Velikonoce: Hody, hody, ožerem se!

Co naplat, žijeme v nekřesťanské době a společnosti. Jak se vypořádat s křesťanským svátkem? Čokoláda a rum… to je dnes naše svaté přijímání.

Připravili jsme pro vás velikonoční seriál, v němž se na tyto svátky pokusíme podívat netradičně i prakticky.

(Velikonoční seriál: Význam Velikonoc pro ty, kteří při sčítání zatrhávají kolonku „bez vyznání“, budeme hledat v jednom z dalších dílů seriálu. I moderní člověk potřebuje mýty a jejich základní motiv najdeme v podstatě v každém dobrodružném filmu nebo detektivce, kde kladný hrdina vítězí nad hordami lumpů a kde ti dobří nakonec vždycky vyhrají. Nepředstavuje Ježíš hrdinu par excellence?)

Koledníci o slepičí vejce nestojí

Obchodníci pravidelně potvrzují, že po vánočních hodech (mluvíme o tržbách) přestavují velikonoční svátky druhý vrchol kalendářního roku. Obrat mají oproti Vánocům zhruba poloviční.

Během Velikonoc jsou zákazníci ochotni nechat u pokladen především obchodních řetězců až o 50 % více peněz než v běžné dny, uvedl server iHned.cz. Na odbyt jdou především tuky a oleje, cukrovinky a alkohol.

Pokud by někdo čekal, že by se v posledních letech na tržbách v tomto období projevil bubák finanční krize, mýlil by se. Podle obchodníků je velikonoční nárůst zájmu neměnný.

Velikonoce: Hody, hody, ožerem se!
Autor: SXC

Prodávají se hlavně čokoládová vajíčka a jiné cukrovinky, které si koledníci, pokud ještě vůbec nějací existují, odnášejí čím dál více namísto vajec slepičích.

Před velikonočními svátky tradičně stoupá také prodej prakticky všech druhů a typů alkoholu, oproti běžným měsícům zhruba o 15 %; největší poptávka je po tradičních značkách lihovin. Rum, fernet, pálenky, whisky…

Za volantem chlast a z koledy do márnice

Pro řadu mužů (muži prominou, ale tady opravdu nelze být „genderově korektní“) – a platí to spíše o venkově a menších městech, jak ukazují statistiky policie a záchytek – má „oslava“ Velikonoc dva body na programu: 1. seřezat ženské, 2. namazat se. Přičemž bohulibé činnosti číslo dvě se důkladně věnují už během bohulibé činnosti číslo jedna. Po koledě a případné závěrečné hospodě se to všechno přesouvá domů – autem samozřejmě.

Přestože Velikonoce nevyčnívají ze statistik počtem nehod, výrazně vedou v počtu havárií pod vlivem alkoholu a také nehod s vážnými důsledky (a těmi bohužel není jen „soda“ od manželky).

Týká se to celého víkendu, ale nejvíc právě Velikonočního pondělí a také předcházejícího pátku. „Důsledky nehod o Velikonocích jsou nezřídka tragické.

Souvisí to nejen s tím, že na silnice vyjíždí větší množství svátečních řidičů, ale také s tím, že za volant zvláště o Velikonočním pondělí usedají i koledníci posilnění alkoholem,“ uvedl Jaroslav Král z ČSOB Pojišťovny.

Podíl nehod ovlivněných alkoholem bývá podle policejní statistiky o Velikonočních pondělcích zhruba dvakrát vyšší než jindy. I kvůli tomu se Velikonoce závažností nehod řadí mezi nejhorší dny roku.

  • celkem 586 dopravních nehod
  • 6 osob usmrceno
  • 31 osob těžce zraněno
  • 215 osob lehce zraněno
  • celkem 67 dopravních pod vlivem alkoholu (tj. 11 % z celkového počtu nehod)
  • tj. každá 8. dopravní nehoda byla pod vlivem alkoholu

Zdroj: Besip

Velikonoce: Hody, hody, ožerem se!
Autor: SXC

Nepomáhá ani varování policie, která v době Velikonoc více kontroluje řidiče a zaměřuje se právě na alkohol. V pohotovosti nejsou jen dopraváci, ale také personál záchytek.

Ty se o svátcích tradičně plní lidmi, kteří to s oslavami Velikonoc poněkud přepískli. „A budou se podle našich zkušeností plnit již počínaje víkendem. Je pravděpodobné, že kapacita záchytky bude v těchto dnech zcela využita,“ řekl pro Deník.

cz například o situaci v Karviné mluvčí krajských záchranářů Lukáš Humpl.

Právě Moravskoslezský kraj patří v tomto ohledu k neslavným rekordmanům – tady a také v Plzeňském kraji došlo loni k největšímu množství nehod, u nichž řídil alkohol. V každém z těchto krajů po osmi. Nejmenší počet dopravních nehod způsobil alkohol v Praze a v Pardubickém kraji, kde se stala pouze jediná dopravní nehoda pod vlivem alkoholu.

Velikonoce: Hody, hody, ožerem se!

Příznaky městských Velikonoc

I když se podle statistik v Praze tolik nepije, Velikonoce tu za moc nestojí. Vůbec nezpochybňuji, že někde mohou být krásným svátkem, ale ve velkoměstě jejich průběh spíš budí rozpaky. Jak to chodí u nás v Praze?

1. Masáž médií

Velikonoce: Hody, hody, ožerem se!
Autor: SXC

  • Ženy slabších povah propadají depresi, protože ještě nemají krokvičkovým stehem vlastnoručně vyšitý ubrus se zajíčky, metodou decoupage nevyzdobily starý květináč roztomilými kuřátky, ani nezasadily velikonoční osení.
  • Ženy otrlejší rezignují a odhazují časák s podobnými návody do sběru.
  • Mužům všech kategorií je to fuk.

2. Masáž obchodníků

Ženy slabších povah se dle pokynů na letácích zásobují zhruba na pět let dopředu velikonočními vajíčky, velikonočními zajíčky, velikonočními kuřátky, velikonočními dekoracemi, velikonočními… Zapojují se do soutěží obchodních řetězců typu „Snes, pardon hledej vejce a vyhraj“ – a vyhrávají pěknou velikonoční sadu nádobí nebo ještě pěknější velikonoční vysavač.

(Velikonoční seriál: Nezůstaneme pozadu a také vám nabídneme velikonoční soutěž. Nevyhrajete ale vůbec nic velikonočního, nýbrž poukázky na knihy. Jestli si za ně pořídíte publikaci o zdobení vajec nebo nějakou pěknou detektivku, je už vaše věc.)

Ženy otrlejší vydrží do posledního týdne, pak namátkou nakoupí nějaké to čoko vejce pro děti. Pokud je ženy první kategorie ještě nevykoupily.

Mužům všech kategorií je to fuk. Výjimku představují nabídky typu velikonoční Rulandské šedé, bílé polosuché.

3. Masáž paní učitelky

Všechny děti školkou počínaje a devítkou konče přinášejí domů požadavky na bílá vejce za účelem zhotovení pěkného dekoračního předmětu. Bílá vejce zásadně nikdy nikde nejsou k sehnání.

Kdo shání bílá vejce a komu je to fuk, není třeba zmiňovat.

(Velikonoční seriál: O tom, proč jsou některá vajíčka bílá a jiná hnědá či kropenatá, a proč se dají většinou koupit jen ta hnědá s razítkem navrch, se dočtete v jednom z dalších dílů seriálu).

Budete mít zájem:  Chlamydie mohou být příčinou vzniku onemocnění kloubů

4. Masáž tradice

Aby přeci jen učinilo tradici za dost, patlá se ženské pohlaví s malováním vajíček. Estetický výsledek odpovídá stupni zručnosti a nasazení; sníst se to dá všechno.

Muži zakupují na poslední chvíli při nedělní výpravě do hypermarketu na parkovišti vyschlou pomlázku s dvěma krepovými pentlemi za padesát korun. Z poměru množství krepáku: cena vychází jednoznačně, že nejen peníze, ale i krepový papír musí být krytý zlatem.

(Velikonoční seriál: Pánové, pokud byste raději pomlázku vlastnoručně upletenou, z vonícího proutí, při švihu ohebnou, obhlídněte vrbičky a nenechte si ujít náš fotografický rychlokurz pletení pomlázky.)

V den D taťka symbolicky vyšupe mamku, dostane vejce z ledničky, kam nebohá kraslice zase obratem putuje zpět. Děti spořádají čokoládové dobroty. Sem tam nějaká parta kluků vyrazí potěšit spolužačky, které sedí doma a dělají, že doma nejsou. To je tak všechno, v Praze nechodí už ani ti popeláři na panáka.

Hromady zbytečně vyzdobených vajíček v hromadách domácností končí v tunách vaječné pomazánky, jako každý rok. Po třech dnech na ni má chuť jen Salmonela.

(Velikonoční seriál: Co s kopou vajec na tvrdo? Jestli už máte plné zuby tradiční pomazánky, zkuste si s námi připravit vaječné menu na celý den. Najdete ho v jednom z dalších dílů seriálu).

A všichni jsou rádi, že to mají šťastně za sebou.

Jak to chodí u vás? Napište nám.

Magazín plus – článek – Generali Česká pojišťovna

Velikonoce: Hody, hody, ožerem se!

U nás si Velikonoce neumíme představit bez pomlázky, kdy chlapci chodí dům od domu a vyšlehávají všechny ženy, aby je „pomladili“. Tato tradice přijde cizincům hodně drsná.

„Jak to, že bijete ženy?“ ptají se šokovaně lidé v zahraničí, když jim vyprávíme o naší velikonoční mrskačce. A také se diví, že se u nás tato tradice stále udržuje. Nám zase mohou přijít podivné zvyky, které o Velikonocích praktikují v jiných zemích.

V Německu věší kraslice na stromy

Na Boží hod Velikonoční si německé děti vyrábějí slaměná hnízda, která jejich rodiče schovají doma nebo na zahradě. Zajíček jim do nich přinese různobarevná vajíčka a děti je pak hledají.

Němci si stejně jako my potrpí na pestře malované kraslice, ale zavěšují je i na stromy na zahradě.

Pořádají také slavnostní průvody a na některých místech se dokonce konají „sportovní“ akce spojené s přenášením, házením či koulením vajec.

V Británii nosí děti velikonoční klobouky

Předzvěstí britských Velikonoc bývá už tradičně Masopustní úterý, které je známé jako „Pancake Day“ (Palačinkový den). Ženy napečou spoustu palačinek a všichni je poté konzumují se sirupem, ovocem či čokoládovou polevou.

O Velikonocích se tu pak pořádá „Easter Egg Hunt“ neboli hon na vajíčka, která schoval velikonoční zajíc po domě a na zahradě.

Britské školy udržují zase tradici doma vyráběných velikonočních klobouků (Easter Bonnets) a zároveň organizují i soutěže o nejkrásnější pokrývku hlavy.

Kdo ve Francii rozdává čokoládová vajíčka

Stejně jako u nás, i ve Francii zvou kostelní zvony každý den v roce ke mši. Oněmí pouze od Zeleného čtvrtku do Bílé soboty, kdy odletí do Říma, aby tam byly požehnány.

I tento zvyk se u nás udržuje. Jenže ve Francii se zvony vracejí zpět se sladkostmi pro hodné děti.

A všechna ta čokoládová vajíčka, kuřátka i zajíčky pak děti nacházejí na zahradě, kam je zvony při návratu domů upustily.

V Maďarsku se polévá

V Maďarsku se dívky polévají vodou, aby byly plodné. Potom je muži postříkají ještě parfémem a za odměnu dostanou vajíčka nebo sklenku něčeho ostřejšího.

Norové mají jiné starosti – řeší vraždy

V Norsku jsou symbolem Velikonoc sice také vajíčka, ale zároveň tu má velkou tradici i řešení vražd. Všechny televizní stanice vysílají o svátcích kriminální filmy a seriály. Také noviny nebo webové servery vydávají detektivní příběhy a čtenáři se zapojují do pátrání po pachatelích. Příběhy o vraždících monstrech si mohou v těchto dnech přečíst i na krabicích s mlékem.

Rusové jedí požehnaná vejce a „kulič“

V Rusku mají pravoslavné Velikonoce podle starého juliánského kalendáře, takže všechny církevní svátky se tu slaví se zpožděním.

Rusové si nechávají v kostele požehnat vajíčka a pak je vařená konzumují k velikonočnímu obědu. Na stole nesmí chybět ani „kulič“ – velikonoční pečivo z kynutého těsta zdobené bílkovou polevou.

Na důkaz vzkříšení se tu také přátelé vzájemně obdarovávají barevnými a zdobenými vajíčky a přitom se třikrát políbí na tvář.

V Řecku se konají bitky

Rovněž v Řecku slaví pravoslavné Velikonoce. Zde je zase zvykem pořádat vajíčkové bitvy. Účastníci se snaží házením svého vajíčka rozbít vajíčko protivníka. Při úspěšném zásahu se volá: „Christos anesti!“ (Kristus povstal).

Drastický filipínský zvyk

Nejpodivnější velikonoční tradici mají na Filipínách. Do zdejší vesnice San Pedro Cutud se o svátcích sjíždějí věřící, kteří po vzoru Ježíše Krista nesou kříž, a jako pokání se na něj nechají krátce přibít. Těmto scénám tradičně přihlížejí turisté. Katolická církev ale tento bizarní rituál kritizuje.

Hody, hody, doprovody: Jak se slavily Velikonoce v české lidové tradici?

Velikonoce jsou oslavou zmrtvýchvstání Ježíše Krista. Jejich datum je pohyblivé, na církevním koncilu v Nikáji v roce 325 bylo ustanoveno na první neděli po prvním jarním úplňku.

Velikonoční okruh má přípravné období v čase od Popeleční středy do západu slunce Bílé soboty a sváteční dozvuk sedmi týdnů od Velikonoční neděle do Slavnosti seslání Ducha svatého (letnice).

Budete mít zájem:  Zvuková masáž – co je to, jak se provádí a jaké má účinky?

Zpočátku slavila starověká církev svátek v jeden den, respektive v jednu noc, avšak postupně se velikonoční slavnost rozčlenila do tří dnů. Ve 4. století se vyvinulo svaté třídení (triduum), které dnes zahrnuje Velký pátek, Bílou sobotu a Boží hod velikonoční.

První sváteční dny

Svátky otevírá Květná neděle ve znamení zelené ratolesti. V liturgickém kalendáři je současně prvním svátečním dnem Svatého či Velkého týdne, zvaného též pašijový.

Po bohoslužbách se v něm totiž čtou či zpívají pašije, části evangelií líčících utrpení Ježíše Krista.

Sám katolický obřad svěcení ratolestí je upomínkou na slavný vjezd Ježíše do Jeruzaléma, kdy ho lidé vítali palmovými listy.

Jelikož v našich zeměpisných šířkách palmy nerostou, dávali si křesťané posvětit svazky narašených jívových prutů, které zastrkovali doma za obrázky, do zahrádky nebo do pole.

Vedle kytic z kočiček v některých krajích vytvářeli z větví různých dřevin velké svazky zvané košťata, berani, bahníře a palmy. Sestavovali je chlapci, kteří je nosili do kostela.

Jeden druhého se pak snažili předstihnout délkou prutů.

Svaté třídení v liturgii začíná už večerem Zeleného čtvrtku.

Podle výkladu církevních autorit vzniklo adjektivum zelený nejspíše z církevního řádu, podle něhož se do obce křesťanů opětně přijímali hříšníci odsouzení k pokání. Tak se symbolicky z uschlých ratolestí opět staly zelené.

Jiné zdroje uvádí, že se pojmenování Zelený čtvrtek odvozuje od zelenin, které prý staří křesťané jedli podle zvyku Židů. Ohlasem je ona špenátová tradice, jíž se řídíme namnoze i dnes.

Ve jménu zdraví a úrody

Prožívání Velkého pátku určovala řada zákazů. Předně se nesmělo hýbat se zemí, která je v křesťanské interpretaci ložem Krista. Další zákazy se týkaly některých domácích prací, ale nebylo také dovoleno cokoli půjčovat a vynášet z domu.

V jitřním čase před východem slunce se lidé modlili venku v sadu a umývali se v tekoucí vodě, aby se uchránili před nemocí podle představy, že velkopáteční voda, ještě než ji políbí první paprsky slunce, má divotvornou moc plnou hojivé síly. Jak silně se v její účinky věřilo ještě v 19.

století, dokládají záznamy o lidech postižených kožními neduhy, kteří se nedali odradit ani ledovým škraloupem a vstupovali do ní nazí.

Bílá sobota se nesla ve znamení očekávání zmrtvýchvstání Ježíše Krista. Bílá podle bílého roucha novokřtěnců, kteří při velikonoční vigilii přijímali křest. K novému ohni, který kněz zažíhal venku před kostelem starobylým způsobem – křesáním křemene, se připojil lidový obyčej pálení Jidáše.

Když dříví z hranice dohořívalo, brali hospodáři uhlíky a oharky, neboť se věřilo, že mají moc uchránit pole od různých pohrom. V čase do ranního rozbřesku se lidé opět umývali v čerstvé studniční či pramenité vodě, aby smyli hříchy a byli čerství a zdraví.

Ve chvíli, kdy se rozhlaholily zvony, běželi do sadu a třásli stromy, aby vydaly úrodu.

Na Boží hod vycházeli sedláci do polí, aby si zajistili jejich úrodu.

Křížky ze dřeva opáleného v ohni na Bílou sobotu, pruty svěcené na Květnou neděli a vejce zastrkávali do brázd, aby byla pole chráněna před nepohodou počasí a posílen vzrůst plodin.

K dobré úrodě mělo napomoci pojídání svěceného vejce a mazance přímo na poli, přičemž se skořápky a drobky zahrabovaly do brázd.

Oslavy zmrtvýchvstání

K Božímu hodu se vztahují velikonoční jízdy, které jsou na našem území známé hlavně z někdejších německých lokalit v severních Čechách, na severní Moravě a ve Slezsku.

V Lukavci, české obci u Fulneku, dnes stejně jako v minulosti rejtaři objíždějí polnosti obce, projíždějí kolem jednotlivých stavení s křížem, který podávají lidem k políbení, a s písněmi, v nichž oznamují velikonoční zvěst o zmrtvýchvstání Spasitele.

V tradici velikonočních jízd se oslava Vzkříšení propojuje s přáním, které v minulosti zaznívalo silněji, aby Bůh dal požehnání polím.

Pomlázku, která neodmyslitelně patří k Velikonočnímu pondělí, bychom našli už v Postile husitského kazatele Jana Rokycany z poloviny 15. století. Ten uvádí, že se „dívky s pacholky pomlázejí a mrskají o velikonočních hodech“.

Pojem pomlázka označuje jak obřadní bití, hlavně dívek a žen, tak obchůzku mužské mládeže i velikonoční dar.

Obyčej má četná regionální pojmenování, v Čechách se proto můžeme setkat s binovačkou, dynovačkou, koledou, na Moravě se šmigrusem, mrskutem, šlahačkou a ve Slezsku s kyčkováním.

Kromě pletence z vrbového proutí se používaly větve jalovce, březová nebo dřínová metla, rákoska (fišpanka), kdysi i žíla splétaná z kožených řemínků a také lékořice, z níž se na Slovácku upletl korbáč a jako laskomina mohl být zkonzumován. Zvláštností tradice je velký pletenec dosahující délky dvou i tří metrů. Ten se stal společným atributem mužské chasy, vypravující se na mrskut, a v tomto významu je doložen už na počátku 19. století na jihomoravském Podluží.

Červené pondělí

Starou víru v životodárnou sílu skrytou ve vejci adaptovalo křesťanství ve smyslu podobenství zmrtvýchvstání Ježíše Krista a včlenilo vejce do velikonoční liturgie. To mělo různé funkce.

Mezi věřícími má dosud platnost pojídání svěcených vajec po návratu z kostela.

Jejich rozkrájení a rozdělení mezi členy rodiny vyjadřuje soudržnost a podle lidových představ má ochránit člověka, kdyby v životě zbloudil.

Vejce bylo také předmětem obdarování, jež se dotýká kmotrovských, příbuzenských, sousedských a milostných vztahů, nebo představovalo svěceninu v pokrmu či v magickém rituálu posílení úrody země. Mimo to mohlo být objektem kreativní výzdoby a dětské hry.

Známý a dosud místy praktikovaný zvyk vede rodiče, aby uschovali dětem vejce na skryté místo, ale tak, aby si je nalezly. Vejce měla pocházet od zlaté slepičky, kohouta nebo skřivánka.

Budete mít zájem:  Rozhlédněte se, prosím! Díl první: Lovoš

Starý český, moravský a slezský obyčej ale zatlačila do pozadí nadílka vajec od zajíce, zprostředkovaná z německé tradice (viz Pramen).

Starobylým a základním zdobením je barvení na červeno. Odtud bývá Velikonoční pondělí nazýváno červené a Velikonoce coby Červené svátky či Svátky na červený vejce.

Staročeský výraz kraslice je zapsán v latinsko-českém Glosáři z doby kolem roku 1466, zatímco „krášlené vejce“ je zmíněno v traktátu Tomáše Štítného. Výraz kraslice se uchoval v lidové tradici severovýchodních Čech, ale k jeho obecnému rozšíření došlo až koncem 19. století. Do té doby se pro zdobené pomlázkové vejce užívalo výrazů malované vajíčko, pomlázka nebo malovna.

TIP: Známé neznámé Velikonoce: Jaká je historie tradic svátků jara?

Ve 20. století se kraslici dostalo významu výtvarného artefaktu, jenž se uplatňuje na soutěžích a výstavách. Barvení, nástroj použitý ke zdobení a technický postup jsou vzájemně úzce spjaty a podmiňují výzdobu vajec, která je v českých zemích rozmanitá.

Jde buď o volné vytváření ornamentů na skořápce kresbou (voskem, rytím, leptáním do obarvené skořápky) a aplikací (slámou, sítinou, textilem), nebo o dekorativní postupy využívající hotové vzory (takzvaná rostlinná batika, vodové obtisky a obrázky nalepované na skořápku). 

Jak se dostala postava zajíce do velikonočních oslav v českých zemích, popsal roku 1912 český historik a etnograf Čeněk Zíbrt: „Kdo se obírá dějinami zábav lidových českých, zjistí snadno, že k nám teprve za poslední doby vetřel se onen německý zvyk, založený z tradice lidu německého a šířený zejména oblíbenou, do češtiny přeloženou povídkou Krištofa Schmida ‚Kraslice‘. Vykládá Schmid, že kraslice pro mravné a nábožné dítky snáší zajíček, zahrabuje je do země. A nyní celá stupnice až do omrzení zajíců velikonočních ve všech přirozených i karikovaných podobách, u cukráře, u papírníka, u pekaře, na dopisnicích atd., všude nás pronásleduje nešťastná a nijak sličná velikonoční moda zajícová, cizí původem i cizí výkladem.“

Velikonoce – Co je to doprovody a jak se také říká pomlázce

foto: Český jazykový atlas, Ústav pro jazyk český AV ČR 2012, http://cja.ujc.cas.cz

Slovo pomlázka je spojeno se třemi různými významy.

Může to být spletený svazek prutů, většinou vrbových, kterým se na Velikonoční pondělí šlehají děvčata, aby zůstala mladá (s tím souvisí i vznik slova pomlázka z pomladit).

Dalším jeho významem je zvyk chodit o Velikonocích koledovat. A nakonec může znamenat i odměnu za koledování, kterou tradičně představovala nabarvená vajíčka, ale v současnosti může jít i o sladkosti nebo alkohol.

Pomlázka jako výraz pro koledování na Velikonoční pondělí se používá na většině území Čech, situace na Moravě a ve Slezsku je ale mnohem pestřejší.

Z toho, že se při koledě šlehají děvčata spletenými proutky, vycházejí názvy jako mrskút, mrskačka a šlahačka rozšířené ve střední a jižní části Moravy.

Pro severní Moravu a Slezsko jsou typické různé varianty slova šmekústr pocházejícího z německého Schmeckostern (se stejným významem). Nejčastěji se setkáme s podobami šmigrust, šmegrust, šmekústr a šmerkust.

Menší území byla spjata s dalšími výrazy jako koleda (východně od Hradce Králové), kolada (západní Podkrkonoší), dynování (Náchodsko a Kladsko), malovna (Telečsko), roucačka (Mikulovsko) nebo kyčkování (Opavsko). Výraz koupačka (Frenštátsko) odkazuje na jiný zvyk na Velikonoční pondělí – polévání vodou.

Pomlázka jako výraz pro koledování na Velikonoční pondělí se používá na většině území Čech, situace na Moravě a ve Slezsku je ale mnohem pestřejší. • Foto Český jazykový atlas, Ústav pro jazyk český AV ČR 2012, http://cja.ujc.cas.cz

Tatar, hodovačka a pamihoda

Pro pojmenování spletených proutků se používají především tři hlavní výrazy: české pomlázka, východomoravské a slezské tatar a západomoravské žila. Jeho varianta žilka se objevovala na Vysokomýtsku, na východ od Plzně pak žíla.

V Čechách se na malých územích používalo i zvláštní označení pamihoda (Rakovnicko) a pamihod (Poohří) nebo důtky (Pelhřimovsko). Ve Slezsku se kromě označení tatar objevuje i kyčka a karabač (karbač nebo karvač).

Jeho varianta korbáč se používala na východním okraji východomoravských nářečí a podoba karabina se výjimečně objevovala v Čechách. Doloženy byly i výrazy jako hodovačka, mrskáč, prut a kocar (nářeční výraz pro bič).

Tradiční velikonoční pečivo okrouhlého tvaru často s křížkem navrchu má sice obecně užívané základní pojmenování mazanec, v západní polovině Čech se ale dodnes používá i název bochánek či bochníček.

Zvyky, recepty, návody. Vše o Velikonocích čtěte ZDE >>>

Proč koledujeme doprovody?

Když koledníci na Velikonoce odříkávají text koledy Hody, hody doprovody, zní to trochu jako kouzelná formule. Vysvětlení významu je však docela jednoduché. První neděle po Velikonocích se nazývala Provodní neděle nebo také provoda.

Velikonoce se původně slavily osm dní, od Hodu božího velikonočního (Velikonoční neděle) do následující Provodní neděle. Tento zvyk se udržel do roku 1094, kdy synoda v Kostnici zkrátila počet velikonočních svátků na tři dny.

Začátek koledy tedy pojmenovává původní osmidenní velikonoční hody trvající do Provodní neděle. Vzhledem k tomu bychom měli psát spíše do provody místo obvyklého doprovody, přípustné jsou ale obě verze (jak se dočteme u hesla provoda).

Těmito slovy začíná vícero velikonočních koled, kromě známých Hody, hody doprovody, dejte vejce malovaný a Hody, hody doprovody, já jsem malý zajíček můžeme slyšet i různé kreativní úpravy jako Hody hody doprovody, piju všechno kromě vody.

  • A co se říká u vás?
  • Autorka pracuje v Ústavu Českého národního korpusu FF UK.

Fotogalerie 4 fotografií

    Diskuze

    Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *