U Evropského soudu pokračuje spor o domácí porody v Česku

Ženy si svůj porod jednou vezmou zase zpět

Rozhovor s českou právničkou Adélou Hořejší

JmĂ©no AdĂ©ly HoĹ™ejší zná v ÄŚeskĂ© republice kaĹľdĂ˝, kdo se zajĂ­má o zmÄ›ny v porodnictvĂ­. AdĂ©la se svĂ˝m manĹľelem Richardem, rovněž advokátem, zastupovali v nejsledovanÄ›jší ÄŤeskĂ© „porodnickĂ© kauze“ prezidentku Unie porodnĂ­ch asistentek Ivanu Königsmarkovou.

Ta byla za údajné pochybení při vedení domácího porodu, který se zkomplikoval a dítě později zemřelo, odsouzena k dvouletému trestu vězení s odkladem na pět let a zákaz výkonu profesní činnosti. Navíc měla zaplatit 2,7 milionu korun zdravotní pojišťovně. Soudní jednání s řadou odvolání se táhla několik let.

Nakonec vyústila v rozhodnutí, že Ivana je nevinná. Dítě nebylo zdrávo, zemřelo by i v porodnici.

Adélo, od osvobozujícího rozsudku uběhl víc než rok. S jakými pocity se dnes za vyčerpávajícím maratónem soudních jednání ohlížíte?

Soudní proces měl pro nás s manželem dvě roviny. Po právní stránce šlo i na poměry rané demokracie o těžko uvěřitelné popření principů spravedlivého procesu. Soud nám například zamítl provést všechny důkazy s tím, že důkazy obžaloby mu k posouzení věci stačí.

Obžaloba zjednodušeně řečeno tvrdila, že porod doma je podle českých porodníků postup non lege artis, a proto porodní asistentka odpovídá za všechny následky. První instance, která se s naším právním i věcným pohledem poctivě seznámila, byl až Ústavní soud, což je smutný obrázek práce českých soudů.

Český stát proti Ivaně vedl neférový proces, kde byly účelově manipulovány důkazy, resp. žádné nebyly. Průběh řízení nás doslova šokoval. Ukázal, že soudní moc je u nás nedospělá a ovládaná neodborností, stádností i pudovostí.

S trochou cynismu bychom si mohli říci, že máme štěstí, že žijeme alespo� v době, kdy náš problém posuzuje nezávislý soud, a nikoli dav na náměstí nebo svatá inkvizice. Z lidského hlediska bylo děsivé sledovat, s jakou lehkostí je i dnes možné zničit druhého člověka.

Zájem státu na likvidaci nepohodlných osob z historie známe. Byli jsme svědky obdobné snahy, jen k tomu bylo použito mírnějších prostředků.

Jak tahle zkušenost změnila život Ivaně?

Ivana je silná žena. Po celou dobu trvajícího bezpráví vůči ní jsem obdivovala, jak jde rovně a statečně. Kaskáda odsuzujících verdiktů, několikaletý tlak, mediální dehonestace, realita existenční likvidace, to všechno byl nápor, který by vydržel málokdo.

Sama jsem někdy měla tendenci si Ivanu idealizovat. Ale i ona je jen člověk, který se napl�ováním svobody dostal do sporu s těmi, kteří se svobody bojí, a který tenhle spor přežil. A přežil ho nezlomený, s hlavou nahoře.

Takových lidí má společnost velmi málo, jsou vzácní a jsou to ti, kteří jí dávají etický rozměr. Ivana nyní pokračuje ve své práci, jejíž podstatou je respekt k druhému člověku.

Z obecného hlediska její spor se státem významně posunul dialog nad porodnictvím v České republice a (ne)legitimitou paternalismu v něm.

Trestní oznámení na Ivanu podalo Ministerstvo zdravotnictví a největší česká porodnice v Praze -Podolí, nikoli rodiče dítěte.

Zjevně šlo o snahu prolékařské lobby o exemplární potrestání klíčové postavy českého hnutí za svobodnou volbu okolností porodu.

Jak si vysvětlujete, že v České republice jsou domácí porody stále tak rozbuškovým tématem? Většinová společnost na ně nazírá až hystericky. Ženy rodící doma jsou vystaveny odsouzení, nepochopení i agresi.

Přístup společnosti k porodům doma zrcadlí její vztah ke svobodě a odpovědnosti. Posttotalitní země, kde jsou ženy i děti objekty v rukou lékaře, bez možnosti autonomie, dosud nepřekonaly své trauma z porobení a devalvace základních lidských práv, obecněji z absence sdíleného lidství.

V případě volby okolností porodu jde skutečně o otázku svobody, o možnost přijetí odpovědnosti za svůj život. Velká část lidí tohle břemeno odpovědnosti nechce nést a předává ji autoritě. V českém, většinově ateistickém, prostředí roli takové autority představují lékaři.

Tato interakce mezi davem a autoritou posiluje nesvobodné mechanismy v systému a je pro něco tak křehkého, jako jsou lidská práva a demokracie, vysoce nebezpečná.

Profese porodních asistentek byla za totalitního režimu zlikvidována. Lékaři získali výsadní postavení i moc, jíž asi není snadné se vzdát.

Je to tak. Formálně sice profese samostatných porodních asistentek existuje, nicméně protože narušuje monopol lékařské péče, odborná porodnická společnost možnost výkonu této profese prostřednictvím Ministerstva zdravotnictví znemožnila. Pravidla pro výkon činnosti porodních asistentek jsou nastavena takovým způsobem, že je nelze splnit.

Samostatné porodní asistentky se v České republice pohybují de facto v disentu a ve značném nebezpečí. Informace o jejich péči si ženy předávají ústně. A mnoho žen nakonec zůstává bez péče. Jde o velkou nejistotu na všech stranách. Co se týká plánovaných domácích porodů, oficiální statistiky neexistují, stát je neeviduje.

Ze soukromých statistik porodních asistentek vyplývá, že jde o přibližně 1% (cca 1000 porodů ročně). Nejvíce domácích porodů je v Praze, až ke 2%. Ženy, resp. rodiče, přivádějící dítě na svět doma jsou společností i médii zostuzováni jako excentričtí a nezodpovědní.

Přitom jde většinově o lidi vysokoškolsky vzdělané, se značným přehledem a schopností žít vlastní život.

Současná situace vyústila až ve spor dvou českých žen se státem u Evropského soudu pro lidská práva (ESLP), kdy se stěžovatelky cítí poškozeny na svém právu rozhodnout o okolnostech svého porodu, když jim stát brání využít péče porodní asistentky. Jak se situace vyvíjí?

Malý senát ESLP rozhodl poněkud rozporuplně, a sice že příslušné právo nebylo zasaženo natolik, aby vyslovil jeho porušení, nicméně v odůvodnění rozhodnutí se soud prakticky přiklonil k tvrzení stěžovatelek a vyslovil, že Česká republika zasahuje do práva na soukromí a že české porodnictví i role Ministerstva zdravotnictví a gynekologické společnosti jsou problematické. Belgický soudce Lemmens poukázal ve svém stanovisku na lékařský monopol a zpochybnil, že státu, resp. gynekologům, jde o zdraví žen a dětí. Podali jsme žádost o předložení věci Velkému senátu, který může původní výrok revidovat, a soud nám vyhověl. Je to velká a výjimečná událost, neboť soud vyhoví přibližně 2% těchto žádostí. Nařídil dokonce další ústní jednání, které se bude konat 2. prosince 2015.

Česká republika se už víc než 25 let hlásí k demokracii. Napětí mezi strnulým systémem a skutečnou poptávkou po typu porodnických služeb houstne. Kde najít cestu ven z bludného kruhu?

V ÄŤeskĂ©m porodnictvĂ­ jsme svÄ›dky situace, kdy nikĂ˝m nevolenĂ© a nikomu neodpovÄ›dnĂ© samozvanĂ© „elity“ autoritářsky rozhodujĂ­ o kvalitÄ› Ĺľivota jinĂ˝ch lidĂ­. Tento subsystĂ©m vykazuje typickĂ© znaky totality.

Má svou ideologii, vlastní pravidla nepodléhající kontrole i represivní stránku. Většinové společnosti toto nastavení vyhovuje. Zbavuje totiž nutnosti klást si otázky. Je to pohodlnější.

Ženy, které se proti této situaci vymezují, jsou vnímány jako hrozba narušení pověr, zvyklostí a jistot. Společnost i jednotlivci jsou tak navíc nuceni nahlížet na vlastní beztvarost či selhání, což může být zra�ující.

Cesta do země zaslíbené je ale, jak známo, dlouhá a trvá tři generace. Věřím, že až budou mé dcery dospělé, budou už moci o svém těle rozhodovat samy a na dnešní uspořádání se budou dívat jako na něco absurdního.

A můj syn bude moci podporovat svou ženu v její volbě a nebude muset stát jako nárazník mezi ní a systémem. I zdravotníci snad jednou porozumí demokratickému konceptu lidských práv a pochopí, že jsou poskytovateli služby, o jejíž podobě rozhoduje příjemce služby, nikoli oni.

Sama máte osobní zkušenost s domácím porodem. Podle čeho jste se rozhodovala, jak, kde a s kým své děti přivedete na svět?

Nejstarší dceru jsem porodila v porodnici, a aÄŤkoli jsem se dĂ­ky tomu, Ĺľe na mÄ› zapomnÄ›li, vyhnula rutinnĂ­mu porodnickĂ©mu násilĂ­ (dirupci, umÄ›lĂ©mu oxytocinu, nástĹ™ihu hráze apod.) a porodila jsem hladce zdravou dceru, lĂ©kaĹ™i mi ji vzali „na váženĂ­ a abych si odpoÄŤinula“.

Byla jsem z toho tak zaskočená, že mi chvíli trvalo, než jsem se vzpamatovala a vytáhla dceru z inkubátoru. Separací dětí je české porodnictví proslulé. Rozhodla jsem se, že nic takového již žádnému ze svých dalších dětí neudělám.

V těhotenství se synem jsem začala více vnímat sebe samu i dítě, začala jsem se vzdělávat a z původně negativní motivace k domácímu porodu se stala motivace pozitivní. Došla jsem k tomu, že jde o optimální cestu pro nás oba.

Syn a poté i dcera se tak narodili do mé náruče doma za podpory mého manžela, u syna i s porodní bábou. K domácím porodům jsem měla mnoho racionálních i emočních důvodů, základním kritériem pro mě bylo bezpečí dítěte.

Nelze bohužel popřít, že západní společnost jako celek obecně projevuje tendenci k nárůstu intervenčních a operativních porodů. Jako by ženy ztrácely schopnost i odhodlanost rodit děti vlastní silou. Michel Odent (viz.

rámeček níže) v této souvislosti hovoří o velkých rizicích úbytku přirozeného oxytocinu pro vztahové zdraví společnosti.

Budete mít zájem:  Ušní Svrab U Kočky Léčba?

Jak Vy osobně nahlížíte budoucí vývoj? Nalézáte navzdory nepříznivým trendům důvod k optimismu?

Věřím tomu, že až na výjimky je každá žena schopná sama porodit své dítě, stejně jako je schopná ho počít a kojit. Současný medicínský diskurz v porodnictví tuto kompetenci zpochyb�uje.

Je třeba, aby ženy věřily samy sobě, nepodléhaly davovému uvažování ani demagogii schované pod bílým pláštěm odbornosti. Automatické přijímání dogmat autorit a rezignace na kritické myšlení je obecným problémem konzumní společnosti. Přesto doufám, že si ženy jednou svůj porod vezmou zase zpět.

Tak, jako nelehce dosáhly třeba volebního práva, dosáhnou jednou i možnosti svobodně rozhodovat o svém porodu.

Adéla Hořejší (1981) vystudovala Právnickou fakultu Univerzity Karlovy v Praze, odkud zamířila do advokacie. Jejím hlavním zájmem je ochrana lidských práv, jejichž napl�ování považuje za jedinou možnou pojistku před zvůlí a pudovostí.

Násilí na ženách v porodnictví dle jejího názoru není otázkou individuálního selhání, ale jde o systémový problém, který se Adéla snaží prolomit soudními cestami. Rovněž poskytuje krizové právní intervence ženám při přímé konfrontaci s porodní péčí.

Je vdaná, s manĹľelem Richardem majĂ­ tĹ™i dÄ›ti – Deboru, Arona a Bereniku. Kontakt: [email protected]

KdyĹľ zaÄŤne chybÄ›t hormon lásky… Michel Odent se velmi pĹ™imlouvá za laskavÄ›jší porodnictvĂ­, kterĂ© bere ohledy na skuteÄŤnĂ© potĹ™eby rodĂ­cĂ­ch Ĺľen a dÄ›tĂ­, a tedy i na potĹ™eby „plachĂ©ho“ hormonu oxytocinu, kterĂ˝ pro svĂ© pĹ™irozenĂ© vyplavovánĂ­ potĹ™ebuje klidnĂ© duševnĂ­ rozpoloĹľenĂ­ tÄ›ch, jimĹľ se má v mozku uvolnit. PrávÄ› proto se milostnĂ©mu aktu, porodu i kojenĂ­ nejlĂ©pe daří tam, kde majĂ­ zúčastnÄ›nĂ© osoby k dispozici intimnĂ­ a ohleduplnĂ© prostĹ™edĂ­, v nÄ›mĹľ je moĹľnĂ© se na chvĂ­li vzdát nadvlády neokortexu i přísnĂ© racionálnĂ­ (sebe)kontroly. Jen tak mĹŻĹľe spontánnĂ­ hormonálnĂ­ ÄŤinnost odpovÄ›dná za vypuzovacĂ­ reflex – aĹĄ uĹľ jde o vypuzenĂ­ semene, plodu nebo mateĹ™skĂ©ho mlĂ©ka – nerušenÄ› probÄ›hnout. SkuteÄŤnÄ› bezpeÄŤnĂ© porodnictvĂ­ by mÄ›lo usilovat o to, aby kaĹľdá Ĺľena mÄ›la k dispozici svoji dĹŻvÄ›rnÄ› známou porodnĂ­ asistentku, jeĹľ by byla na blĂ­zku, a zároveĹ� by respektovala potĹ™ebu soukromĂ­ rodiÄŤky. TakĂ© by tato porodnĂ­ asistentka mÄ›la bĂ˝t schopna redukovat svĹŻj vlastnĂ­ stres. Ten se totiĹľ dĂ­ky zrcadlovĂ˝m hormonĹŻm snadno pĹ™enáší a produkuje hormon, kterĂ˝ se s oxytocinem nemá rád: adrenalin. Pro navozenĂ­ optimálnĂ­ho klidnĂ©ho ovzduší je tĹ™eba rodĂ­cĂ­ Ĺľenu podporovat v jejĂ­ porodnĂ­ práci nevtĂ­ravou přítomnostĂ­. PorodnĂ­ asistentku lze pro tento případ zamÄ›stnat uklidĹ�ujĂ­cĂ­ stereotypnĂ­ ÄŤinnostĂ­ (Odent doporuÄŤuje napĹ™. pletenĂ­). Sám Odent si je vÄ›dom rozporuplnosti, jakou v sobÄ› skrĂ˝vá modernĂ­ porodnictvĂ­, kterĂ© na jednu stranu dosahuje skvÄ›lĂ˝ch vĂ˝sledkĹŻ v porodnĂ­ch statistikách, na druhou však nadmÄ›rnĂ˝mi intervencemi likviduje pĹ™irozenou schopnost Ĺľen rodit. DoporuÄŤuje podĂ­vat se za horizont prospÄ›chu jednotlivcĹŻ (to kdyĹľ konkrĂ©tnĂ­ Ĺľena a dĂ­tÄ› porod pĹ™eÄŤkajĂ­ v dostateÄŤnÄ› dobrĂ© fyzickĂ© kondici) a uvÄ›domit si civilizaÄŤnĂ­ dopad modernĂ­ch porodnickĂ˝ch technologiĂ­ na eliminaci reprodukce lásky, kterou na neurobiologickĂ© Ăşrovni garantuje právÄ› pĹ™irozenĂ˝ oxytocin. PorodnĂ­ aktivistkám a všem, kteří usilujĂ­ o smĂ­r mezi znepřátelenĂ˝mi zastánci rĹŻznĂ˝ch vizĂ­ poskytovánĂ­ porodnickĂ˝ch sluĹľeb, pak Odent radĂ­ ovládnout oba jazyky, bez nichĹľ vzájemnĂ© souvislosti bezpeÄŤnĂ©ho porodu a neurobiologickĂ© podstatÄ› lidskĂ© lásky nelze porozumÄ›t. TĂ­m prvnĂ­m je jazyk vÄ›deckĂ©ho poznánĂ­, tĂ­m druhĂ˝m jazyk srdce. ObÄ›ma souÄŤasnÄ› rozumĂ­ ten, kdo nahlĂ©dne, Ĺľe budoucnost smysluplnĂ©ho a všestrannÄ› bezpeÄŤnĂ©ho porodnictvĂ­ tkvĂ­ vĂ˝hradnÄ› v propojenĂ­ sluĹľeb lĂ©kařů a porodnĂ­ch asistentek a v náleĹľitĂ©m rozdÄ›lenĂ­ jejich rolĂ­ a kompetencĂ­. To aby se všem Ĺľenám mohlo dostat právÄ› takovĂ© pĂ©ÄŤe, jakou z hlediska svĂ©ho zdravotnĂ­ho stavu a psychickĂ˝ch potĹ™eb v tÄ›hotenstvĂ­ a pĹ™i porodu potĹ™ebujĂ­, aĹĄ uĹľ chtÄ›jĂ­ nebo potĹ™ebujĂ­ rodit v reĹľii lĂ©kařů, nebo se pokoušejĂ­ o porod vlastnĂ­ silou za empatickĂ© podpory porodnĂ­ch asistentek – v porodnici, porodnĂ­m domÄ› nebo doma. (VĂ­ce na http://www.evalabusova.cz/clanky/odenta.php)

Vyšlo v časopise Regenerace 11/2015

Zpět na seznam rozhovorů

Dvě Češky, kterým stát neumožnil rodit doma s asistentkou, neuspěly ve Štrasburku

O tom, zda je v pořádku, že porodní asistentky v Česku nemohou zajišťovat péči při domácích porodech, začal jednat Velký senát Evropského soudu pro lidská práva ve Štrasburku téměř před rokem. Stížnost dvou Češek, které se cítily poškozené tím, že si nemohou svobodně vybrat podmínky porodu, soud ve Štrasburku zamítl.

Štrasburk – Šárka Dubská a Alexandra Krejzová nechtěly rodit v nemocnici, ale doma s pomocí asistentky. Český zákon to však neumožňuje. Jedna z žen proto přivedla na svět své děti doma svépomocí, druhá vyhledala speciální zdravotnické zařízení.

Na Evropský soud pro lidská práva se obě ženy obrátily už před čtyřmi lety, protože se cítily poškozené tím, že si nemohly svobodně určit podmínky svého porodu. „Věřím tomu, že ženy mají právo zvolit si místo porodu tak, jak je tomu v jiných státech na západ od nás,“ vysvětlila před časem pro server iDnes.cz Dubská.

Případ mohl změnit pravidla porodnictví v Česku, avšak štrasburský soud v úterý stížnost dvou Češek zamítl. Aktuálně.cz to potvrdil vládní zmocněnec pro styk s evropskými soudy Vít Alexander Schorm, soud už také zveřejnil svůj rozsudek – podle něj nedošlo v případech dvou Češek k porušení práva na respektování soukromého a rodinného života.

Tribunál se na tom však neshodl jednomyslně, pět soudců ze sedmnácti se postavilo na stranu dvou žen. 

Už loni soudci ve Štrasburku rozhodli, že Česká republika lidská práva Krejzové a Dubské neomezila a české zákony jsou nastaveny tak, aby především chránily dítě. Soudci sice upozornili, že v otázce domácích porodů nepanuje v Evropě shoda, ženy ale měly podle nich počítat s tím, že je český zákon neumožňuje.

„Evropský soud pro lidská práva většinovým hlasováním rozhodl, že nedošlo k porušení článku 8 (právo na respektování soukromého a rodinného života) Evropské úmluvy o lidských právech,“ zněl rok starý verdikt.

Soudci ale zároveň upozornili, že současná situace v Česku není ideální a zvyšuje riziko poškození zdraví dítěte i matky. A ženy se s verdiktem nespokojily a odvolaly se k Velkému senátu Evropského soudu pro lidská práva. Jeho rozhodnutí je nyní konečné.

Šárka Dubská se před pěti lety rozhodla porodit své druhé dítě doma. S předchozím porodem v nemocnici nebyla spokojená. Dnes třicetileté ženě z Jilemnice vadilo, že ji personál navzdory jejím přáním nutil do polohy vleže, podával jí medikamenty a v nemocnici ji zdržoval déle, než bylo třeba.

Když se ale pustila do hledání porodní asistentky a obrátila se na krajské úředníky a na pojišťovnu, narazila na české zákony. Podle nich může asistentka vést porod jen ve zdravotnicky vybavených zařízeních, jinak jí hrozí vysoké pokuty. Pojišťovna navíc domácí porody nehradí. Porodní asistentku proto nemohla sehnat.

Své druhé a třetí dítě tak nakonec doma porodila jen s pomocí manžela. „Dělala jsem si porodní asistentku sama sobě. Přijala jsem to riziko, že s pravděpodobností půl procenta nastanou komplikace, které mě nebo dítě zabijí či trvale poškodí na zdraví. Odmítla jsem riziko, že mě s 95procentní jistotou ‚lehce‘ poškodí v nemocnici,“ vysvětlila Dubská.

Asistentku pro porod svého třetího dítěte nenašla ani Alexandra Krejzová z Prahy, která se nakonec rozhodla přivést své dítě na svět ve zdravotnickém zařízení blízko hlavního města.

Právo ženy na domácí porod řeší soud ve Štrasburku

Podpořte finančně naši kampaň k tomuto případu

Před prvním porodem si žena do nemocnice připravila porodní plán, ve kterém vyjádřila přání rodit přirozeně bez zásahů a chtěla s dítětem odejít po porodu domů.

Při porodu probíhalo vše v pořádku, přesto ji personál nutil do rutinních zákroků a do nepříjemné polohy vleže.

I když se dítě narodilo naprosto zdravé, lékaři odmítali matku s dítětem propustit do domácí péče, takže musela nedobrovolně zůstat v nemocnici.

V roce 2010 otěhotněla žena podruhé, byla zcela zdravá a všechna těhotenská vyšetření byla v pořádku. Po negativních zkušenostech z předchozího porodu v nemocnici se po zvážení všech pro a proti rozhodla společně s otcem dítěte pro porod v domácím prostředí s porodní asistentkou, protože se doma cítila bezpečně a nejlépe.

Neochota úřadů vedla k porodu bez zdravotní péče

Začala tedy aktivně hledat informace a porodní asistentku. Vzhledem k tomu, že se jí nepodařilo v Libereckém kraji najít vhodnou porodní asistentku, obrátila se na svou zdravotní pojišťovnu a Krajský úřad s žádostí o radu a pomoc.

Všeobecná zdravotní pojišťovna jí odpověděla, že legislativa nedovoluje hradit z veřejného zdravotního pojištění činnosti spojené s prováděním porodů v domácnostech.

Krajský úřad jí sdělil, že v celém kraji není registrována žádná soukromá porodní asistentka a také, že porodní asistentky mohou vést porod pouze ve vybaveném zdravotnickém zařízení.

Vzhledem k tomu, že žena neměla možnost porodu v domácím prostředí s porodní asistentkou, porodila nakonec v květnu 2011 doma sama, bez zdravotní péče. Nedostatečná právní úprava domácích porodů a neochota českých úřadů bránila její svobodné volně místa porodu. Proto se žena obrátila se stížností na Ústavní soud a zároveň i na Evropský soud pro lidská práva ve Štrasburku.

Štrasburský soud vyzývá k uznání domácích porodů

Evropský soud pro lidská práva se k podobné situaci vyjádřil ve věci Ternovszky proti Maďarsku (stížnost č. 67545/09, rozsudek ze dne 14. 12. 2010).

Soud zde dospěl k závěru, že volba okolností porodu tvoří součást práva na ochranu soukromého života. Stát nesmí odrazovat porodní asistentky od poskytování péče u porodů doma a měl by porody doma předvídatelně upravit.

Soud vycházel i z názoru Světové zdravotnické organizace, podle které je porod doma bezpečnou volbou, která má být respektována.

Podniknuté kroky:

červenec 2011 > Podali jsme stížnost k Ústavnímu soudu a také k Evropskému soudu pro lidská práva.

únor 2012 > Ústavní soud stížnost odmítl pro nevyčerpání opravných prostředků. Soudkyně zpravodajka však v odůvodnění naznačila, že právo ženy bylo porušeno, na což reagovalo 9 soudců odlišnými stanovisky.

září 2013 > Evropský soud pro lidská práva nařídil ústní jednání.

prosinec 2014 > Evropský soud pro lidská práva stížnost zamítnul.

červen 2015 > Evropský soud pro lidská právy vyhověl naší žádosti o postoupení stížnosti před Velký senát a nařídil na 2. prosince 2015 ústní jednání.

Tiskové zprávy k případu:

• březen 2012 > Ústavní soud vyzval stát k seriózní diskusi o domácích porodech
• srpen 2013 > České domácí porody míří ke Štrasburskému soudu
• prosinec 2014 > S domácími porody se obrátíme k velkému senátu Evropského soudu
• Předchozí tiskové zprávy Ligy lidských práv k otázkám přístupu žen k péči během porodu doma:
• leden 2012 > Soud rozhodl: Nemocnice musí ženám zajistit porodní asistentku i u porodu doma
• březen 2013 > Ústavní soud vyzval stát k seriózní diskusi o domácích porodech
• duben 2013 > Ministerstvo zdravotnictví nečekaně vyloučilo z diskuze o koncepci porodnictví zástupkyně rodiček a porodních asistentek
• prosinec 2013 > Reakce Ligy lidských práv na tiskovou zprávu Ministerstva zdravotnictví ke změnám v porodnictví

Ke stažení:

1. > Finální vyjádření Ligy lidských práv před jednáním Velkého senátu
2. > Vyjádření kanadské expertky na bezpečnost domácích porodů Patricii Jannsen.
3. > Amicus curiae k tomuto případu od organizací Royal College od Midwives, Weill Cornell Medical College, Ministerstva spravedlnosti Slovenské repoubliky, Chorvatské vlády, Unie porodních asistentek a veřejné ochránkyně práv Anny Šabatové.
4. > Nejnovější studie, podle které je pro vícerodičky s nízkým rizikem asistovaný porod doma nejbezpečnější variantou.
5. > Překlad stěžejní částí rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva, který naši stížnost v prosinci 2014 zamítnul najdete zde (za přeložení děkujeme Tereze Foukalové a Petře Ali Dolákové).
6. > Šest otázek, které Evropský soud pro lidská práva položil ČR v rámci ústního projednání tohoto případu v září 2013, naleznete zde.
7. > Rozhodnutí případu Ternovszky proti Maďarsku naleznete zde, v angličtině zde.

domácí porody | iROZHLAS – spolehlivé zprávy

Zdravotníci byli přivoláni k resuscitaci novorozeného dítěte. O jeho oživení se pokoušeli desítky minut. Lékařka ale musela nakonec konstatovat smrt.

Soud přiznal odškodné a nárok na omluvu matce a dítěti, které jihomoravská záchranná služba odvezla proti vůli jeho matky v roce 2010 po domácím porodu do nemocnice.

Středočeský kraj uložil první pokutu porodní asistentce za účast na domácím porodu. Dochází ke zbytečné kriminalizaci práce porodních asistentek, nebo je třeba na průběh domácích porodů dohlížet?

Jihomoravští policisté vyšetřují případ úmrtí novorozeného dítěte při porodu doma. Na místě zasahovaly tři výjezdové skupiny s lékařem včetně pediatrického specialisty. Rodička je ve vážném stavu.

Evropský soud pro lidská práva ve Štrasburku dnes začne znovu projednávat stížnost dvou českých žen. Těm vadí, že jim stát znemožnil porodit doma. Případ Šárky Dubské a Alexandry Krejzové soud rozhodl už loni. Nedal jim zcela za pravdu a stěžovatelky se odvolaly. Proto teď jejich stížnost posoudí velký senát soudu.

Vrchní soud v Olomouci chyboval, když odebral brněnskému soudci případ ženy, kterou záchranáři po domácím porodu odvezli do nemocnice. Rozhodl o tom Ústavní soud. Žena za odvoz do nemocnice žádala omluvu a odškodnění. Krajský soud v Brně jí vyhověl. Vrchní soud mu ale po odvolání případ odebral.

Zákaz poskytování zdravotní péče porodními asistentkami při domácích porodech v Česku neporušuje práva rodiček. Rozhodl o tom Evropský soud pro lidská práva ve Štrasburku. Ten projednával stížnosti dvou Češek na to, že české právo neumožňuje při domácích porodech zdravotní péči zajišťovanou porodními asistentkami.

Porodnictví v Česku prochází velkými změnami. Ministerstvo zdravotnictví letos povolilo, že na porod nemusí dohlížet lékař, ale třeba jen asistentka, kterou si žena sama vybere.

Zastánci domácích porodů by ale rádi ještě větší svobodu. Po resortu chtějí, aby povolil rodit i v domácích podmínkách. Porodníci to odmítají jako velké riziko.

Přesvědčit je mají nové argumenty, které zazní na mezinárodní konferenci k domácím porodům. Tu dnes a zítra hostí Praha.

Šárka Dubská z krkonošské Jilemnice chtěla rodit doma a marně žádala úřady o porodní asistentku. Nakonec tak dvakrát rodila bez ní – doma v obývacím pokoji, jen s manželem. Dopadlo to dobře, ale na český stát si i přesto stěžovala u Evropského soudu ve Štrasburku. Na jeho rozhodnutí stále netrpělivě čeká.

Právo českých žen přivést na svět potomka doma začne dnes projednávat Evropský soud pro lidská práva ve Štrasburku. S žalobou se na něj obrátily dvě matky, které se rozhodly nerodit jako ostatní v nemocnici. Nezákonnost domácích porodů podle nich porušuje jejich právo na respektování soukromého a rodinného života.

Soudy, které rozhodly o vině porodní asistentky Ivany Königsmarkové, porušily její právo na spravedlivý proces. Vyplývá to z dnešního nálezu Ústavního soudu. Prezidentka Unie porodních asistentek přede dvěma lety údajně chybovala při vedení domácího porodu a dítě později zemřelo. Dostala za to podmíněný trest, Ústavní soud ale všechny odsuzující rozsudky zrušil a kauzu vrátil na začátek.

Ministerstvo zdravotnictví nepočítá s povolením domácích porodů. Podle návrhu, který pro ministerstvo vypracovala pracovní skupina pro porodnictví, by ženy mohly rodit bez lékaře a za pomoci porodních asistentek – ale výhradně v nemocnici.

V Brně pokračuje program Světového týdne respektu k porodu. Začal v pondělí a potrvá do soboty. Letos má podtitul „Rodíme: nerušit!“ a cílem je upozornit na to, jak moc je pro rodičku důležitá psychická pohoda a klid.

Zdravotnická záchranná služba Jihomoravského kraje se musí omluvit a zaplatit odškodné 100 tisíc korun ženě z Brna za to, že ji v roce 2010 lékař za asistence policie přinutil po neplánovaném domácím porodu odjet do porodnice.

Při českých nemocnicích by měly začít fungovat porodní domy. Tam by se prostředí alespoň zčásti přiblížilo tomu domácímu. Zdravotničtí odborníci se o tom dnes opět budou dohadovat s porodními asistentkami.

Volbě rodit doma nebo v nemocnici by se mohly mnohé maminky v budoucnosti vyhnout. Přivést na svět dítě by totiž mohly v porodním domě, tedy v pohodlně zařízeném prostředí s porodní asistentkou po boku a nachystaným lékařem v případě komplikací.

České ženy, které nechtějí rodit v nemocnici a volily by jinak porod v domácím prostředí, by měly mít možnost rodit v porodních domech. Shodli se na tom členové komise, kterou sestavilo ministerstvo zdravotnictví i kvůli problematice domácích porodů a postavení porodních asistentek.

V Maďarsku se kolem porodů v domácím prostředí vedly donedávna ostré veřejné diskuze. Vláda sice schválila nařízení, které domácí porody umožňuje, ale podmínky jsou velmi přísné.

Spory mezi lékaři a porodními asistentkami se dnes znovu pokusí vyřešit komise svolaná ministrem zdravotnictví Leošem Hegerem z TOP 09. Porodní asistentky totiž nedostávají registraci k samostatné práci mimo porodnice. Pokud tedy pomáhají ženám rodit doma, hrozí jim pokuta milion korun.

Milionová pokuta hrozí už několik měsíců porodním asistentkám, které by chtěly pomáhat u domácího porodu. Přitom domácí porody zákon nezakazuje.

Ženy, které se z nějakého důvodu rozhodnou rodit doma, tak musejí rodit bez jakéhokoli zdravotního dozoru.

Několik matek se proto snaží soudní cestou o změnu a čeká, jak se k úpravě živnosti porodních asistentek postaví ministerstvo zdravotnictví. To zatím nepředložilo žádný návrh.

Vědecká rada České lékařské komory dnes na jednání v pražském Ústavu pro péči o matku a dítě důrazně varovala před domácími porody. Proti plánu ministerstva posílit pravomoci porodním asistentkám ale zatím odborníci nic nenamítají. Podrobněji se k tématu vrátí na svém příštím zasedání.

Porodnice v Česku stále většinou připomínají víc nemocnice než místo, které by bylo pro matku i novorozence přirozené a příjemné. Jihlavská porodnice se od toho týdne pyšní unikátními porodními sály, které nejenže navozují domácí atmosféru, ale nastávající maminky si v nich i samy řídí porod.

Informace o rozhodnutí pražského Městského soudu, která byla zveřejněna dnes odpoledne, znovu připomněla spory, které se v Česku dlouhodobě vedou kolem domácích porodů. V rozsudku, který padl minulý týden, stojí, že příslušná nemocnice by měla být připravena zajistit odbornou asistentku ženám, které chtějí rodit v domácím prostředí. Sami porodníci ale mají k rozhodnutí soudu výhrady.

Zákaz asistentek u domácího porodu? V pořádku, rozhodl soud ve Štrasburku

„Evropský soud pro lidská práva většinovým hlasováním rozhodl, že nedošlo k porušení článku 8 (právo na respektování soukromého a rodinného života) Evropské úmluvy o lidských právech,“ stojí v tiskovém prohlášení Evropského soudu pro lidská práva, který sídlí ve Štrasburku.

„Stěžovatelky mohly předvídat, že asistence lékařského odborníka při domácím porodu nebyla zákonem povolena,“ dodal soud. Jeho tisková zpráva také uvádí, že v otázce, zda povolit, či zakázat domácí porody, neexistuje na evropské úrovni shoda. „Věc vyžadovala, aby národní orgány posoudily odborné a vědecké údaje týkající se možného rizika při porodech v porodnicích a doma,“ uvedl soud.

O své zkušenosti se podělte v diskuzi na eMimino.cz.

Ze zprávy lze zároveň vyčíst, že ne vše je v pořádku. Podle soudu „zkušenosti stěžovatelek dokládaly, že respektování přání rodiček nebylo vždy zaručeno“ a současná situace v ČR zvyšuje riziko poškození zdraví dítěte či matky.

„Situace v ČR, kde zdravotní personál péči budoucím matkám při domácích porodech poskytovat nemůže a kde neexistuje dostupná speciální rychlá lékařská pomoc, ve skutečnosti rizika týkající se života a zdraví rodičky a novorozence zvyšuje,“ uvádí tisková zpráva (její celé znění najdete zde).

Legislativa je v pořádku, míní ministerstvo

Rozhodnutí se týká stížnosti Šárky Dubské a Alexandry Krejzové. Obě rodily doma. Bez porodní asistentky, protože žádná v ČR nyní nemá potřebná povolení od úřadů, aby mohly vést domácí porod. Mohou poskytovat jen poporodní či předporodní péči. Podle Krejzové i Dubské tím stát upírá matkám při domácím porodu odbornou péči.

Štrasburský soud loni v září nařídil u stížnosti Dubské a Krejzové jejich ústní projednání. To přitom ve Štrasburku není běžné (více čtěte zde).  

„Nesouhlasím s rozhodnutím Evropského soudu. Myslím si, že jde o porušení lidských práv. Český stát aktivně brání porodním asistentkám, aby vykonávaly svoji činnost mimo porodnická zařízení. Věřím tomu, že ženy mějí právo zvolit si místo porodu,“ řekla iDNES.cz 29letá Šárka Dubská.

„Rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva bereme na vědomí. Obsah rozsudku, který ještě nenabyl právní moci, budeme nejprve analyzovat. Až se s ním detailně seznámíme, můžeme případně poskytnout nějaké bližší komentáře.

Nicméně sdělujeme, že se současnou právní úpravou jsme spokojeni a při poskytování zdravotních služeb trváme na tom, že je třeba zajistit maximální bezpečnost matky i novorozence,“ uvedla mluvčí Ministerstva zdravotnictví Štěpánka Čechová.

Vyšel květnový Bulletin

Květnový Bulletin si můžete stáhnoutzde. 

Květnové vydání Bulletinu lidských práv zahajujeme již tradiční zprávou Veroniky Bílkové a Kateřiny Šimáčkové, zástupkyň ČR v Benátské komisi. Největší pozornosti se v rámci nedávného jednání dostalo stanovisku k maďarskému správnímu soudnictví a zprávě k tzv. ombudsmanským principům. Dále se Benátská komise věnovala také revizi lucemburské ústavy.

Vedoucí sekce Mezinárodní politika, byznys a lidská práva Nela Černotová potěší příznivce Latinské Ameriky, míru a tranzitivní spravedlnosti. I na základě vlastní zkušenosti přináší příspěvek o mírovém procesu v Kolumbii a roli nově ustaveného soudu, který se nazývá Zvláštní jurisdikce pro mír.

V sekci Mezinárodní trestní spravedlnost přibližuje Zuzana Malá, co je to „univerzální jurisdikce” a v jaké míře je tento koncept, jenž umožňuje soudit pachatele vnitrostátně v cizí zemi, využíván.

Karolina Michková z evropské sekce se věnuje rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva, které se týká pozitivních závazků státu ohledně práva na život. Soud se konkrétně vyjádřil k otázce ochrany pacientů při dobrovolném pobytu v psychiatrické léčebně.

• V sekci Mezinárodní politika, byznys a lidská práva se Dominika Beňková zaměřuje na hojně diskutovanou a kontroverzní reformu trestního práva v Bruneji, která v této asijské zemi zavádí nelidské tresty.
• Zdeněk Nevřivý z české sekce diskutuje citlivé téma domácích porodů a nuceného převozu do nemocnice na případu, o kterém nedávno rozhodoval Ústavní soud.
• Obsah čísla
•  Téma 

• Maďarské správní soudnictví, lucemburská ústava a ombudsmanské principy – březnové zasedání Benátské komise

• Kolumbijský mírový proces: role Zvláštní jurisdikce pro mír

1) Mezinárodní trestní spravedlnost

• „Univerzální jurisdikce“ jako prostředek získání spravedlnosti pro oběti závažných zločinů
• Radovan Karadžić odsúdený na doživotie

2) Evropský systém ochrany lidských práv

• ESLP řešil povinnost státu chránit pacienty při dobrovolném pobytu v psychiatrické léčebně
• Práva trans lidí pohledem judikatury Evropského soudu pro lidská práva

3) Mezinárodní politika, byznys a lidská práva

• Brunej: trest smrti kameňovaním za homosexuálny styk či neveru?
• Rozhodnutí Mezinárodního soudního dvora OSN ve věci oddělení souostroví Čagos od Maurícia: důsledky chybné dekolonizace nejen pro Velkou Británii
• Lidskoprávní aktivisté jsou ohroženi více než kdy předtím
• Spor o Kašmír mezi Indií a Pákistánem pokračuje

4) Česká republika a lidská práva 

• Domácí porod a nucený převoz do nemocnice 
• Je doznání odsouzeného k trestnému činu nutné pro podmíněné propuštění z výkonu trestu odnětí svobody?
• Registrovat se, nebo vzít?

+ Monitoring lidskoprávních publikací: Přehled aktuálních článků o lidských právech

Otcové v době koronaviru. Nesmí k porodu a někde ani za novorozenětem

Přítomnost třetí osoby u porodů je zakázaná až na zcela výjimečné případy. (Ilustrační snímek)

Před dvěma týdny zakázala vláda přítomnost otce u porodu a návštěvy ve zdravotnických zařízeních. Jednotlivé porodnice si ale přísná opatření vykládají po svém.

Zákaz přítomnosti otce u porodu či to, že tatínci nesmí novorozeně v porodnici ani navštívit, trápí nastávající maminky po celém Česku. Přísná opatření ale pochopila každá nemocnice po svém. Zatímco v některých porodnicích tak otcové poprvé vidí svoje dítě až po několika dnech, v jiných mohou partnerku navštívit krátce po porodu.

Pražská porodnice U Apolináře je jednou z těch, kde jsou opatření striktnější. „Plně respektujeme rozhodnutí Ministerstva zdravotnictví, které se týká zákazu přítomnosti otce u porodu a návštěv ve zdravotnických zařízeních,“ uvedla mluvčí Marie Heřmánková. Rodičky tak mohou s tatínky komunikovat pouze prostřednictvím mobilních telefonů.

Proto zpřístupnila porodnice jinak omezenou wifi síť, aby mohly ženy se svými blízkými komunikovat bez omezení. „Maminkám s komunikací aktivně pomáhají porodní asistentky. Pokud některá rodička mobil nemá, asistentka jí půjčí svůj vlastní služební telefon,“ popsala Heřmánková.

Stejná opatření přijala i největší česká porodnice v Brně. „Z rozhodnutí Ministerstva zdravotnictví otec nemůže ani k porodu, ani následně do prostor nemocnice. Musí tedy počkat venku, až půjde žena z porodnice, a pak ji vyzvednout,“ sdělil mluvčí Pavel Žára.

Přísné rozhodnutí ze strany vlády trápí spoustu nastávajících maminek. Jednou z nich je i Veronika Kubíková. S přítelem čekají první dítě. „Partner u porodu být chce. Ráda bych ho měla u sebe, abychom společně sdíleli první okamžiky, když se malý narodí. Na porod jsme se oba těšili, ale teď máme obavy,“ sdělila.

Podle ředitelky České asociace dul Vlasty Jiráskové je pro ženy porod snazší, když si přivedou doprovod. „Rodičky teď mají velký strach, nepřítomnost doprovodu vede navíc k oddělování matek od dětí,“ tvrdí.

Tato asociace je jednou z těch, které se rozhodly poslat vládě otevřený dopis. V něm požadovaly zrušení zákazu přítomnosti otce u porodu. „Odpověděli nám, že toto opatření je nezbytné kvůli bezpečnosti, den poté ale udělilo ministerstvo výjimku ženám, které mají nějaké znevýhodnění,“ uvedla Jirásková. Reakci vlády tak vidí alespoň jako částečnou výhru.

Zcela odlišný přístup než Praha nebo Brno ale zaujala k nově nastaveným opatřením ostravská nemocnice. „Vycházíme z toho, co potvrdil sám ministr. Přímo k porodu otec nesmí, ale po porodu není jeho kontakt s dítětem omezený. Tatínky do prostor porodnice pouštíme,“ vysvětlil přednosta porodnicko-gynekologické kliniky Ondřej Šimetka.

Budova porodnice stojí samostatně a má jen jeden vchod, nemocnice tak snadno zajišťuje veškerá bezpečnostní opatření. „U vchodu máme ochranku, následně tatínek vejde dovnitř, kde už jsou vyškolení lidé.

Vyplní dotazník, oni mu změří teplotu a vybaví ho ochrannými pomůckami. Pak může navštívit rodičku,“ popsal Šimetka.

Nemocnice je vybavena jednolůžkovými porodními pokoji, otec tak přijde do kontaktu skutečně jen s rodičkou a dítětem.

Na poporodní návštěvu mohou tatínci také do třinecké nemocnice. Za důkladného dodržování všech opatření tam s miminkem stráví přibližně hodinu.

Proti rozhodnutí vlády, které zakazuje přítomnost doprovodu u porodů, se minulý týden vymezila Liga pro lidská práva. Městský soud v Praze ale v pondělí odmítl návrh na jeho zrušení. Učinil tak proto, že napadené opatření ministerstvo anulovalo. Nahradilo jej však jiným a podobným, za jehož zrušení bojují představitelé Ligy pro lidská práva i nadále.