Co jsou to jáhly a pohanka a jak se připravují? Odpovědi na tyto otázky plus recepty a další informace se dozvíte v následujícím článku.
Jáhly jsou vyloupaná zrníčka z prosa setého ve tvaru malých žlutých kuliček o průměru asi jeden milimetr. Proso je rostlina, kterou řadíme mezi čeleď lipnicovitých trav.
Kromě potravinářství se jáhly využívají rovněž jako krmivo například pro ptáky. Dříve byly jáhly v kuchyni hojně využívány, později je vytlačila například rýže.
Postupně se však stávají jáhly opět oblíbené především díky svým vlastnostem a příznivým vlivům pro náš organismus.
Pohanka, neboli její semena, pocházejí z pohanky seté – jednoleté byliny z čeledi rdesnovitých. Obdobně jako jáhly byla pohanka z našich talířů vytlačena jinými potravinami, avšak v posledních letech se opět vrací do našich jídelníčků z důvodu trendu zdravé výživy a konzumace BIO potravin.
Odkud se vzaly?
Jáhly (respektive rostlina proso) pochází původem z Číny, východní Asie, Indie a z jihovýchodního Ruska, odkud se později rozšířily díky stěhování národů do celého světa včetně naší země. Název jáhly pochází z praslovanštiny, jeho původ je však nejasný.
Původní výskyt pohanky seté se nacházel v Himalájích, kde byla tato rostlina domestikována. Poté se její pěstování přesunulo do Číny a Indie. V severní Indii znali pohanku již před 2500 lety. K nám se pohanka dostala přibližně v 13. století s nájezdy Tatarů. Tataři byli nevěřící, odtud pak vznikl název pohanka.
Jak prospívají našemu tělu?
Jáhly obsahují velké množství užitečných látek, které naše tělo potřebuje. Kromě toho jsou i velmi chutné a dobře stravitelné. Jáhly neobsahují lepek, tím pádem je můžeme zahrnout do bezlepkové stravy.
Oproti tomu se v nich vyskytuje velké množství sacharidů (přes 70%), bílkovin (kolem 11%) a vlákniny (kolem 8%), dále velké množství minerálů, jako je draslík, hořčík, fosfor, měď, železo, zinek a v neposlední řadě vitamíny skupiny B.
Díky všem těmto látkám se konzumování jáhel doporučuje sportovcům, dětem, rekonvalescentům a například osobám s trávicími potížemi.
Stejně jako u jáhel se u pohanky jedná o bezlepkovou potravinu, která obsahuje mnoho užitečných látek – zejména bioflavonoid rutin, který pomáhá léčit cévní onemocnění, křečové žíly, krvácení dásní apod. Pohanka rovněž obsahuje minerály jako draslík, vápník, fosfor a hořčík a také vitamíny skupiny B. Mimo jiné jsou v pohance obsaženy v obdobném poměru sacharidy a bílkoviny.
Jak si nejlépe vychutnat pohanku? Určitě vyzkoušejte recept na Pohankový tabbouleh.
Jejich příprava
Před další úpravou je nutné jáhly nejprve umýt a poté několikrát spařit vroucí vodou, čímž se odstraní jejich hořkost, která by jinak narušovala chuť celého pokrmu. Po spaření se jáhly nejčastěji vaří v osolené vodě či v mléce v poměru 1 ku 2. Často lze již pořídit jáhly v instantní podobě, které se nemusí opakovaně spařovat.
Pohanku doporučujeme nejprve opražit na sucho, zvýrazní se tím její chuť. Poté ji vařte přibližně 20 minut ve vodě či mléce v poměru 1 ku 2.
Využití v kuchyni
Dříve se jáhly využívaly nejčastěji jako příloha v podobě kaše či jako součást polévek. Možnosti jejich úpravy jsou však daleko větší, jáhly lze totiž rovněž přidávat do omáček, do nádivek a náplní nebo například rozmixované do různých krémů. Můžete je připravit na sladký i slaný způsob, což podtrhuje jejich všestranné využití.
Nejčastější pokrm připravovaný z jáhel je tradiční pečený dezert jáhelník, který jistě pamatuje nejeden z vašich rodičů a prarodičů. Abyste nemuseli lézt na půdu a oprašovat starou kuchařku, připravili jsme pro vás tradiční recept.
Pokud byste rádi věděli, jak vypadá polévka s jáhly, určitě vyzkoušejte jarní zeleninovou polévku s jáhelnou zavářkou, která je plná vitamínů.
Pohanka má téměř identické využití jako jáhly. Liší se pouze chutí, takže je pouze jen na vaší individualitě, kterou z těchto potravin si zvolíte jako součást svého zdravého jídelníčku. Kromě samotné pohanky se používá také pohanková mouka jako součást mnoha pokrmů.
Pro milovníky palačinek jsme připravili tři recepty, které obsahují pohankovou mouku. Určitě vyzkoušejte netradiční nadýchané palačinky a la Rous s jahodami nebo například poněkud běžnější variantu, kterou jsou pohankové palačinky s marmeládou. Kdo si libuje v palačinkách na slaný způsob, jistě ocení pohankové palačinky se šunkou a špenátem.
Quinoa, jáhly a pohanka rozšíří váš repertoár zdravých příloh
Brambory, knedlíky, rýže a těstoviny jsou bez pochyby základními stavebními kameny české kuchyně. V posledních letech však dobývají naše talíře i méně obvyklé přílohy, které jsou nejen zdravé, ale i chutné. Pojďme si společně představit tři z nich, kterým se vyplatí dát šanci.
Quinoa neboli merlík čilský
Quinoa (čteno kinoa či kinua) je pseudoobilovina pocházející z Jižní Ameriky. Staří Inkové ji dokonce považovali za posvátnou, její výživná hodnota totiž za uctívání rozhodně stojí.
Kromě cenných minerálních látek a vlákniny, obsahuje vysoké procento bílkovin s širokým spektrem aminokyselin – je tedy skvělou volbou (nejen) pro vegetariány.
NASA ji dokonce zkoumá jako jednu z možných potravin vhodných pro výživu kosmonautů během dlouhých letů do vesmíru.
Quinoa má lehce oříškovou chuť a je k dostání hned ve třech barvených variantách – bílé, červené a černé. Můžete ji použít všude tam, kde byste použili rýži nebo kuskus.
Jáhly
Jáhly vznikají vyloupáním prosa. Jedná se o malé žluté kuličky bohaté na minerály (draslík, hořčík či zinek), vlákninu a vitamíny skupiny B. Před přípravou je vhodné spařit je horkou vodou, která se postará o odstranění případné hořkosti.
Po uvaření do měkka mají velmi rozmanité využití – hodí se jako příloha, pojidlo v plackách a karbanátcích, pro výrobu sladká kaše či jako základ jáhelníku, což je obdoba sladkého rýžového nákypu.
Pohanka
Pohanka je oblíbenou surovinou našich předků, na níž jsme postupem času jsme trochu zapomněli. Za znovuobjevení však bez pochyby stojí. Jedná se totiž o pořádnou výživovou bombu.
Kromě řady jiných minerálních látek obsahuje vzácný rutin, který posiluje stěnu cév – pravidelná konzumace pohanky je tak vhodnou prevencí křečových žil, krvácení z nosu i hemoroidů.
Neznalé může překvapit svou mírně železitou chutí, ve které však lze snadno najít zalíbení.
Pohanku seženete v mnoha podobách – jako kroupy, lámanku, krupici či vločky. Takřka neomezené jsou pak také možnosti přípravy a využití. Vyzkoušejte třeba pohankové karbanátky, bramboračku s pohankou nebo ji připravte nasladko s ovocem na styl ovesné kaše.
ETA TIP: Pomocí mlýnku na obiloviny k robotu Gratus si můžete kdykoliv namlít čerstvou pohankovou mouku, která kromě zdravých bezlepkových moučníků a lívanců najde své využití také při pečení.
Proč jim dát šanci?
- Jsou bezlepkové – quinoa, jáhly i pohanka jsou zcela bez lepku, a tak si je bez obav mohou dopřát i celiaci. Hodí se také do odlehčeného jarního jídelníčku.
- Jejich příprava je snadná – vaří se podobně jako rýže, vše je otázkou maximálně 20 minut. Jednoduše je připravíte také v rýžovaru nebo multifunkčním hrnci Tauro.
- Variabilní úprava – fantazii se meze nekladou a vy jistě brzy přijdete na to, jak vám tohle „zrní“ chutná nejvíce. Vyzkoušejte ho naslano i nasladko, stejně jako surovinu pro další zpracování (třeba při přípravě zdravých moučníků). Zkuste je přidat také do polévek, salátů a módních buddha bowl.
Témata: ETA Gratus, pohanka, ETA Tauro, quinoa
Obiloviny jako perfektní zdroj sacharidů: pohanka, jáhly, kuskus, špalda | Běháme.cz – běhání, hubnutí
V minulém článku o obilovinách a luštěninách jsme se podívali na klíčení luštěnin. Velmi zajímavou, ale v podstatě pradávnou metodu, které holdovali už naši předci po staletí. Vysvětlili jsme si, že některé druhy luštěnin je mnohem lepší nechat naklíčit a využít jejich živiny na 150% – a také v zimě si užít naprosto čerstvé a chutné potraviny.
Jsou sacharidy z obilovin a luštěnin špatné?
Obilniny a luštěniny patří k nejdůležitějším základním položkám naší výživy. Obsahují mnoho sacharidů, které tvoří největší zastoupení v přijatých kaloriích za den ve většině racionálních výživových směrech.
Bez těchto komplexních cukrů bychom zkrátka nemohli fungovat, pro tělo slouží jako palivo, a pokud jsou z dobrých zdrojů (což v tomto případě jsou), nejsou pro nás špatné, právě naopak. Často dochází k omylu, že tzv. vysokosacharidová strava je vhodná jen pro sportovce ve vytrvalostních disciplínách.
Každý člověk potřebuje cca stejnou skladbu živin, i když moc často nesportuje – pokud mu sacharidy chybějí, nemá možnost normálně a uspokojivě fungovat v běžném životě.
Nejsou však sacharidy jako sacharidy. Často od samozvaných „bořičů mýtů“ ve stravě můžete slyšet, že by se měli sacharidy z větší části nahradit bílkovinami a razantně zvýšit také přísun tuků. Dost dobře si to však nedokážu představit, ani neznám nikoho, kdo by na podobné stravě existoval dlouhodoběji.
Slovo „existoval“ jsem tam nenapsal náhodou, protože omezení sacharidů ve stravě ve prospěch tuků a bílkovin nemůže dopadnout dobře – pro tělo je takový příjem naprosto kontraproduktivní a extrémně se zatěžuje organismus člověka, i když se mu dostává „kalorií“, nemají stejnou váhu a využitelnost.
Pokud nemá člověk uložen glykogen v dostatečném množství ve svých svalech a játrech, nemůže fungovat (a ve sportu už vůbec ne). Glykogen si tělo vyrábí právě díky sacharidům z potravy.
Jaké je tedy poučení? Zaměřit se na kvalitní zdroje sacharidů bez cizích příměsí v přirozené podobě: ovoce, zelenina a právě obiloviny a luštěniny.
Samozřejmě se v první řadě bojuje proti těm špatným zdrojům sacharidů, ke kterým patří pečivo, cukrovinky a vše s přidanými umělými cukry a sladidly. S tímto souhlasím.
Člověk, který žije velkou část dne pouze z rohlíků, koblihů a těstovin nemůže být fit – na jeho organismus je vyvíjena přespříliš velká zátěž kvůli obrovskému množství tuku a příměsí, které navíc obsahují i tělu naprosto cizí látky.
Rozmanité druhy obilovin
Pod pojmem „obilnina“ se musíme naučit vidět i další druhy než pouze pšenici, z níž se vyrábí nějaká mouka, ze které se dělá nějaký chleba a další pečivo. Naším cílem by mělo být pravidelně konzumovat další typy obilovin a aktivně je vyhledávat.
Oproti pšenici mají nesmírnou výhodu – v mnoha případech neobsahují lepek, většinou obsahují více minerálních látek a vitamínů a také, představíme-li si pomyslnou stupnici v podílu sacharidů a bílkovin, obsahují mnohem více bílkovin.
Luštěniny se v tomto ohledu liší od obilnin právě velkým podílem bílkovin.
Všechny uváděné obilniny rozhodně patří ve větší či menší míře do jídelníčku každého sportovce i nesportovce (u jednotlivých potravin také zdůrazňuji, zda obsahují nebo neobsahují lepek):
Pohanka
Má specifickou barvu, vůni i chuť, jedli ji naši předkové, a momentálně se jí nedostává tolik pozornosti, kolik by zasluhovala. To se však musí změnit, nejen díky tomu, že pohanka neobsahuje žádný lepek a je tedy vhodná pro lidi trpící celiakií.
Je to naprosto komplexní potravina, která obsahuje vysoké množství zinku, selenu, manganu a dalších stopových prvků. Dále obsahuje vitamíny B1, B2, C, E.
Také je známo, že je bohatým zdrojem rutinu (proti křečovým žilám, působí příznivě na stav tepen, žil a celého kardiovaskulárního systému).
Tato česká „superpotravina“ patřila před několika stoletími k naprosto základním a nejoblíbenějším potravinám u nás. Lze ji vařit, klíčit, dělat z ní mouku a využívat při přípravě dalších pokrmů. Hlavně v zimě dokáže perfektně zahřát a nasytit organismus.
Ještě jednou – pohanka neobsahuje žádný lepek, takže ji můžete nahradit za všechny těstoviny a další pšeničné výrobky!
Jáhly
Jáhly, původem z Asie, jsou loupané proso a další starodávná potravina našich předků, které se dnes moc nedostává – již před dvě stě lety byla nahrazována a postupně vytlačena rýží.
Pravděpodobně každý z nás má povědomí o jáhlové kaši „na sladko“. Z jáhel však jde dělat i výborná příloha ke všemu – k masu, zelenině, zkrátka místo přílohy. Rozhodně je lepší volbou než těstoviny nebo knedlíky. Jáhly si najdou využití v každé kuchyni: na vaření do polévek, jako příloha, nebo jáhelná mouka, …
Minerální látky: zinek, železo, draslík, hořčík, fosfor, vápník. Vitamíny: A, B.
Jáhly jsou další superzdravou obilovinou, která neobsahuje lepek.
Kuskus
Tato potravina původně z Afriky, je v současné době velmi oblíbená zvláště díky své takřka nulové přípravě. Pokud čekáte, že se jedná o samostatnou obilninu, která je něčím výjimečná, možná Vás zklamu.
Jsou to totiž jen předvařené a speciálním postupem vytvarované kuličky z obilnin jako pšenice, ječmen nebo proso. Jak jsem už uvedl, proso je přirozeně bezlepkové. V ječmenu, i když se jedná také o velmi zdravou obilninu, se lepek nachází v malém množství.
V pšenici je pak lepku hodně – proto pozorně čtěte na obalu kuskusu, o jakou variantu se jedná.
Výhoda kuskusu je, že je hotový za 3 minuty. Stačí jej totiž zalít vařící vodou a je připraven ihned ke konzumaci. Je tedy rychlejší než ostatní přílohy. Ideální možnost pro opravdu rychlou a zdravou přílohu, jako náhrada rýže nebo opět těstovin. Pokud je to možné, vyhledávejte pšeničný kuskus celozrnný nebo z prosa.
Špalda
Špalda je podobná pšenici, je to její poddruh (není tedy bezlepková). Nicméně je odolnější proti všem škůdcům (většinou méně chemicky ošetřovaná), obsahuje více bílkovin a více stopových prvků a minerálních látek, proto by se jí mělo věnovat více pozornosti než klasické pšenici, která je však levnější (proto se používá tak často a všude).
Má ideální skladbu živin. Obsahuje také vápník, fosfor, hořčík, zinek a opět vitamíny skupin B.
V posledním článku této série se podíváme na quinou a rýži jako ideální potraviny pro sportovce i nesportovce.
Napsat komentář – zatím žádný komentář, buďte první!
Zdravá výživa pro děti – PharmDr. Margit Slimáková
Co vše potřebuje vaše dítě jíst a čemu by se mělo vyhýbat? Potřebují rodiče studovat výživová doporučení anebo poslouchat experty? Kdy začít podávat lepek a kdo potřebuje umělá kojenecká mléka? Jak prosadit zdravou výživu u babiček a ve škole?
První rok života
Dítě se v prvním roce života nazývá kojenec a kojení (mateřské mléko) je bez jakýchkoliv pochybností základem výživy až do jednoho roku života. Ideální je plné kojení do šestého až sedmého měsíce a dostatečné kojení do jednoho roku věku, při kterém není třeba podávat žádná náhradní mléka ani jiné tekutiny.
Lepek
Někteří pediatři nově doporučují podávat lepek už od čtvrtého měsíce jako prevenci vzniku alergie na něj. S tímto doporučením nesouhlasím.
Studie, které by prokázaly nižší výskyt alergie na lepek u kojenců, kteří jej v minimálním množství dostali takto brzy, jsou doposud ojedinělé, jsou retrospektivní, nedefinují pojem malé množství a hlavně uspokojivě nevysvětlují důvod, proč by časnější podávání potravin mělo snížit riziko vzniku potravinové alergie.
Jako nejpravděpodobnější teorie se uvádí, že mladšímu dítěti se podává menší množství potraviny a že při podávání potraviny u starších dětí už nejsou děti současně kojeny, a tak jsou ochuzeny o ochranný vliv mateřského mléka. Tento můj postoj se shoduje s vyjádřením vědeckého poradního výboru Velké Británie pro výživu.
Umělá kojenecká mléka
Mimo výjimečných případů, ve kterých maminka skutečně nemůže kojit, podle mne umělá mléka nikdo nepotřebuje a do dětského jídelníčku je vůbec nedoporučuji zavádět. Situaci, kdy maminka nekojí, je třeba vždy konzultovat s pediatrem. Takzvaná alternativní rostlinná mléka nejsou pro kojence vhodnou náhradou mateřského mléka a v této funkci je také nedoporučuji.
Jsem však přesvědčena o tom, že většina maminek kojit dokáže a že často jen nečekané životní potíže, např.
komplikovanější porod a nezájem anebo neschopnost personálu porodnice pomoci, kojení zbytečně naruší.
Proto jako nejdůležitější stravovací doporučení všem těhotným maminkám navrhuji najít si spolehlivou laktační poradkyni anebo porodní asistentku, které jim mohou v případě náhlých potíží okamžitě pomoci.
První potraviny
V ideálním případě začínáme lokální bio zeleninou. Podáváme vždy pouze jeden druh a každé tři až čtyři dny přidáváme další druhy, které je později možné kombinovat.
S přibývajícími týdny postupně přidáváme zdroje kvalitních bílkovin a tuků, jako je např. červená čočka, quinoa, vaječný žloutek, kvalitní maso, máslo anebo za studena lisované oleje.
Z obilovin začínáme těmi bezlepkovými, nejlépe v jejich přirozené podobě, tj. například kaše z vařených a rozmixovaných jáhel anebo rýže.
Děti od jednoho do šesti let
Shoduji se s doporučeními Světové zdravotnické organizace, že ideální je pokračovat v kojení až do třetího roku.
V případě, že už nekojíte, je třeba zajistit dostatečný a pravidelný příjem kvalitních bílkovin, ale určitě to neznamená, že je nezbytné konzumovat kravské mléko, jak si přeje mlékárenský průmysl.
Kvalitní bílkoviny mohou pocházet například z kvalitního masa, luštěnin, vajec, semínek a zakysaných mléčných výrobků. Dětem připravujeme jednoduchá jídla s pravidelnými svačinkami. Základní poměry mezi jednotlivými skupinami potravin jde stanovit podle doporučení Zdravého talíře.
Bio
Označení bio nesou potraviny té nejvyšší kvality, které moc doporučuji všem, dětem samozřejmě nejvíce. Nejdůležitější jsou přitom alespoň do tří let věku, kdy nejsou detoxikační a eliminační systémy dětského organismu dostatečně vyzrálé a případná rezidua chemikálií z konvenčních potravin se mohou snadněji hromadit a být příčinou závažnějších poškození zdraví.
Celozrnné potraviny
Dětem do tří let se nedoporučuje výhradně celozrnná strava, ale to určitě neznamená, že bychom je měli vykrmovat rohlíky a koláči z bílé mouky. Ke zdraví prospěšným necelozrnným zdrojům obilovin patří např. jáhly, mnohé pšenično-žitné kváskové chleby, ovesné vločky anebo kulatozrnná, jasmínová a basmati rýže.
Speciální dětské potraviny
Mnoho ze speciálních potravin pro děti obsahuje nadbytečná množství cukrů, nejlákavější na nich je většinou přibalená hračka anebo pohádková postavička na obalu. Nezávislá testování opakovaně potvrzují zbytečnost anebo dokonce nezdravost takovýchto potravin:
Naše děti se staly terčem té nejproradnější reklamní strategie potravinářského průmyslu. Všemi dostupnými prostředky se společnosti snaží obejít vliv rodičů a nalákat děti na produkty s tou nejvyšší marží – sladkosti a chipsy. Velké koncerny dětem prodávají především ty produkty, které jim škodí. Šířící se epidemii obezity se pak už nikdo nemůže divit. (Oliver Huizinga, reklamní expert organizace Foodwatch).
Např. 100 gramů Pom-Bärů obsahuje pětkrát více soli a dvakrát tolik tuku než stejná porce hranolek od McDonald’s a výrobce je přitom propaguje jako jedinečnou a pro děti vhodnou svačinku.
K Nestle dětským cereáliím se zdarma přidává figurka akčního superhrdiny a přitom všechny obsahují více než 30 procent cukru. O této skutečnosti společnost na svých stránkách logicky mlčí.
Mnohem raději ovšem zdůrazňuje, že se jedná o celozrnné cereálie s osmi vitaminy a vápníkem.
A kdyby náhodou děti nepřesvědčila akční figurka, rodiče zajisté ke koupi přemluví známá expertka Kateřina Cajthamlová, která na stránkách koncernu Nestlé o cereáliích přímo básní. (Česká Pozice 27.4., 2013) http://bit.ly/DetiKo
Školáci
Zdravá výživa školáků znamená především kvalitní snídani a přípravu domácích svačinek do školy (včetně láhve s vodou).
Zdravá výživa školáků je zásadní nejen pro zdraví žáků a studentů, ale ovlivňuje i jejich chování a studijní výsledky.
Podle četných dopisů od rodičů přitom vím, že snahu o zdravou stravu jejich dětí běžně narušují školní jídelny a doplňkový prodej potravin ve školách.
Český spotřební koš, který je závazný pro vaření ve školních jídelnách, platí od roku 1993 a vychází z výživových dávek z roku 1989. Jiné středoevropské země výživová doporučení pro školáky v minulých letech aktualizovaly.
Naštěstí především díky tlaku rodičů a médií už došlo k určitému zlepšení i u nás, ale přesto by šlo ve školkách a školách jíst ještě mnohem lépe. Výživa ve školách se dnes k dětem dostává dvěma způsoby. První z nich je tzv.
doplňkový prodej, který je zpravidla nabízen ve školních bufetech a automatech. Druhou cestou jsou obědy vařené ve školních jídelnách. Prodeje v bufetech a automatech běželi pár let od revoluce bez jakéhokoliv omezení a nyní je jen omezeně reguluje Pamlsková vyhláška.
Vaření ve školních jídelnách se dodnes řídí vyhláškou, která je stará víc než čtvrt století. jak jde už ui dnes zajistit zdravější jídlo ve školách detailně vysvětluji zde.
Po skončení vyučování je dobré mít pro děti vždy nachystanou svačinu (např. v podobě výběru z nakrájené zeleniny, dipů anebo pomazánek, kvalitního pečiva, bílého jogurtu, oříšků a ovoce) a ideálním ukončením dne je společná rodinná večeře.
Dospívající
V tomto věku už děti nenapodobují rodiče, ale zdravá výživa se alespoň doma dá zajistit přítomností zdravých potravin. Nejdůležitější je nabízet snadno dostupné a připravitelné svačinky i potraviny, ze kterých si mohou děti samy vybírat a vařit. Neskladujte doma nevhodné potraviny, protože je jen otázkou času, kdy je děti najdou a snědí.
Dietování a poruchy příjmu stravy
Nezdravé dietování a poruchy příjmu potravy patří mezi typické problémy tohoto věku. Dospívající děti jsou obklopeny módními ideály krásy, zázračnými dietami a dietujícími kamarády.
Tou největší oporou pro ně musí zůstat rodina, a proto je katastrofou, když se i maminka nepřirozeně omezuje. Rodič, který opakovaně dietuje, vynechává večeři anebo přepočítává kalorie, předává signál, že stravu je třeba nepřirozeně kontrolovat.
Základní prevenci poruch příjmu stravy proto vidím v dlouhodobě zdravě se stravující rodině, kde je jídlo bráno jako požitek a ne jako postrach.
Alternativní výživové směry
Alternativní výživové směry v úhrnu nejsou problém a většina dětí z nich vyroste rychleji, když jim dáte prostor na zkoušení a hledání vlastní cesty, než když je budete striktně nutit do vašich stravovacích návyků.
Ze zdravotního hlediska jsou dokonce téměř jistě bezpečnější než dnes typická strava mnoha mladých, která je založena na junk food a soft drinks. Zdravý výběr nenápadně podporujte dostupností kvalitních potravin.
Pouze zpozorněte v případě neobvykle vyšší ztráty hmotnosti, zastavení menstruace u dívek a nelogických rozhodnutí (např. když etický vegetarián odmítá konzumovat ořechy).
Jak děti učit zdravě jíst
Buďte dobrým vzorem, zajistěte dostupnost zdravých potravin a zapojte děti do jejich pěstování a přípravy. Děti se učí sledováním svého okolí, několik prvních let zejména od rodičů a rodiny.
To, co děti vidí, je pro ně normální a sami to opakují.
Je proto rozhodující, jestli děti pravidelně vidí společně a zdravě se stravující rodinu, nebo reklamní obrázky šťastné rodiny při návštěvě McDonald‘s a při pojídání čokoládových tyčinek plných mléka.
Děti jedí především to, co jim nabízíme a co v jejich okolí snadno dostupné. Proto je zásadní minimálně doma zajišťovat zdravé stravovací prostředí, na rozdíl od toxického prostředí, kterému jsme všichni čím dál více vystaveni, a to v mnoha případech dokonce už i ve školách.
Zdravá výživa není suchá teorie, ale skvěle chutnající jídlo. Mnohem více než výuka faktů děti nadchne a přesvědčí vypěstování vlastní zeleniny anebo jahod, naklíčení semínek, vypěstování kvásku nebo výroba jogurtu. Nakupujte s dětmi na farmářských trzích, zkuste dovolenou na biofarmě (my jsme několik let jezdili na dovolenou pouze na takovéto farmy) a zapojte děti do zdravého vaření.
Co s babičkami?
Problematiku výživy i s prarodiči včas proberte. Případné neshody na výživových doporučeních mezi partnery ale nedoporučuji řešit diskuzí s babičkami. Rodiče samotní se musí nejdříve shodnout na výživovém stylu rodiny a společně jej prosazovat. Až po shodě mezi sebou by rodiče měli stručně, ale jasně a nejlépe společně vysvětlit, že:
- zdraví dětí je jejich zodpovědností a řeší jej na základě současných znalostí a zkušeností,
- konzumaci sladkostí z výživového hlediska nikdo nepotřebuje,
- existuje jednotná shoda mezi odborníky, že zdravá výživa je základním předpokladem zdraví dětí a může ovlivňovat i jejich chování a u školáků studijní výsledky,
- nikdy v minulosti se nekonzumovalo takové množství sladkostí a nezdravých polotovarů jako dnes,
- existuje spousta jiných možností, jak děti odměňovat, např. domácí zdravé koláče, zdravé sladkosti (sušené ovoce), časopisy, lístky do kina atd..
Co dětem nedoporučuji
Nedoporučuji jakékoliv dietní potraviny, umělá sladidla, vysoce průmyslově upravované potraviny včetně margarínů, trans tuky, izolovanou vlákninu, zbytečná aditiva, jako jsou umělé příchutě anebo barviva a mnohá konzervancia.
Ideální jídelníčky
Ideální jídelníček neexistuje. Zdravá výživa dětí není věda a určitě neznamená propočítávání kalorií a živin na talíři.
Jak poznáte, že dítě jí zdravě
Vaše dítě se bude cítit dobře a bude prospívat. Vidíte plynulý růst, občas s obdobími zpomalení anebo zrychlení, ale neměly by se objevit ztráty hmotnosti.
Jak vše převést do praxe?
Zdravou výživu lze do každodenní praxe nejlépe převést v klidu a s nadhledem. Všichni rodiče chtějí pro své děti to nejlepší a právě rodiče svým dětem nejlépe rozumějí.
Maminky a tatínkové, nenechte se znejistit experty, kteří dnes až příliš často předávají buď hesla potravinářského průmyslu, nebo zaslepeně izolovaná odborná fakta, aniž by je zasadili do reálné stravy a života.
Zdravá výživa není věda, tajemství úspěchu spočívá ve výběru skvěle chutnajících přirozených potravin v přípravě jídel z nich. V naprosté většině případů není potřeba ani kalkulačka, ani encyklopedie výživy, ani nutriční terapeuti.