Vitamín B12 a kyselina listová patří mezi vitamíny skupiny B. Jsou nezbytné pro tvorbu červených krvinek, reparaci buněk a tkání, syntézu DNA. Vitamín B12 je důležitý pro normální funkci nervových buněk.
Vitamín B12 a kyselina listová (také nazývána folát nebo vitamín B9) si tělo neumí vytvořit a je nutné je přijímat potravou. Jelikož dospělý člověk má v těle, resp. játrech zásoby vitamínu B12 na 3 až 5 let a kyseliny listové na několik měsíců, deficit vitamínů se může projevit až po měsících nebo letech.
U dětí se projevy deficitu objevují podstatně dříve, nemají dosud vytvořeny dostatečné zásoby vitamínů.
Nedostatek vitamínu B12 a kyseliny listové není u zdravých lidí častý. Je to způsobeno jednak dostatečnými zásobami v organismu a také tím, že většina dospělých jí stravu nebo užívá vitamínové přípravky obsahující tyto vitamíny.
Existují však lidé, kteří jsou pro vznik nedostatku vitamínu B12 a kyseliny listové rizikoví. Jsou to například staří lidé, těžcí alkoholici a těhotné ženy, lidé s onemocněními střev, které brání vstřebání dostatečného množství vitamínů. Tito lidé potřebují zvýšit příjem vitamínu B12 a kyseliny listové.
Nedostatek jak vitamínu B12, tak kyseliny listové vede k rozvoji makrocytární anémie. Tvoří se menší množství větších červených krvinek (erytrocytů) a tím dochází ke snížení přenosové kapacity krve pro kyslík. Anémie může vyvolávat příznaky jako je slabost, závratě, dušnost.
Megaloblastová anémie je typem makrocytární anémie. Tvoří se také snížené množství červených krvinek a krvinky jsou velké, ale v kostní dřeni nalezneme navíc určité buněčné změny.
Megaloblastová anémie mívá i jiné laboratorní nálezy – pokles počtu bílých krvinek a krevních destiček.
Deficit vitamínu B12 může vést ke vzniku různého stupně neuropatie (poškození nervů), která se projevuje brněním, necitlivostí v oblasti rukou a nohou. V závažných případech může vyvolat různé duševní změny, od stavů zmatenosti a podrážděnosti až po těžkou demenci.
Těhotné ženy potřebují pro rychlý růst a řádný vývoj dítěte zvýšené množství kyseliny listové.
Pokud má žena nedostatek kyseliny listové, zejména v prvních měsících těhotenství, kdy nemusí vědět, že je těhotná, může to vést k předčasnému porodu, ale i k rozvoji defektu neurální trubice dítěte ( spina bifida).
Vzhledem k tomu, že může být obtížné přijímat potravou dostatečné množství kyseliny listové, doporučuje se ženám již před otěhotněním užívat 400 µg kyseliny listové denně.
„Jsou dny, kdy nemohu chodit ani si ukrojit chléb,“ vypráví mladá žena o životě s bolestivou nemocí
Na první pohled vypadá maminka dvou malých dětí Gabriela Uhráková (39) zcela zdravě. Jenže zdání klame. Ve třiceti u ní lékaři diagnostikovali revmatoidní artritidu, která ji čas od času naprosto paralyzuje.
Kdy se u vás objevily první příznaky onemocnění a jaké?První příznaky se u mě objevily před devíti lety. Byla to bolestivá a oteklá kolena. A to až tak, že když jsem si chtěla sednout na bobek, připadalo mi, že puknou.
Po jak dlouhé době jste se rozhodla řešit své potíže u lékaře? K praktickému? Poslal vás ke specialistovi?K lékaři jsem šla hned, k praktickému. Ten určil diagnózu „revmatoidní artritida“ téměř hned a odeslal mě k revmatoložce. Ta ale bohužel věc uzavřela s tím, že se o artritidu nejedná. Usoudila, že mám pouze nadváhu, a kolena mě „neunesou„.
A skutečně jste nadváhou trpěla?Ano, lehčí nadváhu jsem skutečně měla. Celý život se s vyšší váhou peru, ale není to nic dramatického. Vždy je to tak o zhruba 5 až 10 kilogramů.
Za jak dlouho tedy došlo na správnou diagnózu a léčbu? Vzhledem k tomu, že se nemoc objevila vždy třeba jen na dva měsíce v roce, poté potíže ustaly, tak jsem to zkrátka přestala řešit. Jenže zhruba do roka se potíže vrátily.
A s vyšší intenzitou. Už mě bolely i malé klouby, ty na rukou. Znovu jsem proto šla k praktickému lékaři, který mě opět poslal k revmatoložce. Naštěstí po předchozí zkušenosti k jiné v našem městě. Ta diagnózu praktického lékaře potvrdila.
| Co jsou to revmatická onemocnění?Postihuji pohybový aparát (klouby, kosti, páteř, ale i svaly, vazy, šlachové úpony), mnohdy i některé jiné orgány. Rozdělují se do několika základních skupin: revmatická onemocnění zánětlivá (revmatoidní artritida, tzv. systémové nemoci a další), degenerativní revmatické nemoci (artróza), infekční artritidy, metabolické a endokrinní choroby spojené s revmatickými stavy (dna) a mimokloubní revmatismus. Mezi nejčastější a nejznámější patří zejména revmatoidní artritida, Bechtěrevova nemoc a dna. |
Jste maminkou dvou malých dětí – otěhotněla jste ještě před diagnózou, nebo až po ní? S prvním dítětem jsem otěhotněla ještě před diagnózou.
Když jsme uvažovali o druhém dítěti, šla jsem pro jistotu do genetického centra. Tam mě pan doktor, kapacita na genetiku, ujistil, že revmatoidní artritida není dědičná.
Dnes slýchám i opak, tak úplně nevím, co si z toho vzít. Ale samozřejmě doufám, že mým dětem se to vyhne.
Jak jste své druhé těhotenství prožívala? Ovlivnila ho nemoc nějak, nesla s sebou nějaká omezení?Naštěstí jsem v době obou těhotenství zrovna neměla žádné velké potíže, tudíž jsem pro dobro plodu nemusela brát žádné léky.
A myslím, že nemoc neměla na průběh těhotenství žádný vliv. Jen mé druhé těhotenství možná trochu uspíšila. Mezi dětmi je čtyřletý rozdíl a v této pauze se má nemoc trochu zhoršila. Proto mě revmatoložka pobídla, že pokud chci mít ještě děti, tak co nejdříve.
To kvůli možnosti nasazení nové léčby, u které se nedoporučuje otěhotnět.
Podařilo se vám po porodu a nasazení nové léčby postup nemoci zbrzdit?Ano, po nasazení léků po druhém dítěti se u mě nemoc nezhoršuje. Jsou dokonce měsíce, kdy si připadám jako zdravý člověk. Jenže pak přijdou měsíce, kdy nemůžu chodit, ani si ukrojit chleba nebo vyčistit zuby. Přesto asi mohu v mém případě mluvit o štěstí. To proto, že mi revmatoložka říká, že u mě nevidí zánět v kloubech apod., tedy nedochází ani k deformitám nebo poškozením. Jen si nejsem jistá proč mi tedy je tak, jak mi v tu chvíli je.
Takže lze říci, že vám dosavadní léčba pomáhá. Vzhledem k tomu, že patříte mezi pacienty se střední závažností revmatoidní artritidy, máte nově nárok i na biologickou léčbu, která má být účinnější. Neuvažujete o ní?
Nemoc se nezhoršuje, takže dosavadní léčba zřejmě pomáhá. Jenže nežádoucích účinků je mnoho. Proto jsem o biologické léčbě i uvažovala. Jenže má doktorka mě od ní tak nějak odrazuje. Prý když mi nyní fungují léky, že by je neměnila. Tak jako laik nevím, co si s tím vlastně počít.
- Jaká vám nemoc přinesla omezení v běžném životě?
- Co považujete na své nemoci za nejhorší?
V běžném životě? Jezdila jsem na koni, chodila plavat. Teď jdu do bazénu jen výjimečně a jen do teplé vody – studená mi vše hodně zhorší. Podle lékařů bych se měla šetřit, netahat nic těžkého a podobně. Jsem stále hodně unavená, všímám si, že mi dost padají věci z rukou, někdy nemohu ani chodit bolestí, ukrojit si chléb, nebo vyčistit zuby, jak už jsem říkala. Také se setkávám s nepochopením okolí. Nemoc není vidět, nikdo nechápe, jaké to je, celý den mít bolesti.Nejhorší na nemoci považuji to, že přichází a odchází, jak a kdy se jí zlíbí. Že zkrátka nevím, zda příští týden budu moci jít s dětmi ven. Že nikdo neví, kde se vlastně vezme, jaká je její příčina. A že člověk už není schopen dělat co dřív, plně se věnovat dětem. Je totiž stále bolavý a unavený. Samozřejmě jsou na tom lidé hůře, proto si nechci stěžovat. Třeba se dříve, či později najde nějaká zaručená spása a bude dobře.
| Kam se obrátit?Revma Liga ČR je společnost lidí s revmatismem, jejich rodinných příslušníků a přátel. Cílem společnosti je již více než 20 let zvyšovat povědomí o revmatických chorobách a pomáhat nemocným. Svou činností motivuje pacienty a ukazuje zdravé populaci svět očima revmatiků. Více informací na www.revmaliga.cz. |
Čtěte také:
Roztroušená skleróza, revmatoidní artritida a další autoimunitní onemocnění versus těhotenství
Je to chronické, pomalu probíhající onemocnění, při kterém dochází k degeneraci bílé hmoty mozkové. Postiženy jsou stejně muži jako ženy a první příznaky se objevují mezi 20. – 40. rokem života.
Pro nemoc je charakteristický průběh se střídáním příznakových a bezpříznakových stádií. Nemoc nejčastěji začíná zánětem očního nervu, dále se objevují poruchy citlivosti a hybnosti končetin.
Do obrazu roztroušené sklerózy patří třes, porucha řeči a koordinace pohybů, potíže s udržením moči, únava, deprese a porucha paměti a soustředění.
Roztroušená skleróza nemá vliv na těhotenství ani na plodnost. Průběh nemoci není těhotenstvím ovlivněn, ale těhotenství může vyvolat první příznaky nemoci v životě.
Pokud nemoc přejde v těhotenství do akutního stadia, bývá to ve třetím trimestru nebo v prvních třech měsících po porodu. Ženy mají vysoké riziko močové infekce.
Jejich vnímání bolesti je změněno, což může vést k nerozpoznání porodních bolestí.
Revmatoidní artritida
Je chronické zánětlivé onemocnění kloubů. Vyskytnout se může v jakémkoli věku, ženy jsou postiženy dvakrát až třikrát častěji než muži. Postiženy jsou zejména klouby horních a dolních končetin.
Onemocnění se projevuje bolestivostí a ztuhlostí kloubů, která je nejhorší ráno a během dne ustupuje. S postupem onemocnění dochází k omezení pohyblivosti, klouby bývají zdeformované. Kromě kloubního postižení může být postižena kůže, oči, játra, plíce a cévy. Do obrazu onemocnění patří i zvýšená teplota, únava, hubnutí a chudokrevnost.
Studie dokazují, že během těhotenství a po něm se může revmatoidní artritida zlepšit. Je ale důležité, aby bylo těhotenství pečlivě naplánováno do doby, kdy je žena v klidovém stadiu nemoci. Během těhotenství by měla být pečlivě sledována, aby mohla být vhodně léčena. I v těhotenství lze užívat některé léky tlumící bolest.
Crohnova nemoc
Crohnova nemoc je chronické zánětlivé onemocnění, které může postihnout kteroukoli část trávicího ústrojí. Nejčastěji je postižena koncová část tenkého střeva a jeho přechod v tlusté střevo.
Na vzniku onemocnění se podílejí vlivy imunologické, psychogenní, infekční a alergické. Nemoc se projevuje průjmovitými stolicemi s příměsí hlenu, bolestmi, zvýšenou teplotou, nechutenstvím a hubnutím. Častou komplikací je vznik píštělí a abscesů v okolí konečníku.
U žen trpících Crohnovou nemocí je popisována vyšší frekvence samovolných potratů. Týká se to především žen, které otěhotněly v akutním stadiu nemoci, a žen, které byly v době otěhotnění krátce po chirurgickém odstranění části střeva.
Dále je popisováno vyšší riziko předčasného porodu hlavně mezi 33. a 36. týdnem těhotenství, a to zhruba 16 %. U 20 % pacientek přechází vlivem těhotenství nemoc do akutního stadia. Crohnova choroba není důvodem k ukončení těhotenství císařským řezem. Důvodem k provedení císařského řezu je akutní stadium nemoci a zjizvená oblast konečníku.
K léčbě Crohnovy nemoci v těhotenství se používají sulfasalazin, sulfapyridin, kortikoidy. Imunosupresiva je lépe vysadit tři měsíce před otěhotněním a neužívat po celou dobu těhotenství. Stejně tak je v těhotenství kontraindikováno podávání metotrexátu, cyklosporinu a metronidazolu.
Myastenia gravis
Jde onemocnění na autoimunitním podkladě, které se projevuje svalovou únavou a ochablostí. Potíže se mění během dne, nejmírnější jsou ráno. Na počátku onemocnění bývá postiženo obličejové svalstvo.
Pacienti mají smutný a ospalý výraz. Přidává se obtížné žvýkání, polykání a mumlavá řeč. V další fázi je postiženo i svalstvo horních i dolních končetin. Pokud dojde k postižení i dýchacích svalů, objevuje se dechová nedostatečnost, což je velmi závažný stav vyžadující umělé plicní dýchání.
Toto onemocnění může být těhotenstvím různě ovlivněno. Stav ženy může zůstat stejný, zlepšit se nebo naopak se může výrazně zhoršit. Většina změn stavu ať pozitivních tak negativních proběhne v prvním trimestru těhotenství.
Nejrizikovější jsou pacientky, které otěhotněly v prvním roce nemoci. Proto se jim doporučuje odložit těhotenství na pozdější dobu. Myastenie nemá vliv na těhotenství ani plodnost. Pouze bylo prokázáno nepatrně vyšší riziko samovolných potratů u žen trpících touto nemocí.
Z léků používaných při léčbě myastenie se používá azatioprin a prednison. Imunosupresiva se v těhotenství nepodávají. Porod je možný vést vaginálně a císařský řez je prováděn z porodnického důvodu. Kojení je u žen trpících myastenií možné. V šestinedělí je ale nutná prevence infekce.
Lupus erythematodes (LE)
Lupus erythematodes se vyskytuje ve třech formách – systémový LE, chronický LE s postižením kůže bez onemocnění orgánů a LE vyvolaný léky. Jde o autoimunitní onemocnění, které postihuje téměř všechny orgány v těle.
Podstatou nemoci je nadměrná aktivita bílých krvinek (B lymfocytů), což vede k tvorbě protilátek proti vlastním tkáním v těle. Systémový lupus erythematodes (SLE) postihuje převážně ženy mezi 15. – 45. rokem života.
Příčina vzniku onemocnění není objasněna. Mezi klasické příznaky SLE patří kromě motýlovitého zarudnutí na kůži obličeje postižení dvou a více kloubů, osrdečníku a ledvin.
Dále se onemocnění projevuje zvýšenou citlivostí na sluneční záření, které se projeví zesílením vyrážky na kůži obličeje.
Přítomna bývá horečka, která se střídá se zvýšenou teplotou nebo i teplotou normální. Postižení ledvin je doprovázeno vysokým tlakem a poklesem ledvinných funkcí. Závažné jsou neurologické projevy související s postižením nervů a bílé hmoty míšní. Vyskytnout se mohou křeče s deliriem, které mohou skončit i komatem.
Léčba spočívá v podávání nesteroidních protizánětlivých léků, kortikoidů, antimalarik a imunosupresiv. Prognóza pacientek se SLE je celkem příznivá. Více než 90 % pacientek přežívá déle než deset let od zjištění nemoci. Onemocnění většinou probíhá ve formě remisí (klidových období) a vzplanutí, která jsou doprovázena horečkou a orgánovým postižením.
Asi u 15 % těhotných pacientek se SLE dojde ke vzplanutí nemoci, což je zhruba dvakrát častěji než u pacientek netěhotných.
Pacientky, které mají postižené ledviny, mají vyšší riziko preeklampsie, což je onemocnění vázané pouze na těhotenství. Projevuje se vysokým tlakem, bílkovinou v moči a otoky.
Asi u 29 % těhotných pacientek končí porod císařským řezem, nejčastěji z důvodu hrozícího nedostatečného zásobení plodu kyslíkem (hypoxie). Dalším důvodem k císařskému řezu může být celkově špatný stav ženy.
Pro vyšší riziko infekce po vaginálním porodu by měly být ženě podány antibiotika a kortikoidy.
Při léčbě vysokými dávkami kortikoidů se kojení ženě nedoporučuje. Pokud v určitých případech žena přesto kojí, měla by se vyvarovat kojení v prvních 4 hodinách po podání kortikoidu.
Sklerodermie
Onemocnění je charakterizováno ztuhnutím kůže. Vyskytuje se nejčastěji ve věku 20 – 40 let a její výskyt je relativně vzácný. Prvním projevem bývá teplota, bolesti kloubů a tzv. Reynaudův fenomén, který se projevuje nedokrvením koncových částí končetin v chladu.
Postižení pokračuje otoky rukou, nohou a obličeje. Kůže je napjatá a střídají se na ní oblasti se zvýšenou pigmentací a oblasti bez pigmentace. Kůže se stává postupně tuhá, má voskovitý vzhled. Obličej je maskovitý, strnulý a bez výrazu.
Postupně dochází k omezení pohyblivosti v kloubech, zažívacím obtížím. Pacienti mají často vysoký tlak a poruchu srdečního rytmu. V pokročilém stadiu onemocnění selhávají ledviny. Účinná léčba neexistuje.
Podávají se léky na rozšíření cév, léky na vysoký tlak, penicilamin a imunosupresiva.
Čtěte také:
Antifosfolipidový syndrom
Antifosfolipidový syndrom je charakterizován přítomností antifosfolipidových protilátek v krvi. Projevuje se výskytem krevních sraženin, nepříznivým průběhem těhotenství, které může vést k potratu nebo předčasnému porodu.
Na podkladě špatně fungující placenty může dojít k nitroděložnímu růstovému opoždění až odúmrtí plodu. Pacientky mají vyšší riziko preeklampsie ve druhé polovině těhotenství.
Podle mezinárodní domluvy by se měla vyšetřit na přítomnost antifosfolipidových protilátek každá žena, u které došlo k jednomu nebo více neobjasněným úmrtím plodu, u více jak jednoho předčasného porodu do 34. týdne těhotenství v důsledku preeklampsie nebo nedostatečné funkce placenty. Dalším důvodem pro vyšetření jsou více jak tři samovolné potraty před 10. týdnem těhotenství v anamnéze.
Těhotným ženám s antifosfolipidovým syndromem se podává injekčně heparin a nízké dávky kyseliny acetylsalicylové, což jsou léky na ředění krve. S podáváním heparinu je třeba pokračovat ještě šest týdnů po porodu nebo přejít na warfarin podávaný v tabletách.
Ulcerosní kolitida
Je zánětlivé onemocnění, které postihuje výlučně sliznici tlustého střeva a konečníku. Příčina vzniku nemoci není dosud objasněna.
Nejvíce zastánců má teorie o autoimunitním podkladu nemoci. Svoji roli ale hrají genetické faktory, vliv zevního prostředí a infekce. Při onemocnění se střídají akutní a klidová stadia.
Akutní stadium nemoci se projevuje bolestmi břicha, krvavými průjmy s příměsí hlenu, nechutenstvím a hubnutím. Často se vyskytuje i horečka. Existuje kontroverzní názor na otázku vlivu nemoci na délku těhotenství.
Většina studií se shoduje na tom, že těhotné ženy trpící ulcerosní kolitidou nemají vyšší riziko předčasného porodu. Pokud ale dojde ke zhoršení nemoci v těhotenství, dojde až u poloviny těchto žen k takovému zhoršení stavu, že je nejvhodnější ukončení těhotenství.
Revmatoidní artritida – Těhotenství a sex
Pokud jste těhotná nebo plánujete dítě, určitě Vás zajímá, jaký vliv má těhotenství na RA a RA na těhotenství.Dobrou zprávou je, že mnoho žen se během těhotenství dostane do remise, tedy do fáze, kdy je tělo prakticky bez příznaků artritidy. Bolesti a otoky ustoupí.
Vědci si nejsou 100procentně jistí, proč je RA v těhotenství v útlumu, ale mají několik teorií. Artitidu způsobuje špatný imunitní systém, kdy působí negativně na své vlastní tkáně a orgány.
Vědci si myslí, že těhotenství tlumí Váš imunitní systém tak, že Vaše tělo vidí dítě jako ‚cizího‘ vetřelce, což znamená, že tělo nefunguje tak aktivně jako tomu bylo dříve, což způsobuje méně zánětu a bolesti. Bohužel ne všechny ženy jsou během těhotenství bez bolesti.
Asi 40 – 50 % těhotných žen s RA potřebují během těhotenství léky. Odborníci tvrdí, že těhotné mohou bezpečně užívat kortikosteroidy (medrol, prednison…), dále Plaguenil a také z biologické léčby např. Enbrel.
Ženy, které jsou během gravidity na kortikoidech, by měli dbát zvýšenému přísunu kalcia a také pravidelně navštěvovat svého zubního lékaře, jelikož bylo zjištěno, že revmatičky mají 2x větší pravděpodobnost onemocnění dásní než ženy zdravé.
……………………………………………………………………….
Příběhy maminek s revmatoidní artritidou na webu slovenské Revma Ligy v tomto odkazu.
………………………………………………………………………
Článek: I při RA se můžete stát maminkou
V minulosti bylo těhotenství považováno za vysoce rizikové pro ženy trpící revmatickým onemocněním i pro jejich nenarozené děti. V současné době je tomu už naštěstí jinak.
Předem plánované těhotenství, pečlivé sledování a vhodná léčba umožňují těmto ženám prožít úspěšné období čekání na miminko. Je ale důležité dodržovat několik pravidel.
Těhotenství je vhodné plánovat v době, kdy je onemocnění stabilní, a vyhnout se těhotenství ve fázi rychlého zhoršení a komplikací onemocnění. I během těhotenství lze užívat některé léky tlumící projevy revmatického onemocnění.
Péče o těhotnou vyžaduje přístup více odborníků:
- revmatologa
- internisty
- gynekologa
- pediatra
Tito lékaři zajišťují nejvhodnější léčbu před těhotenstvím, během něj, při porodu a i v dalším období s ohledem na matku i její dítě.
Bohužel stále je těhotenství a hormonální změny s ním související velkou zátěžovou situací pro lidské tělo. A tak hlavně u žen, které neví, že jsou nositelky vloh pro revmatologické onemocnění, může těhotenství vyprovokovat projevy revmatického onemocnění nebo je zhoršit.
Novorozené děti žen s touto chorobou pak vyžadují sledování pro možný negativní vliv přenesených protilátek z těla matky.
Převzato z: www.revmaticke-nemoci.cz
Článek: Autoimunitní choroba vás nemusí připravit o dítě
Těhotenství bývá pro většinu žen krásným obdobím. Některé se třeba necítí nejlépe, očekávání vytouženého potomka jim ale určitý diskomfort tisíckrát vynahradí. Pro ženy trpící některým z autoimunitních onemocnění může být ale těhotenství obzvlášť rizikové.
Ženy s autoimunitní chorobou by si měly těhotenství dobře naplánovat. Těhotenství u žen trpících některou z autoimunitních chorob (např.
revmatoidní artritida, vaskulitidy, systémová lupus a další) je většinou rizikové, a otázka plánování rodiny by tedy s každou ženou měla být individuálně probrána. V některých případech totiž choroba způsobuje sníženou plodnost, časté je ale i snížení plodnosti vlivem léčby.
Určité typy léků tak například mohou způsobit předčasné selhání funkce vaječníků. Pokud by si však žena po ukončení léčby přála otěhotnět, lze do určité míry selhání vaječníků předejít. Samotná autoimunitní onemocnění plodnost významně nesnižují, pokud nedošlo k selhání funkce důležitých orgánů.
Průběh těhotenství u žen s autoimunitou je vždy rizikový a opět je ovlivněn samotnou chorobou a její léčbou. Autoimunitní choroby mohou být komplikovány:
- zvýšeným rizikem potratu a předčasného porodu,
- nedostatečností placenty,
- poruchami cévního systému – zejména výskytem trombóz (ucpání cév krevní sraženinou),
- vysokým krevním tlakem,
- postižením jater, ledvin,
- eklampsií.
Ohroženo je dítě i žena
Kromě rizika pro plod je těhotenství nastávajících maminek s autoimunitním onemocněním rizikem i pro těhotnou, protože může zhoršit průběh základního onemocnění. Je proto velmi důležité ženu o všech rizikách informovat a naplánovat těhotenství na dobu nejlepší kompenzace onemocnění.
Během těhotenství musí být pacientka pečlivě kontrolována jak gynekologem, tak dalšími odborníky. Hrozí zejména rozvoj hypertenze a selhání ledvin, plod je ohrožen nedostatečným zásobením živinami a kyslíkem, tedy potratem nebo předčasným porodem.Po porodu je nutné zhodnotit možnost a vhodnost kojení a také antikoncepce.
Vzplanutí základní nemoci bývá v šestinedělí běžné. Pravidelné a časté kontroly proto většinou porodem nekončí.
Převzato z: www.bez-alergie.cz
………………………………………………………………………..
Jaké léky se mohou v těhotenství užívat?
Kortikosteroidy – ANO
Kortikosteroidy (KS) nemají u lidí teratogenní efekt. Nežádoucí účinky na matku vyplývají z jejich obecných NÚ, u plodu mohou ve vysokých dávkách způsobit zpomalení růstu a velmi vzácně adrenální supresi a infekci.
Krátce působící glukokortikoidy pronikají přes placentu v nízkých koncentracích, a proto jsou dobře tolerovány. Do mléka přecházejí málo a v období laktace nejsou u prednisonu a metylprednisolonu udávány závažné NÚ. Vzhledem k tomu jsou tyto kortikosteroidy používány k léčbě revmatického onemocnění matky.
U gravidních a kojících matek léčených KS je doporučována běžná prevence osteoporózy kalciem a vitaminem D, při vyšších dávkách KS v laktaci je pak nutno upravit intervaly mezi kojením a aplikací kortikosteroidy tak, aby koncentrace v mléce v okamžiku kojení byla co nejnižší.
Novorozence těchto matek je pak nutno sledovat s ohledem na možnost adrenální suprese-utlumení tvorky jejich vlastních kortikoidů v nadledvinách.
Nesteroidní antirevmatika – ? RADĚJI NE, ALE VE VYJÍMEČNÝCH PŘÍPADECH URČITÝ ČAS ANO
Nesteroidní antirevmatika (NSA) nejsou teratogeny. V období před koncepcí mohou v důsledku inhibice syntézy prostaglandinů blokovat implantaci blastocysty.
Nežádoucí účinek (NÚ) na matku spočívá – mimo obecně známé projevy toxicity – v možnosti prodloužení gestace a zvýšeném porodním krvácení, a to zejména tehdy, jsou-li NSA užívána během posledních šesti týdnů před porodem.
NSA mohou u plodu způsobit předčasné uzavření ductus arteriosus, podílet se na vyvolání plicní hypertenze, poruše renálních funkcí a vést ke snížení objemu plodové vody.V období laktace dosahují velmi nízkých koncentrací v mateřském mléce a mohou zvyšovat riziko jádrového ikteru u novorozence.
V období gravidity je možno v nutných případech NSA podávat, je ale nutno užívat jen nižší dávky, preferovat NSA s krátkým poločasem a NSA podávat intermitentně. Posledních 6-8 týdnů před porodem je NSA nutno vysadit!!!
Hydroxychlorochin (delagil,plaquenil) – ANOHydroxychlorochin nemá žádný vliv na fertilitu mužů či žen a hlavním nežádoucím účinkem na matku je okulotoxicita. Není teratogenem a nebyly zjištěny zásadní nežádoucí účinky na plod nebo na kojeného novorozence. V nízkých dávkách je hydroxychlorochin v graviditě i v laktaci bezpečný.
Sulfasalazin – ANO
Sulfasalazin nemá žádný vliv na fertilitu u žen, ovšem u mužů snižuje pohyb spermií, způsobuje oligospermii, abnormální spermatozou a může vést až k reverzibilní infertilitě.
Nežádoucí účinky na matku spočívají v obecných možných projevech toxicity, tedy zejména v hepatotoxickém a myelotoxickém vlivu. Sulfasalazin nemá významný nežádoucí vliv na plod a nezvyšuje frekvenci fetálních abnormalit ani abortů.
Přechází do mléka, ale nemá žádný významný vliv na kojené dítě. Jen ojediněle byl popsán případ krvavého průjmu u novorozence matky, která byla pomalou acetylátorkou, takže hladina sulfasalazinu byla vysoká.
Sulfasalazin není kontraindikován ani v graviditě, ani v laktaci a je lékem první volby u žen s revmatoidní artritidou, které plánují graviditu. Vzhledem k tomu, že způsobuje reverzibilní infertilitu u mužů, je nutno jej u nich před plánovanou koncepcí včas vysadit.
S e x u á l n í ž i v o t a c h r o n i c k é n e m o c iJe mnoho lidí, kteří denně bojují s nějakým vážným či méně závažným onemocněním. Probíhající nemoc přirozeně snižuje naši sexuální touhu.
Jaké to ale je v případě, že se nemoc stává chronickou? Spokojený sexuální život je nejenom jeden z ukazatelů tělesného a duševního zdraví, ale také zpětně ovlivňuje celkovou duševní a tělesnou pohodu.
Lidé při dlouhodobé nemoci mohou v sexuální oblasti pociťovat zmatek – například dostaví se chuť a vyvstanou strachy ze zhoršení nemoci, z toho jak vypadám, zda můžu, když jsem tak vážně nemocný.
Po vyléčení nebo při dlouhodobé udržovací léčbě je však sexuální život stejně podstatný jako potřeba uvést i jiné věci do relativního normálu – například spánek, náladu, přiměřené aktivity.
Co nám ale v sexu brání? Někdy znovuzahájení sexuálního života brání například stud – ze změny těla (ztloustnutí, jizvy…), strach, jaký vliv na nemoc může takováto aktivita mít.
Tyto myšlenky či pocity mohou ovlivňovat reakci našeho těla (libé pocity v oblasti genitálu, zvlhnutí pochvy). Ale reakce našeho těla může být utlumena například léky a zpětně ovlivňovat naši sexuální touhu a potřebu.
Obecně lze ale říci, že není potřeba na sexualitu rezignovat, že s pocity těla i duše lze pracovat. Je třeba si uvědomit, že sexualita není pouze pohlavní styk. Do sexuality patří všechny intimnosti, které si s partnerem dokážeme představit.
Je na nás, co všechno nám vyhovuje, a je na nás, zda si potěšení ze sexu odepřeme, nebo mu aktivně napomůžeme. O svých obavách a starostech ohledně sexu se můžeme poradit se svým lékařem-revmatologem či navštívit sexuologa. Nebo můžeme využít různých forem anonymních poraden, například na internetu.
Valounek, sex (10.3.2021 12:06) odpovědět
Trochu mě překvapuje, že si někteří myslí, že s RA nejde mít sex nebo otěhotnět.Jasně, je to náročnější, u někoho tam hraje roli stud. Ale zase bych to nepřeháněla. Jsou mnohem horší vady. Mně třeba zabralo v tom, abych zase našla apetit, když jsem si koupila žhavé sexy prádlo a tím překvapila manžela. Musím říct, že to opravdu stálo za to. Od té doby už v ložnici není problém. 🙂
Revmatické onemocnění a těhotenství? Ženy se mateřství bát nemusí
doc. MUDr. Petr Bradna, CSc. v naší revmatologické poradně, tentokrát na téma: revmatické onemocnění v těhotenství.
Revmatoidní artritida se nevyhýbá ani mladým ženám. Je možné, aby žena s tímto onemocněním otěhotněla a přivedla na svět zdravé miminko? A nezhorší těhotenství a laktace stav revmatoidní artritidy? Co by měli vědět rodiče dětí, u nichž se tato nemoc objeví?
Revmatické onemocnění se nevyhýbá ani mladým ženám. Je ale překážkou v mateřství?Obecně překážkou není. Je ale nutno zohlednit léky, které žena užívá v graviditě nebo před otěhotněním. Mohou mít totiž značné nežádoucí účinky. Takové léky je třeba včas ukončit a žena by se proto měla poradit se svým ošetřujícím lékařem – revmatologem.
Jak probíhá těhotenství a porod u žen s revmatickým onemocněním? Těhotenství probíhá obvykle nekomplikovaně, nemoc se nezhoršuje, naopak revmatoidní artritida má v těhotenství dokonce tendenci se spontánně zlepšit. U žen, které užívají glukokortikoidy, je ale vyšší riziko vzniku těhotenské cukrovky a jejich novorozenec může mít i vyšší porodní váhu. Samotný porod nemívá jiná rizika, než je běžné u zdravých žen.
Je ale nutno nemocnou ženu v průběhu těhotenství systematicky sledovat a před graviditou i pečlivě vyšetřit, jak ohledně stavu nemoci, tak i ohledně přítomnosti některých specifických imunitních látek, tzv.“autoprotilátek“, z nichž některé by mohly graviditu nepříznivě ovlivnit. Toto vše je třeba zhodnotit ještě před otěhotněním.
Z toho všeho vyplývá, že žena s revmatoidní artritidou by měla své těhotenství naplánovat na vhodnou dobu, kdy jsou projevy nemoci potlačeny a kdy neužívá léky, které jsou pro graviditu nevhodné nebo dokonce zakázané, protože mohou být pro dítě rizikové a toxické.
Je tedy vhodné, aby pacientka svého revmatologa včas informovala o tom, že plánuje otěhotnět.
Je laktace rizikovým faktorem?Kojení rovněž není rizikové, ale opět je nutno dbát na to, aby žena neužívala ty léky, které by se mohly přenést do mateřského mléka, a tím by mohly být rizikové pro novorozence.
Kdy je možné po porodu zahájit terapii? Záleží na stavu ženy a na faktu, zda žena bude kojit. Bude-li kojit, je třeba vyloučit rizikové léky. Pakliže ale matka nemůže kojit, ať z důvodů zhoršení revmatizmu nebo jiných důvodů, je možno jakoukoli léčbu obnovit nebo zahájit kdykoli po porodu, samozřejmě pokud nejsou přítomné nějaké poporodní komplikace, například infekce.