Elektroterapie
Elektroterapie je oblíbená terapie, jenž využívá různé druhy elektrických proudů, které zlepšují prokrvení tkání, uvolňují napětí svalů nebo je naopak posilují. Působí proti bolesti a zánětu. Typ elektroléčebné procedury se volí podle převažujícího typu onemocnění.
Je možné léčit choroby pohybového aparátu, poruchy prokrvení, zánětlivá a degenerativní onemocnění, pooperační stavy, kožní problémy apod.
Elektroléčba byla využívána již v dávných dobách. Římští lékaři léčili dnu přikládáním živého elektrického úhoře na postiženou končetinu.
V současné době je elektroléčba velmi rozšířenou rehabilitační terapeutickou metodou, která je praktikována a nabízena v řadě rehabilitačních a lázeňských zařízeních.
Nabízí celou škálu léčebných metod, využívajících různých forem elektrického proudu – stejnosměrného proudu, střídavých proudů nízké nebo střední frekvence či vysokofrekvenčního proudu s různě tvarovanými impulzy.
Obecně je možno říci, že elektroléčba působí zejména proti bolesti (má analgetický efekt), zvýšenému napětí svalů (myorelaxační efekt), zvyšuje prokrvení tkání a tkáňový metabolismus, má příznivý vliv na zmenšení otoků. Elektroterapie je proto vhodná při onemocněních pohybového aparátu, zejména u chronických a degenerativních onemocnění, u pooperačních stavů, úrazových stavů, při chronických gynekologických a urologických zánětech, při onemocněních trávicího a dýchacího ústrojí, u kožních onemocnění a dalších.
Druhy elektroléčby
TENS (transkutánní nervová stimulace)
Tato metoda je založena na poznatku, že vedení bolestivých vzruchů a vnímání bolesti je možno zmírnit až potlačit drážděním nervových vláken na různých úrovních nervového systému. Tyto metody ovlivňují bolest a uvolňují svalové spasmy a ztuhnutí.
Při vlastním elektrickém dráždění dochází v mozkové tkáni k sekreci endorfinu (opiátu tlumícího bolest).
Využívá se k léčbě nejrůznějších bolestivých stavů jako jsou bolesti páteře, kloubů a šlach, bolesti hlavy, poúrazové bolesti pohybového ústrojí, fantomové bolesti (bolesti po amputaci končetiny) a další.
Iontoforéza
Iontoforéza je elektroléčebná metoda, která umožňuje elektrolytickým účinkem galvanického proudu vpravit do povrchových vrstev kůže nebo sliznic léčivé látky tak jako u jiné elektroterapie. Ty pak působí přímo v místě podle svých specifických účinků. Takto jsou vpravovány do postižených oblastí např.
kalcium, kalium, procain, mesocain, hyaluronidáza, histamin, salicyláty a další látky, které se zde uplatňují např. svým anestetickým, protizánětlivým účinkem či jiným druhem působení. Využívá se např.
při alergických projevech (lokalizovaná kopřivka), k léčbě kožních jizev, včetně keloidních (vystouplá jizva), při chronických degenerativních kloubních procesech, neuralgiích a kořenových bolestech, bolestech svalů, lymfatickém otoku a dalších.
Galvanizace
Galvanizace je elektroterapie a léčebné využití stejnosměrného proudu, tj. galvanického proudu se stálou intenzitou.
Ve tkáních dochází ke vzájemné výměně kationtů a aniontů mezi elektrodami, k vyplavování iontů z buněk a zvýšení místního metabolismu v kůži, podkoží a dalších tkáních, překrvení dané oblasti se zvýšením kapilární propustnosti, mobilizaci otoků, výronů a zánětlivých výpotků s urychlením jejich vstřebávání, odplavování splodin látkové výměny, povzbuzení normálních regulačních a reparačních mechanismů, potlačení bolesti, snížení svalového napětí. Aplikace trvá cca 20 minut, léčba probíhá obden 6x-10x. Pacient při aplikaci má pocit mravenčení, brnění a mírného tepla.
Nejčastěji je využívána v léčbě těchto stavů: poúrazové stavy s místním tkáňovým šokem, záněty vazivových tkání pohybového ústrojí, záněty vazů, šlachových úponů (entezopatie), šlachových pochev, fascií, kloubních pouzder, neuralgie (včetně neuralgie po pásovém oparu), neuritidy (záněty nervů), myalgie (bolesti svalů), kořenové syndromy, poruchy prokrvení (Raynaudova nemoc, akrocyanóza), artrózy, Sudeckův syndrom a další.
Diadynamické proudy
Mají především analgetické účinky, při této metodě se aplikuje stejnosměrný nízkofrekvenční elektrický proud přes elektrodu přiloženou na postižené místo. Mezi elektrodou a tělem pacienta je kontaktní látka, přes kterou probíhá proudění. Intenzita se volí podle subjektivní snášenlivosti pacienta.
Tato léčba zvyšuje prokrvení postižené oblasti, uvolňuje svalstvo, využívá se při řadě bolestivých stavů. Hlavní indikace představují poúrazové stavy (zhmoždění a natažení svalů, vymknutí kloubů apod.
), nemoci pohybového aparátu (bolesti páteře, cervikokraniální a cervikobrachiální syndrom, artróza), neuralgie, neuritidy, poruchy prokrvení (Raynaudova choroba, křečové žíly, záněty žil, omrzliny, ischemická choroba dolních končetin). Nejběžnější čas aplikace na jedno místo je přibližně 3-5 min., celková doba aplikace nemá přesahovat 12 min.
Obecně lze řící, že čím je proces akutnější, tím kratší bude aplikace proudu. Délka aplikace se zvětšuje v závislosti na ploše, kterou se snažíme ovlivnit a na hloubce procesu ve tkáni. Při akutních stavech se aplikuje nejčastěji 1x denně, při udržovací terapii 1x týdně. Celkem 5-10 aplikací.
Interferenční proudy
Elektroterapie jako metoda využívající aplikace proudu prostřednictvím elektrod. Léčba je založena na principu interference dvou středněfrekvenčních proudů přímo ve tkáni. K zesílení účinku se používá tzv.
vakuových elektrod, doba aplikace je pak kratší, intenzita proudu se volí dle subjektivní snášenlivosti pacienta. Léčba ovlivňuje prokrvení postižené oblasti, zlepšuje výživu oblasti, způsobuje relaxaci svalů a zmenšuje bolest. Působí přímo na svaly, nervy a ovlivňuje látkovou výměnu buněk.
Interfereční proudy se uplatňují spíše při chronických procesech, kdežto diadynamické proudy u akutních stavů.
Indikací jsou hlavně chronické zánětlivé a degenerativní nemoci pohybového aparátu, onemocnění svalů, šlach a tíhových váčků, zlomeniny a další onemocnění kostí, zhmožděniny, vymknutí kloubů, artrózy, spondylózy, Bechtěrevova nemoc, bolesti páteře, neuralgie, neuritidy, cévní choroby, gynekologické záněty, břišní srůsty, astma a řada dalších. Aplikace trvá nejčastěji 15 minut, u akutnějších a dráždivých stavů je aplikační doba kratší, u chronických chorob a u pacientů méně citlivých na proud je aplikace delší. Obecně se délka aplikace pohybuje v rozmezí 3-20 minut. Počet procedur je obvykle 9-12 v průběhu 3 týdnů.
Träbertovy proudy
Nízkofrekvenční pulsní proudy, které mají výrazný analgetický účinek, používají se podobně jako výše uvedené metody, zvláště pak po úrazech, při bolestech páteře, jsou vhodné u degenerativních onemocnění malých i velkých kloubů, při chronických zánětlivých revmatických chorobách postihujících klouby, k mírnění nervových a svalových bolestí.
Elektrostimulace (impulzoterapie)
Tato metoda využívá dráždivých účinků nízkofrekvenčních proudů. Indikací k použití je prevence ochabnutí svalů z inaktivity (při zlomeninách, pooperačních stavech), stimulace svalů dolních končetin a břicha u ležících pacientů.
Více informací se dozvíte také na portálu o masérství
Český osvícenec průkopníkem elektroléčby | 3 pól – Magazín plný pozitivní energie
14. srpna 2014
Člověk se s různými projevy živé i neživé přírody, které si neuměl uspokojivě vysvětlit, setkával od pradávna. Patřily mezi ně i elektrické a magnetické jevy. Významnou měrou k jejich pochopení a využití přispěl lékař a přírodovědec Jan Křtitel Boháč. Od jeho narození letos uplynulo právě 290 let.
Některé elektrické a magnetické jevy byly známy již ve starověku. Patrně první písemnou zprávu o nich nalézáme u řeckého filozofa a matematika Thalese z Milétu (cca 624 – cca 546 př. Kr.
), který upozornil na to, že jantar třený hedvábím přitahuje drobné předměty (odtud je i jméno „elektřina“- řecké élektro znamená jantar) a měl za to, že kámen (magnetovec) má duši, protože dokáže hýbat železem.
Magnetické projevy byly v té době známy i v Číně, kde také nalezly své první praktické využití v podobě kompasu. Fyzikální podstata těchto jevů se tehdy nezkoumala a hypotézy, snažící se o jejich vysvětlení, se nám dnes jeví jako iracionální a někdy až fantaskní.
Proto také nepřispěly k rozvoji poznání přírodních zákonů. Rovněž souvislost jevů vznikajících při tření jantaru s elektrickými ranami od některých ryb a s bleskem byla až do dob novověku neznámá. Po dobu více než 2 000 let existovaly pouze základní poznatky antických učenců.
Elektřinou léčili již ve starém Egyptě
Lékařství jako samostatné povolání existovalo od nepaměti. Historie využití elektřiny a magnetismu v medicíně však spadá až do období starověku, kam také patří počátky elektroléčby.
První zmínky o léčení silným elektrickým výbojem živého mořského rejnoka pocházejí ze starého Egypta (2 000 let př. Kr.). Podobně proudu vyvinutého elektrickým úhořem využívali také římští lékaři u pacientů postižených dnou, bolestmi hlavy, kloubů apod.
Středověk pak i pro vědu o elektřině představoval období temna a k jejímu využití nepřidal nic podstatného.
Rozvoj zájmu o elektřinu v 18. století
První vědecké poznatky o elektrických a magnetických jevech vznikly teprve až v 17. století. Pokusy s elektřinou se začala zabývat řada fyziků i laiků hledajících hlubší fyzikální souvislosti. V další etapě vývoje představ o elektřině a magnetismu vstupuje v 18.
století na scénu stejnosměrný proud, spojený se jmény Italů Luigiho Galvaniho (1737-1798) a Alessandra Volty (1745-1827). Galvani pozoroval kontrakci žabích stehýnek.
Jeho vysvětlení bylo sice mylné, ale přesto je dnes tento gynekolog, profesor lékařství na boloňské univerzitě, právem považován za zakladatele nové vědecké disciplíny – elektrofyziologie.
Teorii živočišné elektřiny úspěšně vyvrátil jeho vrstevník a krajan, univerzitní profesor „přírodní filozofie“ Volta, svou teorií kontaktní elektřiny (stykem dvou různých kovů) a objevem galvanického článku a poté Voltova sloupu.
Počátky elektroléčby ve světě
V té době byla medicína vedle ochrany proti úderu blesku v podstatě jedinou oblastí, ve které našla elektřina praktické uplatnění. Očekávalo se od ní, že vyléčí úplně všechno – od bolestí zubů po rakovinu.
V této rané době se k léčení elektroterapií používaly dva zdroje proudu: rotační elektrostatický generátor „třecí elektrika“ (sestrojený v roce 1660 zakladatelem dnešní vakuové techniky, magdeburským starostou Otto von Guerickem, proslulým zejména svým veřejným pokusem, tzv.
magdeburskými koulemi) a obecně známá leidenská láhev, sloužící jako kondenzátor a „zesilovač“ – shromažďovač elektrického náboje. Tu objevil 1745 pruský právník Ewald Jürgen Georg von Kleist téměř současně s leidenským lékařem, matematikem a fyzikem Petrem van Musschenbroeckem spolu s Andreasem Cunaeusem.
(Jméno „leidenská láhev“ – La Bouteille de Leyde – užil sorbonský profesor, abbé Jean-Antoine Nollet, se starým nizozemským pravopisem města Leiden). Jejich spojením mohli lékaři dosáhnout vysokého napětí a trochu zvětšit nepatrnou intenzitu elektrického proudu.
Základy léčby pomocí elektřiny položil v roce 1743 profesor lékařské fakulty v Halle Johann Gottlob Krüger. Jako první poukázal na možnost dalšího využití nově objevené elektřiny, když uvedl, že „elektřina se musí počítat mezi pomocné léčebné prostředky“. Podle něj se pomocí „elektrifikace“ zkapalní tělní tekutiny, pevné části se přemístí a „s větší tělesnou čilostí se pohybují“.
O dva roky později vydal jeho žák Ch. G. Kratzenstein knihu „Spis o užitečnosti elektřiny v lékařské vědě“. Také on viděl léčebný účinek v rozpouštění nahromaděných tekutin, zejména krve. „Elektrizace“ byla podle jeho názoru prospěšná např. u husté krve, městnání všeho druhu (bolesti hlavy, rýma, bolesti na hrudi apod.), při horečce, a dokonce i při moru.
Ve Francii se léčbou elektřinou zabýval Pierre Bertholon, který klasifikoval všechny zdravotní potíže podle jejich reakce na kladnou či zápornou elektřinu. Svým pacientům doporučoval působení elektrické jiskry nebo elektrického šoku, elektrické koupele aj.
Intenzivním vědeckým výzkumem ve fyzice a chemii se zabýval fanatický zastánce teroru po vypuknutí Velké francouzské revoluce pařížský praktický lékař Jean Paul Marat. O propagaci elektroléčby se také zasloužil německý lékař J. G. Schaffder, který doporučoval tuto metodu při léčení ochrnutých končetin.
Dokázal také, že působením elektřiny se zrychluje puls, že elektrická jiskra způsobuje na kůži „tu bodavé a pálivé, tu zase trhavé a otřásající pocity“ a postižené místo má zprvu bílé a potom červené zbarvení.
Z mnoha dalších jmen lékařů a přírodovědců uvádíme ještě několik jmen – švýcarský anatom, fyziologaa botanik Albrecht von Haller, holandský lékař Anton de Haen, švédský lékař a přírodovědec, zakladatel botanické a zoologické systematické nomenklatury Carl von Linné a americký přírodovědec, státník a diplomat, vynálezce bleskosvodu Benjamin Franklin, který v letech 1753 až 1774 vydal čtyřsvazkové pojednání o elektřině.
Přínos českého lékaře a přírodovědce Jana Křtitele Antonína Boháče
Jedním ze zakladatelů a prvních průkopníků elektrofyziologie a elektroterapie byl v dějinách světového lékařství i český lékař a přírodovědec Jan Křtitel Antonín Boháč (v literatuře často uváděný jako Bohadsch), od jehož narození letos uplynulo 290 let.
Za svůj krátký život vystřídal řadu povolání – od praktického lékaře přes vědce a badatele až po spisovatele. Svá díla vydával latinky i česky.
Jan Křtitel Antonín Boháč se narodil v roce 1724 v Žinkovech jako prvorozený syn správce zdejšího panství hraběte Františka Václava Wrtby.
Zde také navštěvoval základní školu a poté pokračoval na jezuitské koleji v pražském Klementinu. Vystudoval filozofii a lékařství na pražské univerzitě a díky podpoře hraběte z Wrtby podniknul v letech 1746 až 1747 studijní cestu za dalším vzděláním po Evropě.
Navštívil Benátky, Padovu, Montpellier a Paříž (udává se také Velká Británie a Nizozemí), a krátce i několik univerzit v Německu.
Cesty po Evropě
V průběhu cesty se seznámil s léčením vybraných nemocí elektřinou, především různých forem ochrnutí.
Po návratu do Prahy se věnoval experimentálním pokusům, na jejichž základě vypracoval a v roce 1751 obhajoval doktorskou latinsky psanou disertaci s názvem „O užitečnosti elektrizování v lékařství“.
Poté zde již jako doktor medicíny pronesl krátkou rozpravu o tom, zda má lékař, zabývající se experimentálně léčbou, mít přednost před lékařem chemikem.
Elektřina je v předložené práci doporučována především k léčení obrny, stavů po mrtvici a pohybového aparátu, ale také „městnání“ všeho druhu (např. bolestí hlavy či rýmy) a rozpouštění nahromaděných tekutin, zvláště husté krve. Spis byl vydán podruhé v roce 1775 zásluhou univerzitního profesora lékařství J. T. Klinkoše, který se rovněž zabýval elektrickými jevy.
Další pokusy v oblasti přírodovědy
Kromě své lékařské praxe Boháč konal další pokusy s elektroléčbou, a rovněž zkoumal vliv elektřiny na klíčení a růst rostlin.
Vzápětí poté, co se byl v roce 1752 představit do Vídně osobnímu lékaři císařovny Marie Terezie a duchovnímu otci všech tehdy moderních zdravotnických reforem Gerhardu van Swietenovi, byl ve svých 28 letech jmenován mimořádným univerzitním profesorem přírodopisu. Aby se vyhnul středoevropským válkám v polovině 18.
století, odešel s rodinou roku 1756 na jih do Itálie, kde se zaměřil na soustavná zoologická studia. Po návratu do Prahy vydal v Drážďanech (1761) výsledky těchto studií v latinsky psaném spise „O některých mořských živočiších a jejich vlastnostech, vzdělancům dosud neznámých anebo málo známých“. Kladl přitom důraz na přesnou taxonomickou nomenklaturu podle Linného.
Po rozšíření tohoto díla se autor stal členem učených společností v Londýně, Mnichově a Florencii. Na základě osobního přání rakouského císaře Františka I. prozkoumal krajinu Dolních Rakous v okolí Gmündu a podrobně ji popsal po stránce přírodovědné. Odměnou získal místo řádného profesora přírodopisu a „materiae medicae“ na pražské univerzitě.
Kromě jiného se 18 let věnoval i usilovnému výzkumu přírody Čech. Pracoval na svém nejrozsáhlejším plánovaném díle „Květena, zvířena a přírodopis nerostné říše“; jeho nedokončený rukopis procházel různými majiteli a nakonec se bohužel nadobro ztratil.
Velmi zajímavý příspěvek představuje ekonomická Boháčova studie „Učenlivý a užitečný návrh, kterak by království českému nesmírný prospěch a zvláštní hojnosti ročně přibývati mohl“ (1758, 1761), svědčící o jeho širokém spektru zájmů nejen v oblasti vědy, ale také při řešení různých praktických problémů. Boháčův životopis s připojenou podobiznou vydal poprvé národní buditel, dějepisec a profesor českého jazyka F. M. Pelcl ve svých čtyřsvazkových „Abbildungen“ (1773-1782).
V dalším rozvoji vědecké práce zastavila profesora Boháče ve věku 44 let jeho předčasná smrt (1768).
Elektroléčba je významnou součástí fyzikální léčby, kdy se cíleně dávkuje elektrická energie na organismus nebo jeho část s terapeutickým záměrem. Elektroléčbu lze přesně dávkovat a především přesně cílit na požadovaný nemocný orgán nebo tkáň, což léky neumějí. Ty působí zpravidla celkově, na celý organismus včetně nežádoucích účinků. Výhodou elektroléčby je tedy mimo jiné zmenšení nežádoucích či vedlejších negativních účinků, se kterými se setkáváme při podávání léků.
Průchod proudu má stimulovat příslušné tkáně, zejména nervy a svaly. Užívá se například k léčbě chorob pohybového ústrojí, obrn aj.
Využívá se stejnosměrný (galvanický) a střídavý proud nízké nebo střední frekvence, vysokofrekvenční pole, vysokofrekvenční proud s různě tvarovanými impulzy (proud je řádově v miliampérech) aj.
Elektroterapie a elektrodiagnostika prodělaly v minulém století bouřlivý vývoj a v současné době se tento rozvoj stále urychluje.
Použitá literatura
Demel, W. (ed.): Dějiny světa 4. Objevy a nové struktury 1200 až 1800, Praha 2013.
Heřman, J.: Od jantaru k tranzistoru: elektřina a magnetismus v průběhu století, Praha 2006.
Lněničková, J.: České země v době osvícenství, Praha 1995.
Mikeš, J., Efmertová, M.: Elektřina na dlani. Kapitoly z historie elektrotechniky v českých zemích, Praha 2008.
Mayer, D.: Pohledy do minulosti elektrotechniky, České Budějovice 1999.
Nový, L. (ed.): Dějiny exaktních věd v českých zemích do konce 19. Století, Praha 1961.
Kostlán, A. (ed.): Bohemia Docta. K historickým kořenům vědy v českých zemích, Praha 2010.
Svobodný, P., Hlaváčková, L.: Dějiny lékařství v českých zemích, Praha 2004.
Ottův slovník naučný. Reprint, Praha 2000.
Wikipedie.
Elektroléčba
Charakteristika metody
Pod pojmem elektroléčba chápeme soubor léčebných metod, které využívají elektrickou energii různých frekvencí a intenzit s cílem snížit bolest v postiženém místě, zlepšit jeho prokrvení, stimulovat nebo naopak relaxovat svaly a zlepšit prokrvení tkání. Do této skupiny léčebných metod patří i magnetoterapie, u které se v praxi uplatňuje známý Faradayův zákon elektromagnetické indukce, který popisuje, že okolo vodiče, kterým prochází elektrický proud, vzniká magnetické pole.
Elektroléčebné metody
Interferenční proudy
Interferenční proudy, které působí přímo na svaly, nervy, zlepšují prokrvení a tím i výživu postižené tkáně. Podle nastavení frekvence elektrického proudu a jeho modulace lze dosáhnout motorického dráždění postiženého místa nebo naopak docílit ústupu zvýšeného svalového napětí. Lze tak tlumit bolest, snížit otok, povolit svalový spasmus, zlepšit prokrvení tkáně.
Diadynamik
Diadynamik, což je aplikace stejnosměrného proudu o různé frekvenci, intenzitě a průběhu. Na základě těchto parametrů buď může fyzioterapeut v postižené oblasti snížit bolest a zlepšit prokrvení tkáně nebo naopak tkáň aktivovat, tonizovat svaly, působit aktivačně. Používá se ke snížení bolesti kloubů a páteře.
Magnetoterapie
Princip magnetoterapie spočívá v působení velkoplošně pulzující magnetické pole o nízké frekvenci na postiženou tkáň. Za určitých podmínek má membrána buněk schopnost propouštět látky směrem do buňky nebo z buňky.
Pulzní magnetické pole svým působením mnohonásobně zvětšuje propustnost buněčných membrán. Dochází tak ke zvýšené látkové výměně a výraznému prokrvení té části těla, na kterou je pulzní magnetické pole aplikováno.
Dosáhneme snížení bolesti a ústupu sterilních akutních i chronických zánětů a otoku.
Distanční elektromagnetoterapie
Distanční elektromagnetoterapie využívá jako elektrický vodič krevní cévy, protože krev jako každá jiná tekutina vede elektrický proud. Výhodou je, že nemocnému se na tělo nepřikládají žádné elektrody ani jiné aplikátory, přičemž je dosaženo stejného léčebného efektu jako u klasické magnetoterapie. Naopak nevýhodou, že je možné takto léčit pouze menší oblasti.
Elektroléčba
Elektroléčba je část fyzikální léčby, při které je využíván léčebný účinek různých forem elektrické energie. Elektroterapie a elektrodiagnostika prodělaly bouřlivý vývoj a v současné době je tento rozvoj dále urychlován. V naší ordinaci využíváme následující přístroje pro elektroléčbu, které jsou plně digitální:
- přístroje pro nízko a středně frekvenční elektroterapii,
- proudy dle Kötze,
- bipolární středně frekvenční proudy,
- čtyřpolový interferenční proud, napojený na vakuovou jednotku,
- proudy TENS,
- Träbertovy pravoúhlé proudy,
- pulsní proudy,
- diadynamické proudy,
- galvanické proudy,
- Burst Tens proudy,
- funkční elektrickou stimulaci, Rebox.
K metodám elektroanalgezie – využíváme v léčbě bolesti:
- Diadynamické a interferenční proudy,
- pravoúhlé Trabertovy proudy a metodu TENS – transkutánní elektroneurostimulaci.
Diadynamické proudy, spojují účinky galvanického a faradického nebo jiného impulzního proudu, způsobují především hyperemii – zvýšené prokrvení a analgezii – účinek proti bolesti.
Interferenční proudy jsou založeny na principu interference dvou středně frekvenčních proudů, v místě křížení proudů obou okruhů dochází ke klasické interferenci. Jejich výhodou je, že lehce překonávají kožní odpor, působí v hloubce, nezpůsobují podráždění kůže.
Vhodným uložením elektrod dosáhneme efekt nízké frekvence v hloubce nemocné tkáně. Působí přímo na svaly, nervy a ovlivňují látkovou výměnu buněk. Zlepšují trofiku a způsobují vazodilataci. Užívají se zejména u chronických procesů, kdežto diadynamické proudy u akutních stavů.
Dobrých léčebných výsledků dosahujeme využíváním kladných vlastností pravoúhlých Träbertových proudů, zejména u stavů po úrazech a v ortopedických a revmatologických indikacích. Terapeutické účinky jednotlivých elektrických proudů jsou analgetické, tj. působí proti bolesti, mají protizánětlivé působení, mohou způsobovat zvýšenou svalovou kontrakci svalů, zvýšenou lokální a periferní cirkulaci a tím zlepšují oběh.
Dále způsobují snížení lokálních zánětů, mají efekt svalové pumpy, vasokonstrikce, vasodilatace, čímž zvyšují lymfatickou drenáž.
Využívají se pro svalové posilování, mají trofické účinky, zvyšují propustnost membrán a tím dochází ke snížení lokálních zánětů a k aktivaci normalizace výživy tkání. Jejich působením se zvýšeně tvoří endorfiny.
Blokují bolestivé signály v receptorech, stimulují lokální oběh a eliminují tím toxické a zánětlivé látky z těla.
Metoda TENS
Transkutánní elektrostimulace – využívá poznatku, že vedení bolestivých vzruchů a vnímání bolesti možno zmírnit až potlačit drážděním nervů na různých úrovních nervového systému.
Ovlivňují nejen bolesti aktivací dostředivé nervové dráhy a vlivem na mozkové endorfiny, ale uvolňují i hypertony a svalová ztuhnutí, což je cenné zvláště při léčbě chorob pohybového ústrojí.
Využití mají v léčbě bolestivých stavů, zejména kauzalgií, což jsou fantomové bolesti, dále pak u talamické bolesti, běžné bolesti páteře, bolesti hlavy, poúrazové bolesti pohybového ústrojí.
Impulzoterapie
Je ta část elektroléčby, která využívá léčebný účinek přesně tvarovaných proudových impulzů. Variabilita tvaru impulzu se týká především celkového trvání, strmosti nástupu a tvaru sestupné části proudu.
Využíváme těchto proudů ke dráždění svalů a nervů, hovoříme o tzv. elektrogymnastice. Tyto proudy mají účinek analgetický – proti bolesti a hyperemizující – zvyšují prokrvení tkání.
Účinek těchto proudů využíváme ve formě diadynamických a interferenčních proudů. Některé se využívají i v elektrodiagnostice.
REBOX
Ve svém terapeutickém působení využívá METODU – TCLA (Transkutánní korekce lokální acidózy). Mnoho akutních poranění a chronických potíží je doprovázeno lokální acidózou v živé tkáni. Následkem toho jsou bolesti, otoky a myokontrakce. Metoda TCLA umožňuje odstranit všechny tyto potíže. Elektroterapeutický přístroj Rebox-Physio je konstruován pro léčbu a diagnostiku bolesti a imobility.
V přístroji jsou generovány elektrické obdélníkové impulzy o frekvenci 2-4 kHz. Reboxové proudy jsou transkutánně přivedeny do léčené oblasti dotykem léčebné elektrody. Druhá válcová elektroda je ve styku s extracelulárními tekutinami.
Během několika sekund dojde ke korekci lokální acidózy v léčené oblasti (analgetický efekt), zvýší se mikrocirkulace krve a lymfy a je pozorovatelný myorelaxační efekt.
Tyto tři fyziologické efekty jsou pozorovatelné již po několika minutách od aplikace reboxových proudů.
Doba aplikace je řízena v závislosti na osmotických a onkotických poměrech ve tkáni. Zpravidla trvá 3 až 5 sekund v jednom bodě aplikace. Reboxové proudy ovlivní tkáň v oblasti o poloměru asi 1,5 cm od bodu dotyku. Sledování střední hodnoty reboxového proudu v závislosti na čase má diagnostickou hodnotu a umožňuje monitorovat a řídit léčebný proces. Rebox je vysoce efektivní v porovnání s klasickými elektroterapeutickými metodami, proto je hojně využíván v centrech pro léčbu bolesti. Metoda reboxové terapie byla patentována v mnoha státech včetně USA nebo Japonska. Přístroj je používán po celé Evropě, v Asii i Austrálii. Jen v České republice je denně léčeno okolo 4 000 pacientů.
Magnetoterapie
Využívá pulzního magnetického pole, které má výraznější biologické účinky než magnetická pole statická a střídavá. Využívá se tak nejen aktivace n. vagus, ale i aktivace sympatiku, což u statického a střídavého magnetického pole není. Má výrazný léčebný efekt u subakutních a chronických onemocnění. Účinky magnetického pole: magnetické pole způsobuje vasodilataci, má analgetické působení, protizánětlivý účinek, dále způsobuje myorelaxaci – uvolnění svalových kontraktur, má spasmolytický účinek na hladké svalstvo, způsobuje zrychlení hojení, má protiedémové působení. Využití u poúrazových a bolestivých svalů, při degenerativních procesech páteře a kloubů – spondylose, osteoartrose, osteoporose.
Objednávejte se v čase
Na telefonním čísle
377 52 32 77
Elektroléčba (ultrazvuk, magnetoterapie, parafín…)
Pacient, který má předpis na elektroterapii, se objedná u sestry v evidenci (tel.: 587 800 333) dle rozpisu elektroterapie. Sám si proceduru zaplatit nemůže.
Procedura je kontaktní nebo bezkontaktní. Doba aplikace je dle ordinace lékaře v rozmezí 1 – 30 minut.
Spektrum péče elektroléčby:
Ultrazvuk
Ultrazvuková terapie je využití podélného vlnění prostředí s frekvencí vyšší než 20 000 Hz k terapeutickým účelům. Při aplikaci ultrazvuku neprochází tělem žádný elektrický proud, v rámci fyzikální terapie ho tedy řadíme do oblasti mechanoterapie. Procedura je kontaktní. Používá se k uvolnění napětí ve svalech.
Distanční elektroterapie
Distanční elektroterapie je využití působení elektrického proudu, který vzniká v hloubce tkáně prostřednictvím elektromagnetické indukce. Distanční terapie je aplikována na našem oddělení ze dvou přístrojů VAS 07.
Při této proceduře není nutná obnaženost ošetřovaného bolestivého místa – procedura je bezkontaktní. Zlepšuje prokrvení v tkáních, působí proti bolesti.
Její největší přínos je v tom, že může být aplikována i po umělých náhradách kloubů a po fixacích kovy.
Rebox – Physio
Přenosný elektroterapeutický přístroj, charakterizovaný jako transkutánní elektroterapeutický stimulátor. Procedura je kontaktní. Hlavní použití při lokalizovaných poruchách pohybového aparátu v akutních stádiích.
Magnetoterapie
Magnetoterapie využívá pro terapeutické účely obecné biologické účinky magnetické složky elektromagnetického pole. Magnetoterapie je aplikována samostatně v předepsané místnosti. Při této proceduře není nutná obnaženost ošetřovaného bolestivého místa. Největší přínos pro pacienty s degenerativními onemocněními nosných kloubů(kyčel, koleno).
Kombinovaná terapie
Kombinovaná terapie využívá účinků současné aplikace ultrazvuku a elektroterapie. Procedura je kontaktní. Ošetřují se reflexní změny ve svalech.
Elektroterapie
Kontaktní elektroterapie je využití elektrického proudu nebo elektrických impulzů k terapeutickým účelům.
- Diadynamické proudy – DD(ovlivnění akutní bolesti po úrazech)
- Träbertův proud – TP(snížení bolestivosti při akutních onemocněních zad)
- Středofrekvenční procedury TENS, H – vlny
- Procedura je kontaktní.
- Elektrodiagnostika
- je stanovení optimálních parametrů impulzů pro dráždění denervovaných svalů.
- Elektrostimulace
- je dráždění denervovaných svalů impulzy, jejichž parametry jsou stanoveny pomocí elektrodiagnostiky (posílení svalů u neurologických onemocnění).
- Elektrogymnastika
je vyvolání mimovolní kontrakce svalu pomocí elektrického dráždění. Procedura je kontaktní. (posílení oslabených svalů po operacích pohybového aparátu (kolenní kloub).
- Kryoterapie
- zahrnuje procedury o teplotě 0 stupňů a méně (akutní stavy).
- Termoterapie
- je působení teplými, horkými podněty (pozitivní termoterapie) a chladnými, studenými podněty (negativní termoterapie) na lidský organismus za terapeutickým účelem.
- Parafín – teplotní tolerance parafínu je kolem 60 stupňů, jeho aplikaci řadíme mezi procedury částečně pozitivní termoterapie
- Lavatherm (rašelinové obklady) – lokální aplikátor tepla, ve tvaru límce, jehož teplota je okolo 55 stupňů, teplo vzniká uvnitř aplikátoru na podkladě chemické reakce. Termoterapie je na našem oddělení aplikována dvěma způsoby – buď parafínové zábaly – tzv. rukavičky nebo lavaterm – lokální aplikátor tepla ve tvaru límce(krční páteř) nebo obdelníku(bederní páteř).(chronické a subchronické stavy)
zpět na úvodní stránku oddělení