Tekutiny v létě doplníte ovocem i polévkou Minestrone

Miluju farmářské trhy. Když si můžu po ránu venku na trzích vše osahat, ovonět a přitom mě rovnou napadají recepty, které ze surovin půjdou snadno vykouzlit. Jak říká Zdeněk Pohlreich: „Vezmi co nejkvalitnější suroviny a udělej s nimi co nejméně, protože nejlepší kuchařka bude stejně vždycky matka příroda…“.

Pojďme se tedy podívat týden za týdnem, co dobrého jsem pořídila na farmářských trzích a jaká jídla šla z lokálních surovin snadno uvařit.

Brambory, houby, červená řepa, kedlubny, ředkvičky, česnek a selský jogurt

Na pohled úplně obyčejné suroviny, které už má nejspíš většina z nás doma ve špajzu. Tak co s nimi? 🙂

Moje recepty z farmářského trhu:

1. řecké brambory pečené s citronem, oregánem a olivovým olejem, podávané s lžící selského jogurtu s bylinkami

2. smetanové houbové rizoto s listy ředkviček namísto špenátu

3. zeleninová minestrone s pokrájenými listy kedluben a hrstí těstovin

4. bulgur s pečenou řepou, kořenovou zeleninou a česnekem

5. selský jogurt s vlašskými ořechy, ovocem/rozinkami a medem

1) Brambory omyjte, rozkrájejte na čtvrtky a dejte do pekáčku. Zalijte šťávou z jednoho citronu, několika lžícemi olivového oleje, posypejte solí, pepřem a vydatnou dávkou sušeného oregána. Vše promíchejte a dejte péct do trouby na 50 minut. Brambory jsou skvělé samy o sobě i jako příloha k masu. Pokud máte okurku a kopr, můžete k nim udělat rovnou tzatziky!

2) Hnědé krémové žampiony jsou skvělé do tradičního italského rizota. Tentokrát je budu ale vařit s hnědou natural rýží. Na olivovém oleji osmahnu pokrájenou cibulku, zarestuju pokrájené žampiony a pak krátce i rýži.

Vše podliju dostatkem tekutin (používám domácí zeleninový vývar nebo vodu a bylinkovou sůl) a zakryté nechám vařit 35-40 minut do změknutí. Nakonec přiliju trochu smetany na zjemnění a vhodím pokrájené listy ředkviček namísto špenátu, ty stačí jen v jídle spařit.

Žampiony vždy skvěle doplní tymián a bílé víno!

3) Zeleninová minestrone patří ke stálicím v naší domácnosti a mě baví, že se do ní dá zužitkovat téměř libovolná zelenina. Základní recept na minestrone polévku tentokrát doplním pokrájenými listy kedluben (bez středového košťálu) namísto špenátu, ředkvičkami a hrstí drobných těstovin. Polévka tak zasytí jako lehký oběd i zdravá večeře.

4) Bulgur s pečenou zeleninou patří k našim oblíbeným bezmasým jídlům a podobně jako minestrone může obsahovat pokaždé trochu jinou zeleninu. Základní recept na bulgur s pečenou zeleninou tentokrát „přiostřím“ pečeným česnekem. Alternativně můžete místo bulguru použít kuskus nebo jiné drobné těstoviny.

5) Nejsnazší recept ze všech je skvělý jako zdravá snídaně, svačina i moučník po jídle. Do misky dejte několik lžic selského jogurtu, doplňte oblíbenými ořechy, ovocem nebo rozinkami a pokapejte medem podle chuti. Žádný přidaný cukr už není potřeba 🙂

Nové brambory, chřest, italský pršut, parmazán a farmářské pečivo

Miluju, když se v sezónní produkci potkají nové brambory a chřest. V kombinaci s holandskou omáčkou jsou tou pravou bránou do pozdního jara, která už bývá plné teplejších dnů a přírody v rozpuku. Recepty tohoto týdne jsou ale opět snadné a holandskou omáčku přenecháme raději profesionálům 🙂

Moje recepty z farmářského trhu:

1. italské rizoto s bílým vínem, chřestem a parmazánem

2. vegetariánské burgery v bramborové a dýňové bulce

3. pečené nové brambůrky s pršutem a chřestem

4. sušené švestky zabalené v pršutu na gril

1) Na pravé italské rizoto budete potřebovat rýži arborio.

Tu dnes koupíte i v běžném marketu, tak ji nenahrazujte parboiled, basmati či jasmínovou rýží, kterou máme všichni obvykle doma 😉 Na olivovém oleji krátce orestujte nasekanou cibuli, pak i rýži a vše zalijte trochou bílého vína.

Když se víno odpaří, vařte rýži ponořenou v dostatečném množství tekutin (zeleninový vývar) do změknutí. Ke konci vaření přidejte k rýži pokrájený chřest, ten by se měl vařit zhruba 10 minut. Po odstavení vmíchejte nastrouhaný parmazán a podávejte se zbytkem bílého vína.

2) Odlehčené veggie burgery připravuju s volským okem namísto masa. Doplním haldou čerstvé zeleniny (salát, pokrájené rajče, okurka…), plátkem sýra, dresinkem podle chuti a kvalitním pečivem. Věřte, že ani zarytý masožravec nebude jednou remcat 🙂

3) Nové brambory opláchnu a nasypu do pekáčku. Zakapu kvalitním rostlinným olejem, osolím a opepřím. Brambůrky dám péct do trouby na 200 stupňů a začnu si připravovat chřest.

Odlámu zdřevnatělé konce a zbytek chřestu zabalím do pršutu. Na posledních 20 minut pečení chřest s pršutem přihodím navrch brambůrek. Po upečení brambory lehce rozmáčknu vidličkou, aby se do nich nasákl i vypečený tuk z pršutu.

Můžete doplnit čerstvým salátem nebo cherry rajčátky.

4) Sušené švestky v pršutu krátce orestované v pánvi nebo na grilu patří mezi typické španělské tapas. Přijdou vhod jako předkrm na grilování, chuťovka k pivu, masu i na zobání s dalšími delikatesami. Výborné sušené švestky mají třeba v Lidlu.

Nové brambory, italské delikatesy, ovčí bryndza a rajčata

Pokud máte to štěstí, že na vaše farmářské trhy zavítá i prodejce kvalitních sýrů, máte už vlastně napůl uvařeno 🙂

Moje farmářské recepty pro tento týden:

1. nové brambory s bryndzou a pažitkou nebo jarní cibulkou

2. gnocchi s gorgonzolou a vlašskými ořechy

3. krůtí prsa pečená v pršutu s orestovanými rajčaty

4. bramborové bulky plněné sýrem a karamelizovanou cibulkou

1) Nové brambůrky očistěte, ale neloupejte. Jejich slupka je natolik jemná, že jí po uvaření klidně můžete jíst i s bramborami.

Uvařené brambůrky rozmačkejte v hlubokém talíři, posypejte kousky bryndzy (pokud je na vás moc aromatická, můžete jí smíchat s tvarohem nebo lučinou), zalijte rozpuštěným máslem a zasypte pokrájenou pažitkou nebo jarní cibulkou. Tohle jídlo bych osobně mohla jíst snad nonstop!

2) Gnocchi uvařte podle návodu. Mezitím v pánvi nechte pozvolna roztát kvalitní gorgonzolu. Do rozpuštěného sýra vmíchejte horké noky a přihoďte hrst nasekaných vlašských ořechů. Rychlé a snadné jídlo, které vás zahřeje i na duši 🙂

3) Celá krůtí prsa ochuťte oblíbenými bylinkami, opepřete, potřete balzamikovým octem a zabalte ze všech stran do několika plátků pršutu. Prsa by měla být v pršutu úplně schovaná.

Pak je vložte do menšího pekáčku, trošičku podlijte vodou nebo bílým vínem a dejte péct na 180 stupňů a 60 – 80 minut. Pršut krůtí prsa během pečení jemně ovoní a s balsamikem zaručí, že nebudou vysušená, ale naopak křehká.

A ten výpek! Podávejte s orestovanými rajčátky a dobrou bagetou nebo šťouchanými bramborami.

4) Cibuli nakrájejte na proužky a opékejte v pánvi na oleji. Po cca 10 minutách přidejte plátek másla a lžíci cukru. Vše rozmíchejte a cibulku nechte s cukrem cca dalších 10 minut zkaramelizovat.

Bude pak jemně sladká, takže je ideální jí doplnit výraznějším ostřejším sýrem. Bramborové bulky rozřízněte a krátce orestujte z obou stran (třeba v toastovači).

Bulky naplňte sýrem a cibulkou a nechte si chutnat 🙂

Jak zavařovat zdravě a hlavně bez chemie

Hned po dozrálém ovoci bývá hlavní přísadou ovocných marmelád, džemů, sirupů i kompotů právě cukr. V zavařeninách plní hned dvě funkce. Jeho hlavním úkolem je prodlužovat trvanlivost zavařenin, je přírodním konzervantem. Zároveň zesiluje přirozenou sladkost ovoce. 

Bio cukr řepný

Ještě před sto lety byl bílý cukr výsadou bohaté vrstvy. Tehdy bylo Československo ve výrobě cukru z cukrové řepy velmocí. Bílý cukr se používal hlavně při pečení cukrovinek, dobře se s ním pracovalo a cukrářské výrobky zároveň zůstávaly krásně světlé.

Proces, při kterém se z cukrové řepy stane bílá krupice, je velmi dlouhý a poměrně náročný. Cukrová řepa se vypěstuje a sklidí, propere a nařeže na nudličky, ze kterých se louhováním získá šťáva. Šťávu je následně potřeba vyčistit a profiltrovat pomocí vápna a oxidu uhličitého, zahustit a zkrystalizovat. Tomuto procesu se říká rafinace.

Krystalky cukru se dále odstřeďují, aby z nich vytekl poslední sirup, tedy melasa. 

Pokud si však vybereme cukr nerafinovaný, na první pohled nás zaujme, že je tmavý. To proto, že nebyl čištěn a filtrován. Sladké krystalky tedy obsahují různé množství melasy.

Pokud se zároveň jedná o cukr v biokvalitě, byla řepa, ze které je vyrobený, pěstována v souladu s pravidly přísně kontrolovaného ekologického zemědělství. V rámci bioprodukce není možné používat geneticky modifikovanou řepu ani ji chemicky ošetřovat.

Když používáme řepný cukr v biokvalitě, chráníme tím před chemií nejen naše zavařeniny a náš organismus, ale i evropská pole.

Bio cukr třtinový

Třtinový cukr se vyrábí z cukrové třtiny. Proces výroby tohoto cukru je méně náročný než v případě cukrové řepy. Třtina se sklízí strojově nebo ručně. Ze stébel je vylisována šťáva, která se vaří a následně zchladí.

Na povrchu tekutiny, tedy melasy, začnou být viditelné cukrové krystalky. Melasa se dále používá na výrobu rumu a jiného alkoholu či kvasnic nebo ke krmení zvěře. Přírodní třtinový cukr je přirozeně tmavý, právě protože obsahuje zbytky této melasy.

Ta ho obohacuje o stopové množství minerálů a také mu dodává specifickou vůni a chuť. 

Ať už se jedná o cukr třtinový, nebo řepný, rafinovaný, nebo tmavý, stále se jedná o cukr. Bílý cukr obsahuje 99–100 % cukru, tmavý asi 96–98 %. I s tmavým cukrem je tedy potřeba šetřit. Hlavní výhodu tmavého cukru v biokvalitě (třtinového i řepného) bychom měli spatřovat v jeho šetrném pěstování i zpracování a stopové množství minerálů, které obsahuje, brát jako třešničku na dortu.

Rozmixované nebo rozvařené ovoce je potřeba zahustit. Běžně se do zavařenin používají takzvané želírovací cukry.

Obsahují sladilo (cukr nebo fruktózu, tedy ovocný cukr), zahušťovací látky (pektin, guma guar, xanthan, karubin, guma tara) a konzervanty (kyselinu citronovou nebo sorbovou). Tyto obsažené látky jsou podle výzkumů v podstatě neškodné.

Jejich původ, kvalita i způsob výroby jsou nám však naznámé. Některé želírovací cukry navíc obsahují také palmový olej, aby zavařenina nepěnila. Ten v domácích zavařeninách samozřejmě nemá co dělat. 

My v Culina Botanica se při zavařování hravě obejdeme bez předpřipravené želírovací směsi.

Samozřejmě nechceme, aby se nám pracně vypěstované ovoce v zavařených sklenicích zkazilo – plesnivění předcházíme tak, že sklenice velmi pečlivě vymyjeme a víčka minutu povaříme v horké vodě. Vše necháme uschnout na čisté utěrce.

Zároveň do zavařeniny přidáváme cukr, který je sám o sobě přírodním konzervantem, jak již bylo zmíněno výše. Zavařeniny posléze skladujeme v chladu a temnu, třeba ve sklepě. 

Aby měly marmelády a sirupy tu správnou konzistenci, najdete v našem zavařovacím boxu čistě přírodní pektin vyrobený z citrusů, který želírovací přípravky hravě nahradí. Některé ovoce obsahuje pektin přirozeně, nejvíce ho mají právě citrusy, ze kterých byl náš pektin vyroben.

Dále pektin ve větším množství najdeme v jablkách, rybízu a angreštu. Pokud tedy zavařujeme zmíněné ovoce, můžeme přidat pektinu do zavařenin méně. Pektin začne želírovat, pokud ho v kyselém prostředí smícháme s dostatečným množstvím cukru.

Je tedy dobré hlídat nejen poměr pektinu vůči ovoci (1 : 100, tedy 10 g pektinu na 1 kg ovoce), ale i poměr ovoce a přidaného cukru (2 : 1,  200 g ovoce na 100 g cukru; nejméně však 3 : 1, tedy 300 g ovoce na 100 g cukru).

Pektin přidáváme do rozvařeného ovoce předem promíchaný s cukrem, aby zavařenina želírovala rovnoměrně. Pokud bychom ho s cukrem nesmíchali, v zavařenině by se vytvořily hrudky.

Nerafinovaná sůl

Jak vlastně vzniká sůl? Většinou ji získáváme z mořské vody, která se nechá různými způsoby vypařit. Chlorid sodný, tedy čistá sůl, se dá také těžit z geologického podloží. Sůl se rafinuje podobně jako cukr.

V běžné kuchyňské soli proto nenajdeme zdraví prospěšné minerály, naopak se do ní přidávají protispékavé látky a jód. Vynecháme-li proces rafinace, v soli zůstanou kromě chloridu sodného také zhruba 2 % jiných minerálů: hořčík, vápník, zinek a železo.

Do nerafinované soli navíc výrobce nepřidává žádné aditivní látky. 

Když se řekne zavařování, hned se nám vybaví rudé ovoce nebo zelené okurky, cukr a zavařovací sklenice. K zavařování však patří také koření, které chuť ovoce a zeleniny doplní a ozvláštní. V našich zavařovacích boxech najdete nové bio i konvenční koření od Vitany, našeho dlouholetého partnera. 

Proč spolupracujeme právě s Vitanou? V sedmé řadě Herbáře věnované světovému koření se Kateřina díky Vitaně vydala do indické provincie Kérala prozkoumat, jak koření roste a jak se zpracovává.

Díky této cestě jsme mohli prostřednictvím pořadu nahlédnout do zákulisí výroby koření. V Indii pěstují koření malí i větší zemědělci, od kterých ho Vitana vykupuje.

Během celého procesu pěstování a zpracování koření provádí několikrát rozbor koření, aby byla zaručena potřebná kvalita. 

Od Vitany používáme jednodruhové koření vcelku i drcené a s jeho kvalitou v poměru k ceně jsme spokojeni. Zároveň pro vás máme čerstvou novinku – Vitana koření v biokvalitě. Pytlíčky s bio kořením, které brzy běžně najdete v každém supermarketu za velmi příznivou cenu, se tak mohou dostat do každé domácnosti.

Jaké koření v balíčku najdete? Z bio koření se jedná o skořici mletou, pepř celý, majoránku, kmín celý a sladkou papriku. Z klasického koření dále hřebíček, anýz, hořčičné semínko, nové koření a bobkový list.

Koření se vám bude hodit na zavařování kyselých okurek a nakládanou zeleninu všeho druhu, ale využijete ho i na sladké ovocné marmelády, které tak obohatíte o zajímavý kořeněný nádech.

Skořici zkombinujte třeba s jahodami nebo třešněmi… 

Semínka bylinek

Aby bylo zavařování ještě zajímavější, přidali jsme do boxů také semínka Culina Botanica. Až se vám ze semínek rozrostou bylinkoví nezmarové, meduňka a máta, vytvoříte z nich úžasný sirup do letních limonád i zimních čajů. Svěží nať kopru, koriandru a fenyklu zase neodmyslitelně patří do sklenic s naloženou zeleninou, hlavně okurkami, které patří do každé české domácnosti. 

Když nyní víte, co všechno v boxu najdete, jste skoro připraveni. Už potřebujete jen dobré recepty, díky kterým vytvoříte skvělé a originální kořeněné zavařeniny. Ty najdete zde. A to všechno aby, až se zima zeptá, co jste dělali v létě, jste mohli rázně odpovědět: „Kyselé okurky, zavařené meruňky, bylinkové sirupy a rajčatové kečupy!“

Dá se pitný režim "ošidit" ovocem a zeleninou?

Naprostá většina ovoce a zeleniny je tvořena převážně vodou, v průměru kolem 90 %. Díky konzumaci ovoce a zeleniny je bohatý na vodu i náš jídelníček. Jaký vliv to má na náš pitný režim? Dokáže zelenina a ovoce pokrýt naši potřebu vody?

“Ovoce i zelenina obsahují nejen vodu, ale také vlákninu, zejména rozpustnou. Ta je pro naše zdraví velmi důležitá – mimo jiné pomáhá snižovat hladinu krevního
cukru i cholesterolu. Vláknina však na sebe v trávicím ústrojí váže vodu, takže čím vyšší podíl vlákniny ovoce či zelenina obsahuje, tím je také větší potřeba tekutin. U běžných druhů ovoce a zeleniny (např.

jablka, jahody, hrušky, mrkev, papriky, květák) pokryje voda v nich obsažená tak akorát potřebu současně přítomné vlákniny. U některých druhů, kde je vlákniny více (např. lilek, kedlubna), už je potřeba tekutiny přidávat. Pokud jsou součástí jídelníčku i luštěniny a celozrnné varianty potravin, potřeba tekutin se také zvyšuje,“ vysvětluje nutriční terapeutka Věra Boháčová, DiS.

, spolupracovnice AquaLife Institutu.

Jak se v našem těle chová vláknina?

Vláknina na sebe váže vodu, v trávicím ústrojí bobtná a zvětšuje svůj objem (až čtyřicetkrát), žaludek se rychleji zaplní a vysílá signál, že už je zasycený. To znamená, že pocit sytosti přichází po relativně menší porci jídla, respektive po snědení menšího množství energie, pokud je součástí jídel ovoce a zelenina. Vyšší podíl vlákniny ovšem znamená také větší potřebu tekutin.

K čemu naše tělo potřebuje vodu?

Tekutiny potřebuje každá buňka v těle, všechny systémy – díky tekutinám funguje termoregulace, tělo se zbavuje odpadních látek, krev a veškeré tělesné tekutiny jsou v základu voda. Mozek je velmi citlivý na nedostatek tekutin, svaly jej potřebují pro správný výkon. Bez tekutin to prostě nejde.

„Základem pitného režimu by měla být čistá voda, minerálky a čaje. Minerální vody dobře poslouží i v rámci pravidelné pohybové aktivity, která v tomto období také přichází více ke slovu. Při sportu se více potíme, tělo ztrácí nejen tekutiny, ale i minerální látky. Minerálky tak mohou skvěle doplnit obojí,“ radí Věra Boháčová.

„Pro každodenní pití u lidí bez rozlišení věku a zdravotního stavu jsou vhodné slabě a středně mineralizované vody s obsahem rozpuštěných pevných látek do 1000 mg/l – mohou je pít bez omezení jako součást pravidelného pitného režimu.

Silně mineralizované vody (obsah rozpuštěných pevných látek 1500–5000 mg/l) jsou vhodné při velké zátěži v letním období nebo při sportu,“ vysvětluje Ing. Jana Ježková, balneotechnik a předsedkyně Svazu minerálních vod.

Kolik snědí Češi ovoce a zeleniny?

• V roce 2017 byla spotřeba ovoce v ČR 82 kg na osobu. 
• Z toho 57,2 % tvořilo ovoce mírného pásma a 42,8 % jižní ovoce.
• Spotřeba zeleniny byla 88,2 kg na osobu.
• Denní průměrná spotřeba na osobu je tedy dle statistik v ČR necelých 225 g ovoce a necelých 242 g zeleniny.
• Výživová doporučení pro obyvatelstvo ČR uvádí 200 g ovoce a 400 g zeleniny (včetně tepelně upravené)pro dospělé na den.

zpět na výpis článků

5 tipů, jak dodržovat v létě pitný režim

Voda je nevhodnější tekutina pro naše tělo. Víte, že  naše tělo je zhruba ze dvou třetin tvořeno vodou? Vhodná je pramenitá voda i docela obyčejná voda z vodovodního kohoutku. Voda by měla tvořit základ vašeho pitného režimu.

Začněte den vypitím jedné sklenice vody. Vaše tělo je po noci dehydratované a sklenice vody mu rozhodně prospěje. Vypijete-li sklenici vody před jídlem, nejenže si vytvoříte návyk na pravidelné pití vody, tento zvyk vám dokonce pomůže zhubnout.

Voda totiž zaplní zčásti váš žaludek a následně sníte méně jídla.

Milovníci kávy by neměli zapomenout si vypít ke každému šálku kávy sklenici vody. Káva totiž dehydratuje. Tyto ztráty tekutin je třeba co nejdříve vyrovnat (nejen v létě).

Perlivá voda, tedy voda sycená oxidem uhličitým, naopak není vhodným nápojem. Nadbytek oxidu uhličitého zatěžuje tělo a má negativní dopady na trávicí ústrojí i činnost srdce. Navíc na rozdíl od obyčejné vody má perlivá voda na naše tělo kyselinotvorný účinek.

2.  Osvěžte se ovocem, zeleninou či bylinkami

Základem pitného režimu by měla být voda, ne každému však chutná obyčejná voda. Nakrájené plátky okurky, kousky limetky, citronu, pomeranče, melounu nebo grapefruitu dodají sklenici obyčejné vody neobyčejnou chuť.

Do tohoto zdravého a lahodného nápoje můžeme pro osvěžení přidat ještě lístky čerstvé máty.

Dalším tipem na dodržování pitné režimu (nejen v létě) je šťáva z mrkve, červené řepy, rajčat, jablek, pomerančů či jiného ovoce a zeleniny. Dobrou službu nám prokáže také kvalitní džus z ananasu.

Měli bychom se však naopak vyhnout různým slazeným zeleninovým a ovocným šťávám i džusům. Cukr rozhodně do pitného režimu nepatří a kromě toho dodá vašemu tělu nadbytek kalorií, aniž to zpozorujete. Navíc dodáte svému tělu nemalé množství různých přídaných chemických látek.

Oblíbený nápoj smoothie vám pomůže nejen předejít dehydrataci, ale také obezitě. Smoothie vás totiž dokáže zasytit a přitom není kalorické. Zeleninová smoothie s bylinkami a zelenými natěmi mají dokonce minimální obsah kalorií.

V horkých letních dnech má naše tělo vyšší potřebu vody než obvykle, ne každý dokáže vypít více vody a dalších vhodných nápojů. Potřebné množství vody vám tak může pomoci doplnit zelenina a ovoce bohaté na vodu, jako jsou rajčata, okurky, melouny a pomeranče.

3. Zařaďte do pitného režimu minerální vody

V horku ztrácíme potem nejen vodu, ale také minerály. To je důvod, proč bychom v létě neměli zapomenout na dvě či tři sklenice minerální vody denně. Ideální jsou minerálky obsahující hořčík, tohoto důležitého minerálu míváme totiž zpravidla nedostatek nejčastěji.

Minerální vody je dobré střídat. To však neznamená střídat neochucené minerálky s minerálkami s příchutěmi či jemně perlivými. Slazené minerálky naopak odvádějí z našeho těla vodu a navíc nám dodávají spoustu kalorií.

Minerálky sycené oxidem uhličitým představují zátěž pro srdce i krevní oběh.

Ztracené minerály může doplnit i jablečný ocet, který navíc upraví pH organismu, sníží pocit únavy a dokonce pomůže při bolestech hlavy.

4. Dopřejte si ovocné, bylinkové čaje i zelený čaj

Pití čaje bývá u mnohých lidí spojeno s podzimem či zimou. Ne každý čaj však naše tělo zahřeje. Například vlažný mátový čaj má naopak na naše tělo silně ochlazující účinky. A navíc mu dodá vodu.

Kromě mátového čaje můžeme popíjet heřmánkový čaj, čaj z jahodového listí, mateřídoušky a dalších bylinek. Vhodné jsou také ovocné čaje.

Milovníci sladkých nápojů si mohou dopřát roibos, čaj z afrického keře, který má jemně nasládlou chuť a navíc je bohatým zdrojem minerálů.

Zelený čaj je vhodný nejen jako součást pitného režimu. Kromě vody dodá našemu tělu spoustu zdraví prospěšných látek. Navíc nám může pomoci při zvládání stresu a dokonce i při hubnutí.

Speciálním druhem zeleného čaje je matcha tea, japonský mletý čaj, vyrobený ze speciálního zeleného čaje. Disponuje obrovským obsahem antioxidantů, zpomaluje stárnutí a stimuluje mozek. Jeho výjimečné účinky se však odrážejí na jeho ceně.

5. Dejte si k obědu lehké zeleninové polévky

Součástí vašeho pitného režimu mohou být i polévky. Rozhodně by se nemělo jednat o zelňačku s klobásou, hrachovou polévku s uzeninou a další husté vydatné polévky.

Výborné jsou zeleninové vývary, dodají vašemu tělu vodu a díky zelenině spoustu prospěšných látek. Navíc obsahují malé množství kalorií.

Kromě zeleninových vývarů si můžete pochutnat i na zeleninových polévkách, pokud je však hojně nezahustíte jíškou nebo „neobohatíte“ tučnou smetanou a neuděláte z nich kalorickou bombu.

Inspiraci můžete najít také v receptech národů jižní Evropy. Vyzkoušejte například italskou letní polévku Minestrone či osvěžující španělskou polévku Gazpacho.

Autorka: Evžena Janovská

Minestrone podle vaší chuti – Kuchařka pro dceru

Co má italská polévka minestrone společného s českou bramboračkou? Obě jsou to hutné zimní polévky plné zeleniny a hřejivé chuti.

Jenomže zatímco bramboračka staví na sytící povaze brambor, v Itálii se spoléhají na těstoviny, rýži a/nebo luštěniny. Zákon jednoho hrnce zůstává v platnosti bez ohledu na státní hranice.

Kdo byl v Itálii, ví, jak rozmanitá je nabídka tamní zeleniny, takže se nebude divit ani tomu, že minestrone existuje v nespočtu variant a obměn.

V kuchařské literatuře snadno dohledáte minestrone milánskou, toskánskou, janovskou, neapolskou, zimní, minestronku z krup a fazolí nebo třeba s kapustou (ta je mimochodem moje nejoblíbenější).

Vůbec není psáno, že polévka s italským původem musí obsahovat rajčata nebo produkty z nich, tak se nenechte rozhodit tím, když někde potkáte minestrone jiné než cihlové barvy.

Jaké suroviny má minestrone ráda

Minestronka vás potěší jednou důležitou věcí: nepotřebuje žádný vývar, ani zeleninový, ani masový. Obsahuje tolik surovin, že si vystačíte s vodou.

Zelenina

Hlavní složku téhle zeleninové polévky pochopitelně tvoří zelenina. Ne jen tak ledajaká, nejlépe sezónní a nejlépe aspoň tři druhy. Kombinujte podle dostupnosti a chuti. Pro 4 osoby si namíchejte cokoli z jmenovaného:

• 2 mrkve
• 2-3 rajčata (oloupaná, zbavená semínek; mimo sezónu si vystačíte i s drcenými konzerovanými rajčaty)
• 1-2 malé cukety
• 1/4 až 1/2 menší hlávky kapusty
• 1-2 malé lilky
• 300-400 g bílého zelí
• 1-2 cibule
• 1-2 pórky, obvykle pouze bílou část
• 1-2 výhonky řapíkového celeru
• 2-3 brambory
• 100-200 g zelených fazolek
• 1 hlávka štěrbáku (zkadeřavený salát, jemně nahořklý, příbuzný čekance)
• 100 g zeleného vyloupaného hrášku
• svazek mangoldu

Celkem byste měli mít 600-800 g zeleniny.

Tuk

Aby měla polévka minestrone zajímavou chuť, určitě ji začněte připravovat tím, že v kastrolu nejprve rozehřejte tuk a část surovin na něm zlehka opečete. Moje osobní strategie je takto opéct co nejvíc surovin, které do polévky přijdou, ale k tomu se ještě dostanu.

Jako tuk můžete vzít:

• máslo
• olivový olej
• sádlo
• slaninu

Pokud držíte dietu, dá se postup změnit tak, že na tuku nic opékat nebudete, všechno prostě jen naházíte do hrnce, zalijete vodou, uvaříte, a pro radost jemně zakápnete minestrone tukem až nakonec – zde připadá v úvahu hlavně olivový olej nebo rozpuštěné máslo. Samozřejmě to bude maličko na úkor chuti, ale měli byste o téhle možnosti vědět.

Ochucení

Minestrone je sama o sobě tak výrazná, že dobře chutná i studená. Na jejím ochucení se nejvíc podílí česnek, čerstvé bylinky jako šalvěj, hladkolistá petrželka, bazalka nebo rozmarýn, bát se nemusíte ani špetky čili.

Zatímco česnek nebo pevnější bylinky budete chtít přidat už do základu polévky, křehkým čerstvým bylinkám víc prospěje, když si je necháte až na konec vaření.

Další skvělé ochucující přísady jsou sušené houby, které si předem namočíte, a lžíce nebo dvě rajského protlaku, který opět nejlépe přijde hned do základu, kdy se suroviny opékají v tuku.

Největší efekt dosáhnete ovšem tím, čím dochutíte polévku až na talíři. Tradičně se posypává strouhaným parmazánem nebo sýrem provolone, ale můžete sáhnout i po tak těžkém kalibru, jako je domácí bazalkové pesto, opečená a rozdrobená slanina nebo zakysaná smetana.

Těstoviny, luštěniny

Bez jedné nebo obou těchto složek by vznikla polévka, kterou pracovně označuju jako hladová. Polévka výhradně ze zeleniny nemůže zasytit na moc dlouho a spíš se hodí jako první chod pro vícechodové menu.

Pokud se rozhodnete pro přidání těstovin, nechte druhý hrnec ve skříni a osmělte se těstoviny uvařit společně s ostatní zeleninou v jednom hrnci. V tom je snadné kuchařské kouzlo minestrone. Stačí těstoviny přidat k zelenině až ke konci vaření, aby pobyly v hrnci po dobu, kterou mají uvedenou na obalu, obvykle to bývá 5-10 minut.

Volte raději menší druhy těstovin, jako je těstovinová rýže, ale pokud zrovna v kredenci nic takového nemáte, klidně se osmělte k nalámání špaget na drobné kousky.

Počítejte s tím, že těstoviny do sebe část vody z polévky natáhnou, takže zároveň výsledek tak trochu zahustí. Pokud polévku s těstovinami uložíte do druhého dne, těstoviny nabobtnají ještě víc a pokud to s jejich množstvím přeženete, budete mít polévku doslova bez vody. Ideální množství těstovin na 4 velké porce polévky je 100 g v suchém stavu.

Stejným způsobem můžete do polévky přidat i rýži, opět jí budete potřebovat 100 g na 4 porce.

Co se týká luštěnin, nejčastější a nejlepší jsou menší druhy fazolí. Počítejte s tím, že fazole budou potřebovat namočit předem a že není neobvyklé vařit je i 2 hodiny, než změknou.

Pokud se rozhodnete uvařit je předem a zvlášť, vyčítat vám to nebudu; pokud se ve všední den rozhodnete pro fazole z konzervy, jsem první, kdo to pochopí; nicméně nejlepší chuť minestrone opět dostanete, když fazole uvaříte s ostatními surovinami dohromady – tedy alespoň s těmi, které tuhle dlouhou dobu varu ustojí, což je především kořenová zelenina a kupodivu i brambory (ty se víceméně rozpadnou a polévku zahustí). Křehké druhy zeleniny můžete přidat až později, když fazole téměř změkly.

Dávkování luštěnin je opět podobné jako u těstovin a rýže, vezměte jich 100 g v suchém stavu na 4 velké porce.

Postup: Jak se vaří minestrone

Je to až s podivem, ale minestrone je poměrně odolná a ustojí toho hodně.

Zvládne ji i nezkušený kuchař s minimem zkušeností, protože úplně stačí, když nakrájí zeleninu, hodí ji do hrnce, zalije dvěma litry vody, osolí, přivede k varu a v klidu jednu až dvě hodiny společně vaří. Ke konci vaření přihodí do hrnce těstoviny nebo rýži, dovaří, na talíři dochutí výraznými surovinami jako parmazán nebo pesto a může směle podávat.

Samozřejmě, že to jde líp. Dlouho vařená zelenina sice vede k výrazné polévce, protože se její chuť vyluhuje do vody, ale především zeleným druhům zeleniny to moc neprospívá, protože ztrácejí svěží barvu.

Navíc je škoda ochudit se o možnost nejprve co nejvíc surovin opéct na tuku a tím jim podstatně zvýraznit chuť. V článku věnovanému vaření coby tepelné úpravě jsem psala, že vaření odebírá surovinám chuť, tak proč si nepomoct jinou úpravou a nejprve zeleninu opéct?

Dělám to tak s bramboračkou a dělám to tak i s minestrone.

Rozehřeju jakýkoli tuk a vhodím k němu do hrnce ten nejtvrdší druh zeleniny, to bývá obvykle kořenová zelenina. Jemně ji osolím a nechám ji, aby se na tuku opekla a začala jí naskakovat zezlátnutá místa. Jakmile dosáhnu tohoto cíle, přihodím do hrnce další druh zeleniny, který je o něco měkčí – cibuli, pórek, zelí, kapustu a spol.

Opět jemně osolím a opékám, co to jde. Skončím těsně před tím, než se začne zelenina připalovat. Úplně nakonec přidám česnek a dopřeju mu asi 30 vteřin horké tukové lázně. Na závěr vmíchám protlak, pokud ho mám v seznamu surovin, a taky ho nechám půl minuty až minutu osmahnout do rezavé barvy.

Teprve potom zaliju vodou, pořádně osolím a vařím.

Přiznávám se a nemusíte mě k tomu nutit, že to je podstatně pracnější. Vystát si základ u sporáku znamená časovou investici ve výši 10-15 minut, protože zeleniny je hodně a chvíli to trvá, než se zatáhne a opeče. Ale myslím, že odpověď na otázku, zda to stojí za to, znáte předem.

A to je na téma minestrone všechno, co jsem vám chtěla říct, takže už přidávám jen svoji oblíbenou zimní verzi pro inspiraci.

Nechte si chutnat.

Suroviny

• 100 g slaniny v celku
• 50 g slaniny nakrájené na plátky
• 1 cibule
• 1 stroužek česneku
• 250 g drcených rajčat z konzervy
• 2 mrkve
• 1 petržel
• 1/4 celeru
• 1/4 kapusty
• 60 g drobných polévkových těstovin, například těstovinové rýže
• sůl

Postup

1. Slaninu nakrájejte na drobné kostičky, vhoďte je do hrnce, podlijte dvěma lžícemi vody a nechte zvolna na středně rozehřáté plotýnce zahřát, dokud se voda neodpaří, slanina nezačne pouštět svůj vlastní tuk a opékat se v něm.
2. Mezitím očistěte mrkev, petržel a celer a všechno nakrájejte na kostičky. Zeleninu přidejte ke slanině a jemně osolte, stačí malá špetka soli. Zvyšte žár a míchejte, dokud zelenina trochu nezměkne a místy se neopeče dozlatova.
3. V tomto druhém mezičase oloupejte cibuli a česnek a obojí nasekejte nadrobno. Vhoďte k zelenině, opět jemně osolte a ještě zhruba 2 minuty míchejte, až cibule zesklovatí. Zalijte drcenými rajčaty a 1,5 litrem vody. Osolte lžičkou soli a přiveďte k varu.
4. Jakmile základ na polévku vře, přidejte kapustu zbavenou vnějších zavadlých listů a košťálu a nakrájenou na tenké nudličky. Ve stejnou dobu zavařte i těstoviny. Vařte, dokud těstoviny nezměknou, tedy asi 5 minut. Po dovaření polévku dosolte, jak je potřeba.
5. Zatímco se polévka vaří, v čisté pánvi opečte dozlatova plátky slaniny. Vyjměte stranou na papírovou utěrku a nechte okapat.
6. Polévku rozdělte do talířů, ozdobte slaninou a ihned podávejte.

Poznámky, rady, tipy:

I kapustu můžete trochu opéct na tuku, poněkud se tím změní její chuť a dost strávníků si ji pak ochotně splete se zelím. V takovém případě ji do hrnce přidejte nakrájenou společně s cibulí a česnekem. I když se vám nepodaří opéct ji vyloženě dozlatova, každá chvilka pobytu v horkém tuku se počítá.

https://www.kucharkaprodceru.cz/minestrone-minestronka/(c) Kucharka pro dceru a Jana Florentyna Zatloukalova, www.kucharkaprodceru.cz, 2014-2017. Pouze pro osobni pouziti. Dalsi sireni podleha schvaleni autorky a ridi se autorskym zakonem.