Strach z pavouků jako strategie záchrany života

31. 12. 2014 (Jaroslav Vykoukal) – Profesionální i dobrovolní hasiči pomáhají lidem v nejrůznějších krizových situacích, zachraňují jejich životy a majetek, odklízejí následky živelních pohrom. Některé „svízelné situace“, k nimž jsou občas povoláni, však budí na jejich tvářích spíše úsměv. 

Strach z pavouků jako strategie záchrany životaPožár s evakuací – hraček

Neobvyklý požár likvidovali 10. ledna hasiči z Uherského Hradiště. Podle prvotních informací došlo k požáru automatu na plyšové hračky v hypermarketu. Do tří minut od vyhlášení poplachu byli hasiči na místě události.

Silně zakouřený automat včetně uložených plyšových hraček vynesli ven, kde ho uhasili.

Vzhledem k umístění automatu (ve volném vstupním prostoru u dveří) kromě „ohrožení plyšáků“ žádné nebezpečí rozšíření plamenů do okolí nehrozilo.

Strach z pavouků jako strategie záchrany životaNeuhnul

V Karlových Varech vyjížděli začátkem roku hasiči, aby sundali medvídka mývala z koruny stromu. Medvídek, který utekl z nedaleké soukromé ZOO, se už pár dní toulal. Vyděšeného mývala chytali hasiči na stromě z koše automobilového žebříku. Zároveň pod stromem stála druhá parta hasičů s odchytovou sítí, kdyby náhodou medvídek spadl.

Už tak vyděšené zvíře nemělo ze zásahu hasičů moc velkou radost, a tak se bránilo, jak umělo. Medvídek si prostě ve chvíli nejdůležitějšího momentu zásahu, tedy samotného odchytu ve větvích, normálně ulevil a vše stékalo dolů. Přímo pod stromem stál se sítí v ruce jeden z karlovarských velitelů, bedlivě sledoval zásah a celá sprška mu mířila přímo do obličeje.

Neuhnul, protože věděl, že kdyby pustil síť, mohlo by se stát neštěstí. Neuhnul ani pohledem, aby zachraňované zvíře nespustil z očí. „Schytal“ tak celou dávku, a jakmile bylo zvíře v bezpečí, s hrozným křikem běžel k cisterně se umýt. A aby toho nebylo málo, za pár dní přišel na stanici děkovný dopis ’od mývala’, tedy od jeho majitelů, za záchranu.

Pochopitelně si kolegové neodpustili na dopis dopsat věnování pro konkrétního hrdinu tohoto zásahu.

Strach z pavouků jako strategie záchrany životaŘidič šikula

Dne 14. února byla vyslána jednotka profesionálních hasičů z Rožnova pod Radhoštěm k technickému zásahu v ulici Hrnčířská, kde podle přijatého oznámení došlo k zaklínění kamionu.

Řidič tahače s návěsem najel do úzké uličky, kde zůstal vzpříčen a nemohl pokračovat vpřed ani vycouvat. Jedinou možností, jak soupravu vyprostit, bylo posunutí návěsu. Na místo události byl povolán automobilní jeřáb z Otrokovic.

Ten po svém příjezdu „srovnal“ zadní část návěsu a kamion tak mohl pokračovat v jízdě.

Dobrý skutek

Kromě pomoci při nejrůznějších krizových situacích pomáhají hasiči občanům i jinak. Někdy lze takový nezvyklý zásah hasičů nazvat prostě jen dobrým skutkem. Jeden takový udělali hasiči ze stanice Vsetín, když 17.

března odpoledne přijel na stanici v doprovodu občanů invalidní pán na elektrickém invalidním vozíku. Tomu se totiž při jízdě městem odlomilo na vozíku pravé přední kolo. Hasiči se okamžitě pustili do opravy.

Kolo vymontovali, osu svařili, obrousili, srovnali na soustruhu, namazali a nakonec namontovali zpět na vozík. Za hodinu a půl bylo hotovo.

Koně zvláčeli i plynovou přípojku

K neobvyklému zásahu vyjížděly tři jednotky hasičů 21. března do obce Hať na česko­ polské hranici. Při vláčení pole železnými bránami se splašili koně a bránami zdemolovali kryt plynoměru a urvali plynoměr i s trubkou.

Z vedlejšího domu muselo být evakuováno pět osob. Hasiči utrženou trubku stlačili hydraulickým rozpínákem, čímž zabránili dalšímu úniku plynu do okolí. Po příjezdu plynové havarijní služby a zaslepení potrubí se mohli vrátit domů jak hasiči, tak evakuovaní lidé.

A koníčci dostali normálně do žlabu…

Strach z pavouků jako strategie záchrany životaNevděk

Dne 6. dubna zažilo opravdu nevšední podívanou několik desítek hostů lázní v Jeseníku. V bazénu Vojenské lázeňské léčebny totiž plavalo divoké prase. Pohybovalo se velmi rychle a zběsile se snažilo zachránit si život.

Hasiči se několikrát pokoušeli dostat divočáka ven za použití nastavovacích žebříků, to se jim však nepodařilo, prase totiž nechtělo spolupracovat. Nakonec mu ale ubývalo sil a dalo si říct.

Pomoc hasičů se mu ale zřejmě až tolik nelíbila, protože velitele zásahu na závěr „odměnilo“ několika oděrkami a modřinami a bez rozloučení uteklo do lesa.

Jednoduchá a účinná terapie

Dvě jednotky profesionálních hasičů z Ostravy se zapojily 25. dubna večer do záchrany osmileté dívenky, která byla spatřena v otevřeném okně v šestém patře obytného domu. K zásahu byl vyslán i automobilový žebřík, vybavený objemnou záchrannou nafukovací matrací. Hasiči jednali velmi rychle, nenásilně potichu otevřeli vyhlédnutý byt a vystresovanou holčičku rychle strhli zpět. Nikdo jiný v bytě nebyl. Ani rodiče. Školačka byla zřejmě ještě v šoku a hasičům začala překotně vysvětlovat, že Strach z pavouků jako strategie záchrany životamá velký strach z pavouků. Jednoho zahlédla a naději viděla v otevřeném okně, kde začala srdceryvně volat o pomoc. Hasiči jí proto vysvětlili jednoduchý postup v boji před strachem z osminohých potvůrek, který ji prý opravdu uklidnil a povzbudil: „Příště si vezmi plácačku a pavouka prostě zabij…“.

Vodní fontána v centru Ostravy

Velký potlesk sklidili od účastníků a přihlížejících běžecké akce Night Run Ostrava profesionální hasiči ze stanice Ostrava­ Fifejdy, kteří museli 3.

května zastavovat na Masarykově náměstí ohromný gejzír vody, stříkající z hydrantu, do kterého najelo auto a rázem vzniklo na centrálním náměstí první ostravské vřídlo.

„S nasazením vlastního zdraví jsme gejzír rychle zastavili a od přihlížejících sklidili zasloužený aplaus,“ dodal velitel zásahu se smíchem.

Strach z pavouků jako strategie záchrany životaNejsou motorkáři jako motorkáři

Že na silném motocyklu můžeme vidět jen drsné muže nebo krásné ženy oděné v kůži? Omyl. Jeden z nablýskaných strojů zaparkovaný před budovou radnice v centru Kroměříže si 20. května odpoledne „osedlal“ roj včel.

Na místo netradičního zásahu byla vyslána jednotka profesionálních hasičů z Kroměříže. Že se nejedná o žert, potvrdil za pár minut i velitel jednotky. Roj včel se totiž usadil přímo na přední části chromem zářícího motocyklu.

Za velkého zájmu přihlížejících občanů tak museli hasiči včely z motorky odstranit vysavačem na likvidaci rojů bodavého hmyzu.

Nechtěla se pustit

Hasiče na pomoc zavolala 6. června kamarádka dívky, která uvízla ve výšce tří metrů na skále v bruntálském lomu. Dívka se křečovitě držela skály, naštěstí nebyla zraněna. Velitel zásahu se rozhodl využít stromu, který se nacházel nedaleko a před přisunutím žebříku vylezl na strom a dívku držel oběma rukama.

Při tom se ji snažil přemluvit, aby se pustila. Bohužel dívka byla natolik vystrašená, že se odmítala pustit. Hasiči proto přisunuli nastavovací žebřík, po kterém k dívce vystoupal další hasič.

Teprve poté se nechala přemluvit, pustila se skály a pomalu za asistence hasičů přelezla na přistavený žebřík a po něm dolů na pevnou zem.

Koupel

Dne 14. června vyjížděli brněnští hasiči ke kuriózní nehodě na Brněnské přehradě. Žena na špatně zabržděném invalidním vozíčku sjela večer během sledování ohňostroje nezajištěným otvorem v zábradlí z paluby lodě do vody. Spolucestující ji nezraněnou vytáhli z vody ještě před příjezdem hasičů. Následující den potápěči Policie ČR vytáhli vozík z místa, které hasiči označili bójkami.

„Kešky“ motají hlavy hasičům

Dne 8. července si Policie ČR vyžádala jednotku profesionálních hasičů do Ellerovy ulice ve Strakonicích k asistenci při zajištění možného výbušného Strach z pavouků jako strategie záchrany životasystému. Provedeným průzkumem však bylo zjištěno, že se jedná pouze o schránku geocachingu.

Z lanovky po žebříku

Až 40 lidí zůstalo v polovině července večer na rozbité lanovce vedle skokanských můstků ve Frenštátu pod Radhoštěm. Na místo události byly vyslány jednotky lezeckých záchranářů HZS Moravskoslezského kraje a místní jednotka dobrovolných hasičů. Hasiči sundávali uvízlé lidi za použití nastavovacích žebříků, s personálem lanovky zachránili celkem 16 osob.

Strach z pavouků jako strategie záchrany životaNepohodlný náhrdelník

Tanvaldští profesionální hasiči byli 21. července povoláni do tanvaldského supermarketu, kde si nasadila čtyřletá holčička přes hlavu dětské prkénko na toaletu. Prkénko jí zůstalo na krku a již nešlo sundat. Hasiči prkénko odstřihli z krku holčičky pákovými nůžkami za asistence zdravotníků. Ti si pak holčičku odvezli na vyšetření do nemocnice. Holčička neměla žádné viditelné zranění.

Klokana chytejte za ocas!

 Profesionální i dobrovolní hasiči vyjížděli jednoho krásného letního dne pod skládku ve Vysokém Mýtě k odchytu klokana. Hasiči na místo zásahu nechali přivolat i specialistu ze Záchranné stanice Pasíčka. Majitel hasičům prozradil, že klokan se musí chytat za ocas.

Hasiči spolu s městskými strážníky i pracovníkem záchranné stanice vytvořili kolečko kolem klokana a pomalu se k němu blížili. Přesto klokan první kolo vyhrál a utekl. Hasič Dušan Tomčík, DiS., si řekl, že na klokana počká v křoví, kam by se mohl chtít ukrýt. „Byl jsem skrčený a najednou se mi ztratil z dohledu.

Pak jsem se narovnal a viděl ho, jak poskakuje těsně kolem mne směrem do porostu. Neváhal jsem a hbitě sáhl po ocase. Vyšlo to!“

Budete mít zájem:  Skutečnost vidíme tak chmurnou, jak chmurné jsou naše úvahy

Pracovník záchranné stanice přehodil přes klokana síť a akce se zdařila, hasiči tak nemuseli s klokanem naběhat za celý den desítky kilometrů po Vysokém Mýtě…

Spravedlnosti neunikl

Českokrumlovští hasiči vyjeli 24. července na žádost Policie ČR do obce Zátoň, kde se policisté chystali zadržet jednoho muže. Ten se však rozhodl pro netradiční útěk, a to po řece Vltavě ve vodáckém barelu. Hasiči k muži dopluli na člunu, naložili ho a přivezli na břeh.

Hlava se vešla, tělo už ne

Profesionální jednotka ze stanice Třeboň vyjela 17. října k záchraně kotěte, které uvízlo v kontejneru na odpad. Kotě se chtělo do kontejneru dostat otvorem pro odtok vody.

Ale uvízlo tam tak, že dovnitř se nemohlo dostat přes přední končetiny a hlavičku zase nemohlo vytáhnout zpět. Po neúspěšném pokusu o vyproštění hasiči nakonec rozhodli, že vyříznou odpadní otvor i s kotětem.

Kotě s odtokovým hrdlem kolem krku pak odvezli na stanici, kde hlavičku uvolnili.

Věřte, nevěřte

Na linku tísňového volání HZS Ústeckého kraje byla přijata 22. října žádost zdravotnické ambulance v Děčíně o pomoc při sundání prstýnku z oteklého penisu pacienta na chirurgickém oddělení. Hasiči použili malou rozbrušovací pilu. Tou velmi opatrně prstýnek přeřízli a z penisu odstranili, a to bez zranění.

Zpracováno redakcí časopisu 112 podle podkladů tiskových mluvčích HZS krajů.

plk. RSDr. Jaroslav Vykoukalšéfredaktor časopisu 112MV-generální ředitelství HZS ČRTel. 950 819 949

E-mail: [email protected]

Strach z pavouků jako strategie záchrany života

Arachnofobie je psychické onemocnění řadící se mezi fobie, spočívá v panickém strachu z pavouků.

Kdy jde o fobii, a ne běžný strach ze zvířete

Pro fobii ze zvířat je typické, že začíná v časnějším věku (nejčastěji v dětství) než jiné druhy fobií. Během vývoje dítěte je strach z mnohých zvířat běžný. Jako fobie se diagnostikuje jen tehdy, když je velmi intenzivní, zasahuje do života dítěte a trvá více než šest měsíců.

Jak vzniká fobie ze zvířat

Vznik zoofobie bývá spojen s některým z následujících zážitků nebo jejich kombinací:

  • na základě vlastní zkušenosti (dítě pokousal pes, bodla ho vosa apod.),
  • na základě nepřímé zkušenosti (dítě bylo svědkem, jak na někoho dané zvíře zaútočilo, a to jak v reálném životě, ale i ve filmu nebo v knize),
  • na základě podaných informací od jiné osoby (např. v rodině se traduje, jak maminku pokousal pes, nebo stačí jen, že rodič dítěti neustále vštěpuje, jak jsou psi nebezpeční).

(Více v článku 3 způsoby, jak vznikne fobie ze zvířete.) V případě arachnofobie se nově přidává další vysvětlení – strach z pavouků prý máme zakódovaný v genech – viz dále.

I když existují velmi jedovaté druhy pavouků, většina těch, kteří s námi sdílejí naši planetu, není člověku nebezpečná, a mohli bychom tak s nimi žít v míru. Odborníci přesto odhadují, že až pěti procentům lidí na světě ztrpčuje život arachnofobie.

K té máme podle vědců z Columbia University v New Yorku zakódovány dispozice přímo v genech. Svou roli v tom sehrávají dávné instinkty, které našim předkům umožňovaly vycítit nebezpečí. Na počátku lidské evoluce byli totiž ti, kteří se ukázali jako vnímavější vůči všem potenciálním nebezpečím z okolního prostředí daleko více chráněni a přežívali své méně obezřetné současníky.

Identifikovat nebezpečí znamenalo přežít

Výsledky uvedeného výzkumu podporuje i jiná studie, kterou provedli rakouští vědci.

Aby se ujistili, že dojdou k objektivním závěrům, vzali si na pomoc životními zkušenostmi neovlivněné půlroční kojence, kterým ukázali fotografie květin, ryb, pavouků a hadů. Přitom mapovali chování jejich zornic.

Ty se rozšiřují, když mozek uvolňuje neurotransmiter noradrenalin (též zvaný norepinefrin), řazený mezi stresové hormony, který podněcuje nervový systém k bdělosti, ostražitosti a krátkodobé zvýšené aktivitě.

Když se děti dívaly na květiny, jejich zornice se rozšířily v průměru o 0,03 milimetru, zatímco při pohledu na pavouky se jednalo až o 0,14 milimetru. V jiném experimentu děti sledovaly jen ryby, nebo jen hady, zde byl průměr rozšíření zornic 0,29 milimetru při pohledu na hady a 0,17 milimetru při pohledu na ryby.

Celková zjištění naznačují, že kojenci vnímají živé tvory, ale rozdíly mezi hady a rybami by mohly znamenat, že již malé děti projevují náchylnost k ostražitosti vůči těm zvířatům, která ohrožovala naše předky.

Experti se dále domnívají, že u dětí nemusí jít nutně ještě o strach jako takový, ale jen o tendenci, která se v dalším životě ve spojení s negativními interakcemi nebo zprávami o hadech a pavoucích může snadno změnit v nepřiměřené obavy.

„Mechanismy v našich mozcích nám umožňují identifikovat objekty jako ‚pavouk‘ nebo ‚had‘ a reagovat na ně velmi rychle. Tato zjevně zděděná stresová reakce nás zase vede k tomu, abychom se naučili, že tato zvířata jsou nebezpečná nebo nechutná.

Když to doprovázejí další faktory, může se vše vyvinout ve skutečný strach, nebo dokonce fobie,“ vysvětlují výzkumníci.

Arachnofobie bývá nebezpečná pro okolí

Strach z pavouků se předává i prostřednictvím sociálních kontaktů. Tvrdí to profesor psychologie Jon May z univerzity v britském Plymouthu. Podle něj je pravděpodobnější, že děti budou trpět arachnofobií, pokud s ní bojují rovněž jejich rodiče, sourozenci či jiní lidé z jejich okolí.

Nejenom arachnofobici, ale i lidé okolo nich mohou občas prožívat situace, podobající se nočním můrám.

Příkladem může být případ muže z Kalifornie, který si v roce 2018 zapálil při zabíjení pavouka letovací lampou svůj vlastní byt a ohrozil i sousedy.

Podle policie to však není ojedinělý případ, lidé jsou podle ní schopni v panice na pavouky třeba i střílet nebo použít skutečně vše, co je po ruce.

Z vědecké studie z roku 2011 také vyplývá, že řidiče, trpící arachnofobií, může pouhý rozhovor o pavoucích rozrušit natolik, že zapomínají věnovat pozornost řízení. Jejich pozornost byla při testech na jízdních simulátorech výrazně nižší a dopouštěli se mnoha závažných pochybení.

Terapie pomáhají zbavit se strachu z pavouků

  • Je proto dobrou zprávou, že existují různé druhy terapií, které mohou lidem s arachnofobií účinně pomoci.
  • Například specialisté z uznávané americké Mayo Clinic jako jednu z účinných metod doporučují, stejně jako u jiných fobií, expoziční terapii, tedy vystavení podnětům a situacím, způsobujícím pacientovy obavy.
  • Možné příčiny vzniku fobií ze zvířat a postupu terapií popisují odborníci také v článcích 3 způsoby, jak vznikne fobie ze zvířete a Fobie lze mít z čehokoliv.

Už jsou tady zase. Naučte se ovládat svůj strach z pavouků a zvítězíte sami nad sebou

Podle vědců, kteří se otázkami fóbií zabývají, je jednou z velmi pravděpodobných a častých příčin vzniku arachnofobie nepříjemný zážitek v raném dětství. Jedno nečekané setkání s pavoukem a následný šok například ve dvou letech tak mohou ovlivnit celý další život člověka. Rozhodně proto není moudré bavit se tím, že děti strašíme podobně kontroverzním živočichem.

Příklad z dospělých

Další možností vzniku arachnofobie je její převzetí například od matky.

V případech, kdy dítě vidí někoho z dospělých, jak v panice prchá z místnosti, objeví-li se v koutě pavučina, spojí si podvědomě přítomnost pavouka s určitým nebezpečím a jeho vztah k těmto prospěšným osminožcům zůstane pokřiven až do dospělosti.

Většinou se ale jedná o mírnější formy odporu k pavoukům, kdy je dotyčný schopen alespoň racionálně vyhodnotit, že gumový pavouk mu nemůže ublížit, a vezme jej i do ruky. To se lidem, u nichž vznikla fóbie prvně popsaným způsobem, často nepodaří.

Důležitým momentem je také dědictví po našich dávných předcích, kteří se museli vyrovnávat s nástrahami přírody mnohem častěji než naše generace.

Jedovatí pavouci byli běžnou součástí prostředí, v němž žili, a představovali tak reálnou hrozbu. Evoluce pokročila, ale tuto obavu si někteří z nás mohou nést až do dnešních dní.

Možností, jak „dostat“ arachnofobii, je jistě mnohem více. Nás ale více zajímají možnosti jejího řešení.

Arachnofobie je specifická fobie, úzkostí provázený abnormální strach z pavouků. Je to nejčastěji se vyskytující fobie obvykle provázející neurózy. Reakce arachnofobiků často připadají ostatním iracionální (a někdy i trpícímu samotnému). Lidé s arachnofobií se obvykle necítí dobře v jakékoli oblasti, kde by podle nich mohli být pavouci.

Ať už jsme k arachnofobii přišli jakýmkoliv způsobem, důležité je se od ní osvobodit jednou provždy. I zde nabízejí odborníci na výběr hned několik způsobů.

Pro většinu arachnofobiků nejdrastičtější metodou je patrně tak zvaná léčba šokem – tedy přímým okamžitým kontaktem s pavoukem. Tento postup má podle zastánců uvedené metody daného člověka přesvědčit, že takové setkání není nebezpečné nebo nemyslitelné. O úspěšnosti této metody však mnoho informací nenajdeme.

Po malých krůčkách

Nepoměrně ohleduplnější k lidem, kteří touto fóbií trpí, je postupné navykání nejprve na pohled na pavouka a později u těch nejodhodlanějších i na kontakt s ním. Začínat je možné – podle stupně obavy – již od pohledu na obrázek pavouka.

Budete mít zájem:  Prodělal jsem COVID-19: jak dlouho funguje imunita a jak se po nemoci chovat?

(I ten může v lidech, kteří trpí extrémním strachem z těchto tvorů, vyvolat nepříjemné pocity.

) Po určité době, kdy se pohled na kresbu či fotografii stane snesitelným, je možné přistoupit ke kontaktu například s pavoukem plyšovým, často vesele a s nadsázkou ztvárněným, s nímž si mnohé děti rády hrají.

O poznání těžší, přesto při dobré vůli pro mnohé překonatelný, může být následný dotyk gumové napodobeniny, která má již mnohem reálnější tvary. Následovat může svlečka pavouka a nakonec – pro ty, kteří ve svém odhodlání došli až sem – i blízké setkání s pavoukem živým. Takové postupné otužování je sice procesem poměrně zdlouhavým, podle vědců ale přináší nejlepší výsledky.  

Moderními metodami

Pro zastánce moderních technologií mají britští vývojáři zajímavou nabídku – aplikaci, v níž uživatel prochází hrou právě s pavoukem. Jeho prvotní kreslená a milá podoba postupem času přechází ve stále realističtější ztvárnění, až se hráč jednoho dne může bez větších problémů smířit s tím, že se z jeho původního roztomilého miláčka stala reálná tarantule.

Virtuální prostředí nabízí arachnofobikům i jiné možnosti. Mnozí specialisté například preferují propojování pohledů na snímky, vyvolávající příjemné pocity (zelená krajina, moře a podobně) se snímky objektů strachu, v tomto případě tedy právě pavouků. Podvědomé propojení příjemných pocitů s pohledem na zdroj fóbie může tyto obavy zmírnit.

Šťastnou cestu bez pavouků

Ať už se rozhodnete pro kteroukoliv metodu, stojí to za pokus. Nikdo z nás se nechce nechat omezovat zbytečnými vnitřními zákazy, nechceme se připravovat o možné zážitky nebo o klid v duši, který nám může přinést pobyt v přírodě bez obav, že za každým stéblem trávy čeká obávaný tvor. Tak šťastnou cestu a na viděnou třeba v Mexiku!

-Zdeňka Nezbedová-

Nová softwarová sklizeň (29. 9. 2004)

Mnoho firem se v dnešní době živí výrobou webových obchodů. Tento fakt je známý.

Celá práce spočívá ve vzetí svého již jednou implementovaného řešení, vytvoření jiných obrázků a odlišného kaskádového stylu, v horším případě i v úpravě aplikace dle přání zákazníka a navázání na jeho již existující systém.

Tuto práci v řádu několika málo hodin, popřípadě dní, potom prodávají za velmi slušné penízky. Mno a to byl pravděpodobně důvod, proč vznikl projekt Zen Cart E-Commerce Shopping Cart. Jedná se o PHP aplikaci implementující klasický nákupní košík.

Obsahuje vše, co takový webový obchod má umět, počínaje změnou cen, zadáváním produktů a konče třeba navázáním na účetní podklady. Až budete začínat provozovat svůj web obchod, zkuste si přizpůsobit tuto aplikaci. Ušetří vám to mnoho práce s již dávno vymyšleným řešením. Nemusíme přeci stále vymýšlet kolo, stačí se věnovat vylepšení gum samotných 🙂

Randover je bezpečnostní systém napsaný v PHP umožňující uživatelům kontrolu nad autentizačním systémem. Je vyvinut pod Windows, ale díky nezávislosti PHP na platformě jej můžete bez problémů používat kdekoliv jinde, kde máte portnuté PHP. Malé části využívají i ASP, což může činit jisté obtíže. Používá webový interface a bude se s vámi bavit v jazyce Internetu – angličtině.

Knoda je projekt pro správu databází pod KDE. Jako každý podobný projekt umožňuje definovat databáze, měnit data, sloupce i řádky, tvořit vlastní dotazy, které potom systém dále využívá. Jako malé plus bych označil export dat do formátu oddělených středníky, tisknutí reportů a podobně. Podporuje krom hloupého MySQL i rozumné PostgreSQL, jednoduché SQLite i klasiku ODBC.

FreeImage je knihovna pro podporu obrázků a práci s nimi ve vašich projektech. Dá se velmi snadno používat, sám jsem jí již několikrát dal šanci ukázat, co dovede.

V poslední verzi znovu podporuje LZW algoritmus, má vylepšenou podporu TARGAy A TIFFu. Jestli někdy budete dělat projekt pro práci s obrázky, ušetří vám mnoho hodin a prodlouží tmavost barvy vašich vlasů.

Kdo by taky chtěl brzo zešedivět 🙂

Weather Data Miner je PHP/SOAP nástroj pro získávání dat o počasí z různých služeb po světě a jejich ukládání do databáze. Umím si představit, že data za nějakou dobu by se potom předhodila třeba neuronové síti, která vám následně poví, jestli si vzít zítra tričko, nebo šálu. 🙂

CD Collect je další z řady různých katalogů, tentokrát CD. Jde o aplikačku pro Gnome, podporuje verzi 2.6. V novém Gnome je náhradou klasického gkatalogu, se kterou pracoval snad každý, kdo kdy Gnome zkoušel provozovat. Zajímavostí celého projektu je, že je napsaný v monu a je to první pořádná appka, která byla v monu vyvinutá. O jiné fakt nevím. Každopádně doporučuji.

Blbinka týdne

Za blbinku týdne jsem tentokrát zvolil Animal Shelter Manager.

Vím, nejni to blbinka jako taková, ale pro naše zemědělce s malými dotacemi to může být výborný produkt 🙂 Představte si, že máte stádo šílených krav v jednom kravíně, o jedné se to zjistí a vy musíte vybít její předky i potomky až do dvacátéhopátého kolena.

Mno pozor při tom, aby to nedopadlo tak, že by se musela vybít i část rodiny toho zemědělce. Znáte to, jak ti pasáčci s těmi ovečkami…a tady to může být stejné. Každopádně můžete krávu založit, dělat si k ní poznámky, vyřadit, dělat statistiky dojivosti a vůbec 🙂

apt-get moo

Místo léků 3D brýle: Pomocí virtuální reality se léčí fobie z výšek či pavouků, pomáhají oddálit i nástup demence

Strakaté kotě se předními tlapkami z posledních sil drží okraje dvoumetrového prkna, které trčí z nejvyššího patra mrakodrapu. Vyděšenýma očima sleduje svého zachránce, který se snaží ignorovat fakt, že stačí jedno drobné zaškobrtnutí a zřítí se do stametrové hloubky. Ve skutečnosti leží prkno na podlaze, kotě je plyšové a celá scéna se odehrává jen v zachráncových brýlích.

Virtuální procházka nad střechami dokáže znejistit i člověka, který strachem z výšek netrpí. Pro fobika je pak naprosto nezvládnutelná. Když ale s virtuální realitou pracují odborníci a strach otupují postupně, může se pacient zbavit fobie nejen z výšek, ale třeba i z pavouků nebo veřejného vystupování.

Léčba chorobného strachu je přitom jen jedním z příkladů, jak lze virtuální realitu využívat v medicíně. Pomáhá i při léčbě závislostí či trénování paměti, vzdělává jak budoucí lékaře, tak pacienty. Chůzi po prkně si mohli zájemci vyzkoušet koncem dubna na festivalu Na hlavu, který pořádal Národní ústav duševního zdraví (NÚDZ).

Akce se odehrála v pražské městské knihovně a nabídla hlavně filmy a přednášky. Svou práci ale představila i skupina virtuální reality, kterou v ústavu vede Iveta Fajnerová.

Zatímco záchranu kotěte si pořadatelé pouze „vypůjčili“ od firmy XLab coby hotovou hru, při nákupu ve virtuálním supermarketu už se návštěvníci seznámili s vlastním projektem týmu Fajnerové.

Zákazník se speciálními brýlemi na očích a s ovladačem místo košíků se napřed vyrazí do obchodu porozhlédnout. Napodruhé už má jasný úkol − koupit mléko a šampon.

„Nákupní seznam si musíte zapamatovat a po určité prodlevě podle něj nakoupit, na nic nezapomenout, nevzít nic navíc,“ vysvětluje Fajnerová s tím, že takto lze trénovat paměť a také plánování a orientaci v prostoru.

Když zákazník obě virtuální položky zvládne bez chyby koupit, v dalším kole už má na seznamu tři.

Úkol je v první řadě určený seniorům. Trénink takzvaných kognitivních, tedy poznávacích funkcí, mezi něž patří třeba právě paměť, může u stárnoucích lidí oddálit nástup demence nebo Alzheimerovy nemoci. Odborníci odhadují, že v příštích 30 letech se v Česku počet lidí s demencí zvýší ze současných 150 tisíc na 380 tisíc.

Fajnerová si do budoucna představuje, že centra pečující o seniory by si pořídila počítač s aplikací od NÚDZ, k němu brýle pro virtuální realitu a s klienty by pravidelně trénovala.

„Senioři mohou samozřejmě paměť trénovat i ve skutečném obchodě, reálné prostředí je vždycky nejlepší.

Problém ale je, že je to náročné na čas a prostředky center, která by chtěla takový trénink využívat,“ vysvětluje Fajnerová s tím, že ošetřovatelé by museli do obchodu vyrážet spolu se seniory. „Je potřeba, aby to byl kontrolovaný trénink.

Ne že si někam vyjdete, ale vlastně nevíte, jestli to děláte správně,“ říká výzkumnice. Dodává, že patřičně vzdělaný doprovod pak může seniorovi poradit strategie, jak si nákupní seznam zapamatovat − třeba utřídit si zboží do kategorií nebo využít mnemotechnické pomůcky.

Virtuální supermarket vytvořil NÚDZ svépomocí, do dalších úrovní už si přizval komerčního partnera − českou firmu 3DSense. Společně vyvíjejí celé virtuální město, na což od Technologické agentury ČR dostali téměř osmimilionový grant.

„Idea je taková, že se trénujete v navigaci a zároveň přicházíte k jednotlivým místům ve městě, kde už řešíte konkrétní úkol,“ popisuje Fajnerová. Kromě nákupu člověk musí zvládnout třeba vrátit v rodinném domě všechny věci na správné místo.

Budete mít zájem:  Léčba Bolesti Hlavy U Dětí?

„Nebo tam létají mouchy, člověk má v ruce plácačku a musí je zaplácnout,“ přidává ředitel 3DSense Jan Hrdlička.

Projekt by časem mohl kromě zdravých seniorů pomáhat i těm s již počínající demencí nebo pacientům s jinými typy duševních onemocnění.

Využití virtuální reality ve zdravotnictví

  • Léčba
  • Virtuální prostředí může pomoci při léčbě některých duševních poruch, například fobií.
  • Jednou z možností, jak otupit chorobný strach – ať už ze zvířat, výšek či třeba létání –, je postupné vystavování pacienta obávané situaci.

Virtuální realita je k tomu účelu ideální. Dokáže okolnosti věrně napodobit, pacient je přitom v bezpečí. Virtuální realita se využívá i při léčbě závislostí. Podstatné ale je, aby terapie probíhala pod odbornou kontrolou.

  1. Trénink a prevence
  2. Virtuální realita je vhodná k tréninku takzvaných kognitivních, tedy poznávacích schopností.
  3. Patří mezi ně paměť, pozornost či orientace.
  4. Trénink může působit například jako prevence Alzheimerovy nemoci.
  5. Existují také relaxační aplikace nebo takové, které cvičí takzvanou mindfulness, tedy všímavost.
  6. Vzdělávání
  7. Široké využití má virtuální realita ve vzdělávání.

Medici se s její pomocí učí anatomii nebo trénují operace. Pacientům mohou lékaři ve virtuálním prostředí vysvětlit, kde přesně je v jejich těle problém a co ho způsobilo.

  • Zdraví lidé si zase díky virtuálnímu zážitku mohou lépe představit, jak vnímají život duševně nemocní.
  • Opět ale platí, že klíčový je odborný dohled a správný kontext.
  • Lepší než skutečnost
  • Virtuální realita dovede nahradit to, co lidem sebrala nemoc.

Pacienti dlouhodobě upoutaní na lůžku se s 3D brýlemi na očích mohou přenést do přírody nebo do prostředí vlastního obýváku. Národní galerie v Praze zase nabídla nevidomým speciální rukavice, v nichž si mohou osahat známé sochy, ke kterým by se jinak neměli šanci přiblížit.

Alkoholik ve virtuálním baru

V klecanském ústavu duševního zdraví s virtuální realitou experimentuje i tým sexuologů, opět ve spolupráci s firmou 3DSense. Virtuální prostředí využívají například při výzkumu pedofilie.

„Pokud chceme měřit pedofilní preference, musíme používat dětské stimuly. Zákon však jejich držení i šíření zakazuje.

V této situaci nám napomáhá právě virtuální realita,“ vysvětlila jedna z výzkumnic Tereza Zikánová publiku na květnovém Czech VR Festu, který v Praze uspořádala Asociace virtuální a rozšířené reality.

Virtuální realita už pomáhá i adiktologům, expertům na závislosti, při péči o alkoholiky. U společného projektu virtuálního baru se setkali odborníci z Lékařské fakulty Univerzity Karlovy v Plzni a z Fakulty strojní Západočeské univerzity.

Využívají 3D projekci a červenomodré brýle známé z multiplexů.

Pacient vejde do virtuálního baru, kde se má sejít s kamarádem, který však 15 minut mešká. Čekající musí v prostředí plném lákadel vydržet, aniž by si objednal alkohol. Nemá to ale jednoduché. „Když si tam člověk sedne a nebude dělat nic, po určité době mu na stole automaticky přistane pivo,“ popisuje psychiatr Jiří Podlipný z plzeňské lékařské fakulty.

Kromě hostinského vybízí alkoholika k pití i virtuální kamarádi. Scénář se pak vyvíjí podle toho, jak pacient na podněty reaguje. „Naše dosavadní zkušenosti jsou takové, že lidé jsou svými pocity zaskočení,“ říká psychiatr. Zatímco situace je virtuální, reakce těla je podle něj víc než reálná.

Závislému se zrychlí pulz, zpotí se a hlavně − dostane chuť na alkohol.

Tým aplikaci momentálně testuje na desítkách lidí. Její využití Podlipný vidí hlavně u hospitalizovaných pacientů. „Představa, že si náš projekt budou lidé stahovat do mobilů a léčit se sami doma, je naivní,“ myslí si Podlipný a dodává, že podobná aplikace by se dala využít například i u gamblerů.

  1. Široké možnosti nabízí virtuální realita při vzdělávání budoucích lékařů.
  2. Na mezinárodním veletrhu zdravotnických technologií ConhIT v Berlíně umožnila společnost Sony zájemcům přihlížet operaci.
  3. Zatímco od stěny operačního sálu toho medici většinou moc nevidí, tady mohli lékařům koukat přímo pod ruce.

Slovenská firma Virtual Medicine zase studenty ve virtuální realitě učí anatomii. Jedním stisknutím tlačítka model přijde o kůži, dalším i o svaly, až z něj nakonec zbude jen kostra. Nebo může medik do těla „skočit“ a prohlédnout si útroby od palce u nohy až po levou srdeční komoru.

Firmu založil ještě ve škole dnes už vystudovaný lékař Tomáš Brngál s kamarádem programátorem Milošem Svrčkem. Od začátku měla dvojice štěstí na podporu od větších firem.

Díky tomu mohla Virtual Medicine otevřít tři speciální virtuální učebny − jednu na bratislavské lékařské fakultě a dvě na středních zdravotnických školách.

Strategickým partnerem firmy je síť nemocnic Svet zdravia, kterou vlastní skupina Penta.

Brngál popisuje, že virtuální realita může rozšířit obzory i pacientům. Lékaři jim mohou snáze vysvětlit, kde je v jejich těle problém nebo jak funguje předepsaný lék. „Pacient neví, co je to receptor. Ale vy mu můžete ukázat, že je to jakýsi poškozený zámeček a lék je klíček, který ho odemkne, a tělo pak funguje dobře,“ vysvětluje Brngál.

Vzdělávat se s brýlemi na očích mohou i příbuzní nemocných nebo široká veřejnost. Aplikace dokážou zdravým lidem přiblížit, co prožívá nemocný. Česká delegace složená z odborníků na sociální služby si například nedávno v Austrálii vyzkoušela, jak vnímá svět senior s alzheimerem.

„Třeba by vás nenapadlo, že když máte na zdi nějaký vzor, tak se nemocnému vlní před očima.

Nebo že předložku u vany vnímá jako díru, do které by mohl spadnout,“ popisuje svůj zážitek prezident Asociace poskytovatelů sociálních služeb ČR Jiří Horecký, který by aplikaci rád nabízel i v Česku.

S australskou stranou o tom nyní jedná. „Tamní kolegové už připravují podmínky využití mimo Austrálii,“ dodal Horecký.

Tomu, do jaké míry může virtuální realita vyvolat v člověku empatii s nemocným, se věnuje humanitární pracovník a výzkumník Jiří Pasz. Zdůrazňuje, že klíčový je u takových zážitků kontext.

„Záleží na vašem vnitřním nastavení a na tom, zda vám k tomu někdo dá doplňující informace,“ říká s tím, že například nelze zdravého člověka bez vysvětlení uvrhnout do simulovaného záchvatu schizofrenie.

„Situace může člověku připadat tak šílená, že si řekne: ty lidi by měli někde izolovat,“ varuje Pasz.

Virtuální zážitek přitom může představovat pouhý zlomek života schizofrenika, který jinak prožívá naprosto běžným způsobem. Pasz nyní plánuje vytvořit virtuální projekt, který by napomáhal vyvracet mýty o duševních nemocech.

Cílit chce hlavně na mediky, jejichž případné předsudky mohou napáchat hodně škody.

Skutečná budoucnost neskutečné reality

Z uvedených příkladů je patrné, že léčivá virtuální realita je v Česku zatím ve fázi výzkumu a vývoje. V praxi se zatím moc často nestává, že by psychoterapeut pacientovi na začátku sezení podával 3D brýle a praktický lékař mu ve virtuálním prostředí vysvětloval, proč ho bolí hlava.

I při pohledu do zahraničí je ale jasné, že virtuální realita je trend. Na již zmíněném berlínském veletrhu ConhIT se například představil start-up Sympatient, který už v rámci klinické studie spolupracuje se dvěma německými klinikami. „Zaměřujeme se na léčbu fobií, především z létání.

Konfrontace je jedna z možností, jak se naučit se strachem pracovat,“ vysvětluje Christian Angern. Firmu založil se svým bratrem, který je psycholog. Angern vysvětluje, že čekací doby na německých klinikách jsou i několik měsíců. „Snažíme se pacientům nabídnout možnost začít se svých strachem něco dělat už během čekání,“ říká.

Lidé si jejich aplikaci i s brýlemi mohou půjčit domů. Sympatient už jedná o spolupráci i s pojišťovnami.

Také Angernovi čeští a slovenští kolegové předpovídají virtuální realitě velkou budoucnost a odhadují, kam by se v příštích pár letech mohla posunout. Brngál z Virtual Medicine věří, že simulace budou brzy pomáhat chirurgům při operacích.

Aplikace by ve formě hologramu například mohla v přímém přenosu ukazovat lékaři, kde přesně v těle pacienta se s nástrojem nachází. Nebo by mohla naskenovat úlomky rozlámané loketní kosti a pak vypočítat ideální plán, jak je složit. „Šetřilo by to čas, který pacient stráví v narkóze.

A operatéři by neudělali za den třeba tři operace, ale čtyři,“ vysvětluje Brngál. Dodává ale, že hardware, který je momentálně na trhu, ještě není pro využití v klinické medicíně dostatečně přesný.

Hrdlička z 3DSense odhaduje, že zhruba do pěti let by se virtuální realita mohla prosadit v domácí rehabilitaci, například u pacientů po mozkové mrtvici. Ti by doma hráli speciální hry, kterými by se zlepšovali v dovednostech, o něž je nemoc připravila.

Svému lékaři by zároveň odesílali data o tom, jak jim to jde. „Šetří to čas lékaři i pacientovi, který nemusí nikam dojíždět. Je to přirozený směr,“ říká Hrdlička.

Zároveň ale upozorňuje, že některé aspekty je před masovějším rozšířením ještě potřeba probádat: „V tuhle chvíli ani nikdo pořádně neví, jak dlouho jsou lidé schopní mít virtuální realitu na hlavě.“

Diskuze

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Adblock
detector