Zemřít na chřipku? Zas tak výjimečné to není

Sledujeme zemětřesení na nejvyšších postech Krajské zdravotní Janni Vorlíček

Je horší chřipka, nebo koronavirus? Jako laici bychom snad mohli vycházet ze statistik a historických svědectví.

Koneckonců, odhadované oběti španělské chřipky po první světové válce hovoří o 20 až 100 milionech obětí.

Ani odborníci se nedokážou shodnout na tom, kolik jich vlastně bylo a je to pochopitelné, vzhledem k možnostem komunikace té doby.

Foto: Deník

Co ale víme přesně, že v poslední chřipkové sezoně v ČR, tedy v letech 2019/2020 do počátku krizového stavu začátkem března, bylo podle dat Státního zdravotního ústavu ohlášeno celkem 267 klinicky závažných případů chřipkové infekce vyžadující hospitalizaci v režimu intenzivní péče, z nichž 55 lidí infekci podlehlo. Průměrně se uvádí, že na chřipku u nás zemře 1,5 tisíce lidí ročně, počty nemocných každoročně dosahují statisíců, a to platí co do procenta i v okolních zemích.

Covid-19 podle ministerstva zdravotnictví dostalo do neděle 11. října celkem 114 tisíc lidí od března tohoto roku, zemřelo na něj 948 lidí. Není to sice tolik jako průměr u chřipky, přesto je tato statistika podobná. Proč tedy nikdo u chřipky výjimečný stav nevyhlásil, ač výzev k ohleduplnosti a očkování od lékařů zazní dost a dost?

Na chřipku jsme si totiž tak nějak zvykli. Kdyby byla nová, stejně jako covid-19, provázela by ji stejná, nebo ještě přísnější opatření. Je to logické a pochopitelné. Každá nová nemoc s vražedným potenciálem je pro lidský rod katastrofou. Je naší povinností bránit jejímu šíření, a pokud to nepůjde, naučit se s ní žít tak, aby to neomezovalo život a ekonomiku státu.

Přistupujme tedy ke covidu-19 jako k chřipce. Vakcinace, zbytek promořit a ohleduplnost. Je to sice „prymulovina“, ale jakékoliv jiné opatření typu stanného práva či výjimečného stavu nás zruinuje všechny. Chudí přitom budou prvními a nejsmutnějšími obětmi. Prostě, naučme se s koronavirem žít jako s chřipkou.

Přečíst článek ›

Škoda Fabia koupeno v D Škoda Fabia první majitel, servisní knížka, koupeno v CZ Toyota C-HR nové vozidlo, servisní knížka, koupeno v CZ Škoda Octavia servisní knížka, koupeno v CZ BMW 1 první majitel, servisní knížka, koupeno v CZ Ford Focus první majitel, servisní knížka, koupeno v CZ Ford Transit Connect první majitel, servisní knížka, koupeno v D Ford Transit servisní knížka, koupeno v D, v záruce + PRODAT AUTO

PHARMA NEWS – odborný časopis

Přestože byla chřipka v minulosti velmi často podceňována, v současné době ji málokdo považuje za pouhou banální infekci. Jedná se o onemocnění, které každoročně postihne přibližně 5 – 15 % populace a které má pro světovou populaci závažné zdravotní i ekonomické důsledky. 

Chřipka je akutní infekce dýchacího ústrojí způsobená některým z chřipkových virů A, B nebo C rodu Influenza, čeledi Orthomyxoviridae. Viry chřipky se přenášejí kapénkovou infekcí a jsou vysoce nakažlivé. Dvakrát ročně vyvolávají sezónní epidemii chřipky – v zimě na severní polokouli, v létě na jižní. Jelikož tyto viry mění svou strukturu, epidemie se pravidelně opakují.

Mohou tak onemocnět lidé, kteří chřipku již prodělali, neboť protilátky nepůsobí na pozměněný virus. Chřipková epidemie má sezónní charakter a obecně je vázána na chladné období. V Evropě vzniká obvykle na přelomu kalendářního roku a zpravidla trvá 4 – 8 týdnů. K šíření chřipkového viru v Evropě většinou dochází od západu k východu.

Nejlepší prevencí je očkování Nejúčinnější ochranou proti sezónní chřipce je jednoznačně očkování, které má největší účinek jak ze zdravotního, tak i z ekonomického hlediska. Očkování se obvykle provádí v období před předpokládaným výskytem chřipky, tj. od září do poloviny prosince. Jelikož viry způsobující sezónní chřipku mutují, je třeba nechat se očkovat každý rok.

Lékaři v letošním roce očkování proti sezónní chřipce obzvlášť doporučují – očkovaní lidé díky němu mohou snížit riziko, že budou oslabeni běžnou chřipkou v okamžiku, kdy se setkají s pandemickou chřipkou.

Vakcinace vede k výraznému snížení nemocnosti u lidí v produktivním věku (u mladých osob je efektivita vyšší než 90 %) a ke snížení výskytu komplikací a úmrtnosti u osob starších nebo s jiným základním onemocněním (80% efektivita v prevenci úmrtí).

Odborníci také často poukazují na zvýšenou imunitu k jiným virovým infekcím horních cest dýchacích u lidí, kteří byli očkováni proti sezónní chřipce. Česká republika bohužel zaujímá v proočkovanosti proti sezónní chřipce v porovnání s ostatními zeměmi EU jedno z posledních míst.

V roce 2003 diskusní fórum Světové zdravotnické organizace naléhavě žádalo členské státy, aby se snažily o dosažení následujícího cíle: pokrytí starší populace vakcinací proti sezónní chřipce alespoň v 50 % v roce 2006 a v 75 % v roce 2010. Každoročně je přitom u nás proti sezónní chřipce naočkováno pouze 7 – 8 % obyvatel.

Pro koho je očkování vhodné Mezi rizikové skupiny, které jsou nejvíce ohroženy chřipkovým virem, patří: • Starší lidé – Obvykle jsou do této skupiny řazeny osoby ve věku 65 let a více • Lidé s následujícími typy onemocnění – Osoby s chronickým onemocněním (zejména dýchacího systému, srdce a cév, ledvin a jater) – Osoby s metabolickým onemocněním – Osoby s nedostatečností imunitního systému – Osoby s poruchou funkce průdušek a plic (tj. včetně poruch respiračních funkcí po poranění mozku, míchy, v důsledku křečových stavů nebo dalších neurologických

či svalových poruch)

OBÁVANÁ METLA LIDSTVA V ČR zemře každoročně v důsledku chřipky přibližně dva tisíce pacientů, což představuje přibližně 2 % všech úmrtí. Zatímco nejvyšší výskyt nemocných je zjišťován u školáků a u mladých dospělých, maximum počtu úmrtí je mezi seniory.

Studie Evropského centra pro prevenci a kontrolu nemocí (ECDC) pro celou populaci EU (přibližně 500 milionů obyvatel) dospěla k průměrnému počtu 125 tisíc úmrtí v důsledku chřipky za jeden rok (40 tisíc v mírných sezonách a až 220 tisíc v sezonách s rozsáhlou chřipkovou epidemií).

Tato statistika je tak dostatečným potvrzením velmi opomíjeného faktu, že na chřipku se umírá.

TYPICKÉ PŘÍZNAKY A KOMPLIKACE ONEMOCNĚNÍ Vzhledem k podobnosti klinických příznaků onemocnění souhrnně označovaných jako akutní respirační infekce (ARI) bývají jednotlivé respirační infekty často zaměňovány, což vede k podceňování chřipkové infekce i preventivní vakcinace.

Chřipka má obvykle tyto typické příznaky: onemocnění začne náhle, objeví se horečka přes 39 °C, která bývá provázena zimnicí, bolestí svalů a kloubů a bolestí hlavy. S odstupem několika hodin se přidává suchý dráždivý kašel a pálení v krku. Na rozdíl od mnoha dalších virových onemocnění není u chřipky výrazná rýma.

Horečka trvá obvykle 3 dny, pak postupně během dalších 2–3 dnů klesá. Postupně mizí také ostatní příznaky, nejdéle přetrvává kašel. Nápadná únavnost může trvat i několik týdnů. U mimořádných případů může chřipka končit úmrtím v prvních dnech onemocnění za příznaků těžké intoxikace, a to i u lidí do té doby zcela zdravých. Nekomplikované onemocnění trvá přibližně jeden týden, avšak u značné části případů dochází ke komplikacím, jako je např. zánět středního ucha, zánět dutin a zápal plic. Komplikace chřipky, zejména zápal plic, ohrožují především život osob oslabených

jinou chronickou nemocí nebo lidí ve vysokém věku.

Mýty a fakta o očkování proti chřipce 1) Očkování má význam jen pro oslabené jedince a seniory. U zdravých lidí si organismus dokáže sám poradit s chřipkovým virem. Chřipka není rýma. Je to virové onemocnění, na které každý rok v ČR umírá 2 tisíce lidí. Pokud se objeví nový virus, úmrtnost se dramaticky zvyšuje.

Tím, že každoročně onemocní asi 10 % populace (nejvíce přitom lidé právě v produktivním věku), způsobuje i „běžná“ chřipka obrovské ekonomické škody. Navíc ten, kdo je očkován, nechrání pouze sám sebe, ale i své okolí, protože nemůže chřipku na nikoho přenést.

Je tedy vhodné pro všechny, kdo mají ve svém okolí děti, těhotné ženy, starší osoby a osoby trpící nějakou chronickou nemocí. 2) Vakcíny jsou účinné jen proti chřipkovým virům, které byly rozšířené v předchozím roce, ne proti virům, kterými onemocní lidé v následující sezóně. Jedná se o naprosto mylnou informaci.

Světová zdravotnická organizace (WHO) vytipuje dle epidemiologických studií každý rok viry, které budou v dané sezoně způsobovat epidemii chřipky. Výrobci poté vyrábějí očkovací látky dle předepsaného složení. V posledních 10 letech byla vždy WHO v oblasti vytipování těchto virů velmi přesná.

3) Po vakcinaci se u lidí objeví ještě horší průběh chřipky, než kdyby nebyli očkovaní. Současné očkovací látky jsou zcela bezpečné a obsahují pouze části viru (rozbitý virus), který nemůže nikdy člověka nakazit.

Pokud existují případy, kdy někdo onemocněl brzy po očkování, nedostal chřipku z očkovací látky, ale byl nakažený již v době očkování nebo bezprostředně poté – dříve, než si tělo mohlo vytvořit protilátky (to trvá asi 10 dnů). Chřipku by tedy dostal stejně, bez ohledu na očkování. Toto mylné tvrzení může mít základ v nerozlišování termínů „chřipka“, „nachlazení“,

„viróza“, které mohou mít na první pohled podobné příznaky, ale jedná se

o jiné choroby. Asi stejně nelogicky by znělo, kdyby se člověk pokousaný psem bránil očkování proti vzteklině, protože se bojí, že by „vzteklina měla po očkování ještě horší průběh“. 4) Za očkování se nevyplatí utrácet peníze. Stačí se zásobit volně prodejnými léky. Cena vakcín proti sezónní chřipce je velmi příznivá – pohybuje se okolo 300 Kč včetně aplikace.

Kromě zdravotního efektu má významný účinek i z hlediska ekonomického, a to jak pro očkovaného jedince, tak pro jeho zaměstnavatele i stát (časté pracovní neschopnosti, využívání zdravotní péče). 5) S epidemií sezónní chřipky každoročně zápasí celá Evropa a nakonec se s touto situací všichni bez problému vypořádají. Očkování je tedy zbytečné.

Bohužel není pravda, že se „všichni bez problémů vypořádají“. Na chřipku jen v České republice umírá více než 2 tisíce lidí a jsou mezi nimi často děti a těhotné ženy. Pro srovnání – na silnicích umírá ročně okolo jednoho tisíce lidí. Znamená to, že každý z nás má dvakrát větší pravděpodobnost, že zemře na chřipku než při autonehodě na silnici.

Dalším důležitým aspektem chřipkového onemocnění je, že jím v době epidemie (pandemie) onemocní obrovské množství lidí, čímž vznikají vysoké hospodářské škody. 6) Vakcíny proti chřipkovému viru nejsou dostatečně dlouho testovány a sporná je jejich bezpečnost a nežádoucí účinky.

Očkovací látky jsou testovány naprosto stejně jako jiné léky a každoročně podléhají složitému registračnímu řízení. Pokud by se přesto objevily závažné nežádoucí účinky, byla by daná vakcína okamžitě stažena z distribuce. Nežádoucí účinky jsou velmi malé a projevují se řádově jen u několika procent očkovaných.

Budete mít zájem:  Roztroušená Skleróza Biologická Léčba?

7) Očkování proti chřipce není vhodné pro děti a těhotné ženy. Podobný názor donedávna přetrvával i mezi odbornou veřejností. V poslední době se ukazuje, že z očkování děti velmi profitují. Ve světě se běžně očkují děti od 6 měsíců věku. Vzhledem k vyvíjejícímu se imunitnímu systému jsou však děti, na rozdíl od dospělých, očkovány dvakrát za sezonu.

Očkování těhotných žen se velmi doporučuje, protože byla v této skupině populace prokázána vysoká úmrtnost na chřipku. Odborná spolupráce: Prof. MUDr. Roman Prymula, CSc., předseda České vakcinologické společnosti ČLS JEP

MUDr. Jan Kynčl, Ph.D., epidemiolog Státního zdravotního ústavu Praha

V léčbě akutního i chronického kašle, a to suchého i produktivního, se v dnešní medicíně nejčastěji doporučují mukolytika. Snižují viskozitu hlenu, usnadňují jeho odkašlání a omezují dráždění ke kašli. Některá působí reflexně (podrážděním žaludeční sliznice stimulují i sliznici bronchů), jiná působí přímo (po p.o.

podání se vylučují bronchiální stěnou nebo tak působí při inhalaci). Léčivá látka N-acetylcysteinum působí mukolyticky redukcí disulfidových vazeb v bílkovinách průduškového hlenu.

Má výhodné antioxidační a imunomodulační účinky, čímž opravňuje k preventivnímu užívání během sezóny chřipky a akutních vzplanutí bronchitid a chronické obstrukční plicní nemoci (CHOPN). Dochází ke snížení počtu exacerbací, zkracuje se doba aplikace antibiotik, redukuje se počet rehospitalizací.

Běžně se acetylcystein ordinuje např. ve formě přípravku Solmucol (pastilky, granulát nebo sirup), tj. např. 2-6x denně 1 pastilka, 3x denně 200 mg v granulovaného prášku pro přípravu perorálního roztoku nebo 3 x denně 10 ml sirupu.

Podávání acetylcysteinu představuje bezpečnou a účinnou léčbu symptomů astmatu, chronické obstrukční plicní nemoci a intersticiálních plicních procesů.V rámci samoléčení chorob z nachlazení, chřipky, bronchitidy, zánětu vedlejších nosních

dutin a středního ucha může být acetylcystein označen léčivem první volby.

Mýty a omyly kolem koronaviru

Na četné žádosti čtenářů odemykáme následující text. Pokud podobné články oceňujete, chcete je číst pravidelně a podpořit nás v současné situaci, staňte se naším předplatitelem:

S nástupem nouzového stavu logicky sílí i pochybnosti, zdali jsou všechna ta opatření nutná a zda koronavirus raději nehodit za hlavu. Vše zatím nasvědčuje tomu, že to nejde. Proplout pandemií bez následků není možné, a pokud někdo v diskusi nabízí některou z následujících zkratek, je namístě nejvyšší obezřetnost.

1. Covid-19 není horší než chřipka, tak proč ta panika?

Během dekády 2009–2019 umíralo v Česku „v souvislosti s chřipkou“, tedy podle podobné logiky jako u koronaviru, průměrně asi sto lidí ročně. Jde o dokumentovaná úmrtí v nemocnicích, kdy bylo jasné, že pacient opravdu trpěl těžkou chřipkou. Na covid-19 zemřelo letos v Česku již kolem sedmi set lidí.

Pravda je, že na chřipku se oproti koronaviru testuje podstatně méně. Ne každé úmrtí je zaznamenáno, a chceme-li tedy vědět, kolik životů si choroba opravdu vyžádá, musíme spoléhat na matematické modely. Ty ukazují, že ročně může kvůli sezonní chřipce v ČR zemřít zhruba 1500 lidí.

Je ale třeba si uvědomit, kolik je nakažených: loni mohlo mít chřipku až půl milionu lidí, v letech silné chřipkové epidemie se může nakazit i přes milion obyvatel. Co by se stalo, kdyby se během několika měsíců nakazilo milion Čechů koronavirem? V takové situaci by pravděpodobně došlo k zahlcení nemocnic, což je situace, kdy smrtnost stoupá.

Nelze vyloučit, že by zemřelo i deset tisíc obyvatel Česka. *

Proti běžné sezonní chřipce má také – na rozdíl od koronaviru – řada lidí částečnou imunitu. Na koronavirus se zkrátka umírá více, hlavně kvůli tomu, že nemoc má vyšší smrtnost mezi seniory. Chřipka také nepostihuje tolik orgánů v těle a je méně nakažlivá. I když tomu řada Čechů odmítá uvěřit, koronavirus je podstatně zákeřnější soupeř než jeho kolegové z běžných chřipkových kmenů.

Práh kolektivní imunity, která by problém koronaviru vyřešila, zatím neznáme. Aby nemoc začala sama vyhasínat, musí být podle odhadů imunní 40–60 procent populace, a takového stavu Česko ani zdaleka nedosáhlo.

Ve Spojených státech, kde již zemřelo více než dvě stě tisíc lidí, má podle nedávné studie protilátky proti novému koronaviru – a tedy se s ním v minulosti prokazatelně setkalo – jen deset procent obyvatel.

Je pravda, že některé těžce zasažené oblasti se kolektivní imunitě blížit mohou. Průzkum uskutečněný v létě v Bombaji v Indii zjistil, že v tamních nejchudších čtvrtích má protilátky 51–58 procent obyvatel. V chudinských slumech, kde převažují mladší ročníky a neexistuje lékařská péče, je ale přístup k nemoci logicky jiný.

V New Yorku má protilátky více než pětina lidí, některé postižené čtvrti a komunity například v Brooklynu mohou mít toto číslo i vyšší. Cena za to ale byla obrovská – epidemie se tu na jaře vymkla kontrole a lidé umírali i proto, že se jim nedostávalo adekvátní lékařské péče. Přesný obraz ovšem nemáme a odhady jsou velmi ošidné.

Další problém spočívá v tom, že imunita po nákaze koronavirem trvá možná jen několik měsíců, takže „kolektivní obrana“ se může časem rozplynout.

To může být problém i pro vývoj vakcíny, a nelze tedy vyloučit, že se nakonec s covidem opravdu budeme potýkat celé roky.

I tak ale musíme postup epidemie brzdit pomocí nejrůznějších opatření – jinak hrozí nedostatek lůžek, personálu i techniky a následný rychlý růst počtu úmrtí.

3. Proč se nevydat „švédskou cestou“?

Představa Švédska jako země, která nechala šíření koronaviru volný průběh, je mylná. Tamní úřady od začátku epidemie vysvětlují občanům, že boj s virem je běh na dlouhou trať.

Vládní nařízení ohledně rozestupů a roušek dodržuje téměř devadesát procent občanů. Hromadné akce nad padesát lidí jsou od začátku epidemie zakázány – tedy žádné koncerty, promítání ve velkých kinosálech a podobně.

Střední a vysoké školy byly zavřené a zavřené zůstávají, stejně jako bary. Restaurace musí udržovat vzdálenosti mezi stoly.

V disciplinovaném Švédsku se zkrátka po celou dobu koronavirové krize udržují „odspoda“ opatření srovnatelná s těmi nynějšími v Česku.

V létě byla situace ve Švédsku dobrá, nyní počet nakažených opět zvolna roste – ve stejně lidnaté zemi jako Česko se pohybuje ve stovkách nových případů denně a experti se obávají, že se situace s postupem podzimu dále zhorší. V zemi zemřelo skoro šest tisíc lidí, osmkrát víc než v Česku.

I když konečné hodnocení bude možné tamní strategii vystavit až na konci pandemie, zatím stále platí, že kdyby Švédsko na jaře zavedlo načas karanténu, mohl být počet mrtvých výrazně nižší.

4. Na koronavirus už neumírá tolik lidí, tak proč se omezovat?

Horní čára v grafu neustále roste, spodní se plazí kolem nuly.

To všechno komentuje jeden populární zpěvák a výsledkem je hit českého internetu: Janek Ledecký v polovině září natočil po návratu z koncertu video, kde upozorňuje, že denní přírůstky nakažených jsou sice dnes globálně oproti jaru vyšší, ale mrtvých je stále stejně.  Jinými slovy, smrtnost na covid klesá, tak proč se omezovat a odpírat si zábavu?

Vztah mrtvých vůči nakaženým se skutečně vyvíjí v globálním měřítku příznivě. Podle tabulek ourworldindata.com umíralo v dubnu sedm procent nakažených a dnes jsou to procenta jen tři. Výpočet má ale jednu chybu – na jaře se mnohem méně testovalo, proto poměr mrtvých vůči pozitivních vypadal hůř.

Zrádnost těchto úvah je dále v tom, že tříprocentní pravděpodobnost úmrtí je pořád nesmírně velká. Daleko větší než riziko autonehody nebo jiných chorob. Bagatelizovat omezující opatření ze zásady je tedy ošemetná věc – bez nich by počty nakažených rostly a s nimi i riziko pro ohrožené skupiny, u kterých je smrtnost větší.

Variaci na Ledeckého předvedl i vládní Ústav zdravotnických informací a statistiky, donedávna hlavní dodavatel dat a prognóz pro vládu.

Jeho šéf Ladislav Dušek v první polovině září uklidňoval veřejnost, že smrtnost na covid je v Česku nízká, jeho čísla pak opakoval i Andrej Babiš, faul této argumentace ale spočíval v tom, že úmrtí přicházejí po vlně nákazy až zhruba s měsíčním zpožděním.

Další faul spočíval v tom, že nemoc se nejdřív šířila hlavně mezi mladšími ročníky, ale jak sílila, začala víc zasahovat i starší, kteří už se v takové situaci hůře izolují a brání. Výsledek je vidět nyní. Úmrtí v Česku ve druhé polovině září začala stoupat a v přepočtu na hlavu přeskočila globální průměr skoro dvojnásobně. Smrtnost v Česku je naštěstí díky zdravotní péči jen kolem jednoho procenta a klesá, ale riziko smrti na čísle 1 : 100 je pořád moc vysoké na to, aby šlo koronavirus ignorovat.

5. Stejně se jednou všichni nakazíme, tak na co čekat?

Koronavirus není bolavý zub, který je nutné vyvrtat nebo vytrhnout. Stomatologický zákrok nemá smysl oddalovat, ale nakažení ano. Jde to snadno spočítat.

I při dnešní úrovni šíření, která je neúnosně velká, by se za rok v Česku nakazil jen milion lidí.

Pokud vsadíme na to, že do roka bude k dispozici očkování, vyplatí se postupovat obezřetně a nákaze předejít – v devíti z deseti případů to vyjde, a to už za obezřetnost stojí, ne? Nehledě na skutečnost, že covid může mít zatím neznámé následky.

Update: Odhad milion nakažených za rok vychází z dřívějšího přírůstků potvrzených případů pod 3000 denně, z doby na přelomu září a října.

Denní přírůstky se mezitím zvedly, odhad také nepočítá s nakaženými, kteří nejdou na testy a v oficiálních tabulkách se neobjevují.

Z obou důvodů se tedy za rok může při současném tempu nakazit víc než milion lidí, což ale nic nemění na tom, že je rozumné se nákaze zkusit vyhnout.

6. Vážně mají ty roušky nějaký smysl?

Koronavirus si prý lze představit jako cigaretový kouř. Takže ano – roušky nechrání stoprocentně, ale jejich význam je rozhodně větší, než by odpovídalo pořekadlu „lepší něco než nic“.

Když vědci porovnali dopad různých opatření v 41 zemích od ledna do května letošního roku, povinné roušky jim vyšly jako „nejlevnější“ krok – měřeno tím, jak velký je jejich dopad v porovnání s tím, jak malou přítěž pro společnost představují. Jsou otravné, ale žádné velké škody oproti zavírání podniků a škol ve finále nepřinášejí.

Z těchto poznatků vychází i české ministerstvo zdravotnictví. Není tedy pravda, že nová omezení jsou volena nahodile, byť se zdůvodňováním jednotlivých kroků před veřejností si nový ministr příliš hlavu neláme. Kouzlo nového balíku opatření spočívá v tom, že každé samo o sobě má jen malý efekt, ale tyto efekty se sčítají a fungují teprve dohromady.

A tak i když některá opatření vypadají nesnesitelně komicky (kupříkladu povinnost hrát amatérský fotbal jen v deseti anebo sedět u stolu v restauraci maximálně v šesti, a už ne v sedmi), je dobré je brát jako střípky v mozaice, která funguje až jako celek. Je ale samozřejmě možné, že mozaiku šlo poskládat lépe.

Je vidět, že velké zastání měly sportovní svazy, podivně se jeví též otevřené akvaparky či posilovny. Zvlášť když část kulturních akcí dostala šmahem zákaz, byť u nich někdy zdaleka nehrozí tak velké srocování jako u hospodské tabule v šesti lidech.

Budete mít zájem:  Vejce od slepic z haly? Zbytečné utrácení, tvrdí veterináři. Ochránci žasnou

7. Nevrháme zdravotní kapacity špatným směrem?

České nemocnice už kvůli druhé vlně spustily organizační manévry, jejichž cílem je připravit se na příliv lehčích i těžších případů. K němu už zákonitě dochází. Do nemocnic putují dvě až čtyři procenta nakažených s časovým odstupem jednoho až dvou týdnů. Hlavní nápor, plynoucí ze zářijové vlny nakažených, tedy přichází právě teď.

V nemocnicích se plní jednotky intenzivní péče, personál začíná pracovat na hraně přetížení, omezuje se i takzvaná neakutní péče – tedy třeba plánované operace, jako je výměna kyčelního kloubu, které mohou nějakou dobu počkat.

Nabízí se otázka, zdali by – cynicky řečeno – nebylo rozumnější vrhnout stávající kapacity jiným směrem a neinvestovat zdravotní péči jinam, na jiné choroby, jejichž přehlížení může mít větší škody.

Ve zdravotnické teorii existuje na tyto úvahy myšlenkový koncept známý pod zkratkou QALY, který má plánovačům péče pomoci alokovat zdroje ve zdravotnictví – tak aby při daném rozpočtu zachraňovala pacientům v součtu co nejvíce let „kvalitního“ života. Tato koncepční úvaha však nyní naráží na realitu nemocničních sálů.

Na ně jsou přiváženi konkrétní živí lidé s koronavirem, vážné případy, na které zatím kapacity špitálů stačí a péče o ně se neodehrává na cizí úkor.

Pokud by něco takového hrozilo, půjde o momentální provozní rozhodnutí zdravotníků, čemu se v tu chvíli věnovat, a ne o koncepční debatu o řízení zdravotnictví, přesahující horizont nynějšího dění. Útlum jiné péče má i praktickou rovinu – nemocnice jsou nyní místem, kde se lidé s covidem koncentrují (byť samozřejmě izolovaně na infekčních odděleních) a kde je riziko nákazy zkrátka větší. Nechat odložitelnou operaci na jindy je tedy pragmatické rozhodnutí.

8. Očkování? Díky, nechci

V zářijovém průzkumu agentury STEM/MARK skoro 60 procent respondentů ve věku 18–64 let uvedlo, že o očkování proti koronaviru nebudou mít zájem, i když vakcína bude. Řešení, k němuž se většina světa upíná, by v takovém případě v Česku moc nezafungovalo.

Jednoduše proto, že čím méně lidí s imunitou, tím větší prostor zůstává pro virus. Lze jen doufat, že dnešních postojů se lidé v praxi nebudou tolik držet. Jakmile se potvrdí, že vakcína funguje, lidé se budou chtít vrátit k bezstarostnému životu. Svou roli sehraje i tlak okolí.

V praxi se bude nejspíš dít to, že na očkování budou tlačit firmy, školy můžou nastolit režim, kdy pokašlávající neočkované děti pošlou domů spíš než očkované. Podmínkou kolektivního přijetí vakcíny ale samozřejmě bude její účinek a eliminace rizika vedlejších efektů.

A také jistá míra imunity vůči konspiračním teoriím.

9. Stojí vůbec všechno to úsilí za to?

Únavnost života v pandemii je živnou půdou pro úvahy o tom, zdali všechno to úsilí vůbec stálo za to. Zvlášť v zemích, jako je Česko, kde (i kvůli amatérismu a cynismu politiků) mnozí utrpěli velké ekonomické ztráty a stát se rychle zadlužuje.

Úvaha, zda boj „stál za to“, ale stojí na mylném předpokladu, že by teoreticky šlo obětovat určitý počet lidských životů a za to si koupit ekonomickou prosperitu. Nic takového neplatí. Pokud by se epidemii nechal volný průběh, lidé by utlumili svůj život tak jako tak, aby se nemoci vyhnuli, což by ekonomiku stejně stáhlo dolů.

Důkazem je již zmíněné Švédsko, kde byl přes léto vidět trvalejší ekonomický útlum než v okolních zemích s tvrdšími restrikcemi. Jedna ze studií použila k tomuto měření objemy bezhotovostních transakcí, což ve Skandinávii, kde je placení bankovkami spíš raritou, zafungovalo jako spolehlivý ukazatel.

Podobné studie z USA nebo z Jižní Koreje naznačují totéž: ekonomiku ničí virus, nikoli karanténní opatření.

10. Máme takto žít navěky?

Ne. Vakcína by měla vrátit svět dřív nebo později do normálu. Původní odhad z února, kdy pandemie začínala, zněl, že bude do roka. Teď to spíš vypadá na duben nebo květen 2021, i to je ale horizont, kam už lze dohlédnout.

V konečné fázi klinických testů je aktuálně sedm vakcín, čtyři od západních firem a tři čínské (k ruské vakcíně z virologického ústavu Vektor, kterou se již očkuje veřejnost, se odborníci staví s krajní skepsí).

Naději na prvenství mezi západními vakcínami dosud měla očkovací látka od americké firmy Moderna, teď ale její zkoušky provázejí odklady a v tisku se objevují zprávy o vedlejších účincích, které sice nejsou závažné, ale je třeba je prozkoumat.

Do čela pomyslného pelotonu se tak zřejmě přesouvá vakcína vyvíjená ve spolupráci Oxfordské univerzity a firmy AstraZeneca. Evropská komise již s firmou podepsala kontrakt, podle něhož budou členské státy EU moci zakoupit 300 milionů dávek této vakcíny, jakmile bude schválena. Komise jedná i s dalšími firmami.

Nelze zároveň čekat, že vakcína bude hned po schválení široce k dispozici. Očkovat se budou nejprve zdravotníci a příslušníci rizikových skupin, tedy senioři a chronicky nemocní.

Někteří epidemiologové navrhují očkovat také teenagery a dvacátníky, tedy věkové skupiny, které virus šíří nejvíc. Záleží ale samozřejmě na dostupnosti vakcíny a ochotě veřejnosti očkování podstoupit.

Optimistický scénář nicméně stále říká, že během příštího roku se vakcína výrazně vloží do hry. Existuje reálná naděje, že nakonec pomůže epidemii zkrotit.

* Původní formulace zněla: Pro takovou situaci musíme počítat se smrtností alespoň jedno procento, protože by pravděpodobně došlo k zahlcení nemocnic. Zemřelo by tedy asi deset tisíc obyvatel Česka.

Na chřipku v Česku ročně zemřou až dva tisíce lidí. Nechte se očkovat, vyzývají lékaři seniory

Letošní chřipková epidemie by podle odborníků měla trvat 6 až 10 týdnů. Tradičně nejohroženější skupinou jsou malé děti, senioři a chronicky nemocní lidé. Pomoci může očkování, toho ale Češi zatím příliš nevyužívají.

Proočkovanost je nízká i mezi zdravotníky, kteří mohou nemoc šířit i mezi pacienty, upozorňují odborníci. Chřipka patří mezi kapénkové infekce. Mezi nákazou a prvními příznaky uplyne několik hodin až dva dny.

Pacient má vysokou horečku, třes, rýmu, kašel, výjimečně zvrací a má průjem. Ročně na ni u nás zemře až dva tisíce lidí.

Praha – Konec roku není spojený jen s Vánoci, ale také s nástupem chřipkové epidemie. Ta většinou v plné síle propukne v lednu a odezní až během března. Také v nadcházející sezoně mohou Češi očekávat, že epidemie bude trvat 6 až 10 týdnů.

Podle statistik z počátku letošního roku zemřelo na epidemii chřipky 109 lidí. „Vzhledem k tomu, že se ne všechny případy podaří laboratorně došetřit, budou čísla ve skutečnosti ještě vyšší. Odhaduje se, že v důsledku chřipky u nás ročně zemře 1500 až 2000 lidí,“ řekla na tiskové konferenci iniciativy Stop chřipce Martina Havlíčková, ředitelka Národní referenční laboratoře pro chřipku.

Každoročně se chřipkou nakazí nejméně 10 procent populace. „Není to tedy problém jen zdravotní, ale i sociální a ekonomický,“ podotkla Havlíčková s tím, že Češi chřipku stále podceňují.

Nejohroženějšími skupinami, u kterých hrozí závažné komplikace, jsou malé děti, lidé nad 65 let a chronicky nemocní pacienti. Nejvyšší nemocnost je mezi školními dětmi.

Pomoci může očkování, toho ale Češi zatím příliš nevyužívají. Seniorům starším 65 let je proplácí pojišťovna, i tak je ale proočkovanost v této skupině kolem 20 až 30 procent. Světová zdravotnická organizace přitom doporučuje, aby byli v této skupině očkovaní aspoň tři lidé ze čtyř. Proočkovanost v Česku obecně patří mezi nejnižší v Evropě.

„Očkování proti chřipce sice nemá stoprocentní účinnost, ale významně omezuje výskyt těžkých forem a závažných komplikací,“ uvedla Havlíčková s tím, že u starších lidí vakcinace snižuje riziko úmrtí až o 80 procent.

Ideální dobou pro očkování jsou podzimní měsíce. Jednotlivé typy a podtypy viru se každoročně v síle střídají, vakcína se tak musí upravovat. Nutné je proto každoroční přeočkování. Jedna dávka stojí kolem 400 korun.

Některé pojišťovny na vakcínu přispívají.

V Praze loni podle Zdeňky Jágrové z Hygienické stanice hlavního města Prahy zemřelo na chřipku 15 lidí. Opět jde ale pouze o pacienty, u kterých se po smrti chřipka prokázala, reálná čísla mohla být vyšší. Mezi oběťmi byli i dva studenti ve věku 22 a 23 let.

Jágrová se pozastavuje nad tím, že se proti chřipce neočkují zdravotníci, kteří jsou v každodenním kontaktu s nemocnými. Mohou se sami snáze nakazit od pacientů s chřipkou a virus pak přenést na pacienty oslabené jinou nemocí, kterou tak mohou významně zkomplikovat.

Chřipka patří mezi kapénkové infekce. Mezi nákazou a prvními příznaky uplyne několik hodin až dva dny. Pacient má vysokou horečku, třes, rýmu, kašel, výjimečně zvrací a má průjem. Nakažlivý je prvních pět dní nemoci. Jágrová nemocným doporučuje spát v oddělené místnosti, větrat, důsledně likvidovat použité kapesníky a všechny běžné prohlídky u lékařů odložit na později.

V Americe ročně podlehnou chřipce tisíce lidí. Proč se tamní ekonomika hroutí až teď?

Americké Středisko pro kontrolu a prevenci nemocí (CDC) uvádí, že se za poslední sezonu nakazilo chřipkou 55 milionů Američanů a na 63 000 jich zemřelo.

V USA zemřelo za jediný den 1783 lidí s koronavirem. V New Yorku ale opatření začínají fungovat

Číst článek

V porovnání s tím se podle údajů Univerzity Johnse Hopkinse onemocnění covid-19 vyvolané koronavirem prokázalo v USA u 466 000 lidí, z nichž zemřelo přes 16 700. Čísla však neříkají vše, poznamenává Wall Street Journal (WSJ).

Pro začátek, bilance nakažených chřipkou udávaná CDC je odhadem všech nakažených, kdežto údaje o infikovaných covid-19 se týkají jen skutečně diagnostikovaných pacientů. CDC někdy v budoucnu zveřejní odhad celkového počtu lidí s koronavirem, prozatím je však srovnání těchto údajů u obou onemocnění porovnáváním jablek s hruškami.

Rychlost šíření nákazy

Covid-19 se navíc od chřipky liší tím, jak rychle se šíří, jak dlouhou vyžaduje léčbu a jak těžké je to onemocnění. Nákaza, na niž dosud není lék, také klade nezvykle velké břemeno na zdravotnický personál a nemocnice.

Budete mít zájem:  Léčba Rakoviny Bez Chemoterapie?

Rýma, chřipka, nebo nový COVID-19? Liší se intenzitou a nástupem onemocnění, shodují se odborníci

Číst článek

Namísto jemných vln infikovaných lidí, které se přelévají napříč celou zemí v rozmezí šesti měsíců, zavalila přílivová vlna covid-19 za poloviční dobu jen hrstku měst.

Koncentrace rychle nahromaděných těžkých onemocnění tím přehltila zasažené oblasti. Panuje přitom obava, že bez společenských omezení, která se zdají být v tuto chvíli jedinou účinnou metodou proti šíření nákazy, se to samé bude opakovat i na jiných místech.

Přetížené nemocnice

Nástin pandemie chřipky H1N1 z roku 2009 může sloužit jako ukazatel rozdílu v rychlosti přenosu mezi chřipkou a koronavirem. Pokud srovnáme jen laboratorně potvrzené případy, virem H1N1 se podle CDC za prvních 102 dní nakazilo 43 677 lidí, z nichž 302 zemřelo. Za období o 22 dní kratší se koronavirem infikovalo devětkrát tolik lidí a nemoci covid-19 jich podlehlo 42krát více.

Nejenže kvůli covid-19 přichází do nemocnic více pacientů, než je obvyklé, ale vyžadují také delší léčbu. Průměrná doba hospitalizace dospělého s chřipkou činí 3,6 dne.

V nemocnicích v oblasti Seattlu, kde se léčili jedni z prvních pacientů, kteří v USA na covid-19 zemřeli, strávili tito lidé v nemocnici průměrně 12 dní, devět dní na jednotkách intenzivní péče a deset dní napojení na plicní ventilátor. Pro přeživší byly tyto údaje 17 dní v nemocnici, 14 na JIP a 11 dní na ventilátoru.

Neexistuje očkování

Mít nemocnici plnou pacientů s vysoce nakažlivou chorobou také vyčerpává zásoby ochranných pomůcek, což vystavuje riziku přítomné zdravotníky. V chřipkové sezoně se přitom podobná ochrana používá jen výjimečně v některých pokojích. Většina personálu má také určitou imunitu vůči chřipce, ať již přirozenou, či nabytou očkováním. Proti covid-19 však nyní očkování neexistuje.

Existuje však jedna vlastnost, díky níž je koronavirus méně problematický než chřipka. „Nemění se a nemutuje takovým tempem, jako to dokáže chřipka,“ řekla Allison Weinmannová, doktorka specializující se na infekční choroby.

To může farmaceutickým společnostem usnadnit vývoj účinného očkování, což by z covid-19 mohlo nakonec učinit stejně všední onemocnění, jakým je sezonní chřipka, napsal list The Wall Street Journal.

Chřipka. Nejdřív koronavirus „kryla“, teď je v jeho stínu

Foto: Profimedia.cz, Profimedia.cz

Pacient s koronavirem na příjmu v římské nemocnici.

Nemoc, při níž je vám tak špatně, že máte pocit, že každou chvíli zemřete. Skoro nikdy nezemřete, a proto ji nikdo nebere vážně. Ne, řeč není výjimečně o koronaviru, ale o chřipce.

Věta „Vždyť je to jen trochu horší chřipka“ se asi navždy zapíše do seznamu těch nejpitomějších. Vyslovil jsem ji mnohokrát a ještě víckrát slyšel od lidí vzdělaných a chytrých, od spousty těch, jejichž názoru si vážím. Nechť je mementem, že se každý může mýlit a že nikdo nemá patent na rozum.

Argument porovnávající nízké počty obětí koronaviru v počátcích epidemie s počty lidí, kteří za stejné období umřeli na chřipku, je jen logickým pokračováním výše zmíněného omylu. A i tento argument jsme slyšeli mnohokrát. Možná si z toho vezmeme ponaučení a nebudeme porovnávat to, co je prozkoumané a stabilní, s tím, co se vyvíjí a co neznáme.

Avšak pravděpodobnější je, že se žádné ponaučení konat nebude. A že nás naše mysl příště oklame znovu, nějakým jiným, byť v principu velmi podobným způsobem. Jestli kromě toho, že lidská mysl je obdivuhodná a poradí si s každým problémem, o ní ještě něco víme, tak je to fakt, že oklamat ji je víc než snadné.

V této souvislosti mě však zarazila jiná věc. Podle WHO onemocní každý rok půl miliardy lidí (konzervativní odhad), zemře jich na celosvětově 250 až 500 tisíc. Je to poměrně vysoké číslo. Ale zkuste zapátrat v paměti. Znáte někoho, kdo na chřipku zemřel? Četli jste někdy chřipku jako důvod úmrtí ve smutečním oznámení nebo třeba v nekrologu v novinách?

Když pomyslně „škrtneme“ poslední tři měsíce, tak lze umírání na chřipku velmi těžko najít i na webu. V češtině, v angličtině. Chřipku jako příčinu smrti najdeme ve statistikách, ale v novinových zprávách naprosto výjimečně. Vsadil bych se, že smrt na chřipku v běžném hovoru či informování „maskují“ jiné příčiny, namátkou třeba zápal plic nebo selhání orgánů.

Ne, nemyslím si, že jsem na stopě nějaké konspirace a ani v tom nevidím nic tajemného. Jen je to součást mozaiky nemoci, se kterou prožíváme všichni své životy. Považujeme ji za natolik banální, že se ji zdráháme uvést jako příčinu smrti.

Ale zároveň ji neumíme léčit. Platí i to, že subjektivně jde o nemoc, při které se jako pacienti cítíme velmi špatně. Když chřipku máme sami, trpíme tak, jako bychom měli každou chvíli zemřít. Ale když ji má někdo jiný, nebereme to ani trochu vážně.

Je to zapeklitá nemoc!

Původ slova chřipka je od „chřípět“, což znamenalo sípat či trpět rýmou. Ze slovanských jazyků se podobný slovní základ dostal do němčiny a francouzštiny. Chřipka se v duchu našeho dnešního pohledu na koronavirus považovala za „trochu horší rýmu“, byť medicínsky to tak samozřejmě není. Rýma je jedním ze symptomů chřipky (ne nutným), nic víc společného nemají.

V jiných jazycích pochází označení pro chřipku z latinského „influentia“, které se původně používalo obecně pro všechny nakažlivé choroby včetně moru. Za příčinu se považoval vliv (proto to latinské slovo) planet, hvězd a Měsíce. Tenhle pohled je ještě víc nevědecký než „horší rýma“, ale ne zas o tolik. Někteří jazykovědci poukazují ještě na arabské anf-al-anza, v překladu „kozí nos“.

To nejzajímavější na chřipce je, jak si s ní medicína ani věda neví rady. Ani příšerné ztráty na životech, způsobené třemi vlnami pandemie španělské chřipky v letech 1918 až 1921, nevedly k tomu, že by léčba nějak pokročila.

Lékaři v době pandemie vyzkoušeli všechno: od těch nejdrastičtějších opatření (chirurgické otevření hrudního koše, které skoro vždy skončilo smrtí pacienta) až po doporučení, která byla sice populární, ale vůbec nepomáhala.

Patřilo mezi ně pití bourbonu, kouření doutníků či koupele v ledové tříšti.

Mimochodem, Španělsko nebylo původem nemoci, ale spíš jakousi obětí informační války. Jako jedna z mála zemí totiž referovalo víceméně pravdivě o počtu nakažených a obětí. Jiné evropské země tyto údaje cenzurovaly, aby neohrožovaly morálku obyvatelstva, zdecimovanou dostatečně právě skončenou válkou.

Kde měla nákaza původ, se neví. Heslo na české Wikipedii tvrdí, že v Číně. Avšak není to jisté, a verze v angličtině už tak přesvědčená není. Zdá se, že konsenus historiků dnes je, že chřipka asi měla původ v americkém Kansasu. Odtud se rozšířila do Evropy a dalších částí světa, a až po svém návratu do Ameriky měla devastující účinek i na tento kontinent.

Tomu se říká „poslat virus do světa na zkušenou“. Počet mrtvých byl i v USA velmi vysoký. Převýšil počet amerických obětí v obou světových válkách, ale i v Koreji a Vietnamu dohromady.

Lidstvo pandemii přežilo, byť se ztrátami v odhadovaném intervalu mezi 50 až 80 miliony lidí. Dvacáté století pak lemovaly naděje na to, že se podaří najít buď lék, anebo jednoduchou a účinnou vakcínu.

Když se věřilo v mocné účinky chloru, byl mezi dobrovolníky, na kterých se testovalo, ve dvacátých letech dokonce i americký prezident Calvin Coolidge. Ale k objevu léku to nevedlo, a tak tohoto prezidenta nakonec neproslavila věda, ale vtipkování o sexuálním životě kohoutů.

Když navštívil jakousi farmu a jeho manželce zde řekli, že kohouti obšťastňují slepice až třicetkrát denně, řekla farmáři: „Povězte to panu prezidentovi.“ Což se stalo, a Coolidge se zeptal, jestli se tak děje vždy s jednou slepicí. Byl ujištěn, že nikoli. „Řekněte to první dámě,“ požádal farmáře.

Ale to s chřipkou bohužel nesouviselo.

No a když časopis Lancet v roce 1972 zveřejnil velmi slibnou studii, že by k léčbě chřipky mohly být použity tzv.

feromony (v té době velmi „sexy“ proteiny, které si za určitých okolností vyrábějí buňky), soutěžil článek o tom na první straně deníku New York Times se zprávou o aféře Watergate. Ta vyhrála, což bylo v pořádku.

S několikaletým odstupem se ukázalo, že zmíněná studie byla zatížena nechtěnou chybou a že tudíž k objevení žádného léku nepovede.

Na chřipku ovšem nefungují ani babské rady a lidové recepty. „Dobře se obleč“, říkají nám například babičky a maminky. Ale studie tzv. chřipkové jednotky, která v Británii fungovala v letech 1946 až 1990, to vyvrátily.

Byly založené na drastických experimentech, spočívajících například v tom, že dobrovolníci museli po horké koupeli stát třicet minut v mrazivém průvanu. Nebo jindy zase nosit v chladném prostředí mokré ponožky.

Ani v jednom z těchto experimentů se však neukázalo, že by to vedlo k vyšší pravděpodobnosti nákazy chřipkou.

Dělaly se i další pozoruhodné experimenty, třeba v roce 1984 na univerzitě ve Wisconsinu nakazili vědci 16 dobrovolníků chřipkovým virem a požádali je, aby se jednu minutu vášnivě líbali s dobrovolníky, kteří nakaženi nebyli. Výsledek? Pouze jeden prokázaný přenos viru.

A tak jsme v roce 2020 v situaci, kdy proti chřipce nemáme o moc víc zbraní než kdykoli v minulosti. Můžeme se nechat očkovat, ale to není zdaleka stoprocentní. Fungují dvě rady, vlastně stejně jako před sto lety. Mýt si co nejčastěji a co nejdůkladněji ruce a v době epidemií se co nejméně stýkat s ostatními lidmi.

Dnes nevíme, jak krize kolem koronaviru dopadne. A hodně lidí říká, že jedním z pozitivních výsledků by mohla být změna chování. Že šok, kterým dnes naše civilizace i každý z nás prochází, by mohl vést k tomu, že budeme opatrnější a ohleduplnější.

Ale budeme? Španělská chřipka byla taky šok, asi ještě mnohem větší. A i tehdy se zaváděla drakonická opatření. Michiganská univerzita varovala studenty, že pokud někoho z nich na veřejnosti přistihne pedagog bez roušky, bude okamžitě vyhozen. A některá americká města přijala zákony, které lidem zakazovaly se objímat a třást si rukama.

Nedá se říct, že bychom se jako lidstvo poučili.

Diskuze

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Adblock
detector