Věděli jste, že dospělá tasemnice může ve střevech narůst až do velikosti patnáct metrů a přežít ve svém hostiteli až třicet let? Při tasemnici často nemusíte ani vědět, že ji máte. Příznaky onemocnění tasemnicí, způsoby nákazy a vše o léčbě naleznete v dnešním článku.
Tasemnice je parazit, kterým se můžete nakazit konzumací jídla nebo vody, které obsahují vajíčka či larvy tasemnice. Častější je nákaza larvami, když se vám z nich ve střevech vylíhne dospělá tasemnice.
Tato střevní nákaza je obvykle mírná a nemusí se projevovat žádnými příznaky.
Nákaza vajíčky je nebezpečnější, protože v tom případě mohou vzniklé larvy migrovat a zakládat infekční ložiska (larvální cysty) i v jiných orgánech, což může způsobit vážné komplikace. To nazýváme invazivní infekcí.
Dospělá tasemnice má hlavu a sérii článků, takzvaných proglotidů. Při střevní nákaze se tasemnice zachytí hlavičkou o stěnu střeva a proglotidy zatím rostou a produkují vajíčka. Tasemnice dokáže ve svém hostiteli přežít až třicet let a narůst do velikosti patnáct metrů.
Jaké jsou příznaky nákazy tasemnicí?
U řady lidí přítomnost tasemnice ve střevech nevyvolává vůbec žádné problémy. Pokud se ale střevní infekce projeví, přihlásí se obvykle následujícími příznaky:
- Nevolnost
- Slabost
- Ztráta chuti k jídlu
- Bolesti břicha
- Průjem
- Hubnutí a nedostatečná absorpce živin
Pokud se larvy tasemnice dostanou ze střev do jiných částí těla (migrace), mohou tam způsobit značné škody. Příznaky onemocnění v tomto případě závisí hlavně na tom, jakým typem tasemnice jste se nakazili a ve kterém orgánu se usídlila. Mezi příznaky může patřit:
- Horečka
- Cystické uzly a bulky
- Alergická reakce na přítomné larvy
- Bakteriální infekce
- Neurologické příznaky, včetně epileptických záchvatů
Jak se dá nakazit tasemnicí?
Tasemnicí se nakazíte po konzumaci infikovaných potravin nebo vody, které obsahují vajíčka nebo larvy tasemnice.
Nákaza vajíčky tasemnice. K této nákaze dochází, pokud jsou potraviny kontaminované stolicí osoby nebo zvířete, které jsou infikované tasemnicí. Jejich stolice obsahuje totiž mikroskopická vajíčka tasemnice. Může se to stát například tak, že infikovaný dobytek vylučuje stolicí vajíčka tasemnice do půdy.
Pokud se tato půda dostane do kontaktu s jídlem, případně vodním zdrojům, tak se vajíčky může nakazit i člověk. Vajíčka se v lidských střevech vylíhnou do pohyblivých larev, které se přes stěnu střev dostávají do jiných orgánů, kde zakládají parazitární cysty. Mohou se usadit například v plicích, mozku nebo v játrech.
Nákaza larválním cystami. Zvíře nakažené tasemnicí může mít larvální cysty ve své svalovině. K nákaze člověka proto může velmi snadno dojít při konzumaci syrového či tepelně nedostatečně upraveného masa infikovaného zvířete.
Zkonzumované larvy se v střevě vyvinou do dospělé tasemnice, která může mít až 15 metrů a může ve vašem těle přežít až 30 let! Některé tasemnice se přisají ke stěnám střev, kde mohou vyvolatmírný zánět, zatímco jiné mohou hostitele opustit spolu se stolicí.
Mezi faktory zvyšující riziko infekce tasemnicí patří:
Nedostatečná hygiena. Naše ruce pochytáte každý den leccos. Pokud si je dostatečně často nemyjeme, snadno se může stát, že si do úst nakonec zaneseme něco, co tam nepatří. Například tasemnici.
Kontakt s hospodářskými zvířaty. Riziko nákazy (nejen) tasemnicí se zvyšuje zejména na místech, kde se nesprávně zachází se zvířecími výkaly.
Cestování do rozvojových zemí. Sem patří zejména země a místa s nízkým standardem hygieny.
Obliba syrového či polosyrových masa. Zárodky tasemnice se dají snadno zabít vysokými teplotami, ale potřebných je alespoň 52 ° C.
Život v rizikových zemích. Mezi rizikové oblasti patří hlavně Latinská Amerika, Čína, subsaharská Afrika a jihovýchodní Asie. Na těchto místech se nachází mnoho divoce žijících prasat nakažených tasemnice dlouhočlenná (Taenia solium).
Je nákaza tasemnicí nebezpečná?
Střevní infekce tasemnicí je obvykle mírná a nepředstavuje vysoké riziko. V některých případech se však mohou objevit následující zdravotní komplikace:
Ucpání zažívacího traktu. Velmi velké tasemnice mohou ucpat žlučové cesty, pankreatický vývod nebo slepé střevo, což se projeví zánětem slepého střeva.
Poškození mozku a centrálního nervového systému. Pokud tasemnice vytvoří v mozku larvální cystu, dojde k závažnému stavu zvanému neurocysticerkóza.
Obvykle je to důsledek konzumace infikovaného vepřového masa.
Neurocysticerkóza způsobuje bolesti hlavy, poruchy zraku, epileptické záchvaty, zánět mozkových blan (meningitidu), hydrocefalus, demenci a v některých případech až úmrtí.
Poškození orgánů. Migrací vytvářejí larvy infekční cysty v různých orgánech. Tyto cysty se postupem času zvětšují, čímž zablokují přívod krve do orgánu nebo útlakem znemožní jeho fungování.
Cysty mohou také prasknout, čímž se uvolní larvy, které mohou podobným způsobem migrovat do dalších a dalších orgánů. Navíc, při prasknutí cysty se do okolí uvolňují různé látky, které mohou způsobit alergickou reakci, včetně svědění, vyrážek, otoků a potíží s dýcháním.
Zasaženými orgány jsou velmi často játra a plíce. V případě těžkého poškození orgánů je nezbytný chirurgický zákrok, případně transplantace.
Jak probíhá vyšetření u lékaře?
Pokud si myslíte, že máte příznaky infekce tasemnicí, navštivte svého obvodního lékaře. Ten vás v případě potřeby může nasměrovat k odborníkovi – buď k infektologovi (specialistovi na infekční onemocnění) nebo gastroenterologovi (specialistovi na onemocnění žaludku a střev = trávicí soustavy).
Vyšetření u lékařů bývají často hektická a stresující a ne vždy si vzpomeneme na všechno, co bychom chtěli svému lékaři sdělit nebo se zeptat. Proto se můžete na vyšetření připravit již v pohodlí domova, a to takto:
- Napište si seznam příznaků, které se u vás projevují, a to i takových, o kterých si myslíte, že nemají s tasemnicí nic společného.
- Napište si seznam všech léků, vitamínů a potravinových doplňků, které užíváte.
- Zkompletujte si cestovatelskou anamnézu – do jakých zemí jste v poslední době cestovali?
- Zkuste si vzpomenout, zda jste v poslední době někdy jedli syrové nebo nedopečené maso (například steaky).
- Připravte si seznam otázek, na které se chcete vašeho lékaře zeptat. Jako inspiraci vám nabízíme náš seznam vhodných otázek:
- Co způsobuje moje příznaky?
- Existuje kromě tasemnice i jiné možné vysvětlení mých problémů?
- Jaká vyšetření budu potřebovat? Musím se na ně nějak speciálně připravovat?
- Dá se tasemnice zbavit? Jak?
- Musím dodržovat nějakou dietu?
- Jaké jsou výhody, nevýhody a nežádoucí účinky léčby?
- Kromě tasemnice trpím také následujícími nemocemi a zdravotními problémy. Jak se to dá všechno najednou zvládnout? Nebude můj zdravotní stav léčbu tasemnice komplikovat?
- Existuje nějaké lacinější generické léčivo, které má stejné pčinky jako lék, který jste mi předepsal?
- Máte nějaké letáky či vytištěné materiály o tasemnici, které bych si mohl odnést domů?
Lékař vám může také položit několik otázek. Velmi pravděpodobně se zeptá na následující věci:
- Kdy se u vás příznaky onemocnění poprvé objevily?
- Pokuste se popsat vaše příznaky.
- Objevují se vaše příznaky jen někdy a na krátkou dobu nebo se u vás vyskytují nepřetržitě?
- Kdy se vaše příznaky zlepšují nebo zhoršují?
- Do kterých zemí jste v poslední době cestoval?
Vyšetření na přítomnost tasemnice
Běžná vyšetření na přítomnost tasemnice zahrnují:
Vyšetření stolice. Lékař bude od vás potřebovat vzorek stolice, kterou pošle na vyhodnocení do laboratoře. V laboratoři se mikroskopickými metodami zjišťuje přítomnost vajíček nebo článků tasemnice.
Jelikož se tyto elementy nevyskytují v každé stolici, možná budete muset odevzdat více vzorků během několika dnů.
Vajíčka se někdy nacházejí i na okraji řitního otvoru, proto se lékař může pokusit je odebrat speciální lepicí páskou.
Vyšetření krve.
Pokud se tasemnice dostala mimo střeva do jiných částí těla, prozradí ji přítomnost protilátek v krvi.
Zobrazovací metody.
Na identifikaci parazitárních cyst v orgánech se využívá počítačová tomografie (CT), magnetická rezonance (MRI), rentgen a ultrazvuk.
Léčba tasemnice
Důležitou zásadou při infekci tasemnicí je pít dostatek tekutin, abyste zabránili dehydrataci – to platí zejména tehdy, pokud ještě čekáte na vyšetření u lékaře a máte průjmy.
Někteří šťastlivci žádnou specifickou léčbu nepotřebují, protože jejich tasemnice se přirozeně vyloučí z těla se stolicí. Dále existuje nemalé procento lidí, kteří ani nevědí, že jsou tasemnicí nakaženi.
Pokud se však u vás infekce tasemnicí prokázala, bude nutné ji z vašeho těla vypudit specifickými léky.
K léčbě střevní nákazy tasemnicí se u nás používají léčiva mebendazol (Vermox) a albendazol (Zenta). Ty jsou toxické pro dospělou tasemnici, ale ne pro vajíčka, které vylučuje do stolice.
Proto je velmi důležité, abyste během léčby znovu neinfikoval vlastníma rukama po nedostatečném umytí. Pro jistotu si během tohoto období myjte ruce ještě častěji a pečlivěji než dříve, a to hlavně před jídlem.
Účinnost léčby se zjišťuje opětovným odběrem a analýzou stolice.
Léčba invazivní infekce bývá komplexnější. Používají se následující léky:
- Antiparazitika: léčiva proti parazitům. Albendazol může v některých případech zmenšit larvální cysty, jejichž stav se monitoruje ultrazvukem či rentgenem.
- Protizánětlivá léčba. Jelikož odumírající larvální cysty mohou vyvolat zánětlivou reakci a otoky, tak se při léčbě invazivní infekce podávají kortikosteroidy na potlačení zánětu. Takovými léčivy jsou například prednison nebo dexamethason.
- Antiepileptika. Antilepileptika se podávají tehdy, pokud invazivní infekce tasemnicí vyvolává epileptické záchvaty.
- Léčba hydrocefalu – zavedení shuntu. Neurocysticerkóza může způsobit hydrocefalus, což je nahromadění tekutiny v mozku. Pro odsátí této tekutiny se používá takzvaný shunt (spojka), což je malá tenká trubička, která odvádí tekutinu z mozku do jiných částí těla.
- Chirurgický zákrok. K chirurgickému zákroku se přistupuje, pokud se dají cysty odstranit, což závisí hlavně na jejich velikosti a závažnosti příznaků, které způsobují. Cysty se odstraňují hlavně z jater, plic az očí, protože na těchto místech vědí napáchat nejvíce škody. Někdy se namísto chirurgického odstranění využívá drenážní systém, kdy se do cysty zavede hadička s agresivním antiparazitární roztokem.
Prevence nákazy tasemnicí
Následujících několik opatření může značně snížit riziko infekce tasemnicí:Myjte si ruce mýdlem a vodou před jídlem, před manipulací s jídlem (například když jdete vařit) a po každém použití toalety.
Pokud cestujete do zemí, kde je tasemnice poměrně rozšířená, nezapomeňte mýt a vařit ovoce i zeleninu ve vodě z bezpečného zdroje (bezpečná voda může být například kupovaná balená voda).Hospodářská zvířata můžete ochránit před infekcí vajíčky tasemnice tak, že budete bezpečně a pravidelně odstraňovat jejich výkaly.Na vaření masa používejte alespoň teploty 52 ° C.
Vajíčka a larvy tasemnice úspěšně zahubí i když zamrazíte maso na 12 hodin a ryby alespoň na 24 hodin do mrazničky.Nejezte syrové či nedovařené maso, hlavně ne vepřové, hovězí a ryby.
Pokud má váš pes tasemnici, okamžitě začněte s jeho léčbou.
Tasemnice
Tasemnice jsou paraziti a patří do skupiny červů plochých, kteří parazitují ve střevě obratlovců, včetně člověka. Žijí ve střevě svých konečných hostitelů a mohou zde narůst do délky od několika milimetrů až do několik metrů.
Člověk se většinou nakazí kontaminovanou potravou nebo vodou (např. špatně tepelně upraveným masem). Tasemnice odebírají hostiteli živiny, dráždí střevní sliznici a vylučují své metabolity.
Larvy parazita mohou přecházet přes střevní stěnu a infikovat ostatní orgány a tkáně.
Latinsky: Taeniasis, Cysticercosis, Cestoda, anoplocephala, cestodes, cestoidea, choanotaenia, cittotaenia, ctenotaenia, davainea, diphyllidium, dipylidium, drepanidotaenia, hymenolepis, mesocestoides, moniezia, mozgovoya, multiceps, raillietina, taenia, taeniorhynchus
Další názvy: infekce tasemnicí, parazitóza způsobená tasemnicemi, tenióza, cysticerkóza, difylobotrioza
Příznaky
bolest břicha bolest hlavy hubnutí návaly hladu pocit na zvracení průjem snížená chuť k jídlu svědění kůže závratě zvracení
Týká se části těla
Dolní trávicí trakt Žaludek
B71
Vývojový cyklus tasemnic je charakteristický změnou hostitele, přičemž názvosloví jednotlivých tasemnic orientuje podle hostitele, např.. rybina, psí tasemnice, tasemnice skotu (tasemnice bezbranná), nebo prasat. Člověk se požitím vajíček nebo larev může stát nejen mezihostitelem ale i konečným hostitelem ve vývojovém cyklu tasemnic.
Tasemnice se svou hlavičkou (scolexem) přichytí na stěně střeva konečného hostitele. Na to mají na hlavičce přísavné štěrbiny nebo háčky. Na hlavičku se připojují články tasemnice. Tyto články tasemnice obsahují tak samčí, tak samičí pohlavní žlázy.
Tasemnice jsou tedy hermafroditi. Vajíčka po oplodnění dozrávají v parazitovi. Články tasemnice, které obsahují zralá vajíčka, se od parazita oddělí a jsou vyloučeny se stolicí.
Tyto vajíčka jsou pak přijaty mezihostitelem a v jeho střevě se z vajíček vylíhnou larvy.
Prvními příznaky onemocnění bývají časlo stolicí vyloučené články tasemnice. Dají se rozeznat pouhým okem a mikroskopem mohou být prozkoumány ještě podrobněji.
Průběh infekce bývá různý, časté příznaky jsou:
- ztráta hmotnosti
- bolesti břicha, nadýmání, nevolnost, zvracení, průjem
- opakované návaly hladu
- podrážděnost, opakované bolesti hlavy
Původce
Původcem onemocnění je tasemnice bezbranná (Taenia saginata). Je široká ca. 1,5 cm a může dosahovat délky mezi 4 a 10 metry. Na hlavičce tasemnice bezbranné se nacházejí jen čtyři přísavné štěrbiny ale žádné přísavné háčky. Délka života pohlavně zralého parazita je až 20 let.
Je známo zhruba pět tiscí druhů tasemnic, kteří parazitují u všech skupin obratlovců, zejména pak ryb a paryb. Některé druhy se mohou usazovat v játrech nebo v mozku, většinou ale parazitují ve střevech. Některé z nejrozšířenějších jsou:
- Tasemnice dlouhočlenná (Taenia solium)
- Tasemnice bezbranná (Taenia saginata)
- Tasemnice dětská (Hymenolepis nana)
Způsob šíření nákazy
Skot přijme vajíčka tasemnice bezbranné. Larvy se vylíhnou v tenkém střevě a provrtávají stěnu střeva. Krví se dostanou do svalstva skotu, a tam tvoří úhoř, takzvaný cysticerkus. V tomto měchýřky naplněném tekutinou se nachází zárodek hlavičky parazita.
Požitím syrového masa, např.. mletého hovězího masa, se larvy dostanou do tenkého střeva člověka. Ze zárodku hlavičky se vytvoří hlavička, která se přísavnými štěrbina přichytí na stěnu střeva a dozrává na dospělého parazita. Vyvinutí řetězce článků vyžaduje několik týdnů. Tělesné články tasemnice bezbranné mají značnou vlastní pohyblivost, poté co se sami oddělili od zbylého těla parazita.
Léčba tasemnice
Podávají se preparáty niklozamidu a cínu. Někdy je nutný i chirurgický zásah.
Důležité je dostatečně tepelné zpracovávány masa. Pokud se maso zamrazí na minimálně 10 dní, také neexistuje žádné nebezpečí nákazy. Kromě toho se jateční zvířata sledují v rámci prohlídky masa kvůli výskytu parazitů ve svalovině.
Za prevenci se dá považovat i konzumace česneku, který účinkuje proti cizopasníkům zejména roupům, škrkavkám, tasemnicím a jiným parazitům v našem zažívacím traktu a současně pozitivně upravuje naše střevní prostředí.
Při podezření na výskyt parazita je potřebný zvýšený hygienicko-veterinární dozor.
Tasemnice u koček
27.5.2021
Tasemnice jsou u koček běžné. Nepříjemní paraziti však nezpůsobují viditelné příznaky, takže v mnoha případech po dlouhou dobu bez povšimnutí.
V následujícím textu se dozvíte, jak rozpoznat napadení tasemnicemi, které druhy jsou u koček obzvláště běžné a co je důležité při léčbě zamoření červy.
Existují různé druhy tasemnic, které mohou mít vliv na kočky, přičemž zvláště rozšířená je tasemnice psí (Dipylidium caninum). Psí tasemnice používají blechy jako mezihostitele a vstupují do těla kočky polykáním kožních parazitů, uhnízdí se ve střevech a za 20 dní se z nich stanou dospělí tasemnice psí.
Kromě toho jsou kočky také často napadány takzvanou kočičí tasemnicí (Taenia taeniaeformis). Tyto tasemnice se dostávají do těla kočky konzumací myší a jiných malých kořisti, které se také uhnízdí v tenkém střevě.
Kromě toho se kočky mohou příležitostně nakazit liščími tasemnicemi (Echinococcus multilocularis). Tento typ tasemnice také vstupuje do těla kočky především konzumací kořistí, jako jsou myši. Pro člověka může být napadení liščími tasemnicemi dokonce životu nebezpečné.
Příznaky, které se vyskytují u koček s napadením tasemnicemi, se liší v závislosti na závažnosti infekce a jsou také ovlivněny imunitou zvířete.
Zatímco zdravá a plně dospělá kočka si ve většině případů poradí s tasemnicemi bez větších problémů. Paraziti často způsobují velké potíže u mladých, nebo nemocných koček..
Masivní napadení tasemnicemi se také u koček může projevit velmi nafouknutým žaludkem. Kromě toho jsou ve výkalech a konečníku zvířete často jednotlivé končetiny červů, které vypadají trochu jako zrnka rýže.
Některé z možných příznaků, které se mohou u vaší kočky objevit při napadení tasemnicí:
- Ztráta chuti k jídlu
- Ztráta váhy
- Průjem
- Svědění oblasti konečníku
- Mastná srst
- Únava
To platí i pro kočky bez zjevných příznaků. Protože tasemnice připravují vaší kočičku o důležité živiny a někdy mohou způsobit vážné příznaky nedostatku. Je proto možné, že příznaky napadení červy jsou patrné až po určité době.
Jak název napovídá, když kočka trpí alergií na sliny z blech, jsou odpovědné blechy. Přesně řečeno, určité proteinové sloučeniny ve slinách parazita zajišťují alergickou reakci. U koček s alergií na bleší sliny stačí jen několik blech, aby způsobily masivní příznaky, jako je silné svědění.
Jak již bylo řečeno, kočky jsou napadáni tasemnicemi. Nepříjemní střevní paraziti mohou být přenášeni vylučováním výkalů nejen na jiná zvířata, ale u některých druhů tasemnic i na člověka.
Abyste předešli zmíněným problémům, musíte svou kočku včas odčervit. Při vhodném ošetření přípravkem Vermal lze tasemnice u koček obvykle dobře eliminovat a váš domácí tygr by proto měl být brzy fit.
- Než se rozhodnete pro ošetřování přípravkem, měli byste si být vědomi skutečnosti, že mnoho dostupných přípravků k odstranění parazitů obsahuje chemické látky.
- Pomáhají zahubit tasemnice u vaší kočky, ale zároveň však často značně zatěžují tělo vašeho miláčka.
- Doporučujeme vám proto odčervit pomocí I love my cat Vermal .
Náš přípravek Vermal je zcela přírodní doplněk stravy, který pomocí speciální bylinné směsi vytváří střevní prostředí, které je vůči červům nevhodné. To znamená, že tasemnice lze u vaší kočky spolehlivě zahubit, aniž byste se museli obávat vedlejších účinků u vaší kočičky, kvůli škodlivým látkám, které by mohli přípravky na odčervení obsahovat.
Kompletní ochrana proti tasemnicím bohužel není pro kočky možná. Zejména kočky se mohou nakazit otravnými parazity kdykoli, ať už jsou chovány v domácím prostředí.
Kromě svědomité hygieny v domácnosti je proto důležité kočky pravidelně odčervovat. K tomuto účelu doporučujeme použít náš Vermal prášek. U domácích koček obvykle postačují dvě dávky ročně, u venkovních koček by se preventivní odčervení mělo provádět čtyřikrát ročně.
Tasemnice mohou mít pro kočky vážné následky a mohou se dokonce přenášet i na lidi. Pravidelné odčervení je však zásadní pro snížení rizika infekce tasemnicemi.
Parazit často obsahuje účinné látky, který může vaší kočce také ublížit. Z tohoto důvodu vám doporučujeme použít I love my cat Vermal jako zdravou alternativu při léčbě napadení tasemnicemi a jako prevence.
Tasemnice: příznaky, léčba (infekce tasemnicí)
K přesnému popisu nemocí, které jsou způsobeny tasemnicemi, si musíme
uvědomit několik faktů.
Prvý fakt je ten, že pojem tasemnice skrývá
obrovské množství organizmů, vytvářejících celou
třídu.
Druhý fakt je ten, že pro popis nemocí se musíme
seznámit s biologií těchto organizmů, zejména s jejich stavbou a
životními cykly. Životní cykly tasemnic bývají velmi složité, ale pro
čtenáře velmi zajímavé.
Z velmi úzkého pohledu zaměřeného pouze na interakci
tasemnice-člověk, můžeme říci, že některé druhy či lépe rody tasemnic
škodí člověku spíše v dospělosti ( míněno
v dospělosti tasemnice, nikoliv člověka) – jako nejlepší příklad
poslouží tasemnice rodu Diphyllobothrium, jiné pak napadají
člověka ve svém stadiu larválním: čeleď Taeniidae a
její dva rody: rod Taenia a rod Echinoccocus.
V tomto textu se pokusím čtenáře seznámit jednak se základní
biologií tasemnic, dále s druhy napadajícími člověka a nemocemi, které
mohou tasemnice vyvolat.
Tasemnice je celá třída organismů. Tato třída se označuje odborně
jako Cestoda, a patří mezi ploštěnce ( Plathelminthes).
Cestoda obsahují přes 5000 druhů tasemnic, ale to je počet zatím známých
druhů, a existuje předpoklad, že se toto číslo bude dále zvyšovat.
Stavba těla tasemnice
Typická tasemnice se skládá z hlavičky, které se
říká skolex, a z článkovaného čili segmentovaného
těla-strobily.
Na skolexu jsou umístěny různé
přichycovací orgány ( každý druh má morfologicky
odlišné, ale několik základních typů přichycovacích orgánů lze na nich
popsat).
Přichycovací orgány jsou přizpůsobeny životní strategii
konkrétní tasemnice, tedy tasemnice žijící ve střevě bude mít tyto
orgány uzpůsobeny tak, aby se mohla co nejlépe zachytit a udržet na stěně
střeva apod.
Mezi základní typy přichycovacích orgánů patří přísavné
rýhy ( botrie) či kruhové přísavky.
Část tasemnic ( konkrétně rod Cyclophyllidea) má na skolexu jakýsi
zasunovatelný chobotek (rostellum), který je navíc opatřen háčky pro
optimální přichycení tasemnice.
Tělo tasemnice čili strobila je složena z jednotlivých
článků, které se nazývají proglotidy.
Každý proglotid
představuje samostatnou reprodukční jednotku, obsahuje jak samčí , tak
samičí pohlavní žlázy, proto tasemnice může produkovat vajíčka,
i když je v těle pouze jedna jediná.
Tasemnice jsou tedy
hermafrodité, jedinci disponující jak samčím, tak
samičím pohlavním systémem, a mohou se rozmnožovat ( cestou produkce
vajíček, ze kterých se líhne larva) samostatně, bez přítomnosti dalšího
jedince.
Články mohou být řazeny jednoduše za sebou ( akraspedotní
články) nebo jeden článek svým koncem přechází jako část článku
následujícího ( kraspedotní články). Nutno dodat, že existují tasemnice,
které jsou nečlánkované – monozoické. Článkované tasemnice pak
označujeme jako polyzoické.
Z hlediska biologie i medicíny je důležitý povrch
těla tasemnice. Tento povrch má zásadní důležitost v příjmu
živin, neboť tasemnice nedisponují trávicím systémem jako např. lidé,
protože tasemnice nemají střevo.
Veškerý přísun živin
se tak odehrává transportem přes tento povrch těla, který se označuje jako
tegmentum ( neodermis). Neodermis má specifickou strukturu, která je tvořena
povrchovým syncytiem ( soubuním – společenstvem buněk), kde jsou těla
těchto buněk umístěna pod vrstvu podpovrchové svaloviny.
Na povrchu
neodermis jsou mikrotrichy ( mikroskopické chloupky obalené vrstvou
cukernatých makromolekul – glykokalyxem).
Pod tímto povrchem se nachází podpovrchová svalovina, která je tvořena
cirkulární a longitudiální svalovinou ( šikmá svalová vlákna chybí).
Svalovina bývá velmi dobře vyvinuta v oblastech přichycovacích
orgánů.
Nervová soustava tasemnice má své centrum v podobě
párových hlavových gangliích, ze kterých vybíhají nervová vlákna,
která prostupují celou strobilou. Exkreční a osmoregulační systém je
tvořen protonefridiemi.
Proces nákazy tasemnicemi
Člověk může být definitivním hostitelem některých
druhů tasemnic, dále může být mezihostitelem druhů
jiných, a ve vzácných případech také mezihostitelem a definitivním
hostitelem tasemnice jednoho druhu.
Z uvedeného vyplývá, že tasemnice mají
obvykle dva hostitele ( jednoho mezihostitele, a jednoho definitivního
hostitele: ovšem nutno brát jako stádia, protože mezihostitelem a častěji
i definitivním hostitelem může být více druhů organismů u jednoho druhu
tasemnice).
U člověka také parazituje škulovec široký (Diphyllobothrium
latum), který má vývoj tříhostitelský (viz dále).
Celý proces lze popsat na modelovém příkladu obecné tasemnice: tasemnice
žije ve střevě člověka, a uvolňuje velké množství
vajíček, které odcházejí spolu se stolicí hostitele ven
z organismu.
Vajíčka mohou opouštět článek izolovaně tzv. uterinním
pórem( proces se nazývá anapolýza) či po rozpadu celého článku( proces
apolýzy). To, že se tasemnice rozmnožují pomocí produkce vajíček dává
tasemnicím název oviparní organismy.
Z vajíčka se líhne první larva: u skupiny
Gyrocotylidea a skupiny Amphilinidea se první larva označuje jako
lykofora (syn.: dekakant, název je odvozen od skutečnosti, že
lykofora má deset embryonálních háčků.
U skupiny Eucestoda se první
larva označuje jako onkosféra (neboli hexakant, analogicky podle
přítomnosti šesti embryonálních háčků).
Onkosféra, která je obklopena
ciliárním obalem, který ji umožní pohyb ve vodě, se označuje jako
koracidium.
První larva napadne svého mezihostitele , ve kterém z ní vzniká
larva druhého či třetího stupně ( u tasemnic se dvěma
mezihostiteli) zvaná metacestod.
Metacestod je pak podle své morfologie dělen
na typy: procerkoid, plerocerkoid, cysticerkoid a cysticerkus.. Metacestod pak
různou cestou nakazí svého definitivního hostitele.
A celý kruh se
uzavírá, protože tasemnice uvnitř svého definitivního hostitele dospívá
a začíná produkovat vajíčka.
Rizikové faktory tasemnicové infekce
konzumace nedostatečně tepelně upraveného masa či
dokonce konzumace masa syrového, špatná úroveň hygieny
zejména před jídlem, po toaletě apod.
Prevence nemoci tasemnicové infekce
Přenos neboli infekce člověka se děje především perorální cestou,
zejména konzumací mezihostitelů, jejichž maso není dostatečně dobře
tepelně upraveno, proto je základním preventivním opatřením
dostatečná tepelná úprava masa prasat, krav, ryb
a krabů.
Další preventivní opatření je zejména v tom, aby rodiče dbali na
přiměřenou úroveň hygieny svých dětí.
Popis jendotlivých druhů tasemnic
Tasemnic, které napadají člověka, je více. Mezi ty nejčastější, a
proto i podrobněji popsané, patří: tasemnice bezbranná (Taenia saginata),
tasemnice dlouhočlenná ( Taenia solium), tasemnice dětská ( Hymenolepis
nana) a škulovec široký (Diphyllobothrium latum)
Taenióza
Taenióza ( taeniasis) je onemocnění, které je způsobeno
tasemnicemi Taenia saginata a Taenia solium. U infekce Taenia
solium se ještě užívá označení cysticerkóza čili
cysticercosis.
Obě tyto tasemnice žijí v tenkém střevě člověka,
přičemž T.saginata dosahuje délky 3-10 metrů a T. solium délky
2-3 metry. Klasickým mezihostitelem je u T.saginata skot a
u T.solium prase či jiný člověk.
Ve svalech mezihostitele, tedy v mase prasete či krávy, nebo i člověka
se vytváří metacestod ( larva druhého stádia) zvaný cysticerkus.
U T.saginata se cysticerkus nazývá Cysticerkus bovis a u T.
solium se
nazývá stejný metacestod jako Cysticerkus cellulosae.
Pokud se jedná
o případ, že se tasemnice druhu Taenia solium chová v těle člověka jako
ve svém mezihostiteli, může být její metacestod umístěn kromě svaloviny
také v mozku, míše, v plicích, srdci či pod kůží.
Výskyt této nemoci je kosmopolitní, přičemž v České
republice jsou hlášeny ojedinělé případy infekce T.saginata, u T.solium
jsou to případy importované k nám z ciziny. Dospělé tasemnice se
vyvíjejí z metacestoda, který je obsažen v nedostatečně tepelně
upraveném mase krav či prasat nebo může dojít ke kontaminaci
potravy vajíčky tasemnice.
Příznaky a projevy teniózy
Většina těchto onemocnění probíhá asymptomaticky ( nijak se
neprojevují), někdy se však mohou vyskytnout mírné
gastrointestinální potíže ( nechutenství, nevolnost, průjem).
Závažná je varianta, kdy se cysticerkus dostává do
mozku, pak hovoříme o mozkové cysticerkóze, která se projevuje
křečemi, intrakraniální hypertenzí ( zvýšený tlak
v dutině lební), bolestí hlavy, poruchami
vidění a psychickými poruchami. Z 50% případů
je tato varianta smrtelná.
Diagnostika teniózy
Provádí se jednak mikroskopicky, tzn. nález vajíček ve
stolici pod mikroskopem. U infekcí T.solium se používá
sérologické vyšetření, dále RTG, sonografie a CT.
Léčba teniózy
Užívají se látky niklosamid či
praziquantel. U infekce T. solium je to léčba těmito
preparáty v kombinaci se steroidy, které tlumí zánětlivé
reakce po smrti parazita
Difylobotrioza
Difylobotrioza je onemocnění, které je způsobeno
škulovcem širokým ( Diphyllobothrium latum ).Toto onemocní
se vyskytuje především v povodích velkých řek ( např. delta Nilu) nebo
oblasti jezer a řek mírného pásma.
Škulovec široký je poměrně dlouhá tasemnice, jejíž délka často
přesahuje 10 metrů a některé zdroje uvádějí délku až 17 metrů.
Dospělé tasemnice produkují vajíčka s víčkem ( s tzv.
operculem), které se musí dostat do vody.
Z vajíčka se líhne koracidium, které napadne svého prvního
mezihostitele ( to jsou buchanky z čeledí Cyclopidae a Diaptomidae).
V buchance vznikne procerkoid, který je infekčním stádiem pro mezihostitele
číslo dva: rybu. Když ryba pozře buchanku, tak se
z procerkoidu vyvíjí plerocerkoid, který se usadí ve svalovině ryby.
Člověk, ale i jiní masožraví savci se nakazí pozřením ryby (
nejčastěji okoun, štika, mník apod.)
Příznaky a projevy difylobotriozy
Základní postižení, které škulovec způsobuje je to, že absorbuje
velké množství vitaminu B12, který je velmi důležitým vitamínem pro
krvetvorbu. Vzniká tzv.zhoubná ( perniciózní) anémie.
Diagnostika difylobotriozy
Opět spočívá v mikroskopickém nálezu vajíček a
článku škulovce
Léčba difylobotriozy
Niklosamid, dále praziquantel. Podpůrná
léčba je podávání vitaminu B12.
Hymenolepióza
Hymenolepióza (hymenolepiasis) je onemocnění, které je
způsobeno tasemnicí dětskou ( Hymenolepis nana), což je tasemnice
velká jen 7-40 mm, která se vyskytuje především v dětských
kolektivech.
Probíhá tak, že obě fáze tasemnice jsou ve střevě.
Nemoc se projevuje bolestmi břicha, špatným dýcháním,
bolestmi hlavy. Vyskytuje se svědění, závratě a
nechutenství.
Diagnostika hemolepiózy
Opět spočívá v mikroskopickém nálezu vajíček a článku
tasemnice.
Léčba hemolepiózy
Niklosamid a praziquantel.
Jak si mohu pomocí sám
klíčová je prevence, při nemoci je důležitý klid na lůžku,
zavodňovat organismus
Komplikace tasemnicové infekce
Jsou dány konkrétně u každé tasemnice. Je to především
mozková cysticerkóza a perniciózní
anémie.
Diskuse
Další názvy: infekce tasemnicí, parazitóza způsobená tasemnicemi, tenióza, taeniasis, cysticerkóza, cysticercosis, difylobotrioza
Léčba starými přáteli. Západní civilizace se zbavila parazitů a možná právě kvůli tomu trpí nemocemi, které se v chudších zemích příliš nevyskytují
Pitva brouka potemníka vyžaduje trpělivost a cit v rukou, nakonec se ale z jeho střev daří izolovat pod mikroskopem nepatrný živý objekt – larvu tasemnice krysí. V Parazitologickém ústavu AV ČR v Českých Budějovicích jimi infikují potkany.
Hledají tak nové metody léčby nemocí, jejichž výskyt ve vyspělém světě v posledním půlstoletí raketově roste: především zánětlivých střevních chorob, jako je Crohnova, ale i dalších onemocnění, která souvisejí s nežádoucí aktivitou lidského imunitního systému.
Vědci jsou totiž přesvědčeni, že někteří cizopasníci umějí odkázat imunitní systém do patřičných mezí. Australský parazitolog Alex Loukas nedávno upozornil na endoskopické záběry z tenkého střeva člověka trpícího celiakií, nesnášenlivostí lepku.
Pacient se dobrovolně nechal nakazit měchovcem americkým, parazitem z kmene hlístic, kam patří také třeba roupi, škrkavky nebo svalovci. Larvy měchovce se vyvíjejí v půdě, pronikají kůží do lidského těla a postupně si najdou cestu do střev, kde produkují vajíčka.
A okolí dvou asi centimetr dlouhých larev tvořilo v nemocí postiženém střevě ostrůvky harmonie.
„Je pozoruhodné, jak slabý je zánět kolem obou červů, kteří tam spokojeně vstřebávají potravu,“ řekl Loukas internetovému populárně-vědeckému magazínu Undark.
Příčinu zánětlivých střevních nemocí, které pacienta na dlouhé týdny vyřazují z běžného života kvůli úporným průjmům, zvracení, únavě, bolestem břicha a dalším potížím, pořád přesně neznáme – a nemáme ani jistotu, že je parazité mohou léčit. Mnozí však na ni nechtějí čekat.
Dříve lékaři hledali příčinu zánětlivých střevních nemocí, jako je Crohnova choroba nebo ulcerózní kolitida, v nezdravé stravě či stresu. Dnes se zdá, že viníkem je přehnaná reakce imunitního systému, který z neznámých důvodů útočí na části vlastního trávicího traktu.
Vyléčit je zatím nelze, umíme jen zmírnit příznaky a udržet pacienta v „provozuschopném stavu“ do doby, než nemoc znovu udeří. Pak se často ordinují drastické léky s vážnými vedlejšími účinky. Střevní červi, kteří po miliony let ladí schopnost uchlácholit obranyschopnost hostitele, by mohli nabídnout řešení.
Cesta je však mnohem složitější, než by se mohlo zdát z povzbudivých obrázků larvami částečně vyhojených střev.
Léčba za desetitisíce
Že parazité nemusí jen škodit, napadne člověka už při pohledu na mapu. Tam, kde byli vyhubeni, hlavně v celé Severní Americe a Evropě, se zánětlivé nemoci související s imunitou – včetně třeba revmatoidní artritidy nebo astmatu – vyskytují hojně a stále jich přibývá.
Naopak v zemích, které se parazitů ještě úplně nezbavily, jsou vzácné. Možná to souvisí spíš s přehnanou hygienou, úzkostlivou sterilizací všeho možného, ne pouze s parazity; každopádně děti přistěhovalců trpí v bohatých státech zánětlivými onemocněními stejně jako místní.
Nerovnoměrnost v rozložení parazitů i chorob už vede ke zvláštnímu druhu turistiky. „Pacienti jezdí do Afriky a chodí tam kolem latrín, aby se infikovali.
Přejíždějí z Kalifornie do Mexika, hned za hranicí tam jsou kliniky, kde jim přikládají na kůži larvičky měchovce, které pak pronikají do těla,“ vypráví šéf budějovického ústavu Julius Lukeš.
„Kdyby takové kliniky působily přímo ve Spojených státech, vtrhla by do nich FBI kvůli šíření nebezpečných patogenů. Jsou na to stejné paragrafy, jako když třeba zubař úmyslně šíří HIV.“
Někteří cizopasníci opravdu způsobují vážné nemoci, třeba potenciálně smrtelnou schistosomózu. V podobných případech hrozí, že infikovaní lidé přinesou parazita zpět do zemí, kde už byl vyhuben. Ne všichni střevní červi jsou však nebezpeční a ne všichni se mohou mezi lidmi snadno šířit.
„Lékaři už stovky let vnímají parazity jako něco, co musíme eliminovat. Současná medicína preferuje přesně definované medikamenty, léčivou látku v kapsli. Do toho parazité nezapadají,“ vysvětluje Lukeš, který se před několika lety nechal ze zvědavosti nakazit tasemnicí s názvem škulovec široký, jež v dospělosti dorůstá mnohametrové délky.
Dodnes ji má ve střevech, aniž na sobě pozoruje škodlivé účinky.
Článek pro předplatitele
Ještě na vás čeká 60 % článku. Pokračovat ve čtení můžete jako náš předplatitel.
Vedle přístupu k veškerému on-line obsahu HN můžete mít:
- Mobilní aplikaci HN
- Web bez reklam
- Odemykání obsahu pro přátele
- On-line archiv od roku 1995
- a mnoho dalšího…
Připravujeme platbu, vyčkejte prosím. Platbu nelze provést. Opakujte prosím akci později.
Na e-mailovou adresu vám pošleme potvrzení o platbě. Zároveň vám založíme uživatelský účet, abyste si článek mohli po přihlášení kdykoliv přečíst.
Přihlaste se
Pod vámi uvedenou e-mailovou adresou již evidujeme uživatelský účet. Přihlaste se.
Na e-mailovou adresu vám pošleme potvrzení o platbě.
Vědec si nasadil do těla tasemnici
Účinný lék na střevní choroby, alergie, možná i obezitu – zcela přírodní a bez chemie? Paraziti! Dovedete si představit, že byste snědli jejich vajíčka a nechali je ve svých střevech vyrůst jakožto lék?
Julius Lukeš, ředitel Parazitologického ústavu Biologického centra AVČR v Českých Budějovicích a pedagog na Přírodovědecké fakultě Jihočeské univerzity se domnívá, že střevní parazité stimulují náš imunitní systém, a tak paradoxně mohou být našemu tělu prospěšní. „V západních zemích už je to pro některé choroby schválená léčba a žádné sci-fi.
Je prokázané, že efekt určitých střevních červů na Crohnovu chorobu a na střevní záněty je pozitivní,“ říká Julius Lukeš.Podle něj je strach z parazitů v našich podmínkách zbytečně silný. Vědec si sám před několika měsíci nasadil do těla vajíčka tasemnice. Parazit se uchytil, spokojeně si žije ve střevech a může být dlouhý už několik metrů.
Jedním ze snů Julia Lukeše je využívat parazity v náš prospěch. „Jako parazitologa by mne velmi uspokojovalo, kdybychom v budoucnu dokázali léčit střevní choroby právě řízenými infekcemi parazitů,“ dodává s tím, že na Parazitologickém ústavu plánují otevřít laboratoř, která by se zabývala vlivem střevních parazitů na imunitní reakci hostitele.
Když někomu řeknu, že jsem si nasadil tasemnici, je z toho obvykle paf
To, co je ostatním nepříjemné, s velkou chutí obhajuje. Neobvyklý vědec Julius Lukeš z Parazitologického ústavu Biologického centra Akademie věd v Českých Budějovicích svou prací doslova žije. Jako laboratoř používá dokonce i vlastní tělo. Před několika měsíci si nasadil do těla tasemnici. Domnívá se totiž, že někteří parazité mohou být našemu tělu prospěšní.
Jak se vede vaší tasemnici?To byste se jí musela zeptat. Asi by to ale sama neokomentovala, protože nemá žádné mozkové buňky. Ale musí být spokojená, protože produkuje vajíčka.
Jak jste na to přišel?Podíváte se do stolice a víte to.
Máte představu, jak by teď mohla být velká?Moc ne. Mám ji čtyři měsíce, takže bych tipoval několik metrů.
Jak se jí potom zbavíte?To ještě nevím. Patrně ji vypudím. Jsou léky, kterými se jich dá poměrně snadno zbavit. A pak se s ní třeba vyfotím. (smích)
Nevycházejí ven z těla vždy po částech?To je pravda. Běžné tasemnice vycházejí po článcích. Tohle je ale jiná tasemnice, která články nemá.
Proč jste si ji pořídil?V minulém století proběhla v Evropě veliká kampaň na vymýcení parazitů, která byla úspěšná.
Předchozí generace lékařů a parazitologů nás vesměs zbavily parazitů, což je samozřejmě dobře – paraziti obecně škodí, protože se přiživují na svém hostiteli a tou či onou měrou ho poškozují.
V nedávné době si britští a američtí vědci ale všimli, že lidské populace, které jsou silně parazitované, nemají alergie a některé takzvané civilizační choroby.
Mezi parazity a civilizačními chorobami může tedy být souvislost?O vzniku civilizačních chorob se intenzivně spekuluje. Za příčiny jejich nárůstu jsou považovány chemikálie v našem prostředí, častý stres, nepravidelný režim a podobně.
Zdá se, že se na jejich vzniku podílí důležitou měrou ještě jeden faktor, který nikdo nečekal – jsou jím střevní parazité. Např. prakticky každý Afričan má od dětství ve střevě parazity, kteří jeho imunitní systém zatím ne zcela jasným způsobem stimulují, a tím ho chrání před některými alergiemi a záněty střev, mezi něž patří např. Crohnova choroba.
Paradoxně tak může být užitečné mít ve střevě svého parazita. A zde máte odpověď na otázku, proč jsem si pořídil tasemnici.
Pozorujete už na sobě nějaké její účinky?Účinky jsem patrně zpozoroval, protože mám trošku víc průjmy. Ztráty hmotnosti byly celkem zanedbatelné. Jelikož jsem dosud neměl alergie ani střevní záněty, nemohu v tomto směru pozorovat žádný efekt.
Budete se na Parazitologickém ústavu zabývat možnostmi, jak by se dali parazité využít na léčení?Plánujeme v našem ústavu otevřít laboratoř, která by se zabývala efektem střevních parazitů na imunitní reakci hostitele.
V současné době je nereálné, abychom studie prováděli přímo na lidech. Uvažujeme tudíž o tom, že bychom tyto pokusy prováděli na myších a v případě úspěchu poté na psech.
Protože s lidmi u nás byli dehelmintováni (=zbaveni červů) i psi a i oni začínají mít ve zvýšené míře záněty střev, domníváme se, že by mohl být efekt těchto parazitů na psy podobný jako na lidi.
Jakými parazity se bude nová laboratoř zabývat?Patrně pouze střevními červy. Vztah parazita a hostitele je často velmi složitý, ale obvykle se řídí jedním pravidlem: dobrý parazit totiž svého hostitele nezabijí, protože by s ním rovněž umřel.
Myslíte si, že by bylo lepší, kdyby paraziti žili ve střevech člověka trvale, nebo by se spíš používali dávkově?To je jedna z otázek, na kterou neznáme odpověď. V Anglii, ve Spojených Státech a v dalších západních zemích se např.
uvažuje o tom, že by se dětem dal určitý počet parazitů ve formě pilulky s jejich vajíčky. Tito parazité by ale byli pozměněni tak, aby se nemohli dál množit.
V těle dítěte by působili jen po určitou dobu nezbytnou pro vhodnou stimulaci imunitního systému, odvedli by svou práci a posléze by byli léky vypuzeni.
Dá se sehnat v našich končinách takový „léčebný“ parazitický červ? Pro vás parazitologa to asi nebyl problém.Ano, já si ho mohu sehnat, ale pro normálního občana to není snadný úkol.
Ale třeba v Německu už je firma, která se specializuje na prodej vajíček helmintů, která sníte a tím se infikujete. V západních zemích už je to pro některé choroby schválená léčba a žádné sci-fi.
Je prokázané, že efekt na Crohnovu chorobu a na střevní záněty je pozitivní. Druhá věc je, že tato forma léčba je zatím velice drahá.
Kde pěstují ty parazity, v lidech?Ne, v prasatech. A z nich jsou přenosní na lidi.
Co říká váš ošetřující lékař na to, že máte tasemnici?Ten to asi ani neví.
A co na to říká vaše žena?Té je to celkem jedno. Žije se mnou už dvacet pět let a je na podobné věci zvyklá, to u mě není vůbec nic neobvyklého. Také mi věří, že se nejedná o nic škodlivého.
Rád bych dodal, že strach z parazitů je v našich podmínkách zbytečně silný.
Když někomu řeknu, že jsem si do střeva nasadil tasemnici, je z toho obvykle paf, ale většina z nás si neuvědomuje, že to, čeho jsme dennodenně bezprostředními svědky na našich silnicích, je nesrovnatelně nebezpečnější než všichni paraziti dohromady.
Pro většinu lidí není představa, že by měli v těle tasemnici nebo červy, nikterak lákavá…Je to zvláštní, já jsem ten pocit animózní obavy z parazitů nikdy neměl. Možná proto jsem parazitolog. Jinak jsou popsány dokonce i silné fóbie u lidí, kteří jsou přesvědčeni, že mají parazity. Občas dostávám dopisy a maily od lidí, kteří podobnými poruchami trpí.
A žádají vás o radu?Samozřejmě. Píšou, že cítí parazity tam či onde. Já je vždy odkazuji na jejich ošetřující lékaře, případně na specializovaná pracoviště (která jsou u nás opravdu kvalitní), víc pro ně jako výzkumník a ne-lékař udělat nemohu.
Chtěl bych ale upozornit na to, že je v Čechách několik chytráků, kteří se na této docela rozšířené obavě z parazitů živí velice nevhodným způsobem. Přesvědčují totiž své klienty, že mají parazity, které jim potom za úplatu „léčí“.
V naprosté většině případů to jsou ale nesmysly. Často se vyskytnou i absurdní zprávy v médiích, jako když jeden z nejčtenějších internetových serverů mezi hlavními zprávami uvedl, že se do Čech vrátila malárie.
Pokud člověk nebyl v tropické zemi, malárii dostat nemůže, ve střední Evropě už nejméně 50 let není.
Dali by se parazité používat i na léčení obezity?To je další potenciál, který se občas uvádí v literatuře. Dosavadní výzkumy nepřinesly jednoznačné výsledky, ale stále se tato varianta zvažuje.
Vy jste ale příliš mnoho neshodil?V zásadě jsem nějaké kilo shodil, ale bylo to zrovna v době mé služební cesty na Filipínách, kde jsem se úplně jinak stravoval a mé zeštíhlení tak byla patrně způsobené spíše změnou životního stylu.
Věnujete se výzkumu spavé nemoci. To je ale zrovna případ parazita, který pokud vím člověka zabije.Ano, pokud je spavá nemoc neléčená, umírá se na ní téměř vždy.
To je smutnější případ řekněme zlého parazita.
Podobný zlým parazitem je i zmiňovaná malárie, která ročně ve světě zabíjí možná až milion lidí ročně a odhaduje se, že malarickou horečku dostane ročně až miliarda lidí, což je opravdu enormní počet.
Proč jsou tito parazité pro člověka tak nebezpeční?To je dáno tím, že na nás byli přeneseni v poměrně nedávné době, tzn. maximálně před desetitisíci let, což je v evoluci krátká doba.
Původně se přenášeli mezi zvířaty a lidé se stali součástí jejich životního cyklu až později. Ukázalo se, že patrně jeden z nejhorších parazitů, plasmodium falcipárum, který způsobuje těžkou formu malárie, byl přenesen na lidi z goril.
Gorily s ním žijí už miliony let a vypořádávají se s ním podstatně lépe než lidé.
Bylo to podobné i u spavé nemoci?Tam lze předpokládat podobný mechanismus. Tento krevní parazit, nazývaný trypanosoma, se totiž většinou přenáší mouchami tse-tse mezi antilopami, zebrami a další velkou africkou zvěří.
Jaký je váš sen v oboru?Já jich mám spoustu a stále se navíc mění. Třeba jsem měl sen, aby byla popsaná veškerá genetická informace trypanosomy. Před dvaceti lety by takový sen vypadal jako nesplnitelný, ale v mezičase už byl splněn.
Je tudíž třeba si vytvořit další sen. Jako většina vědců sním o tom, že třeba jednou udělám velký objev. Jako parazitologa by mne velmi uspokojovalo, kdybychom v budoucnu dokázali léčit výše popsané střevní choroby právě řízenými infekcemi parazitů.