Z čeho se vyrábí olej v Číně? Ze splašků!

Z čeho se vyrábí olej v Číně? Ze splašků!

Globální čísla o produkci WCO (waste cooking oil, tedy odpadní kuchyňský olej) neexistují. V řadě zemí, jako je například Čína, je toto téma tabu, protože WCO představuje zásadní zdravotní problém – je totiž plný toxických látek. Odborné odhady tvrdí, že jen v Číně se ročně vyprodukuje 30 mil tun těchto olejů. A běžná praxe je taková, že obrovské množství končí na černém trhu. Zde se přefiltruje a opět používá v restauracích. Vláda chce s tímto problémem bojovat, což je šance pro špičkovou českou technologii Hydal. Ta umí z odpadních olejů vyrobit bioplasty. A teď pozor – bioplasty skutečně kompostovatelné, rozložitelné a to bez vzniku mikroplastů zamořujících životní prostředí.

Prostor pro ekoinovace však není jen v Číně. Stejné dilema řeší celý svět. V USA vyprodukují ročně 10 milionů tun oleje – a to jen v restauracích. Japonsko vyprodukuje asi 300 tisíc tun. Taktéž pouze z restaurací.

V České republice se začíná zavádět sběr olejů v letošním roce i v obcích a připojují se desítky dalších zemí. Běžně se totiž oleje vylévají do kanalizace a stávají se tak obrovským problémem, který se doslova navaluje.

Výsledkem vylévání oleje do výlevky jsou mnohatunové zátky, jejichž odstranění je noční můrou provozovatelů kanalizace.

Dnes končí odpadní kuchyňské oleje zejména v biodieselu. 

Ten je sice 2-3x dražší než diesel, ale i tak je prakticky jediným způsobem recyklace odpadních olejů. Biodiesel je totiž navíc uměle dotován. EU se tak dnes stává prakticky “popelnicí světa”, neboť k nám míří odpadní oleje z celého světa.

Čínská kvalita oleje je ale natolik  nízká, že není vhodná ani pro výrobu biodieselu. Právě z toho důvodu Čína hledá jakoukoliv jinou technologii, která by současný environmentální i zdraví lidí ohrožující problém vyřešila. Odpovědí může být právě český nápad.

A nemuseli bychom se ani obávat zbytečných nadkapacit. Jedna továrna Hydal potřebuje 17 000 tun oleje ročně. Takže se jedná opravdu o homeopatické množství a ne o klasický případ zbytečně nastavených nadkapacit.

Při současné produkci oleje by mohly být obdobné továrny vhodně decentralizovány.

A co je tedy přesně technologie Hydal? 

NAFIGATE Corporation, a.s. je česká výzkumná společnost, která vyvinula společně s fakultou chemickou VUT v Brně s MBU Praha a VŠCHT technologii pro přeměnu použitého fritovacího oleje na PHB (polyhydroxybutyrát). PHB je podskupinou PHA biopolymerů. PHB je podskupinou PHA bioplastů. Je dobře známá díky svými unikátními vlastnostmi – vysoké biologické rozložitelnosti. V současné době je biotechnologie Hydal ve světě jedinou dostupnou technologií pro sériovou výrobu, která může přeměnit odpad na PHB.

Lenku Mynářovou jsem poprvé potkala v listopadu 2017. Když mi představila záměr firmy, stručnou historii a zejména silné vize, ke kterým společnost míří, myslela jsem si, že jsou jen dvě možnosti.

Buď je Lenka blázen nebo má namířeno k tomu, aby se firma a technologie, kterou propaguje, stala jedničkou na ekoinovačním trhu nejen v České republice, ale i na globální úrovni. Zatím to vypadá tak, že správně je, naštěstí, možnost druhá. Projekt Hydal v dubnu získal 1.

místo v soutěži „Inovace pro udržitelný rozvoj“ v kategorii C: Průmysl, včetně oběhového hospodářství. Zdá se, že tedy začínáme doceňovat přínos tohoto nápadu i na české půdě. Propagace podobných myšlenek ale není jednoduchá.

Představujeme tedy rozhovor s Lenkou Mynářovou, první dámou českých ekoinovací v oblasti cirkulární ekonomiky!

Z čeho se vyrábí olej v Číně? Ze splašků!

Lenko, Ty jsi neuvěřitelně multifunkční člověk. Kromě biotechnologií za sebou máš i velmi pestrou kariéru. Marketing, výzkum, vzdělávání mladých, organizace kulturních akcí, práce na Ministerstvu životního prostředí… Co Tě žene dopředu?

Já považuji za můj pracovní projekt a nyní už velkou radost projekt Dolní oblasti Vítkovice, kde jsem dělala marketingovou strategii a zejména projekt Science centra – Světa techniky zde. Právě tady jsem mohla využít všechny svoje znalosti nabyté ve světě a využít je pro děti.

Jsem opravdu hrdá na město Ostrava, které přispívá 50 miliony korun každý rok na vzdělávání dětí a talent management. Desítky tisíc dětí tak každý rok absolvují vzdělávací programy, které by pro ně jinak byly nedostupné.

A jsem si jista, že mnoha dětem i rodičům mohou změnit pohled na budoucnost dětí.

Každý pracovní projekt, který přispívá k tomu, že někde vznikne něco, co přispěje k tomu, že svět je lepší místo k životu – je pro mě osobně velkou motivací.

Když jsem se o vaší technologii dozvěděla, asi jsem nebyla ani první ani poslední, kdo pochyboval. Začnu tedy velmi obecnou otázkou: Skutečně umíte recyklovat olej tak, že z něj vyrobíte tak kvalitní výrobek, že se vlastně jedná o upcyklaci?

Ano, je to opravdu tak. A je to tím, že autoři Hydalu svou myšlenkou opravdu předběhli svět. V roce 2008-9 neexistovala žádná “circular economy”, ale je úžasné, že existovali lidé, kteří už tehdy přemýšleli nad tím, jak věci dělat jinak a jak zastavit drancování zdrojů. Protože proč používat přírodní olej – potravinu, když mohu použít odpad?

A jinak máš, Soni, pravdu – první reakce téměř každého je “to je tak dobré, že to nemůže být pravda” a druhá reakce je “to opravdu vymysleli Češi?”

Dobře tedy. I vy však jistě bojujete s negativním renomé bioplastů, které jsou vyráběny z fosilních paliv a jsou sice degradabilní, avšak po rozpadu jsou ještě větším problémem – díky mikroplastům, které se v přírodě nerozloží. V čem je Váš materiál jiný?

Nejprve začnu tím, v čem je náš materiál jiný – my jsme si celé know-how v podstatě vypůjčili z přírody. A mohu říci, že příroda je opravdu dokonalá a celé roky žasnu nad tím, jak umí efektivně fungovat. Náš materiál je jiný díky tomu, že my využíváme bakterii, která je na Zemi už stovky milionů let. Je součástí našeho ekosystému.

A PHB, které bakterie vyrábí ve svém těle, je pro ni zásobárna energie na horší časy (proto se přeměňuje olej na PHB). A protože příroda neprodukuje odpad, tak si umí poradit i s tím, jak tuto zásobárnu energie efektivně využít – jako potravu pro další mikroorganismy, ale i organismy (tady je základ tzv.

biodegradability a biokompatibility PHB).

Tzn. to co my díky bakteriím z použitého oleje vyrobíme, je látka lidskému tělu vlastní. Je to součástí metabilismu člověka a zároveň je to látka vlastní i přírodě. Ta ji umí sama zužitkovat. A to je obrovská výhoda – my vlastně využíváme přírodní výrobní a recyklační systém. 

A nyní ta první část otázky – téma bioplastů. Je mi opravdu líto, že trh ničí bioplasty, které nejenže nedegradují tak, jak mají, ale jsou vyrobeny z jídla.

Řada spotřebitelů se v této problematice logicky neorientuje a pokud zjistí, že byla podvedena, tak to následně ovlivňuje jejich postoje celkově.

My proto chceme spotřebitele co nejvíce edukovat a vysvětlovat jim, že není bioplast jako bioplast.

Chápu to tedy správně tak, že pro správné uvedení na trh je limitující zejména produkt, který vyrobíte. Největším problémem by byla záměna za klasické plasty, protože by váš materiál narušil recyklační proces.

Narušení nikoliv přírodních recyklačních systémů – ale lidských recyklačních systémů je jedno z našich klíčových témat. Je naším závazkem, že u každého výrobku pod značkou Hydal musí být jasné, jaký je vliv na stávající i budoucí recyklační systémy. A pokud hrozí sebemenší riziko, projekt nerealizujeme.

Z čeho se vyrábí olej v Číně? Ze splašků!Studenti na VUT se Stanislavem Obručem, který je “hlava celé myšlenky”, vizuálně zhodnocují růst bakterie v baňce.

(Poznámka: materiál PHB patří do tzv. biologických cyklů v cirkulární ekonomice. Tedy těch, které jsou rozložitelné v přírodě a je možné jejich cykly uzavřít např. díky kompostování. Na rozdíl od toho je technologie recyklace plastů technickým cyklem, ve kterém materiály v přírodě běžně rozložitelné nejsou nebo jejich rozklad trvá často až stovky let.)

Může být tedy vhodným příkladem využití například zemědělství? Asi si umíme jen těžko představit, kolik se vyrobí netkaných textilií, které se časem rozpadnou a stávají se tak odpadem. Při rozpadu vašich výrobků by došlo k prostému přihnojení půdy, je to tak?

Budete mít zájem:  Wilmsův tumor (wilmsův nádor, nefroblastom) – co je to – příznaky, příčiny a léčba

Ano je to tak. Ovšem výrobky z biopolymerů – a hlavně ty, které opravdu degradují – jsou dražší. Musíme proto vychovat nové generace spotřebitelů, pro které je prospěšnost přírodě to nejdůležitější. Firmy samy nezavedou nic bez tlaku spotřebitelů.

Kde dále může Váš materiál najít uplatnění?

Těch aplikací jsou stovky. Momentálně je naší prioritou vývoj a výroba materiálů nahrazujících mikroplasty. Tady už si i vlády zemí uvědomují, jak obrovský je to problém a přijímají legislativu. Firmy se s tím musí vypořádat.

V nedávné době jste slavili řadu úspěchů, které v České republice nemají obdoby. Z jakých ocenění máte největší radost?

Určitě největší radost mám z ceny Frost and Sullivan za nejlepší technologickou inovaci. Získali jsme ji už v roce 2015. Ta cena má obrovskou prestiž – projekty hodnotí 14 000 expertů z celého světa. Je to něco podobného jako Oscar ve světě filmu nebo Michelinská hvězda. Tímto oceněním se dostává mezi elitu. A byli jsme první technologií v historii ČR, která podobné ocenění získala.

Vypadá to, že máme v naší malé zemi firmu, která uchvátila celý svět. Jaktože o Vás není slyšet?

V prvé řadě bych chtěla říci, že se nejedná jen o naši firmu, ale  o celý tým. A ten tvoří autoři Hydalu z FCH VUT v Brně, kolegové z MBÚ AV ČR, VŠCHT, VUCHT v Šali. Společně jsme dokázali vytvořit něco, co má opravdu globální potenciál.

A proč o nás není slyšet? Protože mnohem jednodušeji o Vás napíší ve světě než v ČR. Řada médií nechce informovat o firmě – protože by ji “tím dělala reklamu”.

Nicméně v globální biopolymerové komunitě jsme velmi dobře známí a budujeme si svoje místo.

Z čeho se vyrábí olej v Číně? Ze splašků!Únorová návštěva Japonska, kde firma Nafigate představila jak technologii Hydal, tak Window Screen technologie. Zde je nutné podotknout, že obor zájmu firmy Nafigate doplňují i nanotechnologie.

Plánujete i přes neuvěřitelný potenciál v zahraničí realizovat projekty i v České republice? Upřímně, dlouho jsem nenarazila na lepší příklad cirkulární ekonomiky v praxi.

Je našim cílem postavit menší výrobní kapacitu v ČR a to především pro aplikace s vysokou přidanou hodnotou.

Pokud dokážeme využít nové legislativy ohledně sběru a využití olejů  z domácností v ČR – a tím si zajistíme zdroj, můžeme uvažovat i o navýšení kapacity. Myslím si, že hlavním hlediskem cirkulární ekonomiky by měla být i lokálnost zdrojů.

Můžeme vozit olej z Číny – ale byli bychom mnohem raději, kdybychom mohli využívat odpadní olej z ČR a to jako alternativu biodieselu.

Zmiňujete domácnosti, máte tedy zájem na aktivitách, v souladu s nově platnou legislativou, nařizující oddělený sběr olejů z domácností, aby i české oleje mohly dostat druhou šanci jinde než v rafinériích?

Ano, rozhodně. Potřebujeme namotivovat obyvatele, aby olej sbírali a odevzdávali. A diesel je dnes antiznačka. Jsem přesvědčena, že pokud budeme obyvatelům vysvětlovat jak hodně mohou svým sběrem změnit a hlavně jak prospěšně bude jejich olej využit – budou sbírat mnohem více.

Hned mi v hlavě vyskočil nápad – sbírat v obcích jedlé oleje a na akcích, kde je nezbytné použít jednorázové nádobí – třeba festivaly, letní akce či jiné příležitosti – použít ty z olejů recyklované a na konci je nechat zkompostovat. Může být i toto příklad blízké budoucnosti Vašich myšlenek v praxi?

Určitě, přesně takto uvažujeme. A chceme oslovit, společně s Vámi, i další producenty odpadního oleje. Proč by napříkad McDonald nemohl mít plastové tácky ze svého oleje? A co se týče využití jednorázového nádobí – my bychom je nenechali kompostovat, ale zrecyklovali bychom je v naší výrobě. I na to jsme ve vývoji mysleli.

Nobilis Tilia Jojobový olej BIO (100 ml) Indiánský ranhojič

Jojobový olej používaly odpradávna indiánské ženy pro jeho všestranné a zázračné účinky. Hydratuje pokožku do hloubky, čímž zlepšuje její odolnost – a umí účinně bojovat s vráskami.

Pomáhá při hojení a poradí si i s pigmentovými skrnami. Je vhodný pro všechny typy pleti a obsahuje přirozený UV filtr.

Je oblíbený i pro masáže a také ideální jako základní olej do vlastních směsí.

Nobilis Tilia je ryze českou společností vyrábějící tu nejkvalitnější přírodní kosmetiku. Většina produktů má jedny z nejpřísnějších certifikátů CPK nebo CPK BIO, které zaručují nejvyšší kvalitu surovin i výrobního procesu. Produkty neobsahují živočišné přísady a žádné nejsou testované na zvířatech.

Z čeho se vyrábí olej v Číně? Ze splašků! Zjistěte více najetím myší

Správným skladováním a zacházením k delší trvanlivosti

Jako každý přírodní výrobek bez silných konzervantů i přípravky Nobilis Tilia mají omezenou dobu trvanlivosti. Údaj o minimální trvanlivosti udává, na jak dlouho garantuje Nobilis Tilia  kvalitu výrobku. Při správném skladování a zacházení je však možné kvalitu udržet i výrazně déle. Tady je pár tipů: 

  • Nevystavujte výrobky přímému slunci.
  • Uchovávejte kosmetiku v temnu a v dobře uzavřeném obalu.
  • Skladujte výrobky v prostředí se stálou teplotou do 25 stupňů Celsia (v případě, že není na obalu uvedeno jinak).

Extra tipy na uchování kvality

Éterické oleje skladujte v dobře uzavřených lahvičkách v chladu a temnu. Vitalita aromatu je důležitá pro terapeutický účinek – v lednici se vitalita snižuje a před použitím se oleje musejí včas vyndat. Navíc některé oleje v chladu ztuhnou.

Proto lednici používejte jen pro velké objemy nebo pro dlouhodobé skladování. Květinové vody naopak skladujte nejlépe v lednici. Bez konzervantů jsou velmi náchylné k mikrobiologické kontaminaci, proto lahvičky neotvírejte ani nepřelévejte.

Rostlinné oleje lisované za studena uchovávejte v temnu, nejlépe v tmavých skleněných lahvích. Temno je pro ochranu důležitější než chlad. Potřebujete-li je delší dobu skladovat, můžete je dát i do mrazáku. Rozmrazujte šetrně při pokojové teplotě.

Namíchané masážní, tělové či obličejové směsi vydrží ve standardních pokojových teplotách několik měsíců (viz doba trvanlivosti).

CPK a CPK BIO jsou zárukou nejvyšší kvality

Většina (ale ne zcela všechny) produktů Nobilis Tilia se pyšní certifikáty CPK (Certifikovaná přírodní kosmetika) a CPK BIO. Ty jsou jedněmi z nejpřísnějších certifikátů na světě.

Jsou zárukou, že takto označené produkty obsahují jen ty nejkvalitnější rostlinné suroviny z ekologického zeměděství nebo z volné přírody. Podíl přírodních surovin (po odečtení vody) je minimálně 85 % u CPK a 90 % u CPK BIO.

Produkty neobsahují parafín, vazelínu, silikon, ropné deriváty či geneticky modifikované suroviny. Tuto filozofii vyznávají i všichni dlouhodobě prověření dodavatelé. 

Žádné produkty Nobilis, které prodáváme, neobsahují živočišné suroviny a žádné nejsou testované na zvířatech – jsou tak vhodné pro vegany. 

O značce Nobilis Tilia

Nobilis Tilia neboli krásná lípa je ryze českou společností, která už přes 20 let vyrábí vysoce kvalitní přírodní kosmetiku v harmonii s planetou – aby pěstování krásy a zdraví člověka nenarušilo pěstování krásy a zdraví přírody.

Vvyužívají poctivé suroviny z ekologického zemědělství, naprostá většina produktů je certifikována jako přírodní kosmetika (certifikát CPK) nebo BIO kosmetika (CPK BIO). Společnost ctí ruční práci.

Nobilis Tilia se zavázala nikdy nesnižovat kvalitu kvůli ceně.

Produkty Nobilis Tilia jsou koncipovány tak, aby pečovaly nejen o tělo, ale také o duši. Proto se firma velmi výrazně věnuje aromaterapii, spolupracuje s řadou světových odborníků a neustále zkoumá nové a nové kombinace a cesty, jak co nejúčinněji používat éterické oleje v rámci kosmetiky a péče o tělo.

Nutno také dodat, že společnost upřednostňuje ekologicky odbouratelné suroviny, má vlastní kořenovou čistírnu odpadních vod, recykluje odpad a obecně přistupuje k vývoji a výrobě velmi zodpovědně. Většina propagačních materiálů je natištěna na udržitelně vyráběném papíře s certifikátem PEFC.

Zajímá vás Nobilis Tilia ještě víc? Přečtěte si tento článek o tajemství a filosofii české značky ze Šluknovského výběžku.

V rozhovoru se zakladateli této voňavé značky se pak dozvíte třeba o vývoji aromaterapie v našich luzích a hájích. Poodhalí vám také proces výroby nových produktů a další zákulisní zajímavosti ze světa léčivých vůní.

Obsahují produkty Nobilis Tilia palmový olej? Nelze to zcela vyloučit

Econea neprodává žádné produkty Nobilis Tilia, kde je přítomnost palmového oleje potvrzená, tzn. kde je palmový olej (druhu Carotino) základní surovinou. 

V kosmetice, ani v té BIO a certifikované, dnes bohužel téměř není možné zcela vyloučit přítomnost derivátů palmového oleje. Týká se to především emulgátorů a povrchově aktivních látek, u nichž nelze zjistit, jaké oleje jsou prvotním zdrojem mastných kyselin použitých při výrobě.

Budete mít zájem:  Fotogalerie: Falšovaná vína 2021

Tyto zcela běžné složky totiž mohou být vyrobené z více druhů olejů a jedním z nich je i palmový. Tím, že kosmetické firmy své suroviny obvykle kupují od dodavatelů, tak obvykle nelze na 100 % přítomnost PO a jeho derivátů vyloučit.

To je i případ Nobilis Tilia – nedokáží to na 100 % garantovat.

Co s olejem ze smažení? V žádném případě do kanalizace

TZB-info / Voda, kanalizace / Kanalizace splašková / Co s olejem ze smažení? V žádném případě do kanalizace

Pražské vodovody a kanalizace, a. s.

Téměř na žádné sváteční tabuli nechybí smažený kapr či řízky. Vánoce jsou náročné nejen pro zažívání, ale i pro kanalizační potrubí a čistírny odpadních vod.

Z čeho se vyrábí olej v Číně? Ze splašků!

Vánoce jsou časem hodování, a tak téměř na žádné sváteční tabuli nechybí smažený kapr či řízky. Období je to náročné nejen pro naše zažívání, nadměrnou zátěž pociťují i lidé starající se o kanalizační potrubí a čistírny odpadních vod. Proč? Většina Čechů totiž stále splachuje použité kuchyňské tuky do odpadu. A to je zásadní chyba.

Ucpu, ucpeš, ucpeme

Tuk se ke smažení v české kuchyni používá velmi často. Z této ingredience se ale po jejím použití stává problematický tekutý odpad.

Pokud vyléváte použitý tuk do záchodu nebo do výlevky dřezu, koledujete si o problém,“ říká Martin Srb, manažer útvaru technologie vod Pražských vodovodů a kanalizací (PVK). Tuk se totiž usazuje na stěnách kanalizace, kde tuhne a kde na sebe nabaluje další a další nečistoty.

Lepí se na něj ubrousky, hygienické potřeby, hadry a další nečistoty. Důsledek, který můžete pocítit i vy na vlastní kůži, je ucpaný odpad nebo zatopení vaší nemovitosti znečištěnou vodou. Setkat se můžete i s nepříjemným zápachem rozkládajícího se tuku, který se může kanalizačními vstupy šířit ulicemi.

Důsledky, které pak zaměstnávají odborníky, jsou ucpaná čerpadla nebo narušení biologického stupně čištění odpadních vod. Čistírny odpadních vod jsou sice vybaveny lapači tuků, avšak i ony mají omezené kapacity, které především v době svátků nestačí.

Odpadní vodu čistí bakterie, na které mají tuky negativní vliv. Čistírny pak proto mohou pěnit, nebo v některých místech i zahnívat. To vše snižuje kvalitu vyčištěné vody a samozřejmě i zvyšuje náklady na provoz čistírny odpadních vod.

Poradíme, co s tím

S tuky si lze poradit relativně jednoduše. Pokud se jedná o tuk z pánve, kde jej není takové množství, stačí nádobu prostě utřít papírovou utěrkou, která mastnotu nasaje, a vyhodit ji do komunálního odpadu.

Malé množství tuku lze také kompostovat, ale opravdu malé, aby nedošlo k poškození půdy a životního prostředí. V případě kompostování se ještě doporučuje smíchat mastnotu se savým suchým materiálem, jako jsou třeba piliny.

Pokud se bavíme o větším množství použitého oleje ze smažení, například z fritézy, řešením je přelít ho do uzavíratelné lahve. „Lahev po jejím naplnění je pak možné odvézt do sběrného dvora nebo vložit do speciálních kontejnerů na použité oleje. Ty mají černou barvu a oranžové víko a od 1.

 ledna by měly být dostupné ve většině obcí“, dodává Srb. Posledním řešením je pak uzavřenou lahev vyhodit do směsného komunálního odpadu. „Cokoliv je lepší než tuky spláchnout do odpadu,“ varuje Srb.

Cesta sběrem nekončí

Hodila by se ještě další motivace, proč věnovat likvidaci tuků ze smažení pozornost? Tak tady je, tuky jsou recyklovatelné. Pokud je odevzdáte na sběrných místech nebo do určených kontejnerů, pak projdou recyklací a lze je použít v kosmetickém průmyslu, logistice, jako přídavek do biopaliv nebo jako náhrada ropných produktů.

Do stokové sítě nesmí vniknout:

  • látky radioaktivní, látky ropné
  • látky infekční a karcinogenní
  • látky omamné a hořlavé
  • jedy, žíraviny, výbušniny, pesticidy
  • biologicky nerozložitelné tenzidy
  • organická rozpouštědla
  • průmyslová a statková hnojiva, zeminy
  • silážní šťávy
  • látky působící změnu barvy vody
  • neutralizační kaly
  • hygienické potřeby
  • pevné odpady včetně kuchyňských

Doplnění redakce:
Obce musejí od Nového roku zajistit nádoby na použitý olej nebo tuk z kuchyně. Města a obce přitom mají na výběr, jestli rozmístí nádoby v ulicích nebo zřídí místo na sběrném dvoře.

Legislativní předpisy:

  • Zákon č. 185/2001 Sb., o odpadech, ve znění pozdějších předpisů
  • Vyhláška č. 321/2014 Sb., o rozsahu a způsobu zajištění odděleného soustřeďování složek komunálních odpadů

Jedlé oleje a tuky nesmí být soustřeďovány společně s jinými biologicky rozložitelnými odpady. Obec nemůže povinnost plnit prostřednictvím komunitního kompostování (pokud je v obci zavedeno).
Místa k odkládání jedlých olejů a tuků by měla být zpřístupněna občanům alespoň jeden den v týdnu.

Český vynález: nanovlákna z friťáku

Výrobou nanovláken se zabývá česká společnost Nafigate, která zaznamenala úspěch na posledním Expu a za svou biotechnologii získala v květnu 2015 mezinárodní cenu Frost&Sullivan Innovation Award za nejlepší inovaci. Nafigate vyrábí nanovlákna z biopolymeru PHA, jenž vzniká z použitého fritovacího oleje. O technologii této společnosti jsme si promluvili s Lenkou Mynářovou, členkou představenstva.

Když se v roce 1902 vědcům J. F. Cooleymu a W. J. Mortonovi podařilo patentovat vynález výroby nanovláken pomocí elektrostatického zvlákňování, bylo jasné, že bude mít tento objev v budoucnu široký dopad na nejrůznější průmyslová odvětví.

Jednotnost vlákenných vrstev, tenkost a jejich vysoká propustnost či adhezivita činí z nanovláken klíčový materiál nejen pro automobilový, oděvní, potravinářský a farmaceutický průmysl, ale i pro čištění vody a získávání a uchovávání elektrické energie.

Velký význam mají nanovlákna i pro ochranu životního prostředí nebo biomedicínu na poli tkáňového inženýrství pro pěstování lidských buněk.

Největší výhodou metody elektrostatického zvlákňování je možnost připravovat vlákna o velmi malém průměru, a to několika nanometrů až po rozměry mikrometrů.

Z nanovláken se vyrábějí například vysoce účinné filtry, textilní látky se speciálními vlastnostmi nebo kompozity a jsou nadějí při hledání řešení zásadních problémů lidské společnosti.

Používají se k čištění a výrobě pitné vody, mobilních zdrojů energie a baterií, které umožňují její skladování.

V současnosti lze v průmyslovém měřítku získávat nanovlákna z několika desítek polymerů (makromolekulárních látek) včetně snášenlivých v biologickém prostředí nebo přirozeně odbouratelných polymerů šetrných k životnímu prostředí.

Pro zvlákňování bývají využity nejrůznější polymery, jednak přírodní látky, jako jsou třeba hedvábí, chitosan nebo kyselina hyaluronová, kolagen, celulóza a další, ale i látky syntetické, jako je např.

polyvinylalkohol, polykaprolakton a mnoho dalších.

E.ON RÁDCE: CO JE REKUPERACE?

Vaše společnost se prezentuje pěti know-how v oblasti biotechnologií, čištění odpadních vod, čištění vzduchu a v oblasti energií.

Můžete nám přiblížit tyto technologie? Lenka Mynářová: Pro oblast nanovláken své aplikace vyvíjíme na technologii Nanospider. Aplikační oblasti jsou filtrace vod, vzduchu, energie, ale i kosmetika.

V oblasti biotechnologií se jedná o českou biotechnologii Hydal, která z použitého fritovacího oleje umí vyrobit biopolymer PHA.

Můžete technologii Nanospider popsat? Je to průmyslová technologie, stroj schopný vyrobit nanovlákna ve velkém měřítku, tj. kilometry čtvereční, podle potřeby aplikace. Je to technologie firmy Elmarco a jedna z českých technologií, které opravdu dobyly svět.

V čem je tato technologie přelomová? Proč využíváte použitý fritovací olej? Tato technologie je průlomová proto, že jako vstupní surovinu používá odpad – použitý fritovací olej. A byla první na světě. Konkurence Hydalu používá přírodní zdroje – kukuřici, cukr, jedlý rostlinný olej.

Jsou to suroviny, které mohou být užity jinak. Další průlom spočívá v tom, že z odpadu, kterého je v řadě zemí velký nadbytek, vyrobíte biopolymer, kterého je naopak nedostatek, a z něj velmi žádané bioplasty. Kromě toho, že je to koncept tzv.

Circular Economy a Zero Waste Management, je i velmi ekonomický – biopolymer je výrazně levnější díky využití odpadu.

„Trendem je elektromobilita, nikoli zastaralá a cenově nekonkurenceschopná paliva.“

Odkud tento olej získáváte? I pro své výzkumné účely dovážíme olej z Číny.

S výstavbou továren v EU se zatím vůbec nepočítá, protože téměř veškerý použitý fritovací olej v EU končí v biodieselu, a dokonce podle informace z USA jsme popelnicí, i ty svůj olej vyvážejí k nám.

EU je už jedním z mála uskupení, které koncept biodieselu podporuje – USA i Čína už dávno podporu zastavily. Trendem je elektromobilita, nikoli zastaralá a cenově nekonkurenceschopná paliva. Snad se někdy dočkáme změny.

V současnosti v naší kultuře představuje problém neschopnost čističek odpadních vod odbourat z vody antibiotika a hormony. Bude v budoucnu možné od nich vodu vyčistit? V této fázi vývoje se zaměřujeme na filtraci především bakterií, které ve třetím světě zabíjejí nejvíce lidí. Do budoucna je určitě možné odstraňovat i antibiotika a hormony.

A jak fungují nanovlákna při čištění vzduchu? Je možné se jimi chránit a čistit vzduch od smogu? Ano, právě uvádíme na trh produkt – síťku do oken s nanovlákny, která umí zachytit prachové částice malé velikosti a další škodliviny jako např. alergeny.

Jak z biopolymerů nanovlákna vyrábíte? Biopolymery mají největší aplikační potenciál v bioplastech – tj. v náhradě syntetických plastů novými materiály, které již nijak nezatěžují životní prostředí. Nanovlákna z biopolymeru PHA vyrábíme stejně jako z jiných polymerů – zvlákňováním.

„Je to oblast budoucnosti, která již dnes existuje v laboratořích.“

V souvislosti s nanovlákny se zabýváte i vývojem tzv. nanobio smart packaging. Co je to? Nanobio smart packaging, tzv. chytrý obal, v sobě kombinuje výhody nano- a biotechnologií.

To znamená, že obal může být biodegradabilní a nezatěžovat přírodu a nanosenzory umí detekovat kvalitu potravin v obalu – přítomnost bakterií a dalších látek.

Je to oblast budoucnosti, která již dnes existuje v laboratořích.

Jak probíhá vývoj v oblasti energií? Zde probíhá výzkum v oblasti bateriových separátorů – a momentálně jsme ve fázi průmyslového výzkumu.

Spolupracuje firma Nafigate s českými vysokými technickými školami? Spolupráce s českými vysokými školami je pro nás klíčová. Máme společné výzkumné týmy např. s VUT v Brně, s Mikrobiologickým ústavem AV v Praze či s TUL v Liberci.

E.ON RÁDCE: CO JE REKUPERACE?

Lijete olej do odpadu? „Zabetonujete“ si trubky, varuje šéf PVK

Celý díl magazínu Byznys zblízka – hlavním hostem byl generální ředitel Pražských vodovodů a kanalizací Petr Mrkos. (Video: Seznam Zprávy)

Lijete do odpadu olej, který vám zbyde po vaření ? Tak to nedělejte. Když ztuhne, vytvoří spolu s lógrem z kávy směs, která je schopná doslova zabetonovat kanalizační přípojku.

Z obsahů pražských kanálů se dá vyčíst ledacos. Nedávno například díky nim vznikla poměrně detailní mapa, kde v Praze se berou jaké drogy. „Tyhle údaje nezjišťujeme my, ale výzkumníci.

Každopádně drogy ani léčiva v čistírně odpadních vod vyčistit neumíme,“ říká generální ředitel Pražských vodovodů a kanalizací (PVK) Petr Mrkos s tím, že technologie, které by to dokázaly, sice existují, ale jsou provozně a investičně tak nákladné, že je jejich použití zkrátka nemožné.

Kromě těchto látek ale v kanalizaci dělají největší problémy tuky. „Usazují se a nedotečou až do čistírny. Nezpůsobuje to problém jen nám, ale i spotřebiteli. Třeba lógr z kávy s olejem, který ztuhne, vytvoří směs, která je velice podobná betonu. Takto zabetonovaná přípojka se už nedá vyčistit,“ vysvětluje Mrkos.

Čistění vody a její návrat zpět do kanalizace je ale až posledním krokem na cestě vody v PVK. Na úplném začátku je úpravna pitné vody.

Pražané ji dnes mají ze dvou zdrojů – z Želivky a Káraného. Voda z nich se liší. „Voda z Káraného je senzoricky jiná. Je tvrdší, protože je silněji mineralizovaná,“ říká Mrkos. Chuťový rozdíl pozná i běžný uživatel, jemu osobně prý více chutná ta z Káraného. „Mineralizovaná voda je lepší i ze zdravotního hlediska. Želivská voda je ale také na velice vysoké úrovni,“ dodává.

Káranská voda má ale i svou nevýhodu. „To, že je mineralizovaná, se pozná i na spotřebičích. Tam, kde se používá pouze káranská voda, způsobuje její mineralizace větší inkrusty (usazeniny, pozn. red.) na spotřebičích,“ upozorňuje Mrkos.

Pouze káranskou vodu používají lidé na severovýchodním okraji Prahy. V místě, které se nazývá „kyjský uzel“, se totiž obě vody smíchají a dál do Prahy už pokračuje mix.

Už brzy se do tohoto řetězce zapojí i úpravna v Podolí. Ta vodu pro Prahu dlouhodobě nedodává – je pouze rezervním zdrojem.

V současnosti však ve vodárně probíhá takzvaná malá rekonstrukce, jejíž součástí je například instalování filtrace s aktivním uhlím. Hotova bude na podzim a poté se vodárna do systému zásobování Prahy pitnou vodou omezeně zapojí.

Díky obřímu tunelu, který ho propojí s Florou, by se ale Podolí v následujících letech mělo stát plnohodnotnou součástí tohoto systému.

Společnost Pražské vodovody a kanalizace, a. s. provozuje vodohospodářskou infrastrukturu hlavního města Prahy. Je součástí skupiny Veolia Česká republika.

Zabývá se výrobou a distribucí pitné vody a odváděním a čištěním odpadních vod. Zajišťuje výrobu vody pro 1,267 milionu obyvatel Prahy a dalších zhruba 60 tisíc obyvatel Středočeského kraje.

Provozuje úpravny vody Káraný a Podolí, přičemž vodárna v Podolí je pouze rezervním zdrojem. Z vodního zdroje Želivka vodu nakupuje.

Odpadní vody jsou systémem stok odváděny do čistíren odpadních vod, kde jsou vyčištěny a odcházejí do Vltavy.

Zdroj: Pražské vodovody a kanalizace

V Praze dnes stojí kubík vody 94,09 koruny. A tato částka se nezmění ani poté, co v květnu klesne DPH z patnácti na deset procent.

To, že by firma navýšení poslala formou vyššího zisku hlavnímu akcionáři, firmě Veolia, do Francie, Mrkos odmítá. „Je nutné investovat. Všechno, co je nad inflaci, jde do nájemného.

My se v Praze velice brzy dostaneme ke třem miliardám nájemného, ze kterého se hradí investice,“ vysvětluje.

Nájemné firma platí hlavnímu městu, které se rozhodlo využít snížení DPH ke zvýšení investic. Podle Mrkose tvoří nájemné 46 procent všech nákladů, které jsou součástí ceny vodného a stočného.

„Zisk je 10 procent z nákladů. To je přiměřené,“ říká Mrkos.

Jak dodává, v Praze je cena vody na celorepublikovém průměru a ve spotřebním koši běžného Pražana představuje 1,3 procenta všech běžných nákladů.

Samostatný rozhovor s Petrem Mrkosem z PVK. (Video: Seznam Zprávy)

NEVÍDANÉ: Olej z kanalizačních splašků jako přísada čínské kuchyně

Tzv. „kanalizační“ olej, populární přísada pouliční kuchyně v Číně, se opět dostal do veřejné pozornosti. I přes existující zákaz na jeho výrobu a prodej v Číně, jeho produkce neustále roste z důvodu značného zisku z prodeje. Jak je známo, během vaření Číňané používají velké množství oleje.

Dobrý a kvalitní olej si nemůže dovolit (nebo nechce) každý provoz veřejného stravování, proto si někteří podnikavci, s cílem snížit náklady, pořizují takzvaný «地沟 油», což v překladu znamená: „olej z odvodňovacího kanálu“.

Tento název docela dobře vystihuje podstatu jeho produkce, je vyráběn z kuchyňských odpadků sebraných z kanalizace, na smetištích, ze popelnic a podobných místech.

Čínská kuchyně zřejmě využívá v kuchyni jako přísadu kanalizační splašky

Jak jsme zmínili, oficiální produkce kanalizačního oleje je v Čína zakázána a provozu na vyšší úrovni se vyhýbají jeho použití, ale kvůli nižší ceně se nadále těší velké oblibě. Pracovníci rádia „Svobodná Asie“ natočili videozáznam, zobrazující celý proces výroby produktu, který jim předvedl manželský pár ze Šenzenu živící se tímto byznysem.

Producenti oleje řekli korespondentovi, že jsou v tomto oboru již deset let. Podnikání jde dobře, protože si už postavili dům v rodné vesnici a i nový automobil. Přitom žena vzpomněla, že jsou s mužem v tomto oboru jen „malé rybky“ a nikdy se nemohou srovnávat s pohádkovými zisky „velkých společností“, které se zabývají výrobou a další realizací kanalizačního oleje.

Mimochodem, před nějakou dobou se čínské policii podařilo zatknout členy jedné velké skupiny výrobců kanalizačního oleje, ve které bylo přes sto lidí. Vyrobený olej se dodával do různých míst země. Za dobu své činnosti skupina prodala olej v hodnotě 1,6 milionu dolarů a ještě 3200 tun hotového oleje bylo zabaveno státními orgány.

Podle oficiálních údajů se ročně v Číně vyprodukuje asi 3 miliony tun kanalizačního oleje, což představuje 10% z celkové produkce rostlinného oleje v zemi. Neoficiální čísla jsou ale mnohem vyšší.

 Kromě nepříjemných specifik původu oleje, o kterém je lepší, aby běžný spotřebitel nevěděl, je kanalizační olej i extrémně nebezpečný pro zdraví. Jeho konzumace se rovná ekvivalentu pomalé sebevraždy. Přitom se negativní reakce organismu neprojeví hned.

Účinek oleje je podobný pomalu působícímu jedu, který v první řadě negativní vliv na ledviny a játra. Také se v něm nacházejí karcinogeny způsobující vznik a rozvoj onkologických onemocnění.

Zdroj: AC24

Komentáře

Diskuze

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Adblock
detector