Nejsem moc tlustý/á? Nemám pár kil přibrat? Podobné otázky si občas klade každý. Univerzální normální váha pro dospělého však neexistuje. Závisí na řadě faktorů. Objevte ty nejdůležitější.
Základní faktory pro normální váhu dospělého člověka:
- Věk
- Pohlaví
- Výška
- Geneticky daný poměr svalů a tuků v těle
- Přirozený tvar postavy
Nadváha i podváha znamenají riziko
Obezita s sebou nese riziko řady zdravotních problémů. K nejzávažnějším patří:
- Cukrovka 2. typu
- Vysoký krevní tlak
- Kardiovaskulární problémy
Ne každý, kdo má nadváhu, nutně má i zdravotní problémy. Vědecké studie však potvrzují, že i když kila navíc aktuálně žádný zřejmý neduh nezpůsobují, do budoucna svého nositele ohrožují.
Podváha
O zdravotních rizicích podváhy se hovoří daleko méně než o nadváze či obezitě. Hubený člověk zkrátka v dnešní společnosti platí za zdravého. Přitom to nemusí být vůbec pravda. Nízká váha a podváha úzce souvisí se špatnou nebo nedostatečnou výživou, vysokou mírou stresu nebo jiným interním onemocněním.
S tím souvisí i zásadní zdravotní rizika:
- Nedostatek důležitých živin včetně vitaminů a minerálů
- Anémie
- Zhoršená imunita, zvýšené riziko komplikací po operacích
- Únava a vyčerpání
- U žen nepravidelná menstruace a související problémy s plodností
- U dětí a dospívajících problémy s růstem a vývojem
Normální váha z pohledu BMI
Základní přehled získáte pomocí tzv. BMI indexu. Jde o číslo, které pomáhá určit, zda máte podváhu, zdravou váhu, nadváhu nebo obezitu. Hodnoty mimo zdravý rozsah mohou signalizovat zdravotní rizika.
Základní vzorec pracuje s věkem, pohlavím, váhou a výškou. Hodnoty stačí zadat do BMI kalkulačky a hned zjistíte, jak si orientačně stojíte.
Nepřesnosti výpočtu BMI
Ukazatel BMI poskytuje pouze orientační hodnoty. Největší odchylky platí pro:
- Sportovce: Mívají svalnatou stavbu těla. Svaly však váží více než tuk. Sportovcům proto může vyjít falešně vysoké BMI.
- Starší osoby: S věkem se naopak svaly ztrácí. Starší osoby proto mohou mít rizikové množství tuku v těle a přitom vážit málo.
Normální váha podle věku
Následující tabulka redukuje nepřesnosti základního výpočtu BMI tím, že počítá s věkem:
Jaká je ideální váha a výška dítěte podle věku?
Normální váha podle výšky
Americký Národní institut zdraví vydal následující orientační doporučení:
Tabulka však nezohledňuje věk a opět tedy funguje spíše jako pomocné doporučení. Pokud jste svou konkrétní hodnotu nenašli, nacházíte se na pomezí dvou váhových skupin.
Další možnosti zjištění normální váhy
Poměr pasu k bokům (tzv. WHR index)
Jednoduché měření porovnání centimetry kolem pasu a boků. Lidé, kteří mají koncentrovaný tělesný tuk kolem pasu a středu těla, mají podle aktuálně dostupných informací větší riziko kardiovaskulárních nemocí a cukrovky.
Index WHR však neměří celkové procento tělesného tuků ani důležitý poměr svalů a tuků.
TIP: Čím širší pas v poměru k bokům máte, tím roste i riziko problémů. Z tohoto důvodu platí WHR za užitečný nástroj pro určení zdravé váhy.
Poměr pasu k výšce (tzv. WtHR index)
Tzv. WtHR index je dalším užitečným nástrojem pro predikci rozvoje srdečních onemocnění, cukrovky a dalších civilizačních onemocnění. Podle studie z roku 2014 je přesnější než BMI.
Jednoduché pravidlo říká, že máte-li v pase méně cm, než je polovina vaší výšky, máte nižší riziko život ohrožujících komplikací a pravděpodobně také zdravou váhu.
- Žena vysoká 163 cm kolem pasu ideálně naměří kolem 81 cm.
- Muž vysoký 183 cm by měl mít kolem pasu cca 91 cm.
Procento tělesného tuku
Kaliperační kleště
- Základní, esenciální tuk nezbytný pro přežití.
- Zásobní tuk, která chrání vnitřní orgány a tělo ho může využít jako zásobní energii v případě nouze.
Kaliper od Bezhladovění.cz
Zda máte zdravou váhu, zjistíte i odhadem procenta tělesného tuku. Orientační měření provedete doma pomocí kaliperačních kleští. Přesnější číslo získáte třeba měřením u výživového poradce na bioimpedančním přístroji typu Tanita.
10 způsobů, jak šikovně změřit podkožní tuk
Celkový tělesný tuk v těle zahrnuje:
- Pro muže na 2 až 4 %
- Pro ženy na 10 až 13 %
Americká rada pro cvičení (ACE) odhaduje ideální poměr základního tuku:
Pro tuk zásobní platí doporučení:
Závěr: Zdravá váha není všechno
Tabulky, index tělesné hmotnosti (BMI), poměr pasu k bokům (WHR) nebo poměr pasu k výšce (WtHR) či procento tělesného tuku představují 5 základních způsobů, jak hodnotit zdravou váhu v domácím prostředí.
Přesnější výsledek vám dá vážení na speciálním přístroji u výživového poradce.
Každé tělo je však originál se všemi svými proporcemi i potřebami. Myslete na to a nezanedbávejte kontroly u lékaře, i když se právě cítíte dobře.
Přejeme pevné zdraví a váhu, jakou si přejete ????
bmi nadváha podváha tělesná hmotnost tuk
Nejnovější studie ukazují, koho nejvíc ohrožuje koronavirus. Je třeba chránit staré muže, naznačují
Na každých tisíc nakažených s koronavirem ve věku do 50 let podle dostupných studií umírá minimum případů. U lidí ve věku padesát nebo šedesát let ze stejného množství nakažených umře asi pět lidí, přitom to hrozí více mužům než ženám.
U osob, které mají nad 65 let, se ale tato nemoc stává výrazně vážnější hrozbou a čím je člověk starší, tím větším rizikem pro něj tato nemoc je.
Tento růst rizika je přitom velmi strmý, například u osob nad 75 let už jich z každé tisícovky nakažených zemře 116.
Tyto dramatické rozdíly popisují první rozsáhlé studie, které se věnují úmrtnosti a smrtnosti nového koronaviru za půl roku trvání pandemie.
Některé z trendů byly podle odborného časopisu Nature jasné už od začátku, například to, že nebezpečnost nemoci roste s věkem nakaženého.
Teprve nyní ale vědci dokázali upřesnit a kvantifikovat míru tohoto rizika.
V posledních týdnech vyšlo několik výzkumů, které díky studiu protilátek proti viru SARS-CoV-2 popsaly situaci v různých zemích světa, konkrétně ve Španělsku, Anglii, části Švýcarska a v Itálii.
„Poskytují nám mnohem přesnější nástroje, jak sledovat, jaký dopad může mít tato nemoc na určité populace na základě demografie,“ uvedl pro Nature epidemiolog Marm Kilpatrick z Kalifornské univerzity v Santa Cruz.
Tyto studie podle něj odhalují především fakt, že právě věk je tím nejdůležitějším faktorem v nebezpečnosti covidu.
Označují jej zkratkou IFR (infection fatality ratio), což znamená poměr lidí nakažených virem vůči tomu, kolik jich zemře.
„Covid-19 není hrozbou jen pro velmi staré lidi, je extrémně nebezpečný i pro osoby v druhé polovině jejich padesátky, i pro šedesátníky a sedmdesátníky,“ popsal výsledky těchto výzkumů ekonom Andrew Levin, který se zabývá dopady nemocí na populace.
Nejohroženější skupina: staří muži
Věk samotný ale nevysvětluje všechno, upozorňuje Henrik Salje, epidemiolog z Cambridge. Zásadní je také pohlaví: mužům hrozí smrt téměř dvakrát častěji než ženám. Rozdíly mezi jednotlivými zeměmi navíc říkají, že pravděpodobnost úmrtí je spojená i s řadou dalších faktorů, například s dalšími zdravotními problémy, jimiž daní lidé trpí, nebo s kapacitou zdravotnického systému.
Vědci vycházeli z testů protilátek. V Británii získali tímto způsobech data o 109 tisících lidech, z nichž mělo protilátky proti novému koronaviru asi 6 procent.
Když je porovnali s reálnými daty o úmrtnosti v zemi, vyšlo jim, že ve skupině 15 až 44 let na covid neumírá téměř nikdo, ve skupině 65 až 74 let je to ale už 3,1 procenta nakažených a u lidí ve věku nad 75 let je tento poměr 11,6 procenta.
Výsledky této práce neprošly zatím recenzním řízením, je ale zveřejněna na webu medRxiv a proti její metodologii se zatím neobjevily závažnější výhrady.
Vše o novém koronaviru v Česku i ve světě
Podobný výzkum proběhl také ve Španělsku, tam ale na 61 tisících obyvatelích. I podle této studie na covid neumíral prakticky nikdo ve věku do 50 let.
U mužů nad 80 let ale byla úmrtnost už 11,6 procenta – přitom u stejně starých žen to bylo „pouze“ 4,6 procenta.
„Muži čelí dvakrát takové hrozbě,“ potvrdila pro Nature jedna z autorek tohoto výzkumu Beatriz Pérez-Gómezová. Také jeho výsledky jsou na webu medRxiv.
Lékaři si zatím nejsou zcela jistí tím, z čeho tyto rozdíly vyplývají. Například Jessica Metcalfová, bioložka a demografka z Princetonu, se domnívá, že zásadní roli v tom hraje rozdíl mezi reakcí mužského a ženského imunitního systému – ten ženský je zřejmě o něco rychlejší v odhalování patogenů.
Imunitní systém a jeho vlastnosti zřejmě mohou vysvětlit i to, proč umírá tolik starých lidí. Stárnoucí organismus produkuje větší množství zánětů a covid pak může tento „unavený a přepracovaný“ imunitní systém dostat za hranu jeho schopností.
Rozdíly mezi menšinami i státy
Anglická studie se díky svému rozsahu mohla věnovat i tomu, jak covid dopadá na různé etnické skupiny. Analýza ukazuje, že menšinám, konkrétně asijské a černošské, sice hrozí nákaza častěji než majoritní populaci, ale pravděpodobnost úmrtí u nich není nijak vyšší.
Výzkumníci narazili také na rozdíly v úmrtnosti mezi různými státy. Největší byly právě ve skupině těch nejohroženějších, tedy u lidí ve věku nad 65 let. Například studie z Ženevy u nich uvádí IFR 5,6 procenta. Ve Španělsku to bylo 7,2 procenta u lidí ve věku nad 80 let. V Anglii se jednalo o 11,6 procenta u lidí ve věku 75 let a starších.
Příčin může být podle Nature více, jednou z nich by mohlo být více rizikových faktorů v některých zemích, například obezita a srdeční choroby mají velký význam. Ale důležitý a zatím nepříliš popsaný dopad může mít i kvalita lékařských systémů a jejich případné přetížení pandemií, což se nejvíce projevuje právě u případů s nejtěžším průběhem.
Vědci připouštějí i možnost, že mezi různými výzkumy jsou metodologicky značné rozdíly, a proto se mohou výsledky i jejich interpretace země od země lišit.
Zásadní roli ale hraje ještě jeden faktor: jak moc se v dané zemi nebo regionu podařilo viru zabránit, aby pronikl do domovů důchodců a dalších podobných zařízení pro seniory.
V nich žijí lidé s oslabenou imunitou a podlomeným zdravím, a to na velmi těsném prostoru, kde se virus může rychle šířit. Například v Kanadě připadá až 85 procent všech úmrtí na covid právě na tato zařízení, v Singapuru to přitom bylo pouhých osm procent.
Vilný stařec a hamižné ženy
Trasa pak pokračuje starobylou lipovou alejí po svahu kalvárského kopce směrem k hornímu kostelu Povýšení Svatého Kříže na Kalvárii.
- Jaroměřice;
- městec králové seznamovací agentura.
- Turistické cíle v okolí obce Pavlov;
- Ona hledá jeho : Vážná seznámení : Seznamka – 106.
Na nádvoří kostela je zastavení č. Za součást křížové cesty můžeme považovat i další památky znázorňující Kristovo mučení a smrt, umístěné v kalvárském areálu.
Je to především vstupní brána Ecce homo, dále pak kaple hrobu Panny Marie, kaple hrobu Kristova postavená podle vzoru kaple uprostřed Chrámu božího hrobu v Jeruzalémě, kaple Betlémská, kámen pomazání těla Kristova a nakonec i obvodová zeď s obrazy v jednotlivých výklencích.
Navrhovatelem cesty a uměleckého tvaru byl kdosi, kdo je nám znám pouze pod značkou P. Jistý pan Mackerle, historik tohoto kraje vykládá tyto zkratky následovně: P.
Hledáš partnera pro vážné seznámení v místě Brno? Zkus to u nás, jsme největší internetová seznamka zdarma v ČR, již více než 20 let! Inzeráty ohledně vážného seznámení žena hledá muže se nachází v sekci Vážné seznámení > ona hledá jeho na inzertním serveru ANNONCE. Brno – město.
Dionys Straus, malíř hradišťského kláštera v Olomouci a křížovou cestu vytesal do kamene Michal Zirn, sochař v Olomouci.
Po cestě chodil často a rád, hledal na ní uklidnění při pracovních problémech a útěchu až do své smrti.
Na konci Křížové cesty byl po své smrti také uložen po boku své milované manželky v hrobce hlavního kalvárského chrámu. Další dvě významné kalvárské stavby stojí za hranicí poutního areálu.
Jsou jimi fara a Loretánská kaple. Základní kámen fary byl položen O rok později se 4. Je umístěná ve třetím křídle směřujícím ke kostelu, které bylo přistavěno ke dvěma již stojícím ramenům fary.
Pod Loretánskou kaplí je hrobka, kde byli pohřbíváni kalvárští duchovní a případně další obyvatelé fary. Fara je chráněna jako Nemovitá kulturní památka České republiky.
V letech se na Moravě slavilo 1 Rok je datum příchodu obou věrozvěstů na Moravu, r.
Cyrila a r. V Jaroměřicích znovu ožila tradice, domněnka, že tudy konali svou apoštolskou cestu do Čech. Tato misie sice byla spojována s kamenným křížem na návsi, ale zrodila se a uskutečnila myšlenka postavit v obci sousoší.
Povedlo se to v roce O tom, jak se tato tradice v obci ujala, svědčí po půl století od postavení sousoší oslavované cyrilometodějské jubileum v roce Kamenný poměrně prostorově nevýrazný kříž x 80 x 25 cm stojí v železné ohrádce ve středu vsi, hned vedle sousoší Cyrila a Metoděje a je taktéž spojován s cyrilometodějskou tradicí.
Počátkem minulého století byl kolem něj postavena asi 1 m vysoká železná ohrádka, která obvodem vymezuje 2,25 m². Je vyroben z načervenalého pískovce, který se nikde na Malé Hané nevyskytuje a pochází z neznámého místa. Na přední straně je pět hlubokých rýh, které prý mají symbolizovat Kristovy rány. Kolem kříže je opředeno několik velmi starých pověstí a mýtů.
Soubor:Mezihoří (Městečko Trnávka), směrovky.jpg
Lidová tradice vypráví, že se tudy ubírali slovanští věrozvěstové — bratři sv. Cyril a Metoděj — do Čech a zde se zastavili. V Jaroměřicích prý kázali a u potoka, kde je nyní na návsi kamenný kříž, také křtili.
Tato pověst je nejznámější a postupem času zatlačila do pozadí i ostatní verze o původu tohoto záhadného kamene.
Další pověst vyprávěla o apoštolovi Metodějovi, který v Jaroměřicích misijně působil při svém putování do Čech.
Na místě jeho působení postavili ti, kdo uvěřili, památný pískovcový kříž. V polovině Dále je tu tvrzení, že je to kříž, postavený kolem roku Františkem Michalem Šubířem pro zvýšení atraktivnosti poutního místa Kalvárie.
V obcích Víska u Jevíčka zde byli nejdříve vesměs polští židé a později sovětští váleční zajatci , Třebařov, Městečko Trnávka, Dětřichov u Starého Města, Rozstání i v Moravské Třebové a Jevíčku byly už roku vybudovány pracovní tábory pro české, německé a francouzské dělníky, kteří pracovali na výstavbě dálnice Vratislav — Vídeň.
Sudety sídlil ve Vratislavi. Místní Němci zde měli příklad ponížení, pokoření a nenávisti k židům, kteří byli v lednu odvezeni neznámo kam. Odhaduje se, že zajateckým táborem Stalag VIII F prošlo asi sovětských zajatců, z nichž zemřelo roku na tyfus a byli pohřbeni na lesním hřbitově.
V září byl tábor ve Vísce u Jevíčka zrušen. Roku byly práce na stavbě dálnice zastaveny a objekt tábora sloužil jiným účelům — zpočátku i k léčení nemocných východních dělníků a k porodům polských a sovětských žen, nasazených na práci na severní Moravě, včetně Moravskotřebovska a Svitavska.
V polovině roku byla porodní část tábora přemístěna do objektu v Dětřichově u Moravské Třebové. V Rozstání zůstali pouze nemocní a starší lidé.
Do tábora začaly přicházet i rodiny odvlečené z okupovaných východních území, mezi nimi lidé ve věku 70—80 let. Počátkem roku zde bylo už francouzských důstojníků a také 93 důstojníků jugoslávské armády.
Zemřeli zde tři zajatci z toho jedna sebevražda a dva přirozenou smrtí.
Francouzští zajatci opouštějí tábor v Moravské Třebové koncem roku a byli přemístěni jinam.
V prosinci bylo do tohoto tábora umístěno asi britských důstojníků a příslušníků mužstva pro pomocné práce; byli mezi nimi Angličané, Kanaďané, Řekové, Američané, Indové. Přesto se v táboře vyskytly pokusy o útěk.
Zajatci zde byli ještě v lednu Po jejich odchodu objekt bývalého vojenského gymnázia využívala pobočka firmy Telefunken Fabrik někdy je uváděna továrna Industriewerk G.
Tovární prostory byly v barácích a v budově bývalého internátu. Ke konci války byl areál připraven k likvidaci, ale zásluhou členů ilegální organizace Černý lev , kteří byli v továrně zaměstnáni, se podařilo budovy i zařízení zachránit.
Roku byl zřízen první pracovní tábor ve Svitavách, kde jich později přibývalo a rostl také počet zajatců a totálně nasazených; zatímco k Příchod válečných zajatců byl sice přílivem levných pracovních sil, ale vyvolal obavy německé vojenské zpravodajské služby abwehr.
V prosinci obdržel na landrát Moravská Třebová kusů brožur, které byly určeny pro starosty všech obcí a byl to v podstatě návod, jak zamezit využití válečných zajatců nepřítelem pro špionáž, sabotáž a propagandu. Sudet působil řadu problémů, které muselo řešit gestapo v Opavě, jak o tom svědčí např.
Zajatecké tábory vznikaly postupně na více místech Moravskotřebovska a Svitavska, a to zejména po nacistickém útoku na Sovětský svaz v létě Několik jich bylo ve Svitavách, kde byli zajatci od roku až do roku v dřevěném baráku u továrny firmy Barthel, zajatci byli ubytováni rovněž v dřevěném domku u parní pily firmy Matter , ve zděné budově na dvoře parní pily firmy Müller.
Od roku byli ve Svitavách zajatci umístěni také v jedné místnosti Na Střelnici čp. Menší tábory asi pro 20 zajatců soustřeďovaly pracovní síly využívané v továrnách, pilách, cihelnách i v zemědělství.
Také na území landrátů Moravská Třebová a Svitavy docházelo k zadržení uprchlých zajatců. Na sudetském území pak zesílily hlídky roku po květnovém atentátu na R.
Tehdy se v Praze za stanného práva stali oběťmi nacistického teroru také svitavský rodák prof.
Viktor Felber a jeho syn Julius 52 , v Brně byl popraven doc. František Wenzl z Unerázky, budovatel moravského družstevnictví.
Sudet; prováděl se zábor pozemků z reforem z doby první republiky pro Německou osidlovací společnost DAG , která měla pobočku v Šumperku.
Pro nacistický režim bylo příznačné státní řízení veškerého hospodářství, což se projevilo zejména v zemědělství, kde byly zavedeny povinné dodávky, regulace výroby, příděly strojů, hnojiv a pracovních sil, válečných zajatců.
V každé vesnici byl jmenován tzv. Instituce okresních vedoucích byla zavedena i v řemeslech a u živností.
Soubor:Mezihoří (Městečko Trnávka), 106 – Wikipedie
Všichni podnikatelé a živnostníci museli být povinně organizováni v tzv.
K utužení přídělového systému a státního řízení hospodářství došlo zvláště v průběhu války, kdy do oblasti okupovaného českého pohraničí byly přesouvány zbrojní závody z bombardovaných měst v Německu; využívaly se zejména objekty dosavadních textilních závodů, jak tomu bylo například ve Svitavách, Moravské Třebové.
Celý podnik s vedením ve Vídni koupila zřejmě již po obsazení Rakouska v březnu v rámci arizace vídeňská firma Spojené textilní závody K.
Předmětem je realizace 7 profesionálních limnigrafických stanic a jedné retranslační stanice v lokalitách Ludvíkov pod Pradědem, Vrbno pod Pradědem, Radim u Brantic, Zátor, Město Albrechtice, Držkovice, vodní nádrž Pocheň a 3 profesionálních srážkoměrných stanic v lokalitách Křížová ve Slezsku, Heřmanovice, Heřmanovická chata.
Kostel ona hleda jeho městečko trnávka v roce Šabatová problematice nerozuměla a Rychlíková s Uhlovou to ženou do extrému! Účelem díla je zlepšení systému povodňové služby a preventivní protipovodňové ochrany.
USS chce být proto silnou odbornou oporou obcí a měst zejména poli práva, a zde ona hleda jeho městečko trnávka klade vysoké cíle. V roce však o Hukvaldy přicházejí a majiteli se stali olomoučtí kanovníci Dětřich a Jindřich z Fulštejna.
V roce se sem sice na pár měsíců vrátil, ale někdy ve druhé polovině března byl odvezen a sťat. Číslo VZ je unikátní osobaid:oznaceni-osoby – smlouvy s vazbou na osobu. Součástí zadávací dokumentace je rovněž podrobný položkový rozpočet díla. Paul Ille a dr.
Postupně docházelo k rušení českých měšťanských škol i v místech, kde převládalo obyvatelstvo české. Dodávka varovného a informačního systému dle technické specifikace. Teď přinášíme další důkaz o vzestupu jednostopé elektrifikace – v letošním roce totiž v seriálu cross country, pořádaném CAMS, budou mít motorky poháněné elektromotory svoje vlastní kategorie. Předmětem veřejné zakázky je realizace protipovodňových opatření formou vybudování varovného a vyrozumívacího systému a lokálního výstražného systému pro obec Trnava.
Válka přinesla celou řadu zákazů, příkazů a omezení. Nesplnily se naděje na ohromný stavební rozmach, na budování nových silnic a železnic, např.
Nacistické válečné hospodářství využívalo i práci přesídlenců z Besarábie objekt textilní továrny v Moravské Chrastové i Francie objekt textilní továrny v Březové.
Do pracovních táborů byli také násilně přemisťováni obyvatelé z okupovaných území, převážně mladé práceschopné ženy, ale i celé rodiny Rusů, Ukrajinců, Bělorusů, Poláků aj. Průběžně docházelo k systematické kolonizaci sudetského území přistěhovalectvím německého obyvatelstva z východních území.
V Baderově továrně v Moravské Chrastové byl zřízen tábor pro tzv. Ve staré škole byl také zajatecký tábor, ve kterém byli od roku až do konce války srbští zajatci. Jedním z hlavních cílů tohoto postupu bylo vytvořit přibližně na čáře Svitavy—Brno souvislý územní pás osídlený Němci, který by rozděloval české obyvatelstvo na dvě spolu nesouvisející seskupení.
Využití souboru
K tomu záměru směřovalo i zřízení tzv. Říšského koloniálního svazu Reichskolonialbund v roce mj. Docházelo tak k velkému soustředění obyvatel – Svitavy jich měly v roce už 10 57 – a v důsledku toho nestačily kapacity stávajících nemocnic. Svitavská nemocnice měla už od roku pobočky nejen ve městě, ale také v jižním cípu Svitavska, např.
Zřejmě už v roce byl uvězněn do tzv. Feike, že rolníci nejsou spokojeni se snižováním výkupních cen prasat a že není krmivo, protože se dává armádě za 1 q ovsa dostane rolník 15 ŘM, ale sám nakupuje krmivo 1 q za 22,50 ŘM , poklesly dodávky mléka.
Úřadovna gestapa v Opavě vydala K posílení nacistického ducha ve Svitavách zřejmě měla sloužit návštěva Konrada Henleina V oblasti Svitavska a Moravskotřebovska neexistovalo širší organizované odbojové hnutí, protože hlavní základnou odboje v pohraničí bylo české obyvatelstvo, které bylo v daném území rozptýleno, netvořilo souvislé osídlení a bylo oslabeno odchodem státních zaměstnanců ještě před zabráním regionu do tzv.
Sudet na podzim Němečtí antifašisté a odpůrci nacismu z převážné části emigrovali, další byli pozatýkáni.
Na Jevíčsku pracovala tato organizace do roku , kdy po vlně zatýkání přešli zbývající členové do organizace Kapitán Nemo , kde pokračovali v činnosti v letech — Německé obyvatelstvo Svitavska a Moravskotřebovska bylo ve své většině oddáno idejím nacismu; vyskytly se pouze ojedinělé hlasy nespokojenosti a rozčarování.
Bruce Schneier: Bruce Schneier: Přízrak bezpečnosti
- Watch
- Discover
- Attend
- Participate
- About
Membership
Sign in
Takže bezpečí jsou dvě různé věci: je to pocit a je to realita. A tyto se liší. Můžete se cítit bezpečně, i když jste v nebezpečí.
A můžete být v bezpečí, i když se tak necítíte. Jsou to skutečně dva různé pojmy v jednom slově. A to, co chci touto přednáškou dokázat, je oddělit je: přijít na to, kde se rozcházejí a kde se přibližují. A jazyk je zde vlastně překážkou. Není mnoho dobrých slov pro pojmy, o kterých budeme hovořit.
Takže, pokud se díváme na bezpečí z ekonomického hlediska, jde o směnný obchod. Vždy, když získáte trochu bezpečí, něčím za něj platíte. Ať je to již při osobním rozhodnutí — necháte-li si doma nainstalovat alarm — nebo národním — zda napadnout cizí zemi — něčím za to budete platit. Penězi či časem, pohodlím, možnostmi, třeba i základními svobodami.
A otázka, kterou je třeba si při zabezpečování položit, není: zda nám to přidá bezpečí, ale: zda cena nebude příliš vysoká. Poslední roky jste slýchávali, že svět je bezpečnější, protože Saddám Husajn byl odstaven. To je snad pravda, ale není to tolik podstatné. Otázkou je: stálo to za to? A odpovědět se můžete pokusit sami, zda cena za invazi nebyla příliš vysoká.
Toto je kterak přemýšlet o bezpečí — v pojmech nákladů.
Často zde chybí měřítko správnosti. Někteří máme doma alarm a jiní ne. Závisí to na tom, kde žijeme. Je-li to s rodinou nebo osamoceně, či kolik skvělých věcí doma máme a jak moc jsme ochotni riziko krádeže přijmout. Na úrovni politiky jsou taky různé pohledy. Často se tyto směny netýkají jen bezpečí, což si myslím je dosti podstatné.
Lidé mají o nákladech těchto směn vrozenou intuici. Děláme je každý den — včera večer v hotelovém pokoji, když jsem se rozhodl zamknout na dva západy, nebo vy na cestě sem v autě, když jdeme na oběd, tak přitakáme, že jídlo není jed a že ho sníme. Děláme tato rozhodnutí stále znova, mnohokrát denně. Často si jich ani nevšimneme.
Jsou prostě součástí žití, všichni to děláme.
Všechny druhy to dělají. Představte si na poli zajíce, jak se pase, a ten zajíc uvidí lišku.
Zváží nebezpečí situace: „Mám zůstat nebo utéct?“ A když se nad tím zamyslíte, tak ti zajíci, kteří rozvažují dobře, inklinují k přežití a rozmnožení, a ti, kteří se rozhodují špatně, k sežrání nebo vyhladovění.
Domnívali byste se, že my, jako úspěšný druh této planety, vy, já, každý — jsme velmi dobří v takovýchto rozhodnutích. Ale zdá se, znova a znova, že jsme v tom beznadějně špatní. A já si myslím, že toto je zásadně zajímavá otázka.
Dám vám tu stručnou odpověď. Je to tím, že reagujeme na pocit bezpečí a ne na skutečnost. Většinou to funguje. Většinou si pocit a skutečnost odpovídají. Bezpochyby tohle platilo po většinu lidského pravěku.
Vyvinuli jsme si tuto schopnost, protože je evolučně funkční. Jeden způsob, jak o tom uvažovat, je, že jsme velmi způsobilí k zvažování rizik, která jsou běžná u životů v malých klanech ve východoafrických vysočinách 100 000 let př.n.l.
— ne zrovna v New Yorku 2010.
Ve vnímání rizika je několik iluzí. Zabývá se tím dost dobrých pokusů. Jisté iluze se objevují znova a znova. Ukážu vám čtyři. 1) Jsme náchylní k přecenění úžasných a vzácných rizik a k podcenění běžných — čili létání versus řízení.
2) Neznámé je vnímáno jako rizikovější než to běžné. Jeden příklad by byl strach z únosu cizím člověkem. Data ukazují, že únos příbuznými je mnohem častější. Toto se týká dětí.
3) Zosobněná rizika jsou vnímána jako silnější než anonymní — takže Bin Ládin je děsivější, protože má jméno. A čtvrtou iluzí je, že lidé podceňují rizika v situacích, které řídí, a přeceňují je v situacích, které nemají pod kontrolou.
Takže až začnete skákat s padákem nebo kouřit, rizika si zlehčíte. Když do rizika spadnete — terorismus byl dobrým příkladem — tak to přeženete, protože cítíte, že to nemáte pod kontrolou.
Je hodně dalších takovýchto deziluzí-kognitivních předsudků, které ovlivňují naše riziková zvažování. Je tu heuristika dostupnosti, která v podstatě znamená, že pravděpodobnost výskytu něčeho odhadneme podle toho, jak snadno to vytane na mysli. Umíte si představit, jak to funguje. Když slýcháváte o napadeních tygry, tak se to kolem musí tygry hemžit.
O útocích lvů neslýcháváte, takže je kolem málo lvů. Toto funguje, dokud nevynaleznete noviny. Protože to, co noviny dělají, je, že stále opakují ojedinělá rizika. Říkám lidem, že pokud je to ve zprávách, nebojte se toho. Protože z definice plyne, že zpráva je něco, co se děje vzácně.
(Smích) Když je něco obvyklé, tak to přestane být ve zprávách — autohavárie, domácí násilí — to jsou rizika, která byste měli zvažovat.
Jsme také druhem vypravěčů. Reagujeme více na příběhy než na data. Prosvítá tu jistá vrozená početní negramotnost. Ten vtip „1, 2, 3, mnoho..“ se vlastně dotýká pravdy. Malá čísla nám opravdu jdou.
Jedno mango, dvě manga, tři manga, 10 000 mang, 100 000 mang — to je pořád víc mang, než dokážete sníst dřív než shnijí. Takže jedna polovina, jedna čtvrtina, pětina — v tom jsme dobří. Jedna milióntina, miliardtina — oboje jsou téměř nikdy.
Takže s riziky, co nejsou moc častá, máme problém.
Tyto kognitivní předsudky nám cloní realitu. A důsledkem je, že pocity a skutečnost se míjí, stanou se odlišnými. Takže se buď cítíte bezpečněji, než byste měli. To je falešný pocit bezpečí. Nebo naopak, a to je falešný pocit ohrožení.
Píšu hodně o „bezpečnostním divadle“, což je služba, výrobek, které přidají pocitu bezpečí, ale vlastně nic nedělají. Věci, které nás činí bezpečnějšími, aniž bychom to cítili, nemají slovní pojmenování.
Možná je to to, co má pro nás dělat CIA.
Takže nazpět k ekonomii. Pokud ekonomika, trh vládnou bezpečím a pokud lidé zvažují podle svých pocitů bezpečí, tak je pro firmy z hlediska ziskovosti rozumné prodávat lidem pocit bezpečí. Na to jsou dva způsoby. První: skutečně lidi ochráníte a doufáte, že si toho všimnou.
Anebo druhý: jen jim dodáte pocit ochrany a doufáte, že si toho nevšimnou. Takže, čím zvýšit povědomí o bezpečí? Inu, pár věcmi: pochopením bezpečí, pochopením rizik, hrozeb a toho, jak fungují protiopatření. Když věci znáte, tak je pravděpodobnější, že vaše pocity odrážejí realitu.
Četnost reálných příkladů pomáhá.
Všichni známe míru kriminality v naší čtvrti, protože tam bydlíme a máme o tom pocit, který prostě odráží realitu. Bezpečnostní divadlo je odhalené, když je zjevné, že nefunguje správně. Dobrá, co způsobí, že si lidé nevšimnou? Inu špatné porozumění.
Pokud nechápete rizika, nerozumíte nákladům, nejspíše to zvážíte špatně a váš pocit bude iluzorní. Dále: málo příkladů, máme tu vždypřítomný problém s málo pravděpodobnými událostmi.
Když se například teroristické útoky stávají zřídka, je opravdu těžké posoudit účinnost protiteroristických opatření. A proto pokračujete v neefektivních rituálech, a proto vaše obviňování všeho kromě sebe funguje na výbornou. Není dost příkladů neúspěchu.
Dále jsou zde pocity, které zamlžují problémy — ony kognitivní předsudky, o kterých jsem předtím hovořil, strachy, pověry, prostě neadekvátní model skutečnosti.
Dovolte mi to zkomplikovat. Mám pocit a skutečnost. Chci přidat třetí prvek, a to model. Pocit a model jsou v naší hlavě, skutečnost je vnější svět. Nemění se, je reálná. Takže pocit je založen na naší intuici. Model je založen na rozumu. To je v kostce jejich rozdíl.
V jednoduchém, primitivním světě není v podstatě důvod pro model. Protože pocit se blíží skutečnosti. Nepotřebujete model. Ale v moderním a složitém světě modely potřebujete, abyste porozuměli rizikům, kterým čelíte. O bacilech nemáte pocit.
Potřebujete model, abyste jim porozuměli. Takže tento model je inteligentní reprezentací skutečnosti. Je samozřejmě limitován vědou, technologií. Nemohli jsme mít teorii nakažlivosti bacily, než jsme vynalezli mikroskop.
Je to okleštěno našimi kognitivními předsudky, ale má to schopnost přemoci naše pocity.
Kde získáváme tyto modely? Dostáváme je od druhých. Od náboženství, z kultury, od učitelů, starších. Před pár lety jsem byl v Jižní Africe na safari. Stopař, se kterým jsem byl, vyrostl v Krugerově národním parku. Měl několik velmi složitých modelů přežití.
A záleželo na tom, jestli jste byli napadeni lvem nebo leopardem, nosorožcem či slonem — a kdy jste museli utéct a kdy vylézt na strom — kdy jste na strom lozit nemohli. Já bych nepřežil ani den, ale on se tam narodil a věděl, jak přežít. Já se narodil v New York City. Mohl jsem ho vzít do New Yorku a on by za den umřel.
(Smích) Protože jsme měli odlišné modely založené na různých zkušenostech.
Modely mohou pocházet z médií, od našich volených představitelů. Zamyslete se nad modely terorismu, únosů dětí, letecké a automobilové bezpečnosti. Modely mohou pocházet z průmyslu. Dva, které sleduji, jsou monitorovací kamery a identifikační karty. Celkem dost našich počítačových modelů tam má kořeny. Spousty modelů pocházejí z vědy.
Modely zdraví jsou dobrým příkladem. Pomyslete na rakovinu, ptačí a prasečí chřipky, SARS. Všechny naše obavy z těchto chorob jsou důsledky modelů, které nám skutečně dala věda, filtrovaná přes média. Čili modely se mohou měnit. Nejsou statické. Čím se stáváme napojenější na naše prostředí, náš model se může přiblížit našim pocitům.
Příkladem může být, půjdete-li 100 let nazpět, kdy se elektřina teprve stávala běžnou, tehdy bylo kolem ní hodně obav. Byli tací, co se báli zmáčknout dveřní zvonky, protože v nich byla elektřina, a ta byla nebezpečná. Pro nás — my jsme s elektřinou jedna ruka. Vyměňujeme žárovky jako nic.
Náš model bezpečí kolem elektřiny je něco, do čeho jsme se narodili. I když jsme vyrůstali, model se neměnil. Byli jsme v tom zběhlí. Nebo pomyslete na rizika na Internetu napříč generacemi. Jak k internetové bezpečnosti přistupují vaši rodiče oproti vám, v porovnání s našimi dětmi v budoucnu. Modely se časem dostávají na pozadí vědomí.
Intuitivní je jen jiné slovo pro povědomý.
Takže, když je váš model blízko skutečnosti a propojuje se s pocity, tak často ani nevíte, že tam je. Pěkným příkladem tohoto je loňská prasečí chřipka. Když se prasečí chřipka poprvé objevila, první zprávy způsobily mnoho přehnaných reakcí. Měla název, a to ji činilo děsivější než běžnou chřipku, ač ta zabíjela více.
A lidé si mysleli, že by si s tím doktoři měli umět poradit. Objevil se pocit bezmoci. A tyto dvě věci udělaly riziko větší, než bylo. Jakmile se novota okoukala, přešly měsíce, objevila se tolerance a lidé si na to zvykli. Neobjevila se nová fakta, ale bylo méně strachu. Koncem léta si už lidé mysleli, že už to doktoři měli vyřešit.
Tím došlo k jakési schizofrenii — lidé si museli vybrat mezi strachem a přijetím — vlastně strachem a lhostejností — a tak nějak si vybrali podezřívavost.
A když se minulou zimu objevila vakcína, bylo mnoho lidí, překvapivý počet, kteří ji odmítli — to je pěkným příkladem toho, jak se lidem mění pocity bezpečí, jak se jejich model mění, trochu divoce, bez nových faktů, bez nových vstupů. Takto podobně se to děje často.
Přidám ještě jednu komplikaci. Máme pocit, model, skutečnost. Na bezpečí mám velmi relativistický náhled. Myslím si, že to závisí na pozorovateli. A většina bezpečnostních rozhodnutí se týká různých lidí. Ti, kterým o něco jde se specifickými střety zájmů, se budou snažit rozhodnutí ovlivnit. Nazývám to jejich agendou.
A vidíte, že agenda — to je marketing, politika — se vás snaží přesvědčit pro jeden model proti jinému, snaží se vás přesvědčit ignorovat nějaký model a věřit svým pocitům, blokujíce lidi s modely, které nemáte rádi. To není neobvyklé. Příkladem, výborným příkladem je riziko kouření.
V historii posledních 50 let je riziko kouření, ukázkou toho, jak se mění model a také, jak se průmysl brání modelu, který nemá rád. Srovnejte to s debatou o pasivním kouření — asi před 20 lety. Pomyslete na pásy na sedadlech aut. Když jsem byl děcko, nikdo si pás nedával. Dnes vás žádné dítě nenechá řídit, pokus se nepřipásáte.
Porovnejte si to s debatou o airbazích asi před 30 lety.
Všechno to jsou příklady měnících se modelů. Co jsme se přiučili je, že měnit modely je obtížné. Modely se ztěžka rozhýbou. Pokud se shodují s vašimi pocity, tak ani nevíte, že nějaký model máte. A je tu další kognitivní předsudek.
Nazvu ho předsudek potvrzování, kdy máme tendenci přijmout informace, které potvrzují naše názory, a odmítat informace, které názorům protiřečí. Takže důkaz proti našemu modelu budeme asi ignorovat, i když je přesvědčivý. Musí to být velmi přesvědčivé, než tomu začneme věnovat pozornost.
Nové modely, které zahrnují dlouhá období, jsou nesnadné. Globální oteplování je skvělým příkladem. Jsme špatní u modelů, které jdou nad 80 let. Umíme si poradit do příští sklizně. Často to jde i dokud nevyrostou naše děti. Ale 80 let… to nám moc nejde. Takže to je dost těžký model na přijmutí.
Můžeme v hlavě držet oba modely naráz, nebo takový problém, kdy zastáváme oba názory společně, nebo kognitivní disonanci. Nakonec nový model nahradí starý.
Silné pocity mohou model tvořit. 11. září vytvořilo model o bezpečí v hlavách mnoha lidí. Také osobní zkušenosti se zločinem to umí, vyděšení z rizik vlastní nemoci či zdravotní rizika ze zpráv. Tyto momenty jsou nazývány psychology emoční vlny. Mají schopnost vytvořit okamžitý model, protože jsou velmi pocitové.
Takže v technologickém světě nemáme zkušenost co by soudila modely. Spoléháme se na druhé, na převyprávění. Toto funguje pokud to má ostatní napravovat. Spoléháme na vládní agentury, aby nám řekly, které léky jsou bezpečné. Včera jsem přiletěl. Nekontroloval jsem letadlo.
Spolehl jsem se na jiné, aby určili, zda je moje letadlo bezpečné pro let. Jak tu sedíme, nikdo z nás se nebojí, že na nás spadne střecha – ne protože jsme si ji zkontrolovali, ale protože jsme si hodně jisti, že stavební předpisy jsou tu v pořádku.
Je to model, který prostě přijmeme jednoduše vírou. A to je v pořádku.
To co chceme je obeznámit lidi dostatečně s lepšími modely — aby se to odrazilo v jejich pocitech — aby to umožnilo zvažovat bezpečnostní opatření. Jelikož pokud se tyto vymknou z ruky, tak máte dvě možnosti.
První — můžete napravit pocity lidí přímým působením na city. Je to manipulace, ale může fungovat. Druhá — čestnější možnost je skutečně napravit ten model. Změna se děje pomalu. Debata o kouření trvala 40 let a to byla z těch snazších. Tato usilování jsou někdy obtížná.
Říkám, nicméně, že fakta jsou naším nejlepším nástrojem.
A lhal jsem. Pamatujete, jak jsem říkal: pocit, model, skutečnost. Řekl jsem, že skutečnost se nemění. Ona se ale mění. Žijeme ve světě technologie, realita se pořád proměňuje.
Možná máme — poprvé v historii našeho druhu — situaci, kdy pocit honí model, model honí skutečnost a skutečnost se posunuje — možná se nikdy nedohoní. To nevíme. Ale v dlouhém období hrají oboje, jak pocit, tak skutečnost, důležitou roli.
Rád bych zakončil dvěma krátkými, vyjasňujícími příběhy.
Roku 1982 — nevím, zda si na to lidé vzpomenou — byla krátká epidemie: otrava Tylenolu v USA. Je to strašný příběh: někdo vzal láhev Tylenolu, dal do ní jed, zavřel ji a položil nazpět do regálu. Další člověk to koupil a umřel. To vyděsilo lidi. Následovalo pár napodobňujících útoků.
Nebylo to žádné skutečné riziko, ale lidé byli vyděšeni. A to je příčinou toho, že vznikl průmysl nemanipulovatelných léků. Ty nemanipulovatelné uzávěry, které z toho vzešly. Je to úplné bezpečnostní divadlo. Za domácí úkol vymyslíte 10 způsobů jak to obejít. Dám vám jeden: injekční stříkačkou. Ale lidem to zlepšilo pocit.
Přiblížilo to jejich pocit bezpečí skutečnosti.
Poslední příběh: před pár lety jedna moje známá rodila. Navštívil jsem ji v porodnici. Ukázalo se, že když se teď dítě narodí, dají mu RFID náramek a další odpovídající dají matce. Takže když někdo jiný než matka vezme dítě z oddělení, spustí se alarm.
Řekl jsem: „Hm, to je celkem milé, zajímalo by mne, jak rozšířené jsou únosy novorozeňat v našich porodnicích?“ Jdu domů a najdu si to. V podstatě se to neděje.
Ale když se nad tím zamyslíte, pokud jste lékařem a potřebujete matce dítě vzít z pokoje na nějaké testy, tak byste měli raději mít nějaké bezpečnostní divadlo, nebo vám matka utrhne ruku.
Takže je to pro nás důležité, pro nás, kdo vymýšlíme bezpečnost, kdo sledujeme bezpečnostní politiku nebo dokonce sledujeme veřejnou správu z hledisek dotýkajících se bezpečnosti. Není to jen realita, je to pocit a realita. Podstatné je, aby se moc nelišily. Je důležité, že když se naše pocity shodují se skutečností, děláme lepší investice do bezpečí.