Přejít k hlavnímu obsahu V 65 letech do důchodu. Nebo bude všechno jinak? Čím jsme starší, tím více vyhlížíme magickou hranici 65 let, kdy budeme moci začít čerpat starobní důchod.
Finanční prostředky, které jsme každý měsíc či jednou za rok platili státu, se nám konečně začnou vracet a my se budeme těšit na klidné dny s představou pravidelného příjmu od státu. Kdo žije v tomto snu, měl by se rychle probudit. Je třeba se podívat pravdě do očí, která tak optimistická není.
Na začátku roku 2018 došlo k novelizaci zákona o důchodovém pojištění, která má za cíl snížit odchodový věk do starobního důchodu u čerstvě narozených dětí, které by při stavu před změnou zákona měly nárok na starobní důchod až po 70. roku života. Změnou zákona došlo k zastropování věku na hranici 65 let bez ohledu na počet vychovaných dětí. Na první pohled se tato změna může jevit pozitivně, až do doby než si uvědomíte následující fakta.
Novela se dotkla všech osob, které se narodily po roce 1965 a reálně začnou čerpat starobní důchod v roce 2030. Do roku 2030 bude stále docházet ke zvyšování odchodu do starobního důchodu u mužů o dva měsíce a u žen o čtyři měsíce, až se odchod zastaví na magické hranici 65 let.
Hranice 65 let ale není zárukou. V budoucnu důchodový věk s největší pravděpodobností poroste, což znamená, že změna zákona je pouze kosmetického charakteru a ve výsledku nic nikomu nezaručuje, pouze odsouvá problém na budoucí vládní uskupení.
Zavedení stropu jako takového by mělo být každého pátého roku (v letopočtech končící číslovkou 4 a 9) přehodnoceno dle informací od ministerstva práce a sociálních věci, kde zásadní informační roli bude mít Český statistický úřad, který eviduje a zkoumá demografický vývoj.
Jak přehodnocení bude pravděpodobně fungovat?
Dle Martina Potůčka, který byl členem důchodové komise, by měli Češi strávit v důchodovém věku alespoň čtvrtinu života, tedy důchodový věk se bude neustále přepočítávat podle aktuálního věku dožití. Stále si myslíte, že půjdeme v 65 letech do důchodu? Délka života se dlouhodobě prodlužuje a nic nenaznačuje, že by tento trend měl skončit.
Po roce 2030 začne kvůli zastropování důchodového věku růst deficit důchodového účtu, a tím i státního rozpočtu. Třeba v roce 2040 jen kvůli samotnému zastropování vzroste pravděpodobně počet důchodců přibližně o 200 tisíc.
A stejně se sníží počet plátců pojistného. Na to nejspíš bude muset parlament reagovat opětovným zvýšením důchodového věku. Důchodový účet a státní rozpočet totiž i bez zastropování budou pod tlakem stárnutí české populace.
Co by každý člověk měl dělat?
Každý člověk by si měl stanovit finální sumu, kterou by měl mít k dispozici v 65 letech. Sumu, ze které bude moci postupně odčerpávat finanční prostředky řekněme do 85 let až 90 let. Pokud se vám podaří nashromáždit 1 000 000 korun, tak po dobu 20 let si přilepšíte měsíčně cca o 4 000 korun.
Pokud chci 8 000 korun, potřebuji 2 000 000 korun a tak dále. Pokud se vám zdají tyto částky nedosažitelné, je třeba situaci řešit hned. Každým dnem se totiž snižuje vaše možnost důstojného stáří a hlavně důstojného stáří v okamžiku, který bude vyhovovat vám.
Jistě, že dát dohromady milionové sumy, znamená odložit svůj momentální komfort ve prospěch své budoucnosti, ale žít na hranici chudoby nikdo přece z nás nechce. A pokud někdo kontruje nyní oblíbenou hláškou: „Já se důchodu stejně nedožiju.
“, který často slýchávám hlavně z mladší generace, tak tu mám jeden statistický údaj: Průměrný věk dožití v ČR se pohybuje kolem 78 let. S neustálým lékařským pokrokem tato hranice bude stále růst.
Autor: Michal Cibulka, metodik finančního plánování Broker Consulting
Datum vytvoření: 05/04/2019
nepřehlédněte
Penzijní systém v Austrálii
Nárok na starobní důchod má každý australský občan po dovršení penzijního věku, který je u mužů 65 let (uvažuje se o zvýšení na 67 let), zatímco u žen, kde vznikal nárok na penzi v 60 letech, se věková hranice postupně posunuje směrem nahoru, až dosáhne stejnou míru jako u mužů. Výše starobního důchodu je bez ohledu na počet odpracovaných let a výše předchozího příjmu stejná a to u svobodných to je $689.00 za dva týdny a u manželských dvojic (patrně i de-facto) dostává každý z partnerů za stejné období $519.40.
Je v tom však jeden a to ne právě zanedbatelný háček. Nárok a výše starobního důchodu je potom posuzována podle dvou kriterií a to jednak výše majetku žadatele o důchod a nebo jeho příjmu. Podívejme se napřed na vliv příjmu jednotlivého žadatele a dvojice.
Pokud příjem jednotlivce nepřesáhne $150.00 a dvojice $264.00 za dva týdny, vzniká nárok na důchod v plné výši. Pokud příjem svobodného žadatele přesahuje za dva týdny částku $1647.60 a $2522.00 u dvojice, nárok na důchod zcela zanikne.
Pokud se příjem pohybuje mezi těmito dvěma hranicemi, snižuje se výše uděleného důchodu o 50 centů z každého dolaru získaného žadatelem.
Do tohoto příjmu je kromě případného výdělku důchodce započítán jakýkoli příjem z akcií, úroků z bankovního konta, příjem z penzijního připojištění, který si žadatel během let platil a podobně.
Druhým kritériem, omezujícím výši důchodu je majetek žadatele/žadatelů. Do výše hodnoty majetku se s výjimkou domu, nebo bytu, ve kterém žadatel o důchod bydlí se počítá vše, včetně peněz, které má žadatel v peněžence. To znamená zařízení bytu, uměleckých předmětů, šperků, akcií, peněz v bance, auta, chaty, člunu a podobně.
Zde se přihlíží zda žadatel bydlí ve vlastním domě, nebo bytě, či zda platí za ubytování nájem. U jednotlivce, který vlastní dům je hranice $186,750, u dvojice potom $265,000. V případě, že se jedná o osoby, které platí nájem, je potom hranice $321,750 a $400,000.
Jak se promítne výše majetku do nároku na penzi? Za každých $1000, o které majetek přesahuje dovolenou hranici se snižuje penze o $1.50. Nemám pochopitelně statistické údaje, jaké procento důchodců má výši důchodu omezenou příjmem, nebo majetkem, ale domnívám se, že je to hlavně příjem, na který je brán zřetel.
Na první pohled by se zdálo, že ta částka $1.50 z každého tisíce dolarů, o které majetek penzisty přesahuje dovolenou hranici není podstatná.
Podívejme se tedy na hypotetický příklad. Svobodný muž, který obývá vlastní byt, nebo dům, si během života našetří na druhý dům, s plánem ho pronajmout a přilepšovat si po odchodu do důchodu ze získané činže. Dům, který zakoupil jako investici má cenu, řekněme $650,000.
Dovolená hranice majetku je u svobodného jednotlivce stanovena $186.750, tedy jeho majetek přesahuje tuto hranici zhruna o 463 tisíc dolarů. Jelikož za každých tisíc dolarů se mu sníží důchod o $1.50, tedy 463×1.50 = 694.5 a tím pádem nemá nárok na žádný starobní důchod.
Domu si neukousne, tedy co udělá. Dům prodá a peníze uloží do banky nebo investuje nějakým jiným způsobem. Zainvestované peníze jsou ovšem stále majetek a tím pádem stále nemá nárok na penzi, ani na ostatní výhody, které náleží příjemcům starobního důchodu.
I rozhodne se, část peněz někomu darovat a tím snížit objem svého majetku. Ouha, jeho možnost aby tak učinil je omezena, neboť nemůže darovat ze svého majetku více, jak deset tisíc ročně a to příliš nesníží jeho majetek.
V tomto případě patrně uposlechne radu finančního poradce a vydá se na nákladnou cestu po světě a tímto způsobem „zchudne“ na požadovanou míru a tím pádem získá nárok na částečný důchod.
Sečteno a podtrženo to znamená, že ten, kdo během pracovního života si něco uspořil, platil si penzijní připojištění nebo nějak „moudře“ investoval peníze vydělané, dostane pouze částečný důchod, pokud nějaký důchod vůbec dostane. Naopak ten, kdo vydělané peníze prosázel na koníčkách, prohrál na hracích automatech, proměnil peníze ve víno, nebo spíše pivo, nebo za celý život na práci ani nesáhl, dostane plný důchod a všechny výhody z toho plynoucí.
V tomto roce byla podepsána mezi Austrálií a Českou Republikou dohoda o penzích pro občany českého původu, žijících v Austrálii. Většina z nich dostala od Centrelinku žádost, aby si podali jejich prostřednictvím žádost o důchod v ČR.
Podání žádosti je povinné a pokud by nebylo řádně vyplněno a podáno, hrozí Centrelink zastavením australského důchodu. Důvod z australské strany je zcela zjevný, neboť za každý dolar, který dostane žadatel z ČR se mu sníží důchod o 50 centů.
Čili polovina poskytnutého českého důchodu propadne ve prospěch Centrelinku.
Jak jsme byli informováni australskými úřady, vzniká nyní nárok na udělení české penze pro každého, kdo odpracoval v ČR alespoň dvanáct měsíců a započítává se každý rok od dovršení povinné školní docházky. I moje manželka donucena příslušné formuláře vyplnit.
Když jsem i já dostal tyto formuláře k vyplnění, kontaktoval jsem speciální oddělení International Centrelinku s tím, že nemám důvod o českou penzi žádat, neboť ji již dostávám. Byl jsem požádán, abych sdělil, jaká je výše mojí české penze, neboť tato se započítává do příjmu.
Poté jsme dostali vyrozumnění, že se naše australská penze krátí o příslušnou částku. Byli jsme vyzváni, abychom během jednoho měsíce vrátili zpět částku, kterou jsem byl „přeplacen“ a nejedná se právě o částku zanedbatelnou.
Abych byl spravedlivý, milosrdný Centrelink mi dovolil, abych požadovanou částku uhradil tak, že bude náš zdejší důchod až do jejího plného splacení ještě dále snížen.
Zdeněk Rich
Nárok na důchod od jiného státu EU
Koordinační nařízení EU se vztahují na starobní důchody, invalidní důchody a pozůstalostní důchody. Důchodové pojištění zaměstnanců vzniká při splnění stanovených podmínek ze zákona a účast na něm je povinná.
Starobní důchod je jednou z nejdůležitějších dávek sociálního zabezpečení. Nikdo nemá být znevýhodněn z důvodu, že pracoval ve více zemích. Žádné odvedené příspěvky se neztratí. Všechny země EU, Norsko, Island, Lichtenštejnsko a Švýcarsko zaznamenávají období vašeho sociálního pojištění až do podání vaší žádosti o důchod.
Pokud jste za svůj aktivní život pracovali v několika státech EU, EHP či Švýcarsku, máte nárok na samostatný důchod z každé země, kde jste byli pojištěni minimálně jeden rok, jestliže splníte podmínky stanovené národními právními předpisy (např.
rozhodný věk pro vznik nároku na důchod). V případě potřeby se budou pro posouzení nároku načítat pojistné doby splněné v různých členských zemích. Pokud byla doba pojištění v určité zemi kratší než požadovaný rok, převezme země, ve které jste naposledy pracovali nebo žili, tato období.
Ani v tomto případě o platby pojistného nepřijdete.
Shrnutí:
- V každé zemi, kde byla osoba pojištěna, jsou její záznamy o pojištění uchovávány až do doby, kdy dosáhne důchodového věku dle práva dotčené země
- Každá země, kde byla osoba pojištěna alespoň po dobu 1 roku (12 měsíců), jí musí vyplácet starobní důchod či jeho poměrnou část dle doby pojištění, jakmile daná osoba dosáhne věkové hranice pro vznik nároku na důchod stanovené legislativou daného státu
K uplatnění nároku na důchod z více států EU postačuje podat žádost pouze v jednom státě. Tímto se žádost považuje za uplatněnou ve všech státech EU, kde byl žadatel během svého produktivního života pojištěn. Obvykle občan podává tuto žádost o důchod ve státě svého současného bydliště.
Po vyplnění a odevzdání potřebných formulářů daná instituce (v ČR je jí Česká správa sociálního zabezpečení) následně dokumenty předá příslušným institucím členských států, v nichž byl žadatel pojištěn, aby mohly rozhodnout o jeho nároku na výplatu důchodu. Jednotlivé dotčené státy následně věc řeší dle svých národních právních předpisů.
Důchodce nahlásí aktuální adresu svého pobytu, na kterou jsou mu následně všechny jednotlivé důchody zasílány.
Upozornění: pro závazné informace k vašim nárokům na výplatu důchodu je vždy nutné obracet se na nositele pojištění v konkrétním členském státě. Česká správa sociálního zabezpečení vám může poskytnout obecné informace, avšak informace o právních předpisech jiných členských států neposkytuje.
- Další informace a odkazy
Zdroj: Ministerstvo práce a sociálních věcí (MPSV)- Autor: Euroskop
Přihlaste se k odběru zpravodajství EU.
Upozorníme Vás na zprávy
Které by Vám neměly uniknout.
Zpravodajství na míru do Vašeho emailu
Zapněte si notifikace. Přihlaste se k odběru aktuálního zpravodajství. aktuálních článků, které vyšly na Euroskop.cz?
Lidí v předčasném důchodu rychle přibývá. Nižší penze jim nevadí
Ilustrační snímek
Foto: Gabriela Krejčová, Novinky
Průměrně loni předčasní důchodci podle ministerstva práce a sociální věcí (MPSV) pobírali 12 263 korun. Měli tak v průměru o 1205 korun měsíčně méně než lidé, kteří nastoupili do důchodu v řádném termínu.
Ani trvalé krácení penze však spoustu lidí od předčasného důchodu neodradí. „Moje žena šla do důchodu v roce 2017, o dva roky dříve, než měla.
Byla celý život učitelkou na prvním stupni, nechtěla už snášet ten věčný tlak, navíc předtím prodělala dvě závažná onemocnění. Důchod má tak nižší asi o dva tisíce.
Mohli jsme si to ale dovolit, protože já vydělávám relativně dost,“ řekl Právu dvaašedesátiletý Robin z Prahy.
Paní Olga ze severní Moravy to má do řádného důchodu čtyři roky. S prací na dílně, kde se montují kola, takový problém nemá, je fit, vypadá o deset let mladší. „Je tam ale věčně průvan a já to snáším stále hůř,“ vysvětlila Právu, proč i ona začala uvažovat o předčasné penzi.
Důchodový věk se zvedá každý rok o několik měsíců. Ve 30. letech, kdy začne do penze odcházet silná generace tzv. Husákových dětí, se má zastavit na 65 letech. Vláda se přitom chystá prosadit, aby pracovníci v náročných profesích mohli už od roku 2023 chodit do penze dřív než ostatní.
Ani trvalé krácení penze spoustu lidí od předčasného důchodu neodradí
Se zvyšujícím se důchodovým věkem se postupně prodlužuje i předčasný důchod, a to ze tří na pět let. Je ale do něj možné nastoupit nejdřív v 60 letech. Do předčasného důchodu je možné jít tehdy, pokud má člověk potřebnou dobu pojištění. Loni se zvýšila na 35 let.
| Předčasné odchody do penze | ||
| Rok | Počet lidí | Jejich podíl mezi starobními důchodci |
| 2000 | 175 709 | 9,2 % |
| 2005 | 285 189 | 14,6 % |
| 2010 | 428 395 | 19,0 % |
| 2012 | 523 886 | 22,4 % |
| 2015 | 586 009 | 24,7 % |
| 2016 | 603 501 | 25,2 % |
| 2017 | 618 842 | 25,7 % |
| 2018 | 630 896 | 26,1 % |
| 2019 | 642 636 | 26,6 % |
| Zdroj: ČSSZ a výpočty Práva |
Zákon o důchodovém pojištění stanoví: „Je-li důchodový věk nižší než 63 let, může být předčasný starobní důchod přiznán nejvýše o tři roky dříve před dosažením důchodového věku. Je-li důchodový věk alespoň 63 let, může být předčasný starobní důchod přiznán až o 5 let dříve, ale ne dříve než od dosažení 60 let věku.“
Pokud byl tedy důchodový věk člověka loni například 63 let a osm měsíců, mohl tak jít do důchodu nejvýše o tři roky a osm měsíců dříve. Člověk s důchodovým věkem 64 let a dva měsíce mohl jít do důchodu dříve nejvýše o čtyři roky a dva měsíce atd.
Teprve lidé, jejichž důchodový věk dosáhne 65 let, tedy ročníky 1965 a mladší, tak budou moci mít předčasný starobní důchod přiznaný o celých 5 let dříve před dosažením důchodového věku.
Důchod se skládá ze dvou částí – pevné a procentní. Pevná část důchodu, která je pro všechny stejná, se od letoška zvýšila o 220 korun na 3490 korun. Krátí se jen procentní výměra, v níž se odráží odpracovaná doba a předchozí výdělky. Výše krácení je přitom závislá na délce doby, která chybí od data přiznání předčasného důchodu do dosažení důchodového věku.
Sazba procentní výměry penze se snižuje za každých i započatých 90 kalendářních dnů z doby ode dne přiznání důchodu do dosažení důchodového věku o 0,9 procent výpočtového základu za období prvních 360 kalendářních dnů, o 1,2 procent se krátí od 361. do 720. kalendářního dne a o 1,5 procenta za období od 721. kalendářního dne.
| Jak se krátí důchod ve výši 16 tisíc korun (doba pojištění je 42 let) | ||
| Důchod přiznán dříve | Krácení sazby procentní výměry důchodu | Krácení procentní výměry důchodu |
| o 90 dní | 0,9 % | 144 Kč |
| o 180 dní | 1,8 % | 288 Kč |
| o 360 dní | 3,6 % | 576 Kč |
| o 720 dní | 8,4 % | 1344 Kč |
| o 1080 dní | 14,4 % | 2304 Kč |
| o 1440 dní | 20,4 % | 3264 Kč |
| o 1800 dní | 26,4 % | 4224 Kč |
| Zdroj: ČSSZ |
Neroste jen počet lidí v předčasném důchodu, ale i jejich podíl. Na konci loňska tvořili už bezmála 26,6 procenta starobních důchodců. Ještě před dvěma lety to bylo 25,7 procenta a v roce 2010 to bylo necelých 19 procent.
Do předčasného důchodu míří stále více lidí, přestože kvůli udržitelnosti důchodového systému experti volají po tom, aby v práci zůstávali, pokud jim to zdraví dovoluje, naopak déle.
Předčasní důchodci ale podle MPSV systém finančně neoslabují.
„Mechanismus krácení předčasných důchodů je nastaven tak, že dochází v zásadě k pojistně-matematicky neutrálnímu působení na důchodový systém,“ sdělila Právu mluvčí MPSV Kristýna Křupková.
| Příklad předčasného důchodu |
Pozor: Pokud by muž odešel do předčasného důchodu přesně o 3 roky (tj. o 1096 dní) dříve, bylo by krácení větší – činilo by 15,9 % za 13 započatých 90denních úseků. |
| Zdroj: ČSSZ |
Pracující důchodci pomáhali v posledních letech vytrhnout trn z paty tuzemským firmám, většina z nich se totiž potýkala s nedostatkem pracovníků.
Poslanci v lednu v prvním čtení podpořili vládní návrh na zákonné zavedení sdílených pracovních míst. Ta by měla fungovat tak, že se o jednu pozici dělí více pracovníků s kratším úvazkem.
MPSV si od této změny slibuje zlepšení zaměstnávání matek s malými dětmi či právě seniorů.
Žádost o předčasný starobní důchod se podává osobně na okresní správě sociálního zabezpečení (OSSZ) příslušné podle místa trvalého pobytu. Není možné jej přiznat zpětně, ale nejdříve ode dne podání žádosti. Jeho vyplácení lze ale přerušit.
„Přiznání předčasného starobního důchodu také vylučuje nárok na řádný starobní důchod, to znamená, že ani po dosažení důchodového věku se předčasný starobní důchod nemůže změnit na standardní starobní důchod,“ uvádí Česká správa sociálního zabezpečení (ČSSZ).
Předčasný důchod lze ale přerušit.
„V situaci, kdy příjemce předčasného starobního důchodu, který ještě nedosáhl důchodového věku, znovu nastoupí do zaměstnání a z jeho mzdy/platu je odváděno pojistné na důchodové pojištění, výplata předčasného starobního důchodu mu do ukončení zaměstnání nebo dosažení důchodového věku nebude náležet. Musí to ale do osmi dnů oznámit ČSSZ,“ upozorňuje správa.
Přiznání předčasného důchodu vylučuje nárok na řádný starobní důchod
Po ukončení zaměstnání nebo při dosažení důchodového věku bude na základě žádosti výplata důchodu obnovena. Procentní výměra předčasného starobního důchodu pak bude zvýšena s ohledem na dobu, kterou po přiznání tohoto důchodu bez jeho pobírání odpracoval. Obdobně to platí i pro příjemce předčasného starobního důchodu, který začne podnikat a odvádět pojistné na důchodové pojištění.
Při výplatě předčasného starobního důchodu není možné až do data dosažení důchodového věku standardně pracovat či podnikat, přesněji vykonávat výdělečnou činnost zakládající účast na pojištění.
Je ale možné si přivydělat. Výplatě předčasného starobního důchodu do dosažení důchodového věku nebrání takové činnosti, které nepodléhají odvodům na sociální/důchodové pojištění.
- tzv. zaměstnání malého rozsahu, kde příjem nedosahuje tři tisíce korun měsíčně;
- činnost vykonávaná na základě dohody o provedení práce, pokud výše započitatelného příjmu v měsíci nepřesahuje částku 10 tisíc korun;
- výkon samostatné výdělečné činnosti v rozsahu, který nezaloží v daném kalendářním roce účast na pojištění (loni činila rozhodná částka 78 476 korun).
Omezení v možnostech přivýdělku platí jen do dosažení důchodového věku. Od jeho dosažení se na příjemce předčasného starobního důchodu vztahují stejná pravidla jako na řádného starobního důchodce.
„To znamená, že může vykonávat výdělečnou činnost zakládající účast na pojištění, tj. podnikat či pracovat, a to v pracovním poměru na dobu určitou i neurčitou. Za 360 dní výdělečné činnosti zakládající účast na pojištění vykonávané po vzniku nároku na důchod při jeho současném pobírání může požádat o zvýšení důchodu, které činí 0,4 procenta výpočtového základu,“ doplňuje ČSSZ.
Podrobné informace o podmínkách nároku na starobní důchod o jeho výpočtu a výši podají pracovníci na OSSZ, klientském centru pro důchodové pojištění při ústředí ČSSZ nebo prostřednictvím telefonní informační linky 800 050 248.
Hlavní zprávy
Důchody | Užitečné informace pro Čechy žijící v zahraničí
Důchodové pojištění v ČR, starobní, invalidní a pozůstalostní důchody, nároky z ciziny – z EU a z ostatních smluvních států
Důchodové pojištění (DP) v České republice (ČR)
V České republice důchodové pojištění pro případ stáří, invalidity a úmrtí živitele upravuje zákon č. 155/1995 Sb. o důchodovém pojištění.
Dle tohoto zákona jsou vypláceny starobní, invalidní a pozůstalostní (vdovský, vdovecký a sirotčí) důchody. Účast na důchodovém pojištění je pro určitý okruh osob povinná.
Za určitých podmínek je možné se přihlásit k dobrovolnému důchodovému pojištění.
- Další informace o DP v ČR:
- Ministerstvo práce a sociálních věcí (MPSV)
- Česká správa sociálního zabezpečení (ČSSZ)
- Evropská unie (EU), Evropský hospodářský prostor (EHP) a Švýcarsko
- Podmínky pro účast na důchodovém pojištění a druhy dávek jsou upraveny národními předpisy každého státu.
V rámci EU platí pravidla (tzv. koordinační nařízení), která zajišťují osobám, které se rozhodly pracovat nebo bydlet v jiných členských státech, aby nebyly znevýhodněny nebo poškozeny na svých důchodových právech oproti osobám, které pracují nebo bydlí pouze v jednom členském státě.
Starobní důchody
Kdo vám bude vyplácet důchod, jestliže jste pracovali ve více členských státech?
Každý stát, ve kterém jste byli pojištěni nejméně jeden rok, vám bude vyplácet starobní důchod. Předpokladem je, že splníte podmínky pro nárok na důchod dané právními předpisy tohoto státu, tj. dosažení důchodového věku a potřebné doby pojištění. Informace k pojištění kratšímu než 1 rok najdete zde.
Jestliže jste například pracovali ve třech různých zemích, budou vám odděleně vypláceny tři starobní důchody.
Jak se váš důchod vypočítá?
V každém členském státě, v němž jste byli pojištěni, jsou uchovávány vaše doby pojištění. Příspěvky, které jste platili, se nepřevádějí do jiného členského státu ani vám nebudou vyplaceny, jestliže přestanete být v tomto státě pojištěni.
Výše důchodu, kterou vám každý stát bude vyplácet, bude záviset na délce vašeho pojištění v daném státě. Pokud v některém státě nezískáte potřebnou dobu pojištění, přihlédne se i k dobám pojištění získaných v jiných státech. Obdržíte tzv.
přenosný dokument P1, ve kterém bude uveden přehled rozhodnutí, která každý stát učinil ve věci Vaší žádosti.
Ve kterém státě byste si měli zažádat o důchod?
O důchod byste měli zažádat ve státě svého bydliště, i když jste vykonávali pracovní činnost v několika různých státech. Výjimkou je situace, kdy jste v státě svého bydliště nikdy nepracovali. V takovém případě byste si měli podat žádost ve státě, v němž jste pracovali naposled. Kontaktní instituci najdete v našem adresáři: zde.
Budete žít v důchodu v jiném státě?
Váš důchod vám bude vyplácen bez ohledu na místo Vašeho pobytu či bydliště v jiném členském státě EU. Výplata důchodu osobě žijící v zahraničí se provádí po předchozím zaslání tiskopisu „Potvrzení o žití“, který je k dispozici v několika jazycích na http://www.cssz.cz/cz/tiskopisy/evropska-unie.htm .
Další informace o koordinaci důchodového pojištění v EU:
Evropská komise (EK): http://ec.europa.eu/social/main.jsp?catId=860&langId=cs
MPSV: https://www.mpsv.cz/web/cz/socialni-zabezpeceni-osob-pohybujicich-se-v-ramci-eu
ČSSZ: https://www.cssz.cz/web/cz/evropska-unie
Invalidní důchody
Invalidní důchody se podle koordinačních nařízení dělí do dvou základních typů – systém A a systém B. Podle systému A výše dávky není závislá na získání určité doby pojištění. V systému typu A platí, že nárok na dávku obecně existuje pouze v případě, že osoba je pojištěna v době, kdy došlo ke vzniku invalidity, a doby pojištění získané v minulosti nejsou pro výši důchodu relevantní.
V ČR platí systém B, kde výše dávky závisí na době pojištění. Bližší informace o podmínkách nároku na invalidní důchod v ČR naleznete na stránkách ČSSZ:https://www.cssz.cz/web/cz/invalidni-duchod
Kdo vám bude vyplácet invalidní důchod, když jste byli pojištěni ve více členských státech?
Pokud jste byli pojištěni v několika státech, než jste se stali invalidními, nacházíte se v jedné z následujících situací:
Pokud jste byli pojištěni pouze na základě právních předpisů v systému typu B, bude vám důchod vyplácet každý stát, v němž jste byli pojištěni. Jeho výše bude odpovídat délce vašeho pojištění v každém z nich.
- Pokud jste byli pojištěni pouze na základě právních předpisů v systému typu A, bude vám důchod vyplácet ten stát, v němž jste byli pojištěni, když jste se stali invalidními.
- Jestliže jste byli pojištěni v rámci dvou nebo více právních předpisů typu A a B, bude vám poměrný důchod vyplácet každý z těchto států.
- Další informace o invalidních důchodech:
EK: http://ec.europa.eu/social/main.jsp?catId=861&langId=cs
MPSV: https://www.mpsv.cz/web/cz/duchodove-pojisteni.
Pozůstalostní důchody (vdovské, vdovecké, sirotčí důchody)
Všeobecně pro pozůstalé manžele nebo manželky a pro sirotky při přiznávání vdovských, vdoveckých a sirotčích důchodů platí stejná pravidla jako pro starobní důchody. Důchody se musí vyplácet bez jakýchkoliv omezení, změn nebo odkladů bez ohledu na to, zda pozůstalé osoby mají trvalý pobyt v jiném členském státě.
Další informace k pozůstalostním důchodům:
EK: http://ec.europa.eu/social/main.jsp?catId=857&langId=cs&intPageId=982
MPSV: https://www.mpsv.cz/web/cz/duchodove-pojisteni
ČSSZ: https://www.cssz.cz/web/cz/vdovsky-vdovecky-duchod
https://www.cssz.cz/web/cz/sirotci-duchod
Formuláře související s koordinací sociálního zabezpečení
MPSV: https://www.mpsv.cz/web/cz/formulare
ČSSZ: http://www.cssz.cz/cz/tiskopisy/evropska-unie.htm
Smluvní státy
Státy, se kterými ČR uzavřela bilaterální smlouvu o sociálním zabezpečení (seznam bilaterálních smluv – https://www.cssz.cz/web/cz/prehled-smluv-uzavrenych-cr .
Při rozhodování o nároku na důchod v případě, že osoba získala doby pojištění v ČR a v některém ze smluvních států, se posuzuje nárok na důchod nejen podle českých vnitrostátních předpisů, ale současně i podle mezinárodní smlouvy o sociálním zabezpečení, kterou Česká republika s příslušným státem uzavřela.
Výplata důchodu osobě žijící v zahraničí se provádí po předchozím zaslání tiskopisu „Potvrzení o žití“, který je k dispozici v několika jazycích na http://www.cssz.cz/cz/tiskopisy/mezinarodni-smlouvy.htm.
Další informace k mezinárodním smlouvám:
ČSSZ: https://www.cssz.cz/web/cz/mezinarodni-smlouvy
Češi tráví stále více času v důchodu. Doba v penzi se od roku 2000 průměrně prodloužila o čtyři roky
Doba, po kterou lidé v Česku pobírají důchod, se postupně prodlužuje. V průměru se od roku 2000 protáhla o čtyři roky z 20 na 24 let. Ženy v penzi zůstávají průměrně 27 let a sedm měsíců, muži 19 let a měsíc.
Vyplývá to z nové důchodové statistické ročenky, kterou zveřejnila Česká správa sociálního zabezpečení (ČSSZ). Poslední údaje jsou za rok 2016. Život v Česku se postupně prodlužuje.
Očekávaná doba dožití podle Českého statistického úřadu loni činila u mužů 76,2 roku a u žen 82,1 roku.
V roce 1970 byli lidé v důchodu průměrně 11 let. Doba dožití mužů byla podle statistiků 66 let a žen 73 let. O deset let později trval čas na odpočinku 13 let. V roce 1990 dosáhl 16 let. Očekávaná délka života mužů byla tehdy 67,6 roku a žen 75,4 roku. V roce 2010 se penze vyplácela v průměru 22,8 roku – mužům 18,6 roku a ženám 26 let.
V minulém roce průměrný senior pobíral důchod 19,1 roku a seniorka pak 27,6 roku. Proti roku 2015 se tak doba prodloužila u mužů v průměru o necelé čtyři dny a u žen zhruba o tři týdny.
Očekávaná délka života při narození podle Českého statistického úřadu činila u mužů 76,2 roku a u žen 82,1 roku. Od počátku století se tak u mužů posunula o 4,6 roku a u žen o 3,8 roku.
Třiašedesátiletí muži pak loni měli naději dožití 17,7 roku, stejně staré ženy 21,6 roku.
S prodlužováním života v Česku seniorů a seniorek přibývá. Strmý nárůst počtu lidí v důchodu brzdí odsouvání věku pro nástup do penze. Přispívá k udržitelnosti důchodového systému. U mužů se důchodová věková hranice zvedá každý rok o dva měsíce, u žen o čtyři měsíce. Penzijní věk mužů a žen se tak postupně srovnává.
V příštím roce budou moci penzi z veřejného systému začít pobírat muži, kteří se narodili mezi listopadem 1954 a srpnem 1955. Nárok na důchod budou mít také matky, které přišly na svět od května do prosince 1956, 1957, 1958 a 1959, a to podle počtu vychovaných dětí.
Do penze budou moci jít bezdětné ženy, které mezi květnem a prosincem oslaví třiašedesáté narozeniny. Podmínkou pro získání důchodu je ale placení odvodů po 34 odpracovaných let, do nichž se započítává rodičovská či vojna. Důchodový věk pomůže určit důchodová kalkulačka.
Podle mluvčí ČSSZ Jany Buraňové získání nároku na penzi neznamená, že člověk musí odejít ze zaměstnání či skončit s podnikáním. Lidé mohou dál pracovat a současně pobírat důchod. Musí o něj ale požádat okresní správu podle svého bydliště. „Žádost je možné podat nejdřív čtyři měsíce před požadovaným dnem přiznání důchodu,“ upřesnila Buraňová.
Důchod se skládá ze dvou částí – pevné a procentní. Pevný díl je pro všechny stejný a odpovídá devíti procentům průměrné hrubé mzdy. Od ledna se zvýší z 2500 na 2700 korun. Do stanovení procentní části se zahrnují výdělky od roku 1986 do letoška.
Započítává se ale jen část vydělané sumy, tedy takzvaný osobní vyměřovací základ. Za každý rok důchodového pojištění se z něj uzná 1,5 procenta. Lidé s nízkým výdělkem si v penzi příliš nepohorší. Naopak lidem, co vydělávali víc, příjem výrazně klesne.
Podle výsledků studie Institutu pro demokracii a ekonomickou analýzu (IDEA) Univerzity Karlovy Češi a Češky do důchodu odcházejí hlavně proto, že dosáhli důchodového věku. Přestat pracovat většinu z nich nenutí ani zdraví. Podle autorů studie představuje brzký odchod do penze pro společnost zbytečnou ztrátu – lidé mají ještě dost sil, mnoho zkušeností i ekonomický potenciál.
Podle důchodové komise minulé vlády by měl člověk na odpočinku strávit zhruba čtvrtinu života. Tuto zásadu tým, který ukončil po volbách svou činnost, schválil před koncem roku 2014.
Pracující důchodci jsou dojnou krávou pro stát. Ročně mu přinesou miliardy korun navíc
Stále více Čechů nadále pracuje i po dosažení důchodového věku. I v případě, že současně pracují a pobírají starobní důchod, odvádějí státu nezanedbatelné sumy na důchodovém pojištění. Jejich důchod se však s roky odpracovanými „navíc“ bohužel zvýší jen minimálně.
Zaměstnaný důchodce s průměrným důchodem a pobírající průměrnou mzdu státu za rok odvede téměř 120 000 korun na pojistném, roční důchod si ale zvýší jen o asi 700 korun.
Existuje tak neuvěřitelný nepoměr mezi tím, co pracující důchodci do „systému“ stále odvádějí a co za to dostávají.
Každý člověk při dosažení důchodového věku stojí před rozhodnutím, co dál. Všichni máme v zásadě tři možnosti, kudy se vydat.
První možností je začít pobírat starobní důchod, nepracovat a užívat si zasloužený odpočinek. V tomto případě jsou příjmy a finanční možnosti důchodce omezeny na výši starobního důchodu a na to, co si sám našetřil v průběhu svého aktivního života.
S ohledem na fakt, že se neustále zlepšuje zdravotní stav populace, využíváme kvalitnější zdravotní péči a vůbec se o sebe staráme jinak než předchozí generace, se dá předpokládat, že i střední délka dožití se bude i nadále zvyšovat.
Podle současných odhadů bychom si měli důchodu užívat minimálně 20 let.
Když vezme v potaz tento fakt a k tomu přidáme zlepšující se fyzickou kondici lidí odcházejících do důchodu, vychází nám, že stále větší množství lidí, kteří by mohli jít do starobního důchodu, zůstávají i nadále pracovně aktivní a pokračují ve výdělečné činnosti jako zaměstnanci nebo v podnikání převážně jako OSVČ.A tady se otevírají další dvě možnosti, kudy se potenciální penzista může vydat. Obě mají společné to, že nadále pracujeme, i když už bychom nemuseli. Liší se pouze v tom, jestli si necháme vyplácet současně starobní důchod nebo ne.
Mezi oběma variantami si může každý z nás svobodně vybrat. První varianta je, že pokračujeme ve výdělečné činnosti a současně si odložíme počátek čerpání starobního důchodu. V tom případě pobíráme mzdu nebo odměnu jako OSVČ a nepobíráme starobní důchod. Tato varianta (už jsme popisovali v jiném článku) je výhodná, pokud nám chybí do získání dalšího roku pojištění méně než 90 dnů (zvýší se nám doba pojištění o jeden rok). Při delším „přesluhování“ se nám sice později přiznaný důchod zvyšuje, ale současně se připravujeme o příjem v podobě starobního důchodu, na který máme nárok. Tato ztráta je kompenzována zvýšeným důchodem nejdříve za 12 až 15 roků, to nám bude už 78 až 81 let. Při rozhodování je tedy třeba s tímto faktem počítat. Nestyďte se nechat si vyplácet starobní důchod v plné výši a k tomu ještě získávejte příjmy z pokračující výdělečné činnosti. A to je třetí a poslední cesta, kterou se můžete vydat při rozhodování, jak dále při vzniku nároku na starobní důchod. Pokud samozřejmě chcete i nadále pracovat. Dnes se budeme věnovat právě této variantě, a to i proto, že v ČR dnes podle údajů Českého statistického úřadu existuje 332 tisíc pracujících důchodců, z toho je těch, kteří pobírají starobní důchod 213 tisíc (průměr roku 2019). Častou otázkou, kterou si lidé pokládají je, jak je to s odvody na sociální a zdravotní pojištění v době, kdy jako penzista pobírám starobní důchod a současně pracuji. A druhá častá otázka je, když pokračuji v práci i během pobírání důchodu, bude se mi i nadále zvyšovat výše starobního důchodu? Náš dnešní článek na obě otázky odpoví a ukáže také na nespravedlnost, kterou páchá státní sociální systém na pracujících důchodcích. Odpověď na první otázku je velmi jednoduchá. To znamená, že pracující důchodce (spolu se zaměstnavatelem, pokud je zaměstnancem) odvádí na sociálním pojištění úplně stejné odvody jako každý jiný pracující člověk. Tzn. odvod na sociální pojištění činí 31,5 % z hrubé mzdy (z toho 29,2 % činí odvod na důchodové pojištění). Tady tedy stát vůbec nerozlišuje a měří všem stejně, ať se jedná o účastníka důchodového pojištění v produktivním věku nebo člověka, který již pobírá starobní důchod. Pokud tedy odvádím dále do „systému“ plné odvody na důchodové pojištění, jak se to promítne do výše mého starobního důchodu? Člověk by si logicky pomyslel, že stejně jako u lidí v produktivním věku. Ale není to pravda. Dle zákona č.155/1995 Sb. o důchodovém pojištění se na žádost příjemce starobního důchodu v plné výši, který vykonává výdělečnou činnost, zvyšuje za každých odpracovaných 360 dnů procentní výměra o 0,4 % výpočtového základu. Poznámka: Výpočtový základ je redukovaný osobní vyměřovací základ, což je měsíční průměr úhrnu ročních vyměřovacích základů pojištěnce za rozhodné období. Zjednodušeně je osobní vyměřovací základ průměrný měsíční „příjem“ (hrubý příjem u zaměstnance, polovina daňového základu OSVČ) za rozhodné období v současné hodnotě. Délka rozhodného období, ze kterého se osobní vyměřovací základ stanovuje je pro důchody přiznané v minulém roce 33 let. V tabulce č.1 jsou uvedeny příklady možného zvýšení starobních důchodů přiznaných v roce 2019 (pro dobu pojištění 46 let) po odpracování 360 dnů od vzniku nároku na jejich výplatu.
Jak sami vidíte na výše uvedených příkladech, roční navýšení představuje vzhledem k výši přiznaným důchodům nevýznamnou částku.
Ale to není vše. V případě pokračování výdělečné činnosti je navýšení za každý další rok (360 odpracovaných dnů) konstantní. Prostě pořád stejná částka. Jak je to možné? Protože zvýšení se počítá jako 0,4 % z výpočtového základu stanoveného v době, kdy vám byl přiznán starobní důchod. A to je prostě číslo, které se již nikdy nezmění. A to je s ohledem na existenci růstu cen, inflaci a růst průměrné mzdy v ČR vůči pracujícím důchodcům minimálně nefér. Naštěstí to na výši celkově vyplaceného navýšení důchodu po dobu jeho čerpání nemá zásadní negativní vliv. Po jeho přiznání se toto navýšení zahrnuje do procentní výměry důchodu, která se již každý rok valorizuje (pro níže uvedené výpočty v tabulkách č.2 a č.3 je uvažovaná valorizace procentní výměra 3,5 % ročně). Negativní vliv konstantní částky navyšování důchodu by se projevil teprve při dlouhodobější výdělečné činnosti důchodce. Podstatně významnější nespravedlností je to, že zvýšení důchodu pracujícího důchodce nezáleží na výši jeho příjmů z pokračující výdělečné činnosti, a tedy ani na výši odvedeného pojistného na důchodové pojištění. Logicky by se nabízelo, že pracující důchodce vzhledem k tomu, že se mu důchod navyšuje o nevýznamnou částku bude také podobně nevýznamnou částku odvádět na důchodové pojištění. Už jsme si ale řekli, že to není pravda a že odvádí odvody v plné výši, stejně jako každý jiný pracující v produktivním věku. Tomu se ale odvody z rostoucích příjmů projeví pozitivně ve vyšším výpočtovém základu, na rozdíl od pracujícího důchodce. Pojďme se nyní ukázat rozdíly mezi tím, kolik pracující důchodce – zaměstnanec společně se svým zaměstnavatelem ročně odvede do „systému“ a co mu za to systém dá v podobě zvýšeného důchodu. V tabulce č.2 je uveden příklad zaměstnance, který po přiznání starobního důchodu v roce 2019 ve výši 13 286 Kč (průměrný důchod v roce 2019) pokračuje dále v práci a pobírá starobní důchod v plné výši. Po uplynutí 360 dnů výdělečné činnosti si může požádat o zvýšení starobního důchodu. Ten mu bude zvýšen o 0,4 % výpočtového základu 14 515 Kč, z něhož byl starobní důchod vyměřen, tj. o 59 Kč měsíčně (ročně to činí 708 Kč). V tabulce jsou uvedeny různé varianty jeho možných příjmů v zaměstnání během pobírání starobního důchodu. Pracující důchodce v závislosti na charakteru vykonávané práce a výši příjmu může dle zákoníku práce nejčastěji pracovat v pracovním poměru, na dohodu o pracovní činnosti nebo na dohodu o provedení práce.
Podmínkou pro zvýšení starobního důchodu po 360 dnech výdělečné činnosti je to, že z této výdělečné činnosti vzniká povinnost odvádět důchodové pojištění.
Při práci na dohodu o pracovní činnosti s měsíčním příjmem nižším než 3 000 Kč nebo na dohodu o provedení práce s měsíčním příjmem maximálně 10 000 Kč nebude důchodce odvádět důchodové pojištění a odpracované dny se mu nebudou započítávat do limitu 360 dnů; na zvýšení důchodu nemá nárok.
Při vyšších odměnách z dohod a při práci v pracovním poměru (i zde při sníženém pracovním úvazku se mzdou min. 3 000 Kč měsíčně) již pracující důchodce odvádí důchodové pojištění a má tedy po 360 dnech nárok na zvýšení důchodu. Poněvadž zvýšení je bez ohledu na výši příjmů stále stejné, vzniká s rostoucím příjmem výrazný (neuvěřitelný) rozdíl mezi odvedeným důchodovým pojištěním a vyplacenou částkou navýšení důchodu. A jak to bude vypadat u OSVČ, která bude po přiznání starobního důchodu pokračovat dále v samostatné výdělečné činnosti? V tabulce č.3 je uveden příklad OSVČ, které byl v roce 2019 rovněž přiznán průměrný starobní důchod ve výši 13 286 Kč a která dále podniká. Po uplynutí 360 dnů výdělečné činnosti má nárok na zvýšení důchodu o stejnou částku jako výše uvedený zaměstnanec, tzn. o 59 Kč měsíčně (tj. o 708 Kč ročně). V tabulce jsou opět uvedeny různé (zvolené) varianty jeho možných příjmů (daňového základu) během pobírání starobního důchodu.
Samostatná výdělečná činnost osoby samostatně výdělečně činné, které byl přiznán starobní důchod se považuje za vedlejší samostatnou výdělečnou činnost.
Podmínkou pro zvýšení starobního důchodu po 360 dnech vedlejší samostatné výdělečné činnosti je účast na důchodovém pojištění, kterou OSVČ – důchodce získá tehdy, pokud jeho příjem (daňový základ) v kalendářním roce dosáhne aspoň tzv. rozhodné částky, která v roce 2020 činí 83 603 Kč.
Při daňovém základu v rozmezí 83 603 až 137 140 Kč se mu zaplacené pojistné do 20 let vrátí (pokud se dožije), nejdříve však za 14 let. Při vyšších příjmech již dotuje stát.
Z výše uvedených tabulek je vidět neuvěřitelný nepoměr mezi tím, co pracující důchodci do „systému“ stále odvádějí a co za to dostávají. Poznamenejme ještě, že uvedená čísla platí pro pouhý jediný rok práce v důchodu. Pokud bude starobní důchodce pracovat i v dalších letech, je třeba je vynásobit příslušným počtem let. Například úspěšný zaměstnanec (vrcholový manažer) i podnikatel tak mohou za 5 let odvést státu na pojistném až 2,5 miliónu korun. Stát jim za to „vrátí“ v daném případě za 20 let trvání penze necelých 100 tisíc korun (doba dožití se samozřejmě každým rokem snižuje). A to si musí každý rok o zvýšení starobního důchodu osobně požádat. Že to mnozí z nich neudělají, je nasnadě. Pokud bychom použili slova paní ministryně Maláčové, že současné důchody jsou nespravedlivé a ona by je chtěla učinit spravedlivějšími, pak by měla své úsilí zcela jistě zaměřit na také nespravedlnost týkající se odvodů pracujících důchodců a přínosu těchto odvodů na zvyšování jejich starobního důchodu. Zvláště s ohledem na fakt, kolik pracujících důchodců v ČR máme (někteří z nich pracují až do konce života) a kolik miliard korun ročně přinesou státnímu rozpočtu v podobě odvodů na důchodové pojištění.