Tetanus – příznaky, příčiny a léčba

Tetanus je závažná infekce způsobená bakterií Clostridium tetani. Tato bakterie produkuje toxin, který ovlivňuje mozek a nervový systém, což vede ke ztuhlosti svalů.

Pokud jsou spory Clostridium tetani uloženy v ráně, neurotoxin interferuje s nervy, které řídí pohyb svalů.

Infekce může způsobit silné svalové křeče, vážné potíže s dýcháním a nakonec může být smrtelné. Ačkoli existuje léčebná metoda pro tetanus, není jednotně účinná. Nejlepším způsobem ochrany proti tetanu je očkování.

Ilustrace tetanu v lidské noze

Klíčové body o tetanu:

• Tetanus je způsoben bakterií Clostridium tetani
• Mezi časné příznaky tetanu patří průjem, horečka a bolest hlavy.
• Dřívější diagnóza předpovídá lepší výsledky

Příčiny tetanu

Bakterie tetanu se běžně vyskytují v půdě a hnoji zvířat, jako jsou koně a krávy. Tyto bakterie mohou dlouho přežít mimo tělo.

Pokud se bakterie dostanou do těla prostřednictvím rány, mohou se rychle množit a uvolňovat toxin, který působí na nervy, což způsobuje příznaky, jako je svalová ztuhlost a křeče.

Spory a bakterie Clostridium tetani, izolované z kůry ran.

Bakterie se mohou dostat do vašeho těla prostřednictvím:

• rány
• popáleniny
• kousnutí zvířaty
• piercing, tetování a injekce
• poranění očí
• vstřikování kontaminovaných drog

Tetanus nelze šířit z člověka na člověka.

Příznaky tetanu

Příznaky tetanu obvykle začínají přibližně 4 až 21 dní po infekci. V průměru příznaky začínají přibližně po 10 dnech.

Mezi hlavní příznaky tetanu patří:

• ztuhlost svalů čelistí, což může ztěžovat otevírání úst
• bolestivé svalové křeče, které mohou ztěžovat dýchání a polykání
• vysoká teplota
• pocení
• rychlý srdeční tep

Pokud se neléčí, příznaky se mohou během následujících dnů zhoršit.

Kdy potřebujete lékařskou pomoc?

Pokud máte obavy z poranění, kontaktujte nebo navštivte lékaře, zvláště když:

• je to hluboká rána
• uvnitř rány je špína nebo něco
• nejste úplně očkováni proti tetanu nebo si nejste jisti, zda jste byli očkováni

Lékař ránu posoudí a rozhodne, zda potřebujete léčbu a zda musíte jít do nemocnice.

Léčba tetanu

Jakákoli rána musí být důkladně vyčištěna, aby se zabránilo infekci. Ránu náchylnou k tetanu by měl okamžitě ošetřit lékař.

Rána, u které se pravděpodobně vyvine tetanus, je definována jako:

• rána nebo popálenina, která vyžaduje chirurgický zákrok a je zpožděna o více než 6 hodin
• rána nebo popálenina, která má značné množství odstraněné tkáně
• jakékoli poranění typu propíchnutí, které bylo v kontaktu s hnojem nebo půdou
• závažné zlomeniny, kde je kost vystavena infekci, jako jsou zlomeniny složené
• rány nebo popáleniny u pacientů se systémovou sepsí

Každý pacient s výše uvedenou ranou by měl co nejdříve dostat imunoglobulin proti tetanu (TIG), i když byl očkován. Imunoglobulin proti tetanu obsahuje protilátky, které ničí Clostridium tetani. Imunoglobulin proti tetanu se vstřikuje do žíly a poskytuje okamžitou krátkodobou ochranu proti tetanu.

TIG je pouze krátkodobý a nenahrazuje dlouhodobé účinky očkování. Odborníci tvrdí, že injekce TIG lze bezpečně podávat těhotným a kojícím matkám.

Imunoglobulin proti tetanu (TIG)

Lékaři mohou k léčbě tetanu předepsat penicilin nebo metronidazol. Tato antibiotika zabraňují množení bakterií a produkci neurotoxinu, který způsobuje svalové křeče a ztuhlost.

Pacienti, kteří jsou alergičtí na penicilin nebo metronidazol, mohou místo toho dostávat tetracyklin.

Při léčbě svalových křečí a ztuhlosti mohou být pacientům předepsány:

• Antikonvulziva, jako je diazepam (Valium), uvolňují svaly, aby se zabránilo křečím, snižují úzkost a působí jako sedativum.
• Svalové relaxanci, jako je baklofen, potlačují nervové signály z mozku do míchy, což má za následek menší svalové napětí.
• Neuromuskulární blokátory blokují signály z nervů do svalových vláken a jsou užitečné při kontrole svalových křečí. Zahrnují pankuronium a vekuronium.

Chirurgická operace

Pokud si lékař myslí, že rána náchylná k tetanu je velmi velká, mohou chirurgicky odstranit co nejvíce poškozeného a infikovaného svalu (debridement).

Debridement je akt odstranění mrtvé nebo kontaminované tkáně nebo cizího materiálu. V případě rány náchylné k tetanu může být cizím materiálem špína nebo hnůj.

• Výživa
• Pacient s tetanem vyžaduje vysoký denní příjem kalorií kvůli zvýšené svalové aktivitě.
• Ventilátor
• Někteří pacienti mohou potřebovat podporu ventilátoru, aby jim pomohli s dýcháním, pokud jsou ovlivněny jejich hlasivky nebo dýchací svaly.

Komplikace z tetanu

Pokud pacient nedostane léčbu, je riziko život ohrožujících komplikací vyšší a úmrtnost se pohybuje od 40% do 76%.

Komplikace mohou zahrnovat:

• Zlomeniny: Někdy v závažných případech mohou svalové křeče a křeče vést ke zlomeninám kostí.
• Aspirační pneumonie: Při vdechování sekretů nebo obsahu žaludku se může vyvinout infekce dolních dýchacích cest, což vede k zápalu plic.
• Laryngospazmus: Hlasová schránka přechází do křeče, který může trvat až minutu a způsobit dýchací potíže. V závažných případech se pacient může udusit.
• Tetanické záchvaty: Pokud se infekce rozšíří do mozku, může člověk s tetanem pociťovat záchvaty.
• Plicní embolie: Céva v plicích se může ucpat a ovlivnit dýchání a krevní oběh. Pacient bude naléhavě potřebovat kyslíkovou terapii a léky proti srážení.
• Těžké selhání ledvin (akutní selhání ledvin): Těžké svalové křeče mohou vést ke zničení kosterního svalstva, což může způsobit únik svalového proteinu do moči. To může způsobit závažné selhání ledvin.

Tetanus: příčiny, příznaky, diagnostika a léčba

Tetanus je velmi nebezpečné infekční onemocnění, které se v dnešní době vyskytuje naštěstí poměrně vzácně. Je to dáno především plošným očkováním, které je povinné. Bez lékařského zásahu je onemocnění téměř ve 100% případů smrtelné. Ročně se vyskytne 3-10 nemocných, převážně se jedná o jedince s těžce oslabenou imunitou, jako např. pacienty HIV pozitivní, nemocné po chemoterapii apod.

Původcem onemocnění je bakterie Clostridium tetani. Tato bakterie se vyskytuje v půdě či trávicím systému zvířat.

Clostridium tetani, které se dostane přímo do krevního oběhu skrze ránu, produkuje toxiny, které blokují uvolňování svalového stahu. Sval tak zůstává v křeči a dochází k manifestaci příznaků.

K nákaze dochází nejčastěji při poranění hlubších vrstev kůže, do rány se dostane zemina s bakterií. Ta může být do hlíny zanesena také s výkaly infikovaných zvířat.

Příznaky tetanu

Tetanus ovlivňuje příčně pruhované svalstvo, postihuje tak především kosterní svalstvo. Podle charakteru příznaků lze tetanus dělit na několik typů:

Generalizovaný tetanus je všeobecně nejčastější forma tohoto onemocnění. Nemocný trpí křečemi, které mají sestupný charakter. Nejprve dojde k postižení čelistí a křečovitým stahům v obličeji.

Tyto obtíže se šíří, postihují šíji a břišní svaly. Často dochází k několika minutovým záchvatům křečí celého těla, při kterých se nemocný prohne do luku. Tato pozice je velmi charakteristická pro tetanus.

Hlavový tetanus je vzácnější formou onemocnění. Vyskytuje se typicky součastně se zánětem středního ucha. Dochází při něm k poškození hlavových nervů.

Mateřský tetanus je forma onemocnění, která se vyskytuje u novorozenců, jejichž matky nebyly očkovány. K nákaze dochází nejčastěji zanesením infekce do nezhojené rány po pupeční šňůře, která byla často přerušena nesterilním nástrojem. Mateřský tetanus byl ještě donedávna častou příčinou úmrtí novorozenců ve vývojových zemích. 

Diagnostika tetanu

Při poranění hlubších vrstev kůže by měl nemocný vyhledat lékaře, který provede opatření. U již nemocné osoby není možno diagnostikovat tetanus pomocí krevních testů, lékař je tak odkázán na příznaky a anamnézu nemocného.

Léčba tetanu

Léčba je založena na opakovaném podávání protilátek proti tetanovému toxinu. Důležité je pečlivé ošetření infikované rány, které spadá do kompetence chirurga.

Na léčbu křečí se užívají myorelaxancia (léky na uvolnění svalů) a sedativa (léky na zklidnění). Vzhledem k bakteriálnímu původu jsou doporučena antibiotika, ne však charakteru penicilinu (ten může teoreticky zvyšovat riziko křečí).

Antibiotika zabraňují dalšímu dělení bakterií v organizmu a zároveň snižuje riziko vzniku přidružených infekcí.

Komplikace tetanu

Neléčený tetanus má velmi špatnou prognózu, především u neočkovaných jedinců nad 60 let. Smrt nastává především v důsledku křečí dýchacích svalů, což vede k okamžité zástavě dýchání a později isrdce.

Tetanus – Wikipedie

Opistotonus generalizovaného tetanu.

Tetanus (strnutí šíje) je nebezpečné onemocnění způsobované bakterií Clostridium tetani. Projevuje se křečemi a ztrátou koordinace svalových pohybů (která je způsobena tím, že toxiny produkované bakteriemi blokují uvolňování svalového stahu). Bez lékařské pomoci (antibiotika, sérum) končí zpravidla smrtí v důsledku zástavy srdce nebo kolapsu dýchacího systému (křeč mezižeberních a dalších svalů znemožní dýchání). Proti nemoci se v České republice aplikuje celoplošné očkování.

Příznaky a symptomy

Tetanus ovlivňuje kosterní svaly, které jsou typem svalstva příčně pruhovaného. Srdeční sval tetanus neovlivňuje díky srdeční automacii. V posledních letech bylo asi 11% případů tetanu smrtelných.

Nejvyšší úmrtnost je u neočkovaných lidí a osob starších 60 let. C.

 tetani

, bakterie, která tetanus způsobuje, je izolována z rány jenom asi u 30% případů a mohou ji mít v sobě přítomnou i pacienti, kteří tetanus nemají.[1]

Inkubační doba tetanu se pohybuje mezi 3 a 21 dny s průměrným výskytem klinických příznaků do 8 dnů. Obecně platí, že čím dál je místo zranění od centrálního nervového systému, tím delší je inkubační doba.

Čím kratší je inkubační doba, tím vyšší je riziko úmrtí. Při novorozeneckém tetanu se symptomy obvykle objevují mezi 4 a 14 dny po narození, s průměrem kolem 7 dnů.

Na základě klinických poznatků byly popsány čtyři formy tetanu:[1]

Místní tetanus (lokalizovaný) je málo častou formou onemocnění, při které mají pacienti trvalý stah svalů ve stejné anatomické oblasti, v jaké se nachází zranění. Stahy mohou přetrvat mnoho týdnů, než postupně odezní. Místní tetanus je mírnější, pouze kolem 1% případů je smrtelných, nicméně může předcházet nástup tetanu generalizovaného.

Hlavový tetanus je vzácná forma nemoci, výjimečně se vyskytující společně se zánětem středního ucha v případě, že C. tetani je přítomna v mikrofloře středního ucha. Také se může vyskytnout při poranění hlavy. Postiženy jsou hlavové nervy, zejména v obličejové oblasti.

Generalizovaný tetanus je nejčastější typ tetanu, který představuje kolem 80% případů. Generalizovaná forma se obvykle vyznačuje sestupujícím průběhem.

Prvními příznaky jsou obvykle trismus, neboli čelistní kontraktura a obličejové křeče zvané risus sardonicus, následované strnulostí šíje, obtížemi při polykání a ztuhlostí břišních a lýtkových svalů. Ostatní symptomy zahrnují zvýšenou teplotu, pocení, zvýšený krevní tlak a občasný zrychlený tep.

Často se objevují křeče, které trvají několik minut a tělo je při nich prohnuto do charakteristické podoby napjatého luku (opistotonus). Křeče se vracejí po 3–4 týdny a úplné uzdravení může trvat měsíce.

Mateřský tetanus je forma generalizovaného tetanu, který se vyskytuje u novorozenců. Ohroženy jsou děti, které nezískaly pasivní imunitu, protože jejich matka nebyla očkována.

Zpravidla k tomu dojde infekcí nezahojené pupeční jizvy, zejména pokud pupeční šňůra nebyla přeříznuta sterilním nástrojem.

Mateřský tetanus je běžný v mnoha rozvojových zemích a například v roce 1998 byl zodpovědný zhruba za 14% (215 000) veškerých novorozeneckých úmrtí; ve vyspělých zemích je ale velmi vzácný.[2]

Diagnostika

Pro diagnostiku tetanu neexistují krevní testy. Diagnóza je stanovena na základě projevů tetanových symptomů a přitom nezáleží, zda je z pacienta izolována bakterie tetanu. Ta totiž bývá v ráně objevena jen u 30% případů, anebo se naopak může objevit i u lidí, kteří tetanus nemají. Laboratorní identifikaci C. tetani lze provést jedině vyvoláním tetanových křečí u myší.[1]

Diagnostickou metodou tetanu je „test špachtlí“, který se provádí tak, že se pomocí sterilního nástroje s oblými hranami dotkneme zadní stěny hltanu a pozorujeme následný efekt. Test je pozitivní, pokud dojde k nedobrovolné kontrakci čelisti (skousnutí „špachtle“), zatímco normální dávivý reflex snažící se vypudit cizorodý předmět znamená výsledek negativní.

Krátká zpráva v časopisu The American Journal of Tropical Medicine and Hygiene uvádí, že ve výzkumné studii prováděné na pacientech s tetanem měl test špachtlí vysokou specificitu (žádné falešně pozitivní výsledky) a vysokou senzitivitu (94% infikovaných pacientů mělo výsledek testu pozitivní).[3]
Rovněž schopnost otevřít ústa doširoka je většinou znakem toho, že dotyčný tetanus nemá.

Léčba

Je nutné vyčistit ránu a chirurgicky ji zbavit nekrotické a infikované tkáně. Léčba metronidazolem sice sníží počet bakterií, ale nemá vliv na přítomný bakteriální jed. Dříve byl pro léčbu tetanu používán penicilin, ale v současnosti již není lékem první volby, neboť může teoreticky zvyšovat riziko křečí.

Lze jej nicméně použít v případě, že metronidazol není k dispozici. Zcela klíčová je pasivní imunizace lidským anti-tetanospasminem, čili tetanovým imunoglobulinem. Pokud není k dispozici specifický anti-tetanospasmin, může být podán i normální lidský imunoglobulin.

Všichni pacienti s tetanem by měli být proti tetanu naočkováni, popř. přeočkováni.

Lehký tetanus

Lehčí formy tetanu mohou být léčeny:

• tetanovým imunoglobulinem nitrožilně nebo intramuskulárně,
• metronidazolem nitrožilně po dobu 10 dní,
• diazepamem,
• očkováním proti tetanu.

Těžký tetanus

Těžké případy budou vyžadovat přijetí na jednotku intenzivní péče. Kromě výše zmíněných se použije:

• lidský tetanový imunoglobulin aplikovaný intratekálně (klinické zlepšení ze 4% na 35%)
• tracheostomie a umělá plicní ventilace po 3 až 4 týdny,
• hořčík podaný nitrožilní infuzí, aby se zabránilo svalovým křečím,
• diazepam podávaný nepřetržitě intravenózní infuzí,
• barbituráty,
• vliv tetanu na vegetativní soustavu může být obtížně zvládnutelný (střídající se vysoký a nízký krevní tlak, vysoké horečky/hypotermie, atd.) a může vyžadovat podání labetalolu, hořčíku, klonidinu či nifedipinu.

Pro uvolnění svalových křečí mohou být podávány prostředky jako je Diazepam či jiné svalové relaxanty. V extrémních případech může být nezbytné paralyzovat pacienta léčivy podobnými curare a připojit jej na plicní ventilaci.

Pro přežití tetanové infekce je nezbytné udržení průchodnosti dýchacích cest a adekvátní výživa.

Nemocnému je podáváno 3 500-4 000 kalorií a minimálně 150 g bílkovin denně a to většinou v tekuté formě nazograstrickou sondou přímo do žaludku nebo infuzí do žíly (parenterální výživa).

Podávání vysokokalorické diety je nutné kvůli velké metabolické zátěží způsobené zvýšenou aktivitou svalů. Plné uzdravení trvá 4 až 6 týdnů, neboť tělo musí obnovit poškozené axony neuronů.

Prevence

Pacienti, kteří se vyléčili z tetanu, kterým se nakazili přirozenou cestou, proti němu obvykle nezískávají imunitu tak, jak se děje u mnoha jiných infekčních chorob.

Je tomu tak kvůli mimořádné účinnosti jedu tetanospasminu. Ani smrtelná dávka tetanospasminu nedostačuje k vyvolání imunitní reakce organismu. Prevence se proto provádí očkováním tetanovým toxoidem.

[4] Jako adjuvans se většinou používá hydroxid hlinitý.[5]

Americká vládní agentura CDC doporučuje, aby dospělí byli přeočkováni posilovací dávkou každých 10 let a běžnou praxí je poskytnout ji všem pacientům s otevřeným poraněním, u kterých není jisté, kdy byli naposledy proti tetanu očkováni. Taková posilovací dávka nicméně nezabrání potenciálně smrtelnému průběhu tetanu pocházejícímu ze stávající rány, neboť vývoj tetanových protilátek trvá asi dva týdny.[6]

Vakcína proti tetanu se podává injekční jehlou do hýžďového svalu (u malých dětí do svalu stehenního)[7] nebo do ramene.

V České republice je očkování proti tetanu povinné a je upraveno vyhláškou 537/2006 Sb. v aktuálním znění. Očkování hradí stát. První dávku dostane dítě v rámci hexavakcíny mezi 13.-16. týdnem života, další mezi 17.-20. týdnem, mezi 21.-24. týdnem a 15.-18. měsícem. Další dávku dostane dítě v 5-6 letech, následně mezi 14.-15.

narozeninami a poté se přeočkovává každých 10-15 let. Protože ochrana vakcínou proti tetanu je spolehlivá, je lépe využít delší interval. V případě překročení 15 let je třeba přeočkovat třemi dávkami, přičemž druhá dávka se dává šest týdnů po první a třetí šest měsíců po druhé.

U lidí nad šedesát let je lépe přeočkovávat v desetiletých intervalech, neboť imunitní odpověď bývá slabší.[8]

Lze rovněž testovat na přítomnost protilátek v krvi a přeočkování provést dle výše jejich hladiny. Vzhledem k poměrné nákladnosti takového postupu se to ovšem zpravidla provádí jen u těžších alergiků a jiných vážně nemocných pacientů.

Epidemiologie

Celosvětově hlášené případy tetanu (1990-2004). Rozmezí je od velmi běžného (tmavočerveně) po velmi vzácné případy (světle žlutá) (pro šedé oblasti nejsou údaje).

Tetanus je mezinárodní zdravotní problém, neboť spory C. tetani jsou všudypřítomné. Onemocnění postihuje takřka výhradně osoby, které nebyly vůbec nebo dostatečně očkovány.[9] Tetanus se vyskytuje celosvětově, ale častější je v oblastech s horkým a vlhkým klimatem a s půdou bohatou na organický materiál. To se zejména týká půd, které jsou hnojené chlévským hnojem, neboť tetanové spory se ve velkém množství vyskytují ve střevech a výkalech domácích a hospodářských zvířat, jako jsou koně, ovce, skot, psi, kočky, morčata či drůbež. Spory se do těla dostanou skrze řezné rány. V zemědělských oblastech může být významné procento dospělých osob přenašečem těchto bakterií. Spory lze také nalézt na povrchu pokožky a v kontaminovaném heroinu.[1] Uživatelé heroinu a zejména ti, kteří si jej aplikují do žíly, podstupují značné riziko.

Souvislost se rzí

Tetanus se často dává do souvislosti se rzí, zejména rezavými hřebíky, nicméně tento názor je poněkud zavádějící. Rezavé předměty se obvykle nacházejí venku nebo na místech s výskytem anaerobních bakterií, nicméně rez sama o sobě nemůže tetanus způsobit ani neobsahuje více bakterie C.

tetani než jiné materiály. Hrubý povrch rezavého kovu pouze poskytuje vynikající úkryt pro endospory této bakterie a hřebík je prostředkem, kterým snadno dojde k propíchnutí pokožky a na kterém se spory dopraví do rány.

Endospora je nemetabolizující bakteriální stadium, které začne metabolizovat a způsobovat infekci, jakmile se dostane do příznivého prostředí. Protože C. tetani je anaerobní bakterie, daří se jí a jejím endosporám v prostředí s nedostatkem kyslíku.

Šlápnutí na hřebík (bez ohledu na to, zda rezavý či nikoliv) může způsobit tetanovou infekci, protože anaerobní prostředí takové rány poskytne bakterii ideální místo pro rozmnožování.

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Tetanus na anglické Wikipedii.

1. ↑ a b c d Tetanus [online]. [cit. 2007-01-26]. (CDC Pink Book). Dostupné v archivu pořízeném dne 2009-01-10. 
2. ↑ Světová zdravotnická organizace. Maternal and Neonatal Tetanus Elimination by 2005 [online]. 2000-11-01 [cit. 2007-01-26]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2007-01-11. 
3. ↑ Nitin M. Apte and Dilip R. Karnad. Short Report: The Spatula Test: A Simple Bedside Test to Diagnose Tetanus [online]. 1995-10 [cit. 2007-10-11]. (Am. J. Trop. Med. Hyg.). S. pp. 386-387. Dostupné online. 
4. ↑ Hopkins, A. Diphtheria, tetanus, and pertussis: recommendations for vaccine use and other preventive measures. Recommendations of the Immunization Practices Advisory committee (ACIP).. MMWR Recomm Rep. 1991, roč. 40, čís. RR-10, s. 1–28. DOI 10.1542/peds.2006-0692. PMID 1865873. 
5. ↑ https://www.vakciny.net/pravidelne_ockovani/ockovani-proti-tetanu-zaskrtu-davivemu-kasli-hexa – Očkování proti tetanu, záškrtu a dávivému-kašli – očkovací látky – viz jednotlivé listy
6. ↑ Porter JD, Perkin MA, Corbel MJ, Farrington CP, Watkins JT, Begg NT. Lack of early antitoxin response to tetanus booster. Vaccine

Bakterie a viry

Bakterie a viry u nás patří k nejčastějším původcům infekčních onemocnění. Mohou způsobovat banální infekce i těžké, život ohrožující stavy. Jejich přenos se uskutečňuje buď přímo – kontaktem s nemocným, nebo nepřímo – kontaminovaným aerosolem, prachem, vodou, potravinami nebo neživými předměty.

Různé druhy infekcí mají velmi často podobné příznaky a někdy bývá těžké i pro lékaře určit jejich původce – zda je jím bakterie, nebo vir. A proč je toto odlišení tak důležitě? Právě podle původce se totiž stanovuje léčba. Existují však i takové infekce, jejichž příznaky jsou tak typické, že jejich původce se dá určit téměř s jistotou.

Bakterie dokážou přežít i v extrémních podmínkách

Bakterie jsou jednobuněčné, velmi odolné mikroorganismy, které jsou nejrozšířenějšími organismy na světě. Zdaleka ne všechny vyvolávají onemocnění. Ba právě naopak. Většina z nich je neškodná, nebo dokonce zdraví prospěšná.

Jen lidský organismus obsahuje řádově biliony bakterií, jejichž hmotnost by po zvážení přesáhla jeden kilogram. Tyto bakterie plní nejrůznější, většinou zdraví prospěšné funkce (např. posilují přirozenou obranyschopnost).

Jiné druhy bakterií se s úspěchem využívají i v různých odvětvích průmyslu (potravinářství – výroba mléčných výrobků, chemický průmysl aj.)

Infekci může přenášet také hmyz.

Bohužel existují i bakterie zdraví škodlivé, které způsobují řadu infekčních onemocnění.

Patogenní bakterie můžeme rozdělit na obligátní, které nemoc způsobují vždy, a na oportunistické, které jsou běžnou součástí mikroflóry organismu a nemoc způsobují jen za určitých okolností (např. zlatý stafylokok vyvolávající úporné a špatně léčitelné infekce).

Patogenní bakterie narušují hostitelský organismus buď zplodinami svého metabolismu, nebo mechanicky. Příznaky onemocnění jsou však často způsobeny též imunitní reakcí organismu.

STREPTOKOKY: způsobují například záněty hltanu, angíny, spálu, ale i záněty středouší, zápal plic, kožní infekce, infekce močových cest aj. STAFYLOKOKY: kožní infekce, infekce dýchacích cest (většinou po předchozím postižení jiným infekčním činitelem), záněty prsu u kojících žen, záněty kloubů, mohou způsobit i septické, život ohrožující stavy K dalším bakteriálním onemocněním patří například: tuberkulóza, cholera, záškrt, tetanus, černý kašel, syfilis, kapavka, mor, některé záněty mozkových blan, tyfus

Bakterie lze pozorovat přímo pod mikroskopem. Jejich velikost se pohybuje od několika desetin do desítek mikrometrů. Většina bakterií má na svém povrchu buněčnou stěnu a za příznivých podmínek se množí dělením. Některé mají schopnost sporulace, tedy vytváření zvláštních buněk, které dokážou přežít i v extrémních podmínkách (např. bakterie, která přenáší tetanus, dokáže přežít roky v půdě).

Bakteriální nákazy léčíme antibiotiky

Antibiotika působí selektivně, to znamená, že poškozují daný mikroorganismus, aniž by významně poškozovala zdraví pacienta. Antibiotika působí buď bakteriostaticky, tj. potlačují rozmnožování, nebo baktericidně, tj. zabíjejí příslušný bakteriální kmen.

Existuje mnoho druhů antibiotik. Dělí se například podle mechanismu působení na bakteriální buňku. Některá zabraňují tvorbě buněčné stěny, jiná syntéze bílkovin.

Podle toho, zda působí jen na určitou skupinu bakterií nebo jich ničí více, se dělí na úzko- nebo široko- spektrá.

Širokospektrá antibiotika však ničí i zdraví prospěšné bakterie, proto je vhodné antibiotickou léčbu doplňovat o probiotika.

K tomu, aby léčba antibiotiky fungovala, je nutné zjistit původce onemocnění a nasadit přípravek šitý na míru patogennímu původci. Dále je nutné antibiotika užívat s co největší přesností podle předepsaného dávkování a vždy doužívat celé balení.

Lidé mají tendence s užíváním přestat, jakmile dojde ke zlepšení stavu. Bohužel v tom případě antibiotikum všechny bakterie nezničí a ty, které přežijí, si následně na dané antibiotikum vytvoří rezistenci.

Taková onemocnění jsou potom zvlášť úporná a velmi obtížně se léčí.

Viry. Na cestě mezi živými a neživými organismy

Viry jsou mnohem menší než bakterie a nelze je pozorovat ani běžným mikroskopem. Viry nejsou totiž schopné samostatné existence.

Virus sám o sobě buňkou není, nemá žádnou metabolickou aktivitu a ke svému životu i k množení potřebuje hostitelskou buňku.

Cizopasí tedy uvnitř těla buněk a po napadení virem zpracovává hostitelská buňka genetickou informaci jako svoji vlastní. Viry nerostou, nemetabolizují a nemnoží se, ale jsou pomnožovány hostitelskou buňkou.

záněty horních cest dýchacích (nachlazení) chřipka průjmová onemocnění a záněty žaludku mononukleóza klíšťový zánět mozkových blan plané neštovice a pásový opar žloutenka zarděnky, spalničky, příušnice HIV syndrom, AIDS žlutá zimnice, ebola, horečka dengue (v tropických oblastech) vzteklina

Při napadení organismu virem dochází k replikaci viru uvnitř buněk. Viry mohou být buď cytopatogenní, to znamená, že hostitelská buňka se rozpadne, nebo necytopatogenní, kdy virus sice hostitelskou buňku nezničí, ale buňka je po napadení virem zlikvidována imunitním systémem. Někdy může imunitní reakcí hostitele dojít i k poškození celých tkání.

Viry způsobují velké množství významných infekčních chorob.

Na virové infekce antibiotika nepůsobí. Virové nákazy se většinou léčí pouze symptomaticky, tj. léčbou příznaků onemocnění, ale ne příčiny. Cílená protivirová léčba je možná jen u některých virů, navíc se musí podat brzy po propuknutí infekce a bývá velmi nákladná, takže antivirotika se užívají jen v přísně indikovaných případech. Mnohá virová onemocnění však bohužel stále vyléčit neumíme.

Nejúčinnější prevence proti bakteriím a virům? Očkování

Očkování využívá imunitní paměť, která je jednou z charakteristik specifické, získané imunity.

Po setkání s cizorodou škodlivou látkou si imunitní systém tuto látku zapamatuje a při opakovaném setkání je jeho reakce rychlejší, cílenější a účinnější.

Při očkování se do zdravého organismu záměrně vpraví mikroorganismus nebo jeho fragment za účelem vyvolat imunitní reakci, která bude zapamatována.

Oslabená (atenuovaná) vakcína obsahuje oslabené živé mikroorganismy, u kterých je schopnost vyvolat infekci výrazně oslabena. Tento typ vakcíny navozuje velmi dobrou imunitní odpověď, je však přísně kontraindikován u jedinců s oslabenou obranyschopností (spalničky, zarděnky, příušnice, dětská obrna, tuberkulóza, žlutá zimnice). Inaktivovaná vakcína obsahuje usmrcené patogeny. Je méně účinná a většinou je třeba podat s odstupem času dvě až tři dávky (hepatitida A). Toxoidová vakcína obsahuje bakteriální toxiny s potlačenou schopností vyvolat infekci, ale stimulující imunitní systém (tetanus). Subjednotková vakcína je charakteristická tím, že patogenní agens se usmrtí a separuje na jednotlivé fragmenty (hapatitida B). Modernější jsou vakcíny polysacharidové, konju- gované nebo rekombinantní tvořené na principu genetického inženýrství.

Očkování je vysoce účinné. Největším úspěchem byla celosvětová eradikace viru pravých neštovic. V Československu se od roku 1960 díky plošnému zavedení očkování proti dětské obrně nevyskytnul jediný případ této nemoci. Díky očkování došlo i k významnému snížení nemocí, jako jsou spalničky, záškrt, tetanus, tuberkulóza, zarděnky či příušnice.

MUDr. Kateřina Uxová

Víte, jak jste na tom s protilátkami proti tetanu?

I když jsme proti tetanu pravidelně očkováni, riziko onemocnění tetanem stále existuje. Příčinou může být odložené očkování v kombinaci třeba s drobnou nehodou. Větší riziko nákazy hrozí také při návštěvě některých zemí. Poté stačí drobné poranění a kontakt s kontaminovaným předmětem či půdou a neštěstí je na světě.

Můžeme se nakazit tetanem i dnes?

Tetanus je nebezpečným bakteriální infekční onemocněním. Způsobeno je spory bakterie Clostridium tetani. Tetanus je bohužel mezinárodním zdravotním problémem, jelikož spory C. tetani jsou všudypřítomné.

Tetanové spory se ve velkém množství vyskytují ve střevech domácích a hospodářských zvířat a prostřednictvím trusu se dostávají do půdy, zvláště té hnojené chlévským hnojem. V půdě mohou spory přežít i několik let.

Tetanus se tak nejvíce objevuje v rozvojových zemích, zejména v zemích Afriky a Asie. V ostatních vyspělých zemích je tetanus onemocněním spíše ojedinělým.

„V České republice, díky propracovanému systému povinného plošného očkování, je výskyt onemocnění tetanem velice vzácné. Z dat ze Státního zdravotního ústavu (EPIDAT) vyplývá, že v letech 2008-20017 byly u nás registrovány pouze dva případy onemocnění – jedenkrát v roce 2015 a 2016,” komentuje situaci MUDr. František Musil, vedoucí laboratoře NL – BioLAB.

Jak probíhá nákaza?

Do lidského organismu se tato bakterie dostává prostřednictvím poranění či řeznou ranou. Může jít o hlubokou ránu, ale stačí i drobná odřenina. V organismu se začíná bakterie množit a dochází k uvolňování neurotoxinu, který se podél nervových zakončení dostává až do centrální nervové soustavy.

„Vstupní branou infekce je porušená pokožka, která představuje přirozenou ochranu organismu.

Proto i drobná poranění na lidském těle mohou být riziková při kontaktu s půdou nebo předměty kontaminovanými spory bakterie Clostridium tetani.

Spory proniknou pod kůži, bakterie se následně pomnoží a produkují neurotoxin, který svojí vazbou na nervovou tkáň způsobí typické neurologické klinické příznaky,” osvětluje průběh nákazy tetanem MUDr. František Musil.

Jak se onemocnění projevuje?

Stačí jeden až čtyři týdny, záleží na tom, kolik bakterie vyprodukují toxinu a jak daleko se infekce od centrálního nervového systému nachází.

V tomto období přichází první příznaky, mezi které patří nespavost a svalový neklid, později se mohou objevit těžké svalové křeče.

Dojít může dokonce k selhání srdce a udušení během křečového záchvatu. Ten nemocný prožívá při plném vědomí.

„Typickými projevy rozvinuté infekce jsou křeče včetně křečí šíjového svalstva s následnou ztrátou koordinace svalových pohybů. V počátečním stádiu se dostaví obtíže a bolesti při otvírání úst, kdy postižený člověk obvykle nemá žádné jiné potíže ani teplotu.

Pokud nedojde k léčbě, postupně se zvýšené napětí rozšiřuje na krk a ostatní svaly. V konečné fázi dochází k rozvoji celkových křečí. Životu nebezpečná je především porucha funkce dýchacích svalů, které může vést až k udušení. Asi polovina pacientů s těžší formou nemoci nákaze podlehne.

” popisuje průběh onemocnění vedoucí laboratoře BioLAB.

Léčba tetanu

Toto onemocnění bývá velmi závažné, a i přes léčbu může vést až ke smrti. Klíčové je v případě tetanu především očkování a pečlivé ošetření rány. Po úrazu musí být nemocnému ihned podán protitetanový imunoglobulin, který zabrání rozvoji nemoci.

To, jak rychle bude zahájena léčba, je nesmírně důležité, jelikož protilátka je účinná do chvíle, dokud toxin neopustil krevní řečiště a nezačal napadat nervové buňky. Po vyčištění rány dochází také k podání antibiotik. Jedná-li se o vážnější případy, dochází k léčbě na jednotkách intenzivní péče.

K utlumování příznaků, zvláště svalových křečí, dochází s pomocí uklidňujících léků, bolesti se tlumí analgetiky.

Jak zjistíme, že máme dostatek protilátek?

Pokud si nejste jisti tím, kdy jste naposledy očkování proti tetanu podstoupili, existuje možnost otestování přítomnosti protilátek v krvi a následně provést přeočkování podle jejich hladiny.

„Vyšetřením krve lze v laboratoři stanovit úroveň hladiny ochranných protilátek po provedeném očkování. Míra jejich tvorby je individuální a také jejich postupný pokles může být u každého jedince různě rychlý.

Proto jejich stanovení může signalizovat již nedostatečnou ochranu proti infekci.

Ochrannou hladinu protilátek je proto nutno udržovat pravidelnou aplikací tetanického toxoidu, případně i upravit doporučený interval přeočkování,” vysvětluje doktor František Musil.

Doporučujeme se nechat otestovat zejména před cestami do rizikových zemí.

Zkusit můžete například chytrou aplikaci NEXTLIFE, v níž si během chvilky vytvoříte online objednávku, kterou uhradíte, poté přijdete na odběr (vybrat si můžete z více jak 60 odběrových pracovišť po celé České republice) a po odběru už stačí jen vyčkat na elektronické či listinné doručení výsledků vyšetření.

Aktivní ochranou je očkování!

První očkování probíhá od 9. týdne života dítěte, druhé od 13. týdne, poté od 17. týdne, další na 18. měsících a poté mezi 5. – 6. rokem. Dalšího očkování se dítě dočká mezi 10. – 11. rokem věku. Přeočkování proti tetanu by mělo následovat v rozmezí 15 let, u osob nad 60 let však v intervalu do 10 let od předchozí dávky.

Přehled týkající se povinného očkování a jeho termínů najdete v tabulce níže. „Termín si musí každý dospělý jedinec hlídat sám. I dospělým osobám je preventivní očkování plně hrazeno.“ Doplňuje MUDr. Musil.

„Existují však i kombinované vakcíny chránící dospělou populaci proti více nemocem (tetanus, černý kašel, záškrt), ty jsou již s doplatkem pacienta.”

Pečujte o své zdraví a dbejte na včasnou prevenci!