Transkutánní elektrická nervová stimulace (tens) – co je to a na co ji použít?

  • TENS je zkratka pro Transkutánní Elektrickou Nervovou Stimulaci, metodu pro tišení bolestí, která využívá slabé elektrické proudy přenášené přes kůži do tkání.
  • TENS doporučují kliniky léčby bolesti i oddělení fyzioterapie po celém světě.
  • TENS nejen potlačuje bolest, ale i pomáhá snížit vaši potřebu analgetik.
  • TENS zjednodušeně řečeno stimuluje přírodní obranné mechanismy vašeho vlastního těla proti bolesti a únavě.

Transkutánní elektrická nervová stimulace (TENS) – co je to a na co ji použít?

Přístroje TENS   byly donedávna známé zejména jako malá zařízení na baterie, která jsou připojena k elektrodám ve formě lepících polštářků přichycených na kůži, případně zabudovaných v různých bandážích.

U novějších přístrojů je TENS/EMS elektronika integrována i do složitějších systémů a stále větší popularitu získávají nejnovější bezdrátové Bluetooth modely ovládané pohodlně prostřednictvím aplikací pro chytré telefony.

Transkutánní elektrická nervová stimulace (TENS) – co je to a na co ji použít?

  1. Když je zařízení zapnuto, do postižené oblasti jsou přes elektrody vysílány slabé elektrické impulsy, které většinou lze cítit jako mírné brnění.
  2. Tyto elektrické impulsy mohou redukovat bolestivé signály mířící do míchy a mozku, což může pomáhat k tlumení bolestí a k uvolnění svalů.
  3. Určité frekvence rovněž mohou stimulovat produkci endorfinů, což jsou přírodní protibolestivé (analgetické) látky.

Transkutánní elektrická nervová stimulace (TENS) – co je to a na co ji použít?

K ČEMU TENS POUŽÍVAT

TENS může pomoci tlumit bolesti a svalové spasmy způsobené řadou příčin, např.

  • artritis
  • menstruační bolesti
  • bolesti kolene
  • bolesti krční páteře
  • bolesti hrudní páteře
  • bolesti v bedrech nebo záněrt sedacího nervu (ischias)
  • sportovní poranění

Někdy jsou TENS přístroje používány i ke zmírnění bolestí během porodu.

Transkutánní elektrická nervová stimulace (TENS) – co je to a na co ji použít?

  • JAK TENS FUNGUJE
  • TENS neléčí příčiny bolestí, má krátkodobý účinek a používá se proto opakovaně v určitých intervalech.
  • Každopádně je to metoda obecně velmi bezpečná a mnoho lidí ji používá namísto (nebo jako doplněk) obvyklé konzumace analgetik majících řadu nežádoucích účinků.

Transkutánní elektrická nervová stimulace (TENS) – co je to a na co ji použít?

  1. Jak používat TENS
  2. Následující informace představují obecný návod, jak používat přístroje TENS.
  3. Měli byste ovšem vždy dodržovat specifické pokyny výrobce.
  4. Přístroje TENS jsou malé a lehké, takže je můžete používat během práce nebo na cestách.
  5. Můžete jej dát do kapsy, připnout na opasek nebo je držet v ruce.
  6. Můžete používat TENS po celý den tak dlouho, jak chcete, ačkoli by se neměl používat během řízení vozidla, obsluhy strojů nebo ve vaně či při sprchování.
  7. Umístění elektrod
  8. Před přiložením elektrodových podložek k pokožce se ujistěte, že je přístroj vypnutý.
  9. Umístěte podložky po obou stranách bolestivé oblasti, nejméně 2,5 cm od sebe.
  10. NIKDY NEUMÍSŤUJTE elektrody na:
  • přední nebo boční strany krku
  • spánky
  • vaše ústa nebo oči
  • hrudník a horní části zad ve stejnou dobu
  • podrážděnou, infikovanou pokožku a otevřené rány
  • křečové žíly
  • akutní traumata a zlomeniny
  • Zapnutí a nastavení intenzity
  • Pokud jsou elektrodové podložky umístěny na správných místech, zapněte přístroj TENS.
  • Pocítíte jak jemné brnění proniká kůží nebo ucítíte slabé pohyby svalových vláken.
  • Ovládací prvky na přístroji vám umožní nastavit intenzitu elektrických impulzů.
  • Začněte s malou intenzitou a postupně ji zvyšujte, dokud brnění nebude silné, ale pořád příjemné.
  • Pokud pocit brnění začnete cítit bolestivě nebo nepříjemně, intenzitu mírně snižte.
  • Po ukončení používání zařízení TENS   vypněte a odstraňte elektrody z pokožky.

Transkutánní elektrická nervová stimulace (TENS) – co je to a na co ji použít?

  1. EXISTUJÍ RIZIKA VEDLEJŠÍCH ÚČINKŮ?
  2. Pro většinu lidí je TENS naprosto bezpečná metoda pro tišení bolestí bez vedlejších účinků.
  3. Někteří lidé mohou být alergičtí na elektrodové podložky a jejich kůže může být červená a podrážděná.
  4. Pro ty jsou k dispozici speciální podložky pro alergiky nebo bandáže s elektrodami.
  5. Zařízení TENS   přesto není k použití úplně pro každého.
  6. Nepoužívejte jej bez předchozí konzultace s lékařem v případě, že:
  • máte v těle kardiostimulátor nebo jiný typ elektrického nebo kovového implantátu
  • jste těhotná nebo existuje možnost, že byste mohla být těhotná – TENS není doporučen na počátku těhotenství
  • máte epilepsii nebo máte problémy se srdcem

Účinný pomocník v léčbě chronické bolesti: Neurostimulační metody

Při léčbě velmi silných chronických bolestí, na které neplatí žádné léky, se s úspěchem používají neurostimulační metody. Jejich škála se rozrůstá a účinek je slibný.

Drážděním nervové tkáně na více úrovních nervového systému můžeme docílit ústup bolesti i u pacientů, jimž nepomáhají léky.

Neurostimulací dochází k blokádě přenosu nervových signálů bolesti do mozku či k uvolnění látek bolest tlumících.

Principem neurostimulačních metod je elektrická a magnetická stimulace, která míří buď na periferní oblast, nebo na centrální nervový systém. Pro léčbu bolesti máme k dispozici jak metody invazivní, tak neinvazivní.

Periferní nervová stimulace

Hlavním efektem invazivní periferní nervové stimulace je blokáda sodíkových kanálů, a tím zabránění vzniku akčního potenciálu. Stimulace snižuje též dráždivost nervových pomalu vedoucích vláken (typu C), kromě toho pravděpodobně nastartuje změnu uvolňování neuropřenašečů. Metoda se užívá při postižení periferních nervů, hlavně na horní končetině.

Na vybraný periferní nerv se přiloží elektroda, od ní vede vodivý kabel ke generátoru pulzů (baterie), který je uložen v blízkosti stimulovaného nervu. Stimuluje se v různých režimech dle bolesti intermitentně, nejčastěji ve třech až šestihodinových intervalech, kdy se střídá období klidu a stimulace.

Mezi novější periferní modelové stimulace patří stimulace nervů jako je týlní (okcipitální) nerv a bloudivý nerv ( nervus vagus). Stimulace týlního nervu má nejlepší výsledky u pacientů s okcipitální neuralgií a bolestmi hlavy, které se šíří z oblasti krční páteře (cervikogenní bolesti). Úleva od bolesti se dostaví až u osmdesáti procent pacientů.

Transkutánní elektrická nervová stimulace (TENS) – co je to a na co ji použít?

Metoda pomáhá též u pacientů s týlní neuralgií po operaci nebo úrazu. Slibné výsledky (zlepšení u 75% pacientů, a to jak frekvence bolestivých atak, tak intenzita bolesti) byly zaznamenány také u syndromu nakupených bolestí hlavy (tzv  cluster-headache).

Zatím málo se využívá periferní nervové stimulace tibiálního nervu (umístěného na vnitřní straně holeně) a pánevního nervu pro léčbu neztišitelné pánevní a perineální (v oblasti hráze) bolesti. Tato technika se také využívá k léčbě hyperaktivního močového měchýře a fekální inkontinence. Její výhodou je relativní jednoduchost.

V současné době jsou periferní modelové stimulace zaměřené na velké periferní nervy. Kromě nich se stimulují i okrsky zásobované určitým nervem nebo nervovým zakončením, v názvosloví je můžeme najít jako podkožní periferní nervová stimulace nebo stimulace periferního nervového pole.

Budete mít zájem:  Limonen a jeho účinky na zdraví – má protizánětlivé, antioxidační i antistresové vlastnosti

Tato metoda používá míšní stimulátor spojený s elektrodou umístěnou podkožně v oblasti příslušného postiženého dermatomu.

Využívá se u pacientů s tříselnou bolestí (inguinální neuralgií) nebo se zbytkovou bolestí dolních zad po operaci páteře při zavedené stimulaci zadních provazců míšních.

Stimulace míchy

Míšní stimulaci (jež patří rovněž k invazivním metodám) poprvé provedli a pojmenovali lékaři z amerického Wisconsinu (Shealy, Mortimore a Reswick, 1967).

Předpokládané mechanismy účinku byly založeny na (dnes již překonané) vrátkové teorii (Melzack a Wall, 1965).

Podle ní míšní stimulace aktivuje nervová vlákna rychle vedoucí bolest (typu Aβ), potlačuje vstupní bolestivý přenos v míše (v dorzálních rozích míšních), zvyšuje také působení endogenních opioidů betaendorfinu a dynorfinu. Jejím dalším důležitým účinkem je rozšíření cév (vazodilatační mechanismus).

Transkutánní elektrická nervová stimulace (TENS) – co je to a na co ji použít?

Stimulační elektroda se zavádí epidurálně k zadním provazcům míšním, vzácněji k laterálním, elektroda je spojena s generátorem (baterií), který se umístí dle co nejblíže stimulované oblasti (nejčastěji na břicho nebo hýždě).

Stimuluje se v různých režimech dle bolesti přerušovaně, nejčastěji v šestihodinových intervalech, kdy se střídá období klidu a stimulace.

Definitivní implantaci předchází zkušební období v délce průměrně dvou týdnů, ve kterém se nastavují definitivní parametry stimulace.

Míšní stimulace se podílí nejvíce na léčbě refrakterní anginy pectoris, kritické končetinové ischemie nebo při léčbě bolesti u komplexního regionálního bolestivého syndromu. Využívá se i u chronické bolesti zad a neuropatické bolesti.

Stimulace motorické mozkové kůry

Další, novější invazivní metodu, elektrickou stimulaci mozkové kůry, použili poprvé lékaři v Japonsku u pacientů po cévní mozkové příhodě v roce 2000 (Meyerson, Linderoth), metoda se již rozšířila se po celém světě.

Elektrody jsou implantovány pod tvrdou plenu mozkovou s anodou v precentrálním závitu mozku. Mechanismus účinku, jak už název napovídá, se zaměřuje na motorickou kůru a stimuluje fyziologické šíření vzruchu do talamických jader, kde se uvolňuje neuropřenašeč GABA (talamus obsahuje až 90% GABA neuronů, který pak vzestupně inhibuje nejen smyslovou, ale také emocionální složku bolesti.

Tato metoda je účinná při léčbě bolesti po cévních mozkových příhodách, u fantomových a pahýlových bolestí, rovněž i u neuropatické bolesti, bolesti zad a dalších.

Neinvazivní neurostimulační metody

Kromě invazivních neurostimulačních metod se čím dál víc uplatňují i neinvazivní neurostimulační metody.

Jednoduchou a poměrně málo využívanou metodou je transkutánní elektrická nervová stimulace. Má několik pravděpodobných mechanismů účinku úlevy od bolesti. Hypotézy zahrnují účinky na senzitivní nervy, aktivaci endogenního opioidního systému, stimulaci a uvolňování enkefalinů a endorfinů, stimulace rovněž zvyšuje průtok krve v ošetřených oblastech. 

Stimulační elektrody se v tomto případě přikládají na kůži a periferní nervový systém je stimulován nepřímo. Proto musí být stimulační parametry vyšší než u metod invazivních.

Nejnovější data ukazují, že úlevu od bolesti při nízkých i vysokých frekvencí zprostředkuje uvolnění µ nebo delta opioidů v centrální nervové soustavěCNS a snížením substance P (neuropřenašeč v mozkové tkáni). Stimulace také ovlivňuje kardiovaskulární systém, zvyšuje srdeční frekvenci a snižuje krevní tlak.

Mezi časté indikace patří zejména periferní neuropatické bolesti, metoda se testuje u pacientů s bolestmi hrudníku při refrakterní angině pectoris před implantací stimulace anterolaterálních a zadních drah míšních.

V léčbě bolesti se začala používat i další neinvazivní metoda zvaná repetitivně transkraniální magnetické stimulace – jako test pro následnou aplikaci elektrické stimulace mozkové motorické kůry.

Ukázalo se, že v některých případech měla i dlouhodobější léčebný efekt pro snížení a někdy úplné odstranění chronické bolesti. Tato neuromodulační metoda používá elektromagnetické cívky umístěné nad hlavou pacienta k indukci elektrických proudových impulsů uvnitř mozkové tkáně, kde moduluje její aktivitu.

Jedním z omezení současné technologie je, že nepůsobí na hlubší struktury mozku, ale na druhou stranu se významně podílí na změně vnímání bolesti.

Transkutánní elektrická nervová stimulace (TENS) – co je to a na co ji použít?

Magnetická stimulace moduluje úroveň vzrušivosti neuronů v mozkové motorické kůře. Základním mechanismem působení je Faradayova indukce, která vyvolá vznik elektrického pole na membránách neuronů a změní elektrochemický transmembránový potenciál.

Transkraniální magnetická stimulace pomocí cívky generuje krátké a silné magnetické impulsy. Vzhledem k principu indukce elektrického pole v tkáni lze magnetické pole účinně uplatnit pouze v rámci generovaných impulsů. Rychlost pulsů a maximální intenzita jsou hlavní parametry ovlivňující jednotlivé dávky stimulace.

Rozdílné opakování impulzů má odlišné účinky na aktivitu mozku.

Tato metoda se stále více uplatňuje v léčbě chronické bolesti. Stimulace primární motorické kůry je účinnou léčbou pro farmakorezistentní fantomovou bolest.

Mechanismy související s následnou úlevou od bolesti při fantomových bolestech jsou stále na úrovni hypotéz.

  Jednou z možných hypotéz může být deaktivace předního cingulárního kortexu ( části mozkové kúry, limbického systému zodpovědná za mimovolní aktivity), které mohou synergicky přispět k dlouhodobé úlevě od farmakorezistentní deaferentační bolesti.

Studie s využitím zobrazovacích metod ukázaly, že stimulace ovlivňuje nejen elektrochemické změny mozku, ale reorganizuje mozkovou kůru a další oblasti mozku, které se účastní při chronické bolesti.

Zatímco během transkraniální magnetické stimulace je elektrický proud indukovaný ve vodivých částech tkáně za použití vnější a rychle měnícího se magnetické pole, během transkraniální stimulace elektrickým proudem je slabý elektrický proud aplikován na skalp pomocí elektrod. Pouze malá část proudu proniká do mozkové kůry. Tok elektrického proudu není homogenní a má určitou variabilitu působení na postiženou tkáň.

Na základě časového průběhu elektrického proudu ještě rozlišujeme transkraniální stimulaci stejnosměrným proudem, střídavým proudem, náhodným zvukovým podnětem a transkraniální pulsní proudovou stimulaci.

Například transkraniální stimulace stejnosměrným proudem používá systém katody a anody, které se přiloží na hlavu a nízkým proudem se stimuluje přímo na povrchu lebky. Aplikovaný proud způsobuje většinu změn přímo pod elektrodami: pod katodou snižuje dráždivost kortikálních neuronů, pod anodou je efekt opačný.

Tato metoda se ukazuje slibnou v léčbě chronické bolesti, stejně jako pro léčbu pacientů s neuropsychiatrickými onemocnění a jinými neurologickými poruchami.

Rozvoj metod i zařízení

V České republice se provádějí neuromodulace (stimulace anterolaterálních a zadních drah míšních a periferní nervová stimulace) v šesti neuromodulačních centrech (FN Motol, Všeobecná fakultní nemocnice, Ústřední vojenská nemocnice, nemocnice Na Homolce, nemocnice U sv. Anny, FN Plzeň). Stimulace mozkové kůry se provádí ve VFN-ÚVN Praha, repetetivní transkraniální magnetická stimulace ve spolupráci s VFN Praha a Psychiatrickým centrem Praha.

Budete mít zájem:  Apendektomie – odstranění slepého střeva (apendixu) – postup a co vše vás čeká?

Transkutánní elektrická nervová stimulace se provádí běžně v ambulancích bolesti, transkraniální stimulace stejnosměrným proudem se zatím nepraktikuje. V budoucnu se jistě rozšíří zejména neivazivní neurostimulační metody.

Výzkum se zaměřuje na přesné stanovení stimulačních parametrů při jednotlivých onemocněních a hledání možnosti co nejdelšího efektu úlevy od bolesti.

Díky rozvoji mikroelektroniky se budou zařízení pro neurostimulaci zmenšovat a délka jejich působení zefektivňovat, životnosti vysokofrekvenčních a nízkofrekvenčních generátorů prodlužovat.

Přehled neurostimulačních metod

  • 1. Invazivní stimulační metody 
  • PNS – periferní nervová stimulace
  • ONS – stimulace týlního nervu (nervus occipitalis)
  • PNFS – stimulace periferní nervové oblasti
  • SCS – stimulace anterolaterálních a zadních drah míšních 
  • DBS – hluboká mozková stimulace 
  • MCS – stimulace motorické mozkové kůry
  • Vagová stimulace – stimulace nervus vagus
  • IVES – stimulace uvnitř močového měchýře
  • 2. Neinvazivní stimulační metody
  • TENS – transkutánní elektrická nervová stimulace
  • TES – transkraniální elektrická stimulace
  • rTMS – repetitivní transkraniální magnetická stimulace
  • tDCS – transkraniální  stimulace stejnosměrným proudem

Transkutánní elektrická nervová stimulace (TENS)

Použití elektrické nervové stimulacejako prostředku pro mírnění bolestí publikoval Melzak v roce 1965a účinek této metody dával do souvislosti s tzv. vrátkovou teoriíbolesti (viz kap. Anatomie a fyziologie porodní bolesti,obr. 1-4).

Stimulace tenkých vláken Ad a C “otvírá” vrátka a zvýšícentrální transmisi na synapsích, zatímco stimulace tlustých vláken Ab“uzavírá” vrátka a inhibuje transmisi na synapsích.

Existuje představa,že periferní nervová stimulace aktivuje silná nervová vlákna, a tímnastává inhibice transmise bolestivých impulsů (4).

Okolo roku 1970 se u pacientů s chronickou bolestí zasazovalyelektrody přímo do tkáně míchy a transkutánní elektrická nervovástimulace se v té době používala jako test před jejich implantací.Analgetický účinek elektrického proudu i bez chirurgické intervence bylevidentní (1).

V rámci porodnické analgezie byla TENS poprvé použita ve Švédsku.Obdobně jako ostatní metody byla TENS podrobena výzkumu z hlediskabezpečnosti pro matku a plod. Je popsána zvýšená placentární perfúze popodání této nefarmakologické metody. Pro TENS existuje pouze jednakontraindikace – kardiostimulátor, který se u těhotných žen vyskytujejen sporadicky (6).

Pro porodní analgezii se používají elektrody, které jsou v oblastibeder přichyceny pomocí náplastí v místech, kde aferentní nervyvstupují do míchy. Elektrody se lepí párově, a to v oblasti Th10–L1 proI. dobu porodní a dále na úrovni S2–S4 pro II. dobu porodní (obr. 1).

Obr. 1: TENS (transkutánní elektrická nervovástimulace) – uložení elektrod a regulace intenzity elektrického proudusamotnou rodičkou

Přístroje pro TENS vyrábějí stejnosměrné proudové pulsy pravoúhléhotvaru, frekvence činí 4–150 Hz s intenzitou mezi 0 a 55 mA. Pro porodje doporučená frekvence 40–89 Hz. Rodička si stimulaci sama ovládáv souladu s děložními kontrakcemi.

Při elektrické stimulaci rodičkav místě umístění elektrod pociťuje kožní senzace (příjemné brnění).Podle zkušeností většiny autorů činí průměrné hodnoty intenzity prouduběhem kontrakcí 25–40 mA a mezi kontrakcemi 5–10 mA.

Nevýhodaelektrické stimulace vyplývá z vlastního principu metody, neboť zejménasakrální stimulace negativně ovlivňuje CTG sledování srdeční akce plodu(3, 5, 6).

Podle literárních údajů po podání TENS pociťuje úlevu 40–80 %rodiček (2), stupeň analgetické efektivity se různí od velmi dobré ažpo nedostatečnou, a to s ohledem na obtížnou kvantifikaci analgezie.Často se udává, že TENS napomáhá redukovat potřebu jiných analgetik(pethidin).

Největší úleva je popisována v oblasti zad, zatímco úlevaod bolesti v oblasti suprapubické a perineální není tak výrazná. TENSje účinnější v I. době porodní než ve II. době porodní.

Současně sepřipouští, že TENS navozuje efekt placeba, což bylo v klinickýchstudiích potvrzeno (správně versus nesprávně naložené elektrody) (6).

Z technické stránky je třeba dodržovat velikost elektrod a zejména jejich přesné umístění na zádech.

TENS je jednoduchá analgetická metoda, která spojuje psychologickýi somatický účinek, napomáhá redukovat potřebu farmak. Tím, že jeúčinnější v I. době porodní, je možné TENS ve II. době porodníkombinovat s pudendální blokádou.

Literatura

1. BECK, L., DICK, W. Analgesie und Anaesthesie in der Geburtshilfe. Bern : Georg Thieme, 1993.

2. OSTHEIMER, GW. Manual of Obstetric Anaesthesia. New York : Churchill Livingstone, 1992.

3. RUSSELL, R., SCRUTON, M., PORTER, J. Pain Relief in Labour. London : BMJ Publishing Group, 1997.

4. SHEALY, CN. Transcutaneous electrical stimulation for control of pain. Clin. Neurosurg., 21, 1974, p. 269–277.

5. STEWART, P. Transcutaneous nerve stimulation as a method of analgesia in labour. Anaesthesia, 34, 1979, p. 361–364.

6. VAN ZUNDERT, A., OSTHEIMER, GW. Pain Relief Anesthesia in Obstetrics. New York : Churchill Livingstone, 1996.

Neurostimulační metody

02.04.2019 18:25

Účinný pomocník v léčbě chronické bolesti.

Další možnost pro léčbu fibromyalgického syndromu.Vědci teprve tuší jak mozek funguje. Dokáží rozpoznat jednotlivé neurony, nicméně komplexnost mozkové aktivity tvoří právě komplexnost neuronových sítí – a tam se zatím nedostává technologie.

Jednou z nových metod pro zkoumání sítí neuronů je optogenetika. Je založená na sledování proteinu v neuronech, který fosforeskuje při jejich aktivitě. Ovšem do hlubokých vrstev se s ní nedostanou. V léčbě bolesti nebylo za posledních 30 let vynalezeno nové analgetikum.

Progres je v této oblasti pomalý, přesto se objevují například neurostimulační metody, které umožňují alespoň malému množství pacientů zlepšit stav. Není to ale léčba, která by zásadně pomohla a odstranila problémy. MUDr. Jiří Paleček, CSc. https://eurozpravy.cz/veda-a-technika/veda/217972-zahadny-mozek-proc-stale-neumime-nektere-druhy-bolesti-lecit/

Mimo léčby analgetiky může pacient se léčit tedy i pomocí dráždění nervové tkáně na více úrovních nervového systému. Tak může docílit ústupu bolesti i u pacientů, jimž nepomáhají léky.

Neurostimulací dochází k blokádě přenosu nervových signálů bolesti do mozku či k uvolnění látek bolest tlumících.

Principem neurostimulačních metod je elektrická a magnetická stimulace, která míří buď na periferní oblast, nebo na centrální nervový systém. 

Pro léčbu bolesti máme k dispozici jak metody invazivní, tak neinvazivní.

1.

Invazivní stimulační metody:PNS – periferní nervová stimulaceONS – stimulace týlního nervu (nervus occipitalis)PNFS – stimulace periferní nervové oblastiSCS – stimulace anterolaterálních a zadních drah míšních DBS – hluboká mozková stimulace MCS – stimulace motorické mozkové kůryVagová stimulace – stimulace nervus vagusIVES – stimulace uvnitř močového měchýře

Budete mít zájem:  Babské rady na lupy ve vlasech

2. Neinvazivní stimulační metody

TENS – transkutánní elektrická nervová stimulaceTES – transkraniální elektrická stimulacerTMS – repetitivní transkraniální magnetická stimulace

tDCS – transkraniální stimulace stejnosměrným proudem

Periferní nervová stimulace

Metoda se užívá při postižení periferních nervů, hlavně na horní končetině.Stimulace týlního nervu má nejlepší výsledky u pacientů s okcipitální neuralgií a bolestmi hlavy, které se šíří z oblasti krční páteře (cervikogenní bolesti). Úleva od bolesti se dostaví až u osmdesáti procent pacientů.

Metoda pomáhá též u pacientů s týlní neuralgií po operaci nebo úrazu. Slibné výsledky (zlepšení u 75% pacientů, a to jak frekvence bolestivých atak, tak intenzita bolesti) byly zaznamenány také u syndromu nakupených bolestí hlavy (tzv cluster-headache).

Zatím málo se využívá periferní nervové stimulace tibiálního nervu (umístěného na vnitřní straně holeně) a pánevního nervu pro léčbu neztišitelné pánevní a perineální (v oblasti hráze) bolesti. Tato technika se také využívá k léčbě hyperaktivního močového měchýře a fekální inkontinence. Její výhodou je relativní jednoduchost.

Také může být pacientovi voperován míšní stimulátor spojený s elektrodou umístěnou pod kůží. Využívá se u pacientů s tříselnou bolestí (inguinální neuralgií) nebo se zbytkovou bolestí dolních zad po operaci páteře při zavedené stimulaci zadních provazců míšních.

Stimulace míchyMíšní stimulace se podílí nejvíce na léčbě refrakterní anginy pectoris, kritické končetinové ischemie nebo při léčbě bolesti u komplexního regionálního bolestivého syndromu. Využívá se i u chronické bolesti zad a neuropatické bolesti.Stimulace motorické mozkové kůry

Tato metoda je účinná při léčbě bolesti po cévních mozkových příhodách, u fantomových a pahýlových bolestí, rovněž i u neuropatické bolesti, bolesti zad a dalších.

Neinvazivní neurostimulační metody

Kromě invazivních neurostimulačních metod se čím dál víc uplatňují i neinvazivní neurostimulační metody.Jednoduchou a poměrně málo využívanou metodou je transkutánní elektrická nervová stimulace. Má několik pravděpodobných mechanismů účinku úlevy od bolesti. Hypotézy zahrnují účinky na senzitivní nervy, aktivaci endogenního opioidního systému, stimulaci a uvolňování enkefalinů a endorfinů, stimulace rovněž zvyšuje průtok krve v ošetřených oblastech. Stimulace také ovlivňuje kardiovaskulární systém, zvyšuje srdeční frekvenci a snižuje krevní tlak. Mezi časté indikace patří zejména periferní neuropatické bolesti, metoda se testuje u pacientů s bolestmi hrudníku při refrakterní angině pectoris před implantací stimulace anterolaterálních a zadních drah míšních.V léčbě bolesti se začala používat i další neinvazivní metoda zvaná repetitivně transkraniální magnetické stimulace – jako test pro následnou aplikaci elektrické stimulace mozkové motorické kůry. Ukázalo se, že v některých případech měla i dlouhodobější léčebný efekt pro snížení a někdy úplné odstranění chronické bolesti. Tato neuromodulační metoda používá elektromagnetické cívky umístěné nad hlavou pacienta k indukci elektrických proudových impulsů uvnitř mozkové tkáně, kde moduluje její aktivitu. Jedním z omezení současné technologie je, že nepůsobí na hlubší struktury mozku, ale na druhou stranu se významně podílí na změně vnímání bolesti.Jedna z neinvazivních metod, které nacházejí stále širší uplatnění v léčbě bolesti – transkraniální stimulace stejnosměrným proudem. Tato metoda se stále více uplatňuje v léčbě chronické bolesti. Stimulace primární motorické kůry je účinnou léčbou pro farmakorezistentní fantomovou bolest. Jednou z možných hypotéz může být deaktivace předního cingulárního kortexu, které mohou synergicky přispět k dlouhodobé úlevě od farmakorezistentní deaferentační bolesti.Studie s využitím zobrazovacích metod ukázaly, že stimulace ovlivňuje nejen elektrochemické změny mozku, ale reorganizuje mozkovou kůru a další oblasti mozku, které se účastní při chronické bolesti.Na základě časového průběhu elektrického proudu ještě rozlišujeme transkraniální stimulaci stejnosměrným proudem, střídavým proudem, náhodným zvukovým podnětem a transkraniální pulsní proudovou stimulaci. 

Transkraniální stimulace stejnosměrným proudem používá systém katody a anody, které se přiloží na hlavu a nízkým proudem se stimuluje přímo na povrchu lebky.

Aplikovaný proud způsobuje většinu změn přímo pod elektrodami: pod katodou snižuje dráždivost kortikálních neuronů, pod anodou je efekt opačný.

Tato metoda se ukazuje slibnou v léčbě chronické bolesti, stejně jako pro léčbu pacientů s neuropsychiatrickými onemocnění a jinými neurologickými poruchami.

V České republice se provádějí neuromodulace v šesti neuromodulačních centrech (FN Motol, Všeobecná fakultní nemocnice, Ústřední vojenská nemocnice, nemocnice Na Homolce, nemocnice U sv. Anny, FN Plzeň). Stimulace mozkové kůry se provádí ve VFN-ÚVN Praha, repetetivní transkraniální magnetická stimulace ve spolupráci s VFN Praha a Psychiatrickým centrem Praha.

Transkutánní elektrická nervová stimulace se provádí běžně v ambulancích bolesti, transkraniální stimulace stejnosměrným proudem se zatím nepraktikuje. V budoucnu se jistě rozšíří zejména neivazivní neurostimulační metody. Výzkum se zaměřuje na přesné stanovení stimulačních parametrů při jednotlivých onemocněních a hledání možnosti co nejdelšího efektu úlevy od bolesti. Doc. MUDr.

Jitka Fricová, PhD.

https://vesmir.cz/cz/on-line-clanky/2018/05/ucinny-pomocnik-lecbe-chronicke-bolesti-neurostimulacni-metody.html

Léčba pomocí transkraniální stimulace stejnosměrným proudem – tDCSje jednou z metod bio­logické léčby, která se dostává do popředí klinického i výzkumného zájmu. Jedním z mechanizmů účinku je podprahová modifikace vzniku elektrického potenciálu v neuronech, avšak efekt se neomezuje pouze na samotné nervové buňky.

Metoda je ekonomicky nenáročná, ale její správné provedení vyžaduje určitě praktické dovednosti. V rámci současných poznatků je prokázána účinnost tDCS v léčbě nerezistentní depresivní poruchy, bažení a fibromyalgie, s menší silou také u chronické neuropatické bolesti při lézích míšních.

Za svoji oblibu vděčí velmi příznivému profilu nežádoucích účinků a nízké pořizovací ceně, která by v budoucnu mohla umožnit pořízení přístroje samotnými pacienty a následnou stimulaci v domácích podmínkách. Léčba vede ke zlepšení na vizuální analogové škále (VAS) až o 58 % oproti stavu před stimulací, a to až po dobu 2 měsíců, což prokazatelně zlepšuje i kvalitu života.

Předpokládá se, že během několika let se bude léčba doporučovat i pro schizofrenii, perzistující verbálně auditivní halucinace a chronické neuropatické bolesti. Nežádoucí účinky jsou velmi mírné a jedná se proto o potenciálně ideální způsob domácí léčby pacientů s neuropsychiatrickými onemocněními.

Užití metody dosud není v ČR hrazeno z prostředků veřejného zdravotního pojištění (na rozdíl od rTMS či elektrokonvulzivní terapie) a jedná se prozatím o ryze experimentální metodu, což se vzhledem k rostoucímu množství dat o účinnosti může v budoucnu změnit.

Diskuze

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *