáčku a dalších pomůcek, která zaručí odstranění zubního plaku.
V čem spočívá léčba parodontitidy?
Úspěšná léčba stojí na dodržování přesných postupů, na důslednosti, komplexnosti a v neposlední řadě na úzké spolupráci mezi pacientem a ošetřujícím týmem.
Cílem léčby je snížit množství bakterií, které onemocnění vyvolaly. Postupně je tedy nutné, aby lékař odstranil všechna infekční ložiska z pacientova chrupu (zubní kazy a zuby, které už nelze zachránit) a všechny překážky čištění zubů (nevhodně a nepřesně zhotovené korunky nebo můstky, převislé nebo nevhodně tvarované výplně zubů).
Poté dentální hygienistka důkladně v několika návštěvách odstraní všechen zubní kámen a zubní plak nad okrajem dásní i pod nimi. Zároveň jsou pacientovi podána na základě výsledků mikrobiologického vyšetření nejvhodnější antibiotika, jejichž užívání trvá přibližně 2 až 3 týdny. Tím je dosaženo komplexního působení na bakterie a snížení jejich množství.
V případě, že jsou parodontální choboty příliš hluboké, je třeba ještě přistoupit k chirurgickým zákrokům, tzv. lalokovým operacím, kdy jsou očištěny kořeny jednotlivých zubů po odklopení dásní. Nakonec je nutné doplnit chybějící zuby, aby byla chrupu navrácena jeho funkční i estetická hodnota. Někdy je vhodné ještě provést plastickou operaci dásní.
Léčbou to nekončí
Takováto léčba bývá velmi úspěšná. Aby však byly výsledky léčby trvalé, je naprosto nezbytné, aby se pacient o své zuby staral správně doma. Tedy základem je kvalitně prováděná ústní hygiena. Na to dohlédne dentální hygienistka, která Vás naučí správnou techniku a doporučí Vám vhodné pomůcky. Pravidelné návštěvy dentální hygienistky jsou plánovány jednou za 3 až 6 měsíců.