Pochutnáte si na ní jistě každý rok, ale o její historii toho moc nevíte, že? Vánočka však má mnohaletou historii. První zmínka o ní pochází ze 16. století. V minulosti ji lidé označovali jako hůsku nebo caltu a někde se v Čechách dodnes setkáváme s různými pojmenováními: pletenice, pletanka, štědrovice, štědrovečernice, štráfka, štrucla, žemle, ceplík.
Dříve vánočku mohli péct pouze cechovní řemeslníci – pekaři. Až od 18. století si ji lidé začali péct i doma. První kus z doma upečených vánoček měl vždycky dostat hospodář, aby byla hojná úroda obilí.
Co udělat pro zdar vánočky?
Zhotovit vánočku není jednoduché, proto se při přípravě udržovaly různé zvyky. Můžete je vyzkoušet.
– Hospodyně měla zadělávat těsto zásadně v bílé zástěře a šátku, neměla mluvit, při kynutí těsta měla vyskakovat do výšky.
– Dávným zvykem také bylo zapékání mince do těsta. Kdo ji při krájení vánočky našel, měl jistotu, že bude zdráv a bohatý po celý následující rok.
– Připálená nebo natržená vánočka věštila naopak nezdar.
Recept na 2 vánočky:
- 700 g polohrubé mouky
330 ml mléka
140 g másla
140 g cukru krupice
1 kostku droždí (42 g)
5 žloutků
80 g rozinek
1 lžičku z citrónové kůry
2 lžičky soli
100 g sekaných vlašských ořechů - 100 g sekaných mandlí
Vlažné mléko a droždí dejte do misky, přikryjte a počkejte asi 5 min., dokud nevzejde kvásek. Do mísy nasypte mouku, cukr, sůl, citrónovou kůru a promíchejte. Přilijte vlažné máslo, žloutky, kvásek a vypracujte hladké polotuhé těsto, přikryjte je a nechte půl hodiny kynout. Přimíchejte ořechy a předem namočené rozinky a nechte asi 10 minut odležet.
Vykynuté těsto rozdělte na dvě poloviny, abyste mohla upéct dvě vánočky. Z jedné části vyválejte 4 silnější válečky a 5 slabších válečků.
Nejsilnější 4 válečky spleťte, aby vznikla základna vánočky, a sice tak, že si je položíte vedle sebe, začnete splétat uprostřed přehozením dvou vnitřních válečků. Potom přidáte postranní válečky a budete splétat pravidelně až do konce pramenů. Konce přitiskněte k sobě. Druhou vánočku upletete obdobně.
- Poté vezměte další tři válečky a upleťte z nich klasický copánek, 2 nejtenčí prameny jednoduše smotejte.
Na vymazaný plech položte cop ze 4 dílů jako základnu, střed mírně promáčkněte hřbetem ruky, abyste dobře usadila další patro, položte na něj cop spletený ze 3 dílů, opět mírně promáčkněte jeho střed a nahoru přimáčkněte ozdobný cop svinutý ze dvou dílů. Jeho konce podložte pod vánočku, tedy až pod základnu.
Vánočku nechte v teple ještě půl hodiny kynout. Pak ji potřete rozšlehaným vejcem a posypte sekanými mandlemi. Pečte v mírně rozehřáté troubě při teplotě 160 – 180°C, a to po dobu asi 30 – 40 minut. Pak s pomocí špejle propíchněte střed vánočky a vyzkoušejte, jestli už je dopečená. Pokud se těsto nelepí na špejli, můžete vánočku vyndat z trouby a nechat vychladnout.
Vánočka | ReceptyOnLine.cz – kuchařka, recepty a inspirace
Uložit do Oblíbených Zapsat si poznámku
Vytisknout Odeslat emailem
K vánocům neodmyslitelně patří i vánočka. Ale jaká je její historie?
Vánočka má dlouhou historii a udržela se v oblibě až do dnešní doby. První zmínky o vánočce (není vyloučena ani starší historie) je ze 16. století – za jejich předchůdce lze pokládat například koláč pletený, jak uvádí pramen z doby panování Karla IV.
Za dlouhá léta prošla drobnými proměnami. V minulosti byla pojmenována jako húska nebo calta a někde se v Čechách dodnes setkáváme s nejrůznějšími pojmenováními – pletenice, pletanka, štědrovice, štědrovečernice, štricka, štrucla, žemle, ceplík.
Dříve vánočku mohli péct pouze cechovní řemeslníci – pekaři. Od 18. století si je začali lidé péct doma sami. První z doma upečených vánoček měl dostat hospodář, aby se mu urodilo hojně obilí. Velká vánočka se na závěr štědrovečerní večeře rozkrájela.
Někde z ní o Štědrém večeru dávali po krajíčku dobytku, aby byl zdravý a neškodily mu zlé síly.
Vánočka je známa jen u nás a v zemích, kde žijí čeští vystěhovalci. Uvádí se mezi jinými druhy pečiva, které směli péci vedle chleba. Zhotovovaly se ale pouze v době vánoční. Nejstarší zprávy se o nich zmiňují jako o vánočním daru vrchnosti, jako o dárku hrabatům a také radním. Šlechtici si je posílali vedle jiných darů.
Housky či calty dávali pekaři svým stálým zákazníkům. Funkci dárku plnili vánočky i na venkovských usedlostech, kde si je pekli sami, často z velkého množství mouky a přísad. Menší pletenici obdržel každý člen rodiny. První z upečených měl dostat hospodář, aby se mu urodilo hodně obilí, on ji také měl první nakrojit.
Větší, společná pletenice se kladla o Štědrém večeru na prostřený stůl. Buď se rozkrájela na závěr večeře, anebo se ponechala do druhého dne, případně do Nového roku. Někde z ní o Štědrém večeru dávali po krajíčku dobytku, aby byl zdravý a plodný a aby mu neškodily zlé síly. Dříve tuto úlohu plnil chléb „štědrý”, „ščedrak“, apod.
obvykle k tomu účelu speciálně zhotovený. Obsahoval celá zrna těch obilovin, které se v hospodářství pěstovaly. Případně se do něj zapékal i česnek, petržel nebo svěcená voda – symboly ochrany, zdraví a prosperity.
Ponechávání chleba či pletenice, případně i zbytků jídel ze štědrovečerní večeře na stole, bylo spjato s dávnou vírou, že o této noci se vracejí duše zemřelých a hodují.
Pletenice byla též dárkem pro čeleď, která v období vánoc končila a po několika dnech znovu nastupovala službu. Housku, koláč nebo buchtu (dříve chléb) dostávala od hospodyně jako „výslužku“ vedle jiné naturální odměny, anebo vedle peněz, které vyplácel hospodář. Dostával ji také obecní pastýř – „slouha“ a po krajíčku i koledníci.
Vánočky neměly vždy tvar pletené housky. Někde to bylo pečivo nepletené podlouhlého tvaru. Právě to se nejčastěji nazývalo celtami (z německého zelten), místy se tak děje dosud. Zhotovit pletenici nebylo totiž jednoduchou záležitostí, právě tak jako ji upéci a hlavně – dobře upéci.
Proto se kolem přípravy těsta a pečení udržovaly různé zvyky, které domněle zajišťovaly zdar. Hospodyně měla zadělávat v bílé zástěře a šátku, neměla mluvit, při kynutí měla vyskakovat do výše apod. Dávným zvykem bylo zapékání mince. Kdo ji při krájení našel, bude zdráv, bohatý, štědrý. Připálená nebo „trhlá“ vánočka věštila nezdar.
Každá hospodyně ovšem neuměla vánočku úplést. Pak si pomáhala tím, že těsto kladla do hliněné formy ve tvaru vánočky a v ní je pekla. Velikosti pletenic byly různé a samozřejmě i jejich kvalita a volba koření k ochucení. Některé zmínky v literatuře, vyobrazení a konečně i vánočky, které nesou „daráčci“ Ježíškovi, svědčí o tom, že to bylo pečivo i přes metr dlouhé.
Upéci velké vánočky si mohli dovolit jen ti, kteří měli dostatečně velkou pec, respektive velký otvor do ní, zvaný „čelusti“. Někde bývalo zvykem, že si hospodyně udělala vánočku doma a donesla ji k pekaři upéci zřídka přinášely ženy těsto, pekař vánočku zhotovil a upekl.
I dnes se vánočka stala nedílnou součástí vánoc a plete se ze sedmi pramenů (nejčastěji ze čtyř) anebo upletou celou vánočku najednou ze šesti pramenů.. Tradiční vánoční sladkostí v Německu je od 15. století štola.
Zhotovit vánočku nebylo a není jednoduché, a proto se při přípravě těsta, pletení a pečení vánočky udržovaly různé zvyky, které měly vánočce zajistit zdar.
Hospodyně měla zadělávat v bílé zástěře a šátku, neměla mluvit, při kynutí těsta měla vyskakovat vysoko do výšky. Dávným zvykem také bylo zapékání mince.
Kdo ji při krájení našel, měl jistotu, že bude zdráv a bohatý po celý následující rok. Připálená nebo natržená vánočka věštila nezdar.
Vánočka je dodnes nezbytnou a nepostradatelnou součástí vánočních svátků, ať pečená doma nebo koupená v obchodě. I dnes jsou zruční jedinci, kteří dovedou spodní pletenec zhotovit ze sedmi pramenů (nejčastěji se plete ze čtyř), anebo upletou celou vánočku najednou ze šesti pramenů.
Ingredience: 3 hrnky polohrubé mouky, 9 lžic cukru, 1/8 másla, 1 polévková lžíce droždí, 1/2 hrnku mléka, 1 žloutek, špetka soli, vanilinový cukr, citrónová kůra, muškátový oříšek, badyán, 3 lžíce rozinek, 3 lžíce mandlí, vajíčko na potření.
Postup: Do vlažného mléka rozdrobíme droždí, přisypeme 1 lžíci cukru, zaprášíme hladkou moukou a necháme v teple vykynout.
Do mísy nasypeme mouku, 8 lžic cukru, vanilkový cukr, špetku soli, citrónovou kůru, nastrouhaný muškátový oříšek, žloutek, nastrouhaný badyán, přilijeme vykynutý kvásek a prohněteme. Nakonec přidáme vychladlé rozehřáté máslo a vše zpracujeme.
Když se těsto nelepí ke stěnám mísy, přisypeme omyté rozinky, oloupané krájené mandle a těsto ještě prohněteme. Utvoříme v míse hladký bochánek, poprášíme jej moukou a necháme přikrytý kynout na teplém místě (při větším množství těsta i přes noc).
Vykynuté těsto rozdělíme na vále na 9 dílů a upleteme vánočku. První vrstvu pleteme ze čtyř pramenů, druhou ze tří a třetí vrstvu ze dvou pramenů. Pergamenový papír potřený tukem položíme na plech a na něj postupně vrstvíme prameny vánočky.
Chvíli necháme na plechu dokynout. Před vložením do trouby ještě potřeme rozšlehaným vajíčkem a posypeme nasekanými mandlemi. Nakonec vánočku propíchneme u obou krajů i uprostřed špejlemi, aby se vrstvy těsta při pečení nezbortily.
Pečeme zvolna asi 45 minut.
- Největší vánočka byla upečena v Krásné Lípě už v roce 1867 a vážila 400 kg.
- Nejdelší česká vánočka byla upečena pracovnicí Pekařství Adélka z Pelhřimova v prosinci 1998 a byla dlouhá 450 cm a vážila přes 500 kg.
- Autor: Jaroslav Vašák
- Uložit do Oblíbených Zapsat si poznámku
Historie vánočky
VÁNOČKA
Vánočka nemívala vždy tvar pletené housky, jak ji známe dnes. Zpočátku to bývalo pečivo nepletené, podlouhlého tvaru, tak zvaná calta. Calta byla známa již ve 14. století a její původní vzhled se s postupem času měnil na vrkoče, pletence, štědrovky – tedy na dnešní podobu vánočky.
- Pletence mají připomínat malého Ježíška zabaleného v peřince.
- Používaly se také názvy pletenice, pletanka, štědrovice, štědrovečernice, štricka, štrucla, žemle nebo ceplík.
- Dříve vánočku mohli péct pouze cechovní řemeslníci – pekaři .
V Praze Pekařský cech zastával odjakživa významné postavení. Pekaři, hrdí na svou práci, každý rok o Štědrém dnu dopoledne šli s vánočními dárky na Pražský hrad. Šest bíle oděných pekařských tovaryšů neslo na ohoblovaném prkně nejvyššímu purkrabímu dlouhou vánočku s hrozinkami a mandlemi.
Pražané čekali na průvod představitelů pekařského cechu již před Karlovým mostem. Někdy se sešlo takové množství lidí, že pekaře musela obklopit městská stráž, aby vánočku donesli na Pražský hrad bez úhony. Zlomit vánoční pochoutku nebo ji upustit by bylo pohromou pro celý pražský pekařský cech.
Od 18. století si je začali lidé péct doma sami.
Vánočky se připravovaly se podle nejrůznějších receptů. Receptury se předávaly z pokolení na pokolení a mohly se i lišit. Každý člen rodiny musel dostat svou vánočku. Pro rodinné příslušníky je hospodyně pekla z bílé mouky, s rozinkami a mandlemi, a kořenila je anýzem nebo fenyklem. Na čeládku čekala vánočka z obyčejného kynutého těsta.
První z upečených vánoček dostával hospodář, aby se mu urodilo hojně obilí, on ji také směl jako první nakrojit. Větší společná vánočka zdobená mandlemi a hrozinkami se kladla o Štědrém dnu na prostřený stůl. Někde z ní o Štědrém dnu dávali po krajíčku dobytku, aby byl zdravý a aby mu neškodily zlé síly.
O Vánocích nedostávali vánočku jen lidé a dobytek.Na Šumavě ji hospodář házel o Štědrém večeru do studny, aby bylo po celý rok dost vody. Kousek vánočky musel dostat také oheň.
Nepovedená, připálená nebo natržená vánočka věštila nezdar, proto se při přípravě těsta, pletení a pečení vánočky udržovaly různé zvyky a pověry, které měly vánočce zajistit zdar.
Hospodyně musela zadělávat těsto v bílé zástěře a šátku, nesměla mluvit, při kynutí těsta vyskakovat vysoko do výšky- aby těsto dobře nakynulo a pletla se ze šesti pramenů najednou – aby se při pečení nesesunula.
Dávným zvykem bylo také zapékání mince.Kdo ji při krájení našel, měl jistotu, že bude zdráv a bohatý po celý následující rok.
První z upečených vánoček dostával hospodář, aby se mu urodilo hojně obilí, on ji také měl jako první nakrojit. Větší společná vánočka zdobená mandlemi a hrozinkami se kladla o Štědrém dnu na prostřený stůl. Někde z ní o Štědrém dnu dávali po krajíčku dobytku, aby byl zdravý a aby mu neškodily zlé síly.
Po večeři se nedojedená vánočka nechávala na stole, neboť se věřilo, že o této noci se vracejí duše zemřelých a hodují. Vánočka byla též dárkem pro čeleď, dostával ji také obecní pastýř a po krajíčku koledníci.
Ten, kdo chtěl, aby ho měli po celý rok rádi, snědl plátek vánočky namazaný medem.
Jak se plete vánočka – COOP Club
Na vánočním stole by rozhodně neměla chybět voňavá vánočka zdobená mandlemi či rozinkami. Přečtěte si, jak na ní připravit těsto, jak ji správně uplést a také něco o tom, že vánočky se dříve dávaly jako dárek a že se dovnitř zapékaly mince – pro štěstí a zdraví toho, kdo je objevil.
Vánočky nemívaly vždy tvar pletené housky, jak je známe dnes. Zpočátku to bývalo pečivo nepletené, podlouhlého tvaru, tak zvaná calta. Calta byla známa již ve 14.
století a její původní vzhled se s postupem času měnil na vrkoče, pletence, štědrovky – tedy na dnešní podobu vánočky. Pletence mají připomínat betlémské dítě zabalené v peřince.
Calty pekli caletníci, v Praze je po nich pojmenovaná Celetná ulice.
Také velikosti pletenic byly různé. Někde se pekly i metrové. Samozřejmě i kvalita a volba koření k ochucení se částečně lišily. Někdo dokázal zhotovit spodní pletenec i ze sedmi či devíti pramenů těsta (nejčastěji ze čtyř), někdo upletl celou vánočku najednou ze šesti pramenů.
Protože zhotovit pletenici nebylo vůbec jednoduché, udržovaly se kolem přípravy těsta a pečení různé zvyky, které měly zajistit zdar díla. Tak např. hospodyně měla zadělávat v bílé zástěře a šátku, neměla mluvit a při kynutí těsta měla vyskakovat do výšky.
Dávným zvykem bývalo zapékání mince do vánočky. Kdo peníz při krájení našel, měl na další rok zajištěno zdraví a bohatství. Připálená nebo “trhlá” vánočka naopak věštila nezdar. Ten, kdo chtěl, aby ho měli po celý rok rádi, snědl plátek vánočky namazaný medem.
Vánočka jako dar
Nejstarší zprávy o vánočkách vypovídají, že bývaly oblíbeným vánočním darem pro vrchnost, hrabata a radní. O Vánocích je také dávali pekaři svým stálým zákazníkům.
Oblíbeným dárkem bývaly i ve venkovských usedlostech. Menší pletenici obdržel každý člen rodiny a s ní si mohl nakládat dle svého uvážení.
První z upečených vánoček dostával hospodář, aby se mu urodilo hojně obilí, on ji také měl jako první nakrojit.
Větší společná vánočka zdobená mandlemi a rozinkami se kladla o Štědrém dnu na prostřený stůl. Někde z ní o Štědrém dnu dávali po krajíčku dobytku, aby byl zdravý a aby mu neškodily zlé síly.
Po večeři se nedojedená vánočka nechávala na stole (stejně tak štědrovečerní chléb), neboť se věřilo, že o této noci se vracejí duše zemřelých a hodují.
Vánočka byla též dárkem pro čeleď, dostával ji také obecní pastýř a po krajíčku koledníci.
Jak uplést správně vánočku?
Vykynuté těsto rozdělíme na osm stejných dílů, z nichž vyválíme stejně silné prameny. Spodek upleteme ze čtyř pramenů. Pleteme vždy od středu.
Upletený cop přendáme opatrně na pomaštěný plech. Hřbetem ruky s nataženými prsty uděláme uprostřed copu rýhu, do které posadíme cop upletený z dalších tří pramenů.
Poslední díl rozkrojíme, vyválíme dva prameny, ty stočíme a nedopletené konce přehodíme a podsuneme pod vánočku.
Jednodušší vánočku pleteme tak, že těsto rozdělíme na šest stejných dílů, z kterých upleteme dva copy po třech pramenech. Spodní promáčkneme, vrchní zformujeme více do výšky.
Vánočky děláme spíše užší a vyšší, protože kynutím a pečením se rozbíhají do šířky. Na středně velký plech upleteme nejlépe vánočku ze 3/4 kg mouky.
Další naše vánočkové tipy:
- Aby se nám vánočka od spodu nepálila, dáváme pod ní na plech pomaštěný (dnes už pečicí) papír.
- Povrch vánočky při pečení chráníme také mastným nebo mokrým papírem.
- Čím je vánočka těžší a sladší, tím ji musíme volněji a opatrněji péci. Sladká vánočka se snadno pálí.
- Vánočka, která nebyla dost dobře vykynutá a kterou prudce zapečeme, se natrhne, jak z ní unikají nahromaděné plyny.
- Vánočka se rovněž natrhne, když ji prudce pečeme odspodu.
- Vánočku z dávky 3/4 kg mouky pečeme 3/4 až hodinu. Po prvním desetiminutovém zapečení, když povrch dostane barvu, plamen zmírníme a vánočku zvolna stejnoměrně propékáme.
Kynuté těsto na vánočku:
- Úsporné: 500 g mouky, 60 g cukru, 50 g tuku, 1 žloutek, 20 g droždí, 5 g soli, asi 1/4 l mléka, citronová kůra, vanilka
- Jemné: 500 g mouky, 120 g cukru, 120 g tuku, 3 až 4 žloutky, 30 g droždí, 50 g soli, asi 1/4 l mléka, citronová kůra, vanilka, 30 g hrozinek, 30 g mandlí, citronát
- Dobré: 500 g mouky, 100 g cukru, 100 g tuku, 2 žloutky, 25 g droždí, 5 g soli, asi 1/4 l mléka, citronová kůra, 10 g rozinek, 30 g mandlí
Náš tip: Babiččina mandlová vánočka
Recept na naši oblíbenou vánočku vám přinášíme ZDE
Vánočka
První zmínky o ní jsou z 16. století, tehdy ale byla její příprava výsadou pekařského cechu. Doma si lidé vánočku začali péct až v 18. století a nesměla chybět na žádném štědrovečerním stole. Svým tvarem připomíná Ježíška v povijánku a byla vnímána jako symbol nového života. Věřilo se také, že její křížové pletení ochrání lidi u stolu před zlými silami.
A symboliku v sobě ukrývají i jednotlivé prameny. Spodní nejsilnější prameny představují zemi, slunce a vodu. Prostřední symbolizují rozum, vůli a cit. A horní dva zobrazují vědění a lásku. Aby se vánočka povedla, dodržovaly kuchařky při její přípravě určitá pravidla. Těsto zadělávaly v bílé zástěře a v bílém šátku a nepromluvily u toho ani slůvko.
Při kynutí těsta poskakovaly do výšky, aby pěkně vyběhlo. A také při pečení musely dávat bedlivý pozor, protože vánočka prasklá nebo připálená věstila nezdar a smůlu. S tímto naším receptem poskakovat do výšky nemusíte, těsto kyne bezvadně. Můžete ale do vánočky zapéct minci.
Podle tradice šťastlivec, který ji při krájení najde, bude mít po celý příští rok zaručeno zdraví, štěstí a bohatství.
Do skleničky nalijeme 50 ml vlažného mléka, přidáme trochu cukru, rozdrobíme droždí a rozmícháme. Na teplém místě necháme cca 10 minut vzejít kvásek.
Ve velké míse kuchyňského robotu smícháme bezlepkovou směs pro přípravu kynutého těsta DONUTS & CROISSANTS, máslo, žloutky, sůl, citronovou kůru, zbytek mléka a cukru a kvásek. Pomocí hnětacích háků necháme zpracovávat 5 minut. Nakonec můžeme vmíchat rozinky nebo kandované ovoce. Vzniklé těsto zakryjeme potravinářskou fólií, aby neoschlo, a necháme na teplém místě kynout cca 45 minut.
Vykynuté těsto vyklopíme na lehce pomoučněný vál a několikrát ho přeložíme – těsto ohneme od kraje ke středu, otočíme o 90 stupňů, znovu přeložíme od okraje ke středu, otočíme o 90 stupňů. Tento postup několikrát opakujeme, těsto se zpevní a vyhladí.
Plech vyložíme pečicím papírem a těsto si rozdělíme na 5 dílů – tři větší na spodní patro vánočky, 2 menší na vrchní patro. Každý kousek zpracujeme překládáním stejným způsobem jako u těsta a poté z nich vyválíme ne příliš tenké prameny.
Ze tří větších pramenů upleteme klasický cop, příliš ho neutahujeme a konce můžeme lehce potřít vodou, aby se k sobě pěkně přilepily, a cop přeneseme na plech.
Zbylé dva prameny zamotáme do spirály, můžeme také potřít vodou, aby spirála lépe držela, a položíme ji na spodní patro.
Takto připravenou vánočku postříkáme vodou z rozprašovače a plech zakryjeme potravinářskou fólií tak, aby se vánočky nedotýkala. Necháme na teplém místě kynout cca 40 minut. Mezitím si vyhřejeme troubu na 230 °C a na její dno dáme starý hluboký plech na pečení.
Vykynutou vánočku potřeme směsí rozšlehaného vejce s mlékem, posypeme mandlemi a vložíme do trouby. Na plech umístěný na dně trouby nalijeme cca 0,5 l vroucí vody. Troubu rychle zavřeme, aby neunikla pára, která se tam díky vroucí vodě vytvoří.
Pečeme cca 10 minut, dokud vánočka nezačne hnědnout. Poté troubu otevřeme a páru vyvětráme, vyndáme spodní plech a teplotu stáhneme na 160 °C. Můžeme ji ještě jednou potřít směsí vejce s mlékem a dopékáme cca 30 minut.
Upečenou vánočku necháme vychladnout na mřížce.
Vánočka se šafránem a ořechy
Vánoce si ani my, natož naše babičky neumíme představit bez vánočky – staročesky „štědrovnice“. Toto pečivo má svůj původ v pohanství. Pohané pekli na počest svých bohů rozmanité koláče v podobě pletenců (dnešních vánoček), slunečních kotoučů, měsíčních srpků a hvězd.
První zmínka o ní pochází ze 16. století – za ta dlouhá léta prošla drobnými proměnami. V minulosti se jí říkalo například „húska“, „calta“, „pletenice“, „štědrovice“, „štědrovečernice“, „štricka“, nebo „ceplík“. Dříve vánočku mohli péci pouze cechovní řemeslníci – caletníci. Teprve od 18. století si je začali lidé péci doma sami.
Její původní vzhled se s postupem času měnil na vrkoče a pletence, připomínající betlémské dítě zabalené v peřince. Velikost pletenic byla různá – od malých až po metrové. Kvalita a volba koření k ochucení se částečně lišily. Protože zhotovit pletenici nebylo jednoduché, udržovaly se kolem přípravy těsta a pečení různé praktiky, které měly zajistit zdar díla.
Hospodyně měla zadělávat těsto v bílé zástěře a šátku, neměla mluvit a při kynutí těsta měla vyskakovat do výšky. Dávným zvykem bývalo zapékání mince do vánočky. Kdo peníz při krájení našel, měl na další rok zajištěno zdraví a bohatství. Naopak – připálená nebo „trhlá“ vánočka věštila nezdar.
- Ingredience:1/2 kg celozrnné pšeničné mouky1/4 l mléka4 dkg droždí5 dkg cukru7 dkg máslašpetka šafránových blizen1 špetka soli2 vejce
- 5 dkg ořechů, na potření máslo a med
Postup:Mouku nasypeme do mísy, uprostřed uděláme jamku a do ní rozdrobíme droždí. Přidáme2 lžíce vlažného mléka, lžičku cukru a z okrajů jamky přihrneme mouku. Přikryjeme
a necháme vzejít kvásek. Rozehřejeme mléko s máslem, přimícháme šafrán.
Vzešlý kvásek zamícháme do mouky. Přilijeme vlažné šafránové mléko, přidáme zbývající cukr,sůl a vejce, zpracujeme hladké těsto a necháme kynout. Ořechy nasekáme a zapracujeme do vykynutého těsta. Rozdělíme na 9 dílů. Z každého dílu vyválíme 50 cm dlouhý pramen.
Upleteme vánočku: první vrstvu ze 4 pramenů, druhou ze 3 a poslední ze 2 těstových pramenů. Konce pramenů k sobě přitiskneme. Vánočku přeneseme na plech a necháme ještě asi 1 hodinu kynout. Potřeme máslem a dáme péct. Upečenou vánočku horkou potřeme máslem, v němž jsme rozpustili med.