Stavba / Stavební fyzika / Zdravotní rizika při expozici ultrafialovým zářením
Ing. Petr Vrbík, Zdravotní ústav se sídlem v BrněRecenzovaný
Článek pojednává o možném zdravotním riziku osob při expozici ultrafialovým zářením především od nekoherentních technologických zdrojů. Zmiňuje se o účincích na lidský organismus a hygienických limitech, o kritériích pro posuzování zdravotního rizika, způsobu měření a o hygienickém dozoru u této problematiky včetně náhledu na využívání UV záření v komerčních soláriích.
V hygienické praxi lze považovat ultrafialové záření (dále UV záření) za významné zdravotní riziko našeho prostředí (viz [1]). A i když skutečnost, že působením UV záření může dojít k akutnímu poškození zraku a pokožky je již dostatečně dlouho známa, bylo dosti obtížné stanovit konkrétní „limitní dávky ozáření“ především kvůli možné variabilní dávce absorpce z přírodního prostředí.
Přitom platí, že UV záření se v našem prostředí vyskytuje přirozeně jako součást slunečního záření, a že jsme na ně (více méně) adaptováni. Dokonce můžeme konstatovat, že obvyklé dávky přírodního UV záření k životu potřebujeme.
Poznámka:Sluneční záření běžně obsahuje 51,8 % viditelného záření (VIS), 43,9 % infračerveného záření (IR), 3,9 % UV-A záření a 0,4 % UV-B záření. Člověk je v průběhu dne vystaven přirozenému působení slunečního záření a tím absorbuje i určitou dávku UV záření.
Tato dávka je pro každého z nás různá, závisí i na vnějších podmínkách (na zeměpisné poloze, atmosférických podmínkách, času expozice, popř. i na oblečení a odrazných podmínkách – více odráží např. sníh, voda, písek) a účinek také závisí i na individuálních schopnostech adaptace příjemce (např.
černoši jsou podstatně lépe chráněni pigmentací své pokožky, než běloši popř. albíni). V praxi se odhaduje účinek přírodního UV záření ve venkovním prostředí podle změřené tloušťky ozónové vrstvy v zemské atmosféře (porovnává se s normálem).
Existuje kanadský výzkumný a studijní program (CANEDUV), který se zabývá monitorováním přírodního UV záření po celém světě.
V našich zeměpisných podmínkách jsou pro běžnou populaci kritickým obdobím polední hodiny jarních měsíců, než se vytvoří přirozená ochranná pigmentace, závisející na typu pokožky (rozlišujeme 4 základní typy).
Doporučuje se zásada, že v průběhu poledních hodin jarních a letních měsíců nevystavujeme nechráněnou pokožku slunečnímu záření déle než půl hodiny.
Při déle trvajícím pobytu na slunci je potřeba se přiměřeně chránit oděvem, vhodnou pokrývkou hlavy, slunečními brýlemi, popř. i slunečníkem apod.
Samozřejmě větší zdravotní riziko představují umělé zdroje, takže je mezinárodně požadována především ochrana před UV zářením od technologických zdrojů.
Byly přijaty nejvyšší přípustné hodnoty (NPH) pro expozici osob od nekoherentních technologických zdrojů UV záření (u nás prvně publikovány v nařízení vlády č. 480/2000 Sb.
z prosince roku 2000, které byly dále upraveny v NV č. 1/2008 Sb. [2]).
Charakteristika UV záření
| Infračervené (IR) | IR–C | 0,12–0,41 | 104–3000 | 0,3–1,0 |
| IR–B | 0,41–0,89 | 3000–1400 | 1,0–2,14 | |
| IR–A | 0,89–1,59 | 1400–780 | 2,14–3,84 | |
| Viditelné (VIS) | VIS červené | 1,59–1,96 | 780–630 | 3,84–4,76 |
| VIS oranžové | 1,96–2,07 | 630–600 | 4,76–5,0 | |
| VIS žluté | 2,07–2,17 | 600–570 | 5,0–5,26 | |
| VIS zelené | 2,17–2,53 | 570–490 | 5,26–6,12 | |
| VIS modré | 2,53–2,88 | 490–430 | 6,12–6,89 | |
| VIS fialové | 2,88–3,26 | 430–400 | 6,89–7,5 | |
| Ultrafialové (UV) | UV–A | 3,26–3,93 | 400–320 | 7,5–9,37 |
| UV–B | 3,93–4,43 | 320–280 | 9,37–10,7 | |
| UV–C | 4,43–12,4 | 280–180 | 10,7–16,6 |
Jedná se o fyzikální faktor našeho prostředí, přenášející elektromagnetickou energii ve formě záření. K jeho charakteristice slouží především vlnová délka (popř. frekvence, nezávisející na prostředí) a hustota zářivého toku (W/m2).
Obecně je zařazujeme do pásma optického záření (UV + VIS + IR záření – viz tabulka č. 1), ale na rozdíl od „světla“ nám UV záření informace o vnějším okolí nepřenáší (není „vidět“). Z hlediska elektromagnetického spektra vytváří hranici mezi ionizujícím a neionizujícím zářením.
Účinky UV záření na lidský organismus
Rozhodující pro účinek ozáření je velikost absorbované energie v konkrétní lidské tkáni za určitý čas.
Vzhledem k charakteru UV záření lze předpokládat, že nebezpečná je pro člověka především absorpce na povrchu těla – v oku (čočka a rohovka) a v pokožce (pro všechny rasy stejná).
Existují prokazatelné nepříznivé tepelné i netepelné účinky, probíhající současně. Pro určité oblasti (frekvenční pásma) se předpokládají některé účinky za prioritní.
- oblast – UV-R záření (sloučená pásma UV-B a UV-C záření podle CIE): zde zařazujeme UV záření, jehož vlnová délka je kratší než 315 [nm]. Účinky se projevují poměrně rychle tepelnými efekty a můžeme je pociťovat (což lze považovat za výhodu!). Nejdříve dochází k popálení rohovky a následně i pokožky. Vrchol spektrální citlivosti je u rohovky na 270 [nm] vlnové délky, u pokožky asi na 297 [nm] a je pro všechny lidské rasy stejný. Používaným kritériem je stanovení minimální dávky ozáření potřebné k dosažení mírného zčervenání pokožky (tzv. střední erytémová dávka – „MED“);
- oblast – UV-A záření: Vlnová délka tohoto UV záření je delší než 315 [nm]. Prahové hodnoty intenzity UV-A záření potřebné k tepelným projevům jsou řádově (1000×) vyšší než u UV-R záření. Avšak toto záření je nebezpečně pohlcováno v oční čočce (vrchol spektrální citlivosti je na 365 [nm]). Účinky se projevují velmi pomalu a mohou se kumulovat (rizikem je, že účinky na počátku vůbec nepociťujeme!). Může dojít k zákalu oční čočky nebo k předčasnému stárnutí pokožky, popř. až k inicializaci nádorových onemocnění – mluvíme o fotochemických účincích.
Hygienické limity pro UV záření
Podle experimentálně ověřených průběhů absorpce v dotčené tkáni (biologického účinku UV záření) jsou stanoveny nejvyšší přípustné hodnoty expozice – dávky ozáření popř. limitní hustota zářivého toku pro určitý čas [2]. Jsou definovány pro dvě spektrální oblasti a to pouze pro nekoherentní technologické zdroje (viz tabulka č. 2):
- v oblasti 315–400 [nm] (UV-A) je limit udáván v absolutních (energetických) hodnotách a odpovídá absorpci v oční čočce;
- pro celý rozsah UV záření (180–400 [nm]) je sumárně stanovena spektrální efektivita (Sλ – spektrální váhový koeficient), která odpovídá biologickému účinku (absorpci) v rohovce. V součinu s energetickými hodnotami potom mluvíme o efektivních hodnotách zářivého toku popř. efektivních dávkách ozáření.
| Dávka pro dobu expozice 8 hodin HUVA(součin hustoty zářivého toku a času) | 104 J.m−2 | Dávka pro dobu expozice 8 hodin Heff(součin efekt. hustoty zář. toku a časut) | 30 J.m−2 |
Kritéria pro hodnocení zdravotního rizika
Základem jsou měřitelné parametry UV záření:
- vyzařované spektrum (zápis spektrometru);
- hustota zářivého toku (radiometr [W/m2]);
- doba trvání expozice.
Z naměřených parametrů vypočítáme dávku ozáření (plošnou hustotu energie v [J/m2]), kterou používáme jako výchozí kritérium pro hodnocení zdravotního rizika v dané oblasti a porovnáváme ji s NPH pro expozici osob.
Měření UV záření
V dřívější praxi se měření hustoty zářivého toku provádělo pomocí speciálních širokopásmových detektorů (radiometry – lze použít pro okamžitý odhad rizika); nevýhodou u těchto měření je překrývání pásem v okolí 315 [nm], takže měření nelze přesně vyhodnotit podle NV č. 1/2008 Sb., [2].
Proto upřednostňujeme spektroradiometry s dostatečným spektrálním rozsahem (např. Sola-Scope). Vyhodnocování výsledků je náročnější (PC).
Přitom měření expozice UV zářením se provádějí pouze tehdy, pokud nelze předem odhadnout, budou-li mezní hodnoty překročeny nebo ne (nutné ověřit místním šetřením). Výsledky měření jsou významně závislé na použitém postupu, proto se doporučuje dodržovat normovaný postup [4].
Hygienický dozor
a) U přírodních zdrojů se hygienický dozor neprovádí. Upozorňuje se jen na nechráněný pobyt během poledních hodin v jarním a letním období (doporučují se sluneční brýle, pokrývka hlavy atd. – legislativní nárok na ochranu chybí);
b) Při dozoru u technologických (nekoherentních) zdrojů potřebujeme znát:
- spektrální složení záření (oblast vyzařování);
- hustotu zářivého toku (okamžitou i efektivní);
- časový průběh možné expozice osob;
- předpokládanou vzdálenost zdroje od místa možného pobytu;
- srovnání s hygienickými limity (zařazení do kategorie);
a kontrolujeme především dodržování požadovaných ochranných opatření:
- technických (kryty, blokování, úprava činitelů odrazů);
- administrativních (provozní řád, výstražné tabulky);
- organizačních (kontrola vstupu);
- osobní ochranné prostředky (brýle, štíty, rukavice).
Přitom limity pro pracovní prostředí jsou stanoveny tak, aby nedošlo k žádnému nepříznivému projevu (např. k „opalování“).
c) Zcela specifická situace je u solárií. Zde rozlišujeme:
- zda se jedná o obsluhu (pracovníky popř. zdravotnický personál) – posuzujeme pomocí limitů pro technologické zdroje UV záření [2] a stejně kontrolujeme zajištění ochranných opatření (ochranné brýle, zástěny, ochranný oděv apod.);
- nebo zda dochází k vědomému cílenému ozařování celého nechráněného těla osoby (zákazníka) umělým zdrojem ultrafialového záření. Zde by se mělo vzít do úvahy, že ozařování umělým ultrafialovým zářením je určené pouze zdravým osobám na vlastní nebezpečí (případnou terapii stanovuje na svoji odpovědnost pouze lékař).
Přitom hygienický dozor u zákazníků komerčních solárií prakticky vykonávat nelze – kontrola dávky ozáření zákazníka není prakticky proveditelná (ve Francii a Švédsku je povoleno užívání veřejného solária jen osobám starším 18 let)! Kontrolují se pouze nutná opatření:
- organizační pro obsluhu – pobyt mimo ozařovaný prostor;
- pro zákazníka – jsou-li k dispozici osobní ochranné prostředky (brýle);
- administrativní – provozní řád, výstražné tabulky;
Navíc se k provozování solárií (pro provozovatele) vztahují i technické normy [3, 4, 5] (nejsou ale hygienickým předpisem!). Podle těchto norem jsou pro komerční použití v soláriích doporučeny UV spotřebiče (zdroje) typu 1 (popř.
2 či 4; provozované pod dozorem zaškolené osoby), jejichž biologický účinek je způsoben především zářením s vlnovou délkou větší než 315 [nm].
Dále je v normách uvedeno, že u spotřebičů určených pouze k použití v soláriích má být uvedena výstraha nejen na spotřebiči, ale i na trvalých štítcích určených k připevnění na stěnu v blízkosti UV spotřebiče a to přibližně takto:
POZOR ULTRAFIALOVÉ ZÁŘENÍ (ČSN ISO 3864-1) UV záření může způsobit poškození očí a kůže. Používejte přiložené ochranné brýle. Určité léky a kosmetické přípravky mohou zvýšit citlivost. Další informace vám poskytne obsluhující personál (popř. návod).
Avšak ani dodržení požadavků technických norem neodstraňuje zdravotní rizika UV záření!
Také nelze srovnávat účinky slunečního záření s účinky umělého UV záření ze solária – rozdíl mezi spektrálním složením přirozeného slunečního záření a zářením komerčního solária je dostatečně patrný na grafickém záznamu ze spektroradiometru (Sola-Scope; viz obr. č. 1).
Obr. 1: Spektrální záznam denního osvětlení a umělého ozařování v komerčním soláriu
Z kontrolního porovnávajícího orientačního měření různých druhů trubic vyplynulo, že z hlediska posuzování rizika poškození zdraví nedocházelo k žádnému významnému rozdílu.
U běžně používaných UV zářičů v soláriích byl čas dosažení nejvyšší přípustné dávky expozice osob do 1 minuty, (u slunečního záření zhruba 2 až 3 hodiny)! U tzv.
„BIO“ trubic byla intenzita v oblasti UV-A záření většinou ještě cca o 20 [%] vyšší.
Hygienik tedy zásadně odmítá nést odpovědnost za ozařování zákazníků („opálení“ je obranná reakce organismu proti nežádoucímu účinku). Pouze dbá na dostatečné varování před tímto rizikem, aby se vždy jednalo pouze o vědomé podstoupení tohoto rizika! Měření má smysl provádět pouze ve vztahu k pracovníkům obsluhy, pokud nelze vyloučit jejich riziko.
Poznámka:Mezinárodní agenturou pro výzkum rakoviny (IARC) bylo na základě dlouhodobého vědeckého bádání provedeno zařazení UV záření do skupiny prokázaných karcinogenních látek.
Dále k diskutované podpoře tvorby vitamínu D – je to látka hormonální povahy, jejíž účinná forma je po vystavení pokožky spektru UV-B záření (~ 300 nm) syntetizovaná v játrech z reakčních meziproduktů. Nedostatečné vystavování pokožky slunečnímu záření může mít za následek suboptimální saturaci vitamínem D.
Vzhledem ke známým onkogenním účinkům UV záření se však doporučuje zajistit dosažení optimálních hladin vitamínu D v organismu raději perorální cestou zařazováním potravin bohatých na vitamín D (rybí tuk, játra, žloutek, mléko, máslo), event.
příjmem potravin průmyslově obohacených vitaminem D nebo potravních doplňků s obsahem vitamínu D.
Závěr
Před nadměrným UV zářením je potřeba chránit zrak i pokožku (kryty, ochranné brýle, oděv). Obecně platí, že nebezpečnost UV záření významně klesá se vzdáleností od zdroje.
Z hlediska možného rizika pracovníků provádí hygienická služba tzv. kategorizaci prací, kde za rizikové se považují práce zařazené do kategorie III. S kategorií III.
se můžeme setkat v polygrafii (sítotisk), ve zdravotnictví (léčebná solária, germicidní zářiče), při průmyslovém využití (vytvrzování, defektoskopii) popř. i jako s vedlejším produktem při svařování.
Přitom případné posuzování zrakové zátěže z hlediska oslňování s rizikem UV záření nesouvisí (UV záření „nevidíme“).
Navíc ani u komerčních solárií nelze opomíjet riziko UV záření – jedná se zde o větší zdravotní riziko než prospěch.
Literatura
- [1] WHO – „Zdravotní kritéria životního prostředí – část 14: UV záření; Geneva 1979
- [2] Nařízení vlády č. 1/2008 Sb., O ochraně zdraví před neionizujícím zářením
- [3] ČSN EN 60335-2-27 Bezpečnost elektrických spotřebičů pro domácnost a podobné účely – část 2–27: zvláštní požadavky na spotřebiče pro ošetřování pleti použitím ultrafialového a infračerveného záření (ed. 2 z dubna 2009)
- [4] EN 14255-1 část 1: Měření a hodnocení expozicí osob nekoherentnímu optickému záření – Část 1: Ultrafialové záření emitované umělými zdroji na pracovišti (září 2005)
- [5] ČSN EN 61228 + změna A 1 (36 0035) Metody měření a specifikace UV záření zdrojů světla používaných k opalování (srpen 1996 + červen 2000)
Health risks of exposure to ultraviolet radiation
The paper deals with the possible health risks of exposure of persons to ultraviolet radiation primarily from incoherent technological resources. It talks about the effects on the human body and hygiene limits, the criteria for assessing health risks, the method of measurement and hygienic supervision at the preview of this issue, including the use of UV radiation in commercial tanning salons.
8 nejčastějších mýtů o UV záření
O ultrafialovém (UV) záření a jeho účincích na organismus a zrak se v poslední době především v odborných kruzích hovoří čím dál častěji. Není divu. Dramatický nárůst závažných postižení zraku, která patrně souvisejí s celoživotním vystavením očí UV záření, se stává celospolečenským problémem.
To, že základní ochranou očí jsou sluneční brýle, má v povědomí většina z nás. Přesto jejich používání není úplnou samozřejmostí a dopouštíme se při něm celé řady pochybení. Pojďme se tedy podívat, co děláme špatně. Následuje přehled několika nejběžnějších omylů, kterých se mnohdy nevědomě dopouštíme:
Není to pravda.
Kvalita UV filtru nezávisí na jeho probarvení. Samotná tmavost skla vypovídá pouze o jeho propustnosti pro viditelné světlo, které vnímáme. UV záření je neviditelné, nevnímáme jej. Kvalitní UV filtr tak může být i zcela čirý, bez barvy, a naopak i pohledově velmi tmavé sklo může propouštět relativně hodně UV záření.
Proto je třeba se vždy informovat o propustnosti materiálu brýlových skel nebo zorníků pro UV záření, neboť jej nelze vizuálně zhodnotit.
Opět se nemusí jednat o pravdu. Jak jsme již naznačili, zabarvení zorníků slunečních brýlí nám podává pouze hrubou představu, o kolik se utlumí průstup viditelného světla. Na intenzitu viditelného světelného záření pak naše oko reaguje a reguluje si jeho množství pomocí šířky zornice. Za slunného dne proto venku máme velmi úzké zorničky; to proto, aby se zmírnilo oslnění očí. Díky malému průměru zornice tak dovnitř do oka projde relativně málo světla a zároveň i méně UV záření. Nasadíme-li si sluneční brýle, které mají např. 85% absorpci pro viditelné světlo, znamená to, že se do našich očí dostane pouze 15 % z okolního světla. Zákonitě se nám proto za slunečními brýlemi rozšíří zorničky, aby se tento úbytek intenzity světla vyrovnal na optimální úroveň. Pokud by však brýle neměly 100% UV filtr a UV záření propouštěly, dostane se ho díky rozšířené zornici do našich očí více. V extrémním případě, kdy by tmavé sluneční brýle vůbec žádný UV filtr neměly, bychom tak paradoxně při jejich používání do našich očí díky rozšířeným zornicím dostávali mnohem větší dávky UV záření, než kdybychom žádné tmavé brýle nepoužívali. Z tohoto důvodu je třeba používat pouze brýle se 100% UV filtrem. Více k tomuto tématu si můžete přečíst zde.
Také se nejedná zcela o pravdu. Povětrnostní podmínky samozřejmě mají výrazný vliv na to, kolik UV záření dopadne na zemský povrch, ale neznamená to, že bychom byli UV záření vystaveni pouze za jasného dne. Jelikož je UV záření neviditelné a my jej nedovedeme našimi smysly zaznamenat, nemůžeme jeho aktuální intenzitu nijak hodnotit.
I pokud je tedy zataženo nebo například mlha, mohou být dávky UV záření, které prochází až k nám na zemský povrch a potažmo do našich očí, poměrně vysoké. To, že tedy není hodně viditelného světla, které by nás donutilo nasadit si tmavé brýle, abychom nebyli oslnění, ještě neznamená, že náš zrak není vystaven UV záření a že bychom jej před ním neměli chránit.
Důkazem budiž i částečné probarvení samozabarvovacích brýlových čoček, reagujících na UV záření, během pobytu venku při zatažené obloze. UV záření se na zemském povrchu vyskytuje přirozeně po celou dobu od východu po západ slunce.
Z hlediska ochrany zraku před UV zářením by ideální variantou bylo během pobytu v exteriéru stálé nošení brýlí se 100% UV filtrem ať už tmavých, svítí-li slunce, nebo čirých či světlejších, je-li světla méně.
Toto tvrzení se opět nezakládá na pravdě. Ochranu proti UV záření máme patrně nejvíce spojenou s opalovacími krémy a dovolenou v teple u vody. To, že se na slunci opálíme nebo spálíme, je jasným důkazem přítomnosti a účinku UV záření.
Zatímco na kůži jsou následky jeho působení patrné prakticky hned, na očích je bezprostředně nepozorujeme. Proto nám může připadnout, že během většiny roku, kdy máme tělo chráněné oblečením, na nás UV záření nepůsobí. To však není v případě očí pravda, ty jsou exponovány celoročně.
Navíc během zimních měsíců, kdy je slunce většinu dne nízko nad horizontem, jsou naše oči vystavovány slunečním paprskům, které s sebou nesou i UV záření, výrazněji, než v letních měsících, kdy slunce svítí více shora a oči jsou tudíž více chráněné nadočnicovými oblouky, obočím a řasami.
V případě sněhové pokrývky se dávky dále zvyšují o záření odražené od povrchu. Ochrana očí před UV zářením je proto důležitá v jakémkoliv ročním období.
Tato mylná představa víceméně vychází ze stejné zkušenosti, jakou jsme popsali v předchozím odstavci. Kromě dalších vlivů, jako například stav ozónové vrstvy v daném místě, však míru intenzity UV záření na zemském povrchu ovlivňuje i nadmořská výška, resp.
mocnost atmosféry, ve které se záření částečně pohlcuje. Čím výše na horách bychom se nacházeli, tím menší ochrannou vrstvu zemské atmosféry nad sebou máme a tím více jsme tedy UV záření vystaveni.
V horském či vysokohorském prostřední se také mnohem častěji setkáváme s již zmíněnou sněhovou pokrývkou, ledem či skalnatými pláněmi, které dopadající záření výrazně odrážejí zpátky do prostoru a tedy i do našich očí.
Ochranu zraku před UV zářením bychom tak měli mít na paměti nejen při dovolené u moře, ale také při výletech do hor, i když se zrovna nejedná o Himaláje, ale třeba jen o Krkonoše.
Nad tímto tvrzením je opět třeba se zamyslet. Během evoluce si náš zrak pochopitelně vyvinul celou řadu důmyslných opatření, kterými negativní účinky UV záření zmírňuje. Jeho nepřímo se šířící část je do jisté míry zachycena a pohlcena víčky a již zmiňovanými řasami, obočím a klenutím očnice.
UV záření přímo prostupující do oka je z velké části blokováno rohovkou a čočkou, které tedy vytvářejí základní ochranu sítnice, na kterou dopadají z celkového množství zhruba jen 1 až 2 % UV záření. Může se zdát, že je to poměrně málo k tomu, aby mohly vzniknout škody na zraku. Má to ale svůj háček.
Zatímco lidské oči a i jejich „ochranné prvky“ se vyvíjely milióny let tak, aby sloužily po dobu života našich prapředků, kteří se zřídka dožívali 45 let, moderní člověk se nyní průměrně dožívá téměř dvojnásobku. Tomu však naše oči nejsou přizpůsobeny, neboť průměrná délka života se takto významně prodloužila během velmi krátkého období pár staletí.
Na to naše oči, fungující po statisíce let prakticky stejně, nemohly stihnout zareagovat. A k tomu to nešťastné UV záření, jehož účinky jsou kumulativní a sčítají se během celého života. Dávku UV záření, kterou naše oči „dostávají“, si s sebou neseme po celý život.
Z účinků UV záření se nelze jednoduše „vyspat“ jako třeba z kocoviny; střádají se po dlouhá léta a pokud bychom žili „donekonečna“, dříve či později by se projevily v podobě postižení zraku. Naši předci tak měli, syrově řečeno, štěstí v neštěstí, že se tohoto okamžiku nedožili.
My, lidé ve vyspělém světě, máme čím dál vyšší naději, že se dožijeme toho osudného dne, kdy celková dávka UV záření, kterému byly naše oči během života vystaveny, dosáhne hodnoty, vyvolávající závažné a nevratné postižení zraku. Navíc v náš neprospěch hrají i další okolnosti, jako např.
již zmiňované protenčení ozónové vrstvy v určitých regionech, umělé zdroje UV záření, oslabení tloušťky rohovky, absorbující UV paprsky, při laserových operacích očních vad apod., se kterými se „pračlověčí“ oči potýkat nemusely. Shrnuto a podtrženo – nebudeme-li našim očím s ochranou před UV zářením pomáhat, nesmíme od nich očekávat, že nám budou perfektně sloužit po dvojnásobně dlouhou dobu, než na jakou byly dílem evoluce po statisíce let vyvíjeny.
U tohoto názoru je třeba se také pozastavit. Máme-li jej stručně uvést na pravou míru, je třeba jej poupravit takto: Oči je třeba slunečními brýlemi chránit v kterémkoliv věku. Proč? Souvisí to především s výše zmiňovaným kumulativním účinkem UV záření. Jelikož se jeho dávky sčítají během celého života, je třeba s ochranou zraku začít již v raném dětství.
Děti mají navíc oproti dospělým tu nevýhodu, že mají křišťálově čistá optická prostředí oka, především oční čočku, která tím pádem propouští mnohem více světla a i zbytkového UV záření, než mírně zkalená čočka dospělého. Ostatně postupné kalení čočky, vedoucí případně až k šedému zákalu (kataraktě), je právě následkem a neklamným důkazem působení UV záření.
Dávky UV záření, které tak v dětství dostáváme, jsou základem pro pozdější potenciální riziko nežádoucích následků. Bylo by tedy bláhové se spoléhat, že pokud celý život pro ochranu našeho zraku nic neděláme, spasí nás nošení slunečních brýlí, se kterým začneme v pětasedmdesáti.
Samozřejmě, je to lepší, než nedělat vůbec nic, ale s ochranou očí před UV zářením a ostatně i dalšími nežádoucími vlivy je zkrátka potřeba začít již v útlém věku a hlavně v ní během života nepolevovat.
Jádro problému v přístupu k ochraně očí je v tom, že to, jak se k nim chováme v mládí a středním věku, kdy potíže nenastávají, se projeví až za dlouhá léta ve stáří, kdy ale již předchozí „prohřešky“ nelze vzít zpět. Mějme toto prosím všichni na paměti.
Pokrok moderní medicíny je udivující a mnohdy nás žene v mylnou představu, že již dovedeme vyléčit takřka vše. Bohužel tomu tak není a platí to i o dopadech působení UV záření na zrak.
Jeden z nejčastějších očních následků nadměrné expozice UV záření, šedý zákal (katarakta), již sice delší dobu lze poměrně rutinním chirurgickým zákrokem odstranit a zkalenou čočku nahradit umělou, jedná se však pouze o jednu stranu mince.
Daleko podstatnější je riziko postižení sítnice, zejména jejího centra, díky kterému jsme schopni vidět a rozlišovat detaily. Sítnice je svým složením v podstatě nervová tkáň. Nervové buňky, neurony, jak víme, neumí lidské tělo nahrazovat novými, jako to třeba dovedou buňky kůže. Bohužel to neumí ani současná věda.
Pokud neuron odumře, žádný jiný jeho funkci nezastoupí. Nervových a od nich odvozených buněk máme v sítnici nepřeberné množství, avšak každá je svým způsobem v komplikované struktuře sítnice nezastupitelná.
Dojde-li k poškození tkáně sítnice v jejím centru, což vede ke ztrátě schopnosti rozlišovat drobné detaily, číst, sledovat televizi, řídit auto apod., není zkrátka momentálně v našich silách vzít odněkud jinud netknutý kus sítnice a porušenou oblast jím nahradit, podobně jako třeba místo popálení štěpem kůže.
Taková změna na sítnici je bohužel v současnosti nevratná a bude nás doprovázet po zbytek našeho života. Největším strašákem dnešního vyspělého světa tak v souvislosti s nadměrnými dávkami UV záření již není šedý zákal, ale věkem podmíněná makulární degenerace (VPMD), jejíž výskyt s celoživotní expozicí UV záření neoddiskutovatelně souvisí a kterou nelze vyléčit zpět do původního stavu.
Riziko poškození zraku působením ultrafialového záření.
Představili jsme si několik nejčastějších omylů, kterých se při ochraně zraku před nežádoucími účinky ultrafialového záření dopouštíme.
Pakliže jste v textu nalezli i nějaký váš nesprávný návyk, je skutečně žádoucí zjednat nápravu co nejrychleji. V současné době je již možné ochranu před UV zářením řešit elegantně, efektivně a bez kompromisů.
Nejvíce však mějme na paměti, že oči máme pouze jedny na celý život a zdravý zrak není takovou samozřejmostí, jak se může na první pohled zdát.
Lze rakovině kůže předejít?
Protože si předky ani vzhled své kůže nemůžeme vybrat, zbývá nám pro účinnou prevenci prakticky výlučně ochrana proti slunečnímu záření. Která ze složek slunečního světla je vlastně pro vznik rakoviny kůže a především melanomu ta nejnebezpečnější?
Sluneční záření se skládá kromě viditelného světla z infračervených paprsků, které zodpovídají za tepelné vlastnosti slunce, a ultrafialového záření, které má významné biologické účinky. Z hlediska vzniku nádorových onemocnění je rozhodující především záření v ultrafialové oblasti. Ultrafialové spektrum dělíme na 3 části: UVA, UVB a UVC.
Nejkratší vlnovou délku a tím i největší riziko pro vznik nádorů má UVC záření. Jeho vlnová délka se pohybuje mezi 200-290 nm. Naštěstí je však kompletně pohlcováno v atmosféře, takže se s ním na zemském povrchu ze slunce nesetkáme.
Proč se o něm zmiňujeme? Je to proto, že člověk ve své vynalézavosti objevil rtuťovou tlakovou výbojku, která byla jedním z nejstarších zdrojů ultrafialového záření, používaných k léčebnému a kosmetickému ozařování. Tato výbojka však měla obrovskou nevýhodu v tom, že emitovala 65 % záření v UVC části ultrafialového spektra. Proto dnes používáme tzv.
horské slunce, jehož zdroj je na bázi právě rtuťové tlakové výbojky, pouze jako germicidní lampu, tedy k dezinfekci laboratoří nebo operačních sálů v době, kdy v místnostech není přítomen personál.
Sluneční světlo tedy dopraví na zemský povrch převážně UVB a UVA záření. Pro informaci má UVB záření kratší vlnovou délku (290-320 nm), nižší průnik do kůže i atmosférou, ale závažnější biologické účinky než UVA (320-400 nm).
Opalující se ženy by možná mohlo spíše než strašení rizikem vzniku kožních nádorů vyvolaných UV zářením odradit od chytání bronzu to, že UVA záření (mimochodem hlavní vlnová délka v lampách v soláriích) vyvolává urychlení stárnutí kůže.
Čím je to způsobeno? Tento typ záření proniká do hlubších partií kůže, konkrétně do její střední vrstvy (škáry), která obsahuje různé druhy vláken, zodpovídajících za kožní pevnost a pružnost.
UVA záření vyvolává v těchto vláknech chemickou a strukturální přestavbu, jež zhorší jejich funkční vlastnosti, a tato učeně znějící informace vede stručně řečeno k vytvoření kožních vrásek.
Vraťme se však k UVB záření, které je pro vznik kožních nádorů a hlavně maligního melanomu pravděpodobně nejvýznamnější, i když dnes existují pádné důkazy i o rakovinotvorném vlivu UVA záření.
Souvisí to i s empirickou zkušeností, že maligní melanom vzniká spíše u osob, jež se v minulosti často na sluníčku spálily, třeba až do vzniku puchýřů. Jiné kožní nádory se tvoří v souvislosti s chronickou, tedy dlouhodobou expozicí UV záření.
Po přečtení předchozích řádků již víme, že bychom měli společně s UVA zářením za každou cenu zabránit i jemu v průniku do kůže. Určitě se mnohá z žen teď v duchu ptá: „Jak to udělat? Kožní pigmentace mě činí atraktivní vůči okolí, a proto se slunci prostě musím vystavovat.
“ Navíc některá povolání nebo sportovní aktivity probíhají ve volném prostoru nebo v přírodě, a tak se při hezkých slunečních dnech pobytu na přímém slunci ani vyvarovat nemůžeme. Jak se tedy máme chovat, abychom škodlivé účinky ultrafialového záření na kůži omezili na co nejmenší míru?
Ideální samozřejmě je omezit pohyb na přímém slunci co nejvíce. Pokud to nelze, snažíme se vyvarovat pobytu na slunci v době mezi 11.-15. hodinou, kdy je UVB záření atmosférou nejméně filtrováno, protože dopadá ze slunce na zemský povrch skrze atmosféru její nejmenší tloušťkou.
V té době nebo nejlépe po celý slunný den se snažíme pohybovat se ve stínu budov, pod stromy nebo pod slunečníkem a zároveň kryjeme kůži co nejvíce oděvem. Každé oblečení ale nechrání proti ultrafialovému záření stejně kvalitně.
Záleží na druhu použitého materiálu k jeho výrobě, barvě vláken, struktuře tkaní, stáří látky, sepranosti, suchosti nebo vlhkosti apod.
Proto je nejlepší, když pro plánovaný pobyt na slunci, ať již při práci nebo při rekreačních aktivitách, zvolíme oblečení z certifikovaných tkanin, které mají přímo deklarován stupeň ochranného faktoru (UPF) proti UV záření.
Pokud nejsme ortodoxní arabská žena, přece jen zůstane větší či menší část kůže nezakryta. Co tedy máme dělat s nezakrytou kůží? Naše babičky nás vedly k tomu, že kvalitní vepřové sádlo funguje stejně dobře na kůži jako na pánvičce, takže se ani pokrm, ani kůže nespálí. Platí to opravdu? U pokrmů možná ano, ale u kůže určitě ne.
Při ochraně proti ultrafialovému záření nejde o to, jak kvalitní masťový základ použijeme, ale jak silný ochranný faktor proti ultrafialovému záření obsahuje. Před 30 lety se za vrchol tzv.
fotoprotekce považovaly prostředky Contraviol, Sahara nebo Nubian, jejichž ochranné faktory ani zdaleka nedosahovaly čísla 10 a doporučovaly se k použití při dovolené u vody. Naproti tomu se dnes odborníci shodují na tom, že i pro každodenní přecházení po městských ulicích by měl mít člověk ošetřenu kůži minimálně faktorem 15.
O čem ale vlastně hodnota faktoru vypovídá? SPF, jak se odborně ochrannému faktoru v krémech říká, uvádí, jaká část ultrafialového záření se při jeho použití dostane do kůže. Tak např. faktor 10 propustí do kůže 1/10 ultrafialového záření a zjednodušeně řečeno prodlouží náš pobyt na slunci 10krát při vzniku stejných škod (např.
zčervenání) jako bez použití tohoto faktoru. Analogicky faktor 20 propustí do kůže 1/20 ultrafialového záření, ochrání nás tedy před 95 % dopadajícího záření, faktor 50 nás ochrání před 98 % záření, faktor 100 před 99 % atd.
Ochranné faktory jsou postaveny buď na chemické nebo fyzikální bázi. Z fyzikálních prostředků je typickým příkladem oxid zinku nebo titanu. Jedná se o rozemletý prášek, který je přimíchán do krémové nebo jiné báze a vytváří na kůži jemný ochranný film, jenž ultrafialové záření odráží.
Tento ochranný film nám díky své viditelnosti signalizuje, zda je naše kůže stále ještě účinně ošetřena. Známe to třeba z různých tyčinek na rty, které používáme v zimě například při alpském lyžování.
Nutno podotknout, že v dnešní době jsou moderní fyzikální faktory tak jemně dispergovány v základu, že nemusí být vždy viditelné, což je z hlediska detekce účinku nevýhoda, ale z hlediska kosmetického je to komfortní.
Chemické fotoprotektivní faktory fungují tak, že pohlcují fotony ultrafialového záření. Jejich energie se díky chemické reakci přeměňuje na neškodné teplo. Moderní fotoprotektivní prostředky s vysokým ochranným faktorem využívají obvykle kombinace obou typů výše uvedených látek.
Používání prostředků s ochrannými faktory proti UV záření vyžaduje dodržování určité strategie, která zajistí dostatečnou ochranu, jež je deklarována na příslušném balení. V zásadě platí, že prostředek nanášíme na kůži v dostatečném množství alespoň 20 min.
před pobytem na slunci a tuto aplikaci podle druhu prostředku a chování na slunci pravidelně během dne opakujeme. Při koupání je nutné nanášet prostředky označené jako water-resistant každých 40 min. a water-proof každých 80 min.
Možná se ptáte, proč by se měl člověk chránit před UV zářením i pod vodou. Voda totiž proti ultrafialovému záření dostatečně nechrání.
I bez koupání opakujeme aplikaci ochranného prostředku každé 2 hodiny, faktor totiž odplavuje pot a některé chemické faktory dokonce ztrácejí při přeměně ultrafialových paprsků na teplo své ochranné vlastnosti.
Stoupáme-li do hor, pak se s každými 300 metry zvýší intenzita ultrafialového záření o 4 %. Se zvýšením dávky záření musíme počítat také při odrazu od vodní hladiny nebo sněhu.
Dále čím blíže jsme k rovníku, tím take stoupá dávka UV záření – např.
ve srovnatelné nadmořské výšce na polárním kruhu je množství ultrafialového záření při jasném slunečném dnu ve stejnou denní dobu a ročním období 5krát nižší než v tropické oblasti.
Všechny tyto výše uvedené parametry spolurozhodují o volbě intenzity ochranného faktoru, dále přihlížíme i k tomu, jaký fototyp daný jedinec má (viz test fototypu na www.melanom.cz nebo www.melanomy.cz). Je třeba upozornit, že děti do 1 roku nevystavujeme ultrafialovému záření vůbec.
Dětská kůže je citlivější a snadno se spálí. Navíc v poslední době bylo vědecky prokázáno, že mateřská znaménka přibývají po vystavení se ultrafialovému záření v útlém dětství.
Jak jsme si již uvedli, zvýšený počet mateřských znamének zvyšuje riziko vzniku maligního melanomu, a proto je bezpodmínečně nutné děti před UV zářením ochránit.
Občas se setkáváme s námitkami, že ultrafialové záření má i příznivé efekty na organismus, jako je přeměna vitamínu D na jeho účinnou formu, pozitivní vliv na psychiku nebo léčebné účinky v rámci fototerapie některých kožních chorob. Všechno to je naprostá pravda, avšak např.
ultrafialového záření pro přeměnu dostatečného množství účinného vitamínu D stačí ta malá část, která se do kůže i přes všechny ochranné postupy přesto dostane.
Léčebné použití ultrafialového záření zase probíhá za přísně definovaných podmínek a lékař při volbě tohoto terapeutického postupu vždy zvažuje, zda bude pacienta léčit protizánětlivými prostředky, které poškozují svými nežádoucími účinky jiné části organismu, anebo ovlivňovat zánět primo v kůži ultrafialovým zářením, i s vědomím určitého poškození kůže. Při chronických kožních chorobách se většinou tyto postupy střídají, aby organismus nebyl zatěžován stále stejnou škodlivinou.
Výhody a nevýhody UV záření
Intenzivní UV záření může poškodit pokožku i oči. Přesto se naše tělo bez UV záření jednoduše neobejde, prospívá nám totiž hned v několika ohledech. LEPŠÍ VIDĚNÍ vysvětluje: Jaké jsou typy UV záření? Jaké jsou pozitivní a negativní aspekty UV záření? Jak nám prospívá? Jak nám může ublížit?
Léto znamená zábavu na slunci. Pro mnohé je nejlepší období roku. Lidé vyráží ven za skvělým počasím a tráví čas na procházkách, v parcích a na koupalištích. Když přijde řeč na UV záření, mnoho lidí často zmiňuje jeho škodlivé účinky – UV záření nám však prospívá hned v několika ohledech.
UV záření má u lidí, rostlin a zvířat vliv na řadu metabolických procesů. Díky digitálnímu způsobu života bohužel trávíme více času uvnitř a s denním světlem se setkáváme omezeně. Abychom se cítili dobře a byli zdraví, je důležité trávit čas venku, ať na vycházce nebo jinými venkovními aktivitami.
Přitom je ale potřeba se před sluncem dostatečně chránit – to platí stejnou měrou pro naši pokožku i pro naše oči. Pro zajištění plné ochrany doporučujeme nosit buď kvalitní sluneční brýle, nebo čiré brýle s integrovaným UV filtrem do vlnové délky 400 nm1.
Důvodem je škodlivost UV záření pro naše oči, která má několik podob – existují ale skvělé způsoby, jak se chránit.
S nadměrným trávením času na slunci se pojít intenzivní ozáření – to může poškozovat pokožku i oči, pokud je před sluncem neochráníte a nenosíte dobré sluneční brýle s UV ochranou. Chronické poškození oka způsobené UV zářením nelze léčit. Ale jaké jsou přesně negativní účinky UV záření na naše oči a pokožku?
Když se řekne ochrana před sluncem, jako první nás napadne ochrana kůže. Ale na UV záření jsou citlivé také naše oči – nejen když svítí slunce, ale také ve stínu. Nejen v poledne, ale celý den, každý den.
UV záření může na zemi i v zamračený den dosahovat 70 až 75 procent, a to díky odrazům a rozptylům2.
Například voda odráží až 20 procent UV záření, čerstvý sníh přibližně 88 procent, písek až 25 procent a betonové cesty okolo 12 procent3.
Čím dříve s UV ochranou začnete, tím lépe – na druhou stranu ale není nikdy pozdě začít.
Na UV paprsky jsou obzvláště citlivé dětské oči. Okolo 20. roku života jsme vystaveni přibližně polovině množství UV záření, jakému jsme vystaveni do 60 let. Jinými slovy ve 20 letech jsme absorbovali přibližně stejné množství UV záření, jaké absorbujeme mezi 20 a 60 lety4.
V případě nedostatečné ochrany může dojít k poškození očních víček a pokožky okolo očí nebo výskytu dalších onemocnění, např. onemocnění postihujících rohovku. Zde patří zánět spojivek (konjuktivitida) a zánět rohovky (keratitida).
S těmito onemocněními se pojí poškození rohovky způsobené silným UV zářením, které se vyskytuje na horách. Při trvalém vystavením intenzivnímu světlu nám hrozí kalení oční čočky, které může vést k předčasnému výskytu šedého zákalu.
UV záření je také jednou z příčin vzniku nádorů očních víček.
Na účinnou ochranu jak očí, tak okolní pokožky před UV zářením doporučujeme nosit sluneční brýle nebo běžné brýlové čočky s plnou UV ochranou do vlnové délky až 400 nm. Takto budete chránění bez ohledu na počasí – i v zamračených dnech.
Tip pro nositele kontaktních čoček: i když se prodávají kontaktní čočky s UV ochranou, nechrání citlivá oční víčka, zejména jejich okraje. Proto doporučujeme investici do kvalitních slunečních brýlí, které jsou schopné blokovat dopadající světlo.
UV záření může škodit také naší pokožce. Víme, že nadměrné opalování je příčinou vyššího výskytu rakoviny kůže. Hlavní příčinou rakoviny kůže je tedy vystavení se UV záření. Zarážející je, že když hovoříme o ochraně před sluncem, na oči se vzpomeneme jen málokdy.
Bylo zjištěno, že 5–10 procent veškerého výskytu rakoviny kůže se týká očí5. Na ochranu této citlivé oblasti před UV zářením doporučujeme nosit sluneční brýle nebo běžné brýle s úplnou UV ochranou do vlnové délky 400 nm. Nošením brýlí chráníte oblast očí také před předčasným stárnutí kůže, které je primárně způsobeno UV zářením.
Mezi běžné dlouhodobé účinky nadměrného slunění patří rozšířené póry a krevní cévy, poškození pojivové tkáně, pupínky a suchá pokožka. Kromě spálení a zarudnutí může UV záření způsobovat řadu symptomů, kterým se hromadně často říká „sluneční alergie“. V lékařství však alergie na slunce ani světlo neexistuje.
Lidé obvykle hovoří o konkrétních symptomech, nikoli o skutečné alergii. Onemocnění, jež lidé často nazývají sluneční alergií, jsou obvykle způsobena slunečním svitem, konkrétně jeho UV složkou. Velmi rozšířeným onemocněním způsobeným UV zářením je např. polymorfní světelná erupce známá také jako solární ekzém.
Příznaky se obvykle objeví, když pokožku vystavíme velkému množství slunečního svitu, např. na první dlouhé jarní procházce. Na postižených místech se objeví extrémně svědivé zarudnutí, puchýře nebo bulky. Vážnost příznaků se může výrazně lišit podle pokožky postižené osoby.
Reakci, která vypadá jako alergie, může ve spojitosti s UV zářením vyvolat také požívání určitých léčiv. V lékařské terminologii je tohle onemocnění známé jako fotodermatitida.
Při poškození kůže UV zářením se často objevuje také acne aestivalis. Na pokožce se najednou objeví svědivé červené skvrny, fleky, puchýře a bulky. Termín „akné“ je ve skutečnosti zavádějící, protože se nejedná o učebnicový případ akné – podobné jsou jen příznaky.
Tato reakce je ve skutečnosti unikátní formou slunečního ekzému. Acne aestivalis způsobuje nejenom intenzivní UVA záření, ale především alergická reakce na opalovací krém či olej. Zatímco přesná příčina není známa, víme, že účinek UV záření na mastný sluneční krém či olej může způsobovat zánět mazových žláz pokožky.
Tato reakce vede k výskytu výše uvedených příznaků.
Tip: V některých případech je možné acne aestivalis předejít používáním speciálního opalovacího krému či oleje (k dostání u specializovaných prodejců), který při pravidelné aplikaci uklidňuje citlivou pokožku.
Když si užíváte sluníčka na pláži, své oči chraňte kvalitními slunečními brýlemi s UV filtrem do vlnové délky 400 nm a pravidelně se mažte opalovacím krémem či olejem, abyste předešli poškození způsobenému slunečním zářením. Samozabarvovací brýlové čočky ZEISS PhotoFusion obsahují kompletní UV ochranu do vlnové délky 400 nm.
Největším zdrojem UV záření je slunce. Lidé jej obvykle nazývají UV světlo. Z pohledu fyziky to však není správně. Nejedná se o světlo samo o sobě, ale o záření. I když světlo i záření tvoří elektromagnetické vlny a jsou součástí tzv.
elektromagnetického spektra, kde se střetávají vlnové délky různých druhů, existuje mezi nimi rozdíl: světlo je něco, co jsme schopni vnímat.
„Záření“ je neviditelná součást spektra vlnové délky, která zahrnuje infračervené, rentgenové, mikrovlnné a UV paprsky.
Existují různé typy UV paprsků a každý z nich má jiný vliv na lidské tělo. Rozlišujeme mezi UV-A, UV-B a UV-C zářením.
Tohle záření o vlnové délce 100 až 280 nm sotva prochází naší pokožkou a rohovkou. Velké množství tohoto záření ale i tak může způsobovat zarudnutí kůže a bolestivé záněty očí.
UVC záření také ničí buňky, a proto je používáno jako umělý desinfekční prostředek.
I když UV-C záření může způsobovat poškození, není zapotřebí žádných zvláštních preventivních opatření, protože je zcela absorbováno ozonovou vrstvou – i v oblastech, kde je ozonová vrstva poškozená.
UV-A záření (315 až 400 nm) a UV-B záření (280 až 315 nm) mají na tělo podobný účinek. Mohou vyvolat akutní střední až dlouhodobé poškození:
Akutní poškození: UV-A a UV-B paprsky opalují kůži, pokud si je užíváme střídmě, nicméně vysoké množství může způsobit zarudnutí, vyrážky, alergie nebo spálení, např. očních víček. UV-B záření může způsobovat akutní fotokeratitidu (neboli UV keratitidu), což je typ poškození rohovky.
Střednědobé poškození: UV záření může způsobit zánět spojivek.
Dlouhodobé poškození: UVA záření může urychlit stárnutí kůže a omezit naši schopnost vidět. Zvyšuje riziko předčasného výskytu věkem podmíněné makulární degenerace (AMD). Předpokládá se, že UVA záření také způsobuje rakovinu víček, způsobuje nebezpečné změny rohovky a dokonce může vést k šedému zákalu.
Celých 48 procent případů výskytu slepoty ve světě je způsobeno šedým zákalem – a přibližně 20 procent těchto šedých zákalů je způsobeno nebo zhoršeno UV zářením. Ukazuje se, že UVA a UVB záření mohou z části způsobovat nádory kůže. Mezi typické příznaky nadměrného vystavení UV záření patří růst tkáně na spojivce a na okraji rohovky (např.
Pterygium conjunctivae) a Pinguecula.
Jak si mám dezinfikovat brýle a jak zamezím mlžení brýlí, když nosím roušku? Ne všechny sluneční brýle jsou stejné Lepší vidění vysvětluje, co byste měli vědět o UV ochraně, tónování, zrcadlových a polarizovaných čočkách a dalším, abyste si vybrali ty pravé sluneční brýle pro své konkrétní potřeby. Proč by dětské brýle měly zajišťovat tu nejlepší UV ochranu Co by všichni rodiče měli vědět o ochraně dětských očí před škodlivým ultrafialovým zářením (UVR)? Rychle tmavé. Rychle čiré: moderní samozabarvovací brýlové čočky Ať si užíváte venkovního sluníčka nebo jste vevnitř, díky fotochromatickým brýlovým čočkám ZEISS PhotoFusion si můžete užívat skvělý zrak 24 hodin denně
UV záření, SZÚ
Pokud by UV záření, které vzniká jako součást slunečního záření, pronikalo přímo až na naši zem, byly by jeho účinky na život smrtící. Naštěstí se však při dopadu na Zem rozptyluje v ionosféře, v ozonosféře a v ostatních vrstvách atmosféry (vodní páry, aerosoly, …).
Čím déle UV záření prochází atmosférou, tím menší je jeho působení na zemském povrchu. Důsledkem porušení ozónové vrstvy dochází ke zvýšení jeho propustnosti a to má za následek vznik zdravotního rizika pro citlivé jedince (hlavně malé děti).
Ve větších dávkách může UV záření poškodit zrak a kůži.
Co to vlastně UV záření je?
Ultrafialové záření (UV) je elektromagnetické vlnění s vlnovými délkami kratšími než viditelné světlo. Zaujímá spektrální oblast vlnových délek od 100 – 400 nm.
UV záření můžeme rozdělit podle biologických účinků do tří skupin:
- dlouhovlnné UVA záření (315 – 400 nm) – obvykle nezpůsobuje ani akutní zčervenání kůže, ani pálení.
- středněvlnné UVB záření (280 – 315 nm) – zpravidla způsobuje akutní a chronické poškození kůže.
- krátkovlnné UVC záření (280 – 100 nm) – je absorbováno ozónovou vrstvou a na zemský povrch nedopadá.
Kromě UVC záření ozón absorbuje i velkou část UVB záření, což znamená, že UV záření na Zemi je tvořeno UVA (90 – 99%) a malou částí UVB (1 – 10%).
UV záření a jeho účinky
Díky tomu, že UV záření neproniká do hloubky tkání, nejcitlivějším orgánem jsou tak kůže a oči (oční spojivky a rohovka, u dlouhovlnného UVA pak také oční čočka). Průnik UV záření normální kůži je jen do hloubky 0,6 mm. Dostatečná dávka UVA tak vyvolává zhnědnutí kůže, které vzniká nedlouho po ozáření, avšak trvává jen krátkou dobu.
Díky ozářením UVB paprsky dochází ke zčervenání kůže a popřípadě k tvorbě zánětu až puchýřů. Po odeznění těchto projevů kůže zhnědne a toto zhnědnutí má trvalejší povahu. V oku absorbuje UV záření spojivka a částečně i rohovka.
Po ozáření oka UV paprsky může dojít po 30 minutách až 24 hodinách prudkému zánětu spojivek a rohovky provázený zpravidla zánětlivou reakcí kůže očních víček a kůže obličeje. Příznaky mizí bez následků během 48 hodin.
Z pozitivních účinků UV záření lze uvést tvorbu vitamínu D a zpracování vápníku. Vitamín D se ukládá do kůže, jater, mozku a kostí. Účinně řídí metabolismus vápníku a podporuje vstřebávání vápníku ve střevě, ukládání vápníku do kostí a reguluje dynamickou přestavbu kostí.
Obecné shrnutí účinků
- Pozitivní účinky UV : syntéza vitamínu D, produkce melaninu
- Nepříznivé účinky UV záření: šedý zákal, poškození DNA Akutní účinek UV: olupování kůže, otoky, spálení pokožky, předčasné stárnutí,
- Chronický účinek UV: povolení podkožního vaziva, suchost kůže, pigmentové skvrny, tvorba vrásek, předčasné stárnutí kůže a celého organismu, karcinomy
Ochrana před UV zářením
- V prvé řadě by měl člověk znát fototyp své kůže (kožní fototypy, UV–index), aby se mohl účelně chránit.
- Člověk by měl vědět, co nejvíce o možnostech ochrany. Měl by si pečlivě vybrat krém na opalování (podle typu své kůže). Zvýšenou ochranu před UV zářením potřebují hlavně malé děti, protože jsou nejcitlivější skupinou.
Kojence před sluncem chráníme a děti do tří let by měly být na slunci jen minimálně. Děti od tří let by měly být mazány opalovacím krémem s faktorem 15 – 30, obnova krému by měla být častá. Nezapomeňte dětem dát pokrývku hlavy a sluneční brýle. Opalovací krémy si nanášejte půl hodiny před sluněním a obnovujete pravidelně po 1 – 2 hodinách nebo po koupání, pocení atd.
Po ukončení opalování bychom se měli namazat přípravky po slunění.
- Sebou na pláž by si člověk neměl zapomenout vzít krém na opalování s vhodným faktorem, brýle s filtrem (nejlépe takové, které poskytují 99 – 100% UVA a UVB ochranu), přikrývku na hlavu (nejlépe s širokou krempou – chráníte si tak oči, uši, obličej a krk) a vhodný typ ošacení (např. volné pletené oblečení, …).
- Pokud berete léky, nezapomeňte se informovat u svého lékaře, jestli některé z těchto léku nemohou zvyšovat citlivost na sluneční záření.
- Pokud možno vyhýbejte se slunci v poledních hodinách, kdy intenzita UV záření je dvakrát vyšší než v 10 nebo 16 hodin.
Typy kůže a jejich reakce na sluneční záření
(zdroj Manuál prevence v lékařské praxi)
| Typ kůže popis | Označení | Reakce na slunění | Ochranná reakce kůže | Možný čas pro první expozici bez reakce |
| I. (kůže nápadně světlá, pihy husté, vlasy rezavé, oči modré, zřídka hnědé; prsní bradavky velmi světlé) | Keltský typ (2 %) | vždy těžký | žádná červená kůže bez pigmentaceza 1 – 2 dny se loupe | 5-10 minut |
| II. (kůže trochu tmavší než I., pihy řídké, vlasy blond až hnědé, oči modré, zelené, šedé; prsní bradavky světlé) | Evropan se světlou pletí (12 %) | vždy silný | velmi slabá pigmentace, kůže se loupe | 10-20 minut |
| III. (kůže světlá, světle hnědá; pihy žádné, pigmentové névy hnědé, prsní bradavky tmavší) | tmavou kůží (78 %) | mírný | pigmentací | 20-30 minut |
| IV. (kůže světle hnědá, olivová; pihy žádné, pigmentové névy tmavé, vlasy tmavé, oči tmavé, prsní bradavky tmavé) | Středomořský typ (8 %) | téměř nikdy | rychlá reakce, hluboká pigmentace | 40 minut |