Za předání osobních dat pacienta dostává zdravotník dvě stovky za kus

Úřad pro ochranu osobních údajů dostává řadu dotazů na přesné a detailní nastavení praxe v různých zdravotnických zařízeních i na soulad zdravotnické legislativy s obecným nařízením o ochraně osobních údajů (dále jen „GDPR“). K tomu musí upozornit, že jako kontrolní orgán nemůže, namísto poskytování předběžných konzultací v situacích podle čl.

36 GDPR, plnit základní povinnosti správců a pověřenců při zavádění zpracování a svými vyjádřeními nahrazovat  posuzování dopadů podle čl. 35 GDPR, ani nahrazovat zásadní roli ministerstev a samosprávných organizací (komor), které jsou gestory legislativy, zejména zákona č. 372/2011 Sb.

, o zdravotních službách a podmínkách jejich poskytování (dále jen „zákon o zdravotních službách“), metodiky a správné praxe.

Může zaměstnavatel v době pandemie měřit tělesnou teplotu zaměstnanců a dalších osob při vstupu na pracoviště? Měření tělesné teploty zaměstnanců, případně i dalších osob vstupujících na pracoviště, pomocí termokamer či rámů obsahujících senzor na měření teploty, je určitým a dosud bezprecedentním zásahem do osobní integrity člověka s možným dopadem do osobnostních práv v případě nevpuštění do objektu.

Zákoník práce ukládá zaměstnavateli povinnost vytvářet bezpečné a zdraví neohrožující pracovní prostředí a pracovní podmínky vhodnou organizací bezpečnosti a ochrany zdraví při práci a přijímáním opatření k předcházení rizikům. Tato povinnost se vztahuje na všechny fyzické osoby, které se s jeho vědomím zdržují na jeho pracovištích.

Režim zpracování osobních údajů a působnost pravidel jejich ochrany nastává, pokud zaměstnavatel hodlá zaznamenávat prováděná měření a dále pracovat s údaji o zvýšené tělesné teplotě ve spojení s dalšími údaji umožňujícími identifikaci osoby, které byla tělesná teplota změřena.Ani v době nouzového stavu, případně v době trvání mimořádných opatření ministerstva zdravotnictví, není zpracování tělesné teploty zaměstnance výslovnou právní povinností, lze ho však s přihlédnutím k nutným hygienickým a protiinfekčním opatřením považovat za oprávněný zájem zaměstnavatele ve smyslu GDPR. To umožňuje zpracování údaje vypovídajícího o zdravotním stavu pro výkon zvláštních práv v oblasti pracovního práva, a napomůže zaměstnavateli dostát svým povinnostem při předcházení ohrožení zdraví ve stávajících výjimečných podmínkách, včetně kontaktování zdravotníků či hygieniků.  Pokud zaměstnavatel na základě zjištění zvýšené teploty následně učiní další opatření a dohodne se zaměstnancem např. výkon práce z domova, jedná se z pohledu pravidel ochrany osobních údajů o oprávněný postup. Nezbytnost měření teploty a zpracování osobních údajů ukládáním zjištěného údaje, byť v minimálním rozsahu, vypovídajícího o zdravotním stavu, však musí správce průběžně posuzovat, z hlediska charakteru pracoviště, počtu a koncentrace zaměstnanců, případně dalších osob přítomných na pracovišti i aktuálního vývoje pandemie. Tedy přinejmenším obdobně jako i v případech bez sběru a dalšího zpracování osobních údajů by tak měl zaměstnavatel postupovat po předběžné konzultaci se zdravotníky ohledně specifik prostor, počtu osob a vhodnosti a účinnosti měření teploty v konkrétních podmínkách.

Závěrem je vhodné zdůraznit, že opatření, která lze v mimořádné situaci považovat za nezbytná, budou po návratu k normálnímu stavu postrádat důvodnost a jejich znovuzavedení by mohlo přicházet v úvahu pouze v případě, že by se taková situace opakovala.

Může ministerstvo zdravotnictví nebo hygienická služba podávat informace o pacientovi, např. o věku pacienta a jeho případných dalších zdravotních komplikacích, případně jeho profesi, když nezveřejní jeho jméno? Jde v takovém případě o anonymní údaje, na které se ochrana osobních údajů nevztahuje? Podmínku dostatečné anonymizace splňuje např. informace o osmdesátiletém muži z Prahy trpícím kromě nákazy i plicními potížemi. Nemusela by ji však splňovat již informace o bydlišti pacienta v malé obci. Je totiž třeba přihlédnout ke všem prostředkům, které mohou být i pro nepřímou identifikaci (např. spojením s informacemi z jiných zdrojů) dané osoby použity.

Riziku nevhodných zásahů do soukromí předcházejí ministerstvo i další orgány ochrany veřejného zdraví zejména tím, že nezveřejňují žádné konkrétnější informace o bydlišti pacientů. Agregované údaje jsou zveřejňovány na úrovni krajů.

Jestliže je zveřejněn věk pacientů, kteří onemocnění podlehli, a zdravotní komplikace s jejich úmrtím spojené, je třeba brát v úvahu, že ochrana osobních údajů se na údaje zemřelých osob nevztahuje. Zveřejněním anonymizovaných údajů nedochází ani k zásahu do soukromí blízkých osob zemřelého, které rovněž nemůže veřejnost takto identifikovat.

Má zdravotnické zařízení povinnost ohlašovat případy porušení zabezpečení osobních údajů způsobené napadením informačního systému škodlivým programem či jiným kybernetickým útokem?

Ano, ohlašování je třeba provádět v případech, kdy dojde ke znepřístupnění (ztrátě dostupnosti, zašifrování) osobních údajů pacientů, a to napadením informačního systému škodlivým programem či jiným kybernetickým útokem. Jedná se také o případy dočasného znepřístupnění osobních údajů, kdy jsou tyto následně obnoveny ze zálohy.

Úřadu musí být dle GDPR ohlášeno jakékoli porušení zabezpečení osobních údajů správce. Výjimkou jsou jen případy, kdy je nepravděpodobné, že by toto porušení mělo za následek riziko pro práva a svobody fyzických osob.

Zdravotnická zařízení zpracovávají zvláštní kategorie osobních údajů ve smyslu GDPR, a to vždy minimálně v rozsahu údajů o zdravotním stavu.

S ohledem na zvláštní režim ochrany, který GDPR těmto údajům přiznává, a s přihlédnutím k dosavadním poznatkům, můžeme konstatovat, že výše uvedená výjimka – možnost neohlásit incident Úřadu – nebude aplikovatelná.

V rámci provozu zdravotnického zařízení totiž nelze předpokládat, že incident s osobními údaji nebude mít za následek riziko pro práva a svobody fyzických osob.

Úřad v této souvislosti připomíná, že ohlášení porušení zabezpečení musí být provedeno pokud možno do 72 hodin od okamžiku, kdy se o něm správce dozvěděl.

Proto též předpokládané následky musí být vyhodnocovány bezprostředně po zjištěném znepřístupnění osobních údajů.

Má GDPR nějaký dopad na povinnosti spojené s předáváním zdravotnické dokumentace jinému lékaři zvolenému pacientem?

GDPR obecně upravuje podmínky pro zpracování tzv. zvláštních kategorií osobních údajů, mezi něž patří také údaje o zdravotním stavu, přičemž předpokládá, že zpracování údajů nezbytných pro účely zdravotní péče upravují zvláštní zákony. Předání zdravotnické dokumentace lékaři zvolenému pacientem je upraveno v zákoně o zdravotních službách. Postup při tomto předání je upraven v § 57 odst. 3 písm. d) zákona o zdravotních službách.  Je třeba, aby se tak stalo na základě písemné žádosti pacienta nebo zvoleného lékaře. 

Je možné, aby zdravotní pojišťovny vyžadovaly detailní zdravotnickou dokumentaci pacienta? 

Zákon o zdravotních službách pro účel výkonu kontroly umožňuje přístup ke zdravotnické dokumentaci revizním lékařům nebo odborným pracovníkům, a to v rozsahu odpovídajícím kontrole. Tento postup v určitých případech může zahrnovat i předávání zdravotnické dokumentace. S dotazem na postup v konkrétním případě je třeba se obrátit na pověřence pojišťovny.

Jsem malý poskytovatel zdravotních služeb s omezenými provozními a prostorovými kapacitami. Mohu uchovávat zdravotnickou dokumentaci pacientů v prostorách, kde se pohybují i další osoby (např. pacienti v čekárně)? 

Ano, s dostatečným zabezpečením. Správce má povinnost technicky a organizačně zabezpečit osobní údaje pacientů.

Správce má povinnost přijmout taková opatření, aby zabránil neoprávněným osobám přistupovat k osobním údajům pacientů a tím zabránil neoprávněnému nahlížení do zdravotnické dokumentace, úpravě, výmazu, zničení, přenosu, odcizení či jinému zneužití osobních údajů obsažených ve zdravotnické dokumentaci.

Má pacient právo na výmaz osobních údajů ze zdravotnické dokumentace?

Nikoliv. Toto právo není absolutní a podle GDPR se neuplatní v případě, že zpracování osobních údajů je nezbytné pro poskytování zdravotní péče či léčby. Poskytovatel zdravotních služeb je povinen řídit se zákonem o zdravotních službách, který mu nařizuje vedení této dokumentace, a vyhláškou č. 98/2012 Sb., která mu ukládá dobu uložení zdravotnické dokumentace.

Po jakou dobu je praktický lékař povinen uchovávat zdravotnickou dokumentaci?

Obecně platí, že správce nemůže uchovávat osobní údaje po dobu delší, než je nezbytně nutná pro konkrétní účel zpracování. Konkrétní doby uchovávání zdravotnické dokumentace nebo jejích částí pro různé poskytovatele stanoví Ministerstvo zdravotnictví vyhláškou. Například v případě uchovávání zdravotnické dokumentace praktickým lékařem se jedná o dobu 10 let od změny registrujícího poskytovatele nebo 10 let od úmrtí pacienta.

Může poskytovatel zdravotní služby předávat údaje ze zdravotnické dokumentace jiným subjektům, například Státnímu ústavu pro kontrolu léčiv (SÚKL) nebo Ústavu zdravotnických informací a statistiky (ÚZIS), který je správcem Národního zdravotnického informačního systému (NZIS)?

Tyto subjekty jsou ze zákona oprávněny vyžadovat údaje podle zvláštních zákonů, které upravují jejich působnost. Ze strany osob povinných hlásit a předávat údaje se jedná o zpracování osobních údajů, které je nezbytné pro plnění právní povinnosti podle GDPR.  Subjekty oprávněné nahlížet do zdravotnické dokumentace bez souhlasu pacienta jsou uvedeny v § 65 odst. 2 zákona o zdravotních službách.

Může Ústav zdravotnických informací a statistiky (ÚZIS) požadovat předávání osobních údajů zaměstnanců poskytovatele zdravotních služeb do Národního registru zdravotnických pracovníků?

ÚZIS má povinnost zpracovávat údaje zdravotnických pracovníků (lékařů) a jiných odborných pracovníků ve zdravotnictví na základě právního důvodu uvedeného v GDPR (jde o plnění právní povinnosti).

Zákon o zdravotních službách stanoví, jaké osobní údaje se zpracovávají v Národním registru zdravotnických pracovníků. ÚZIS je správcem tohoto systému.

Budete mít zájem:  Samovolný únik moči a stolice: problém těla i psychiky

Podle zákona o zdravotních službách má poskytovatel zdravotních služeb (nemocnice, samostatný lékař) povinnost předávat údaje do NZIS.

Dodavatel služeb nám nabízí možnost oslovovat naše pacienty automatizovaně a pravidelně s různými reklamními a informačními sděleními. Je to v souladu s GDPR?

Nikoliv. Pacient není pouhý zákazník a zpracování údajů ve zdravotnictví má přesně vymezený rámec stanovený nejen obecně platnými zásadami a přístupy ochrany osobních údajů podle GDPR.

V zásadě lze uvést, že zvláštní zdravotnické předpisy zpracování údajů pacientů pro marketing neumožňují.

V různých případech záleží na lékařích a dalších poskytovatelích zdravotní služby, aby v souladu s lékařskou etikou zvážili, zda a jak je vhodné informovat jednotlivé pacienty.

Omezilo GDPR nějak dosavadní ambulantní praxi? Konkrétně: může sestřička v ambulanci pacienty volat podle příjmení? Může v nemocnici, kde jsou společná lůžka, říkat lékař diagnózu?

Praxe volání pacientů podle příjmení v čekárně není v rozporu s GDPR. Existují však oddělení, jako je venerologická ambulance nebo infekční oddělení, kde existuje riziko diskreditace, tedy spojení jména s choulostivými informacemi.

V těchto případech je nutno zavést postupy vedoucí ke zvýšené ochraně osobních údajů pacientů. Je odpovědností správce, aby pečlivě uvážil vhodný režim pracoviště a jaká technická a organizační opatření přijme a zavede.

V souladu s tím dá přesné pokyny svým zaměstnancům.

Pokud je to možné, personál nemocnice by se měl snažit o co největší soukromí pacienta. Sdělení diagnózy či dalších náležitostí zdravotnické dokumentace je možné. Nelze však doporučit, aby při tom byly přítomny další nepovolané osoby, které nejsou v péči ani zaměstnány u poskytovatele zdravotních služeb, například osoby, jež navštěvují pacienta na vedlejším lůžku.

V běžné praxi je takřka nemožné úplně zamezit přístupu úklidové služby k osobním údajům. Při rozhovoru zdravotnických pracovníků s pacienty může zaměstnanec úklidové firmy zachytit citlivé informace. Postačí mít takovéto případy ošetřeny s úklidovou službou smluvně (zavázat je k mlčenlivosti)?

Podle zákona o zdravotních službách platí povinnost mlčenlivosti též pro další osoby, které v souvislosti se svou činností vykonávanou na základě jiných právních předpisů zjistí informace o zdravotním stavu pacienta nebo informace s tím související. Podle GDPR jakákoliv osoba, která jedná z pověření správce a má přístup k osobním údajům, může tyto osobní údaje zpracovávat pouze na pokyn správce.

Může lék za pacienta vyzvedávat, a tedy seznamovat se s jeho osobními údaji, příbuzný či jiná osoba?

Léčivý přípravek, jehož výdej je vázán na lékařský předpis, může být vydán i jiné osobě, než které je léčivý přípravek předepsán. Výdej léků v lékárně upravuje § 83 zákona č. 378/2007 Sb., o léčivech. Tamtéž lze nalézt i vhodný postup farmaceuta v případě pochybností o věrohodnosti lékařského předpisu nebo osoby, které se lék vydává.

Přináší GDPR nějakou změnu pro provádění klinických hodnocení v ČR?

GDPR výslovně předpokládá, že „zpracování osobních údajů pro vědecké účely by mělo být v souladu i s dalšími  příslušnými právními předpisy upravujícími například klinická hodnocení“. 

Máme povinnost jmenovat pověřence, pokud jsme zdravotnická laboratoř poskytující laboratorní služby v širokém spektru z různých oborů pro praktické i specializované ambulantní lékaře, lůžková oddělení nemocnic a rovněž pro veterinární lékaře? Je nutné, aby laboratoř uzavírala smlouvu o zpracování osobních údajů?

Ano, musí jmenovat pověřence, neboť hlavní činností je každodenní zpracování údajů z vyšetření spolu s dalšími údaji pacientů. K rozsáhlosti zpracování viz pokyny Evropského sboru. Více zde.

Zdravotnická laboratoř je v postavení správce, neboť vykonává samostatnou činnost, a poskytovatel zdravotních služeb rovněž. Zpracovatelskou smlouvu mezi sebou podle GDPR uzavírat nemusejí.

Může poskytovatel zdravotních služeb sdělit informace o zdravotním stavu pacienta cizí osobě? A může předávat informace o zdravotním stavu telefonicky nebo e-mailem?

Sdělování informací o zdravotním stavu pacienta upravuje zákon o zdravotních službách. Pacient nebo jeho zákonný zástupce má možnost jasně a určitě definovat rozsah informací, které může poskytovatel zdravotní péče sdělovat, komu a jakou formou. Pacient nebo jeho zákonný zástupce má právo kdykoliv okruh osob, kterým je sdělována informace o zdravotním stavu, rozšířit nebo omezit.

Při sdělování a zasílání informací elektronickou cestou je vhodné rozlišovat, o jaké informace se jedná.

K méně zásadním částem zdravotnické dokumentace (například rentgenové snímky) by měl mít poskytovatel poznamenáno v kartě pacienta nebo na zvláštním formuláři, jakým způsobem si pacient přeje sdělovat informace.

Zásadnější části zdravotnické dokumentace (například celé lékařské zprávy) by měly být elektronicky přenášeny v zabezpečenější podobě, než je prostý e-mail.

Důležité je vždy pacienta dopředu informovat o možných rizicích, která nezabezpečená elektronická komunikace může způsobit (například nahlédnutí neoprávněnou osobou, ztráta, zničení, neoprávněné zpřístupnění). V této věci je vhodné se obrátit se žádostí o metodický návod s popisem konkrétních situací na Ministerstvo zdravotnictví či na Českou lékařskou komoru.

Musí zdravotnická zařízení (např. praktická a specializovaná) uzavřít smlouvu o zpracování údajů společných pacientů? Je závodní lékař (poskytovatel pracovně lékařských služeb) ve vztahu k zaměstnavateli zpracovatelem osobních údajů?

Nikoliv. Jedná se o vztah správců vykonávajících samostatnou činnost. Skutečnost, že sdílejí pacienty, nezakládá povinnost uzavřít zpracovatelskou smlouvu. Stejně tak GDPR nezakládá povinnost uzavřít smlouvu o zpracování osobních údajů mezi zaměstnavatelem a poskytovatelem pracovně lékařských služeb.

Ochrana osobních údajů podle nařízení GDPR

Na této stránce

Poslední kontrola: 26/03/2021

Ochrana údajů a koronavirus

Nařízení GDPR stanoví podrobné požadavky na shromažďování, ukládání a správu osobních údajů ze strany podniků a organizací. Vztahují se jak na evropské organizace, které zpracovávají osobní údaje fyzických osob v EU (v tomto případě všechny země EU plus Island, Lichtenštejnsko a Norsko), tak na organizace mimo EU, které se zaměřují na osoby žijící v Unii.

V jakých případech se obecné nařízení o ochraně osobních údajů (GDPR) použije?

Nařízení GDPR se použije, pokud:

  • podnik se sídlem v EU zpracovává osobní údaje, a to bez ohledu na to, kde skutečné zpracování údajů probíhá
  • podnik je usazen mimo EU, ale zpracovává osobní údaje v souvislosti s nabídkou zboží a služeb fyzickým osobám žijícím v EU nebo sleduje chování jednotlivců v EU.

Podniky, které nejsou usazeny v EU, ale zpracovávají údaje občanů Unie, musejí jmenovat svého zástupce v EU.

V jakých případech se obecné nařízení o ochraně osobních údajů (GDPR) nepoužije?

Nařízení GDPR se nepoužije, pokud:

  • subjekt údajů je po smrti
  • subjekt údajů je právnická osoba
  • zpracování provádí osoba, která jedná za účelem nesouvisejícím s její živností, podnikáním nebo povoláním.

Co se považuje za osobní údaje?

Osobním údajem je jakákoli informace o identifikované či identifikovatelné osobě neboli subjektu údajů. Osobní údaje zahrnují například tyto informace:

  • jméno a příjmení
  • adresa
  • číslo průkazu totožnosti / cestovního pasu
  • příjmy
  • společensko-kulturní profil
  • adresa IP
  • údaje, které má v držení nemocnice nebo lékař (a které identifikují osobu výhradně pro zdravotní účely).

Zvláštní kategorie údajů

Nesmíte zpracovávat osobní údaje o:

  • rasovém či etnickém původu
  • sexuální orientaci
  • politických názorech
  • náboženském nebo filozofickém přesvědčení
  • členství v odborech
  • genetických údajích, biometrických údajích či údajích o zdravotním stavu kromě specifických případů (např. pokud vám byl udělen výslovný souhlas nebo pokud je zpracování těchto údajů nezbytné z důvodu významného veřejného zájmu na základě práva EU nebo členského státu)
  • osobních údajích týkajících se rozsudků v trestních věcech a trestných činů, není-li to oprávněné podle práva EU nebo členského státu.

Kdo osobní údaje zpracovává?

Osobní údaje mohou při svém zpracování projít různými společnostmi nebo organizacemi. V rámci tohoto cyklu existují dvě hlavní osoby, které se zpracováním osobních údajů zabývají:

  • Správce údajů – rozhoduje o účelu a prostředcích zpracování osobních údajů.
  • Zpracovatel údajů – drží a zpracovává údaje pro správce údajů.

Kdo kontroluje, jak jsou osobní údaje v rámci podniku zpracovávány?

V rámci podniku lze jmenovat pověřence pro ochranu osobních údajů (anglicky Data Protection Officer – DPO), který má na starosti sledování toho, jak se osobní údaje zpracovávají, a který informuje zaměstnance provádějící zpracování osobních údajů o jejich povinnostech a poskytuje jim v této oblasti poradenství. Pověřenec spolupracuje s úřadem pro ochranu údajů (anglicky Data Protection Authority – DPA) a je kontaktní osobou jak pro tento úřad, tak pro fyzické osoby.

Kdy je nutné pověřence pro ochranu osobních údajů jmenovat?

Podnik musí pověřence jmenovat, pokud:

  • provádí pravidelné a systematické monitorování jednotlivců nebo zpracovává zvláštní kategorie údajů
  • toto zpracovávání je jeho hlavní činností
  • zpracovává údaje ve velkém měřítku.

Pokud například zpracováváte osobní údaje, abyste na základě analýzy chování lidí na internetu adresovali přes internetové vyhledávače cílenou reklamu, musí váš podnik mít svého pověřence pro ochranu osobních údajů.

Budete mít zájem:  Kadeřávek je nejotužilejší zelenina, listy můžeme sklízet i v zimě

Pokud však pouze svým zákazníkům jednou ročně zasíláte reklamní materiály, pověřence jmenovat nemusíte. Podobně, pokud jako lékař shromažďujete údaje o zdravotním stavu svých pacientů, jmenování pověřence pro ochranu osobních údajů pravděpodobně nebude nutné.

Pokud však zpracováváte osobní údaje o genetice a zdraví pro nemocnici, budete muset pověřence jmenovat.

Pověřencem může být jeden ze zaměstnanců vaší organizace nebo si jej můžete najmout na základě smlouvy o poskytování služeb. Funkci pověřence pro ochranu osobních údajů může vykonávat jednotlivec nebo část organizace.

Zpracování údajů pro jinou společnost

Správce údajů může využít pouze toho zpracovatele údajů, který nabízí dostatečné záruky, jež musí být stanoveny v písemné smlouvě mezi zúčastněnými stranami. Smlouva musí rovněž obsahovat řadu povinných doložek, např. o tom, že zpracovatel údajů může osobní údaje zpracovávat pouze tehdy, je-li mu to uloženo správcem údajů.

Předávání údajů do zemí mimo EU

Jsou-li osobní údaje předány do zemí mimo EU, ochrana těchto údajů stanovená nařízením GDPR platit nepřestává. Konkrétně: pokud vyvážíte údaje do zahraničí, musí váš podnik zajistit dodržení jednoho z následujících opatření:

  • Unie považuje úroveň ochrany údajů v zemi mimo EU za odpovídající.
  • Váš podnik přijme nezbytná opatření, aby poskytl vhodné záruky, např. vložením zvláštních doložek do schválené smlouvy s neevropským dovozcem osobních údajů.
  • Váš podnik převod provádí na základě zvláštních důvodů (odchylek), např. souhlasu dotčené osoby.

Ve kterých případech je povoleno data zpracovávat?

Pravidla EU pro ochranu osobních údajů stanoví, že byste měli údaje zpracovávat korektním a zákonným způsobem, pro určitý a legitimní účel a měli byste zpracovávat pouze údaje nezbytné ke splnění tohoto účelu. Musíte při tom zajistit splnění některé z následujících podmínek zpracování osobních údajů. Tedy, že:

  • vám dotčený jednotlivec dal se zpracováním svých údajů souhlas
  • osobní údaje potřebujete z důvodu splnění smluvní povinnosti, která vás k tomuto jednotlivci váže
  • osobní údaje potřebujete z důvodu splnění právní povinnosti
  • osobní údaje potřebujete z důvodu ochrany životně důležitých zájmů daného jednotlivce
  • osobní údaje zpracováváte za účelem provedení úkolu ve veřejném zájmu
  • jednáte v oprávněném zájmu svého podniku, a to za předpokladu, že nejsou závažně dotčena základní práva a svoboda jednotlivce, jehož údaje zpracováváte. Pokud práva jednotlivce převažují nad zájmy vašeho podniku, osobní údaje zpracovávat nemůžete.

Souhlas se zpracováním údajů

Nařízení GDPR uplatňuje přísná pravidla zpracování údajů založená na souhlasu. Účelem těchto pravidel je zajistit, aby jednotlivci rozuměli tomu, s čím souhlasí.

To znamená, že souhlasu musí předcházet dotaz v jasném a běžně užívaném jazyce a samotný souhlas musí být projevem svobodné, konkrétní, informované a jednoznačné vůle. Souhlas by měl být udělen ve formě jednoznačného potvrzení, např.

zaškrtnutím políčka na internetových stránkách nebo podepsáním formuláře.

Pokud vám někdo dá souhlas se zpracováním svých osobních údajů, můžete tyto údaje zpracovávat pouze pro účely, k nimž byl tento souhlas dán. Rovněž musíte danému jednotlivci umožnit, aby tento souhlas mohl odvolat.

Poskytování transparentních informací

Jednotlivcům musíte poskytnout jednoznačné informace o tom, kdo jejich osobní údaje zpracovává a proč. Minimálně byste měli uvést následující:

  • kdo jste
  • proč osobní údaje zpracováváte
  • na jakém právním základě
  • případně, kdo údaje získá.

V některých případech musí vámi poskytnuté informace obsahovat také:

  • případné kontaktní údaje na pověřence pro ochranu osobních údajů
  • jaký legitimní zájem podnik sleduje, když ke zpracování údajů dochází z právního důvodu
  • opatření, jimiž se řídí předávání údajů do země mimo EU
  • jak dlouho budou údaje uchovávány
  • práva jednotlivce na ochranu údajů (tj. právo na přístup, opravu, výmaz, omezení, vznesení námitky, přenositelnost apod.)
  • možnosti odvolání souhlasu (pokud souhlas představuje právní základ pro zpracování údajů)
  • zda je poskytnutí osobních údajů zákonným či smluvním požadavkem
  • v případě automatizovaného rozhodování, informace o postupu, významu a důsledcích rozhodnutí.

Tyto informace musíte poskytnout jasným a srozumitelným jazykem.

Zvláštní pravidla v případě dětí

Pokud shromažďujete osobní údaje o dítěti na základě jeho souhlasu, například při používání účtu na sociálních médiích nebo účtu pro stahování dat, musíte nejdříve získat souhlas jeho rodičů, např. musíte zaslat oznámení rodičům nebo zákonnému zástupci dítěte. Věk, do kterého se jedinec považuje za dítě, záleží na tom, ve které zemi žije, běžně je to do 13 až 16 let.

Právo na přístup k údajům a právo na přenositelnost údajů

Jednotlivcům musíte zajistit právo na bezplatný přístup k jejich osobním údajům. Pokud vás někdo o přístup ke svým údajům požádá, musíte:

  • sdělit mu, zda jeho osobní údaje zpracováváte
  • sdělit mu podrobnosti zpracování (účel zpracování, kategorie dotčených osobních údajů, kdo tyto informace dostává apod.)
  • dát mu kopii zpracovávaných osobních údajů (v dostupném formátu).

Dochází-li ke zpracování údajů na základě souhlasu nebo smlouvy, může vás daný jednotlivec rovněž požádat o to, abyste mu jeho osobní údaje vrátili nebo je předali jiné společnosti. Jedná se tzv. „právo na přenositelnost údajů“. Údaje musíte poskytnout v běžně používaném a strojově čitelném formátu.

Právo na opravu a právo vznést námitku

Pokud se jednotlivec domnívá, že jsou jeho údaje nesprávné, neúplné nebo nepřesné, má právo na provedení jejich opravy nebo jejich doplnění, a to bez zbytečného prodlení.

V tomto případě byste měli upozornit všechny příjemce údajů, že osobní údaje, které s nimi sdílíte, byly změněny nebo vymazány. Pokud byl některý z osobních údajů, které jste sdíleli, nesprávný, budete na to muset upozornit každého, kdo s tímto údajem přišel do styku (ale pouze za předpokladu, že k tomu není zapotřebí nepřiměřené úsilí).

Každý jednotlivec rovněž může kdykoli podat námitku proti zpracování svých osobních údajů pro určité účely, pokud váš podnik tyto údaje zpracovává na základě svého oprávněného zájmu nebo z důvodu provedení úkolu ve veřejném zájmu. Pokud nemáte oprávněný zájem, který by převažoval nad zájmy jednotlivce, musíte zpracování osobních údajů ukončit.

Jednotlivec vás také může požádat, abyste zpracování jeho osobních údajů omezili do té doby, než bude stanoveno, zda vaše oprávněné zájmy převažují nad jeho. V případě přímého marketingu jste však vždy povinni zpracování osobních údajů ukončit, pokud vás o to daná osoba požádá.

Právo na výmaz (tzv. „právo být zapomenut“)

Za určitých okolností může jednotlivec požádat správce údajů o výmaz svých osobních údajů, například pokud již nejsou jeho údaje potřeba pro účely, pro které byly zpracovávány. Váš podnik však není povinen tak učinit, pokud:

  • je zpracování nezbytné pro dodržování svobody projevu a informací
  • musíte osobní údaje uchovávat z důvodu splnění právních povinností
  • k uložení osobních údajů existují jiné důvody veřejného zájmu, např. v oblasti veřejného zdraví nebo pro účely vědeckého a historického výzkumu
  • musíte osobní údaje uchovávat z důvodu stanovení právních nároků.

Automatizované rozhodování a profilování

Jednotlivci mají právo nebýt předmětem žádného rozhodnutí založeného výhradně na automatizovaném zpracování. Z tohoto pravidla však existují určité výjimky, například pokud dali k automatizovanému rozhodnutí výslovný souhlas. Kromě případů, kdy se automatizované rozhodnutí opírá o právní řád, musí váš podnik:

  • danou osobu o automatizovaném rozhodování informovat
  • dát jednotlivci právo, aby bylo automatizované rozhodnutí prověřeno člověkem
  • dát jednotlivci možnost automatizované rozhodnutí napadnout.

Příklad: Pokud banka automatizuje rozhodnutí, zda určité osobě poskytne půjčku či ne, tato osoba by měla být o automatizovaném rozhodnutí informována a měla by jí být dána možnost rozhodnutí napadnout a požádat o lidský zásah.

Porušení zabezpečení údajů – jak ho správně ohlásit

  • Za porušení zabezpečení údajů se považuje situace, kdy jsou osobní údaje, za které jste odpovědni, náhodně nebo neoprávněným způsobem zpřístupněny neoprávněným příjemcům nebo pokud jsou dočasně nedostupné či došlo k jejich pozměnění.
  • Došlo-li k porušení zabezpečení údajů a ohrožuje to práva a svobody fyzických osob, musíte to ohlásit úřadu pro ochranu údajů do 72 hodin od okamžiku, kdy jste se o porušení zabezpečení dozvěděli.
  • V závislosti na tom, zda porušení zabezpečení údajů představuje pro postižené osoby vysoké riziko či ne, může být váš podnik rovněž povinen informovat všechny postižené.

Povinnost reagovat na žádosti

V případě, že váš podnik obdrží žádost od fyzické osoby, která chce uplatnit svá práva, měli byste na tuto žádost odpovědět bez zbytečného odkladu, každopádně však do 1 měsíce od obdržení žádosti. Je-li žádost komplikovaná nebo obsahuje více částí, může být tato lhůta prodloužena o 2 měsíce za předpokladu, že je o tom žadatel informován. Žádost by měla být vyřízena bezplatně.

Budete mít zájem:  Děti se učí správně stravovat i vařit díky taškám z Alberta

Pokud je žádost zamítnuta, musíte žadateli sdělit důvody zamítnutí a informovat ho o jeho právu podat stížnost k úřadu pro ochranu údajů.

Posouzení vlivu

V případě, že by zamýšlené zpracování údajů mohlo představovat vysoké riziko pro práva a svobody jednotlivců, např. při použití nových technologií, musíte provést posouzení vlivu na ochranu osobních údajů.

K takovému vysokému riziku dochází, pokud:

  • k hodnocení jednotlivců jsou využívány mechanismy automatizovaného zpracovávání a profilování
  • jsou rozsáhle monitorovány veřejně přístupné prostory (např. kamerovým systémem CCTV)
  • jsou rozsáhle zpracovávány zvláštní kategorie údajů nebo osobní údaje týkajících se rozsudků v trestních věcech a trestných činů (např. údaje o zdravotním stavu).

Pozn.: Úřad pro ochranu osobních údajů může za vysoké riziko považovat i jiné kategorie zpracování údajů.

Pokud opatření uvedená v posouzení vlivu na ochranu osobních údajů neodstraní všechna zjištěná vysoká rizika, je nutné se před zahájením zamýšleného zpracování údajů poradit s úřadem pro ochranu údajů.

Vedení záznamů

Váš podnik musí být schopen prokázat, že jedná v souladu s nařízením GDPR a plní veškeré příslušné povinnosti. Zejména tak musí učinit na žádost úřadu pro ochranu údajů nebo v případě inspekce ze strany tohoto úřadu.

Jedním ze způsobů, jak to zajistit, je vést podrobné záznamy např. o těchto skutečnostech:

  • název a kontaktní údaje podniku, který je do zpracování údajů zapojen
  • důvody zpracování osobních údajů
  • popis kategorií jednotlivců, kteří své osobní údaje poskytují
  • kategorie organizací, které osobní údaje získávají
  • předávání osobních údajů do jiných zemí nebo jiným organizacím
  • doba uložení osobních údajů
  • popis bezpečnostních opatření používaných při zpracování osobních údajů.

Váš podnik by měl rovněž vypracovat postupy a pokyny v písemné formě, pravidelně je aktualizovat a dohlédnout na to, aby je znali všichni zaměstnanci.

Pokud spadáte do kategorie malých a středních podniků nebo mikropodniků, záznamy o činnostech zpracování vést nemusíte, pokud tyto činnosti:

  • neprovádíte pravidelně
  • nemají vliv na práva nebo svobody dotčených jednotlivců
  • nezahrnují citlivé údaje nebo záznamy z rejstříku trestů.

Záměrná a standardní ochrana osobních údajů

Záměrná ochrana osobních údajů znamená, že váš podnik by měl vzít v úvahu ochranu osobních údajů již v počáteční fázi plánování nového způsobu zpracování osobních údajů.

V souladu s touto zásadou musí správce údajů přijmout všechna nezbytná technická a organizační opatření k zavedení zásad ochrany osobních údajů a k zajištění ochrany práv jednotlivců. Mezi tato opatření patří např.

využití pseudonymizace.

Standardní ochrana osobních údajů znamená, že váš podnik by měl vždy jako výchozí použít to nastavení, které co nejvíce chrání soukromí. Příklad: Pokud existují dvě možná nastavení ochrany soukromí, přičemž jedno z nich brání tomu, aby měla k osobním údajům přístup další osoba, měli byste jako výchozí použít právě toto nastavení.

Porušení pravidel a sankce

Pokud váš podnik nebude dodržovat pravidla stanovená v nařízení GDPR, hrozí mu za porušení předpisů vysoké pokuty až do výše 20 milionů eur nebo 4 % celkového obratu. Úřad pro ochranu údajů může uložit další nápravná opatření, např. zakázat vám zpracovávat osobní údaje.

Ochrana údajů a soukromí na internetu – Časté otázky

Právo na ochranu osobních údajů

Česká republika již dlouhou řadu let právně určuje nakládání s osobními údaji pacientů a jejich zákonných zástupců, ať už jde o běžné údaje, jako je jméno, adresa nebo číslo telefonu, nebo o citlivé údaje, to znamená ve zdravotnictví zejména informace o nemoci a průběhu i výsledcích léčby.

Česká republika již dlouhou řadu let právně určuje nakládání s osobními údaji pacientů a jejich zákonných zástupců, ať už jde o běžné údaje, jako je jméno, adresa nebo číslo telefonu, nebo o citlivé údaje, to znamená ve zdravotnictví zejména informace o nemoci a průběhu i výsledcích léčby.

V květnu 2018 vstoupilo v účinnost nařízení EU 2016/679, o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů a o volném pohybu těchto údajů a o zrušení směrnice 95/46/ES (obecné nařízení o ochraně osobních údajů), známé pod zkratkou GDPR.

Toto nařízení ukládá povinnosti správcům osobních údajů a přináší některá nová práva subjektům osobních údajů. Kontrola dodržování GDPR je v ČR v rukou Úřadu pro ochranu osobních údajů. V návaznosti na GDPR byl přijat zákon č. 110/2019 Sb.

, o zpracování osobních údajů, který zrušil dříve platný zákon č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů. V oblasti zdravotnictví přináší, jak uvedeno výše, nové povinnosti správcům osobních údajů, jimiž jsou všichni poskytovatelé zdravotních služeb, tj.

jak velké nemocnice, tak ambulantní poskytovatelé zdravotních služeb. Dochází také k rozšíření práv pacientů.

Jaké jsou hlavní zásady GDPR a běžně tradované omyly?

Nařízení GDPR ve zdravotnictví doplňuje jiné právní předpisy (např. zákon o zdravotních službách a vyhlášku o zdravotnické dokumentaci) nebo i jiné důležité dokumenty (např.

akreditační standardy, kterými zdravotnické zařízení prokazuje kvalitu a bezpečí prováděné péče). GDPR neznamená všeobecné utajování a vymazávání osobních údajů.

Neznamená ani to, že na základě GDPR můžete odmítnout poskytnutí některých svých osobních údajů lékaři, že můžete odmítnout nošení identifikačních náramků apod.

Zdravotníci velmi pečlivě váží, které vaše údaje jsou pro prevenci i léčbu potřebné, a je v zájmu každého pacienta je přesně a úplně poskytnout. Poskytnout příslušné údaje pacientovi ukládají české právní předpisy. Zdravotníci jsou školeni, jak s osobními údaji pracovat, a to nejen z hlediska mlčenlivosti, ale i z hlediska délky jejich evidování, z hlediska jejich ochrany v počítačích apod.

GDPR přináší některá nová práva pro pacienty a zákonné zástupce, ale jejich aplikace ve zdravotnictví má s ohledem na speciální právní úpravu v zákoně o zdravotních službách určitá omezení:

  • Především máte právo vědět, jaké osobní údaje (ať už získané se souhlasem nebo bez souhlasu subjektu údajů) a jak je poskytovatel zdravotních služeb zpracovává. To se často můžete dozvědět z webových stránek nebo přímým dotazem směřovaným na personál.
  • Právo na přístup k osobním údajům.
  • Pokud se zjistí chyba nebo neúplnost ve vašich osobních údajích, máte právo na to, aby poskytovatel provedl bez zbytečného odkladu opravu nebo doplnění neúplných osobních údajů. Opravy ve zdravotnické dokumentaci se řídí speciální úpravou v zákoně o zdravotních službách.
  • Právo na výmaz nebo jinak řečeno „právo být zapomenut“. Toto právo je ve zdravotnictví z pochopitelných důvodů velmi omezeno, neboť oprávnění zpracovávat osobní údaje, včetně délky doby, po kterou mohou být zpracovány v souvislosti s poskytováním zdravotních služeb nebo pro statistické účely, vyplývá ze zákona o zdravotních službách a z vyhlášky o zdravotnické dokumentaci. Je v zájmu pacienta, aby byla jeho zdravotnická dokumentace kompletní a dalo se z ní vycházet pro další léčbu a řešit pomocí ní i třeba vypořádání domnělých nebo skutečných pochybení personálu.
  • Další práva – právo na omezení zpracování, oznamovací povinnost ohledně výmazu nebo opravy, právo na přenositelnost, právo na vznesení námitky, právo, aby subjekt údajů nebyl předmětem automatizovaného rozhodování včetně profilování, právo na podání stížnosti u dozorového úřadu, právo na účinnou soudní ochranu vůči dozorovému úřadu nebo správci, právo být zastoupen neziskovým subjektem, organizací nebo sdružením a právo na náhradu újmy – jsou speciálnější, ale v případě potřeby vás budou zdravotníci nebo pověřenec poskytovatele zdravotních služeb pro ochranu osobních údajů (viz dále) o nich informovat.

U každého poskytovatele zdravotních služeb musí být určena osoba, která za zpracování osobních údajů odpovídá. Ve velkých nemocnicích je ze zákona ustavena i speciální funkce pověřence pro ochranu osobních údajů, který se GDPR profesionálně zabývá a který vám může poskytnout další informace. Kontakt na něj bývá uveden na webových stránkách.

Na webových stránkách Ministerstva zdravotnictví jsou zveřejněny metodiky k implementaci (zavádění) pravidel GDPR [1]. Další výkladová stanoviska lze nalézt na stránkách dozorového úřadu – Úřadu pro ochranu osobních údajů (ÚOOÚ) [2].

Povinná mlčenlivost zdravotnických pracovníků

Každý zdravotnický pracovník je povinen zachovávat mlčenlivost o všech skutečnostech, o kterých se dozvěděl v souvislosti s péčí o vás, o vašem zdravotním stavu, hospitalizaci, diagnóze, prognóze.

Už sama skutečnost, že je pacient léčen určitým lékařem či v určitém zdravotnickém zařízení poskytovatele, představuje předmět mlčenlivosti.

Zákon umožňuje, aby lékař kromě pacienta informoval o povaze onemocnění a potřebných výkonech též osoby určené pacientem.

Pokud chcete, aby byl o vašem zdravotním stavu informován někdo jiný, musíte k tomu dát písemný souhlas.

Vzor Informovaného souhlasu pacienta s hospitalizací a určení osob, které mohou být informovány o pacientově zdravotním stavu, naleznete v článcích Informovaný souhlas pacienta s hospitalizací a Prohlášení spojené s hospitalizací.

Související odkazy

Diskuze

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Adblock
detector