V nemocnicích stráví víc času ženy

↗

Primářka, která v roce 2011 při odchodu z nemocnice zjistila, že muži na srovnatelné pozici mají plat až dvakrát vyšší, se domáhala spravedlnosti u soudu. Prohrála. Muž, který převzal její místo, dostal vyšší plat než ona ihned po nástupu. Foto Sasin Tipchai, pixabay

„Začíná to už během studia medicíny: kluci jsou ty chytrý, zatímco holky to maj našprtaný. Když jsem nastupovala do nemocnice, šéf si nejdřív nechal zavolat dva příbuzné z oboru, aby se jich zeptal, jak to teda plánuju s dětma,“ vybavuje si uroložka Karolína* příklady situací, kdy s ní bylo během její lékařské dráhy nakládáno jinak než s muži.

Náš reportážní tým tvoří od jeho vzniku samé ženy. Podpořte úderku, která u nás nemá obdoby!

×

Teď čeká druhé dítě. „Když jsme žádali o uniformy v těhotenské velikosti, šéf se srdečně divil, že těhotné sestry či lékařky vůbec pracují. Ať prý raději nechodím na operační sál. Těhotenství přitom nevadí. Co ale vadí je, že pro práci těhotných lékařek u nás neexistují doporučené postupy,“ pokračuje.

Navzdory doporučení nadřízeného Karolíně nezbyde nic jiného než absolvovat atestační operaci měsíc před porodem. „Přitom bych ji mohla odoperovat nyní a natočit ji na video. Jenže atestační operace u nás musí probíhat ve stejné době jako atestace, takže budu na sále s pupkem,“ shrnuje s rezignovaným smíchem.

„Fakt se chci po mateřské vrátit do nemocnice. Má ten boj ale smysl? Ráda bych pracovala od půl roku dítěte. Jenže, aby se to finančně vyplatilo, musela bych sloužit.

To mám jít od půlročního dítěte na 24hodinovou směnu? Když půjdu do ambulance [soukromé praxe], bude stačit, když tam strávím tři dopoledne týdně. A budu mít peníze, budu mít kariéru.

V nemocnici už budu vždycky mamina,“ uzavírá Karolína vyprávění o údělu žen v nemocnicích.

Když se hlásí deset žen a jeden muž, vezmou muže a nejlepší ženu

O nedostatku personálu v českých nemocnicích se píše mnoho let — a v době koronavirové pandemie na něj doplácíme více než předtím. Podle rok starého průzkumu Českého rozhlasu chybí českým nemocnicím stovky lékařů a více než tisíc sester. Průzkumu se přitom účastnila ani ne polovina nemocnic. A to má v příštích deseti letech odejít asi třetina lékařů do důchodu.

Příčiny dlouhotrvajícího podstavu v nemocnicích nejsou žádným mystériem: zvláště mladí lékaři čím dál víc veřejně upozorňují na skutečnost, že pracovní podmínky v českých nemocnicích jsou strašné. V nemocnicích se trvale porušuje zákoník práce, hlavně co se týče objemu povolených přesčasů.

Mladé lékaře trápí i zkostnatělý a zastaralý systém postgraduálního vzdělávání a nedostatek školitelů. Čas a sílu na péči o pacienty krade lékařům nadměrná administrativa. A na péči o zaměstnance, na tu se v českých nemocnicích příliš nehledí.

Pracovní podmínky v českých nemocnicích dopadají na všechny zaměstnance. Žijeme však ve společnosti, kde na ženy vedle role pracovní dopadá rodičovská a pečovatelská role o dost více než na muže.

„Když jsem odcházela na mateřskou, nepracovaly v nemocnici žádné ženy, které by mohly být mým vzorem: starší lékařky, které mají rodiny, nejsou rozvedené a nevypadají strhaně.

Sloučit práci v nemocnici s rodinou je obtížné i pro muže: a daří se jim to zpravidla díky nasazení manželek,“ popisuje anestezioložka Anna Kšírová, která se po skončení mateřské rozhodla dát v nemocnici výpověď a začala namísto toho podnikat.

Spolupracujte při léčbě, strávíte méně času v nemocnici – Biologická léčba

Přijde vám podivné, že pacient, který cílenou léčbu střevních zánětů (SZ) přesně nedodržuje, nechodí na pravidelné kontroly a celkově se prostě nemocnici vyhýbá, v ní nakonec stráví více času? Možná to zní paradoxně, ale podle posledních vědeckých výzkumů tomu tak skutečně je.

Compliance = adherence = spolupráce pacienta

compliance, někdy také adherence. Obojí v medicínské mluvě znamená ochotu pacienta spolupracovat. Compliance tedy popisuje, jak je pacient schopen se přesně řídit radami lékaře, dodržovat braní léků nebo kontrolní návštěvy.

Pacient, který má vysokou compliance (adherenci), se také nazývá adherentní. Pacient nonadherentní, tedy s nízkou compliance, naopak nespolupracuje a nakonec v nemocnici leží déle kvůli nejrůznějším komplikacím.

Spousta pacientů vám řekne, že to je přece jasné. Realita je ovšem jiná.

„Být častěji doma“ je pro pacienty velkou motivací

Při cílené léčbě střevních zánětů je spolupráce pacienta opravdu zásadní. Jde o léčbu moderní, novou a velmi účinnou, ale také dražší. Proto je nezbytné léčbu co nejpřesněji dodržovat, aby opravdu účinná byla.

Poslední výzkum mezi pacienty s Crohnovou nemocí prokázal, že spolupracující adherentní pacienti proleželi v nemocnicích daleko méně času. Naopak v nich spoustu času museli strávit pacienti nespolupracující, a to nejčastěji kvůli novým vzplanutím Crohnovy nemoci.

Při srovnání obou skupin pacientů byl zjištěn až neuvěřitelný rozdíl:

• Spolupracující pacienti, kteří si chodili častěji pro další dávku léků a na kontroly, pobývali v nemocnici v průměru necelých 6 dní.
• Naopak pacienti, kteří léčbu nedodržovali nebo kontroly odkládali, pak při každé hospitalizaci strávili průměrně necelých 13 dní.

Další zajímavostí bylo, že v obou skupinách pacientů mírně převládaly ženy. Mezi 100 spolupracujících pacientů převládaly ženy v poměru 58 ku 42. Stejně tak u skupiny pacientů, kteří léky a kontroly vynechávali, převládaly ženy v poměru 53 ku 47. U obou pohlaví se přitom toto onemocnění vyskytuje stejně často, pouze u kuřáků asi dvakrát častěji.

(ercp)

Zdroj: Am J Gastroenterol 2010; 105 (1): 398–399.

Líbí se vám článek?

Počet hlasů: 0

Stačí jen pár dní. Unikátní data ukazují, jak rychle lidé s koronavirem umírají v nemocnicích

Zatímco na začátku září bylo s koronavirem hospitalizováno 172 lidí, nyní jich leží v nemocnicích přes dva tisíce a počet zemřelých s touto diagnózou překročil tisícovku.

Deník N získal od serveru Hlídač státu dosud nezveřejněná data ministerstva zdravotnictví, která mají sloužit pro modelování předpovědí budoucího vývoje pandemie. Ukazují, kolik času lidé před smrtí v nemocnici stráví a zda byli napojeni na některý z pomocných přístrojů.

Více než polovina obětí podle nich zemřela do týdne od přijetí do nemocnice, většině z nich bylo nad 65 let a jen malá část byla napojena na plicní ventilaci či mimotělní oběh. 166 lidí s pozitivním nálezem zemřelo mimo nemocnici.

Jsme si vědomi vážnosti zhoršující se situace s epidemií koronaviru a naší absolutní prioritou je přinášet spolehlivé a ověřené informace. Většina obsahu o covidu je k dispozici zdarma v části Minuta N nebo v podcastech Studia N. Rozhodli jsme se také odemykat vybrané články o koronaviru. Budeme rádi, když naši práci podpoříte předplatným, abychom vám mohli dlouhodobě poskytovat kvalitní informační servis.

„Tyto osoby mohly zemřít buď přirozenou cestou, nebo na jiná onemocnění tak, jak se tomu dělo před pandemií covidu-19,“ vysvětluje mluvčí ministerstva zdravotnictví Kryštof Berka. „Do statistik se ale dostali proto, že byli pozitivně testovaní na covid-19.“

Do týdne

Veřejnost se dostává k datům o dopadu koronaviru pomalu, po kouscích, a údaje jsou mnohdy nejasné. Přicházejí se zpožděním, či jsou následně upravována. Organizace pracující s otevřenými daty jako právě Hlídač státu dlouhodobě apelují na to, aby ministerstvo zdravotnictví zveřejnilo všechny dostupné údaje bez předvýběru.

To se však zatím neděje a některá data se tak dostávají ven neoficiálně. Příkladem je sada o pacientech zemřelých s diagnózou covid-19, kterou má Deník N nyní dispozici a na jejímž datovém zpracování se podílel programátor Marek Sušický.

K 11. říjnu evidovalo ministerstvo zdravotnictví celkem 987 zemřelých s pozitivním testem na koronavirus, 821 z nich se objevuje ve statistice zemřelých v nemocnicích. Lze tedy dovozovat, že oněch zbývajících 166 lidí diagnostikovaných na covid pravděpodobně skonalo mimo nemocnice, ale data už neuváději, zda zemřeli doma, či v jiných zařízeních.

Přečtěte si také

„Často umírají. Některé služby jsou noční můra.“ Reportáž z oddělení s nejtěžšími případy

„Domnívám se, že mohlo jít o pacienty, u nichž byla pozitivita na covid zjištěna v terminálním stavu jiného onemocnění,“ poznamenává přednostka Pneumologické kliniky v pražské Thomayerově nemocnici Martina Vašáková. „Myslím si, že většina nemocných s covidem-19, která je v ohrožení života a je u nich indikace k léčbě a záchraně, se do nemocnic dostane. Nedokáži to ale říci přesně, musela bych o těchto zemřelých vědět více.“

Naprostá většina zemřelých v nemocnicích – 760 – byla podle dostupných údajů starší 65 let, ve věkové kategorii 20–64 let zemřelo 61 pacientů.

Ze statistických dat současně vyplývá, že více než polovině zemřelých byl podáván kyslík. Pouze třetina z nich byla umístěna na jednotkách intenzivní péče a čtvrtina byla napojena na umělou plicní ventilaci. Pouze dvanáct ze zemřelých bylo napojeno na mimotělní oběh.

Pohled do čísel odkrývá také skutečnost, že z více než šedesáti procent jsou mezi zemřelými muži. Ve věkové skupině mezi 20 a 64 lety tvoří muži dokonce více než 65 procent.

Přečtěte si také

V těžkém stavu tu leží chlapi, kteří hrají v létě nohejbal. Že mají nadváhu? To jim mám říct, že proto umřou?

Bedlivě zvažovat

Do týdne od hospitalizace zemřelo 481 pacientů. Z toho 165 skonalo v prvních dvou dnech, což je více než počet zemřelých po dvou týdnech od přijetí do nemocnice.

„Pokud pacient zemře do sedmi dnů od hospitalizace, je to obvykle známka těžkého klinického průběhu, který je provázen vyšší smrtností,“ komentuje data Berka z tiskového oddělení ministerstva zdravotnictví.

„Velmi záleží na tom, o jakého pacienta se jedná,“ dodává přednostka Pneumologické kliniky z Thomayerovy nemocnice Vašáková. „Pakliže přichází pacient vyčerpaný řadou jiných chronických diagnóz, covid-19 je už tou poslední kapkou.“

V případě pacientů, kteří zemřeli během prvních dvou dnů, bylo jen necelých 17 procent z nich připojeno na plicní ventilátor. Jediný z nich byl napojen na mimotělní podporu života ECMO, jen necelá třetina těchto zemřelých byla umístěna na oddělení JIP.

V rozmezí tří až sedmi dnů od hospitalizace zemřelo 316 pacientů. Jen necelých šestnáct procent z nich bylo připojeno na přístroje, na mimotělním oběhu byli pouze dva a na jednotce intenzivní péče téměř třetina.

Přečtěte si také

Lázně, seznamovací akce mediků i country saloon. Víme, kde jsou aktuální klastry nákazy

Podle ministerstva zdravotnictví nelze bez důkladné analýzy zdravotnické dokumentace posoudit, proč nebylo přístrojů k podpoře pacientů využito.

„Rozhodně ale není pravdou, že by to souviselo se zadržováním rezerv pro vážné případy,“ konstatuje Berka z ministerstva.

„Umělá plicní ventilace i ECMO se nasazují ve všech případech, kdy si to průběh onemocnění vyžádá a kdy se lékař rozhodne tyto léčebné postupy použít.“

Od osmého do čtrnáctého dne hospitalizace zemřelo 229 pacientů, třetina byla napojena na přístroje. Během hospitalizace delší než patnáct dnů pak statistici evidují nejméně zemřelých – 111. V této skupině je už počet pacientů napojených na umělou plicní ventilaci a ECMO výrazně vyšší, přístroje využívalo přes 58 procent z nich a obdobný podíl těchto pacientů ležel na oddělení JIP.

Podle přednostky kliniky Vašákové je vždy nutné zvážit, koho napojit na umělou plicní ventilaci či na ECMO. „Ne každý pacient z toho má profit, a proto je nutné bedlivě zvažovat, komu tyto podpory či náhrady životních funkcí pomohou k překlenutí těžkého stavu a návratu do hodnotného života,“ podotýká Vašáková.

V současné době je umělá plicní ventilace a přístroj ECMO nasazen u 426 pacientů z více než dvou tisícovek hospitalizovaných.

Líbí se vám článek Deníku N? Pokud nechcete přijít o ty další, objednejte si do mailu některý z našich přehledů, které pravidelně posíláme. Vybrat si můžete na této stránce.

Moderní léčba revmatoidní artritidy: pacienti tráví minimum času v nemocnicích a dříve se vracejí do pracovního i běžného života

21.07.2020: V České republice žije podle studie Inovace pro život přibližně 91 tisíc lidí s revmatoidní artritidou. Onemocnění významně omezuje život pacientů a může vést k trvalé invaliditě a plné závislosti pacienta na okolí.

Proto je velmi důležitý včasný přístup k účinné léčbě. „Moderní léčiva zvyšují komfort léčby, prodlužují život, zkracují hospitalizace a snižují pracovní neschopnost pacientů,“ vysvětluje Mgr. Jakub Dvořáček, MHA, LL.M.

, výkonný ředitel Asociace inovativního farmaceutického průmyslu (AIFP).   

Revmatoidní artritida (RA) je chronickým zánětlivým (autoimunitním) onemocněním postihujícím pohybový aparát. Zasáhnout však může i mimokloubní orgány, jako jsou oči, srdce, nebo plíce.

Onemocnění častěji postihuje ženy než muže a objevuje se obvykle mezi 40. a 60. rokem života. Výjimkou však nejsou ani mladí pacienti a děti, u nichž se diagnostikuje jako juvenilní idiopatická artritida (JIA).

Onemocnění zatím nelze zcela vyléčit. 

Časté projevy onemocnění: 

• teplota, únava, 
• úbytek na váze, nechutenství, 
• ranní ztuhlost kloubů, 
• otoky kloubů, bolestivost v okolí kloubů, 
• záněty šlach a mazových váčků v oblasti kloubu, 
• deformity, 
• omezení hybnosti nemocného.   

Inovativní léky: komfortnější léčba, méně hospitalizací, delší život  

    „Díky biologické léčbě v kombinaci s výměnou kyčelních kloubů jsem se odhodlal a začal více cestovat a užívat si života. Před výměnou a léčbou jsem chodil o berlích.

Nemohl jsem bolestí stát, byl jsem permanentně ztuhlý a unavený, což samozřejmě mělo dopad na můj pracovní i soukromý život,“ popisuje změnu života David Kříž, pacient a koordinátor Revma Ligy ČR.

Nástup účinků léčby byl podle něj rychlý a jediné, co mu vadilo, byla injekční aplikace léků.   

„V minulosti se tvrdilo, že přibližně polovina pacientů s revmatoidní artritidou bude během 10 let od začátku nemoci v invalidním důchodu. To dnes již není pravda.“   

prof. MUDr. Ladislav Šenolt, Ph.D. 

To se dnes už ale změnilo. „Na trh byly uvedeny nové orální cílené syntetické léčivé přípravky DMARD, díky kterým už není nutné aplikovat léčivou látku pomocí injekční stříkačky. Zvyšuje se tak pacientův komfort během léčby.

Věříme, že další převratné objevy budou následovat,“ říká k novinkám v léčbě Jakub Dvořáček a doplňuje: „Ve vývoji je dalších 50 nových moderních terapeutik určených k léčbě revmatoidní artritidy, které mohou pacientům dále pomoci.

“ 

Včasné zahájení biologické terapie u pacientů s RA je doprovázeno poklesem pracovní neschopnosti z 19,4 % na 5,6 % již po 3 měsících léčby a produktivita práce se v důsledku kratší délky pracovní neschopnosti zvýšila.   

„Přínosy včasného zahájení biologické terapie u pacientů s revmatoidní artritidou pozorujeme například v poklesu pracovní neschopnosti, konkrétně z 22 na 10 dní.

  Zároveň dochází ke zkrácení doby, kterou pacienti tráví v nemocnicích, a navzdory rostoucí prevalenci klesá počet pacientů, jež je nutné hospitalizovat. V roce 2018 vyžadovalo hospitalizaci méně než procento nemocných,” uvedl prof. RNDr.

 Ladislav Dušek, Ph.D., ředitel Ústavu zdravotnických informací a statistiky ČR (ÚZIS).    

Ačkoliv biologické léky prokazatelně výrazně zlepšují léčbu autoimunitních onemocnění u indikovaných pacientů, jejich nákladnost představuje překážku jejich širokému uplatnění. V ČR činí náklady na léčbu pacienta zhruba 200 tisíc korun ročně. Náklady je však nutné vnímat v kontextu přímých úspor (tj.

 úspory, které účinná léčba přinese zdravotnímu systému tím, že udrží pacienta déle bez potřeby další zdravotní péče) a také úspor nepřímých (tj. úspor generovaných v rámci sociálního systému tím, že udrží pacienta déle práceschopného). Vstupem biosimilárních léků na trh se navíc snižuje cena celé lékové skupiny, tj.

i původních originálních léčiv, čímž se léčba stává dostupnější. 

„Podle studie Inovace pro život vygenerovaly kratší pobyty pacientů v nemocnicích a nižší počet invalidních důchodů jen v období 2010 až 2017 významnou úsporu ve výši 399 milionů korun,“ uvádí finanční benefity pan Dvořáček. Včasné zahájení biologické léčby, která zvyšuje práceschopnost pacientů, může podle dat Revma Ligy ČR a Ústavu lékového průvodce přinést dodatečných 40,9 mil. Kč za rok v podobě odvodů státu. 

Dnešní léčebné možnosti a tzv. léčba k cíli 

    V posledních letech došlo k významnému posunu v léčebných možnostech. Základem léčby jsou chorobu modifikující léky (tzv. DMARD), mezi které patří konvenční syntetické a cílené syntetické léky.

Při včasném režimu podávání DMARD mohou pacienti dosáhnout stavu​ s nízkými či žádnými známkami aktivity onemocnění. Často se také podávají glukokortikoidy pro jejich rychlý protizánětlivý účinek.

Dnes mají pacienti k dispozici několik biologických léků, které jsou výrazně účinnější, i když nejsou vhodné pro všechny nemocné. Moderní léčiva byla dříve dostupná pouze nejvíce postiženým pacientům. 

„Cílená léčba se podává ve specializovaných centrech, je indikována při vysoké aktivitě nemoci, v některých případech lze podat i při středně vysoké aktivitě, pokud je účinek konvenční léčby nedostatečný, nebo není tolerována,“ uvádí léčebné možnosti prof. Šenolt. Zdůrazňuje ale, že důležitá je kromě tzv. léčby k cíli také aktivní komunikace pacienta s lékařem. 

Hodnocení aktivity revmatoidní artritidy je složitější než např. měření krevního tlaku nebo glykémie. Používají se kompozitní indexy, které v sobě zahrnují počty bolestivých a oteklých kloubů, ukazatele zánětu (CRP, sedimentace) a celkové hodnocení zdravotního stavu pacientem.  

K dispozici jsou také nejmodernější malé synteticky vyrobené molekuly s perorálním podáváním neboli inhibitory Janusových kináz (JAK) mají rychlý nástup účinku s poklesem a dlouhodobým udržením nízké klinické aktivity a zpomalením rentgenové progrese. Inhibitory jsou schválené k léčbě dospělých pacientů se středně až vysoce aktivní RA a nedostatečnou odpovědí na jinou léčbu. 

Léčba je dostupnější, byť obtíže přetrvávají 

            Od 1. února 2019 se k účinné biologické léčbě dostávají i pacienti spadající do „střední závažnosti nemoci“. I když na novou léčbu tak dosáhnou další tisíce pacientů, je dostupnost péče u nás nízká.

„Palčivou problematikou je stále včasná diagnostika onemocnění na úkor relativně dlouhých objednacích termínů.

Tomu lze předejít etablováním center nebo ambulancí pro časný záchyt revmatoidní artritidy, jež umožní diagnostiku a nasazení léčby zkrátit z několika měsíců na několik málo týdnů, ideálně dva až čtyři,“ uvádí profesor Šenolt.    

„Všeobecná zdravotní pojišťovna léčbu revmatoidní artritidy dlouhodobě sleduje. Náklady na léčbu každoročně stoupají, což je způsobeno širší dostupností moderní biologické léčby.

Prioritou pojišťovny je zajistit komplexní a včasnou léčbu a její dostupnost pro všechny pacienty indikované k léčbě. Ve spolupráci s Revma Ligou ČR a ÚZIS vytváříme tzv.

revma mapu, která bude obsahovat přehled revmatologických center a revmatologů, a zároveň podporujeme vznikl lokálních ambulancí včasného záchytu onemocnění,” uzavírá Ing. David Šmehlík, MHA, náměstek ředitele VZP ČR pro zdravotní péči. 

Tisková zpráva 

České ženy věnují méně času placené práci, více se vydají v domácnosti

„Stále existují rozdíly v trávení času mezi muži a ženami – navzdory tomu, že se mluví o rovnosti pohlaví. Muži si víc než ženy odpracují v placeném zaměstnání, ženy naopak přebírají větší zodpovědnost za domácí práce. Ve výsledku jim zbývá méně volného času,“ řekla k výsledkům socioložka Michaela Röschová. Neplacená práce podle ní zabere ženě víc času ze dne než ta placená.

První výzkum Sociologického ústavu Akademie věd ČR o proměnách české společnosti začal loni, do roku 2018 se zopakuje ještě třikrát. Vědci zkoumají rozvrh dne a dobu spánku, osobní péči a stravování, cestování a dojíždění za prací, placené práce a studia, domácí práce, péči o děti a příbuzné a také volný čas. Výsledky představují průměr všech, tedy pracujících, studentů i seniorů.

Ženy více spí, mají ale méně volného času

Ženy v Česku spí v průměru o deset minut déle než jejich protějšky. Spánkem tráví zhruba osm hodin. V osobní péči a stravování se obě pohlaví neliší, průměrně mu věnují něco přes dvě hodiny denně. V zaměstnání tráví muž ve všední den 4:41 hodiny a o víkendu 2:30 hodiny, žena přes týden v průměru 2:57 hodiny a o víkendu 1:26 hodiny.

video

Socioložka Michaela Röschová: Náš výzkum je v Česku unikátní

Týdenní pracovní doba mužů činí 43,2 hodiny a žen 37,5 hodiny. Na volný čas zbývá ženám ve všední den v průměru šest hodin, mužům zhruba o 20 minut víc, o víkendu ženám sedm hodin a mužům 7:38 hodiny. Nejvíc volného času mají mladí do 24 let a senioři.

„Úplně se ve srovnání s jinými zeměmi vymykáme délkou placené práce, ten dlouhý pracovní týden, vysoká zaměstnanost, praktická neexistence zkrácených úvazků. Opravdu většinu svého času trávíme prací.“

Víc času než placená práce zabere ženě ta neplacená – přes týden domácími pracemi a péčí o děti stráví denně čtyři a půl hodiny a o víkendu o deset minut méně. Muž dvě a půl hodiny přes týden a o víkendu o čtvrt hodiny víc.

„Ať už ženy souhlasí či nesouhlasí s tradičním rozdělením rolí, dělají dvě třetiny prací. Ty, co nesouhlasí, odpracují 63 procent, ty co souhlasí 66 procent. I když muž souhlasí s rovností, stále dělá jen třetinu.

Ať už je hodnotový postoj jakýkoliv, v dělbě práce v domácnosti se to příliš neprojeví,“ uvedla socioložka.

Fakta

• Téměř třetinu volna lidé tráví u televize, denně tedy zhruba dvě hodiny.
• Hodina denně připadá na odpočinek.
• Necelou hodinu lidé stráví povídáním s rodinou a přáteli, půlhodinu čtením a poslechem hudby.
• Půlhodinu denně jim zabere brouzdání po internetu, pár minut náboženské činnosti a dobrovolnictví.
• S přibývajícím věkem se prodlužuje doba sledování televize a ubývá času s rodinou a přáteli.Zdroj: Sociologický ústav Akademie věd ČR

Ženy mají méně volného času než muži, zabírá ho péče o domácnost

Formulář pro opuštění okresu. Kde ho najdete, kam ho budete potřebovat ČTK

Praha – Ženy v Česku mají méně volného času než muži. Muži sice odpracují víc hodin v zaměstnání než ženy, ty se ale zas mnohem víc starají o domácnost, děti a příbuzné.

Ve všední den český muž placenou prací a prací v domácnosti stráví průměrně 6:11 hodiny, žena 7:26 hodiny. Ukázal to první ročník výzkumu o proměnách společnosti, jehož výsledky představili autoři ze sociologického ústavu Akademie věd ČR.

Zkoumali loni situaci více než 8000 lidí nad 18 let – studentů, rodičů dětí, svobodných i seniorů.

Ilustrační foto | Foto: shutterstock.com

„Stále existují rozdíly v trávení času mezi muži a ženami – navzdory tomu, že se mluví o rovnosti pohlaví. Muži si víc než ženy odpracují v placeném zaměstnání, ženy naopak přebírají větší zodpovědnost za domácí práce. Ve výsledku jim zbývá méně volného času,“ uvedla socioložka Michaela Röschová. Podotkla, že neplacená práce ženě zabere denně víc času než ta placená.

První sociologický výzkum o proměnách české společnosti začal loni, do roku 2018 se zopakuje ještě třikrát. Vědci zkoumají rozvrh dne a dobu spánku, osobní péče a stravování, cestování a dojíždění za prací, placené práce a studia, domácí práce, péče o děti a příbuzné a také volného času. Výsledky představují průměr všech, tedy pracujících, studentů i seniorů.

Ženy v Česku spí v průměru o deset minut déle než muži. Spánkem tráví zhruba osm hodin. Osobní péče a stravování jim zabere průměrně něco přes dvě hodiny, mužům to trvá přibližně stejně. Zaměstnání muž ve všední den dává 4:41 hodiny svého času a o víkendu 2:30 hodiny, žena přes týden v průměru 2:57 hodiny a o víkendu 1:26 hodiny.

Víc času než placená práce zabere ženě ta neplacená – přes týden domácími pracemi a péčí o děti stráví denně čtyři a půl hodiny a o víkendu o deset minut méně. Muž dvě a půl hodiny přes týden a o víkendu o čtvrt hodiny víc.

„Ať už ženy souhlasí, či nesouhlasí s tradičním rozdělením rolí, tak dělají dvě třetiny prací. Ty, co nesouhlasí, odpracují 63 procent, ty co souhlasí 66 procent. I když muž souhlasí s rovností, stále dělá jen třetinu.

Ať už je hodnotový postoj jakýkoliv, v dělbě práce v domácnosti se to příliš neprojeví,“ uvedla socioložka.

Týdenní pracovní doba mužů činí 43,2 hodiny a žen 37,5 hodiny.

„Úplně se ve srovnání s jinými zeměmi vymykáme délkou placené práce, ten dlouhý pracovní týden, vysoká zaměstnanost, praktická neexistence zkrácených úvazků.

Opravdu většinu svého času trávíme prací,“ řekla Röschová. Češi jsou podle ní výjimeční i tím, že nejsou ochotni dojíždět za prací. Muži cestují ve všední den průměrně 40 minut, ženy necelou půlhodinu.

Volný čas

Na volný čas zbývá ženám ve všední den v průměru šest hodin, mužům zhruba o 20 minut víc, o víkendu ženám sedm hodin a mužům 7:38 hodiny. Nejvíc volného času mají mladí do 24 let a senioři.

Téměř třetinu volna lidé tráví u televize, denně tedy zhruba dvě hodiny. Hodina připadá na odpočinek, necelá hodina na povídání s rodinou a přáteli, půlhodina na čtení a poslech hudby, půlhodina na brouzdání po internetu, pár minut na náboženské činnosti a dobrovolnictví. S přibývajícím věkem se prodlužuje doba sledování televize a ubývá času s rodinou a přáteli.

Jarní seriál pro malé i velké zahradníky. Předplaťte si Deník.cz a získejte neomezený přístup k seriálu Předsevzetí 2021. Více zde.

20.6.2016

• volný čas,
• Praha,
• Česko,
• Akademie věd,
• povolání,
• výzkum,
• student,
• Proměna,
• proměna,
• Akademie věd,
• spánek

Audi A4 nové vozidlo, servisní knížka, koupeno v CZ, předváděcí vozidlo Ford Mondeo první majitel, koupeno v CZ, nehavarované Škoda Citigo servisní knížka, koupeno v CZ Peugeot 308 servisní knížka, koupeno v CZ, nehavarované Renault Megane koupeno v CZ Porsche Panamera první majitel, koupeno v CZ, nehavarované Škoda Fabia první majitel, servisní knížka, koupeno v CZ Škoda Octavia první majitel, servisní knížka, koupeno v CZ + PRODAT AUTO Škoda Fabia 125 LET – akční model 1.0TSI 7 Mercedes-Benz Vito 2,2CDI,100KW,9MÍST,KLIMA,SER.K Škoda Fabia 1,0 TSI 70 kW Combi Ambition Nissan Qashqai 2,0 dCi 4WD ČR 1.Maj. Serviska Toyota Celica 1.8i najeto pouze 81tis.KM Škoda Rapid 1.4TDi/2018/Spaceback.1MAJ,ČR, Škoda Octavia 1.2 TSI AMBITION Mazda 3 2.0 i, 121 kW,ČR 1.maj + PRODAT AUTO

Neplacená práce zabírá českým ženám více času než ta placená, u mužů je to naopak, ukázali vědci

Ženy v Česku mají méně volného času než muži. Muži sice odpracují víc hodin v zaměstnání než ženy, ty se ale zas mnohem víc starají o domácnost, děti a příbuzné.

Ukázal to první ročník výzkumu o proměnách společnosti, jehož výsledky v pondělí představili autoři ze sociologického ústavu Akademie věd ČR.

Zkoumali loni situaci více než 8000 lidí nad 18 let – studentů, rodičů dětí, svobodných i seniorů.

Praha – Zatímco čeští muži tráví více času v zaměstnání, ženy u domácích prací. Ve výsledku tak mají méně volného času než muži, ukázal první ročník výzkumu o proměnách společnosti, jehož výsledky v pondělí představili autoři ze sociologického ústavu Akademie věd ČR.

„Stále existují rozdíly v trávení času mezi muži a ženami – navzdory tomu, že se mluví o rovnosti pohlaví,“ uvedla socioložka Michaela Röschová.

První sociologický výzkum o proměnách české společnosti začal loni, do roku 2018 se zopakuje ještě třikrát. Vědci zkoumají rozvrh dne a dobu spánku, osobní péči a stravování, cestování a dojíždění za prací, placené práce a studium, domácí práce, péči o děti a příbuzné a také volný čas. Výsledky představují průměr všech, tedy pracujících, studentů i seniorů.

Ženy v Česku spí v průměru o deset minut déle než muži. Spánkem tráví zhruba osm hodin. Osobní péče a stravování jim zabere průměrně něco přes dvě hodiny, mužům to trvá přibližně stejně.

Většinu času trávíme prací

Víc času než placená práce zabere ženě ta neplacená – přes týden domácími pracemi a péčí o děti stráví denně v průměru čtyři a půl hodiny a o víkendu o deset minut méně. Muž dvě a půl hodiny přes týden a o víkendu o čtvrt hodiny víc.

„Ať už ženy souhlasí, či nesouhlasí s tradičním rozdělením rolí, tak dělají dvě třetiny prací. Ty, co nesouhlasí, odpracují 63 procent, ty co souhlasí, 66 procent. I když muž souhlasí s rovností, stále dělá jen třetinu.

Ať už je hodnotový postoj jakýkoliv, v dělbě práce v domácnosti se to příliš neprojeví,“ uvedla socioložka.

Týdenní pracovní doba mužů činí 43,2 hodiny a žen 37,5 hodiny.

„Úplně se ve srovnání s jinými zeměmi vymykáme délkou placené práce, ten dlouhý pracovní týden, vysoká zaměstnanost, praktická neexistence zkrácených úvazků.

Opravdu většinu svého času trávíme prací,“ řekla Röschová. Češi jsou podle ní výjimeční i tím, že nejsou ochotni dojíždět za prací. Muži cestují ve všední den průměrně 40 minut, ženy necelou půlhodinu.

Na volný čas zbývá ženám ve všední den v průměru šest hodin, mužům zhruba o 20 minut víc, o víkendu ženám sedm hodin a mužům 7:38 hodiny. Nejvíc volného času mají mladí do 24 let a senioři.

Téměř třetinu volna lidé tráví u televize, denně tedy zhruba dvě hodiny. Hodina připadá na odpočinek, necelá hodina na povídání s rodinou a přáteli, půlhodina na čtení a poslech hudby, půlhodina na brouzdání po internetu, pár minut na náboženské činnosti a dobrovolnictví. S přibývajícím věkem se prodlužuje doba sledování televize a ubývá času s rodinou a přáteli.

12:42

Rozdíly mezi platy žen a mužů jsou v některých funkcích i 50 procent, tvrdí ředitelka Gender studies Helena Skálová. Kvóty podle ní můžou fungovat jen dočasně, mají totiž odbourávat bariéry. | Video: Daniela Drtinová

Život Čechů v kostce: Jsme ranní ptáčata? A mají ženy čas pro sebe?

• Ženy v Česku mají méně volného času než muži. Muži sice odpracují více hodin v zaměstnání než jejich „něžnější kolegyně“, ty se ale mnohem více starají o domácnost, děti a příbuzné. Ukázal to aktuální výzkum o proměnách české společnosti, který vypracoval Sociologický ústav Akademie věd ČR. Výzkumníci zjišťovali, jak spíme, trávíme volný čas, kolik hodin pracujeme nebo se dělíme o domácí práce. Budou na vás výsledky sedět?
• Spánek, osobní péče a stravování patří do běžného denního programu. Ve všední den vstává většina dospělých lidí před sedmou hodinou. 40 % lidí je vzhůru už před šestou, po půl osmé spí už jen třetina lidí a po půl deváté desetina. O víkendu vstáváme později. Před šestou je vzhůru 25 % lidí a po půl deváté ještě spí téměř pětina lidí. Ve všední den i o víkendu chodí lidé většinou spát po 22. hodině. Před desátou spí dva z deseti, po jedenácté už sedm z deseti lidí. Po půlnoci zůstává vzhůru méně než jeden z deseti. Téměř každý čtvrtý dospělý cítí, že pravidelně nemá dostatek spánku. To se odráží na zvýšené míře stresu. 
  Ve všední den vstává většina dospělých lidí před sedmou hodinou. | Shutterstock

• Zaměstnanci na plný úvazek si týdně v průměru odpracují 43 hodin, zaměstnanci na zkrácený úvazek asi 27 hodin. Nejdelší pracovní dobu hlásí osoby samostatně výdělečně činné, a to 46,5 hodiny. Čtyři z deseti lidí pracují déle než 40 hodin týdně a pětina lidí dokonce 46 a více hodin týdně. Mezi OSVČ je to každý druhý. Muži mají delší pracovní dobu než ženy. S průměrnými 43,2 hodiny odpracují týdně o téměř 6 hodin více než ženy (37,5 hodiny). Podílí se na tom jednak skutečnost, že ženy častěji pracují na zkrácený úvazek, ale i při plném úvazku odpracují týdně méně hodin. Muž zaměstnaný na plný úvazek tráví prací týdně 44 hodin, žena 41,5 hodiny.
  Muži mají delší pracovní dobu než ženy. | Profimedia

• V běžný den tráví Češi domácími pracemi zhruba 2,5 hodiny. O víkendu věnují zaměstnaní lidé péči o domácnost o půl hodiny více ve srovnání se všedním dnem. Příprava jídla a umývání nádobí v běžný den zabírají necelých 50 minut, uklízení (včetně praní a žehlení) přes půl hodiny, opravy, práce kolem domu a na zahradě trvají 40 minut a nakupování půl hodiny. Nejvýrazněji je objem péče o domácnost ovlivněn pohlavím. Zatímco sféra placeného zaměstnání je spíše doménou mužů, ženy se více podílí na péči o domácnost. Během typického dne připravuje jídlo nebo myje nádobí 8 z deseti žen a méně než 4 z deseti mužů. Více než dvakrát víc žen než mužů v typický den uklízí. V souhrnu vykonává během typického dne nějakou domácí práci 93 % žen a 74 % mužů. Během typického dne stráví žena péčí o domácnost přes 3 hodiny, u mužů je to o hodinu méně. Jak úklidem, tak přípravou jídla tráví ženy třikrát déle než muži. Muži naopak předstihují ženy v čase stráveném opravami či prací na zahradě.
  V běžný den tráví Češi domácími pracemi zhruba 2,5 hodiny. | Shutterstock.com

• V domácnostech s alespoň jedním dítětem mladším 18 let se dospělí v průměru věnují přímé péči jednu hodinu a 40 minut. Hraní s dětmi (včetně povídání si s nimi, pomáhání s úkoly či doprovodu do kroužků) pak dospělým v těchto domácnostech zabírá necelou hodinu. Péče o děti je stejně jako práce v domácnosti doménou žen. Žena s nezletilými dětmi v domácnosti věnuje přímé péči v průměru 2 a půl hodiny denně, muži se do péče zapojují v rozsahu 45 minut denně.
  Péče o děti je stejně jako práce v domácnosti doménou žen. | Shutterstock

• V běžný den připadá na průměrného Čecha 6 a půl hodiny volného času. Zatímco pracující tráví volnočasovými aktivitami 5 hodin denně, o víkendu jim mohou věnovat 6 a tři čtvrtě hodiny. Nejběžnější a také nejdéle trvající volnočasovou aktivitou je sledování televize. V typický den ji sledují tři dospělí ze čtyř a televize nám v průměru zabírá 2 hodiny denně – tedy téměř třetinu celkového volného času. Zhruba jednu hodinu se oddáváme odpočinku. Ten má ve svém denním programu přes polovinu dospělých. Mezi seniory odpočívá během dne více než 6 lidí z deseti. Necelá hodina připadá také na trávení času s rodinou a přáteli. Tímto způsobem tráví volný čas v typický den každý druhý dospělý.
  V běžný den připadá na průměrného Čecha 6 a půl hodiny volného času. | Shutterstock.com

• Mezi dospělými pociťuje více než třetina lidí pravidelný pocit stresu a nedostatku času. Pocit časové tísně se objevuje v různé míře v závislosti na věku. Pravidelný stres pociťuje třetina dospělých od 18 do 24 let, mezi lidmi od 35 do 44 let ho zažívá už téměř každý druhý. Podobně je tomu ve věkové skupině od 45 do 54 let. Mezi staršími lidmi se už stres vyskytuje méně, přesto jeho míra není zdaleka zanedbatelná. Trápí téměř každého pátého seniora mezi 65 až 74 lety. Dospělí, kteří se pravidelně cítí pod tlakem času, si častěji než ostatní stěžují na horší zdraví. Jen desetina dospělých do 50 let, kteří stres pociťují nejvíce, má podle svého soudu výborné zdraví. Naopak ve skupině těch, kteří tlak času nepociťují vůbec, má výborné zdraví každý třetí. Souvislost mezi stresem a zdravím se přitom ještě posiluje ve starším věku.
  Více než třetina lidí pociťuje pravidelný pocit stresu a nedostatku času. | Shutterstock.com