Rubrika: Základy Autor: Elinor Selea
Abychom pochopili důležitost dýchání, je mnohem lepší, jestliže pohlížíme na člověka jako na energetickou strukturu a ne jako na hromadu hmotných částic. Prostřednictvím dýchání neustále přijímáme energii, abychom udržovali život v těle.
Významnou část energie přijímáme rovněž z potravy a vody, ale mnohem důležitější a vitálnější je energie, kterou přijímáme z okolního prostředí prostřednictvím vzduchu.
Potrava zprostředkovává určitou energii, voda zprostředkovává další druh energie a také vzduch zprostředkovává jiný druh energie, kterou potřebujeme pro udržování života. Z nich je nejjemnější energie ze vzduchu, která také udržuje ostatní dva druhy energie.
Na druhou stranu je známo, že člověk může vydržet desítky dní bez potravy, několik dní bez vody, ale bez vzduchu nemůže vydržet více než 2-3 minuty. Z toho můžeme vyvodit, že energie ze vzduchu je mnohem důležitější než ostatní dvě.
V určitých podmínkách lze energie, které přijímáme z potravy a vody, úplně nahradit energií ze vzduchu. Paramahansa Jogananda v knize „Životopis jogína“ popisuje případy dvou osob, Giri Bala z Indie a Terezy Neumann z Německa, které žili desetiletí zcela bez potravy a vody.
Vztah mezi dýcháním a psychikou
Vztah mezi dýcháním a psychikouZ uvedených poznámek vyplývá, že dýchání je základním procesem života a následkem toho představuje základní projev člověka, který si zaslouží, abychom mu věnovali mimořádnou pozornost. Spolu se vzduchem vniká do těla i jemná energie.
Mluvíme o základní energii života, o živoucím dechu Boha, o práně, o božském tvořivém dechu. Díky dýchání se velmi lehce dají ovlivnit tři základní aspekty člověka: myšlení, city, sexualita. Mezi těmito třemi existuje velmi pevný vztah. Vlivy, které přicházejí na jedné úrovni, se prakticky odrazí okamžitě i na ostatní úrovně.
Myšlení, city a sexualita mají společnou energetickou podporu, která je úzce spojena s dýcháním. Můžeme říci, že dýchání, myšlení, city a sexualita jsou v hlubokém a tajemném vztahu. Ve chvíli, kdy urychlujeme rytmus dýchání, přichází i mentální neklid, roste emociální citlivost a rovněž roste i sexuální blaženost.
Silné emoce vyvolávají změny rytmu dýchání, ruší mentální proces a ovlivňují sexuální citlivost.
Například, když má velmi emocionální bytost před zkouškou, stane se velmi citlivou, myšlení bude neuspořádané, přístup do paměti velmi obtížný, téměř nedokáže správně mluvit, dýchání bude neklidné, srdeční tep vzroste, rovněž sexuální podrážděnost může být zvýšená, některé bytosti v takovém případě zažívají stavy podobné orgasmu.
Druhy dýchání
Je známo, že ženy jsou velice citlivé. Jestliže některé ženy prozkoumáme, zjistíme rovněž, že jejich dýchání je mnohem povrchnější, než u mužů, u kterých je z větší části plicní. Konkrétně bylo zjištěno, že existují tři druhy dýchání: břišní (brániční), hrudní (žeberní) a klavikulární (horní částí plic).
První sestává z klesání a vzestupu břišní bránice, druhé probíhá skrze roztahování žeber (nejrozšířenější dýchání v dnešní době) a třetí klavikulární dýchání se děje zvedáním ramen a klíčních kostí. Břišní dýchání umožňuje nejrozsáhlejší pohyb plic, zajišťuje rovněž vstřebání vyššího množství čerstvého vzduchu z jednoho nádechu.
Navíc tento druh dýchání zajišťuje masáž orgánů v břišní dutině a energetizuje solar plexus bytosti se všemi blahodárnými výsledky, které z toho vyplývají. Hrudní dýchání se děje skrze pohyb dolních žeber, zajišťuje jen lehké roztažení plic a malé množství vdechnutého vzduchu, které vyvolává i vyšší kmitočet rytmu dýchání se všemi důsledky, které z toho vyplývají.
Klavikulární dýchání je nejslabší, protože do plic proniká nejmenší objem vzduchu, zajišťuje pouze povrchní ventilaci vyššího pásma plic a to je příčinou, občas neznámou, mnoha poruch a psychosomatických nemocí.
Určit tyto tři druhy dýchání je možné, pokud se položíme na záda a jednu ruku umístíme na břicho, na břišní prohlubeň, druhou z boku na žebra, tím si velmi zřetelně uvědomujeme jednotlivé dýchací pohyby. Během celé fáze vdechu mohou ruce sledovat nejprve břišní, pak hrudní a konečně klavikulární fázi dýchání.
Jednoduché cviky pro kontrolu dýchání
Jestliže máte před zkouškou, jste plní emocí, dýchejte břišně a hrudně co nejhlouběji a starejte se o to, abyste úplně vyprázdnili plíce, poté co jste 5-6 vteřin zadržovali dech při plných plících.
Když jste velmi stresovaní, hluboce vydechněte všechen vzduch z plic (přitom předkloňte trup dopředu, abyste umožnili lepší vyprázdnění plic). Potom pomalu nadechněte břišně a hrudně.
Opakujte několikrát tento způsob dýchání a dostaví se stav klidu, vyrovnanosti a vnitřního míru.
Vědomé dýchání
Následující etapa spočívá v uvědomování si rytmu dýchání. Poskytněme trochu pozornosti a uvědomění si nádechu a výdechu. Nemusíme dělat nic jiného, jen toto: „podívat se“ (vnitřně) na nádech a výdech, aniž bychom nějak působili na rytmus a hloubku.
Je to podobné, jako bychom si prohlíželi dýchání někoho jiného. Pozorujeme, ale nijak neměníme. Když máme trochu volného času, když jdeme po ulici, nebo když na něco čekáme, mohli bychom si uvědomovat proud nadechnutí a vydechnutí.
Je to velmi dobrý cvik, který se bude rychle odrážet i na jiných úrovních bytosti, se kterými je dýchání v pevné souvislosti. Neprodlužujte příliš délku tohoto cviku. Ale můžete zvyšovat frekvenci provádění cviku.
Jestliže ho budete provádět 2-3 denně 15 minut, zajistíte tak velmi dobré uvědomění si dýchání a mnoho dalších blahodárných účinků.
Také bychom si měli navyknout hluboce dýchat, stát se vědomými při vlastním dýchání, dělat procházky na čerstvém vzduchu (hlavně na horách), co nejlépe větrat náš byt (i v zimě). Je několik doporučení, které jsme mnohokrát slyšeli, ale často stejněkrát zapomněli. Je třeba pochopit, že bez přísné kontroly elementárních činů bytosti nemůžeme v našem životě dosáhnout něčeho opravdu velkolepého.
Duchovní výsledky tohoto dýchacího procesu
O dýchání můžeme říci, že je to oběť, kterou fyzické tělo přináší Bohu a On to oceňuje a daruje nám život. V Indii bylo řečeno, že pokud budeme dávat pozor na nádech a výdech, zjistíme, že vždy vzniká specifické proudění vzduchu skrze kanály dýchacího systému.
Při nádechu vzniká zvuk, který můžeme vyslovovat jako slabiku SO, a při výdechu je zvuk vyvolán skrze proudění vzduchu, které můžeme vyslovovat jako slabiku HAM. Pokud spojíme tyto dvě slabiky dosáhneme SO HAM, jednu z nejuctívanějších manter z Véd, která se překládá „já jsem On“.
To znamená, že je uvědomována totožnost mezi osobním já (mikrokosmem) a absolutním já (makrokosmem). Takto skrze proces dýchání člověk opakuje přibližně 21600x denně mantru SO HAM, která nás dává do rezonance s podstatou bytosti.
Měli bychom o dýchání přemýšlet jako o božském daru a tak budeme mnohem více zaměřovat pozornost na Něho.
Naše tělo začíná „dýchat“ již od chvíle oplodnění
Každá buňka těla se rozšiřuje, stahuje, odpočívá podle velice přesného vnitřního rytmu, který je vyjádřen skrze dýchání celého těla v okamžiku plození. Tento první pohyb je základní matricí naší existence. Všechny ostatní fyzické a biologické modely vznikají z tohoto.
Ačkoliv stojíme, běháme do kopce nebo hluboce spíme, dýchání působí jako rezonanční přítomnost a přináší vliv do všech ostatních procesů v těle, od chemických reakcí na buněčné úrovni až k našim psychickým a citovým stavům. Z tohoto důvodu, jestliže je dýchání změněno nebo omezeno určitým způsobem, všechny naše pohyby budou porušeny.
Dýchací rytmus je dokonalé zrcadlo změny života. Jestliže nejsme schopni integrovat určité změny do našeho života, budeme klást vnitřní odpor, který se bude projevovat skrze změnu přirozeného rytmu dýchání. Volně dýchat je z určitého hlediska aktem odvahy.
Tendence ke stagnaci, připoutanost ke známým aspektům života a k našim mentálním zvyklostem jsou věci, které zničí tvořivost a schopnost žít svobodně. Proto bychom měli odstranit překážky v cestě dýchání, které jsme si doteď postavili.
Tanec energie
Na první pohled obvyklý čtenář jogínského textu bude zdrcen velkým počtem a zdánlivou složitostí ásan (jogínských poloh) a dalších jogínských technik. Protože jsou lidské pohyby prováděny logicky, můžeme zjednodušit a zároveň prohloubit poznání těchto prastarých praktik, pokud integrujeme principy, které jsou základem všech pohybů. Toto není primárně fyzický nebo mechanický proces.
Každá matrice neboli princip pohybu je v přímé souvislosti s určitým modelem organizace vědomí a tento je následně ovlivňován dýcháním. Jestliže se naučíme volně dýchat, naučíme se svobodně myslet a také svobodně žít. Jogínské polohy, zdánlivě statické, předpokládají ve skutečnosti vnitřní pohyb, určitý tanec energie v bytosti.
Tvar, který lidské tělo zaujímá při každé ásaně je tím, co vyvolává tyto subtilní a přece silné vnitřní pohyby energie. Nezasvěcenec nevnímá žádný pohyb, ale ten, kdo se umí podívat, pozná, kdy je ásana prováděna správně. Když se pohybuje tanečník, přemisťuje se v prostoru a jeho energie má tendence rozšířit se díky úsilí, které vykonává.
V józe usměrňujeme pohyb uvnitř těla a takto svými pozitivními účinky tělo regenerujeme a pročišťujeme. Naladit se na své dýchání je jako učit se tančit s partnerem. Nejprve je třeba přizpůsobit se partnerovi – jak a kdy se pohybuje. Aby ses stal dobrým partnerem dýchání, musíš být otevřený a nechat jej, aby vedl všechny kroky.
Budete-li toto provádět, budete se cítit jakoby jste tančili sami se sebou. Do té míry, do které se toto uskuteční, získáte větší dovednost, rozdíl mezi vedoucím a vedeným zmizí a zůstane jenom tanec.
„Jsme dýchání“
Dýchání je jak nevědomým, automatickým procesem, tak i tím, co může být na vědomé úrovni mentálně kontrolováno. Kdokoli zkoušel hlouběji dýchat a používal k tomu surové a agresivní metody, zjistil, že mechanické úsilí způsobí jenom ještě větší omezení jeho přirozeného dýchacího pohybu.
Jogíni rozvinuli složité komplexní metody kontroly dýchání spojené pod názvem pránájáma. Mezi stavem naprosté nevědomosti a stavem volní kontroly dýchání existuje třetí cesta, být jednoduše vědomi, že „jsme dýchání“ a dovolit dýchání, aby se přirozeně vyvolávalo, aniž bychom na ně působili.
Vnitřní postoj prvních jogínů
Následující postupy nám pomohou naladit se na proces dýchání. Nejdůležitější postoj, který je třeba při provádění takového cviku mít, je otevřenost a přijímání. Je důležité věnovat pozornost všem vnímaným pocitům. Žádný pohyb, myšlenka ani impuls nebudou pokládány za bezvýznamné.
Toto uvědomování, které přesně neurčuje ani netřídí, nám umožní proniknout velice hluboko za běžnou omezenou perspektivu. Stejný vnitřní postoj umožnil prvním jogínům objevit techniky, které dnes známe.
Díky znovuprožívání tohoto postoje můžeme objevit vnitřní význam jogínské praxe a přejít tak mimo úroveň povrchních prožitků.
Volíme přítomnost
Dýchání celého těla se účastní života celé bytosti.
Pokud se neustále vracíme k podstatě povahy dýchání, můžeme odstranit ztuhlost minulosti a představy budoucnosti a přijímat radostně šanci, kterou nám nabízí následující nádech nebo výdech.
Naladění se na vlastní dýchání představuje rozhodnutí, které vyvolá mnoho transformací v naší bytosti. Ve chvíli, kdy ho učiníme, začínáme se odpoutávat od minulosti a budoucnosti, abychom prožili co nejvědomějším způsobem přítomnou chvíli.
První technika
Tento cvik lze provádět v jakékoliv poloze: v leže na zádech, na boku nebo na břiše, když zaujímáme jogínskou polohu, nebo při provádění jiných činností. Pro tento cvik jsme vybrali dvě polohy, abyste mohli jasněji pociťovat kývavé pohyby, které dýchání vyvolává. Je ale dobré vyzkoušet i další polohy, neboť každá vám přinese nové informace.
Začněte ve stoje s nohama od sebe. Pokrčte kolena a předkloňte se. Ponechte hlavu, krk a paže uvolněné. Jestliže tato poloha není pohodlná, kvůli protažení zad nebo nohou, můžete tento předklon provádět, když sedíte na židli s nohama od sebe. V této variantě musí hlava viset mezi nohami a paže podél nich.
Začínejte pociťovat, jak dech přichází a odchází z těla. Zjistíte, že existuje krátká chvíle zastavení mezi roztažením a stažením, kdy tělo a dýchání zůstávají klidné. Tyto přestávky se podobají přestávkám zhoupnutí kyvadla ve chvíli dosažení nejvyšší amplitudy.
Vnímejte nyní jak z nehybnosti a klidu se dýchání roztahuje a pohybuje námi, poté se stahuje a opět námi pohybuje a vrací se do klidu, než začne nový cyklus.
Druhá technika: kývání celého těla
Vyjděte ze stejné polohy jako při předchozím cviku a představujte si, že vaše kosti jsou jako lehké vločky, které nadnáší proud dechu. Vzdejte se tomuto proudu. Malá přemísťování, otáčení, roztáhnutí a stáhnutí se vyvolávají v celém těle. Zůstaňte tak, aby jste „byli dýcháním“. Nyní se snažte co nejpřesněji vnímat způsob, kterým jste ohnutí.
Cítíte páteř, jak stoupá a klesá? Můžete vnímat pohyb lopatek? Cítíte, jak páteř mění tvar s nádechem a s výdechem? Účastní se vaše paže pohybu také nebo je cítíte jakoby odtržené od středního toku dýchání? Hlava a krk pulzuje lehce a pohybuje se současně s nádechem a výdechem? U kterých částí těla cítíte, že se „účastní“ procesu dýchání a které ne? Spontánní účast našeho těla na činnosti dýchání se vyvolává, když už vůlí nekontrolujeme tento proces a přejeme si, abychom dýcháním „byli pohnuti“. Otevřená ústa, uvolněné svalstvo a hluboký vzdech (párkrát přitom, když vydechujeme ústy) nám mohou velmi pomoct, abychom se uvolnili a oddali. Když jste skončili, dejte páteř do dřívější polohy, můžete si také pomoci rukama, které opřete o kolena. Zůstaňte tak ještě chvíli a uvědomujte si způsob, jak dýchání nadále pohybuje vaším tělem.
Zveřejněno v časopise Regenerace (7/2004).
Tweet
Dýchání :: Selavis
DÝCHÁNÍ
NENÍ JEN NÁDECH A VÝDECH
Dýchání tj. respirace je jedna
z nejdůležitějších podmínek života nejen lidského, ale
na celé planetě Zemi. Nejedná se pouze o nádech a výdech (příjem
kyslíku a vydávání oxidu uhličitého v živých organismech),
jak by se mohlo zdát. Je to složitý proces metabolismu organismu
probíhající v buňkách, připomínající hoření.
- Víte, že pokud by člověk celý život dýchal bráničním způsobem, proces stárnutí by se zpomalil o 30 až 40 let?
- Víte, že bychom se vyhnuli většině nemocí, kterými lidstvo trpí a to nejen tělesných, ale i duševních? Víte, že byste se cítili vitálněji a šťastněji?
Už
dávno víme, že všichni dlouhověcí lidé dýchají pomalu. Když
se jednoho 130-letého Inda zeptali, jaké tajemství se skrývá za
jeho dlouhověkostí, odpověděl, že správné dýchání. Dýchal
jednou za minutu. Čím hlouběji a
méně člověk dýchá během minuty, tím má delší a kvalitnější
život.
Co
potřebujeme k životu více než potravu a dokonce více než vodu? Bez
jídla vydržíme až 40 dní… Ale
bez vzduchu vydržíme jen několik málo minut…
PROCES
NORMÁLNÍHO DÝCHÁNÍ
Vzduch
se dostává přes dýchací cesty do plicních sklípků.
V plicních
sklípcích prostupuje kyslík ze vzduchu přes tak zvanou
alveolokapilární membránu do krevního řečiště, kde se ihned
váže na hemoglobin červených krvinek (erytrocytů).
Ty pak kyslík
dopravují do různých orgánů a částí těla. Následně
buňky kyslík odebírají a použijí je ke svému metabolizmu a do
červených krvinek pak „vracejí“ oxid uhličitý, který
je zplodinou metabolismu buněk.
Kromě
tohoto hlediska „vědy“, což je přísun kyslíku, existují
další pohledy na to, co všechno se při dechovém cyklu odehrává.
„Dech
je energie kolující naším tělem.“
DÝCHÁNÍ
VE „VYSPĚLÝCH“ ZEMÍCH VERSUS DÝCHÁNÍ PO ASIJSKU
Většina
lidí v naší euroamerické civilizaci neumí správně dýchat
a dusí se. Údajně se jedná o 75
procent lidí, kteří dýchají špatně.
Nezvládáme
zajistit ani správné fungování základních životních dějů,
natož pak pracovat s dechem k léčebnému využití. Dýcháme
většinou zcela povrchně, nezapojujeme správně břišní složku
dýchání.
Je všeobecně známo, že muži dýchají břichem a
ženy hrudníkem, proto mají muži méně problémů v dutině
břišní a ženy méně v oblasti hrudníku. Ženy se také, ve
snaze o ploché bříško, „vyboulení“ břicha, při
břišním tj.
bráničním dýchání brání a považují je za
„společensky nepřijatelné“.
A
na druhé straně máme Asii. Ve většině kultur Asie a v
jejich lékařských systémech hraje správné dýchání a jeho
různé léčivé obměny nesmírně důležitou roli.
A
od nich se budeme v SELAVISU hodně učit v našich „VIDEO LEKCÍCH“.
ŠPATNÉ DÝCHÁNÍ
Následkem
špatného dýchání je únava, špatný spánek. Nedaří se
nám zhubnout,
jsme nespokojení, podráždění, nemocní. Je jasné, že za všech
okolností nedýcháme stejně standardně, tedy nosem nádech – ústy
výdech.
Při józe je
dýchání jiné, než když si například dáváme do těla
v posilovně. Tam se snažíme o sladění dechu se způsobem a
tempem vykonávaného pohybu.
STRES
Stres je příčinou mnoha nemocí. Způsobuje
psychosomatická onemocnění. Stres zabíjí. Ve stresu dýcháme
opět špatně. Většinou dech více změlčíme a zrychlíme,
tudíž dýcháme povrchně místo toho, abychom ho prohloubili
a zklidnili. Znovu dusíme organizmus, své nitro a duši.
Ve stresu, který je v moderním způsobu
života pro člověka opravdu dost velký, bychom se v první
řadě měli zamyslet sami nad sebou – jak dýchám? V případě,
že patříte k té většině, která se dusí, tak v první
řadě je třeba se naučit správně dýchat a cíleně na dýchání
myslet.
Přijďte za námi do „ON-LINE CVIČENÍ“
a naučte se s námi dýchat, trénujte několik minut denně a
za 21 dnů se vám „zdravé dýchání“ začne stávat rutinou.
LEKCE
DÝCHÁNÍ VE VIDEO LEKCÍCH SELAVIS
V SELAVIS
VIDEO LEKCÍCH se soustředíme na techniky jednoduché, lehce
proveditelné, účinné a bez rizika. Jejich společným základem
je zvládnutí plného jógového dechu, neboli bráničního dýchání
aneb dýchání do bříška. Správné dýchání dokáže
velmi pozitivně ovlivnit také naši psychiku. Udržujeme si tak
citovou rovnováhu, stres transformujeme
do energie, kterou využijeme v náš prospěch.
Při nácviku se
vám může stát, že se budou uvolňovat i vaše vnitřní bloky a
bolesti. Pokud se tak stane, je to velmi dobře. Vyplačte a
vyplavte bolest a úzkost, která vychází z vašeho nitra
klidnými, hlubokými, dlouhými nádechy a výdechy. Nelekejte se a
opravdu cíleně dýchejte i u pláče. Je to zcela normální.
Každý z nás
prožil za svůj život vnitřní bolesti, křivdy, ublížení a
většinou jsme úspěšně avšak nebezpečně pro naše zdraví vše
potlačili. Je to stejné, jako mít zánětlivý proces v těle
a nevědět kde je. Následně máme různé zdravotní problémy,
léčíme příznaky, ale ne příčinu. Abychom byli zdraví,
mladiství s plnohodnotným šťastným životem, je potřeba
začít léčit příčiny.
ENERGIE ZE STRAVY, ZDRAVÉHO POHYBU, ODPOČINKU A POSTOJE K
ŽIVOTU
Energii pro naše tělo získáváme nejen
dýcháním, ale i dalším velmi důležitým způsobem, a to je
strava, pohyb….a mnoho dalších. Přijímanou energii z dýchání,
stravy, pohybu a odpočinku můžeme výrazně ovlivnit.
Svoje zdraví, duševní i tělesnou
pohodou proto můžeme upravovat a řídit pomocí změn
v jídelníčku a také správným používáním dechu,
zdravým pohybem, odpočinkem, pozitivním nadhledem a postojem
k životu.
O všech těchto aspektech se dozvíte na
našich webových stránkách www.selavis.cz
a video lekcích, které pro Vás budeme průběžně připravovat.
Podle
starých čínských zdravovědných představ žije lidské tělo
proto, že se v něm pohybuje životadárná energie, která se
nazývá čchi. Část této energie, která pochází od rodičů
příliš změnit nemůžeme, co ale dokážeme, tak snažit se
z jejího „koláče“ ukrajovat pomalu, abychom si zachovali
delší zdraví i život.
DÝCHÁNÍ Z HLEDISKA ALTERNATIVNÍ MEDICÍNY
Alternativní
medicína a jiné, nové, holistické (celostní) přístupy
dokáží s dechem pracovat tak, že jeho prostřednictvím
uvolňují stres, bloky, bolest, zlepšují látkovou výměnu
v určitých orgánech apod.
HOLOTROPNÍ
DÝCHÁNÍ
Holotropní
dýchání např.
Grofovo holotropní dýchání je jedním z
psychoterapeutických směrů, který prostřednictvím práce
s dechem navozuje zvláštní, meditaci podobný stav mysli,
v němž je možno vrátit se až do prožitků spojených
s nitroděložním životem a snad i do životů
minulých …
Nedoporučujeme se individuálně pouštět do
takových složitých technik, jako je holotropní dýchání.
Doporučujeme je pouze pod vedením opravdu dobře vyškolených
a zkušených odborníků, protože jejich nesprávné provedení
může mít pro zdraví negativní následky.
FAKTORY
OVLIVŇUJÍCÍ SPRÁVNÉ DÝCHÁNÍ
- průchodnost nosu (nemoc: rýma, polypy, deformity…atd.)
- průchodnost horních i dolních cest dýchacích (nemoc: rýma, astma, bronchitida, zápaly plic…atd.)
- dobrá prostupnost alveolokapilární membrány (nemoc: plicní fibróza (zbytnění vazivové tkáně v plicích)
- dostatečná kvantita i kvalita červených krvinek (nemoc: chudokrevnost)
- nadmořská výška
- stereotypy
- zdravý pohyb….a další.
Více informací
o dýchání naleznete v našich VIDEO LEKCÍCH
Jak dýcháme, tak žijeme 4.75/5 (84)
Způsob jakým dýcháme odhaluje mnoho o tom, jak žijeme. Rytmus našeho dýchání odráží naše niterné emoce i mentální postoje k sobě, ostatním i k okolnímu světu. Pokud si budeme našeho dechu během každodenního života více všímat, můžeme získat nové pohledy a porozumění, a dokonce to může vést k transformaci našeho života.
Když pozorujeme dech v různých podmínkách můžeme vnímat, že rozsah a způsob našeho nádechu souvisí s naší schopností přijímat výzvy přítomného okamžiku. Způsob a rytmus výdechu zase souvisí s naší schopností nechat odejít věci známé a otevřít se neznámému – odpoutat se od našich naučených vzorců chování a věřit více intuici.
Můžeme si uvědomit jak se náš dech zablokuje, když máme strach nebo zakoušíme silné negativní emoce – dochází ke stažení svalů odpovědných za dýchání, aby se omezilo množství energie nutné pro zásobení právě těchto negativních emocí.
Opačně to funguje při zakoušení pozitivních emocí – dojde k uvolnění těla, svalů a dech se prohloubí – máme více energie na prožívání těchto pozitivních emocí.
Dech a vnímání obrazu „já”
Když se budeme hlouběji zabývat tímto pozorováním naučíme se vnímat jemné a neustále se měnící potřeby našeho těla, ale také začneme chápat jakým způsobem se mysl, emoce a dýchání vzájemně ovlivňují.
Když toto sebepozorování budeme provádět nejen v klidu, ale v obtížných životních situacích začneme si uvědomovat souvislosti, které běžně unikají naší pozornosti.
Pozorováním změn dechu v souvislosti s měnícími se okolnostmi a vnímáním našich postojů, napětí ve svalech, pozice těla (obzvláště polohy páteře) se můžeme dobrat až ke vztahu mezi dechem a vnímáním našeho obrazu „já“ – s vnímáním sebe sama. Naše dýchání, stejně jako vnímání sebe samých jsou velmi omezené.
Nesprávný dech zkresluje vnímání sebe i ostatních
Když získáme dostatečné množství obrazů toho, jak vnímáme sami sebe, můžeme si všimnout, že s určitou rezervovaností tyto obrazy pojmenovat, je spojena i zkušenost, že naše dýchání je stejně omezené jako naše představy o nás samých. Těsná, omezující struktura a zbytečné tělesné napětí, které brání přirozenému dýchání odráží naší omezenou představu o nás samých a zabraňuje nám vnímat sebe sama v pravé přirozenosti což vede k tomu, že i ostatní vnímáme zkresleně.
Měli bychom dýchat jako děti
Jako „dospělí“ dýcháme povrchním dechem, jen vrcholem hrudníku. Zcela jsme ztratili přirozené, spontánní, plné dýchání, které jsme zakoušeli jako děti. Takové dýchání se neomezuje pouze na hrudník, ale zahrnuje i břicho, bedra, záda a solární plexus.
Tento posun od plného dýchání k povrchnímu hrudnímu dechu je posunem z celostního vnímání našeho života a naší pozice ve světě – od zakotvení v břiše k egoisticky okleštěnému vnímání zakotvenému v horní části hrudníku.
Abychom znovu objevili sílu plného dechu a odblokovali čistou energii, které je nám vlastní musíme se naučit vnímat sami sebe vnitřním zrakem.
Tak objevíme zbytečná napětí spojená s chybným vnímáním sebe sama, která jsou často úzce spojená se vzorci našeho myšlení, cítění a chování a spotřebovávají značnou část energie, podkopávají naše zdraví a oddělují nás od naší skutečné podstaty. Skrze hlubší uvědomění si našeho dýchání a návratu zpět k plnému dechu, se můžeme dotknout energií uvězněných v těchto chybných vzorcích vnímání, tuto energii uvolnit a umožnit jí volně proudit.
Neschopnost plně vydechnout
Jednou z největších překážek k vnímání vlastního dechu a návratu k plnému – celostnímu dýchání je neschopnost mnoha z nás úplně vydechnout.
Asi nebude překvapením, že mnoho problémů v životě v sobě obsahuje naší neschopnost „nechat věci odejít“ nebo „odevzdat“ co je nezbytné, a počkat co život přinese.
Zatímco nádech souvisí se získáváním, tak výdech má souvislost s dáváním nebo odevzdáním. A plný nádech bez toho, abyste předtím plně vydechli je nemožný.
Je tedy zásadní pochopit, co přesně nám brání plně vydechnout. Pro mnoho z nás jde o věci, které už dále v našem životě nepotřebujeme.
Naše neschopnost plně vydechnout, zbavit se zbytků špatného vzduchu v plicích je analogická s naší neschopností nechat odejít staré postoje, představy, víry a názory, které už pro nás nemají žádný skutečný význam.
Neschopnost plně vydechnout na nejhlubší úrovni, odráží neschopnost nechat odejít naší vlastní představu o sobě samých.
Takže neschopnost plně vydechnout a „nechat věci jít“ znamená i neschopnost plně nadechnout.
Plný nádech
Plný nádech začíná v dolní části trupu a postupně se rozpíná přes podbřišek, bedra a hrudní koš. Aby k tomu mohlo dojít tak svaly a tkáně, které se tohoto pohybu účastní musí být ve stavu dynamické rovnováhy a harmonie naprosto osvobozené od jakéhokoliv napětí.
Tento pohyb ovšem není jen fyzickým jevem, ale má i svůj psychologický rozměr. Závisí na naší touze a schopnosti plně se zapojit do našich životů, brát v potaz vše kolem nás.
Stejně jako hluboký nádech oživuje všechny naše tkáně a vnitřní orgány, tak i naše pozorné vnímání sebe samých a našeho okolí oživuje naše vnitřní bytí.
Prázdný prostor
Plný výdech a plný nádech, nechat jít a získat nové – se nejlépe daří pokud jsme dostatečně vnitřně svobodní k tomu nechat odejít staré a známé a otevření novému a neznámému. Při výdechu se nezbavujeme jen oxidu uhličitého, ale i starých představ, napětí, postojů, pocitů a očekávání.
Při nádechu nezískáváme jen kyslík, ale nové dojmy ze všeho co nás obklopuje. Oba dva pohyby dýchání – nádech i výdech závisí na volném nebo prázdném prostoru, který je centrem našeho bytí.
Vnímání tohoto vnitřního prostoru (a ticha), které někdy zakoušíme v přirozené pauze mezi výdechem a nádechem, může sloužit jako kazatelem k neznámému. A právě toto vnímání neznámého je to, co nás může oživit a nasměrovat nás na cestu k celistvosti.
Žijeme tak, jak dýcháme
Naučíte-li se správně dýchat, vylepšíte si zdraví, dosáhnete větší výkonnosti i kreativity, dostanete se do pohody a nebude vás tak ničit stres. Víte, co je po staletí považováno za jeden z nejmocnějších léčivých prostředků dostupných lidstvu? Dech. Ač je dýchání jednoduché, automatické a pro většinu lidí nevědomé, ukrývá v sobě velkou sílu.
Dýchání je nejdynamičtější proces přeměny energie v lidském těle, který tuto energii dodává každé buňce.
Podceňované dýchání
Dýchání není jen kriticky důležité k uchování života, ale správné a vědomé dýchání může být rovněž cenným nástrojem umožňujícím vytěžit co nejvíc z každého úsilí. Ráda bych zvýšila povědomí o moci dechu a výhodách, které vám může přinést, a naučila vás, jak tuto skrytou sílu ovládnout ve svůj prospěch.
Síla dechu je často zastíněna dobou, v níž momentálně žijeme. Žijeme v období stresu a drtivého přehlcení informacemi.
Narodili jsme se do let, ve kterých je čas považován za cenný druh zboží, v nichž si stoupající požadavky na co nejlepší výkony vybírají obrovskou daň na naší pohodě a ve kterých se každý den honíme do úmoru v panice, že neudržíme krok se stále horečnějším tempem.
Zaměstnání od nás žádá více, než můžeme poskytnout. Vztahy s rodinou a přáteli trpí. Zanedbáváme tělesné zdraví, až naše těla začínají selhávat – zvyšuje se četnost chřipek a nachlazení, infekčních chorob, alergií, chronických nemocí, bolestí svalů, kloubů i páteře.
Snižuje se kvalita našeho spánku. Ztrácíme soustředění i tvůrčího ducha. Dochází nám energie. Pokoušíme se hektický život zvládat všemožnými pilulkami, které údajně léčí všechna duševní, emocionální i fyzická trápení.
Žijete ve stresu? Víte, že podporujete vznik oxidačního stresu a předčasné stárnutí? Naučte se stresu a pracovnímu vytížení přizpůsobit stravování a kontaktujte našeho nutričního poradce!
To však vůbec není nutné. Vlastníme totiž základní, vždy přítomný a přirozený nástroj, navíc tak lehce využitelný, že se budete ptát, proč vás to nenapadlo už dávno.
Tím nástrojem je vnímání vlastního dechu (jinými slovy uvědomování si, jak dýcháte).
Potíž je jenom v tom, že jsme zapomněli, jak správně dýchat. Přes zdánlivou prostotu dýchání si během dospívání většina z nás vyvine naprosto špatné dýchací návyky.
Nadechněte se!
Na svět přicházíme se schopností nadechovat vzduch plnými doušky. Jako děti dýcháme zhluboka za pomoci bránice (všeobecně přehlížený sval těsně pod plícemi) až do břicha. Jak stárneme, kvůli společenským tlakům, zlozvykům a pracovním omezením ztrácíme schopnost dýchat bránicí jako děti – svobodně, plnými, hlubokými a očišťujícími nádechy. Mnoho lidí přechází na mělké hrudní dýchání.
To může mít řadu příčin: špatné držení těla, nedostatek cvičení, těsné oblečení, strach či emocionální neklid. Mělce dýcháme ve stresu, při soustředění nebo ve znečištěném prostředí. Dýchání chvílemi ustává, zastavuje se (zadržujeme dech) a dýchací soustava je plná toxinů. Při normální aktivitě jsou nezbytné hluboké nádechy a výdechy, abychom dodávali tělu dostatek kyslíku a zbavovali se jedů.
Ve společnosti, jako je naše, se i tak jednoduchý úkol – dýchání – stává problémem. Práci s dýcháním přebírají svaly v horní části hrudníku, svaly krku a horní zádové svaly. A to vede k vyššímu krevnímu tlaku, rychlejšímu srdečními tepu a mělkému dýchání, které ústí v mnohé neduhy včetně bolesti hlavy, únavy, brnění v pažích, nespavosti, srdečních chorob a dokonce i nenadálých návalů horka.
Každodenní učení se dýchat
Při nikdy nekončícím úsilí o sebezdokonalení a lepší život přehlížíme skutečnost, že dýchání je vynikající prostředek, jak dosáhnout lepšího zdraví, zvýšit výkonnost a podpořit kreativitu. Není třeba žádných nákladných pomůcek či vybavení; k dosažení obrovských pokroků stačí minimální trénink a pár minut několikrát denně.
Dýchání nepohání jen všechny tělesné funkce, ale také představuje prostředek, jak bez námahy udržet bystrou pozornost, podpořit kreativitu, zachovávat si zdraví, dosahovat lepších výkonů. Je to hlavní cíl meditací, ale i výkonů atletů.
Jakmile se vám podaří navrátit dýchání do původního a přirozeného stavu jako v dětství, jen co si znovu vytvoříte automatický návyk, dostanete do ruky mocný nástroj k dosažení zdravého života, který vás bude naplňovat uspokojením. Nebojte se, není to žádná věda. Dýchání je energie. Energie života.
Cvičení „Hrbáč“
Udělejte si volnou chvilku a pohrajte si se svým dechem. Tentokrát zapomeňte na držení těla (pokud už jste na ně nezapomněli předem). Snažte se co nejlépe napodobit hrbáče Quasimoda, uvolněte páteř a nahrbte se. Ramena nechte poklesnout a bradu vysuňte kupředu, jako to možná děláte, když se několik hodin hrbíte nad stolem nebo počítačem.
A teď si všimněte, jak dýcháte. Pěknými, plnými hlubokými nádechy až do břicha? Nejspíš ne. Jste-li jako my ostatní, pravděpodobně nabíráte mělkými doušky vzduch jen do horní části plic. Proč? Protože to je snadné.
Teď se narovnejte, ramena stáhněte dozadu, zvedněte hlavu a několikrát se zhluboka, pomalu nadechněte. Všimněte si, jak rozdílně se přitom cítíte. Zaznamenejte, o kolik snáze proudí vzduch vaším tělem. Uvědomit si tento rozdíl je zásadně důležitým prvním krokem ke skutečnému vědomému dýchání a k dosažení dokonalého dechu.
Pro Bio-Life.cz: Zdravi4u.cz
Image: xedos4 / FreeDigitalPhotos.net
Naučte se správně dýchat. Budete šťastnější, ale i zdravější
Každý den se musíme nadechnout alespoň 20 000x. Jen tak zajistíme svému tělu dostatečný přísun kyslíku ke všem orgánům, aby mohly správně fungovat.
Nádech, výdech a nedýchat, slyšíme často u lékaře. Jedná se v podstatě o tři fáze dechu, z nichž každá plynule přechází v tu další.
Klidné a rovnoměrné dýchání je pro naše zdraví velmi důležité, protože harmonizuje tělo i mysl. Naopak rychlý a povrchní dech může způsobit stres, napětí a bolesti.
Většina lékařů se shoduje, že lidé dýchají nesprávně a nevědomky si způsobují mnoho zdravotních komplikací.
Jak tedy správně dýchat, abychom svému organismu dopřáli co nejvíc životodárného kyslíku? Dýchat bychom měli neslyšně, nosem a prodechnout až do břicha (to se pěkně i se žebry vyklene), nikoli jen do hrudníku.
Technice správného dýchání nás spolehlivě naučí každý instruktor jógy nebo jiných, nejlépe východních zdravotních cvičení (taj-či, čchi-kung apod.). Někdo by nám ho prostě měl alespoň jednou předvést a zkontrolovat naše první pokusy.
Pokud se nám nedostává času, postačí knížka (či spolehlivý internetový server) o józe či východních cvičebních technikách. A pak můžeme hluboký nádech a výdech trénovat, kdekoli to jen bude možné. Začít můžeme třeba na pracovišti, při šéfově hysterickém výlevu. To se intenzivní dýchání dostaví téměř samo a radostně!
Potřeba kyslíku při stresu se prudce zvyšuje, a pokud ho svému tělu v dostatečné míře nedopřejeme, dostaví se bolesti hlavy, šíje, únava. Jak těmto obtížím předejít, je nasnadě. Místo skleničky alkoholu nebo tabulky čokolády velikosti fotbalového hřiště začít intenzivně dýchat!
Že bychom měli přijímat kyslík a nikoli jen vzduch obohacený výfukovými plyny, je zřejmé. Studie z norského Osla nám to v plné míře potvrzuje. Porovnali vzorek stejně starých žen z podobného sociálního prostředí a stejné profese z průmyslové oblasti a z vesnice.
Ženy žijící v čistém prostředí měly až o 10 procent více červených krvinek a celkově lepší zdravotní stav než jejich vrstevnice z města. Za zamyšlení by stálo, co vlastně v ekologii značně průkopničtí Norové považují za znečištěnou oblast a jak by podobný výzkum dopadl u nás.
Ovšem je namístě jedno varování – při stresových situacích nebo hysterii může dojít naopak ke zrychlenému, ale mělkému intenzivnímu dýchání, odborně k hyperventilaci. První pomocí je igelitový pytlík, do kterého postižená osoba chvíli, ale opravdu jen chviličku, dýchá.
Intenzivní dýchání snižuje práh bolestivosti až o polovinu. Notoricky známé je dýchání při porodu nebo žlučníkové či ledvinové kolice. Méně rozšířené je povědomí o mírnění bolesti při úrazech nebo chirurgických zákrocích. Anestezii asi nenahradí, ale zmírnit utrpení může! Nevěříte?
Ani světově proslulý biochemik V. F. Frolov nevěřil, dokud se díky intenzivnímu dýchání nezbavil částečné paralýzy spojené s ústřelem sedacího nervu. Ostatně nemusíme chodit až do Novosibirska, odkud pan Frolov pochází. Stačí se podívat na jiného světově proslulého velikána, Krtečka. Jak ten umí dýchat při řízení autíčka nebo výrobě kalhotek ze lnu! Radost pohledět…
Efekt zmírnění bolesti také dobře znají všichni sportovci a pravidelně cvičící populace. Kouzelnou větičku „Prodýchejte to!“ opakuje jako mantru snad každý instruktor či trenér. Namáhané svaly se při důkladném „prodýchání“ nejen okysličí, ale také uvolní – a méně bolí. Což má pak blahodárný vliv na naši pevnou vůli…
Ale pozor – méně je někdy více a kvalita je lepší než kvantita. Počítají se opravdu jen hluboké, pokud možno pomalé a důkladné nádechy a výdechy. Opak – tedy přehnaně rychlé a povrchní dýchání – nám zaručeně uškodí. Minimálně se nám bude točit hlava.
Prohloubený dech nám lépe okysličí organismus, čímž se zvýší počet červených krvinek, což vede ke zneškodnění volných radikálů a k intenzivnější činnosti buněk.
Zajímavý pokus uskutečnili studenti lékařské fakulty z nizozemského Arnhemu. Milovníci hor se přeli s milovníky moře, kde je pobyt pro lidský organismus zdravější. Rozhodli se to exaktně zjistit, aby mohli výsledek doporučovat svým nemocným pacientům. V létě proto zkoumali sami na sobě stav krve, tlaku a další hodnoty po čtrnáctidenním pobytu u moře a stejně dlouhém pobytu v horách.
Výsledky u obou skupin byly jednoznačně spojené s pohybem. Aktivním milovníkům moře i hor se krevní testy zlepšily téměř totožně, zatímco povalečům nikoli. A to i navzdory zdravému vzduchu, stravě a odpočinku. Zajímavý námět k přemýšlení při polehávání na lehátku u moře, že?
Roztěkanost, neschopnost se soustředit, zvýšená chybovost, prostě den blbec, jak tento stav familiárně nazýváme. Částečně si i zde můžeme pomoci dýcháním.
K vyzkoušení je hned ráno, až si omylem rozšlápneme brýle spadlé vedle postele, vylijeme kávu pod stůl nebo při couvání narazíme do tyče dopravní značky, která tam ještě včera jistojistě nestála.
Stačí zklidnit mysl a intenzivně dýchat! Vzduch by měl proudit až do bránice. Bříško navzdory konvencím a dobrému vychování nezatahovat! Soustředíme se jen na svůj dech. Již po chvilce se naše mysl zklidní a veškeré patálie se zdají malicherné! Vždyť svět se nezbořil a my žijeme. Co víc si přát?
Tuto jednoduchou techniku používají i vrcholní manažeři před jednáními nebo lékaři před složitými operacemi. Proč bychom to tedy nezkusili i my? Jako bonus pro zlepšení nálady si po dýchání můžeme při stejné činnosti představit dva světové prezidenty (dle potřeby i víc prezidentů), jak s dlaněmi na povoleném břiše vyfukují vzduch z plic, čistě pro dobro lidstva!
Nejen léky a vhodná strava mohou léčit. Správné dýchání dle lékařů prokazatelně dokáže zmírnit vysoký krevní tlak, bronchitidu i astma.
Překvapivé je, že některým jedincům používajícím tuto techniku cíleně a dlouhodobě se snižuje až o stupeň tělesná teplota, což vede k pomalejšímu stárnutí.
Alespoň to tvrdí japonští vědci, kteří se technikou správného a intenzivního dýchání zabývají. Vedlejším produktem jsou dokonce i mizející šediny (!) a lepší pleť.
Někteří lékaři doporučují prohloubené a intenzivní dýchání i při dně, tedy nemoci metabolismu, při které stoupá množství kyseliny močové v krvi. Tuto nepříjemnou, a hlavně značně bolestivou nemoc lze ovlivnit nejen dietou, ale i intenzivním pohybem, nejlépe během, při kterém dochází k intenzivnímu dýchání.
Vhodné je zmínit i kuřácký kašel, který lze metodou intenzivního dýchání zmírnit. Samozřejmě v tomto případě je mnohem lepší metodou vyndat z úst cigaretu a věnovat se něčemu jinému, užitečnějšímu a zdraví prospěšnějšímu! Třeba pojídání oříšků a mandlí…
Pozor! Inhalujte jen pravé přírodní oleje, nikoli syntetické!
Jedle např. dokáže rozpouštět hleny, čistí vzduch a kladně ovlivňuje i pohybový aparát.
Máta peprná ulevuje zduřelým sliznicím, pomáhá při zánětu dutin, astmatu i kašli. Může zahnat i bolesti hlavy.
Citrón je vhodný nejen do čaje, ale i k inhalaci. Zmírňuje bolesti hlavy, pročišťuje vzduch, a dokonce snižuje krevní tlak.
Borovice léčí nemoci horních cest dýchacích, má antiseptický účinek a čistí vzduch. To proto se nám v lese dýchá tak skvěle, pokud zde ovšem neúřaduje kůrovec.
Skořice uklidňuje, mírní strach a dokáže i rozveselit.
Jasmín je považován za afrodisiakum.
Šalvěj působí proti špatné náladě a dokáže prý odehnat i zlé duchy z našich obydlí.
Levandule zaručeně zatočí s nespavostí, úbytkem sil a vyčerpaností.
Mravenci dýchají vzdušnicemi umístěnými nejen v hrudi, ale i v zadečku. Tím se nám Ferda nepochlubil!
Želvy mají velké houbovité plíce, které otevírají pohybem hrudních končetin.
Žížala dýchá celým povrchem těla díky speciálně uzpůsobené jednovrstvé pokožce. Julie byla prostě dokonalá!
Žralok proplachuje žábry proudem vody, ale musí při tom otevřít ústa. A pak že je neslušné si ústa na někoho otvírat!
Úhoř říční se trochu opičí po žížale. Kyslík dokáže vstřebávat až 60 procenty pokožky.