Syndrom chronické bolesti – příznaky, příčiny a možná léčba této nemoci

Pod poněkud sugestivním názvem chronický únavový syndrom se skrývá velmi nepříjemné onemocnění, na které se sice neumírá, ale pacientovi velmi znepříjemňuje život a vyřazuje ho z práce i z aktivního života, a to někdy na velmi dlouhou dobu.

Chronický únavový syndrom je onemocnění, které se označuje jako multisystémové, protože postihuje najednou mnoho orgánů, což se projevuje psychickými a neurologickými symptomy, narušením hormonálních regulací a podstatným oslabením imunity, zejména antiinfekční imunity.

Příznaky jsou u každého jedince individuální, mohou se projevovat s různou intenzitou, přetrvávat nebo mizet, aby byly vystřídány příznaky zcela odlišnými.

Informovaná laická a odborná veřejnost zná pro chronický únavový syndrom zkratku CFS (z anglického označení Chronic Fatigue Syndrome). Tento termín se v současné době používá nejčastěji.

Někdy se lze ještě setkat s dalšími názvy, které jsou však často méně přesné, odvozené buď podle nemoci, která CFS vyvolala, nebo podle hlavních doprovodných příznaků.

CFS, tedy chronický únavový syndrom, postihuje dospělé osoby středního věku, převážně, ale ne výlučně, ženy. Většinou jde o lidi, kteří než onemocněli, většinou infekční chorobou, byli velmi pracovití a činorodí. Pro správnou diagnózu CFS musí nemocný splnit dvě základní kritéria: příznaky se musejí vyskytovat nejméně čtyři najednou a musejí přetrvávat dlouhodobě (nejméně půl roku, i déle).

Jde hlavně o těžkou únavu, vyčerpání sil i duševní energie, svalové a kloubní bolesti, bolesti hlavy, nekvalitní spánek, poruchy krátkodobé paměti a narušení schopnosti koncentrace.

Typické pro CFS je, že začíná náhle, během několika hodin, maximálně dnů.

Únavový stav je doprovázen symptomy, které mohou být pro nemocného daleko nepříjemnější než sama únava, například když dojde k takovému oslabení, že pacient není schopen udržovat správné držení těla.

Přestože řada nemocí má jako doprovodný příznak únavu, průběh CFS je přes všechnu pestrost příznaků tak specifický, že by se toto onemocnění nemělo zaměňovat za jinou chorobu nebo jen pouhou únavu, což se často při diagnostice děje.

Toto onemocnění může trvat mnoho měsíců i několik let, v řadě případů přetrvává po zbytek života. Protože žádný původce nemoci nebyl doposud identifikován, není léčba jednoznačná, a nejsou k dispozici ani diagnostické testy, které by mohly léčbu optimalizovat a uspíšit.

Ohlédnutí do historie

Lékaři zaznamenávali onemocnění odpovídající dnešní diagnóze CFS již od roku 1700. V roce 1869 podrobně popsal neurolog G. M.

Beard onemocnění, jehož hlavními příznaky byla únava, bolesti hlavy, ustrašenost, deprese a celkové vyčerpání, a nazval je neurastenie. Význačný americký psycholog a filozof W.

James toto onemocnění zpopularizoval pod přezdívkou „amerikanitida“, protože těmito příznaky trpěli zvláště Američané.

Roku 1938 popsal A. Gilliam onemocnění připomínající poliomyelitidu nebo myalgickou encefalomyelitidu (zánět mozku a míchy se svalovými bolestmi), které o čtyři roky dříve postihlo nemocniční personál v Los Angeles. Stěžejní studie o této nemoci byly vydány v roce 1959 sirem D.

Achesonem v americkém renomovaném lékařském časopise pod názvem „Klinický syndrom různě nazývaný jako benigní (nezhoubná) myalgická encefalomyelitida, Islandská nemoc a epidemická neuromyastenie“. V roce 1962 bylo onemocnění poprvé zmíněno v učebnici neurologie a v roce 1969 je zařadila Světová zdravotnická organizace mezi neurologické poruchy.

Britská Královská lékařská společnost ho uznala jako samostatnou chorobu v roce 1978.

Teprve o deset let později britské ministerstvo zdraví a sociálních věcí spolu s Královskou lékařskou společností a Centrem pro kontrolu a prevenci nemocí v Atlantě potvrzuje CFS jako únavové onemocnění.

V Mezinárodní klasifikaci nemocí se název CFS objevuje až v roce 1994 jako termín rovnocenný myalgické encefalomyelitidě a postvirovému únavovému syndromu v kategorii neurologických onemocnění.

Hlavní příznaky

Nemocní s chronickým únavovým syndromem udávají velmi pestrý obraz příznaků, jejichž intenzita kolísá od mírných po těžké, které postihují převážně pohybový aparát, trávení, krevněoběhový systém a dýchání, imunitu, nervovou koordinaci a psychiku.

Intenzita symptomů se může u různých pacientů velmi lišit. Někteří mohou vést téměř normální život, jiní jsou zcela připoutáni na lůžko a musí být o ně pečováno. Avšak i ti pacienti, u nichž je průběh CFS lehký, jsou donuceni drasticky snížit svoje aktivity, zejména sportovní, které měli před onemocněním.

* Lze mezi nimi nalézt řadu známých sportovců, herců a hudebníků. Jiní nejsou schopni vykonávat své zaměstnání na plný úvazek.

Důležitým diagnostickým znakem CFS je rapidní nástup příznaků. Řada lidí si dokonce vzpomíná na den a hodinu, kdy u nich onemocnění propuklo. Často je nástup CFS podmíněn jiným onemocněním, nebo vystavením se určitému alergenu (úpornou rýmou a kýcháním jako reakcí na nátěrové materiály, nebo domácí zvíře, prašné prostředí apod.).

Jiní pacienti udávají, že onemocnění začalo náhle po očkování, často kombinovanou vakcínou proti hepatitidě B. V řadě dalších nemocí jako vyvolavatelů CFS figuruje na předním místě borrelióza, kdy se akutní příznaky onemocnění klinicky přesunou do CFS. Tento názor však nesdílejí někteří specialisté, a teprve další výzkumy mohou přinést objasnění vztahu lymeské borreliózy a následného CFS.

Rychlý nástup CFS však nemusí být absolutním pravidlem. Mnozí uvádějí, že se u nich příznaky CFS plíživě vyvíjely po měsíce, dokonce léta.

Tito lidé si často namlouvají, že to je jen slabá indispozice vyvolaná nějakou stresující situací a která za krátkou dobu přejde. Někteří vyhledají lékaře, když poznají, že stresová situace už skončila, ale příznaky přetrvávají.

Nemocní, u nichž je průběh CFS lehčí, zůstávají neléčeni, protože tomu nepřisuzují takovou důležitost, aby šli k lékaři.

Příčiny nemoci

Pátráme-li po příčinách chronického únavového syndromu, je nutno předeslat, že jeho vyvolavatelé a příčiny vzniku této choroby nejsou doposud s přesvědčující jistotou známy. Bude zapotřebí dalších výzkumů, které by objektivně zvážily podíl jednotlivých faktorů, které se na vzniku nemoci spoluúčastní.

CFS v převažující řadě případů propukne po předchozím infekčním onemocnění a protože příznaky doprovázející CFS připomínají vleklé virové onemocnění, pokládá se za velmi pravděpodobné, že CFS má virový původ.

Obraz nemocného vypadá, jako by se jeho organismus a hlavně imunitní systém nedovedly zbavit původce choroby a regenerovat funkce organismu do normálního stavu. Jako vyvolavatelé předchozího onemocnění, které vyúsťufoto: je do CFS, se podezřívají původci některých bakteriálních chorob (borrelióza, brucelóza, tularemie aj.).

Mnozí specialisté se přiklánějí k názoru, že příčinou chronického únavového syndromu je selhání imunity.

Není ovšem bez zajímavosti, že doposud nebylo potvrzeno, že za příčinu onemocnění by měl být odpovědný nedostatečně fungující imunitní systém.

I když byla u pacientů zjištěna řada imunologických funkčních abnormalit, žádná ze studií, kterých bylo nepočítaně, nepřinesla jediný důkaz, že by některá z imunitních funkcí byla tak podstatně zeslabena, aby sama mohla chorobu vyvolat.

Přesto není do budoucnosti nějaké selhání imunity jako jedna z příčin únavového syndromu vyloučeno, protože tato problematika je velmi komplexní a ne zcela vše je v tomto oboru známo. Nedávno provedené genetické analýzy u nemocných zjistily nedostatečnou expresi genů, které regulují energetický metabolismus a spotřebu kyslíku ve tkáních.

Funkční projev genů se ještě snižuje, jsou-li pacienti vystaveni větší námaze. To by vysvětlovalo, proč se po námaze prohlubují symptomy CFS i to, čím je tato větší a čím déle trvá, tím markantnější jsou doprovodné příznaky, a rovněž trvá delší dobu, než se zpětně normalizují.

Výskyt on emocnění a epidemie

Postiženi mohou být lidé prakticky od puberty v každém věku, i když nejvíce je to populace ve věku mezi čtyřiceti až padesáti lety, a to všech ras i sociálních vrstev.

Pokrevní příbuzní lidí, u nichž se symptomy CFS projevily, jsou k tomuto onemocnění náchylnější. Ženy však trpí CFS čtyřikrát častěji než muži.

Ve statistikách rozvinutých států, jako je USA, se uvádí, že chorobou trpí 75 až 450 lidí na 100 000 obyvatel, přičemž 80 % případů zůstává nediagnostikováno.

I když chybějí přímé důkazy, že CFS se může přenášet jako infekční nemoc, v minulosti byl často zaznamenán jeho hromadný výskyt, a to v různých zemích. Epidemická vzplanutí tohoto netypického, a tudíž nesnadno kategorizovatelného onemocnění byla zmatečně označována jako „abortivní poliomyelitis“, „encefalitis“, „tajemné onemocnění podobné poliomyelitis“, „epidemická neuromyastenie“ a jiné.

Léčba choroby

Specifická léčba chronického únavového syndromu dosud není známa. Jediné, jak je možné nemoc léčit, je vzít v úvahu nejzávažnější projevy a snažit se je zmírnit postupy, které rovněž musejí respektovat zdravotní stav i zvyklosti pacienta.

Doporučuje se zejména: zmírnit denní aktivity, vyhnout se nadměrné fyzické námaze a stresovým situacím, přičemž si pacient musí být vědom, že přílišný odpočinek přináší zhoršení příznaků a prodlužuje trvání nemoci.

Dále si zvyknout na pravidelné cvičení, nejlépe pod dozorem zkušeného fyzioterapeuta. Užitečné je trénovat duševní činnost a paměť, naučit se tzv.

„pozitivnímu myšlení“ a bojovat proti ustrašenosti a depresivním stavům, zde je možno aplikovat pomocnou léčbu antidepresivy.

Užitečné je nastavit pravidelný rytmus spánku, pomáhá vynechat spánek přes den a nekonzumovat nápoje a potraviny obsahující kofein a jiné energizující látky (kola, taurin apod.). Rovněž je vhodné léčit alergické projevy antihistaminiky a na závratě aplikovat léky pro normalizaci nízkého krevního tlaku.

Strava nemocného by měla být kaloricky vyvážená a obsahovat správnou skladbu nutričních složek (vitaminů, antioxidantů, stopových prvků). Vyloučit by se měly zejména salicyláty a glutamát. Velmi důležité je, aby se nemocný vyhýbal zatěžujícímu (hluk, extrémní teploty) a znečištěnému prostředí (prach, alergeny, průmyslové kontaminanty).

Komplexně ani cíleně nelze dosud chronický únavový syndrom léčit. Nelze ani přesněji odhadnout, jak dlouho bude nemoc trvat.

Z řady statistik lze odvodit jen velmi průměrné odhady o délce onemocnění, a kolik nemocných se uzdravuje: asi 10 % nemocných se uzdraví do roka, 30 % do dvou let, ale téměř u 50 % pacientů přetrvávají příznaky tři až deset let. V některých případech trvá nemoc celá desetiletí.

Chronický únavový syndrom je komplexní onemocnění, které se obtížně diagnostikuje i léčí. Dosud neznáme nejen přímé původce, ale nebyla nalezena ani vhodná, natož úspěšná metoda léčby. Přestože bylo vyzkoušeno mnoho přístupů a aplikováno mnoho léků, nelze v současné době doporučit více než psychické zklidnění a úpravu životosprávy.

  • Příznaky onemocnění
  • I. únava hluboká mentální i fyzická vyčerpanost, nevysvětlitelná svalová slabost zhoršující se po byť jen lehké námaze, kterou nelze ani delším odpočinkem zcela odstranit
  • II. bolest bolesti svalů, celková svalová nepohoda (myalgie) generalizovaná bolestivost nebo ztuhlost na více místech těla („ranní ztuhlost“) stěhující se bolesti kloubů (atralgie) bez otoků a zarudnutí, které mohou být přechodné dlouhodobá bolest hlavy zduřené a bolestivé mízní uzliny (lymfadenopatie) bolesti hrdla (faryngitida), břišní bolesti, často syndrom dráždivého tračníku bolesti očí, kostí, varlat neuralgie, „bolestivá kůže“ bolesti v hrudníku přisuzované postižení drobných cév (mikrovaskulopatie) bolesti srdce vyplývající z postižení srdeční svaloviny (kardiomyopatie) bolestivý zrychlený tep (tachykardie)
  • III. kognitivní potíže zapomnětlivost, zmatenost obtížné myšlení a soustředění, mentální „únava“, „zamlžený mozek“ poruchy až ztráta řeči, ztížené chápání, ztráta orientace poruchy krátkodobé paměti (nikoli dlouhodobé)
  • IV. přecitlivělost na světlo (fotofobie) a zvuk neadekvátní reakce na kontaminující látky vody, potravy a prostředí – syndrom mnohočetné chemické přecitlivělosti alergická reakce na složky léků, potravin, vůní (parfémů)
  • V. porušené vnímání teploty pocity přílišného horka nebo chladu (postižení hypotalamu regulujícího tělesnou teplotu) zvýšená teplota mezi 37,5–38,6 °C doprovázená pocením nebo zimnicí
  • VI. narušení spánku „neobčerstvující spánek“, bezesný spánek, naopak „živé sny“, vyčerpávající nespavost
  • VII. psychické problémy citová nevyrovnanost, citové vyhasnutí popudlivost, podrážděnost ustrašenost, deprese
  • VIII. poruchy autonomního nervstva a hormonální regulace zmenšený objem krve problém udržet rovnováhu, závratě, „zatemnění“ zvláště po rychlém vzpřímení abnormální metabolismus vazopresinu, snížení činnosti štítné žlázy, nízké hladiny testosteronu, růstového hormonu snížená sekrece kortizolu (snížená schopnost vyrovnat se s emočním a fyziologickým stresem)
Budete mít zájem:  Když chodí mikuláš: zajímavosti a tradice

Zásady, které by měl nemocný dodržovat Bojujte proti stresu! Vyhýbejte se psychické i fyzické zátěži! Relaxujte každý den ve vhodnou dobu! Najděte si vhodné koníčky! Spěte dostatečně dlouho! Uvědomte si, že spánek je základ! Spěte dostatečně dlouho, choďte spát a vstávejte v pravidelnou dobu! Omezte spánek ve dne! Pravidelně cvičte!

Mírné cvičení zeslabuje příznaky nemoci. Velmi prospívá chůze, jízda na kole a hlavně plavání. Poraďte se s fyzioterapeutem a vypracujte si svůj systém cviků! Zklidněte se! Nepřepínejte své síly! Uvědomte si, že přílišná námaha zesiluje symptomy nemoci! Naučte se jíst zdravě! Jezte vyváženou stravu a pijte dostatečné množství tekutin! Vyhýbejte se přejídání, kofeinu a nikotinu.

Připravil: RNDr. Petr Šíma, CSc., Mikrobiologický ústav v. v. i., AV ČR, Prah

Chronický únavový syndrom

Typickým příznakem chronického únavového syndromu (chronic fatigue syndrome, CFS) je mimořádně vysilující únava. Nemocní s CFS špatně spí a neprobouzí se s pocitem osvěžení.

Často trpí bolestmi hlavy, svalů a kloubů, bolestmi v krku, špatně se soustředí a mají potíže s pamětí. Intenzita a charakter obtíží se mohou den ode dne měnit.

V průběhu „dobrého dne“ mohou být příznaky jen mírné a výkonnost pacienta s CFS může být téměř normální, avšak ve „špatných dnech“ nemocný nezvládá ani vstát z lůžka.

Zpočátku byl CFS označován jako “chřipka mladých boháčů” a byl považován za formu depresivních a stresových stavů a projev syndromu vyhoření, postihující zejména mladé ženy z vyšších vrstev.

Dnes je známo, že CFS se vyskytuje celosvětově u lidí všech věkových kategorií, ras a u obou pohlaví. Výskyt u žen je asi 1,5-násobně vyšší než u mužů a nejčastěji se vyskytuje ve věkové kategorii 20 – 40 let.

Odhaduje se, že v USA trpí CFS až 500 000 pacientů (odhady pro ČR nejsou k dispozici).

Příznaky CFS, jako například únava, bolesti a mnoho dalších, jsou zdrojem frustrace jak nemocného, tak i jeho lékaře. Pacient bývá často invalidizován, ačkoliv u něj nelze prokázat žádné viditelné či měřitelné abnormity.

Právě tato skutečnost se stala zdrojem skepticismu ohledně samotné existence CFS, ačkoliv všechny důležité zdravotnické organizace uznávají CFS jako nespornou chorobnou jednotku.

Někteří lékaři přisuzují příznaky nemocných depresi nebo stresu, případně je považují za symptomy jiného, dosud nediagnostikovaného onemocnění nebo poruchy.

Ačkoliv řada nemocných s CFS skutečně trpí depresemi, značná část pacientů deprese nemá. Výskyt depresí je v populaci nemocných s CFS stejný, jako u jiných chronických chorob.

Krátkodobá nebo dlouhodobá únava může být příznakem nebo vedlejším projevem velkého počtu nemocí, poruch a přechodných chorobných stavů.

Příkladem je snížená funkce štítné žlázy (hypothyreosa), infekční mononukleóza, poruchy psychiky, poruchy příjmu potravy, nádorové choroby, autoimunitní nemoci, infekce, abusus drog a alkoholu, nežádoucí účinky užívaných léčiv, jakož i jakýkoliv nedostatek nepřerušovaného spánku.

V těchto případech tedy existuje prvotní příčina únavy, kterou je třeba definovat a následně léčit. Tyto přechodné krátkodobé nebo dlouhodobé únavové stavy nepatří pod diagnózu CFS, avšak je nezbytné je od CFS odlišit.

Problémem výzkumníků, lékařů i pacientů při diagnostice a léčbě CFS je skutečnost, že příčina CFS je dosud neznámá. Mnoho let byl CFS definován jako idiopatická chronická únava (únava neznámého původu).

Koncem 80-tých let ustanovilo Centrum pro kontrolu a prevenci nemocí USA (Center for Disease Control and Prevention, CDC) ve spolupráci s mezinárodním týmem expertů na problematiku CFS definici CFS, která byla přepracována a aktualizována v roce 1994.

Dle této definice musí mít nemocný s CFS tyto příznaky:

  • Výrazná chronická únava trvající déle než šest měsíců, při vyloučení všech známých chorobných stavů provázených únavou.
  • Současný výskyt alespoň čtyř z následujících příznaků:
  • podstatné zhoršení krátkodobé paměti nebo soustředění
  • bolest v krku
  • citlivé lymfatické uzliny
  • bolesti svalů
  • bolesti několika kloubů, bez otoků či zarudnutí
  • bolesti hlavy jiného než dosud známého typu, charakteru nebo intenzity
  • neosvěžující spánek
  • ponámahová slabost trvající déle než 24 hodin. 

Příznaky se musí vyskytovat trvale nebo opakovaně v průběhu šesti nebo více po sobě jdoucích měsíců a nesmí časově předcházet výskytu únavy. Ačkoliv je tato definice široce přijímána a používána v oblasti výzkumu i v praxi, dosud nebylo dosaženo dohody ohledně možných příčin CFS.

Mnoho výzkumníků se domnívá, že CFS je zapříčiněn nebo spouštěn virovou infekcí, avšak dosud nebyl izolován žádný mikrob, který by mohl být takovým spouštěčem.

Jiní výzkumníci soudí, že infekce, trauma, stres nebo alergie vyvolávají chronickou aktivaci imunitního systému, která vede ke vzniku CFS.

Další teorie je založena na významném vlivu centrálního nervového systému a účasti hormonálních regulačních mechanizmů.

Někteří autoři soudí, že příznaky CFS mohou být zapříčiněny nebo vyvolány depresí, nervově zprostředkovanou hypotenzí (poruchou regulace krevního tlaku) nebo poruchami kvality a hloubky spánku postižené osoby. Většina výzkumníků se shoduje v tom, že CFS není nakažlivý, avšak predispozice k CFS by mohla být vrozená, o čemž svědčí familiární výskyt syndromu. Někteří badatelé se domnívají, že výzkumné studie v blízké budoucnosti potvrdí, že CFS není jedinou chorobnou jednotkou, ale skupinou různých poruch s podobnou klinickou manifestací.

Je známo, že nemocní s CFS dokáží přesně určit počátek výskytu obtíží a čas, kdy se ještě cítili dobře a měli dostatek energie pro běžné denní aktivity. Asi v 75 % případů předchází vzniku CFS chřipkovité onemocnění. V ostatních případech předchází vzniku CFS období výrazné fyzické zátěže nebo emočního stresu, případně pacient zvolna pozoruje postupný pokles energie a pocitu zdraví.

Chronický únavový syndrom

Chronický únavový syndrom Klasifikace MKN-10 G93.3 Statistické údaje – obě pohlaví[1] Prevalence 0.1-4% Klinický obraz Průběh chronický Příčiny neborizikové faktory neznámá Postižený systém celý organizmus Některá data mohou pocházet z datové položky.

Chronický únavový syndrom (chronic fatigue syndrome, CFS, myalgická encefalomyelitida a řada dalších synonym) je porucha nejasné etiologie, při níž se postižený cítí bez zjevné příčiny stále vyčerpaný. Chronický únavový syndrom se definuje pomocí symptomů, nejčastěji jako klinicky prokazatelná, leč ani podrobným vyšetřením nevysvětlitelná únava neustupující po odpočinku a trvající nejméně půl roku. Tento stav vede k omezení předchozí aktivity nemocného. Názory na vlastní etiologii se liší, podle Jaromíra Bystroně se většina lékařů zabývajících se tímto syndromem kloní k tomu, že jde vlastně o skupinu syndromů různé etiologie a stejného projevu; ve vlastním rozvoji onemocnění hraje různou roli interakce mezi infekčními, neuroendokrinními, imunologickými a psychogenními faktory.[2] Podle studie R. K. Naviuaxe a kol. z roku 2016 může být podstatou změněná reaktivita na environmentální stres.[3]

Klinický obraz

Základním projevem CFS je dlouho trvající a neustupující únava nemocného, na kterou mohou nasedat další změny, mnohdy klinicky měřitelné. Charakter chronické únavy nejlépe vystihuje Bystroněm uvedená pracovní definice dle Holmese a Fukudy:

‚Únava u CFS je klinicky měřitelná, somaticky nevysvětlitelná únava trvající minimálně půl roku, která není výsledkem probíhající zátěže, nepolevuje podstatně po odpočinku a je spojena s výraznou redukcí úrovně dřívějších aktivit.‘[2]

Vedle únavy se mohou objevovat i další příznaky. K těm obvyklejším projevům patří především migrující bolesti svalů a kloubů, migrující bolestivě vnímané parestezie a poruchy paměti a kognitivních funkcí.

K těm méně obvyklým projevům patří například závratě a poruchy rovnováhy, nekvalitní spánek, který není následovám osvěžením, neschopnost prožívat radost (ahedonie), bolest v krku, citlivost krčních a podpažních uzlin a ponámahová malátnost.[4]

Etiologie a patogeneze

U řady nemocných lze prokázat některé abnormality, nicméně je nevyřešenou otázkou, nakolik jde o faktory podmiňující rozvoj CFS, nakolik jde o faktory podmíněné rozvojem CFS a případně nakolik jde jen o náhodné koincidence.

Budete mít zájem:  Co přesně je modré světlo – jaké jsou jeho účinky na naše zdraví

Hyporeaktivita na environmentální stres

V roce 2016 publikovali Naviaux a kol.[3] v časopise PNAS analýzu metabolomu 45 pacientů (22 mužů a 23 žen) splňujících diagnostická kritéria chronického únavového syndromu. Byly zjištěny odchylky ve 20 metabolických drahách, zahrnujících např.

metabolismus některých lipidů, metabolismus větvených aminokyselin, mitochondrie nebo interakci s mikrobiomem. Své nálezy interpretují tak, že se jim podařilo najít nejen chemickou signaturu chronického únavového syndromu, ale že tato signatura poukazuje na možnou biologickou podstatu onemocnění.

Autoři předpokládají, že chronický únavový syndrom je hypometabolická odpověď na environmentnální stres, která je podobná stádiu ‚dauer larv‘ některých hlístic.

Prodělané a probíhající infekce

Některé nálezy CFS měly charakter epidemie, proto byla řada prací zaměřena na hledání infekční příčiny onemocnění.

U řady nemocných lze nalézt stopy proběhlé nebo probíhající infekce. Z počátku se jednalo zejména o nález viru Epstein-Barrové (EBV), pracovní teorií tedy bylo, že chronický únavový syndrom je vlastně chronickou mononukleózou.

Později se však ukázalo, že nejde o nález specifický, u nemocných se nacházejí i další viry, typicky lidské herpesviry HHV-1 a HHV-2 (syn. Herpes simplex virus 1 a 2), HHV-6 a HHV-7, z retrovirů pak HTLV (virus lidské T-buněčné leukémie).

[4] V ohnisku zájmu se však neocitly jen viry, studují se i asociace CFS s infekcemi boreliemi, brucelami, či jinými mikroorganizmy.[2] V

Jisté ‚popularity‘ dosáhla asociace probíhající chronické infekce Chlamydophila pneumoniae, zejména když se prokázalo, že vyléčení této infekce vede ke zmírnění projevů[1], nicméně prevalence prodělané infekce je u dospělé populace vysoká, např. v ČR jsou přítomny protilátky signalizující v minulosti prodělanou infekci zhruba u dvou třetin dospělé populace[5].

Příčina tedy zřejmě není v určitém patogenu, ale spíše v reakci organizmu na něj.[4]

Poruchy imunitního systému

U pacientů s CFS se mnohdy objevují nespecifické odchylky v laboratorním vyšetření parametrů imunitního systému, J. Bystroň však zdůrazňuje, že únava jako syndrom nepatří s výjimkou několika autoimunit do typického obrazu známých poruch imunity.[2]

Dalším důvodem pro zájem o studium roli imunitního systému v patogenezi CFS bylo zjištění, že řadě případů předchází chřipkovité příznaky.[1]

Byly zjištěny signifikantní změny v zastoupení B i T-lymfocytů exprimujících různé povrchové molekuly, některá zjištění však nejsou statisticky signifikantní.[1] Naopak široce dokumentovanou je porucha funkce NK buněk, především snížení jejich aktivity, které však nemusí být provázeno změnami jejich počtu.[1]

V řadě studií byla prokázána preference Th2 odpovědi T-lymfocytů, tedy preference reakce zaměřené na produkci protilátek a na útlum buněčné imunity.[1]

Byla prokázána signifikantně vyšší náchylnost neutrofilů k apoptóze, snížená hladina cirkulujících protilátek ve třídě IgG.[1]

Endokrinní poruchy

Již počátkem 80. let se objevily práce dokladující nižší hladinu kortizolu, což vedlo k teoriím o iniciálním stresovém podnětu, který vede k dlouhodobé aktivaci osy hypothalamus-hypofýza-nadledviny. Později však převládl názor, že jde o projev změn metabolismu nemocných s CSF.[1]

Podle J.D.Devanura a J.R.Kerra je pravděpodobné, že porucha osy hypothalamus-hypofýza-nadledviny není tedy příčinou ale spíše následkem CFS. Na druhou stranu se však domnívají, že právě porucha této osy se může podílet na udržování obtíží.[1]

Neurologické poruchy

U pacientů s CSF byly popsány funkční i strukturní poruchy mozku, proto se řada prací zaměřuje na studium těchto poruch jako na možnou příčinu únavy u CFS, doklady týkající se abnormalit mozku u CFS jsou však často protichůdné.[1]

Na druhou stranu některé neurologické nálezy mohou pomoci při dělení CFS do skupin podle profilujících symptomů; například u pacientů s CFS, u kterých se objevují deprese, byly prokázány častější poruchy bílé hmoty mozkové či častější změny v průtoku krve mozkem, naopak u pacientů bez deprese se častěji prokazuje snížení počtu nebo afinity serotoninových receptorů.[1]

V některých oblastech mozku nemocných s CFS byl prokázán snížený metabolizmus glukózy. Při studiu hippokampu nemocných nebyly prokázány změny objemu, byla však prokázána nižší aktivita neuronů.[1]

Psychologické poruchy

Důležitou roli v patogenezi CFS hraje emocionální stres. Jeho vliv je pravděpodobně komplexní a spočívá v mnohočetném vlivu na imunitní systém a na osu hypothalamus-hypofýza-nadledviny. Vliv na imunitní systém se projevuje zejména v poruše schopnosti efektivně zasahovat proti virovým infekcím.[1]

Diagnóza

Vzhledem k neznámé etiologii spočívá diagnóza především ve vyloučení všech známých příčin, obecně se hovoří o diagnosis per exclusionem (lat. diagnóza vyloučením).

Diagnostická kritéria

Jako diagnostická kritéria se používají např. diagnostická kritéria Oxfordská nebo diagnostická kritéria dle Centers for Disease Control.

Diagnostická kritéria dle Holmese

Diagnostická kritéria dle Holmese svojí poměrně velkou komplikovaností demonstrují složitost stanovení diagnózy idiopatických onemocnění.

V diagnostických kritériích se rozdělují příznaky do tří skupin: dva příznaky jsou hlavní, jedenáct symptomových a tři fyzikální.

Diagnóza je pozitivní, jsou-li přítomny oba hlavní příznaky a současně je přítomno buď nejméně šest symptomových a dva fyzikální, nebo nejméně osm symptomových. Teplotní rozsahy jsou závazné intervaly, jejich překročení CFS obvykle vylučuje.[4]

  • Hlavní příznaky
    1. Nově vzniklá nebo vracející se výrazná únava nebo rychlá unavitelnost dříve se nevyskytující a způsobující více než 50% snížení předešlé aktivity a trvající déle než 6 měsíců.
    2. Jsou vyloučeny jiné patologické stavy, které by se mohly projevovat podobnými potížemi.
  • Symptomové příznaky
    1. zvýšená teplota (37,3–38 °C)
    2. bolesti v krku se zarudnutím sliznice
    3. citlivost až bolestivost lymfatických uzlin kolem krčních kývačů nebo v axilách
    4. nevysvětlitelná generalizovaná únava svalů
    5. bolesti kosterního svalstva
    6. celková únava po námaze trvající více než 24 hodin, která dříve byla tolerována
    7. celková bolest hlavy jiného typu a rozsahu než míval nemocný dříve
    8. migrující bolesti kloubů bez zarudnutí, někdy i bez otoků
    9. neuropsychické poruchy, jeden i více z následujících symptomů: světloplachost, přechodný skotom, předrážděnost, špatné soustředění, snížená schopnost koncentrace, deprese
    10. poruchy spánku: spavost i nespavost
    11. rozvoj příznaků během několika hodin až dnů.
  • Fyzikální příznaky
    1. objektivizovaná teplota 37,3–38,6 °C v ústech nebo 37,8–38,8 °C v konečníku
    2. neexudativní pharyngitis
    3. drobné, hmatné lymfatické uzliny kolem kývačů hlavy nebo v axile, uzliny větší než 2 cm svědčí pro jiné onemocnění.

Diagnostická kritéria Centers for Disease Control and Prevention

Diagnostická kritéria CDC jdou Fukudovou modifikací a zjednodušením Holmesových kritérií.[4] Pro diagnózu CFS musí být splněny následující dvě podmínky:[6]

  1. nevysvětlitená setrvávající únava neadekvátní předchozí námaze, po odpočinku ustupuje jen nevýrazně, nejde o vrozený, nýbrž během života vzniklý stav, v konečném důsledku vede ke znatelnému omezení předchozích aktivit
  2. nejméně čtyři z následujících symptomů jsou přítomny nejméně šest měsíců:
    • poruchy paměti, zhoršení koncentrace
    • výrazné a dlouhotrvající stavy vyčerpanosti, nebo dokonce onemocnění po fyzické nebo duševní námaze
    • spánek nevede k osvěžení
    • svalové bolesti
    • bolesti kloubů nedoprovázené otokem či zarudnutím
    • bolesti hlavy odlišného charakteru či intenzity
    • časté bolesti v krku
    • citlivé krční nebo podpažní mízní uzliny

Diferenciální diagnostika

Únavou a projevy podobnými CFS se mohou manifestovat i některé další stavy, je třeba je vyloučit. Jedná se zejména o:[4]

  • nádorové onemocnění
  • autoimunní onemocnění
  • infekce
  • psychické poruchy
  • dlouhodobé podávání některých léků
  • závislosti
  • některé otravy
  • chronická zánětlivá onemocnění
  • myasthenia gravis
  • roztroušená skleróza
  • endokrinní poruchy
  • některé chronické choroby plic, srdce, zažívacího traktu, jater, ledvin či krve
  • alergie

Alternativní názvy

Chronický únavový syndrom má zhruba 30 více či méně synonymních názvů, které mohou vyjadřovat např. vztah k místu četnějšího výskytu nebo vztah k výraznějšímu klinickému či laboratornímu nálezu.[2] Lze se setkat s následujícími alternativními názvy:

  • chronic fatique and immune dysfunction syndrom (CFDIS) – syndrom chronické únavy a porušené funkce imunity[4]
  • Islandská nemoc[2]
  • Royal Free nemoc[2]
  • syndrom války v Perském zálivu[2]
  • fibromyalgie[2]
  • epidemická neuromyastenie[2]
  • myalgická encephalitis[2]
  • myalgická encephalomyelitis[2]
  • postviral fatique syndrom (PFS) – povirový únavový syndrom[2]
  • postinfection fatique syndrom (PISF) – postinfekční únavový syndrom[2]
  • sedmiletá chřipka

Léčba

Vzhledem k neznámé etiologii je léčba symptomatická, mnohdy pragmaticky zaměřená. Protože má onemocnění výraznou psychickou nadstavbu, má mnohdy výrazný efekt jakékoliv léčení, byť jde o postup, který nemá na organizmus žádný efekt.

Protože je u řady případů patrný vliv infekce, ač je stále nejasné, zda v roli jako příčiny, spouštěče či komplikace, může vyléčení probíhající infekce zlepšit stav nemocného.[1]

Farmakoterapie je krokem z nouze, zkoušejí se nejrůznější preparáty ze skupin antidepresiv, protizánětlivých látek, psychostimulancií, antialergik, antihypotenziv, či dokonce podávání imunoglobulinů, nicméně s rozporuplnými výsledky, v některých případech s prokazatelným benefitem pro nemocného, ale v jiných studiích bez terapeutického úspěchu.[1] Široké spektrum podávaných látek není omezeno jen na léky, doporučují se i vitamíny, minerály, fytoterapeutika a některé potravinové doplňky, opět bez rigorózního průkazu účinnosti.[4][7]

Vedle farmakoterapie se v praxi lze setkat i s řadou nefarmakologických terapeutických postupů. Nemocným se doporučují nejrůznější sportovní a pohybové aktivity[4][7]. Někdy se zkoušejí i některé postupy alternativní medicíny, jako třeba akupunktura[4] či homeopatie[1], nicméně jejich výsledky jsou nejisté a rozporuplné, navíc řada takovýchto studií trpí vážnými metodologickými chybami[8].

Specifické místo v terapii CFS mají i psychoterapeutické postupy. Podle metaanalýzy J. R. Price a kolektivu zveřejněné v roce 2008 v databázi Cochrane se jako nejvýhodnější jeví kognitivně behaviorální terapie [9], ale poslední dění kolem studie PACE, studie účinností různých druhů léčby, její účinnost výrazně zpochybňuje.[10]

Odkazy

Reference

  1. ↑ a b c d e f g h i j k l m n o p DEVANUR, L.D.; KERR, J.R. Chronic fatigue syndrome. J Clin Virol.. 2006, roč. 37, čís. 3, s. 139-50. ISSN 1386-6532. (anglicky) 
  2. ↑ a b c d e f g h i j k l m n BYSTROŇ, Jaromír. Chornická únava a chronický únavový syndrom. Interni Med. 2006, čís. 3, s. 112-115. Dostupné online. ISSN 1803-5256.

     

  3. ↑ a b NAVIAUX, R. K.; NAVIAUX, J. C.; LI, K., et al. Metabolic features of chronic fatigue syndrome. Proc Natl Acad Sci U S A.. 2016. Dostupné online. ISSN 1091-6490. 
  4. ↑ a b c d e f g h i j STEIDL, Ladislav. Chronický únavový syndrom. Interni Med. 2001, čís. 9, s. 394-396. Dostupné online. ISSN 1803-5256. 
  5. ↑ L.

    Janečková: Chlamydiové infekce. SZÚ, Praha, Národní referenční laboratoř pro chlamydie

  6. ↑ CDC: Chronic Fatigue Syndrom > Diagnosis
  7. ↑ a b LUKEŠOVÁ, Šárka. Jak bojovat s únavou?. Interni Med. 2008, čís. 10, s. 536-538. Dostupné online. ISSN 1803-5256. 
  8. ↑ ERNST, E.

    A randomised, controlled, triple-blind trial of the efficacy of homeopathic treatment for chronic fatigue syndrome. J Psychosom Res.. 2004, roč. 57, čís. 5, s. 503; author reply 504. ISSN 0022-3999. (anglicky) 

  9. ↑ PRICE, J.R.; MITCHELL, E.; TIDY, E., et al. Cognitive behaviour therapy for chronic fatigue syndrome in adults. Cochrane Database Syst Rev.

    . 2008, čís. 3, s. CD001027. ISSN 1469-493X. (enhttp://creativecommons.org/licenses/by-sa/3.0/deed.cs) 

  10. ↑ WILSHIRE, Carolyn; KINDLON, Tom; MATTHEES, Alem. Can patients with chronic fatigue syndrome really recover after graded exercise or cognitive behavioural therapy? A critical commentary and preliminary re-analysis of the PACE trial. Fatigue: Biomedicine, Health & Behavior [online]. 2016-12-14 [cit. 2017-05-18]. Dostupné online. 

Související články

  • Únava
  • Spánek

Externí odkazy

  • Český klub pacientů s ME/CFS http://www.me-cfs.cz
  • BYSTROŇ, Jaromír. Chornická únava a chronický únavový syndrom. Interni Med. 2006, čís. 3, s. 112-115. Dostupné online. ISSN 1803-5256. 
  • PAŠKOVÁ, Beata; PRÁŠKO, Ján, et al. Léčba chronického únavového syndromu s využitím KBT. Psychiatrie. 2001, roč. 5, čís. Suppl.4. Dostupné online. ISSN 1212-6845. 
  • (anglicky) Chronic Fatigue Syndrome na webu CDC
  • http://phoenixrising.me/ – Nejrozsáhlejší web o skutečném únavovém syndromu v anglickém jazyce

Wikipedie neručí za správnost žádných informací v žádném článku. V případě potřeby vyhledejte odpovídajícího odborníka!Přečtěte si prosím pokyny pro využití článků o zdravotnictví.Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Chronický_únavový_syndrom&oldid=18492830“

Chronický únavový syndrom: příznaky, léčba (myalgická encefalomyelitida)

Chronický únavový syndrom je pojem, který u řady odborníku nenašelsvé místo a často bývá jeho existence zpochybňována. Nicméně daný stavu pacientů existuje a nelze jej dnes popřít. Jistě není pro nemocnélehké se v dnešní době zorientovat, oč se přesně jedná.

V mediích jetotiž k dispozici celá řada článků a názorů na toto onemocnění, a taklaikovi nezbývá nic jiného než se s některou variantou popisu a příčinyjeho onemocnění ztotožnit.

Nechť tento text poslouží jako upřesnění avyvrácení některých mylných názorů na toto onemocnění, které ještědnes i mezi některými odborníky panují či panovaly.

Každého z nás potkává únava. Může to býtnormální (fyziologická) reakce organismu na zátěž, ať už fyzickou čipsychickou, nicméně to může být i nespecifický příznak určitéhotělesného (infekce, cukrovka, krevní choroby, nádory) či duševníhoonemocnění, užívání léků, některých drog apod.

U různých lidí se však únava projevuje různým způsobem a v jinémíře. Někdo si více stěžuje na slabost, nesoustředěnost, ospalost,malátnost, nevůli, jiný může být psychicky vyčerpaný a nechce se mu nicřešit, bez ohledu na to, že by byl nějak tělesně unaven.

V populaci se zvyšuje výskyt únavových stavů, což souvisís civilizačními faktory – stresem, se stále sezvyšujícími nároky v povolání, domácnostech, v péči o rodinu,o finanční zabezpečení apod.

Obecně panuje názor, že dnešní životní styl jeuspěchaný, nevyvážený a obzvláště náročný pro ženy, jakožtonositelky dvojrole – ženy mající své povolání a k tomu povinnostiv domácnosti a v péči o rodinu.

Únavou trpí velká část populace, ale jen asi 2-3%splňují podmínky chronického únavového syndromu. Jedná seo chronickou poruchu spojenou se silnou únavoutrvající alespoň 6 měsíců, která neodezní ani po uložení nalůžko.

Únava omezuje denní činnosti až pod 50 % stavu dosahovaného přednástupem onemocnění a jsou vyloučeny ostatních příčiny,které by mohly být zdrojem chronické únavy (onkologická onemocnění -nádory, autoimunitní choroby, infekční choroby, psychiatrická onemocnění,endokrinní choroby a další).

Doprovodnými příznaky chronického únavového syndromu mohou býtzvýšená teplota, která se zvyšuje po tělesné a duševní zátěži,dlouhodobé bolesti v krku, zvětšení a citlivost mízních uzlin – zejménakrčních, bolesti svalů, kloubů a hlavy, poruchy spánku, světloplachost,zapomnětlivost, napětí, úzkost, neklid a další neuropsychické změny anáhlý začátek problémů. Pokud není stav vhodně léčen, můženemocného i invalidizovat.

Dříve hodně diskutované téma souvislosti tohoto syndromus viry Ebstein-Barrové (EBV) a výskyt protilátekproti EBV u pacientů značící prodělané či akutní onemocnění vyvolanéprávě touto infekcí, byla zpochybněna již v několika studiích.

Navíc seudává, že utvořené protilátky proti virům EBV, tj. známka prodělanéhoonemocnění (promořenost) má v populaci více než tři čtvrtiny jedinců,ne-li 90%.

Dnes se víceméně jako vyvolávající příčina dají považovatopakované stavy nemocnosti (různé virózy), životní krize nebo zátěžovýzpůsob života.

Pro pacienty je často těžké přijmout fakt, že se u nich neprokážežádné tělesné onemocnění a jsou lékařem v horším případě buďignorováni nebo v lepším případě doporučeni na psychiatrii.

Skutečněje tomu tak – chronický únavový syndrom je dnes pojímán jako onemocněníklíčící na podkladě psychické poruchy a bývá ztotožňováns psychiatrickou diagnózou neurastenie (diagnózaF 48.0).

Neurastenii řadíme mezi neurotické poruchy, kdy sipacient stěžuje převážně na únavu a vyčerpání, které nejčastějipřičítá nějaké tělesné nemoci. Obvykle se dělí do dvou typů, kterése víceméně překrývají. První typ souvisí sezvýšenou únavou po duševním vypětí (např.

při problémechv zaměstnání, v rodině…), druhý typ paks pocity zvýšené únavy a fyzické slabosti po minimální tělesnénámaze. U obou typů se mohou vyskytovat příznaky jako jsou bolesti hlavy,neschopnost se radovat (anhedonie), podrážděnost, úzkost, depresivní stavy,nespavost či naopak zvýšená spavost (hypersomnie), obavy o své zdraví amnohé další.

Druhý typ pak asi nejvíce koreluje s termínem chronickýúnavový syndrom, neboli CFS (chronic fatigue syndrom).

Rizikové faktory únavového syndromu

Rizikovým faktorem pro vznik onemocnění je psychické i fyzicképřepětí, stres, neschopnostrelaxovat.

Jsou i podklady toho, že v některých rodinách se tentosyndrom vyskytuje častěji, což znamená, že existuje i určitágenetická vloha vyšší vnímavosti na podněty, které mohouonemocnění vyvolat (zejména pak u jedinců, kteří hůře zvládajístresové situace apod.).

Prevence únavového syndromu

Vhodnou prevencí se rozumí naučit se zvládat vlastní život tak, abychomnebyli přepjatí, pěstovat si zdravou sebedůvěru,pravidelně si dopřávat odpočinek, najít sikoníčka, kterým se můžeme odreagovat aodpočinout si.

Jelikož často bývají spouštěčem problémy ve vztazích, ať užrodinných či v zaměstnání nebo jinde, je přínosné se naučit vhodnějednat s lidmi a tzv. „pěstovat dobré vztahy“, i když některéživotní události samozřejmě ovlivnit nedokážeme.

Příznaky únavového syndromu

Chronický únavový syndrom obvykle začíná náhle, zdánlivě bez zjevnépříčiny. Nemocní si stěžují zejména na neadekvátníúnavu, která nekoreluje s prováděnými úkony a denní činností.

Spánek a odpočinek ovládá celý den nemocného a přitom nepřinášíúlevu.

Častá je i progrese onemocnění do té míry, že dotyčný jižnení schopen vstát z lůžka a normálně fungovat, až si nakonec musízařídit pracovní neschopnost.

Pracovní neschopnost může mít několik týdnů, měsíců i let av závažných případech se do pracovního procesu již někteří jedincinevrátí nikdy. Syndromem trpí častěji ženy ve středním věku, což jevysvětlováno jako vyšší pracovní vytížení žen v práci, a potéi v domácnosti a v péči o rodinu.

Vedle únavy se pak mohou objevit i bolesti v hrdle,zduřelé krční uzliny (což bylo dříve připisovánoprávě infekci virem EBV), bolesti hlavy a svalů (protodříve označení myalgická encefalomyelitida), bolestikloubů, poruchy spánku (nespavost či zvýšenáspavost-hypersomnie), závratě,podrážděnost a mnohé další.

Léčba chronického únavového syndromu

Přibližně polovina nemocných se uzdraví spontánněsama a bez léčby.

Druhá polovina takové štěstí nemá, nicméněonemocnění je léčitelné a relativně zvládnutelné, pokud je podchycenovčas a nemocný se dostane do rukou odborníka a je ochotnýspolupracovat a přijmout fakt, že může být i psychicky nemocný (cožv dnešní uspěchané a tvrdé době není samozřejmě nicvýjimečného).

Z léčebného hlediska je nejdůležitější vyhnout se dohadovánío příčinách poruchy a přijmout psychické onemocnění jako fakt.Připomeňme, že únava fyzická i psychická jsou stejně důležité aobojí je řešitelné.

Jelikož nemocný, který se cítí unavený, častěji či stáleodpočívá, aby se vyhnul ještě vyšší únavě, ubývá mu i svalováhmota. To je také příčinou stále se snižující výkonnosti. V nemocnémto zvyšuje pocit, že je stále více a více unavený. Jedná seo začarovaný kruh. Je proto důležité, aby nemocný určitou předepsanoučinnost vyvíjel a plánovitě svou aktivitu zvyšoval.

S nemocným je obvykle probrán dosavadní život a určité životníudálosti jsou zhodnoceny a případně prodiskutovány jako vyvolávajícífaktory (významné životní události, konflikty apod.).

Vhodnou léčbou jei skupinová a individuální psychoterapie,meditace, hypnóza, arteterapie amuzikoterapie, které u nemocného vedou k uvolnění, zrelaxovánía zvýšení sebevědomí.

Z léků se používají farmaka podávaná při depresích,tedy antidepresiva. Odstraňují přídatné depresivní stavy a úzkosti, obavyz onemocnění a v léčbě syndromu mají celkově velmi dobrý účinek.

Jak si mohu pomoci sám

Pokud trpíte dlouho trvající únavou, jejíž příčinu si nejste schopniodhalit, měli byste určitě navštívit praktickéholékaře, který minimálně provede prohlídku a krevní testy, abyvyloučil infekční, či jiné onemocnění.

Únava může být vyvolána i dlouhodobým nedostatkem spánku, protodbejte na vhodný harmonogram spánku a pracovních činností.Nepřetěžujte se v práci, činnost v rodině spravedlivě rozdělujtei mezi ostatní její členy – pokud to jde. Najděte si koníčka (např.jógu), který vám pomůže zvládat stres a přetažení, pravidelněrelaxujte.

Komplikace únavového syndromu

Nejzávažnější komplikací, při nevhodné či žádnéléčbě, je invalidizace pacienta, který již není schopen docházet dozaměstnání, vést normální rodinný život a vůbec vést život takový,jaký vedl před výskytem poruchy.

U pacientů trpících tímto syndromem často nacházíme zvýšenývýskyt depresí a úzkostných stavů,pramenících z beznaděje, kterou prožívají při dlouhotrvající únavě,jejíž příčinu si neuvědomují, nedokáží si jí vysvětlit, zbavit sejí, ani nijak potlačit. Nejhorší pro pacienta pak je odmítaní léčby apřítomnosti poruchy ze strany lékaře, což může vyústit až k těžkýmdepresivním stavům.

Diskuse

Další názvy: myalgická encefalomyelitida, CFS, chronic fatigue syndrom, CFIDS, chronic fatigue immune dysfunction syndrom, chronický únavový syndrom s imunitní dysfunkcí, islandská nemoc, nemoc Akureyri, nemoc royal free, neurastenie

Diskuze

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *