Univerzálnost medicínského zobrazování dat

Grafy a tabulky[1][2][3] jsou velmi užitečným nástrojem pro přehledné a jasné zobrazení získaných dat. Umožňují nám rychlou orientaci v datech a také nám můžou napovědět, jak s daty dále naložit (např.

jaký způsob testování by byl vhodný). Na výběr máme z mnoha různých grafů, ale ne každý se nám bude hodit pro naše data. Při výběru se totiž musíme řídit jejich specifickou funkcí a druhem dat, která máme k dispozici[4].

Na co je třeba dávat pozor:

  • Grafické znázornění kategorických proměnných a spojitých proměnných je odlišné
  • Několik způsobů označení pro osy v grafech
Obyčejné označení Název souřadnic Alernativní název
vodorovná osa osa x abscisa
svislá osa osa y ordináta

(Walker, 2013, str. 84)

Tabulky

Použití:

  • Základní numerické zobrazení, při kterém se v souboru přítomné hodnoty kvantitativní proměnné setřídí a pro každou hodnotu se zjistí její absolutní i relativní četnost, dále i absolutní a relativní kumulativní četnost.
  • Aby tabulka nebyla příliš rozsáhlá je možné získané hodnoty setřídit do tříd s vhodnou délkou intervalů -> tabulka má tolik řádek, kolik tříd se vytvořilo.

Absolutní četnost: četnost jednotek statistického souboru
Relativní četnost: podíl absolutní četnosti ku celkovému rozsahu souboru
Kumulativní četnost: postupné přičítání absolutních a relativních četností
Univerzálnost medicínského zobrazování dat
Tab. 1: Zobrazení dat v tabulce[5]
V některých případech jsou kumulativní četnosti uváděny v procentech, tedy ve stonásobcích relativních četností.

Sloupcový graf

  • Znázornění četnosti pozorovaných kategorií
  • Znázornění průměrných výsledků pro různé kategorie

Proměnné:

  • osa x: kategorická proměnná
  • osa y: spojitá proměnná

Sloupce se nesmí vzájemně dotýkat (odlišuje ho to od histogramu)[4]
Univerzálnost medicínského zobrazování dat
Obr. 1: Sloupcový graf

Histogram

  • Znázorňuje rozptýlení jednotlivých výsledků kolem určitého rozpětí neboli distribuci dat

osa x a osa y: vždy spojitá proměnná
osa x: měřená proměnná (např. výška, váha, výsledek testu)
osa y: četnost sledované proměnné

  • Je důležité zvolit vhodný počet tříd neboli šířku intervalu

Sloupce se vzájemně dotýkají, jelikož se jedná o spojité výsledky! Univerzálnost medicínského zobrazování dat
Obr. 2: Histogram

Číslicový histogram (stem & leaf plot)

  • Názorně zprostředkovává informaci o distribuci údajů zkoumané proměnné (stejně jako histogram), vhodný pro zobrazení víceciferných statistických znaků
  • Z tohoto grafického uspořádání lze zpětně rekonstruovat původní údaje
    • stonek (stem) – vedoucí číslice
    • list (leaf) – následující číslice
  • Každý vstupní číselný údaj je rozdělen na stonek či kmen -> číslo 75 má stonek 7 a list 5. V každém řádku je uvedena četnost odpovídající danému stonku, stonek a k němu příslušné hodnoty listů uspořádané podle velikosti. Na každém stonku je tolik listů, kolik do něho patří čísel.

Univerzálnost medicínského zobrazování dat
Obr. 3: Číslicový histogram

Koláčový graf

  • Znázorňuje, jak se jedna věc rozkládá do menších částí
    • Celý kruh zobrazuje úplnou množinu údajů a jeho jednotlivé výseky ukazují proporce, v jakých se určitá úroveň sledované proměnné vyskytuje
  • Nejvhodnější pro nominální měření reprezentující kvalitativně odlišné kategorie (např.

    psychologové – úředníci – učitelé)

Nesmí se použít pro znázornění výsledků (tři skupiny lidí nelze zakreslit třemi výseky, z nichž každý ukazuje výsledek jedné skupiny)! Univerzálnost medicínského zobrazování dat
Obr. 4: Koláčový graf[6]

Bodový graf

  • Znázornění dosaženého výsledku při dvou současných měření
    • osa x a osa y: spojitá proměnná
  • Graf znázorní body v průsečíku číselných hodnot x a y kombinací daných hodnot do jednoho bodu
  • Vhodné při korelacích ke sledování vztahu mezi dvěma rozdílnými hodnotami

Univerzálnost medicínského zobrazování dat
Obr. 4: Bodový graf[7]

Spojnicový/čárový graf

  • Znázorňuje, jak se mění hodnoty napříč kategoriemi nebo podél řady
    • osa y: hodnoty proměnné (např. druh výsledku nebo počet lidí)
    • osa x: zobrazuje rovnoměrně rozmístěné kategorie dat v logické posloupnosti

Na rozdíl od sloupcového grafu, kde osa x představuje oddělené kategorie!
Bodový graf zobrazuje na dvou osách jednu sadu dat!
Univerzálnost medicínského zobrazování dat
Obr. 5: Spojnicový graf[8]

Kvartilový graf (boxplot)

  • (Krabicový graf s anténami)
  • Znázorňuje centrální tendence dat a jejich rozptýlenost – uvádí medián, kvartily a nejmenší a největší hodnoty
  • Umožňuje posouzení zešikmení a přítomnost odlehlých hodnot

Krabička (box) obsahuje 50% dat a je mediánem rozdělena na dvě části. Dolní hrana boxu je určena dolním (prvním) kvartilem s relativní četností 0.25 a horní hrana třetím kvartilem, který odpovídá hodnotě s kumulovanou relativní četností 0.75.

  • O: označuje odlehlé hodnoty (hodnoty mezi jeden a půl a trojnásobkem délky boxu)
  • E: označuje extrémní hodnoty (hodnoty větší/menší než trojnásobek délky boxu)
  • Antény: zobrazují nejnižší a nejvyšší hodnotu, které nejsou odlehlým pozorováním

Univerzálnost medicínského zobrazování dat
Obr. 6: Kvartilový graf

Reference

Nové mikroskopické centrum pomůže českým i zahraničním vědcům v boji proti nemocem

Jedno z nejlépe vybavených mikroskopických pracovišť v Evropě bylo dnes slavnostně otevřeno v Ústavu molekulární genetiky Akademie věd ČR v pražské Krči.

Nejmodernější zobrazovací technologie budou sloužit české i zahraniční vědecké komunitě pro identifikaci důležitých dějů v buňkách a tkáních. Poznatky se využijí při léčbě závažných onemocnění jako rakovina nebo virové infekce.

Rekonstrukce prostor laboratoře a pořízení přístrojů stálo 55 milionů korun. Na projektu se podílela Evropská unie a Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy ČR

Nová mikroskopická laboratoř pokrývá širokou škálu ultrastrukturálního biomedicínského zobrazování – od molekul a jejich interakcí, struktury a procesů v buňkách a tkáních, až po mechanismy infekce. Dostupnost těchto technologií pro vědeckou komunitu je nezbytným předpokladem pro zásadní objevy i udržení konkurenceschopnosti biologických a lékařských věd v ČR.

„Transmisní neboli prozařovací elektronová mikroskopie je metoda, která nám umožňuje vidět nejjemnější detaily vnitřního uspořádání buněk, bakterií, virů, a rozpoznat složky, ze kterých se skládají, zejména biologické makromolekuly jako jsou různé bílkoviny,“ vysvětluje prof. Pavel Hozák, vedoucí Mikroskopického centra ÚMG AV ČR.

„V minulosti jsme díky této technologii zkoumali například strukturu lipozomů vyvinutých pro cílený přenos léčiv, mechanizmy infekce buněk bakterií Franciscella tularensis – původce tularémie, mechanizmy tvorby virových částic, role mitochondrií v apoptóze, mechanismy spermatogeneze a mnoho dalších témat.

Výsledky jsme publikovali v prestižních vědeckých časopisech.“

Univerzálnost medicínského zobrazování dat
Univerzálnost medicínského zobrazování dat

Laboratoř je součástí národní infrastruktury pro biologické a medicínské zobrazování Czech-Bioimaging, která spojuje špičkové výzkumné ústavy Akademie věd České republiky s předními univerzitami v ČR.

Zároveň poskytuje stálý přístup, tzv.

Open Access k nejmodernějším zobrazovacím technologiím a analýze dat pro celou národní, a skrze evropskou infrastrukturu Euro-BioImaging, také mezinárodní badatelskou komunitu.

„Už dávno nestačí položit vzorek na větší sklíčko a podívat se přes čočku mikroskopu.

V dnešní době je potřeba vysoce kvalifikovaných odborníků, kteří zákazníky provedou složitým procesem plánování experimentů, výběrem vhodné techniky měření, přípravou vzorků a sběrem i interpretací dat,“ říká Vlada Filimoněnko, vedoucí servisní laboratoře elektronové mikroskopie. „Náš zkušený tým poskytuje zaškolení, konzultační služby, přípravy vzorků, analýzy dat, nástroje pro zpracování obrazu a pomoc při interpretaci získaných výsledků a přípravě dat k publikaci.“

„Jsem velice rád, že se naše společnost mohla podílet na technologickém vybavení nového Mikroskopického centra UMG AV ČR. Věřím, že naše přístroje přispějí k novým objevům v oblasti lidského zdraví a posunou českou i zahraniční vědu dále,“ prohlásil Bruno Achard, prezident a generální ředitel JEOL SAS.

Univerzálnost medicínského zobrazování dat

CBCT a hybridní zobrazovací systémy | Dental Choice

CBCT (3D) a hybridní (OPG a CBCT) zobrazovací systémy Moderní zubní lékařství je komplexním oborem s potřebou rozsáhlé diagnostiky a monitoringu stomatognátního systému pacienta, což klade značné nároky na zobrazovací technologie.

Vývoj v této oblasti tak logicky dospěl k zobrazování sledovaných struktur v přirozeném trojrozměrném prostoru a zobrazení pomocí CBCT rentgenu se nevyhnutelně stává součástí běžné praxe.

V tomto úvodu k interaktivnímu přehledu CBCT a hybridních zobrazovacích systémů pro zubní lékařství vám představíme několik důležitých atributů a parametrů, které je vhodné sledovat při výběru optimálního zobrazovacího zařízení dostupného na našem trhu.

Význam CBCT zobrazovacích systémů S rozvojem nových technologií, postupů a dílčích oborů zubního lékařství rostou obecné nároky na přesnost v diagnostice, v plánování navržené terapie či protetického řešení a samozřejmě při samotném ošetření.

Obecný trend moderního zubního lékařství vedoucí k minimální invazivitě zákroků a eliminaci fyzické a psychické zátěže a rizik pro pacienta, udává směr, kterým se ubírají nové technologie. V rámci radiodiagnostiky jsou jednou z moderních technologií tohoto trendu právě CBCT přístroje, o kterých se také hovoří jako o 3D rentgenech.

Vyšetření pomocí CBCT se stává běžnou součástí moderních postupů v plánování implantologického ošetření včetně jeho protetické fáze nebo např. v endodoncii. Dosud využívané technologie 2D (OPG či ceph) zobrazení nebyly a nejsou schopny poskytnout pro některé druhy ošetření či plánování terapie diagnosticky dostatečně hodnotná a přesná data.

2D systémy (panoramatické rentgeny) nenabízejí díky použité technologii tvarovou a rozměrovou přesnost, kterou disponují výstupy z moderních CBCT zobrazovacích systémů. Zobrazení struktur v měřítku 1:1 s možností přesného měření rozměrů a vzájemných poloh sledovaných prvků představuje zásadní krok k nové éře diagnostiky a plánování zákroků. Příkladem je např.

možnost stanovení přesné šířky a výšky alveolu či přesné polohy mandibulárního kanálu nebo možnost stanovení přesného tvaru a délky kořenového kanálku. Informace, které CBCT vyšetřením získáte, jsou často naprosto klíčové pro úspěch a bezpečnost vašich zákroků.

Technologie CBCT Výpočetní tomografie (Computed Tomography) vstoupila do klinické praxe v roce 1971 (přístroj EMI Mark I označovaný jako CT první generace). Průkopníkem těchto technologií byl Godfrey N. Hounsfield, který společně s Allanem McLeod Cormackem získali v roce 1979 Nobelovu cenu za fyziku a medicínu.

CBCT (Cone Beam Computed Tomography) přístroje jsou založené na stejném principu jako první a všechny současné „nemocniční“ MSCT přístroje. Využívají však jiný tvar paprsku a senzoru. První CBCT systém na světě (NewTom 9000) byl představen a instalován v Itálii v roce 1996. Od té doby ušel vývoj těchto systémů velmi dlouhou cestu.

Diagnostické možnosti se významně rozšířily, expoziční dávky se naopak redukovaly. Tradiční medicínské (nemocniční) CT (Multi Slice – MSCT) skenery využívají RTG paprsek ve tvaru vějíře (Fan Beam) a relativně úzký detektor či multidetektor. Okolo snímaného objektu rotují v tzv. helikálním profilu.

U CBCT skenerů je naopak využívané RTG záření ve tvaru jehlanu (nicméně tým, který tuto technologii v roce 1996 uvedl na trh, označil tvar svazku paprsků jako kužel angl. Cone, proto tedy Cone-Beam) a detektorem je čtverec. Tradiční MSCT okolo pacienta rotují mnohokrát, u CBCT systému postačí jedna 180°, 360° případně 270° rotace.

Hlavními výhodami CBCT oproti MSCT pro dentální a maxilofaciální využití jsou výrazně nižší dávka záření, rychlejší vyšetření, cenová dostupnost, podstatně lepší rozlišení a zobrazení více detailů. Nevýhodami jsou zejména nižší dynamický rozsah snímačů s tímto související neschopnost zobrazit kvalitně měkké tkáně a neschopnost „zobrazit“ tzv.

Hounsfieldovy jednotky (HU) jako je tomu u MSCT. Přepočet na HU a určení třídy kvality kosti je však možný z „grayscale“. Současné CBCT systémy jsou tak určeny zejména pro čelistní chirurgii, implantologii, endodoncii a ortodoncii. Nové využití nacházejí v ORL i ortopedii.

Hybridní zobrazovací systémy Panoramatický rentgen poskytuje tzv. zonogramy – jedná se tedy a zonograf. CBCT (či samozřejmě MSCT) poskytuje tzv. volumetrická data, ze kterých lze generovat tomogramy, zonogramy i virtuální 3D zobrazení. Hybridní systém jsou dva přístroje v jednom.

Hybridní přístroj kombinuje CBCT rentgen s panoramatickým rentgenem. (Pozor, existují panoramatické rentgeny, tedy zonografy, které mají možnost poskytovat i tomogramy. Jedná se nejčastěji o technologii zvanou tomo-syntéza. S možnostmi diagnostického využití volumetrických dat získaných CBCT vyšetření je však nesrovnatelná.

) Hybridním systémem je nejčastěji systém disponující samostatným senzorem (tzv. FPD – Flat Panel Detector) pro CBCT vyšetření a samostatným senzorem pro OPG (či cephalo) vyšetření. Pro získání volumetrických dat i pro získání 2D zonogramu (OPG či cephalo) je možná samostatná expozice (vyšetření).

Na trhu nalezneme i přístroje disponující pouze FPD senzorem pro CBCT vyšetření, který je možné využit i pro samostatné snímání 2D. I v tomto případě je pro získání volumetrických dat i pro získání 2D zonogramu (OPG či cephalo) možná samostatná expozice (vyšetření).

Podle našich informací byl prvním hybridním zobrazovacím systémem 3 v 1, tedy samostatným CBCT, panoramatickým rentgenem a cephalostatem uvedeným na trh, přístroj Vatech Picasso Trio v roce 2005. Pokrok v tomto segmentu trhu se však nezastavil.

2D zonogram ve smyslu typického OPG či cephalo snímku lze samozřejmě vygenerovat i z volumetrických dat, tedy z tzv. klasického CBCT systému.

Nicméně zejména proto, že radiační zátěž při CBCT skenování je cca 10 x vyšší než u 2D skenování, je pouze pro účely 2D diagnostiky jednoznačně vhodnější k tomu určené 2D vyšetření panoramatickou funkcí hybridního systému nebo samostatným panoramatickým rentgenem. Za předpokladu, že u pacienta je využití volumetrických dat rovněž indikováno, a že je výstup z CBCT systému dostatečný, stačí pro získání přehledného OPG snímku vygenerovat jej z volumetrických dat..

Princip CBCT, na rozdíl od 2D projekcí pomocí panoramatického rentgenu, nevyžaduje pokročilou kinematiku, proto při porovnávání hybridních přístrojů platí stejná pravidla jako při výběru kvalitního panoramatického a zároveň kvalitního volumetrického (CBCT) přístroje. Obecně lze říci, že vzhledem k odlišným požadavkům na tyto dvě skupiny přístrojů je hybridní systém kompromisem. Hybridní systémy jsou však zejména z ekonomických důvodů nejčastěji pořizovanými extraorálními rentgeny.

Zonogramy, tomogramy a 3D zobrazení Jak již bylo výše uvedeno, výstupem vyšetření CBCT rentgenem jsou tzv. volumetrická data. Z těchto dat lze generovat 3 druhy zobrazení. Řezy (tomogramy), sumační snímky (zonogramy) a 3D rekonstrukce. Standardním a v praxi nejvyužívanějším grafickým výstupem z volumetrických dat jsou 2D řezy (tomogramy).

Lze díky nim provádět nejrůznější měření, hodnotit kvalitu kosti, zobrazovat příčné či podélné řezy o různých tloušťkách v určené (libovolné) rovině, nebo lépe plánovat konkrétní druhy ošetření. Získaná a zpracovaná volumetrická obrazová data mají velmi široké spektrum uplatnění v celém oboru zubního lékařství, ale také v dalších oborech medicíny, jako např.

ORL, ortopedi apod.

Jedním z mnoha přínosů CBCT vyšetření je 3D zobrazení. 3D zobrazení je velmi názornou a přehlednou formou výstupních obrazových dat, která umožňují jednoznačně pochopit jednotlivé prostorově-rozměrové vztahy dané oblasti zájmu. Tento typ zobrazení nejčastěji nalezne uplatnění při komunikaci s pacientem.

Lze například zobrazit a dále pracovat s 3D modely zubních oblouků pacienta, simulovat polohu implantátů, nebo přehledně zobrazit množství a kvalitu kostní tkáně. V rámci 3D zobrazení lze jednotlivým tkáním definovat průhlednost a barvu. Je takmožné získat velmi přehledný snímek zobrazující kosti i měkké tkáně.

Zde se uplatní vyšší dynamický rozsah přístroje (viz dále v textu).

Atributy, parametry pro výběr CBCT Pro možnost vašeho základního porovnání jednotlivých produktů prezentovaných v tabulkovém interaktivním přehledu vybíráme některé stěžejní atributy CBCT zobrazovacích systémů, k nimž jsme získali v rámci systému jednotného dotazování výrobců a distributorů autorizované informace.

Jedním z nejdůležitějších mnohdy rozhodujících parametrů je FOV (Field of View neboli velikost zobrazovacího pole). U Cone-Beam systémů se jedná o rozměr kužele, resp. válce vyzařovaných rentgenových paprsků, tedy průměr a výšku.

Výběr nejoptimálnějšího průměru je velmi diskutovaným tématem mezi jednotlivými specializacemi využívající 3D systémy. Pro zachycení celé čelisti dospělého pacienta je bezpochyby potřeba průměr FOV okolo 11 cm. FOV nedefinuje rozměr senzoru pro CBCT vyšetření. Ten je ve většině případů větší o cca 30% než parametr FOV.

Pouze koncepčně starší systémy (s tzv. Image Intesifier), které v tabulkovém přehledu neuvádíme, mají senzor menší než je udávané FOV. Hodnota velikosti FOV určuje do značné míry využitelný rozsah diagnostických možností přístroje. Např.

u velikosti FOV 11 x 8 lze díky průměru 11 cm zachytit celou čelist (bez TMK) u dospělého muže a zůstává i malý prostor pro chybu v polohování pacienta, což urychlí práci. Výška objemu 8 cm je dostatečná na zachycení obou čelistí. Výška 5 cm je dostatečná pro jednu čelist (na výšku).

FOV s průměrem 14 cm zachytí s potřebnou rezervou čelisti i s klouby. Zajímavou funkcí je možnost volby z několika přednastavených velikostí FOV, která nám umožní vybrat nejvhodnější hodnotu z pohledu efektivity a kvality získaných obrazových dat. Některá zařízení využívají pro zvětšení tzv.

stitchingu, tedy softwarového „sešití“ volumetrických dat získaných několika samostatnými vyšetřeními. Jedná se o přístroje, které často disponují menším (a tedy levnějším) FPD senzorem. Existují tedy systémy, které maximálního udávaného FOV dosáhnou pouze pomocí stitchingu. V tabulce uvádíme u přístrojů FOV bez stitchingu a FOV se stitchingem.

Je potřeba si uvědomit, že stitching je časově náročný a snižuje kvalitu obrazového výstupu. Mezi přístroji jsou rozdíly i mezi principem „sešívání“ a snadnosti či časové náročnosti pro obsluhu a pacienta. Principiálně je snazší navyšovat výšku válce (FOV) než jeho průměr. Náročný radiolog či lékař by měl určitě zvažovat spíše větší FOV bez tzv. stitchingu.

Tzv. bitová hloubka určuje počet odstínů šedé, který je přístroj schopen zachytit. Jedná se o parametr, který hraje podstatnou roli u detailních snímků, kde je nezbytné sledovat malé oblasti s výraznějším zvětšením.

Vyšší bitová hloubka obrazu dokáže znázornit mnohem větší počet odstínů šedé a zpřesnit tak zobrazení jemných a velice malých struktur. Pro názornost lze uvést, že např. 8bitová hloubka nabízí zobrazení 28, tj. 256 odstínů šedé. Naproti tomu 16bitová hloubka dokáže zobrazit 216, tj.

65 536 odstínů šedé. Na výsledném snímku je rozdíl v kvalitě obrazových dat v hloubce 12 bit a 16 bit i pro laika poměrně výrazný. Pro reálné využití benefitu vyššího dynamického rozsahu senzoru je však nutné použití kvalitního monitoru, ideálně s funkcí kalibrace.

Jen tak je možné zobrazení i nejjemnějších detailů a prokreslení jemných struktur v detailním zvětšení. 

Voxel je objemový pixel. Čím je menší voxel, tím tenčí řezy lze zobrazovat. Pokud je např. velikost voxelu 150 µm, lze zobrazovat řezy maximálně 150 µm tenké. Teoreticky umí přístroje dosáhnout velmi nízkých hodnot velikosti voxelu, neboť se jedná o hodnotu generovanou softwarem.

Je proto třeba velikost voxelu dát do souvislosti s velikostí ohniska, počtem odstínů šedé, kvalitou samotného senzoru (hodnoty MTF a DQE) a v neposlední řadě též kvalitou softwarových algoritmů (tedy i zkušeností výrobce), které mají významný vliv na celkovou diagnostickou hodnotu.

  Systémy většinou umožňují nastavovat výslednou velikost voxelu dle diagnostické potřeby v rozsahu typicky od 150 µm do 300 µm. Pro vyšší požadované rozlišení (150 µm a nižší) je zapotřebí i vyšší expoziční dávka a tedy i čas expozice. Ten může paradoxně způsobit snížení kvality snímků v důsledku pohybu pacienta.

Čím déle totiž pacient musí vydržet během expozice nehybný, tím pravděpodobnější je, že se mu to nepodaří. U mnoha přístrojů souvisí volba velikosti voxelu s nastavením velikosti FOV. Některé přístroje umožňují nejvyšší deklarované rozlišení pouze u menších FOV.

Stabilita pacienta během fáze skenování je klíčová pro maximalizaci diagnostického potenciálu přístroje. Přístroje se dělí do tří skupin:

  • přístroje, kde pacient při snímání leží 
  • přístroje, kde pacient při snímání stojí nebo sedí 
  • přístroje, kde pacient při snímání sedí 

Komfort pacienta v průběhu vyšetření a jeho dostatečná fixace, ale také relaxace vedou k výrazně lepším výsledkům. Je tedy potřeba tuto fázi vyšetření nepodceňovat! Polohování pacienta může probíhat dvěma způsoby.

Buď tváří v tvář, tedy kdy obsluha stojí naproti pacientovi a snadněji tak jeho polohu nastavuje nebo přes zrcadlo, kdy je pacient otočen směrem do zrcadla a obsluha upravuje jeho polohu zezadu pohledem do zrcadla.

U systémů s ležícím pacientem je polohování nejsnadnější. 

Většina hybridních systémů umožňuje rozšíření o cephalostat. Pro některá pracoviště je vhodná verze cephalostatu se samostatným senzorem pro jednodušší a rychlejší práci při snímkování.

Pro vyšší pořizovací náklady tohoto řešení řada pracovišť ocení ekonomickou stránku využití jednoho univerzálního senzoru pro panoramatické i cephalometrické snímání. Ne všechny přístroje dávají zákazníkům tuto volbu.

Možnost vybrat si přístroj s jedním či dvěma senzory může být pro pracoviště využívající k práci cephalostat dalším rozhodujícím parametrem. U přístrojů se samostatným senzorem pro cephalostat je zajímavá také informace o typu a rozměru cephalo senzoru.

Některé přístroje využívají technologii skenování pomocí standardního lineárního senzoru, jiné přístroje nabízí velkoplošné FPD senzory, které umožňují pořízení tzv. OneShot cephalo snímků s výrazně kratšími expozičními časy.

Rozdíl je následně patrný také na pořizovací ceně, kdy se projeví vliv cenově náročných FPD cephalo senzorů. Pokud pracoviště nakupuje přístroj bez cephalostatu, ale v budoucnosti rozšíření plánuje, je potřeba vědět, že již ve fázi pořízení verze bez cephalostatu by měli učinit rozhodnutí o budoucí konfiguraci a počtu senzorů.

Závěrem Nabídli jsme vám, v podobě prezentovaných atributů či parametrů CBCT zobrazovacích systémů, určité základní vodítko pro vaši orientaci a výběr vhodného zařízení.

Stejně jako u každého jiného produktu, také při výběru CBCT zobrazovacího systému, je ideálním řešením sloučit porovnání některých důležitých parametrů a vlastností s vlastní zkušeností s ovládáním, ergonomií, designem i výslednými obrazovými daty konkrétního zařízení.

Dobří prodejci této techniky vám dnes již zcela samozřejmě nabídnou představení poptávaných modelů s odborným komentářem a ukázkou obrazových dat získaných a zpracovaných daným zařízením.

Věříme, že námi představený komplex základních parametrů a vlastností těchto zařízení, vám pomůže v lepší orientaci a výběru vhodného produktu z tohoto segmentu trhu.

Libor Kokšal

Diskuze

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Adblock
detector