Syndrom vyhoření – jak na něj a na co si dát pozor?

Syndrom vyhoření – jak na něj a na co si dát pozor? Zdroj: Profimedia.cz

Jste velmi úspěšný byznysmen, vaše kariéra úspěšně graduje. A přesto přichází frustrace, emocionální a fyzické vyčerpání. Možná jste obětí syndromu vyhoření.

„Nebyla jsem schopná se zvednout z gauče, celé dny zírala na televizní obrazovku a poslíček s pizzou už mě znal jménem. Tak jsem udělala to, co by určitě učinil každý zodpovědný podnikatel.

Obvolala jsem klienty s tím, že si beru volno, a na měsíc jsem se zašila v Hongkongu. Tam jsem se na pláži cpala melounovými nanuky. A hádejte, co se stalo. Nic. Pořád jsem byla vyhořelá.

Protože když příliš dlouho jedete s prázdnou nádrží, zabere taky hodně dlouho, než ji dotankujete,“ popsala své pocity pro americký web Forbes koučka Ashley Stahlová.

Poté, co skončila jako poradkyně v Pentagonu, si založila vlastní společnost. Po osmi měsících se svým přístupem, který nazývá jako „yes girl“, dopracovala k tunám klientů, šestimístnému výdělku, ale také k burnoutu.

Výpověď dohodou je trik zaměstnavatelů. Pokud ji podepíšete, přijdete o své nároky

Syndrom vyhoření – jak na něj a na co si dát pozor?

Syndrom vyhoření postihuje nejen vrcholné manažery, vedoucí pracovníky a podnikatele, ale týká se i mnoha běžných profesí, především těch, které zahrnují práci s lidmi. Stav úplného vyčerpání poprvé popsal v roce 1974 americký psycholog Herbert Freudenberger v časopise Journal of Social Issues ve článku Staff burnout.

Syndrom jako tabu

Podle posledních psychiatrických průzkumů jeho symptomy prošlo přes polovinu manažerů ve středních a vyšších pozicích. Přesto je stále vnímaný jako tabu.

Ashley Stahlová se ze svého žalostného stavu dostávala pomalu a malými krůčky. „Začala jsem se učit zdravým návykům a držela se jich. Slíbila jsem sama sobě, že e-mail budu kontrolovat jen dvakrát denně.

Znovu jsem začala cvičit. Udělala jsem si čas na setkávání s přáteli. Stanovila jsem si v životě jiné priority než jen práci. A hlavně jsem se přestala kárat za to, že nepracuji dost tvrdě,“ píše koučka.

První jiskra

Může se stát, že manažer už nechce potkávat své kolegy, být konfrontovaný s klienty a nejraději by přede všemi a vším utekl na druhou stranu zeměkoule. Ale to je klasická únava, to není vyhoření.

Ta po dobrém odpočinku zase odezní a je možné pokračovat v práci. K únavě může dojít po letech, ale i po pár dnech extrémně namáhavé práce. A týká se celkového vyčerpání. Naopak vyhoření se nevytvoří během dní, týdnů ani měsíců.

Proto ani tak rychle neodezní. A navíc se týká především emocí.

Když vyhoří lékař:

Vyhořelý lékař, nebo zdravotnictví?

Syndrom vyhoření – jak na něj a na co si dát pozor?

„Ukazuje se, že jednou z příčin syndromu vyhoření jsou právě nároky a situace, kdy nám neosobní cíle skrze výkonnostní kritéria někdo vnucuje jako osobní. Když jim člověk nevyhoví, je nucený odejít z organizace.

To zásadním způsobem narušuje hodnotu člověka a jeho vnímání sebe sama,“ vysvětluje Stanislav Háša, vedoucí katedry managementu VŠE v Praze, který působí i jako kouč a terapeut. „Nemáme vnitřní kritéria, kdy jsme dost dobří. Definujeme to tehdy, když nám to potvrzuje okolí.

Jako by nám chyběl pocit, že můžeme být dost dobří sami pro sebe bez ohledu na to, co si myslí okolí nebo organizace, ve které pracujeme,“ doplňuje Háša.

Typické příznaky syndromu vyhoření

Syndrom semlel i Jiřího, který pracuje ve vedení jedné velké české firmy, kde zaujímá stejnou manažerskou pozici již šestý rok.

„Svou práci jsem měl vždy velmi rád, mé rozhodovací pravomoci byly prakticky neomezené, můj vliv na vedení podniku zásadní. Navíc majitelé firmy byli se mnou a s výsledky mého týmu trvale spokojení.

Ale pak jsem začal mít pocit, že už mě má práce dostatečně neuspokojuje, nemotivuje, začala mi připadat nudná, neefektivní a zcela pro mě ztrácela smysl,“ říká.

Vyhněte se vyhoření. Tři triky, které vám pomohou zůstat produktivní

Syndrom vyhoření – jak na něj a na co si dát pozor?

Jiří trpěl typickými příznaky syndromu vyhoření – únavou, absolutní ztrátou zájmu o práci, nechutenstvím, nespavostí a také depresivními pocity.

Ztráta zájmu mu způsobovala komplikace ve firmě, nemohl práci nadále věnovat takové úsilí jako dřív a nedokázal již natolik „nabudit“ vlastní tým.

Ten postupně ztrácel na výkonnosti a syndrom vyhoření měl pak určující vliv nejen na Jiřího psychiku, ale i na jeho finanční ohodnocení a následné nulové bonusy a odměny ze strany zaměstnavatele.

„Začal jsem být podrážděný, bezdůvodně naštvaný nejen na své spolupracovníky, ale i na klienty, byl jsem stále více cynický, lhostejný a nepřátelský,“ popisuje Jiří.

Zákeřný stres

Jedno z velkých rizik syndromu je jeho záměrné ignorování a nepřipouštění si problému. Stres je však velmi zákeřný a neúprosný činitel.

Zároveň se přidávají fyzické i zdravotní potíže, jako jsou bolesti hlavy a zad, bušení srdce, nadměrné pocení, poruchy spánku, soustředění i paměti. Neúměrně a okamžitě se snižuje sebedůvěra a postupně i objektivní výkonnost.

V pozdním a chronickém stadiu se může burnout rozvinout až do úzkosti a deprese.

Nepracovat a inkasovat. Sen programátorů má i odvrácenou stranu

Syndrom vyhoření – jak na něj a na co si dát pozor?

Velmi často se dostavuje i fatální závislost na alkoholu, drogách, opiátech, stejně tak i na lécích.

Přináší narušení mezilidských vztahů nejen v práci, ale i v partnerství a rodině, což může končit až totální destrukcí mezi nejbližšími.

Kvůli emoční nestabilitě přepadají člověka nekontrolované návaly pláče, dusivá neochota ráno vstát z postele a jít do práce a opakovaně zde „přetrpět“ čas k práci určený.

Fáze: Stagnace, frustrace, apatie

Burnout má pak za následek nezanedbatelné ekonomické ztráty dotčených firem. Zvyšuje se absence a fluktuace, což vede k vyplácení dávek při pracovní neschopnosti a k výdajům při nástupu a zaškolení nových pracovníků. Absence způsobené nadměrným stresem stojí zaměstnavatele v USA mezi 150 miliardami a 300 miliardami dolarů ročně.

Jedním z řešení je úplný restart. Zcela přeformulovat své dosavadní nejen pracovní a kariérní priority, ale i ty životní.

Klíčové je i včasné rozpoznání vznikajícího syndromu vyhoření. Ideální je přijít na něj už ve fázi stagnace, ale i v následných stadiích – ve stadiu frustrace a apatie. Často je totiž velmi obtížné z pozice „pacienta“ si vůbec přicházejícího vyhoření všimnout.

Jak nevyhořet

Důležitá je prevence vyhoření. Podle odborníků jsou to hlavně kvalitní mezilidské vztahy, tzv. sociální podpůrná síť, tedy existence blízkých lidí, kteří člověku mohou poskytnout to, co si on sám dát nemůže.

Odbourání stresu? jak kdy:

Všichni ji chtějí, ale není pro každého. Kdo má na to pracovat z domova?

Syndrom vyhoření – jak na něj a na co si dát pozor?

Jde hlavně o aktivní naslouchání bez tendence radit, o povzbuzování a faktickou i emocionální pomoc v těžkých situacích. Pomoci dokážou i osvícení zaměstnavatelé, kteří podporují účast svých pracovníků na workshopech.

Při nich jsou na začátku utvořeny skupiny pracovníků různých profesí ohrožených burnoutem. Ti spolu diskutují rozličné problémy, řeší úkoly, podporují se a vyměňují si informace o tom, jak pracují se svými klienty.

Ukázalo se, že dva roky účasti ve workshopu mají za následek významné snížení výskytu syndromu vyhoření i mnohem lepší pracovní výkon.

Léčba koučem

Jedna z možností, jak se dostat ven z tunelu, je – kromě klasické psychoterapie – kontaktovat odborníky, kteří nabízejí kurzy jako Prevence proti burnoutu nebo individuální koučování. Kurzy lze absolvovat jako firemní trénink, otevřený kurz nebo zmiňovanou individuální formou.

Koučování je podle koučů samotných spolehlivě jedním z nejúčinnějších způsobů, jak vést a motivovat lidi ztrápené nadměrným stresem. Je významně orientované na budoucnost. Pomáhá rozvinout a definovat jejich skrytý potenciál. Kouč neradí, hledá odpovědi společně s klientem.

Příčinou stresu může být i obava o místo:

8 tipů, jak si udržet práci

Syndrom vyhoření – jak na něj a na co si dát pozor?

Zaměřuje se na motivaci klienta a poskytuje mu zpětnou vazbu i emocionální podporu.

Pomáhá mu ujasnit si myšlenky a cíle při hledání firemní strategie, změně stylu řízení, získávání nové potřebné energie a kreativních nápadů do práce i osobního života.

Učí zkvalitnění komunikace nejen v pracovních týmech, ale i ve vztazích, zvyšovat sebedůvěru a dojít k osobní harmonii. Podstatná je práce s emocemi, obavami a strachem.

Konzultace je pak spíše o poradenství, kdy lektor či konzultant dává relevantní rady, tipy a podporu na základě svých vlastních zkušeností.

Léčba psychoterapií

Jedinečná je tzv. neurolingvistická psychoterapie. Tato metoda demaskuje nefunkční, negativní a destruktivní části myšlení a jednání.

Je schopná negovat stereotypy chování, které negativně ovlivňují mysl a způsobují nejistotu, úzkost a stres.

Velmi důležité je také vytvořit si svou myšlenkovou mapu a pracovat s ní – pomáhá totiž třídit, zařazovat a systematizovat informace, zároveň zachycuje myšlenkové toky. Je třeba se také umět pochválit a dokázat sám sebe odměnit.

Zázračné pak může pro mnohé perfekcionisty být přijetí elementárního faktu, že každý chybuje a nikdo není dokonalý.

Čtěte také:

Nebojte se předčasného důchodu

Práce jen v práci: francouzští zaměstnanci získali další benefit

Syndrom vyhoření – jak na něj a na co si dát pozor?

Dejte pozor na syndrom vyhoření

Manpower > Kariérní poradna > Kariérní poradenství > Dejte pozor na syndrom vyhoření

Syndrom vyhoření – jak na něj a na co si dát pozor?

Se syndromem vyhoření se setkáváme poměrně často, všichni zhruba tušíme, o co jde, ale v přesných příčinách tápeme. Pojďme se na syndrom vyhoření podívat blíže, nikdy nevíme, kdy se může začít týkat i nás.

Budete mít zájem:  Serotonin – hormon štěstí – jak ho mít v těle co nejvíce?

Co je syndrom vyhoření

Syndrom vyhoření (můžete se také setkat s termínem burn-out) je psychický stav, který se projevuje pocitem vyčerpání, ztráty motivace, nadšení a zájmu o práci, velmi silnou únavou, ale také úzkostmi až depresemi a poruchami spánku. Často se objevuje v profesích, které vyžadují kontakt s lidmi, spolupráci s nimi a zpětnou vazbu a hodnocení od okolí.

Jak vzniká

Vznik této nemoci je výsledkem současné doby – rychlého tempa, velké míry dlouhodobého stresu, workoholismu. Neobjeví se najednou, ale je to pozvolný proces a obvykle má čtyři fáze.

V první se vytvářejí podmínky pro vznik syndromu vyhoření – člověk pracuje, jak nejlépe a nejvíce může, ale zároveň si uvědomuje, že cíle jsou nedosažitelné – časově či kvalitativně. Poté přichází druhá fáze s typickými příznaky – i schopný pracovník, který dříve vše zvládal bez problémů, ztrácí ve své činnosti systém a začne nestíhat.

V další se již dostavují příznaky, jako je například úzkost, jež se postižený snaží kompenzovat prací. Ta je ale čím dál tím více nekvalitní a bez logického řádu. V poslední fázi se pocity obrátí, člověk již nechce vše stihnout, ale naopak nechce dělat nic, je apatický, unavený, zklamaný, vyčerpaný a neschopný pracovat.

Připojují se poruchy paměti a soustředění, nespavost, zdravotní problémy apod. To může vést, a mnohdy vede, k onemocněním, jako je např. deprese.

Jak syndrom vyhoření léčit

Protože se jedná o civilizační duševní chorobu, je na místě navštívit odborníka, a to již při prvních příznacích. Zároveň je nutné změnit životní styl – méně práce, více osobního volna, odpočinku, relaxace.

 Promluvte si se svým zaměstnavatelem, je-li rozumný, uzná, že je lepší vám pomoci, než přijít o pracovní sílu. Neshledáte-li se s pochopením, vážně uvažujte o změně zaměstnání, zdraví máte opravdu jen jedno.

V případě, že trpíte syndromem vyhoření, navštivte psychologa, odborná pomoc je zde opravdu na místě.

Jak nevyhořet

V dnešní době je nutné tomuto stavu předcházet. Rozvrhněte si své dny na části pracovní a odpočinkové, snažte se dodržovat volné víkendy, když to bude nezbytné, určete si i o víkendu čas na práci a čas na relaxaci.

Mluvte o své práci se svým blízkým okolím, mohou vám dávat zpětnou vazbu, a třeba vás i pochválit, což bývá tou nejlepší motivací.

Zvažujte pečlivě, do jaké firmy chcete nastoupit – zjistěte si předem informace, jak se v té dané společnosti ke svým zaměstnancům chovají. Syndrom vyhoření mějte na paměti.

Nemusíte se denně pozorovat, ale snažte se mu předcházet. Srovnejte si, co opravdu chcete, kdy se cítíte unavení, zkuste se na chvilku nad svým pracovním životem zamyslet. Vezme vám to jen pár minut, změny, které budete chtít udělat, vyžadují více času, ale ne tolik jako toto onemocnění. Opravdu to není jen lehká únava a léčba se může táhnout dlouhé měsíce i roky.

Veronika Poslušná ManpowerGroup

30. září 2020

Syndrom vyhoření – jak na něj a na co si dát pozor?

Přečíst si článekJak se připravit na návrat z dovolené

Manpower > Kariérní poradna > Kariérní poradenství > Dejte pozor na syndrom vyhoření

Pocit vyhoření: Jak mu předejít a bojovat s ním?

Syndrom vyhoření je uznáván Světovou zdravotnickou organizací (WHO) jako fenomén spojený s pracovním stresem, není ovšem klasifikován jako onemocnění. Tato porucha se objevuje v důsledku chronického stresu na pracovišti.

Stres může vést k fyzickým i psychickým zdravotním problémům, které mohou v nejhorším případě člověka dohnat až k sebevraždě.

Termín vyhoření lze jen těžko definovat, jelikož je syndrom běžně vyvolán jedinečnou kombinací osobních charakteristik a pracovních faktorů.

To, že vyhoření není oficiálně uznáváno za nemoc z povolání, je skutečným problémem při prevenci a léčbě. Je důležité všimnout si varovných znamení včas, abyste byli schopni něco udělat dříve, než dosáhnete bodu, ze kterého není návratu. Představíme vám hlavní příznaky a možné kroky, které můžete podniknout preventivně.

Vyhoření je úzce spojeno s pracovním stresem. Má kořeny v psychosociálních rizikových faktorech, jako je:

  • Nadměrné pracovní vytížení
  • Problém s nacházením smyslu ve své práci
  • Nedostatek samostatnosti a společenské podpory
  • Pocit nedocenění v práci
  • Konflikt mezi osobními hodnotami a požadavky pracovního prostředí
  • Nejisté zaměstnání

Když jsou tyto faktory neustále přítomny, mohou časem způsobit fyzické, psychické nebo emocionální vyčerpání, které může vést ke zdravotním nebo psychologickým problémům. Je důležité, aby firmy věděly, jak znaky a symptomy vyhoření rozpoznávat, a aby byly schopny zavést preventivní opatření.

Slovo „vyhoření“ by se však mělo používat obezřetně. Někdy je užíváno nepatřičně a je zaměňováno s dalšími zdravotními problémy, které mají podobné symptomy, například deprese.

Je také důležité si uvědomit, že vyhoření je reakcí na dlouhodobý stres a nedochází k němu po krátkém období intenzivní aktivity.

Vyhoření nastane, když začnete pociťovat vyčerpání kvůli každodennímu stresu v práci.

Mnozí vědci vyhoření analyzovali. Přestože ne všichni se shodnou na příznacích, tři následující jsou zmiňovány pravidelně:

  • Psychické i fyzické vyčerpání
  • Pocit odtržení
  • Nedostatečný pocit osobního úspěchu

Další oblíbené články pro: Pracující

8 základních pravidel spánkové hygieny pro kvalitní spánek

Pokud si uvědomíte varovné příznaky, můžete sáhnout po preventivních opatřeních, abyste nepřekročili kritickou hranici. Při čtení následujícího seznamu mějte na paměti, že některé příznaky mohou být i známkou jiných onemocnění. Pokud máte pocit, že tyto příznaky pociťujete, poraďte se se svým lékařem – nebo psychiatrem, který vám může pomoci s diagnózou a léčbou.

Devět varovných signálů

  • Pocit, že jste při práci neproduktivníPřipadá vám, že nepodáváte tak dobré výkony jako obvykle. Tento pocit vede k frustraci a ztrátě sebeúcty, což nadále umocňuje váš pocit, že nejste dost dobří.
  • Problémy s pozorností a soustředěnímVšimnete si, že vám dělá potíže se dostatečně soustředit na plnění svých úkolů. Najednou máte v hlavě prázdno, ztratíte nit, jste roztěkaní, ztrácíte věci atd.
  • Potíže z práce odejít a vypnoutPokud vás tíží nadměrná pracovní zátěž a zároveň máte problémy s koncentrací, snažit se vše vynahradit prací přesčas je špatným signálem. Váš sklon více pracovat bohužel jen přidá vašemu vyčerpání a pocitu, že jste neproduktivní.
  • Poruchy spánkuNespavost, probouzení se uprostřed noci a obavy týkající se práce vám brání si v noci odpočinout nebo relaxovat ve volném čase (víkendy, svátky atd.), což má za následek intenzivní duševní a fyzické vyčerpání.
  • Přetrvávající starosti související s pracíJe těžké přestat na práci myslet, což vede ke stresu a úzkosti.
  • Problém zvládat své emoceCítíte se podrážděně, snadno se rozčílíte a máte tendenci zničehonic přeskočit od smíchu k pláči. Nerozumíte tomu, proč se vám tyto výkyvy nálad dějí.
  • Máte pocit, že vás „všechno bolí“Častěji trpíte bolestmi hlavy, ztuhlostí, bolestmi zad nebo chřipkou.
  • Poruchy příjmu potravyVšímáte si, že se změnily vaše stravovací návyky. Buď jíte více, nebo naopak ztrácíte chuť k jídlu.
  • Změna návykůPoslední dobou jste zaznamenali větší konzumaci tabáku, alkoholu nebo jiných stimulačních látek, buď abyste zahnali únavu, nebo na chvíli přestali na práci myslet. Lidé kolem vás nebo vy sami si všimnete, že máte větší sklony k cynismu a pesimismu a snažíte se od ostatních izolovat v porovnání s vaším předchozím chováním.

Výše popsané symptomy vás mohou upozornit na riziko pro vás a vaše blízké kolegy nebo nadřízené. Pamatujte, že mohou být předzvěstí vyhoření, ale mohou být i důsledkem dalších poruch nebo událostí, které měly na daného člověka vliv, ale jimž nevěnoval dostatečnou pozornost. Tady je několik kroků, jež můžete podniknout, pokud si myslíte, že na někom pozorujete příznaky vyhoření.

  • Udělejte si čas pro sebeNeznamená to, abyste mysleli pouze na sebe nebo byli sebestřední. Jde o to, abyste sami k sobě přistupovali se stejnou laskavostí, jakou běžně věnujete svým blízkým. Nejprve byste se měli ponořit do svého nitra a zkusit rozeznat jakékoliv varovné příznaky. Promluvte si také se svými blízkými o jakýchkoliv problémech týkajících se práce nebo stresu.
  • Identifikujte zdroj pracovního stresu a pokuste se jej vyřešitZeptejte se kolegů a nadřízených, zda by se pracovní podmínky nedaly nějak zlepšit. Takové změny by byly přínosné pro všechny zúčastněné.
  • Dopřejte si pauzuBěhem oběda se vyvarujte hovorů o práci a především nejezte u stolu, kde pracujete. Zkuste si dát každou hodinu pět až deset minut pauzu, projděte se, běžte na čerstvý vzduch, poslouchejte hudbu atd. Zkrátka si nechte chvilku na relaxaci.
  • Buďte offlineNastavte si hranice: domluvte se se svým šéfem, kdy byste měli být na příjmu. Mimo tyto hodiny vypněte svůj firemní telefon a za žádnou cenu nekontrolujte svůj pracovní mail.
  • Investujte čas do něčeho jiného, než je vaše prácePráce je samozřejmě důležitá a může být skutečným zdrojem uznání vašich schopností a dovedností. Pokud však veškerou energii budete vkládat pouze do práce, může to být po chvíli frustrující. Je nezbytné vyhradit si čas pro sebe – zkuste třeba začít s nějakým sportem nebo kreativní aktivitou – a udělejte si čas na své blízké.
  • Poraďte se s odborníkemPokud vám připadá, že se vám situace vymyká z rukou, měli byste navštívit lékaře. Je dobré si také sjednat schůzku s psychologem nebo psychoterapeutem, abyste lépe porozuměli tomu, jaké osobní faktory přispěly k této situaci a sebedestruktivnímu chování.
Budete mít zájem:  Prevence stařecké demence – jak na ni?

Firmy hrají v boji proti vyhoření důležitou roli v oblasti prevence těchto problémů a souvisejících psychosociálních rizik u zaměstnanců a také informovanosti o nich. Za tímto účelem se mohou poradit s jinými společnostmi, které se již na snižování těchto rizikových faktorů na pracovišti zaměřují.

  • Foto: Welcome to the Jungle
  • Přeložil: Jindřich Klimeš

Syndrom vyhoření začíná skrytě, varuje psycholožka

„O nějakém syndromu vyhoření jsem neslyšela do chvíle, kdy se, podle mého názoru, zničehonic zhroutila moje bývalá kolegyně. Všimla jsem si, že chodí do práce stále unavená, jako tělo bez duše, nic ji nezajímalo.

Chodívaly jsme spolu na oběd a řešily práci, ale najednou jí to bylo úplně jedno. A pak jedno ráno zavolal její manžel, že kolegyně je v péči psychologů a nemáme s ní nějaký čas počítat. Opravdu mi to přišlo přehnané a říkala si, že to se mi nikdy stát nemůže.

Svoji práci jsem milovala a rozhodně se o mně dalo říct, že jsem workoholik,“ vypráví.

Přečíst článek ›

Alexandra byla hrdá na to, jakou má práci, jak je schopná a že dokáže uživit sebe a dvě dcery i poté, co ji manžel opustil. „Tehdy jsem se zařekla, že zvládnu všechno sama a budu vydělávat tolik, abych nemusela být závislá na jeho alimentech a zároveň mohla sobě i dcerám dopřát vše, co jsme chtěly,“ říká Alexandra.

Mozek jel stále na plný plyn

• Každý pátý Čech trpí podle odborníků syndromem vyhoření. • Častěji vyhoření postihuje ženy a mladší lidi.

• Světová zdravotnictví organizace loni zařadila syndrom vyhoření do mezinárodní klasifikace nemocí.

„Moje dcery, dvojčata, jsem měla už ve 24 letech, takže poměrně brzy na dnešní dobu, a když jsem v 27 letech nastupovala do práce, sehnala jsem místo jako asistentka marketingu v jedné nadnárodní firmě.

Docela mě to bavilo a ráda jsem se učila vše důležité od zkušenějších kolegů, abych o oboru věděla co nejvíc. O dva roky později přišel nečekaný rozvod a moje řešení nepříjemné situace bylo upnout se na práci.

Během tří let jsem se stala ředitelkou celého marketingového týmu, což pro mě bylo jako sen.“

Přečíst článek ›

Finanční ohodnocení už tehdy měla dvakrát větší než její bývalý manžel a nic jí nechybělo. „Možná jen čas s dcerami. S těmi mi pomáhali moji rodiče a taky moje sestra, která sama mít děti nemohla a v holkách se docela zhlédla.

Často jsem zůstávala v práci do večera a když jsem přišla domů, stihla jsem jen podepsat úkoly a přečíst pohádku na dobrou noc. A pak jsem často šla zase pracovat, protože jsem stejně nemohla usnout.

Můj mozek stále jel na plný plyn a nevěděla jsem, jak ho vypnout,“ popisuje, co potížím předcházelo.

Na začátku stála chřipka

„Zlom nastal, když jsem od holek chytla nějakou chřipku. Zůstaly jsme doma všechny tři a ve chvílích, kdy mi nebylo tak zle a nebolelo mě celé tělo, mi pomalu docházelo, o co všechno přicházím.

Nejvíc mě tehdy šokovala Ema, jedna z dcer, když mi řekla, že je dobře, že jsem nemocná a doma, protože aspoň nejsem tak podrážděná, jako když v noci chodím z práce.

Najednou jsem se tam vůbec nechtěla vrátit, nechtěla jsem vstát, nic mě nebavilo, bála jsem se, že když se vrátím do toho kolotoče, nebudou mě dcery za chvíli znát, a zároveň jsem nevěděla, jak bych nás jinak uživila,“ vypráví Alexandra.

Přečíst článek ›

Chřipka odezněla, ale Alexandru začaly trápit bolesti hlavy a zad a žádná masáž ani cvičení nepomáhalo. „V práci jsem na všechny štěkala, ani jsem nechtěla řešit nové projekty, všechno jsem odkývala, aniž bych o tom něco věděla. Zmítala jsem se ve všech negativních pocitech stále dokola, až mě sestra odvedla k jedné své známé psycholožce,“ říká.

„Díky několikaměsíční psychoterapii jsem pochopila, že mě postihl syndrom vyhoření a že pracovat jen proto, abych něco dokázala exmanželi, nebyla ta správná motivace.

Kromě toho jsem zpočátku dostávala i léky, protože už jsem na tom byla psychicky hodně špatně a nedokázala jsem se starat ani o dcery.

Zklidnila jsem se, našla jsem si smysluplnější práci, kde nemyslím jen na zisk, a volný čas si konečně užívám s dětmi a rodinou,“ uzavírá Alexandra.

Názor odborníka: Mgr. Kristýna Brožková (psycholožka, Pedagogicko-psychologická poradna České Budějovice)Syndrom vyhoření je dnes často zaznívající pojem v laické veřejnosti, ale někdy je chybně zaměňován za syndrom vyčerpání či jiné psychické problémy související s chronickým stresem.

Málo kdo ví, že syndrom vyhoření je dlouhodobý proces, který začíná skrytě, a jedinec elementárním symptomům nevěnuje pozornost. Může mít však závažné zdravotní důsledky a postihuje jak psychickou, tak fyzickou stránku člověka.

Člověk směřující k syndromu vyhoření apriori začne pracovat s velkým entuziasmem, silnou vnitřní výkonovou motivací s příslušným emocionálním doprovodem a silnou potřebou pomáhat druhým. Postupem času narazí na překážky v dosahování cílů v práci a objeví se s tím spojená frustrace.

Do svého pracovního nasazení musí investovat stále více energie, proto zanedbává svoji zájmovou a sociální oblast. Pracovní zátěž se tudíž přenáší i do pohody rodinného života. Příčinu svých problémů však jedinec nevidí v profesi. V konečném důsledku cítí silný pocit zoufalství, až apatii, a postrádá smysluplnost života. Dochází k fyzickému, tělesnému i psychickému vyčerpání.

S tím se pojí větší riziko vzniku nemocí, závislostí na návykových látkách, vegetativních projevů, somatických problémů ve formě bolestí zad a hlavy. Lidé, kteří prožívají podobné schéma potíží, by měli vyhledat odbornou terapeutickou pomoc (ať už by šlo o existencionální terapii, kognitivně-behaviorální terapii, logoterapii, či pouze o návštěvu psychologa).

Terapeut je může doprovázet k vytvoření svých osobních hranic a k identifikaci obranných mechanismů. Měli by si vytvořit náhled na vzniklou situaci.

Doporučuje se změna povolání, rekvalifikace či dlouhodobá dovolená, která by vytrhla jedince z působení chronických stresových podnětů.

Jejich léčba by se měla dále zaměřit na rekapitulaci ontogenetického vývoje a na vznik jejich silné potřeby pečovat o druhé před péčí o sebe sama.

Přečíst článek ›

Informace o nemoci

Syndrom vyhoření nejčastěji potkává zdravotní sestry, lékaře, ošetřovatele, učitele, hasiče, policisty, pracovníky leteckého provozu či manažery.

Překvapivě jím mohou trpět i matky pečující o malé děti, jejichž dny se často točí jen okolo přebalování, krmení a uklízení.

Ohrožení jsou ale všichni ti, kteří se hodně stresují, mají nadbytek práce a nemají čas na své přátele ani koníčky, které je mohou přivést na jiné myšlenky.

  • Mezi hlavní příznaky patří chronický pocit psychické únavy a tělesné nemohoucnosti, přehnaná sebekritika a snížená sebeúcta, podrážděnost, negativismus, bolesti hlavy, trávicí obtíže, úbytek či přírůstek váhy, poruchy spánku či zkrácený dech.
  • V rámci prevence se nabízí pořádat pravidelné supervize pomáhajícím pracovníkům, dodržovat zdravý životní styl (fyzickou aktivitu, zlepšovat osobní pohodu, udržovat kvalitní sociální vztahy) a globálně zvyšovat svoji psychickou odolnost.
  • Neschopnost „odstřihnout“ se od práce i doma jsou hlavními příčinami stoupající počtu případů vyhoření po celém světě. 

Jak předcházet syndromu vyhoření?• Vždy myslete na sebe o trochu víc než na svou práci. Na prvním místě jste vy a vaše zdraví a potom až práce.• Naučte se říkat ne, jakkoli těžké se to v práci někdy může zdát.• Relaxujte.

Projděte se v přírodě, vyvenčete psího mazlíčka, přečtěte si knížku nebo se podívejte na film, zatancujte si, vybijte zlost na boxu nebo se naučte vařit nějakou specialitu. Nevzdávejte se svých oblíbených činností!• Někdy pomůže i změna povolání.

Pokud cítíte, že to není to pravé pro vás, odejděte včas, než začnete svou práci nenávidět.

• Neberte na sebe zodpovědnost za všechno a všechny. Nemějte pocit, že vy jste jediní, kdo spasí vaši firmu.

Přečíst článek ›

Recept pro zdraví: Banánový chlebíček s čokoládou

Banány obsahují tryptofan – aminokyselinu, která se v těle mění v serotonin, známý jako hormon štěstí. Navíc díky vitaminu B6 a draslíku vám zaručí dobrou náladu.

Ingredience: 2 zralé banány, 100 g másla, 150 g třtinového cukru, 1 vanilkový cukr, 220 g hladké mouky, sušené švestky (podle chuti), 2 lžičky skořice, 100 g kvalitní čokolády, špetka soli, 2 vejce, prášek do pečiva

Postup: Smíchejte máslo pokojové teploty, třtinový i vanilkový cukr a míchejte, dokud nebudete mít hladký krém. Poté rozmačkejte banány a čokoládu společně se švestkami nakrájejte na co nejmenší kousky. Jakmile budete mít hotový krém, přidejte do něj dvě vejce, banány a postupně přidávejte mouku, špetku soli, skořici a nakonec prášek do pečiva.

Budete mít zájem:  Nejlepší přírodní prostředky proti chronickým zánětům

Troubu si předehřejte na 170 °C a do připraveného těsta na závěr zlehka vmíchejte čokoládu a švestky. Banánový chlebíček můžete péct v podlouhlé formě určené přímo pro něj, ale klidně i v dortové formě. Nezapomeňte formu vymazat máslem a vysypat moukou.

Pečte přibližně 50 minut a chlebíček zkontrolujte pomocí špejle. Jakmile bude hotový, nechte ho vychladnout a poté nakrájejte. Dejte si ho samotný nebo třeba s marmeládou.

Syndrom vyhoření: vyhořelý je každý pátý Čech

„Začíná se mě to pomalu týkat také. K učení začínám mít odpor, jsem unavená a ráno mám problém vstát z postele.

V noci se mi zdá o agresivních žácích,“ začíná o své cestě k vyhoření mluvit osmatřicetiletá učitelka Lenka. Dnes učí třetím rokem, před 10 lety nastoupila na mateřskou dovolenou a postupně přivedla na svět své 3 děti.

Když po letech nastoupila zpět k učení na základní škole, nestačila se divit, jak se školství a žáci změnili.

„Cítím obrovský tlak rodičů na hezké známky i u slabších žáků, všímám si taky více problémových dětí ve třídě. Mají poruchy chování, pozornosti či osobnosti nebo prostě jen nejsou dobře vychovaní,“ popisuje Lenka hlavní příčiny stresu a nepohody v práci.

Učitelé podle ní často čelí také kritice svých nadřízených ředitelů, kteří v nich vidí příčinu nespokojenosti rodičů.

„Nereálná a často i kontraproduktivní jsou doporučení pedagogicko-psychologických poraden, které na učitele svádění neúspěch žáků,“ dodává učitelka.

K vyhoření ve školství často přispívá i nepřátelská atmosféra v pracovním kolektivu. I Lenka zažívá rivalitu mezi kolegy a jejich neochotu pomáhat „nováčkům“ z důvodu obrovské přetíženosti.

K její duševní pohodě nepřispívá ani zbytečná administrativa, která Lence ukrajuje čas, který by jinak věnovala přípravě na vyučování. „Společenská prestiž naší profese je na úrovni popelářů. I proto zvažuji odchod do úplně jiného zaměstnání, nejspíš do administrativy.

Kdybych neměla rodinu a nepotřebovala peníze, učila bych jen na poloviční úvazek, abych se necítila tak přetížená,“ říká.

Jediné, co učitelku Lenku dnes ve školství drží je to, že jí mají žáci rádi. „Často od nich dostávám dárečky nebo obrázky, chodí si za mnou povídat na chodbu, když mám dozor, a svěřují se mi s věcmi, které by jiným nesvěřili,“ vypráví.

Její oblíbenost mezi dětmi ale způsobuje žárlivost ostatních kolegyň. Ty podle Lenky neváhají roznášet i pomluvy týkající se toho, že neumí učit. „Kolegové z vyšších ročníků přitom říkají, že moji žáci umí to, co umět mají,“ dodává.

„Je mi 51 let a vyhoření přišlo přibližně před třemi lety. Tehdy jsem pracoval jako zástupce ředitele školy,“ vypráví Petr, který je dnes opět „pouze“ učitelem. Před lety se u něj vyhoření projevilo tím, že začal více jíst sladké a přibírat na váze. „Ze života se mi vytratila radost.

Zažíval jsem pocity úzkosti, které vyústily i k fyzickým projevům. Ze svíravých pocitů mě bolela hruď, býval jsem dušný. Ztratil jsem také zájem o cokoliv, ať už v práci nebo doma,“ popisuje svoje vyhoření. Nevyhnula se mu ani podrážděnost a nerudnost, typické příznaky vyhořelého.

Pavlova situace byla natolik vážná, že v jednom období přemýšlel často i o sebevraždě.

„Příčinou mého vyhoření paradoxně nebyl nesmyslný školský systém, žáci ani rodiče. Příčinou byli kolegové a vedení školy a jejich chování vůči sobě navzájem, i vůči žákům a rodičům,“ míní Petr, který akutní fází vyhoření procházel 7 měsíců.

„Dnes je mé vyhoření chronické, ne tak silné, ale přetrvává,“ říká Petr, který se s žádostí o pomoc obrátil na svého lékaře a pak i na psychoterapeuty. Rozhodl se opustit svou zastupitelskou pozici a stát se opět učitelem. „Změnit školu by v mém případě nepomohlo, spouštěče se nemění,“ dodává s tím, že přemýšlí o změně povolání.

Že se vyhoření netýká jen lidí, kteří se za dlouhá léta ve stejné práci unudí, dokazuje příběh mladého učitele Lukáše. „Zkuste nade mnou nemávnout rukou jako nad slabochem, vyhoření se u mě projevilo už druhý rok po nástupu do školství. Bylo mi tehdy 22 let,“ popisuje.

Tehdy byl sice řadovým, ale zato natěšeným učitelem, který se rozkoukával po vysoké škole. Střet s realitou, šikana některých Lukášových kolegyň ze strany vedení a to, že se jednalo o sídlištní školu na okraji města byly hlavní příčiny jeho duševní nepohody.

K ní přispěla taky odměřenost vedení školy a neutěšená pracovní atmosféra ve sborovně.

„Končily tehdy letní prázdniny, kantor by měl být odpočatý a jít do práce s chutí. Odpočatý jsem sice byl, chuť učit jsem ale neměl. Celý následující rok jsem se musel přemáhat, abych ráno vstal a šel do práce. Povinnosti jsem sice plnil, děti si hodiny užívaly, ale já jsem se propadal do stále hlubší deprese,“ vypráví.

Kromě chmur začal mít také problémy se spánkem, někdy přes týden naspal dohromady jen deset hodin. Výrazně zhubnul, protože neměl chuť jíst. Bolelo jej břicho, odtahoval se od okolí, byl nepříjemný a vznětlivý. V takovém stavu přežil celý jeden rok.

Nad vodou jej držela rodina, kamarádi a dvě spřízněné učitelky. „Většina kantorů syndrom vyhoření vyřeší odchodem ze školství, i já jsem byl přesvědčený, že jedinou cestou ven je výpověď.

Tak to řeší mnoho čerstvých vysokoškoláků, kteří nemají štěstí na svou první školu,“ popisuje.

Místo výpovědi se ale Lukáš rozhodl poohlédnout po jiné škole. Dnes učí devátým rokem jinde. „Jakmile jsem věděl, že v září nebudu muset na svou původní školu vracet, spadl mi z hrudníku obrovský balvan.

Do nové školy jsem nastupoval plný elánu a očekávání. A nic se na tom nezměnilo ani v následujících měsících a letech,“ říká. Vyhoření jej změnilo, dnes více dbá na vlastní psychohygienu a snaží se udržovat pohodové vztahy jak s kolegy a rodiči, tak s žáky.

Když má více volného času, věnuje se koníčkům.

Co je syndrom vyhoření a jak poznáte, že brzy hrozí i vám

Není pravda, že syndrom vyhoření, anglicky burn out nebo burnout, hrozí jen lidem v namáhavých profesích. Může postihnout prakticky kohokoli, přičemž nejčastěji postihuje ženy středního věku, které jednak častěji pracují v takzvaných pomáhajících profesích, jednak toho mají na starost hodně i doma, ať už jde o péči o potomky nebo o vlastní stárnoucí rodiče.

Příznaky, že se blíží syndrom vyhoření

Příznaky syndromu vyhoření nastupují postupně a v práci se projeví třeba tím, že nás už vlastně ani moc nezajímá, ani nestresuje, což se dělo v předchozích fázích. Případně se snažíme pracovním úkolům vyhnout.

Přidávají se zdravotní a psychické potíže, namátkou pocity fyzického vyčerpání, nespavost, bolesti hlavy a žaludku, podrážděnost, vztahovačnost, plačtivost a náladovost, zimnice. Rozladěnost a nezájem se začínají projevovat i doma.

Kdy vám hrozí syndrom vyhoření

K tomu, aby člověka postihl syndrom vyhoření, navíc práce ani přispět nemusí.

Pokud žena vede ubíjející život plný povinností souvisejících s péčí o rodinu a pokud jí zároveň chybějí pocit uznání a možnost odpočinku, zejména duševního, je syndrom vyhoření na spadnutí.

Typicky hrozí tyto potíže ženám, které mateřství zase tolik nenaplňuje a zároveň mají pocit, že jim ujíždí vlak v jejich profesi, aniž by nacházely pochopení u partnera.

Poslední dobou odborníci pozorují ještě jeden nový jev podobný syndromu vyhoření, a to u lidí, kteří mají vcelku klidnou práci a ani v jiných ohledech nevedou náročný život, ačkoli vždy samozřejmě záleží na osobních limitech.

Jde o důsledek toho, jak se samotná práce mění, používá se moderní technologie k práci samotné i komunikaci během ní, aniž to vždy ulehčuje situaci.

Mnoho lidí to frustruje – stejně jako fakt, že začíná být normou, aby byl člověk v podstatě neustále on-line, ačkoli to povaha jeho práce nijak nevyžaduje.

Navíc lidé špatně snášejí i fakt, že jejich práce má daleko méně přesné obrysy, než tomu bylo v minulých generacích.

Jak léčit syndrom vyhoření

Naštěstí se i se syndromem vyhoření dá bojovat, ačkoli je někdy těžké hledat pomoc v nejbližším okolí. Protože ani váš partner nemusí pochopit, jak na tom jste, protože může mít subjektivní pocit, že toho nezvládáte zdaleka tolik, co zvládá on.

Pokud už u sebe pozorujete příznaky, je na místě vyhledat odborníka, tedy psychologa. Případně pracovního kouče. Mezi prevenci patří duševní hygiena, tedy čas, který budete mít jen pro sebe, i kdybyste ho měly prolelkovat.

Odpočinek, koníčky, pohyb na čerstvém vzduchu a také udržování sociálních vztahů nesouvisejících se zaměstnáním.

Pokud se budete, i když ve volném čase, vídat jen s kolegy, těžko se úplně odpoutáte od témat, která souvisí s pracovními závazky.

Diskuze

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Adblock
detector