Stoupání v Brdech opředená pověstmi

Je to fajn výšlap na jednu z pověstmi opředených osmistovek v Brdech, které se několikrát dotkla historie a kde můžete zažít horskou krajinu téměř na dohled od Prahy. Jižní nebo také Třemšínské Brdy jsou méně známé, krásně divoké a přitom protkané historickými památkami. Na ty narážíte téměř na každém kroku. Leží na pomezí Středočeského, Jihočeského a Plzeňského kraje.

Hezký okruh dlouhý přibližně dvanáct kilometrů přes mystickou horu Třemšín začíná ve vesničce Hutě pod Třemšínem.

Zaparkovat je možné u autobusové zastávky nebo na malém parkovišti u lesní správy (jedete po silnici pořád dál a dál, a když máte pocit, že už jste skoro v lese, je to už jen kousek).

Na svazích Třemšína byl roku 1750 zabit poslední brdský vlk, když se vyhladovělý v zimě připlížil do selského dvora a sedlák ho probodl vidlemi.

Od auta se vydáte po zelené turistické značce, ale asi po 1 500 metrech u starého chatkového tábora odbočíte vlevo, mimo značku. Tato cesta vás dovede kolem Čertova vřetena (skalní útvar se zaklíněným balvanem kousek od cesty v lese) kolem studánky až ke staré lovecké útulně Roubence. Tam se znovu napojíte na turistickou značku, tentokrát žlutou.

Stoupání v Brdech opředená pověstmi

Lovecká bouda Roubenka je půvabná stavba na rozcestí turistických cest, můžete se u ní občerstvit ve studánce a oddychnout si.

Stoupání v Brdech opředená pověstmi

Občerstvit se v Brdech můžete v početných udržovaných studánkách.

Od té chvíle budete jen intenzivně stoupat, prvním cílem je totiž Hengs (757 metrů). Cesta vede zpočátku ještě po asfaltu, po kilometru odbočíte mezi majestátní stromy a pomalu se vám začnou otevírat výhledy na lesnatý masiv Centrálních Brd. V této době se již dají kolem cesty najít borůvky na občerstvení a na bystrozraké čeká i překvapení v podobě hub.

Jedná se pravděpodobně o zbytky hrádku, v nejvyšším bodě stávala hlavní a nejvyšší budova. Jeho funkce je nejasná, mohlo se jednat o strážní hrad nebo o předchůdce hradu na Třemšíne.

Vrchol Hengs se vyloupne nečekaně, po výrazném stoupání lesem. Vyjdete na mýtinu obklopenou prastarými buky a tam vám zrak padne na vysoký val, až poté si všimnete obranného příkopu kolem něj. Pod jeho vrcholem stávaly dva staré vykotlané javory, pojmenované po místním nepolapitelném pytlákovi Caseriovi.

Byl místní, ale dostal přezdívku po tehdejším italském anarchistovi. Pytlák nikdy nebyl přistižen, přesto skončil ve vězení. Tam se polepšil a později prozradil, kde svou pušku ukrýval. Přímo v dutém kmeni javoru. Když prý polepšený hříšník zemřel, za jeho rakví kráčeli jeho nesmiřitelní nepřátelé, páni hajní.

Z Hengstu se pokračuje dále po žluté lesem po hřebeni. V průsecích se nabízejí kouzelné vyhlídky dolů do krajiny a na centrální Brdy. Vrch Praha snadno rozeznáte podle meteorologického radaru, který je velmi dobře vidět i z velké dálky.

Stoupání v Brdech opředená pověstmi

Výstup na Hřebenec vede přes suťové pole mezi sosnami. Nahoře se otevře výhled na moře brdských lesů.

Stoupání v Brdech opředená pověstmi

Krajina na Hřebenci má horský charakter.

Stoupání v Brdech opředená pověstmi

Při hřebenovce se otvírá výhled směrem téměř až k Praze.

Na této hřebenovce si člověk připadá jako někde v horách, krajina má hodně podobný vzhled. Po cestě se zdolají další dva vrcholy, Hřebence (788 metrů) a Křemel (790 metrů). Do cesty se postaví i suťový svah. To už není Třemšín daleko.

Není nejvyšším vrcholem Brd, ale rozhodně patří mezi ty nejtajemnější. Je opředen bájemi a pověstmi a místní k němu odnepaměti vzhlíží s posvátnou úctou. Dříve na něm stál hrádek, hrad a později dřevěná rozhledna. Rozhledna sice již nestojí, ale chystá se stavba nové. Také tam najdete vojenský bunkr, horskou boudu, kapličku, několik křížků, památníků a studánek. Když budete mít štěstí, zahlédnete datlíka horského, vypadá jako strakapoud, ale má žlutou hlavičku.

Že už k němu stoupáte, poznáte velmi snadno, poslední úsek cesty vede na další, vyšší a prudší suťové pole. Když na něj trochu zadýchaní vyšplháte, otevře se vám výhled k Rožmitálu pod Třemšínem, k příbramské Svaté Hoře a za jasného počasí i mnohem dále.

Nahoře najdete zbytky hradu, založeného v první polovině 14. století, obývaného pány z Třemšína. Hrad byl dobyt a zničen husity, od té doby zůstal neobývaný a chátral. Na přelomu 18. a 19. století tu byla postavena první rozhledna.

Ostatně, dřevěná zeměměřičská věž využívaná k rozhledu tu stála donedávna a dnes se plánuje výstavba nové rozhledny.

Podle pamětníků byly z té původní vidět hraniční hory jako Krkonoše a Krušné hory a za obzvláště dobré viditelnosti za Šumavou i Alpy.

Raději buďte opatrní, kdysi na Třemšíně sídlil drak. Byl dost nevrlý a na místní pěkně nepříjemný, rád strašil babky sbírající dřevo. A když se budete dobře dívat kolem sebe, třeba najdete ukrytý třemšínský poklad nebo proslulého zlatého hada. Na toho pozor, příliš dotěrné zvědavce pronásleduje až ven z lesa.

Stoupání v Brdech opředená pověstmi

Zbytky kamenných zdí hradu na Třemšíně.

Stoupání v Brdech opředená pověstmi

Starý most přes hradní příkop.

Stoupání v Brdech opředená pověstmi

Pamětní deska z dob Národního obrození na boku kamenného mostu na Třemšíně.

Ze zbytků hradu se po mostě nad příkopem dostanete na louku, na jejímž okraji je kaplička a turistické posezení. A konečně tu máme samotný most. Postupně slezeme dolů do příkopu a prohledáváme jeho stěny.

A je to opravdu tady! Shora takřka neviditelně je na jeho boku upevněno několik pamětních desek, připomínající romantickou minulost zříceniny z doby národního obrození, v té době mnohem zachovalejší. Také prý pod ním prý žije strašně škaredý mužíček s vousy po kolena.

Z mostu skáče s náramnou chutí a výskáním jen tak pro legraci a děsí tím turisty. Mezi nás naštěstí neseskočil, ale v tom zelenavém přítmí mezi stromy a starými kameny by to ani člověka nepřekvapilo.

Dále po žluté je možné prohlédnout si pod vrcholem partyzánský bunkr, je však nutné vrátit se zpátky na rozcestí, trasa se stáčí a dále pokračuje po modré turistické značce.

Kříž je postaven na památku lesníka a vynálezce Karla
Gangloffa (1809 – 1879). Z jeho vynázezů je jich 28 uloženo v Národním
technickém muzeu. Vynalezl například stroj na výrobu šindelů, stroj na výrobu
zápalných dřívek nebo dendrometr (určující průměr stromu v jakékoli
výšce).

A teď už budete stále jen klesat až k autu, tedy pokud se nerozhodnete odbočit k nějakému dalšímu cíli. Po kilometru narazíte na místo, kam se v historii i dnes uchylovali poutníci v době náhlého nečasu. Třemšínská bouda je skoro pohádkový kamenný domek s uzavíratelnými dveřmi a okénkem. Dříve v něm bývala i kamínka a matrace. V jeho blízkosti najdete Gangloffův kříž.

Lesník Gangloff si na onom místě postavil lavičku a sedával tam. V roce 1869 nechal poblíž postavit litinový kříž na žulovém podstavci, který má napodobovat bukové větve svázané provazem. V dobách tohoto lesníka byl na svazích Třemšína prastarý majestátní prales, starý 200 až 300 let. Některé stromy z něj přežily až do 19.

století, dnes na ně bohužel můžeme nanejvýše vzpomínat.

Stoupání v Brdech opředená pověstmi

Lesník Gangloff si v tom místě postavil lavičku a sedával tam. V roce 1869 nechal poblíž postavit litinový kříž na žulovém podstavci, který má napodobovat bukové větve svázané provazem.

Stoupání v Brdech opředená pověstmi

Třemšínská bouda je útočiště pro poutníky v době nečasu.

V Brdech najdete množství udržovaných studánek.

Cesta od Třemšínské boudy prudce klesá a vede tři kilometry po asfaltu, vyplatí se ovšem dívat okolo, protože se jde kolem několika studánek.

Při našem putování jsme našli na asfaltu vyhřívající se krásnou mladou zmiji, která se nechala vyfotit, blýskla po nás okem a zmizela v trávě. Nemluvě o ostružinách, které kolem cesty rostou a mohou zpříjemnit poslední kilometry výletu.

Spokojeni, že jsme objevili tajemství, za kterým jsme sem přišli, můžeme vyrazit zpět domů.

Na nejvyšší horu Brd na pravém břehu Litavky a na brdský Olymp

Kam a jak jedeme?

Výlet zahájíme na nádraží ČD v Jincích (418m), kde se můžeme občerstvit v hotelu Kratochvíl (potraviny na cestu lze koupit cca 800m dál v městečku). Po červené a modré TZ (a podle cyklostezky č.302 ) vyrazíme po silnici do obce Čenkov (1,3 km; 390m) – až ke korytu řeky Litavky.

Budete mít zájem:  Pivo na ex je slabý odvárek. NekNominate už má oběti

Tu po lávce překročíme na pravý břeh a kolem restaurace Za vodou (občerstvení, zajímavá cedule v lokále) zahájíme strmý výstup západním svahem Starého vrchu (614m) k hájovně Komorsko (1,4 km; 598m).

Modrou TZ opustíme už dole na okraji lesa a dál postupujeme jen po červené TZ.

Stoupání v Brdech opředená pověstmi Pagody u viklanu  •  Foto: citlatepetl

Od hájovny Komorsko projdeme kolem místa, které upomíná, že zde stávala také stejnojmenná ves a po 0,6 km dorazíme na rozcestí U Komorska (595m). Tady tur. značení opustíme a po neznačené lesní silničce začneme stoupat šikmo vzhůru nejprve západními a posléze severními svahy vrchu Písek.

Po 300m necháme vpravo mýtinu s chatou Šimákovna (nepřístupná), až nakonec po 1,8 km vystoupíme na vrchol hory Písek/Písky ve výšce 690,7 m. Tady se nachází několik budov, které vysoko převyšuje stavba radaru Řízení letového provozu. Objekty jsou veřejnosti nepřístupné a je škoda, že zde už dávno nestojí tzv.

Eliščina rozhledna, která byla první rozhlednou v Brdech.

Stoupání v Brdech opředená pověstmi Kamenný les nedaleko viklanu  •  Foto: citlatepetl

Poznámka: Vrch Písek (někdy také Písky) je nejvyšší horou Brd na pravém břehu Litavky. Často bývá označován za nejvyšší horu Hřebenů, avšak podle geomorfologického členění ČR tomu tak není.

Hřebeny (také Brdské Hřebeny) podle toho končí již 3,3 km vzdušnou čarou dále na severovýchod v sedle mezi Kuchyňkou a Studeným vrchem (660m; rozhledna), který je tak ve skutečnosti nejvyšší horou Hřebenů.

Hora Písek již náleží do podcelku Brdy (a okrsku Třemošenská vrchovina a podokrsku Čenkovská vrchovina).

Toto odborné členění však není veřejností příliš zohledňováno a naopak je Písek vnímán jako hora, náležející na Hřebeny, za jejichž konec je označován pravý břeh Litavky mezi Lochovicemi a Bratkovicemi. V minulosti se ve svazích hory těžila chudá železná ruda a pozůstatky této činnosti jsou tu a tam ještě v terénu patrné.

Stejnou cestou, kterou jsme na vrchol vystoupili se zase vrátíme zpět na rozcestí U Komorska. Tady opět navážeme na červenou značku, po které se vydáme na severozápad na rozcestí Křižatky (1,5 km; 503m) a cestou se k nám připojí (Nad Křižatkami, 544m) znovu modrá TZ.

Od rozcestí Křižatky (také zelená TZ z Jinec do Běštína a Hostomic) pokračujeme dále zase jen po červené do sedla Klínek (1,3 km; 475m), kterým prochází silnice Jince – Hostomice. Najdeme tu také malé parkoviště a nedaleko partyzánský pomníček.

Stoupání v Brdech opředená pověstmi Z Krkavčích skal  •  Foto: citlatepetl

Ze sedla Klínek pak už zahájíme stoupání (stále po červené TZ) jižními svahy vrchu Plešivec.

Vpravo mineme Eliščinu studánku (nevyrovnané vodní poměry, využití pramene k občerstvení bych nedoporučoval) a po 600 m dojdeme k rozcestí, kde nás modrá TZ dovede po 300m k Plešiveckému viklanu.

Je to mohutný balvan, který se dříve prý opravdu „viklal“, avšak údajně po zásahu bleskem tuto svoji vlastnost ztratil a nyní již pevně spočívá na svém podloží.

Velmi půvabné jsou ale desítky kamenných mužíků všech možných i nemožných tvarů, zbudované nedaleko na okraji kamenného moře. Stejnou cestou se od viklanu zase vrátíme na rozcestí odkud po tzv. Eliščině cestě (stále červená TZ) budeme pokračovat ve stoupání k vrcholu hory.

V Plešiveckém sedle (590m), kde se k nám zleva přidá zelená TZ z Rejkovic vstoupíme ještě částečně patrnými valy na území jednoho z největších prehistorických hradišť v ČR (rozloha 57 ha). Vpravo od nás uvidíme pásmo tzv.

Krakavčích skal, z nichž se otevírají velmi půvabné výhledy k severovýchodu na pásmo Hřebenů a na vrchy Písek (691m), Studený v.

(660m), Lišku (641m), Stožec (609m) a další a samozřejmě do široké Hostomické kotliny s vesničkou Běštín na okraji lesů.

Stoupání v Brdech opředená pověstmi Plešivecký viklan  •  Foto: citlatepetl

Po červené (a zelené TZ) pak již absolvujeme závěrečný výstup (přes několik mýtin a po okrajích kamenných moří) na vrchol brdského Olympu, pověstmi opředenou horu Plešivec (654m).

Tady ze známé Čertovy kazatelny, strmící nad obrovským a srázným kamenným mořem se otvírají jedny z nejkrásnějších rozhledů v Brdech – do hlubokého údolí Litavky až k Příbrami, na vesničku Běřín (nad chráněnou paleontologickou lokalitou /trilobiti/ ve stráni Vinice), na městečko Jince, obce Ohrazenice, Eugenov, Křešín (PR Na Horách), Felbabku i na výrazný vrch Ostrý (539m), kterým pokračují Brdy na levém břehu Litavky. Působivé jsou pohledy do nitra tzv. Středních Brd (vojenský újezd), kde kromě blízkých Jineckých hřebenů (721m) zahlédneme i dopadovou plochu Jordán (826m) a dokonce i nejvyšší horu Brd a Středočeského kraje – Tok (865m; také dopadová plocha).

Poznámka: Totéž, co bylo řečeno o vrchu Písek, platí i pro Plešivec. Ani on není z hlediska geomorfologického členění součástí Hřebenů, ale už samotných Brd (okrsek Třemošenská vrchovina, podokrsek Ohrazenická vrchovina), jakkoli veřejnost tuto skutečnost příliš nevnímá.

Stoupání v Brdech opředená pověstmi Studený vrch (660m) z Krkavčích skal  •  Foto: citlatepetl

Hradiště na Plešivci pochází z doby bronzové (knovízká kultura). Byla zde učiněna řada archeologických nálezů (vč.tzv. Plešiveckého pokladu), především keramiky.

I to možná přispělo k obecnému vnímání hory jako tajuplného a mystického místa, vedlo patrně i k její přezdívce „Brdský Olymp“ a obestřelo ji řadou pověstí – např.

o Rarášku, o „ohnivci“, o sletišti čarodějnic a místě, kam zalétal drak z Jineckého Koníčku nebo o Fabiánově zahrádce, kde pán Brd, duch Fabián, pěstuje léčivé byliny.

Na místě kamenného moře prý stávalo výstavné město, které čert proměnil v nepřehlednou změť balvanů. I obři zde prý též žili. Na blízkých Krkavčích skalách má pak své sídlo i nebezpečná Hadí královna.

Racionální základ má však pověst o loupežnících Kubácích, kteří zde skutečně působili, orientovali se na loupeže dobytka, který pak v západních srázech Plešivce (v místě zvaném Masné krámy) poráželi a následně rozprodávali. (Loupežnická banda byla údajně hořovickou gardou zlikvidována).

Hora je také významným trampským centrem, v jejích svazích se nachází řada trampských kempů a osad.

Červená a zelená TZ nevedou na samotný vrchol (je ukryt v mlází), ale těsně jej obcházejí. Na Čertově kazatelně najdeme odpočivadlo a také vrcholovou knihu.

Stoupání v Brdech opředená pověstmi Pásmo Krkavčích skal  •  Foto: citlatepetl

Červená TZ nás pak povede dále po vrcholovém hřebeni Plešivce s řadou dalších romantických výhledů na vrchol U Pyramidy (0,5 km; 642m; výhledy) odkud začne klesat na rozcestí Plešivecký hřeben (0,4 km; 588m) s modrou značkou.

Na ni také uhneme vpravo a pokračujeme mírným klesáním 200m na rozcestí Nad Jezírkem (583m) se zelenou TZ.

Na zelenou značku také přejdeme a nyní již velmi prudkým klesáním sestoupíme po 600m na rozcestí Plešivecké jezírko (495m) se žlutou značkou.

Pod námi se ono jezírko, známé spíše jako Smaragdové jezírko, také nachází a nejspíš si neodpustíme sejít až k jeho hladině. Jezírko vzniklo zatopením malého lomu (údajně i zde můžeme potkat Hadí královnu) a jeho velmi romantické okolí je vyhledávaným místem návštěvníků hory a především trampů.

Na rozcestí opustíme zelenou a přejdeme na žlutou TZ a již jen mírným klesáním dojdeme na okraj lesa a kolem hřiště k restauraci na návsi v obci Lhotka (1,4 km; 400m) (restaurace tu najdeme hned dvě).

Ze Lhotky pokračujeme ještě kilometr na rozcestí s červenou značkou (370m).

Na červenou také přejdeme a spolu s ní dorazíme po 1,3 km k lávce přes Litavku (318m), překročíme ji a cestou, vedoucí zamokřenou loukou dojdeme k hlavní silnici II/118 Příbram – Jince- Zdice, která nás (stále po červené) dovede až na nádraží ČD v obci Lochovice (320m), kde je možné občerstvení, a je to také cíl naší cesty.

Budete mít zájem:  Stále více Čechů nemá nárok na důchod

Celá trasa výletu je dlouhá 20 km.

Za čím jedeme?

Stoupání v Brdech opředená pověstmi Na Čertově kazatelně  •  Foto: citlatepetl

Vystoupíme na Písek, který je nejvyšší horou Brdské vrchoviny na pravém břehu Litavky (a mylně je považován za nejvyšší horu Hřebenů) a na pověstmi opředený brdský Olymp, vrch Plešivec s rozsáhlým prehistorickým hradištěm a nádhernými výhledy a navštívíme i romantické Smaragdové jezírko.

Jak a kde jsme se najedli a ubytovali?

  • Občerstvení je možné v Jincích, Čenkově, Lhotce a v Lochovicích.
  • Ubytovat se můžeme v Jincích (hotely Kratochvíl a Ermi, případně v blízkých Hostomicích nebo vzdálenější Příbrami.
  • Potraviny nakoupíme v Jincích, Čenkově, Lhotce a Lochovicích.
  • Na celé trase od chvíle, kdy vstoupíme u Čenkova do lesů až do okamžiku, kdy z nich u Lhotky vystoupíme, není možnost zakoupit žádné občerstvení.

Co se nám nejvíce líbilo a co naopak ne?

Nádherné a hluboké brdské lesy, příjemné cesty, hora Písek a především samotný Plešivec s úžasnými rozhledy, s viklanem a Smaragdovým jezírkem.

Stoupání v Brdech opředená pověstmi Údolí Litavky z Plešivce  •  Foto: citlatepetl

Za malou odbočku určitě stojí Krkavčí skály.

Ostatní informace

Variantně je možno cestu zkrátit. Od Čertovy kazatelny na Plešivci se vrátíme na rozcestí Plešivecké sedlo a odtud po zelené TZ sejdeme (poměrně Ostré klesání) do obce Rejkovice k železniční stanici. V takovém případě vyjde trasa na 16 km.

Ceny jídel a pití jsou v celé popisované oblasti přiměřené (až lidové).

V zimě je možno větší část cesty absolvovat na běžkách, vcelku velmi dobré sněhové podmínky bývají v oblasti mezi Komorskem, Pískem a rozcestím Křižatky a Klínek. Na Plešivci bývá sníh ve vrcholové partii mnohdy sfoukán a cesta ke Smaragdovému jezírku je pro svoji strmost pro běžky nevhodná. Od obce Lhotka už bývají sněhové poměry většinou velmi špatné.

Stoupání v Brdech opředená pověstmi Údolí Litavky z Plešivce  •  Foto: citlatepetl

Jako cyklovýlet nelze příliš doporučit – příliš strmý výstup z Čenkova na Komorsko a cesta z Plešivce na Smaragdové jezírko. Bylo by však možno použít jiných a méně strmých variant cesty.

Na výlet vlakem

Do Jinec se dostaneme železnicí po trati č. 200 Zdice – Příbram – Protivín. Na této trati také je stanice Lochovice, kam přijíždí též velmi oblíbený „trampský vláček“ ze Zadní Třebáně na hlavní železniční trati Praha – Zdice – Plzeň. Právě trampského vlaku, je-li to možné, doporučujeme využít.

Poslední aktualizace: 24.3.2010

Na nejvyšší horu Brd na pravém břehu Litavky a na brdský Olymp na mapě

Psotoulky #1 – Čertova kazatelna v Brdech | SpokojenyPes.cz

Tlapky připravit, vyrážíme! První #psotoulky vás zavedou na vrchol Plešivce za jedním z nejkrásnějších výhledů na Brdy, na Čertovu kazatelnu. A když budete mít oči na šťopkách, čeká vás za odměnu jedno super překvapení!

Poblíž vyhlídky jsme totiž skryli poklad pro prvních 10 z vás. A jak se k němu dostanete? Čtěte dál a vše se dozvíte 🙂

Brdský Olymp

Plešivec, nebo také brdský Olymp, jak se mu přezdívá, je 654 m vysoký kopec nedaleko Hořovic, opředený spoustou mýtů a pověstí.

Na jeho vrcholku jsou dodnes patrné pozůstatky hradiště z doby bronzové a kromě mnoha krásných vyhlídek stojí za zmínku kamenná moře, viklany nebo třeba Smaragdové jezírko.

Co to jsou #psotoulky?

„Všude dobře, doma nejlíp.

“ Moře sice nemáme, ale za to nádhernou přírodu ano! Ve spolupráci s cestovatelem a fotografem Radkem Vandrou pro vás každých 14 dní připravujeme tip na výlet po ČR, který je vhodný i pro vaše chlupáče (naháče také :). A aby to bylo pořádné „dobrodrůžo“, na místě bude vždy ukrytá naše #psotoulky krabička s překvapením pro prvních 10 z vás. Tak co, už balíte batoh? Sejdeme se nahoře, tlapku na to!

Vzhůru na vrchol!

Na Plešivec jsme se vydali z parkoviště Klínek mezi obcemi Běřín a Běštín. Už po necelém půl kilometru jsme přišli k první z mnoha studánek, kde se mohou hafani občerstvit.

Stoupání v Brdech opředená pověstmi

Červená turistická trasa by nás po chvilce dovedla až na Čertovu kazatelnu, ale tu si necháváme na konec jako pomyslnou třešničku na dortu. Do západu slunce ještě daleko, a tak uhýbáme na modrou.

Nerozviklaný viklan

Potom, co odeženete první tři otravné komáry, nepřehlédněte odbočku po levé ruce. Kousek od cesty uvidíte mohutný balvan z prvohor, který byl prý v minulosti využíván k ověření věrnosti ženy. S viklanem se totiž dalo lehce viklat, ovšem nevěrnice s ním dle pověsti nehnula.

Od té doby, co do něj údajně uhodil blesk, viklan si sedl a už s ním nehnou ani věrné dámy 🙂

Smaragdové jezírko

Nehl jsem s ním ani já s pomocí mých borderek, a tak jsme pokračovali dále po modré (a následně po žluté), až ke Smaragdovému jezírku. To dostalo název podle své křišťálově čisté vody, ve které se zrcadlí okolní les.

I k jezírku se váže jedna legenda, a to o hadí královně. Ta se v něm prý ukrývá a zjevuje se jako naříkající mladá panna se smaragdovýma očima. Moc ji ale nehledejte, kdo ji totiž spatří nebo zaslechne, přinese mu to jen a pouze neštěstí…

Stoupání v Brdech opředená pověstmi

V mém případě naštěstí všechny případné nářky hadí královny hravě přehluší dusot mých kobyl (tedy borderek, ale zní tak), spěchajících za hozenou šiškou. No a protože do západu slunce už zbývala jen necelá hodinka, byl nejvyšší čas odložit šišky, hodit foťák přes rameno a vydat se na vrchol Plešivce, na Čertovu kazatelnu.

Čertova kazatelna

Od jezírka je to zhruba 1,5 km slušným stoupáním po parádní lesní pěšince. Jelikož jsem nahoře potřeboval být co nejdříve, abych vše stihl, byl jsem po chvíli zralý na sprchu 🙂 Ale stálo to za to!

Když jsme se blížili ke kazatelně, začal se postupně otevírat jeden z nejkrásnějších výhledů na Brdy, jaký znám. Z vyhlídky si můžete vychutnat západ slunce, kdy paprsky osvětlují vrcholky bývalého vojenského újezdu, dnes CHKO Brdy. Schválně, jestli poznáte nejvyšší vrchol Tok a dopadové plochy armády?

Pokud si nebudete jistí, pomůže vám velká panoramatická fotka, na které jsou všechna zajímavá místa vyznačena. A pokud jako já budete dobíhat na poslední chvíli, můžete si pak vydechnout na jednom z turistických přístřešků… 🙂

Stoupání v Brdech opředená pověstmi

Já jsem na něj ale pouze odložil bágl a vyrazil rovnou fotit, protože tohle místo má obrovské kouzlo!

Za pokladem!

A kde, že jsem tentokrát ukryl onen slíbený poklad? 🙂

Hlavně prosím nelezte dolů po strmé skalní stěně, není to bezpečné! A přesně z toho důvodu jsem ho raději umístil kousek stranou od hlavní vyhlídky:

  • Chcete zkusit dobrodružnější způsob? Zadejte vašemu čmuchacímu parťákovi následující souřadnice: 49°48'38″ N 13°59'18″ E.
  • Hafan dává přednost šišce a na souřadnice vám prdí? Rozklikněte si tuhle mapku: https://mapy.cz/s/cofotasoda.
  • Nedaří se vám jej najít? Když si přečtete následující větu pozpátku, vyluštíte si nápovědu: YZEŘAP ÉTUD AN ES ETŘĚMAZ.
  • Pořád nic? Úplně vespod tohohle článku najdete fotku.

Pro prvních 10 z vás? Možná pro všechny!

Až krabičku najdete, udělejte si radost tím, co ukrývá, a ideálně na oplátku vložte nějakou drobnost s psí tématikou zase dovnitř pro ostatní.

Pro prvních 10 z vás máme připravené překvápko my, ale když tam něco necháte i vy, uděláte tím radost zase někomu dalšímu, když nenajde pouze prázdnou krabičku! 🙂

Pssst! Skrýš krabičky je tajná a neměl by vás při manipulaci s ní vidět žádný nepsí mudla! Jakmile vylovíte poklad, vraťte ji prosím na stejné místo přesně tak, jak jste ji našli. Tlapku na to! 🙂

Máte Instagram? A mohli bychom ho vidět?

Vyfoťte na místě nějakou čupr fotku, přidejte k ní #psotoulky a klidně nás i označte (@spokojenypes), uděláte nám tím velkou radost!

Budete mít zájem:  Pánové, staráte se o své děti?

Stoupání v Brdech opředená pověstmi

Cesta zpět

Náš cca 7-mi kilometrový okruh jsme zakončili sestupem po červené turistické trase, která nás po chvilce dovedla rovnou až k autu.

Celou trasa výletu můžete omrknout na téhle mapce.

Jak se dostat k Plešivci?

Dostupnost je dobrá jak autem, tak i vlakem:

  • Auto – z dálnice je to kousek do obcí Lhotka, Rejkovice i Běštín, odkud vedou turistické trasy.
  • Vlak – zastávka je přímo v Rejkovicích, odkud stoupá strmá cesta rovnou na vrchol.

Užijte si výlet!

Dejte nám pak vědět, jak se vám na Plešivci líbilo, a můžete si klidně i tipnout, kam se společně vydáme příště! 🙂 Tak za 14 dní smečko, haf!

Stoupání v Brdech opředená pověstmi

ČR, Třemšín: Pověstmi opředený vrch u Rožmitálu

Publikováno: 5.10.2017

Bájný brdský vrch Třemšín obklopují krásné brdské lesy a také se objevuje v mnoha místních pověstech.

Třemšín se vypíná do výšky 827 m n. m. a je tak nevyšším vrcholem jižní části Brd. Ačkoli se nám může zdát, že vrch obklopený hlubokými lesy musel být v dávných dobách velmi nepřístupným a divokým místem, Třemšín byl osídlen pravděpodobně už v pozdní době bronzové nebo halštatské.

Později na vrchu vyrostl hrad, který byl ale v roce 1420 zničen husity a od té doby chátral. V 18. století vyrostla těsně pod vrcholem barokní kaplička, v století 19. byly ruiny hradu romanticky upraveny a z Třemšína se stal oblíbený cíl národních poutí, který směle konkuroval třeba Velkému Blaníku.

Ke kopci se váže také mnoho pověstí, třeba ta o zakopaném pokladu nebo o třemšínském drakovi, který poklad hlídá.

Zbytky podobné tvrze se nacházejí i na nedalekém vrchu Kobylí hlava, někdy zvaném také Hengst. (Nejedná se o to samé místo jako nedaleké rozcestí Kobylí hlava, ačkoli se pro obě místa vžil stejný název). I zdejší ruiny prošly romantickou úpravou, dnes už z nich ale nezůstalo téměř nic.

Donedávna stála na vrcholu Třemšína dřevěná rozhledna, stavba už však začínala být nebezpečná, a proto byla stržena. Pokud si chcete užít alespoň nějaký výhled, vystupte raději až k okrajům valů, protože z místa bývalé rozhledny přes koruny stromů skoro nic neuvidíte.

Cesta z hájovny Na Dědku

Na Třemšín vede několik zajímavých stezek. Jednou z možností je nechat auto u hájovny Na Dědku (stojící u silnice směrem na Roželov).

U silnice stojí pomníček upomínající na tragický střet zdejšího hajného (za II. světové války pomáhal partyzánům) s Němci.

Od hájovny se vydejte po zelené turistické značce, po které se dostanete až k Třemšínské boudě a odtud až na vrchol Třemšína.

Cesta přes bývalé skelné hutě

Další možností je vydat se na tento pověstmi opředený vrch přímo z Rožmitálu pod Třemšínem. Cesta vede z náměstí podél objektu zámku a Podzámeckého rybníka do vsi Voltuš.

Kousek od vesnice (na úpatí kopce Štěrbina) se rozhodl ukončit svůj život český skladatel a kantor Jakub Jan Ryba. Dnes zde najdete kamennou mohylu, která na místo jeho smrti upomíná. K mohyle ovšem musíte z rozcestí Voltuš-Flusárna odbočit.

Z Voltuše pokračujte do Hutí pod Třemšínem, kde dříve bývaly sklářské hutě. Z této vesnice vystoupáme lesem až na rozcestí Kobylí hlava (není totožné s vrchem Hengst, jen se někdy používá stejný název).

Odtud pokračujte pořád po červené turistické značce až k Třemšínské boudě a na samotný vrchol kopce. Cestu si můžete libovolně zkrátit a vydat se na vrch třeba z Voltuše nebo z Hutí pod Třemšínem. Do obou těchto míst se dostanete autem.

Závěrečná část stoupání prochází kolem úseku s poměrně rozsáhlým kamenným mořem. Cestou také můžete odbočit k partyzánskému bunkru. Třemšín sice součástí vojenského újezdu Brdy nebyl, za druhé světové války se ale ve zdejších lesích skrývali partyzáni.

Cesta přes Hengst

Zdatnější turisté se mohou na Třemšín vydat také z nedalekého Míšova, Teslín či Věšína.

Pěkná cesta vede z Teslín, odkud se po zelené turistické značce dostanete na rozcestí Spálená bouda a odtud po žluté přes Hengst až na samotný Třemšín.

Kromě tajemných ruin starých hradů se tato oblast pyšní i krásnými porosty, původní květenou a skalními útvary. Nejcennější části této krajiny jsou proto chráněny jako přírodní rezervace.

   

GPS: 49°33'59.9″N 13°46'38.0″E

Text: Eliška Gregorová

Foto: Eliška Gregorová, Wikimedia Commons: Huhulenik

Za tajemnou černou paní na zříceninu hradu Valdek v Brdech

Hned na úvod se sluší upozornit, že je hradní zřícenina v havarijním stavu, a vstup přímo do jejího areálu je proto zakázán. Zdivo hradu se drolí a vypadávají z něj kameny, což by mohlo návštěvníkům přivodit vážný úraz. Zákaz tedy doporučujeme respektovat a dál než ke vstupní bráně, u níž je informace o zákazu vstupu vyvěšena, radíme se nepouštět.

Valdek má nicméně tu výhodu, že samotný areál je poměrně malý a lze ho obejít kolem dokola, takže si o podobě hradu můžete udělat poměrně vypovídající obrázek i při pohledu z vnějšku, aniž byste museli vstupovat mezi nebezpečné zdivo.

Platí to zvlášť nyní na konci zimy a začátku jara, kdy se okolní vegetace teprve probouzí a výhledy na dochované zbytky hradu se tak neztrácejí ve všudypřítomné zeleni.

Ze skalky na jihozápadním cípu hradního ostrohu se pak otevírají krásné pohledy na okolní kopcovitou krajinu brdského pohoří.

Kudy na Valdek

Hrad Valdek rozhodně nepatří mezi památkové objekty, které jsou jednoduše dostupné veřejnou dopravou. Leží v jednom z odlehlejších koutů středních Čech, v místě, kde ještě donedávna cvičili vojáci, a které proto vůbec nebylo přístupné. To se sice změnilo v roce 2015, ale davy se sem stejně moc nehrnou.

Pokud jste ochotní jít za hradem pěšky jen několik málo kilometrů, budete se muset do docházkové vzdálenosti dopravit vlastním autem. To zaparkujte v obci Chaloupky, nejlépe konkrétně na parkovišti v místní části Neřežín, a dál se vydejte po žluté turistické značce. Čeká vás zhruba jen dvoukilometrové mírné stoupání.

Turisté odkázaní na veřejnou dopravu musí počítat s delší procházkou. Z větších sídel v okolí, kam jezdí pravidelné četné vlakové či autobusové spoje, tedy z Hořovic anebo z Jinců, to až ke hradu dělá přibližně deset, respektive sedm kilometrů.

Z historie hradu

Hrad byl postaven rodem Buziců ve třináctém století, nejstarší dochovaná zmínka pochází z roku 1263. Na začátku 15. století hrad po jistou dobu vlastnil král Václav IV. Ten jej dal do zástavy Janu z Lestkova, po jehož smrti se vlastníci často střídali a stavba chátrala. Jako o zcela pustém se o Valdeku hovoří od roku 1623.

Jako mnoho jiných starých hradů, i o Valdeku kolují různé pověsti. Ta nejznámější se týká panny Lídy, která kdysi na hradě žila. Znala léčivou sílu bylin a ochotně pomáhala všem, kteří se na ni obrátili.

Proto se znelíbila augustiniánským mnichům z nedalekého kláštera, kterým vadilo, že lidé vyhledávají spíše Lídu než je. Jednoho dne Lídu zabili a její tělo hodili do studánky pod hradem.

Od té doby se Lída na hradě zjevuje jako přízrak oděný do černých šatů, takzvaná Valdecká černá paní.

Valdek jako výletní cíl

V devatenáctém století začali na Valdek mířit první turisté, navštívila jej i řada českých obrozenců a umělců. Místo pamatuje například návštěvu Boženy Němcové nebo Karla Hynka Máchy. Turistům pak sloužil i v první polovině dvacátého století, v padesátých letech se ale stal součástí vojenského prostoru Brdy a na dlouhá desetiletí tak byl zapovězený.

To se změnilo teprve nedávno, když byla většina Brd zpřístupněna veřejnosti. O vlastnictví zříceniny nyní stojí obec Chaloupky, která by provedla nejnutnější opravy a umožnila by zříceninu turistům zcela otevřít.

Spoustu dalších tipů na neotřelé výlety nabízí náš speciál ČESKO KŘÍŽEM KRÁŽEM.

Fotogalerie 4 fotografií

Diskuze

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *