Vegetariánská kuchařka v kuchyni masožrouta

Vegetariánská kuchařka v kuchyni masožrouta

Rozhodla jsem se s Vámi podělit o názory na veganské a vegetariánské kuchařky, které vlastním. Jsem sběratelkou (nejen vegetariánských a veganských) kuchařek a strašně ráda v nich hledám inspiraci a jen tak po večerech v nich listuji. Trh je v dnešní době řekla bych až přesycen kuchařkami a proto je těžké při nákupu vybrat správně. Sama se přiznám, že skutečně vařím opravdu jen podle pár kuchařek, ostatní slouží jen jako další kousky ve sbírce. Například hodně ráda mám již několik let Jamieho Olivera a i při přechodu na bezmasou (a později i bezmléčnou a bezvaječnou) stravu podle něj vařím nejvíce. Naučila jsem se jeho recepty upravovat do veganských podob a všechny pokusy zatím skončili na výbornou.

I mezi bezmasými kuchařkami je spousta těch, které nestojí za koupi, ale najdou se mezi nimi i skvosty. Já osobně z výše vyobrazených kuchařek mám nejraději kuchařku Veganské pochoutky, Biokuchařku a Veganské vaření. 

1) Stávám se veganem od Ruedigera Dahlkeho

Kniha není ani tak kuchařkou, jako spíše návodem pro běžně se stravující lidi, jak přejít na veganskou stravu, co to obnáší a co si vůbec pod veganstvím představit.

Můj názor: Mě osobně kniha (spíše brožurka) nenadchla ani designem ani obsahem. Vadí mi, že ne u každého receptu je fotka a jelikož člověk jí hlavně očima, tak bych uvítala fotku u každého receptu, zvlášť, když je kniha zaměřena především na čtenáře, které má přesvědčit na cestu k veganství. 🙂

Počet stran / nakladatelství / cena: 124 / Grada / 249 Kč

Vegetariánská kuchařka v kuchyni masožrouta

Vegetariánská kuchařka v kuchyni masožrouta

Vegetariánská kuchařka v kuchyni masožrouta
 2) Jíme zdravě od Isy Chandry Moskowitz
Kniha nese podtitul „125 veganských receptů nejen pro vegany“ a jedná se o kuchařku pro opravdu zdravě se stravující lidi. V kuchařce je jen několik fotek jídel uprostřed, jinak jsou recepty bez vyobrazení. Můj názor: Kuchařka pro milovníky opravdu zdravých jídel. Bohužel zde nejsou fotografie, proto mne většina jídel nelákala k vyzkoušení. Ráda dopředu vím, jak by jídlo ve výsledku mělo vypadat. Na knize oceňuji opravdu pestrost zdravých surovin a perfektní postupy. Knihu zajisté ocení ti, kteří zkouší rádi nové recepty a ti, kteří chtějí ozdravit svůj jídelníček. 🙂 Počet stran / nakladatelství / cena: 279 / Grada / 399 Kč (nyní v akci za 149 Kč)
Vegetariánská kuchařka v kuchyni masožrouta

Vegetariánská kuchařka v kuchyni masožrouta

Vegetariánská kuchařka v kuchyni masožrouta
 3) Veganské pochoutky od Jéromeho Eckmeiera
Tato kniha, která je dokonale designově zpracována obsahuje 100 moderních a zdravých veganských receptů. Německý šéfkuchař představuje v knize rychlovky, oblíbená tradiční jídla po vegansku, jídla vhodná pro období, když docházejí zásoby, recepty, když chcete udělat dojem a samozřejmě nezapomněl ani na dezerty. Můj názor: Krásná kuchařka plná nádherných fotek u kterých se Vám sbíhají sliny. Patří mezi mé nejoblíbenější kuchařky a zatím vše, co jsem podle kuchařky vařila, tak sklidilo velký úspěch. Suroviny z kuchařky jsou celkem běžně dostupné (ve zdravých výživách) a jedná se opravdu o recepty, kterými přesvědčíte okolí, že veganské jídlo není nudné. Počet stran / nakladatelství / cena: 192 / Slovart / 339 Kč
Vegetariánská kuchařka v kuchyni masožrouta

Vegetariánská kuchařka v kuchyni masožrouta

Vegetariánská kuchařka v kuchyni masožrouta
 4) Vegetariánská kuchyně – zdraví na talíři; Sylvia Winnewisser Kuchařka, kterou mi mamka koupila v Lídlu. Zajímavě designově řešená, kde každý recept je doprovázen fotografií. Rozdělená do čtyř kapitol: Saláty a malé pokrmy, Zelenina a houby, Brambory, rýže a těstoviny, Obiloviny a luštěniny. Hojnost použití mléka, vajec a mléčných výrobků. Můj názor: Hezká kuchařka, která neurazí, ale ani nenadchne. Pokud je někdo ryzí vegetarián a nevadí mu sýry, mléko, smetana a vajíčko téměř v každém receptu, tomu se bude kuchařka líbit. Na mě působí tak, že se výrazných chutí dá dosáhnout jen za pomocí živočišných produktů. A i přesto, že jsou některé recepty opravdu lákavé, tak mne ještě žádný recept nezaujal natolik, abych jej vyzkoušela. Počet stran / nakladatelství / cena: 128 / zakoupeno v Lídlu, cenu nevím

 5) Den bez masa – Paul a Mary Mc Cartney
Kuchařka, za jejímž vydáním stojí dlouholetý vegetarián „brouk“ Paul Mc Cartney s manželkou je zaměřena na konvenčně se stravující kuchaře a kuchařky a snaží se je přimět ke snížení masa ve svém jídelníčku. Snaží se o zavedení bezmasých pondělků. Kniha obsahuje jídelníčky na 52 pondělí v roce, které jsou rozděleny podle ročních období. Kuchařka je krásně designově zpracována a je doplněna o fotografie. Bohužel opět nenajdete fotku u každého receptu a plno fotografií je podle mého názoru zbytečně vyplýtváno fotografií pouhých čistých surovin namísto konkrétních výsledků receptů. Můj názor: Kniha splňuje přesně to, co od ní Paul Mc Cartney očekával – naskytuje plnohodnotnou náhradu „masožroutům“, kteří se v rostlinné stravě moc neorientují.
Kuchařka se mi moc líbí a ráda si ji prohlížím. Našla jsem zde plno inspirativních receptů, které se dají s obměnou připravit i ve veganské verzi :-).
Za mínus považuji to, že kniha je sice prezentována a rozdělována podle sezóny, ale v některých ročních obdobích objevíte suroviny, které se opravdu k danému období nehodí. Počet stran / nakladatelství / cena: 240 / Slovart / 424 Kč

 6) Rychlokurs vaření pro vegetariány – Cornelia Schinharl
Jednoduchá, přehledná kuchařka, která si klade za cíl Vás naučit vařit a to přímo vegetariánsky :-). Kuchařka začíná kapitolou ve které radí začínajícím vegetariánům při samotném nákupu a jak si pochutnat bez masa i ryb. Následují kapitoly zaměřené na Saláty, Zeleninu a brambory, Těstoviny, Obilí, Luštěniny, Tofu a tempeh, Mléčné produkty a vejce a Ovoce. Každá z kapitol začíná rychlokursem, který Vás seznámí s nejtypičtějšími surovinami a dále následuje několik receptů s fotopostupem, poté již přicházejí na řadu samotné recepty. Můj názor: Skvělá kuchařka. Opravdu. Vařím podle ní často, zkouším recepty a kuchařka mě opravdu baví. Nestojí na dokonalých fotografiích či vyšperkovaném designu, ale opravdu Vás naučí vařit. Ať už nevíte, jak na různé dresingy, jak vyloupat granátová jablka, jak naporcovat zázvor, udělat gnocchi, tak zde najdete odpověď, podle které to jistě zvládnete sami. Velké množství receptů je veganských anebo jdou snadno do veganské podoby převést. Počet stran / nakladatelství / cena: 160 / IKAR / 249 Kč

 7) Vegetariánská kuchyně pro labužníky – Bettina Matthaeiová
Toto je TA kuchařka, kterou neurazíte žádného kuchaře. Dokonalá, luxusní, plná precizních labužnických receptů. Nenajdete zde moc receptů na každodenní vaření, ale při svátečnách příležitostech se s ní blýsknete. Opravdu. Veganské recepty jsou označeny lístečkem, proto nemusíte složitě pročítat recepturu, abyste se dozvěděli, zda je daný recept i 100% rostlinný. Můj názor: Na kuchařce oceňuji preciznost a vzhled luxusní, drahé kuchařské knihy, na které si dala autorka opravdu záležet. Co se zpracování a vzhledu týče, řadím ji mezi nejkrásnější a nejpovedenější kuchařky, které jsem měla tu možnost pročíst. Samotné recepty jsou originální, plné netradičních surovin a výsledkem Vám bude jídlo, které Vás pohladí po jazyku. Počet stran / nakladatelství / cena: 200 / IKAR / 369 Kč

 8) Biokuchařka – Hana Zemanová
Tuto kuchařku jsem do výpisu zařadila i přesto, že obsahuje i jednu krátkou masovou kapitolu. 90% kuchařky je ale vegetariánské, ba některé recepty jsou přímo veganské. Jedná se o jednu z nejlepších českých kuchařek, která je úžasná jak po designové stránce, tak po informační stránce. Kuchařka je založena na zdravých, chutných a lehkých pokrmech, které se vždy povedou. Můj názor: Biokuchařka je asi mou nejšpinavější kuchařkou, což svědčí o tom, že podle ní vařím opravdu často. Například cizrna na paprice, žitné halušky se zelím a celerovým špekem nebo čokoládové cookies patří do mého stálého repertoáru. Na paní Zemanové oceňuji využití i méně známých surovin a tím pádem učením české populace vařit zdravěji. Počet stran / nakladatelství / cena: 161 / Smart press / 319 Kč

 9) Bioabecedář – Hana Zemanová
Představuji Vám bibli každého, kdo se stravuje zdravě. Pokud ji ještě nevlastníte, okamžitě si pro ni skočte. Je přeplněná báječnými informacemi o potravinách, o mléčném, masném průmyslu, o zemědělství a mnohým dalším. Navíc obsahuje opět přehršle dokonalých receptů a směle konkuruje prvnímu dílu „Biokuchařce“. Můj názor: Opět nemám jedinou výtku. Tato kniha je tím nejlepším, co na českém trhu vyšlo a pokud budete podle této knihy vařit, budete se stravovat zdravě, plnohodnotně a velice chutně. A co víc – vyzkoušíte spousty nových surovin! Až s bioabecedářem jsem objevila kamut, karob a spoustu dalších zdravých a chutných surovin. Počet stran / nakladatelství / cena: 418 / Smart press / 599 Kč

Budete mít zájem:  Když pšenici, tak nejlépe špaldu

 9) Moje jedlo – Martin Pyco Rausch
Martin Pyco Rausch, slovenský moderátor a propagátor vegetariánského stylu života vydal celkem vydařenou kuchařku plnou svých oblíbených jídel. Najdete v ní inspirativní, jednoduché recepty, které jsou provázeny Pycovými komentáři. Můj názor: Kuchařka je pěkná, ale nějak moc mě nenadchla. Recepty jsou jednoduché, rychlé a fotky jsou normální. Fotil si je totiž autor sám, což dodává dojem lidskosti. Najdou se v ní i chyby, ale celkový dojem je moc příjemný. Jediné co mě opravdu rozčílilo bylo to, když jsem v kuchařce od propagátora vegetariánství objevila několik receptů s rybami. Podle mého se totiž za vegetariána nemůže označovat někdo, kdo konzumuje ryby. A ještě více mě rozčilují názory, že ryba není maso. Počet stran / nakladatelství / cena: 169 / PYCO s.r.o. / 386 Kč

 10) Veganské vaření – Martin Kintrup
To nejlepší na konec? Vypadá to tak. Jedná se o můj poslední kuchařský úlovek, který mě naprosto nadchnul. Kuchařská kniha Veganské vaření je jako stvořená pro všechny kategorie lidí, kteří rádi vaří, ať už začátečníky či pokročilé, ať už vegany či masožrouty :-). Najdete v ní plno inspirativních a jednoduchých receptů ze surovin, které bez problémů seženete i ve větším supermarketu nebo dm drogerii.
Na začátku knihy Vás autor seznámí s veganskými potravinami a poradí, kam je zajít koupit. Následují kapitoly zaměřené na snídaňová jídla, domácí jídla, jídla na gril, asijská a středomořská jídla, dezerty a moučníky a další. Můj názor: Na kuchařku píši vlastní recenzi, proto si v následujících dnech budete moci přečíst více a rovněž i vyzkoušet nějaký ten recept :-). Zatím můžu říct jen tolik, že jsem asi nebyla jinou kuchařkou více nadšená. Líbí se mi vzhledem, stylem psaní i focení. Je jednoduchá, prostá, ale něčím mě dostala. Více takových kuchařek, které budou ukazovat veganství z pohledu chutných, jednoduchých jídel, na která se Vám od prvního pohledu sbíhají sliny :-). Počet stran / nakladatelství / cena: 144 / Grada / 299 Kč

Na úplný závěr připojuji ještě typ na dvě makrobiotické kuchařky, které sice v malé míře obsahují i ryby, ale hned Vám vysvětlím, proč je dobré si je pořídit. Pokud patříte mezi lidi, kteří rádi vaří čistě, ze základních surovin, z lokálních a sezónních potravin, tak se Vám budou obě knížky moc líbit.
Makrobiotika jako taková sice doporučuje občas konzumovat ryby, ale k otázce mléčných výrobků i vajec se staví značně nevybíravě a označuje je spolu s cukrem za hlavní zabijáky dnešní doby a tak 99% receptů v knize je čistě veganských.
Knihu doporučuji především těm, kteří mají nějaké zdravotní problémy, protože tento typ stravy by jim mohl velmi prospět. A věřte, že vím o čem mluvím. Makrobiotika mi dost pomohla v hledání toho, co mému tělu škodí a co prospívá :-).

P.S. – Omlouvám se, že jsou některé fotky otočené, ale když píši článek i v náhledu se mi ukazují správně a při publikování jsou otočené. Zkusím s tím něco později udělat.

Veganská výzva. Měsíc ‚na kytkách‘ jsem si užila, říká kuchařka Kamu | Dobrá chuť

S váhou jsem bojovala od puberty. Za posledních osm let jsem shodila celkem třicet tři kilo, z toho deset za poslední rok. Dalo by se říct, že jsem ve dvaceti letech vyhlásila svému tělu takový celoživotní projekt. A to cestu za zdravým tělem.

Jako kuchařka a milovnice jídla jsem to ale neměla nikdy jednoduchý a moje váha tak každý rok kolísala nahoru a dolů. Takže moje cesta nebyla vždycky úplně stoprocentní. Na člověka s tak velikým apetitem totiž nenarazíte jen tak. Dalo by se říct, že jsem ochutnáváním lehce posedlá a vůně a barvy jídla mě nenechají chladnou.

Vždycky jsem to vnímala jako překážku, ale pak jsem si uvědomila, že je to vlastně výhoda. Že já díky své velké chuti k jídlu a schopnosti vařit můžu s jídlem kouzlit a měla bych toho víc využívat. A nepotřebuju k tomu pokaždé kus masa.

Protože přesně tak jsme byli vychovávaný. Ráno nám maminka do ruky vrazila rohlík s máslem a šunkou, polévka hrášková s párkem a španělskej ptáček k obědu a k večeři nám na stůl přistál kousek uzenýho s bramborovou kaší.

Kuchařka a cestovatelka, která po ukončení školy vyrazila vařit na Nový Zéland. V rámci jejího kočovného života měla možnost vařit v michelinských restauracích i v pouličním bistru ve Vietnamu. Prošla kuchyní i Jamieho Olivera, který ji inspiroval k napsání vlastní kuchařky. Její první kniha Nejbarevnější kuchařka je souborem těch nejznámějších světových receptů, které Kamila doplnila o příběhy a povídky ze svých cest a již po měsíci se stala bestsellerem. Pro Českou Televizi natočila již dva kuchařsko-cestopisné dokumentární seriály (Vietnam a Mexiko) a nyní pracuje na své další knize, tentokrát o mexické kuchyni. 

  • Nejbarevnější kuchařku koupíte ZDE.  
  • Pro více receptů a tipů sledujte instagram: @chefkamu  a FB: Kamu’s Mise en Place
  • Pro videa z cest (+recepty) odebírejte youtube kanál: KORU Kamu Robi

Před několika měsíci jsem se začala zabývat otázkami, zda tomu tak bylo vždycky a zda opravdu potřebujeme jíst masa tolik.

A to pro to, že se mi hubnutí i přes obrovské snažení, vyvážené stravě a vysoké sportovní aktivitě, přestalo dařit.

Zrovna jsem se ládovala přerostlým kuřecím prsem se zeleninou a bramborem a začala hledat na internetu informace o rostlinné stravě. Nikdy předtím mě nezajímala, ba naopak. Jsem přece kuchařka a na maso nedám dopustit.

Vaření pro mě mělo vždycky jasný postup. A to kus živočišného proteinu v podobě masa, ryby nebo vejce. A teprve od toho se odvíjelo dál, co se v kuchyni bude dít. Jaká k bílkovinnovému základu přijde příloha, zelenina, omáčka. Bílkovina tvořila 70% mého denního příjmu a to hlavně při hubnutí.

Omezovala jsem co nejvíce sacharidů a to i brambor či rýže. Dále lepku, takže pečiva, tortill a hlavně těstovin. Jako milovnice mléčných výrobků jsem sýry, jogurty a máslo nedokázala vyřadit a vymlouvala se, že ty prostě nahradit nelze. A v podstatě tedy fungovala jen na živočišné stravě doplněnou o zeleninu.

Málo luštěnin a minimum obilovin.

Je jisté, že zhubnout se tak dá. Jsem toho důkazem.

Ale na druhou stranu, jak moc je to vlastně zdravý? Nastahovala jsem, co nejvíce dokumentů o veganství a rostlinné stravě, začala studovat knížky a nestačila se divit. (Pozn.

Nutno dodat, že ne všechny zpracované dokumenty jsou směrodatné. Film, který se zabývá veganstvím zejména z hlediska zdraví a který můžu doporučit je například Food choices)

Udivilo mě, jak nepříznivý vliv má přehnaná konzumace masa na naše zdraví a že bysme měli konzumovat mnohem víc rostlinný stravy, než je dneska většina z nás zvyklá.

Tisíce let zpátky jedli lidé bobule, rostliny, jejich kořínky a maso bylo jednou za čas, když něco ulovili. Naše prababičky taky vařily maso jenom jednou do týdne.

Ano, byla jiná doba a maso nebylo, ale říkám si, jestli my dneska nejsme tak trochu zhýčkaní a přestali jsme o nadměrné konzumaci masa a živočišných výrobků přemýšlet.

Budete mít zájem:  Správně jíst neznamená počítat kalorie, říká odborník na výživu

Vegetariánská kuchařka v kuchyni masožrouta

Zajímavým zjištěním při shlédnutí jednoho z dokumentů pro mě byl test na celkem dvou stech lidech závislých na lécích na vážná srdeční onemocnění, kteří ze dne na den přestali jíst prefabrikované masné výrobky a živočišnou stravu, najeli na vyváženou rostlinnou stravu a během dvou měsíců, se všech dvě stě lidí těšilo z převratných pozitivních zdravotních výsledků a většina z nich dokonce přestala brát své léky.

To mě rozhoupalo k tomu to zkusit. Od nového roku jsem měla už dvoje antibiotika, cítila se oslabená a zkrátka to nebylo ono. Ani s trávením jsem to neměla slavné a samu sebe dlouhá léta přesvědčovala, že je to nejspíš daný genetikou.

Otázka etiky

Určitě jsem jednak chtěla posílit svůj zdravotní stav, ale také jsem se začala víc zajímat o nelidský způsoby chovu zvířat, jatka připomínající středověk a taky kvalitu živočišných produktů. Přiznám se, že jsem dřív byla trošičku ignorant a před videi s trpícími zvířaty jsem zavírala oči.

Dneska mě rozhodně zajímá chov zvířat jednak z lásky k nim, ale také z hlediska výsledné kvality masných produktů. Protože velikou otázkou je, zda je maso, které kupujeme v supermarketech, stále ještě zdravým zdrojem bílkovin.

Zda tak dobrovolně nepřijímáme víc antibiotik a hormonů, než tělu prospěšných látek a nejíme tak vlastně jakousi hormony nahoněnou hmotu.

Vegetariánská kuchařka v kuchyni masožroutaVegetariánská kuchařka v kuchyni masožrouta

Z toho jsem začala mít obavy. Nikdo z nás nevidí do velkých masokombinátů a jatek, kde se dějou naprostý nelidskosti.

Mrtvé hnijící slepice mezi živými, od kterých si pak k snídani vychutnáváme vajíčka nebo krávy nacpané jedna na druhý na pár metrech čtverečních bez pohybu, které po tom, co přestanou dávat mléko a jsou na pokraji smrti, jdou rovnou do mletého masa, ze kterého my potom grilujeme burgery. Někde dokonce dávají zvířatům jako krmivo mrtvá zvířata vlastního druhu, která pošla nemocí nebo jinou krutou smrtí.

Na toto téma doporučuju shlédnout dokument Cowspiracy, jehož úvodní slova zní: „Proč velké světové organizace na ochranu životního prostředí mlčí o největší ekologické hrozbě současnosti? Podle OSN je nejvýznamnějším znečišťovatelem planety a zároveň největším zdrojem skleníkových plynů živočišná výroba, tedy produkce masa, mléka a vajec.“

Je to konzum a hlavně je to byznys. A my jsme jeho nedílnou součástí. Staly jsme se ovcemi a posloucháme reklamy. Dáváme dětěm kravský mlíko, aby měly silnější kosti a jíme kuřecí maso a lososa, protože je to přece dietní a výživné. Ale je to vůbec pravda? Ani trochu. Rozhodně ne v městských a především zrychlených podmínkách, ve kterých většina z nás žije.

Pozapomněli jsme na české farmy a menší producenty skvělých domácích produktů, honí nás čas a nakupování v supermarketu je pro nás podstatně jednodušší. A taky levnější. Ale je to vůbec pravda? Spekulujete-li nad tím, zda si vůbec můžete rostlinnou stravu dovolit, čtětě dál.

Měsíc „na kytkách“

Předtím, než začnete, doporučuju si sehnat parťáka. Ať můžete svý pocity sdílet a vzájemně se motivovat. Já naštěstí nemusela moc dlouho přemlouvat a přítel Robi a máma do toho šli se mnou.

A tak to jednoho pondělního rána začalo. Vyházela jsem ledničku, zbavila ji másla, mléka, sýrů, odnesla to sousedovi a začali jsme na novo. První zamyšlení. Kam pro zeleninu a ovoce? Najednou je totiž člověk potřebuje mnohem víc. A když jsem byla schopná utratit tisícovku za kilo vystařeného steakového masa nebo tuňáka na sushi, budu nadávat na ceny dražší kvalitní zeleniny? Jasně, že ne.

Řešíme, kde maj levnou mrkev a cibuli, ale za maso nám utrácet nevadí. Pokusila jsem se na to podívat z druhé strany a investovala nejen do zeleniny, ale do nákupu kvalitních fazolí, čočky a cizrny, které nám budou dodávat bílkoviny. Lepší kvalita se podepíše na chuti, vůni, ale i barvě uvařenýho jídla.

Zeleninu jsme nakoupili ve farmářským obchodě a vezli bednu za tisícovku naplněnou k prasknutí. Papriky, brokolice, pórky, houby, dýně a začalo pořádný vaření. Najednou to bylo všechno úplně jinak. Přísahám, že se mi najednou úplně otevřely nové dveře.

Delší dobu jsem nabývala pocitu, jak mám zmáklý všechny kuchyně světa a najednou se tu byla úplně nová neobjevená komnata plná chutí, barev a hlavně inspirace. Celá bedna mi vydržela týden a já nevěděla, co vařit dřív. Najednou jsem nekombinovala maso se zeleninou.

Ale zeleninu s luštěninama, bylinkama, ořechama, kokosovým mlíkem a spoustou voňavýho koření. A šlo to jak po másle.

Vegetariánská kuchařka v kuchyni masožrouta

Rozumím tomu, že když se někdo rozhodně stát veganem a měsíce jí jenom rýži, těstoviny s rajčatovou omáčkou, nebude mít nikdy dostatečnou energii. Spousta veganů mívá nezdravou bílou barvu (upíři).

Mnoho z nich si totiž neumí pořádně nahradit chybějící živiny a navíc nedostatek energie dohání cukry a to i v podobě různých raw dortíků a sladkých limonád. To je samozřejmě špatně.

I proto kolem nás pobíhá mnoho veganů trpících obezitou.

Taky chápu argument, že je dneska pořád těžký najíst se vegansky ve většině restaurací. Je to pravda, ale to neznamená, že když obsluhu mile požádáte, že vám v kuchyni něco nevymyslí.

Za celý měsíc jsem to takhle praktikovala nespočetkrát a stalo se mi jen jednou, že by mi nevyhověli. Z obědového meníčka jsem poprosila kuře pryč, poprosila o víc zeleniny a bulguru a ještě to měla o třetinu levnější.

Večer jsem to dohnala dobrou večeří doma a další den ráno se nakopla pořádnou snídaní.

  1. 8:30 – ráno rychle mažu semínkový chleba (2 plátky), 1 avokádo, hrst ořechů, 1 kedlubna, bazalka
  2. 10:00 – vytahuju krabičku s nakrájenou zeleninou, paprikou a řap. celerem do humusu (sním ho polovinu)
  3. 13:00 – cibulová polévka a pečený květák s bramborovou kaší, okurkový salát z obědového meníčka v restauraci
  4. 16:00 – kupuju pytlík minikarotek a máčim do zbytku humusu z dopoledne
  5. 19:30 – doběhnu domů a na pánev dám opéct tempeh do křupava, stejně tak zelí, mrkev, červenou a jarní cibulku, přidám sojovku, limetovou šťávu, hromadu nasekanýho koriandru a zasypu klíčkama. Jím k tomu jen zbyteček quinoa ze včera, Robimu vařim rejži, já se jí večer výhýbám
  6. 22:30 – přepadává mě večerní hlad a tak si oloupu dvě mrkve a chroupu je u počítače jako králík

Objevování chutí a nových postupů ve vaření a veganských restauracích neznalo mezí. Každý den se nám otvírali nový dveře a my zkoušeli nový věci. Přišla jsem si jako dítě. Takhle dobrá tatarka jde udělat bez vajec? Ona fakt existuje náhražka sýra vyrobená z kokosového oleje? Ale hlavně ty božský nemléka z mandlí a ořechů. A co teprve jogurty z nich.

Teď to nejlepší

Po měsíci na veganský stravě jsem při stejným pohybu jako předtím shodila pár kilo, „vyfoukla se“ a začala se cítit o tisíc procent líp. Pročištěně. A nejen já, ale i Robi a moje máma, která ve veganství dokonce pokračuje a strašně jí to vyhovuje.

Ano, moje máma v padesáti dvou letech, která si ještě nedávno namáčela párek do majonézy a snědla třicet deka sýra denně. Žije se jí s mnohem větší lehkostí. Protože si nedovedete představit, jaká makačka to pro naše těla je, když zboucháme flákotu masa.

Jak dlouho trvá, než to vytrávíme a jak dlouho se živočišné produkty v našich tělech rozkládají.

  • 4 lžíce olivového oleje
  • 100 ml červeného vína
  • 2 šalotky (nebo 1 červená cibule)
  • 3 červené papriky
  • 1 lžíce nasekaného česneku
  • 1 menší mrkev
  • 1 rajče
  • 1 stonek řapíkatého celeru
  • cca 400 ml vývaru (nebo vody)
  • půlka pomeranče

Koření:

  • 2 lžičky římského kmínu
  • půl lžičky drceného pepře

Na dochucení:

  • 1 lžíce medu
  • 2 lžíce sójové omáčky
  • šťáva z 1 limetky 
  • sůl

Postup: Nejdříve spálíme papriky a to buď na plynovém hořáku či grilu do černa. Nebojte se toho, spálenou slupku oloupete a pod ní vám zůstane měkká dužina se zauzenou chutí. Můžete použít i troubu. Doporučuju ji rozpálit na maximum, papriky potřít olejem a strčit do trouby a jednodušše je vyndat, až zčernají. Pak je nechte v obou případech vychladnout a zbavte slupky i semeníků.Šalotku, mrkev a řapíkatý celer očistíme a pokrájíme nahrubo. Rajče omyjeme a rozkrájíme na menší kusy. V hrnci rozpálíme olivový olej a přidáme připravenou zeleninu a česnek. Opékáme na mírném plameni zhruba 3 až 4 minuty a poté přisypeme římský kmín a pepř. Necháme rozvonět a podlijeme vínem. Krátce (cca 3 minuty) provaříme, zalijeme vývarem či vodou a vaříme dalších cca 5 minut. Zeleninu neustále kontrolujeme, protože chceme, aby si zachovala svou přirozenou chuť, nenecháme ji rozvařit doměkka, měla by být al dente. Poté přidáme spálené papriky (část nakrájíme na proužky ponecháme na dozdobení), trochu nastrouhané pomerančové kůry a rozmixujeme dohladka. Nakonec polévku dochutíme medem, vymačkanou šťávou z pomeranče a limetky, sójovou omáčkou a solí.V talíři zdobíme proužky spálené papriky a k tomu třeba najemno nasekanou pórkovou natí.

 Z toho vyplývá, že naše zažívání po najetí na rostlinnou stravu, nikdy nebylo pravidelnější a „pevnější“, než kdy předtím. To, že zhruba týden až dva trvá, než si zvyknete a máte pocit, že odletíte, k tomu prostě patří. Nenechte se tím zastrašit, přejde to.

Baví mě, že najednou nepotřebuju spát deset hodin, ale stačí mi maximálně sedm a ráno jsem jak na pérkách a v dobrý náladě. Jo, má to vliv i na psychiku a to v nejlepším znění. Všichni máme víc energie a shodli jsme se na tom, že jsme produktivnější.

A teď se podržte. Celý měsíc jsme počítali ceny za projezené jídlo v restauracích i doma a dostali jsme se na polovinu našeho běžného rozpočtu! Protože zelenina a luštěniny stojej pár korun a za dvacku vyrobíš půl kila vynikajícího humusu, oproti tomu půl kila šunky koupíš minimálně za stovku.

Nikomu nebudu nikdy říkat, co má jíst a jak má jíst. Je to věc nás všech a já jsem zastánce názoru, že všeho moc škodí a hlavně všeho s mírou. Nepotrpím si na škatulkování na vegany, paleo, raw….

Ať si každý jí, co chce a v jakým poměru chce, poslouchá svoje tělo a snaží se pro něj udělat maximum. Já si taky ráda dám dobrý farmářský kuře nebo pstruha.

Zapřísáhla veganka ze mě nejspíš nebude nikdy, ale po tomhle měsíci už taky vím, že ani přehnaný masožrout, kterým jsem bývala.

Do jídelníčku jsem po letech naopak zařadila semínkové pečivo, ořechy (dřív mě děsilo, jak jsou tučné), spoustu luštěnin, ale i brambory a batáty. Místo rýže quinoa, bulgur či pohanka. A když narazím na farmáře, dobrý sýr, vejce nebo máslo vždycky koupím. Sice je to dražší, ale je to jednou za čas. Tak co.

Zajímá mě původ živočišných výrobků a místo konzumace třikrát denně jsem nastavila příjem masa, sýrů a vajec na třikrát týdně. Vyskytuje se v nich totiž např. pro tělo důležitý vitamin B12, který se dá dále nahrazovat jedině suplementy.

Ale to už se týká nutričních poradců, na které se doporučuju v případě jakýchkoliv nejasností ohledně rostlinné stravy, obrátit. Protože i nevhodně nastavená rostlinná strava může být tělu nebezpečná, proto to studujte a zajímejte se.

Tělo a zdraví máme totiž jenom jedno a opravdu záleží na tom, co jíme.

Pokud se totiž stravujeme špatně, může to vézt k mnoha zdravotním rizikům jako je obezita, která vede k dalším mnohem nepříjemnějším nemocem. Sama jsem si to zkusila a věřte mi, že je paráda sundat ze sebe třicet tři kilo závaží, nefunět do schodů a dělat každej sport, na kterej si vzpomenete. Myslím, že jsem konečně našla cestu, která mě bude bavit. Zdravou, vyváženou a normální.

Tenhle festival „masožrouty“ nepotěší, je totiž vegetariánský

Kromě rodiny pak zná už snad jen restauraci. Je totiž šéfkuchařem a spolumajitelem podniku pro něho s příznačným názvem.

  • Ten podnik se jmenuje Mlsná kavka.
  • Ten chlapík se jmenuje Filip Kavka Smiggels.
  • Jedno příjmení si dovezl z holandského domova, druhé převzal po manželce.

Jeho životním směrem je vegetariánství. A jeho restaurace je vegetariánská. Leží kousek od „autobusáku“ Florenc.

Filipova Mlsná kavka je vyloženě jedinou vegetariánskou restaurací, která se zapojila do dalšího festivalu. Ten je na samém startu a za jejím organizátorstvím je společnost alakarte.cz Pavla Suchánka. Festival směřuje do sedmi pražských restaurací, kde nabízejí tříchodové vegetariánské menu za jednotnou cenu 290 korun.

Festival se jmenuje Vegetfest potrvá od 27. února do 28. března.

Přitom o vzniku festivalu dlouho nebylo jasno. Potvrzuje to ředitel společnosti alakarte.cz Pavel Suchánek. „Po masopustním festivalu, který byl příznačný zabíjačkovými pochoutkami, přichází období velikonočního půstu.

Původně jsme nechtěli po masopustním festivalu hned pořádat další. Když nás napadlo vegetariánství, nejprve jsme to zamítli. Říkali jsme si, že restaurace nebudou mít zájem, lidé nebudou mít zájem.

Pak nás ale ta myšlenka chytla a nadchla,“ říká Pavel Suchánek.

Vegetfestu se zúčastní restaurace, kde na jídelním lístku se běžně objevují masové pokrmy

Zmíněná Mlsná kavka tak například ve festivalovém menu nabízí pastiňákovou polévku, liškový koláč s kapučínem z černého kořena a domácí dýňovo-citronový sorbet.

Třeba v restauraci Fludium, která je pravidelnou festivalovou restaurací, je možné zase okusit polévku – krém z pečeného celeru se sušenými houbami a taštičky z nudlového těsta plněné čerstvým sýrem se zeleninou a restovanými houbami.

Bezesporu lákavou nabídku představuje festivalové menu v restauraci Dahab. „Je to marocká krémová polévka z karotky, pomeranče, zázvoru s nudličkami manioku.

Jako hlavní chod tu servírují kuskus s moghrabieh (upravený na způsob těstoviny) a šalotkami s tomatovým reliši, andaluský rajčatový krém s řeřichou a domácí sušené fleisch tomaty,“ nastiňuje exotickou kuchyni restaurace Pavel Suchánek.

Festivalu se lze zúčastnit prostřednictvím rezervace na webových stránkách www.alakarte.cz. Do Vegetfestu jsou zapojeny restaurace: Amade Restaurant, Dahab, Fluidum Restaurant, Indian Jewel, Le Papillon, Mlsná kavka a Renommé Restaurant.

„Předsudek, že vegetariánská strava je nudná, možná vznikl u kuchařů, kteří si nevěděli rady,“ říká pan Filip. Přiznává však, že když se před dvaceti lety stal v holandském Haagu, kde bydlel, vegetariánem, bylo to dáno studentským způsobem života.

„Vegetariánství bylo etickou věcí. No a nyní je to prostě i respekt vůči zvířatům, vůči tomuto světu,“ říká pan Filip. Tenhle styl života mu vyhovuje. „Mnozí říkají, že kdo je vegetarián, nemá sílu, je unavený.

Tohle odmítám, musíte ale jíst kvalitně,“ říká.

Obslouží vás duševně nemocní

V Česku se chtěl tenhle mladý štíhlý muž s melíry před lety vrhnout na projekt revitalizace kolonie Buďánka. Tenhle projekt ale ze světa zmizel dříve, než se stačil rozjet.

V Česku, kam pana Filipa Kavku Smiggelse dovedla manželka, která toužila po návratu do Česka, byl kuchařem v restauraci Albio, pracoval v organizaci Green Doors (občanské sdružení Green Doors je nestátní, nezisková organizace, která se zabývá pracovní a sociální rehabilitací lidí, kteří onemocněli schizofrenií – pozn. red.), měl cateringovou firmu.

Chvíli byl také na mateřské dovolené. Jenže láska k restauraci ho nakonec dovedla až do současných prostor. Mlsná kavka je otevřená rok a půl. Filip je spolumajitelem, tím druhým je organizace Green Doors.

A právě v Mlsné kavce obsluhují duševně nemocní. „Naše společnost má u těchto lidí volbu. Buď blázinec a prášky, nebo prášky, ale ve společnosti lidí. Práci vidím jako spojku, která tyhle lidi dokáže svým způsobem začlenit do společnosti,“ dodal Filip Kavka Smiggels.

Diskuze

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *