Spalničky – nemoc nejen dětská

Zcela jistě se na nárůstu výskytu spalniček podílí stále klesající proočovanost dětí. Přestože je očkování proti spalničkám, příušnicím a zarděnkám součástí základního očkovacího kalendáře a je ze zákona povinné pro všechny děti žijící na území ČR, proočkovanost za posledních 10 výrazně klesla.

Není očkování – spalničky útočí

Zatímco ještě v roce 2010 byla ve většině regionu uspokojivě nad 95%, nyní v řadě míst nedosahuje ani 80%. V takovém případě je terén pro šíření infekce otevřen.

A tak vysoce nakažlivé onemocnění, jakým spalničky jsou, jej okamžitě využije.

Dříve než v ČR jsme to mohli pozorovat v zemích s tradičně nízkou proočkovaností, jako byla Ukrajina, Itálie nebo Francie.

Ohroženi jsou především dospělí

Na druhou stranu velká část nemocných je v dospělém věku.

Jako nejvíce ohrožená kohorta jsou zmiňováni lidé, kteří byli očkováni v dětství, zhruba v prvních 15 letech od zahájení používání vakcíny. Tedy ročníky 1968 – 1983. I zde je důvodů více.

V těchto dobách se s očkováním začínalo. Část dětí byla očkována jen jednou dávkou spalniček, druhá se pak přidávala až v pozdějším věku.

Spalničky – nemoc nejen dětská

Očkování spalniček potřebuje přirozenou stimulaci

Vakcína se dodávala do ordinací ve vícedávkových baleních, což bylo náročné na manipulaci. Snadno mohlo dojít ke znehodnocení části vakcíny. A konečně, imunita vyvolaná očkováním spalniček je sice dostatečná k ochraně před onemocněním v dětském věku, bez přirozené stimulace setkávání se s infekcí (při nízké nemocnosti) však postupně „vyvane“.

Tento efekt je sice znám už dlouho, v dřívějších dobách však nebyl tak často pozorován, protože mezi dospělými bylo ještě velké procento osob, které v dětství onemocněly, nebo se s nemocí alespoň opakovaně setkávaly.

Spalničky ohrožují celý svět

Znovuobjevení spalniček není však problémem pouze ČR, nárůst jejich výskytu je pozorován nejen v Evropě či Severní Americe, ale prakticky po celém světě.

Svoji roli jistě hraje i intenzivnější cestování a migrace lidí. Infikovaný člověk se během několika málo hodin dostane z jednoho kontinentu na druhý.

Pokud se objeví v komunitě vnímavých osob, ohnisko nákazy okamžitě vzplane.

S využitím veřejně přístupných dat hygienické služby, České vakcinologické společnosti a International Society for Infectious Diseases

MUDr. Pavel Slezák, 21.3:19, 19:34.

Téměř vymýcené infekční choroby se vracejí. Není radno je podceňovat – VZP ČR

Řada nebezpečných infekčních nemocí dětí, proti kterým lékaři celá desetiletí úspěšně očkovali, téměř vymizela a lidé je přestali znát. A nejen to. Přestali z nich také mít strach a začali očkování odmítat. Teď se tyto choroby vracejí a některé s nečekanou rychlostí. Co mohou způsobit třeba spalničky, černý kašel, tetanus a další?

Například spalničky nebyly v roce 2010 hlášené v ČR žádné. V roce 2018 se objevilo 203 případů a loni do začátku prosince už 585.

Světová zdravotnická organizace kvůli tomu Česku zrušila status země, kde byla tato choroba vymýcena. A to jsme břídilové třeba proti Ukrajině, kde evidovali 57 000 nemocných.

Na vzestupu je i černý kašel. A nedávno brněnští lékaři zachraňovali malé dítě, které ohrožoval na životě tetanus, protože nebylo očkováno. „V ČR se očkování stalo obětí svého úspěchu,“ řekl profesor Roman Chlíbek, vědecký sekretář České vakcinologické společnosti.

„Lidé, kteří tyto infekce nezažili a neznají je, z nich přestali mít strach. Myslí, že moderní medicína už všechno vyřešila nebo vyřeší.“

Neuvědomují si také, že očkování nesnižuje jen počet infikovaných a úmrtnost na infekční nemoci. „Klesá díky němu i počet zdravotních komplikací, často celoživotních,“ doplňuje doktorka Vilma Marešová, přední odborník na infekční choroby.

Torpédují kolektivní imunitu

Mnozí lidé navíc podle profesora Chlíbka netuší, že kromě samotných vakcín je chrání i kolektivní imunita, kterou vytváří vysoká povinná proočkovanost populace.

„V případě vysoce infekčních spalniček by měla dosahovat 95 %. Jinak se nemoc začne znovu šířit,“ dodává docentka Marešová. A přesně to se děje, protože proočkovanost klesla v ČR až k 88 %.

Hlavní příčinou je to, že řada rodičů očkování svých dětí odmítá nebo odkládá do pozdějšího věku kvůli možným vedlejším účinkům. Ty ale nejsou tak časté ani nebezpečné, jak se domnívají. Dokázala to řada vědeckých studií i faktů. Obavy řady rodičů přesto nerozptýlily.

Mezi nemocnými dětmi, které nákazu obvykle šíří dál, je přitom naprostá většina neočkovaných. Situace je o to absurdnější, že zatímco u nás někteří lidé očkování odmítají, v rozvojových zemích by matky daly nevím co za to, aby očkovací látku pro své dítě získaly. Infekční choroby tam totiž děti nemilosrdně zabíjejí.

Na to už u nás nejsme zvyklí. Padesátá léta minulého století, kdy k tomu ještě docházelo, si již několik generací nepamatuje.

Roli u nás hraje i to, že účinnost očkování proti této chorobě není celoživotní. Po určité době je ho potřeba zopakovat, což většina lidí nedělá. Stávají se tak méně odolní vůči návratu infekcí i vůči nákazám zavlečeným do ČR z ciziny, zejména z Ukrajiny.

Pojďme si tedy říct, čím mohou spalničky a další infekční choroby, proti kterým chrání očkování, hrozit.

Spalničky

Tato virová nemoc se přenáší kapénkovou nákazou. Loni na ni zemřelo ve světě zhruba 140 000 lidí, většinou dětí mladších pěti let. To bylo o 16 000 víc než předloni. I počet nakažených stoupl z 7,6 milionu (2017) na 9,8 milionu (2018).

Nemoc je na vzestupu v rozvojových zemích i v Evropě nebo v USA. V průmyslově vyspělých zemích je však případů výrazně méně díky očkování, byť klesajícímu.

Jak můžete poznat, že má vaše dítě spalničky? Projevují se horečkou (až 40 °C), rýmou, kašlem, zánětem spojivek a na sliznici v dutině ústní se objeví bělavé tečky se zarudlým okolím. Čtvrtý den se při horečce objevuje za ušima a na obličeji zarudlá vyrážka, která se pak rozšíří na krk, trup a končetiny. Přetrvává obvykle 5 dní.

„Komplikací může být dlouhotrvající horečka, zánět hrtanu, virový zánět plic s těžkou dušností, horečnaté křeče nebo zánět mozku,“ upozorňuje docentka Marešová.

Vakcinaci je nutné obnovovat zhruba každých 15 let. I dospělý může na nemoc a její následky zemřít, nejvíc však choroba ohrožuje na životě děti do 5 let.

Černý kašel

V roce 2011 bylo v ČR kolem 300 případů černého kašle, v roce 2018 už 752. Tato nemoc se přenáší hlavně kašláním, kýcháním a smrkáním. Ohrožuje na životě zejména kojence, proto lékaři doporučují jejich rodičům, ale také prarodičům, aby se nechali očkovat i oni.

U ženy to bývá nejlepší v průběhu těhotenství, ale je to možné i před otěhotněním nebo těsně po porodu. Protilátky, které se v prvním případě přenášejí z matky na dítě, chrání nejen maminku, ale i děcko v prvních měsících života.

Typickými příznaky nemoci jsou teploty, které mohou dosáhnout až 40 °C, rýma a kašel. Ten začne být brzy záchvatovitý a dávivý. Postižený při něm lapá po dechu. „Kojencům hrozí zástava dechu,“ říká docentka Marešová.

„Pacient může kašlat tak silně, že se pozvrací nebo si zlomí i žebra, případně si způsobí další vážné komplikace. Hrozí mu také zánět plic, křeče, poškození mozku, krvácení do rohovek a víček, ale i do mozku. Malé dítě může na řadu těchto problémů umřít.“

Tetanus

Typické je pro něj zvýšené napětí svalů a nemožnost otevřít ústa. Pak i strnutí šíje, ztráta koordinace pohybu a schopnosti svalů uvolnit svůj stah. Postižený člověk se může udusit nebo mu selže srdce.

Nemoc se šíří skrze poranění, a to i drobná, která infikují bakterie Clostridium tetani. Ty se dostávají do půdy, na silnice a na další místa obvykle ze zvířecích výkalů.

Případů tetanu, proti kterému se také povinně očkuje, je naštěstí zatím minimálně. Kromě zmíněného dítěte v Brně se jím v roce 2015 nakazil jediný pacient, který bohužel zemřel.

Proti čemu jsme zatím chráněni?

Infekční choroby, jako je záškrt, na který ještě v roce 1952 umřelo 300 lidí, se dnes spolu se zarděnkami, příušnicemi a dětskou přenosnou obrnou daří díky povinné vakcinaci držet na uzdě.

Pokud by proočkovanost populace dál klesala, začaly by se nemoci znovu objevovat ve vyšších počtech. A s nimi i vážné zdravotní komplikace a v mnoha případech také smrt. Děti na ně umíraly ještě v 60. letech minulého století.

Záškrt – jde o bakteriální kapénkovou nákazu, která způsobí těžkou angínu i další komplikace. Nemoc dokáže postihnout srdce a vyvolat obrnu měkkého patra. Umíralo na ni 30 % nemocných.

Zarděnky – jsou vysoce nakažlivou virovou infekcí, která se šíří prostřednictvím kapének. Projevují se zduřením uzlin, teplotou, zimnicí a výsevem charakteristické vyrážky.

Komplikací bývá například bolestivý zánět kloubů, tečkovité krvácení do kůže, pokles krevních destiček, prasknutí sleziny a zánět mozku nebo srdečního svalu. Nebezpečné jsou zarděnky pro těhotné ženy, protože dokážou vážně poškodit plod.

Také mohou nechat vážné trvalé následky: ztrátu sluchu, šedý zákal, poškození jater a ledvin atd.

Příušnice – po nákaze kapénkami obsahujícími viry dochází ke zduření příušní slinné žlázy. Komplikací je zánět varlat a nadvarlat, ale také slinivky břišní, mozku a míchy. Vzácněji pak i vaječníků. Trvalým následkem může být třeba poškozený sluch a u mužů ztráta plodnosti.

Budete mít zájem:  Pět tipů, jak zhubnout i s bolavými klouby

Dětská přenosná obrna – nezpůsobí u naprosté většiny lidí infikovaných virem žádné příznaky. Asi 5 až 10 % pacientů postihne horečka, bolest hlavy, průjem, strnulost krku a bolesti v rukou i nohou.

U asi 0,5 % případů se objeví svalová slabost a neschopnost pohybu. Část pacientů se zotaví, část jich zemře nebo mají trvalé následky: ochrnou jim různé části těla.

Nemoc se šíří hlavně prostřednictvím kontaminovaných tekutin a potravin.

Žloutenka – u virové hepatitidy typu B se lékaři teprve snaží vytvořit kolektivní imunitu. S povinným očkováním dětí proti ní se začalo v roce 2000.

Virus, který nemoc vyvolává, napadá játra a člověka dokáže i zabít (ročně zlikviduje 2 miliony lidí na celém světě). Šíří se prostřednictvím slin, spermatu, poševního sekretu a krve.

První příznaky choroby připomínají chřipku (teplota, nevolnost, bolest hlavy a břicha, celková slabost). Pacient může mít i kloubní, kožní a nervové potíže. Nemusí u něj dojít k zežloutnutí kůže a sliznic, stejně jako nemusí mít ani žádné příznaky.

Kromě selhání jater může virus vyvolat i jejich tvrdnutí (cirhózu) a následně rakovinu jater. Častým zdrojem nákazy jsou injekční stříkačky (mezi narkomany), ale i špatná sterilizace nástrojů v piercingových a tetovacích studiích.

Hemofily – hemofilové bakteriální infekce se šíří prostřednictvím kapének a dovedou vyvolat hodně nemocí, počínaje zápalem plic a meningitidou přes otravu krve, záněty středního ucha a obličejových dutin až třeba po zánět hrtanové záklopky, kvůli kterému se pacient může udusit. Záněty mozkových blan navíc často provázejí vysoké horečky, prudké bolesti hlavy, zvracení, spavost, světloplachost i poruchy vědomí. Meningitidy také někdy zanechají trvalé následky na zdraví pacienta, například poruchu sluchu.

Povinné očkování se dnes týká:

  • spalniček
  • zarděnek
  • příušnic
  • záškrtu
  • tetanu
  • černého kašle
  • dětské přenosné obrny
  • hemofilových infekcí
  • virové hepatitidy typu B

Rodičům, kteří nenechají své děti očkovat, hrozí pokuty až 10 000 Kč. Jde o zdraví celé populace. Několik jich už bylo uděleno. Neočkované děti navíc nesmějí do kolektivních zařízení (třeba do školek) a na veřejné akce.

Zdroj: novinky.czPetr Veselý, Právo

Spalničky – lhostejnost k očkování

Ještě v 90. letech minulého století byla plánovaná celosvětová eradikace (vymýcení) spalniček. Tehdy se ještě předpokládalo, že by k tomu mohlo dojít někdy kolem roku 2005. Jaké však nastalo překvapení, když místo postupného snižování docházelo v novém tisíciletí naopak k nárůstu výskytu spalniček.   

O tom, že jsou spalničky kosmopolitní nemocí, nikdo nepochybuje. Proto se v původním plánu eradikace počítalo, že zejména vyspělé státy dosáhnou tohoto cíle dříve než ty méně vyspělé. Ale nebylo tomu tak zcela. Zatímco americký kontinent (tj.

Severní i Jižní Amerika) cíle eliminace spalniček dosáhl v roce 2016, Evropský region se v epidemiologické situaci naopak přiblížil Asijskému a možná i Africkému regionu. Evropa se původnímu plánu v posledních letech začíná stále více vzdalovat.

Co je příčinou návratu spalniček do Evropy?

  1. snižující se proočkovanost populace
  2. zvýšená expozice spalniček v důsledku migrace obyvatelstva
  3. podceňování protiepidemiologického opatření

Co stojí za snižující se proočkovaností?Jedním z hlavním argumentů, proč neočkovat své dítě, je strach rodičů. Očkování proti spalničkám se démonizuje a je mu přičítána řada závažných onemocnění jako je např. autismus, leukémie, demyelinizační postižení atd.

, ačkoli k tomu není žádný skutečný důkaz. Na druhé straně řada tzv. znalců či znalkyň očkování z lidu obecného bagatelizuje závažnost spalniček a interpretuje 0,1-0,5% smrtnost jako nevýznamný důvod, proč nechat své dítě očkovat.

Co však představuje tato desetina fatálních následků u nakažených. Vezmeme-li v úvahu, že

  • spalničky jsou vysoce infekční (reprodukční číslo je pro spalničky 12-18, pro srovnání stejné číslo pro chřipku je 1-5, odtud lze spalničky hodnotit jako 3-10x více infekční než je chřipka),
  • přenášejí se buď přímo kapénky nebo i nepřímo aerosolem či kontaminovanými předměty,
  • nakažená osoba se stává infekční pro své okolí asi 2-4 dny před nástupem příznaků a zůstává infekční minimálně 4 dny po výsevu exantému (vyrážky),
  • inkubační doba bývá v rozsahu 7-18 dní,
  • vnímavost neočkovaného obyvatelstva (respektive neimunního obyvatelstva) bývá až 95%,

pak bude-li např. jedno velké české město se 100.000 obyvateli postiženo epidemií a nebude-li žádný obyvatel tohoto města imunní vůči spalničkám (tj.

nebude-li očkován či v minulosti nezískal imunitu onemocněním), minimálně 100 obyvatel takového města zemře. Navíc komplikace a závažnost onemocnění stoupá s nedostatečností imunitního systému (tj.

v nejvyšším riziku jsou malé děti a nejstarší obyvatelé, případně všechny imunokompromitované osoby).

Ačkoli tedy většina může spalničky prožít jako “banální” onemocnění, zůstává stále nemalá část obyvatel, pro které se toto onemocnění stane fatálním.

Přičteme-li k tomu, že se to může týkat nás osobně či osob z našeho blízkého okolí (a to zejména dětí nebo prarodičů případně dlouhodobě nemocných), pak zdánlivě malé číslo smrtnosti se stává nezanedbatelným.

Proč tedy hazardovat v době, kdy máme účinný nástroj v podobě očkování. To je otázka pro každého z nás. A máme-li dostatečnou zodpovědnost, pak je odpověď nasnadě. Vlastním očkováním nebo očkováním svých dětí chráníme sami sebe, ale také pomáháme těm ostatním.

  Protože žádné očkování není 100% ochranné, pak právě masivní očkování může snížit riziko individuálního selhání očkování. Jsme-li totiž imunní, pak nemůže dále šířit spalničky. 

Druhým důvodem snížené proočkovanosti je absence či nedostupnost vakcíny ve společnosti. To čas od času nastává prakticky v každé zemi. Nicméně zpravidla jde o krátkodobý výpadek dodávek vakcín, který nemůže ohrazit proočkovanost populace.

Jsou ale země, které mají nedostatek vakcín také z důvodu nedostatku financí. To mohlo být příčinou epidemie spalniček v Bulharsku v roce 2010, kdy bylo zaznamenáno až 22.000 případů. Aktuálně (respektive poslední roky) nedostatek vakcín trápí Ukrajinu, což si za poslední dva roky vyžádalo téměř 10.

000 nemocných (přitom polovina z nich jsou děti) a asi 15 úmrtí.

Migrace obyvatelstvaNa migrační vlnu přistěhovalců v posledních letech doplatilo Řecko, kde se v loňském a letošním roce objevilo až 3.000 případů spalniček. Bez ohledu na velké či malé migrační vlny uprchlíků ze třetích zemí sami Evropané se stávají rizikem pro šíření spalniček v Evropě.

Díky zvýšenému výskytu spalniček přestávají být i letoviska v jižní Evropě bezpečná, neboť právě v jižních zemích se proočkovanost snížila pod mez kolektivní ochrany (ta je odhadována nad úrovní 90 %).

Takže pro letní dovolené v Evropě platí doporučené očkování proti spalničkám u neočkovaných nebo neúplně očkovaných z minulosti (mimo těch, kteří spalničkami v minulosti již onemocněli).

Ale také studentské výměnné pobyty nebo zahraniční brigády mladých Evropanů představují zavlečení spalniček do příslušné země, jak dokumentoval výskyt spalniček mezi studenty ve Švédsku.

Protiepidemiologická opatřeníJedním z hlavních nástrojů prevence je očkování, které lze dokonce uplatnit v rámci tzv. post-expozičního očkování, tj. pokud jedinec byl v kontaktu s nakaženým.

Aby toto opatření mohlo zafungovat, musí se očkování provést nejpozději do 3 dní po expozici. Proto je třeba sledovat možné kontakty a minimalizovat další šíření spalniček mezi lidmi a to buď očkováním nebo izolací jedince.

Tento postup se stal vysoce účinným ve Spojených státech amerických nebo Austrálii, kde v případě objevení jednoho případu se medializuje situace a obyvatelstvo se vyzývá ke (telefonickému) kontaktu specializovaného epidemiologického centra nebo praktického lékaře.

Bohužel tento systém je u nás podceňován a nebýt zájmu ze strany médií, obyvatelstvo by leckdy ani nevědělo, že v jejich okolí existuje riziko spalniček.

Situace v České republiceV roce 2014 se u nás po 20 letech objevilo ohnisko v Ústí nad Labem, kde se nakazilo asi 200 osob. Tehdy si spalničky přivezl muž, který se vrátil z Indie. Možná to bylo první varování, že i přes příznivou epidemiologickou situaci nemusí být všichni dostatečně dobře chráněni vůči spalničkám.

O tři roky později, tj. vloni, se však situace zopakovala v Ostravě a Karviné, kde bylo zaznamenáno přes 100 případů. A nyní se zdá, že už nejde jen o náhodnou událost, ale o kontinuální šíření spalniček v Česku, protože i letos je zatím nejhorší situace v Praze (zhruba 50 případů na počátku dubna) a ve Středočeském kraji (10 případů).

Pokud bychom výskyt spalniček do 10 případů/1.000.

000 obyvatel hodnotily jako příznivou situaci signalizující vysoce imunní obyvatelstvo (díky vysoké proočkovanosti dětské a dospělé populace včetně vysokého procenta starších imunních osob), které brání šíření spalniček, pak rozmezí 10-100 případů/1.000.

000 obyvatel naznačuje zhoršení epidemiologické situace, které může vést až k masivnímu šíření této nákazy. Je-li více než 100 případů/1.000.000 obyvatel, pak riziko masivního šíření může být neodvratitelné.

V letech 2014, 2017 a 2018 byla překročena pomyslná mez zhoršení epidemiologické situace, což by nás mělo vést ke zvýšené důslednosti očkování zejména těch nejmenších a případně doočkování těch nejstarších, kteří buď v minulosti spalničkami neonemocněli nebo byli očkováni jen jednou dávkou.

Situace v EvropěSledujeme-li výskyt spalniček v Evropě od roku 2010 je evidentní, že se nelepší. Významně se zvýšil výskyt v Rumunsku, kde velkou měrou přispěla místní celebrita veganka Olivie Steer, která se zasloužila o propagaci protivakcinačních nálad mezi obyvatelstvem, na což od roku 2016 doplatilo už 15.000 osob a téměř 40 z nich zbytečně zemřelo.

Na svou lhostejnost k očkování doplatili také Francouzi. Ti v letech 2010-12 zažili epidemii, která postihla skoro 20.000 osob a vyžádala si několik dětských životů. Nad propastí velké epidemie stojí aktuálně Italové. Od loňského roku zde bylo hlášeno skoro 5.500 případů a 6 úmrtí.

VýchodiskoZ aktuální situace vyplývá, že jediným možným východiskem je důsledné očkování všech, kteří mohou být očkováni, což je většina obyvatelstva Evropy.

Budete mít zájem:  Tncz Příznaky Rakoviny Slinivky?

Tím lze situaci zvrátit a uchránit ty, které nelze očkovat z důvodu jejich nedostatečnosti imunitního systému, pro něž spalničky představují závažnou hrozbu.

Není třeba se obávat démonizovaného očkování živou vakcínou, není rovněž nutné odmítat trojkombinaci – vakcínu proti spalničkám, příušnicím a zarděnkám, neboť ta není ani horší ani lepší než monovakcína a to jak z hlediska bezpečnosti tak účinnosti.

Mapa: Výskyt spalniček v Evropě v letech 2010-17 (slabé zbarvení: 100 případů/1.000.000 obyvatel)

Vydáno / Aktualizováno: 16.04.2018

Autor: M.Petráš

V roce 2020 měly být spalničky zcela vymýceny. Kde se stala chyba?

Na první pohled jsou spalničky ideálním kandidátem na vymýcení. Jedná se o pouze lidské onemocnění, které zvířata nepřenáší. Infekce je plně preventabilní očkováním a více než padesát let existuje účinná, spolehlivá a bezpečná vakcína, která je navíc finančně dostupná.

Pohled na aktuální čísla o výskytu spalniček v Evropě, která se tohoto onemocnění měla zbavit už v roce 2015, ale moc optimismu nepřináší. V loňské roce podle údajů WHO onemocnělo v tomto regionu více než 82 tisíc osob a 72 lidí na spalničky zemřelo.

Kde se stala chyba? A je vůbec reálné, aby se lidstvo zcela zbavilo spalniček, jako se to podařilo u pravých neštovic?

„Díky dostupnému a účinnému očkování jsme byli blízko eradikaci spalniček, což by v konečném důsledku vedlo k tomu, že by tato vakcinace už nebyla třeba.

Nyní ale stojíme tváří tvář opakujícím se epidemiím tohoto vysoce infekčního onemocnění a potýkáme se s poklesem proočkovanosti,“ popisuje docent Rastislav Maďar, přednosta Ústavu epidemiologie a veřejného zdraví Lékařské fakulty Ostravské univerzity a prezident Fóra infekční, tropické a cestovní medicíny.

Právě udržení dostatečně vysoké proočkovanosti po dostatečně dlouhou dobu je klíčem k tomu, jak spalničky eliminovat a následně eradikovat, tedy vymýtit.

„Spalničky jsou preventabilní a mohou být eliminovány pomocí očkování,“ shrnuje Světová zdravotnická organizace (WHO), která si také stanovila cíl, že v roce 2020 bude dosaženo eradikace spalniček.

Ten je však v současnosti nedosažitelný, a právě odmítání očkování má v tomto ohledu zásadní vliv. Ne náhodou jej WHO považuje za jednu z největších zdravotních hrozeb současnosti.

„Neochota očkovat či odmítání očkování navzdory dostupnosti očkovacích látek znamená ohrožení, že pokrok, kterého se podařilo dosáhnout očkováním v boji proti preventabilním onemocněním, bude zmařen,“ konstatuje WHO ve své zprávě s tím, že vakcinace je jedním z ekonomicky nejefektivnějších nástrojů, jak zvládnout infekční choroby v případě, že je proti nim dostupné očkování. Podrobněji o dalších zdravotních hrozbách pro lidstvo jsme psali zde.

Nedávná minulost spalniček

Při porozumění tomu, proč se proti spalničkám očkuje a proč má v jejich případě smysl dosáhnout jejich vymýcení, je dobré podívat se do relativně nedávné historie. Vakcína proti spalničkám byla objevena v roce 1963.

Za jejím objevem stál americký mikrobiolog John Franklin Enders, který mimo jiné v roce 1954 spolu se svými kolegy Thomasem Huckle Wellerem a Frederick Chapman Robbinsem získali Nobelovu cenu za fyziologii a lékařství za objev možnosti pěstování virů poliomyelitidy (dětské infekční obrny) na tkáňových kulturách v laboratoři, což otevřelo cestu k vývoji vakcíny proti tomuto onemocnění. V té době nebyla úmrtí na spalničky až tak vzácná. Americký úřad Centre for Disease Control and Prevention uvádí, že před zavedením plošného očkování proti spalničkám onemocněly touto chorobou takřka všechny děti mladší patnácti let. Každoročně jen v USA bylo zaznamenáno 3 až 4 milionů případů, 48 tisíc případů hospitalizace, zhruba 1 tisíc případů encefalitity a asi 400 až 500 úmrtí.
Osobně se toto onemocnění dotklo i rodiny britského spisovatele Roalda Dahla, který stvořil nesmrtelné dětské knihy jako Karlík a továrna na čokoládu nebo Fantastický pan Lišák. „Olivie, moje nejstarší dcera, dostala v sedmi letech spalničky. Nemoc měla obvyklý průběh. Vzpomínám si, že jsem jí často četl v posteli a necítil se nijak znepokojený,“ vzpomínal spisovatel na osudný rok 1962. „Jednoho rána, když už se Olivie uzdravovala, seděl jsem na její posteli a ukazoval ji, jak vytvořit malá zvířátka z čističů dýmek. Když přišla řada na ní, aby si to taky vyzkoušela, všiml jsem si, že její mysl a prsty nespolupracovaly a nemohla nic dělat. ‚Cítíš se dobře?‘ Zeptal jsem se jí. ‚Jsem moc ospalá.‘ Odpověděla mi. Za hodinu byla v bezvědomí a dvanáct hodin na to zemřela,“ popsal Dahl v roce 1986, kdy se rozhodl zveřejnit svou osobní zkušenost se spalničkami. U jeho dcery došlo k rozvoji encefalitidy, tedy závažní komplikaci spalniček postihující mozek. „Dnes existuje něco, co mohou rodiče udělat, aby se taková tragédie nestala jejich dítěti. Mohou trvat na tom, že jejich dítě bude očkované proti spalničkám. To jsem pro Olivii v roce 1962 udělat nemohl, protože tehdy ještě nebyla vynalezena spolehlivá vakcína. Dnes je pro každou rodinu k dispozici dobrá a bezpečná vakcína, jediné, co musíte udělat, je požádat o ni svého lékaře,“ napsal Dahl. Více o jeho zkušenostech se spalničkami i o tom, proč se snažil ostatní rodiče přesvědčovat o významu očkování, si můžete přečíst zde.

Spalničky se běžně vyskytovaly také na českém území a rovněž vedly k úmrtím. Podle statistik Státního zdravotního ústavu například v roce 1966 bylo u nás 89 712 případů onemocnění, a ještě v roce 1971 u nás došlo k 20 úmrtím v důsledku spalniček.

„Před zavedením očkování se v České republice vyskytovaly ročně tisíce až desetitisíce případů spalniček,“ konstatuje Státní zdravotní ústav. Například v roce 1930 pak podle údajů Českého statistického úřadu zemřelo na spalničky 294 osob, z toho 102 dětí mladších jednoho roku a 162 dětí ve věku 1 až 4 roky.

K poslednímu úmrtí v důsledku spalniček pak v Československu došlo v roce 1980, což ale bohužel neznamená, že se na spalničky přestalo umírat. „Spalničky mohou vést k velmi závažným komplikacím a bohužel nelze předpokládat, že úmrtí na spalničky už u nás nemůže nastat.

Na toto onemocnění se v současnosti umírá nejen v rozvojových zemích, ale také v bohaté Evropě,“ upozorňuje docent Maďar.

O to je nebezpečnější šíření mylné představy, že spalničky nejsou nic víc než jen „běžná dětská nemoc“, které se není třeba bát. Sdružení Rozalio před několika dny na svých webových stránkách zveřejnilo článek s názvem Doktorka Hofhanzlová: Paniku ohledně spalniček vnímám také jako strach před odpovědností za důsledky očkování.

V něm lékařka, která se mimo jiné věnuje homeopatii a rodinným konstelacím tvrdí také toto: „Je pro mě záhadou, proč se v 70. letech začalo na spalničky a příušnice očkovat, když tyto nemoci již nepředstavovaly pro zdravou populaci dětí žádné ohrožení.“ Nyní se prý „zase blbne kvůli spalničkám“, i když podle jejího pohledu jde o „běžné dětské onemocnění“. „Nemoci byly, jsou a budou.

Místo paniky by bylo vhodnější šířit nutnost základních životních postojů, které by zajistily dobrou imunitu naší zhýčkané ‚civilizované‘ společnosti,“ tvrdí s tím, že by bylo vhodnější například nejíst sladké, postit se, otužovat se a děti dávat spát přes den.

Samotné prodělání spalniček má pak podle ní dokonce pozitivní vliv na vývoj dítěte: „Děti zkouškou nemocí pokročí též na vyšší duševní stupeň, změní se chování, vyjdou posílené.“

Spalničky jsou nebezpečné

Čistě statisticky, spalničky nejsou banální onemocnění, které znamená „jen“ pár dní teploty a červenou vyrážku. Důvodem k zavedení plošného očkování proti nim byly jsou závažné komplikace s nimi spojené. „Spalničky jsou jedním z nejnakažlivějších lidských onemocnění.

Pokud chybí očkování, tak 95 % osob mladších 15 let onemocní,“ konstatuje WHO.

Z pohledu statistik European Centre for Disease Prevention and Control je pak četnost komplikací následující: Pokud onemocní 100 osob, pak se u sedmi až devíti dětských pacientů objeví infekce uší, která může vést a ke ztrátě sluchu, a u jednoho až šesti pacientů dojde k zápalu plic, což je nejčastější příčina úmrtí u malých dětí.

U jednoho z 1000 nemocných infekce napadne mozek a rozvine se encefalitida, jež může vést k nevratnému mentálnímu poškození dítěte. Jeden z 1000 nemocných pak v důsledku infekce spalničkami zemře.

Vedle toho může dojít k rozvoji velmi závažné komplikace označované jako subakutní sklerotizující panencefalitida, při níž spalničkový virus pomalu napadá centrální nervový systém dítěte, až nakonec dojde k úmrtí. Toto onemocnění, kdy se virus po předchozí infekci znovu aktivuje, je nevyléčitelné a drtivá většina nemocných umírá během tří let od manifestace choroby. Pokud onemocní spalničkami kojenec, je výskyt této komplikace 1:600 nemocných.

Současná situace v Evropě, kde se spalničky nedaří dostat pod kontrolu, navzdory dostupnému očkování, ukazuje podle Zsuzsanny Jakabové, ředitelky kanceláře WHO pro evropský region, na význam očkování i toho, jak „mezery v proočkovanosti otevírají dveře pro tento virus“.

Budete mít zájem:  Přetržený Vaz V Koleni Příznaky?

„Nemůžeme dosáhnout celosvětově zdravější populace, jak jsme slíbili ve vizi WHO pro příštích pět let, pokud nebudeme pracovat na lokální úrovni. Musíme toho udělat více a pracovat lépe, abychom ochránili každého člověka před nemocí, které se lze snadno vyhnout,“ uvedla Jakabová v tiskovém prohlášení.

Podle statistik WHO celkem 34 zemí evropského regionu nedosahuje potřebné hranice 95 % proočkovanosti dvěma dávkami vakcíny. Přitom podle původní strategie WHO měly být spalničky v Evropě eliminovány už v roce 2015.

Nicméně v roce 2016 bylo evidováno 5 273 případů spalniček, v roce 2017 onemocnělo 25 863 osob a v loňském roce se v tomto regionu nakazilo dokonce 82 596 dětí a dospělých.

Prokazatelné úspěchy očkování proti spalničkám

Očkování má zásadní vliv na výskyt spalniček a současně na počet úmrtí. Mezi lety 2000 až 2016 došlo k celosvětovému poklesu úmrtnosti na spalničky o 84 %. V roce 2000 na spalničky zemřelo 550 100 osob a v roce 2016 bylo evidováno 89 780 úmrtí.

„Těmto úmrtím bylo možné předejít jednoduchým, bezpečným, ekonomicky výhodným a správně načasovaným očkováním proti spalničkám,“ upozorňuje komentář prestižního žurnálu Lancet z roku 2017, který se věnuje tomu, jakou cenu platíme za to, že se vzdalujeme od cíle eradikování spalniček.

Odpovídající reakce na návrat epidemií spalniček v zemích, které byly blízko eliminaci tohoto onemocnění, tak znamená velké náklady pro veřejné zdraví.

„Očkování proti spalničkám, které každému dítěti zajistí dvě dávky, ať už v rámci rutinního nebo mimořádného očkovacího programu, je tou ekonomicky nejefektivnější investicí v oblasti veřejného zdraví, ale eradikace spalniček by byla ještě finančně zajímavější, protože by bylo možné ušetřit náklady spojené s léčbou (více než 2 miliardy dolarů ročně) a současně by bylo možné ušetřit ztráty vzniklé jako dlouhodobé dopady tohoto onemocnění (více než 63 miliard dolarů),“ vysvětluje komentář.

Podle dalších statistik WHO očkování proti spalničkám jen mezi lety 2000 až 2014 zabránilo 17 milionům úmrtí na toto onemocnění. „Současné používané vakcíny jsou bezpečné, efektivní, poskytující dlouhodobou ochranu, levné a mohou být součástí různých očkovacích programů,“ shrnuje WHO.

Podle statistik WHO je účinnost podání jedné dávky v průměru 84 %, pokud je podána mezi 9. až 11. měsícem věku, a průměrně 92,5 %, pokud je dítě očkováno po 12. měsíci života. Konkrétně v Česku se první dávka kombinované vakcíny, která chrání proti spalničkám, příušnicím a zarděnkám, aplikuje od 13. do 18.

měsíce věku, a druhá dávka mezi 5. a 6. rokem života. „Pokud děti nereagují na první dávku vakcíny, pak přibližně 95 % získá potřebnou ochranu po podání druhé dávky vakcíny,“ konstatuje WHO s tím, že podání dvou dávek má být standardní součástí všech národních očkovacích programů.

Pokud pak chce konkrétní země dosáhnout eliminace spalniček, je nutné, aby udržela proočkovanost dvěma dávkami vakcíny nad hranicí 95 %.

Ludmila Hamplová

Spalničky

Spalničky jsou vysoce nakažlivé virové onemocnění. Rozšířenou dezinformací je, že se jedná o onemocnění nezávažné. Opak je pravdou.

Spalničky se vyskytují celosvětově, představují významný zdravotnický problém a jsou častou příčinou úmrtí přes existenci preventivních programů.

V České republice, stejně jako i v jiných zemích narůstá počet případů spalniček a dochází k epidemiím, největší proběhla v roce 2019, kdy bylo v ČR zaznamenáno 590 případů spalniček. Důvodem je zejména nízká proočkovanost populace.

Máte zájem o očkování a chcete příspěvek? Připravili jsme pro vás rychlý přehled příspěvků pojišťoven.

Spalničky patří k nejnakažlivějším onemocněním. Přenáší se kapénkovou infekcí, přímým kontaktem se sekrety nemocných, méně často nepřímo předměty čerstvě potřísněnými sekrety nemocných osob. Vstupní branou do organismu jsou sliznice nosohltanu a spojivek.

Zdroj nákazy

Zdrojem nákazy je nemocný člověk, který vylučuje viry již koncem inkubační doby.

Na této stránce jsou odborně garantované informace. Můžete se také přímo objednat na očkování do některého z očkovacích center.Upozornění: Rozhodnutí ohledně vhodného očkování patří plně do kompetence odborníků. Odbornou konzultaci Vám poskytnou lékaři v centrech Očkování a cestovní medicíny Avenier.

Inkubační doba trvá obvykle 8–21 dní.

Příznaky

Onemocnění obvykle začíná zvýšenou teplotou, zánětem spojivek, rýmou a kašlem. Přibližně po čtyřech dnech s dalším vzestupem teploty dochází k výsevu vyrážky za ušima a na zátylku, šíří se na obličej a dále na trup a končetiny.

Onemocnění může být komplikováno bronchitidou, pneumonií, laryngitidou nebo meningitidou, případně superinfekcí. Existuje i vzácná možnost tzv. pozdní komplikace v podobě (panencefalitidy) zánětu mozku. Po onemocnění je po dobu šesti týdnů snížená buněčná imunita.

Po prodělání onemocnění vzniká imunita dlouhodobá.

Na této stránce jsou odborně garantované informace. Můžete se také přímo objednat na očkování do některého z očkovacích center.Upozornění: Rozhodnutí ohledně vhodného očkování patří plně do kompetence odborníků. Odbornou konzultaci Vám poskytnou lékaři v centrech Očkování a cestovní medicíny Avenier.

Vzhledem k vysoké nakažlivosti je nejúčinnější ochranou proti spalničkám očkování. Provádí se formou kombinované vakcíny proti příušnicím, spalničkám a zarděnkám a je zařazeno do pravidelného očkování dětí. Od roku 2018 se první dávka podává mezi 13. a 18. měsícem věku, druhá dávka mezi 5. a 6. rokem života.

Zároveň se provádí očkování dospělých v profesionálním riziku a v případě zvýšeného výskytu tohoto onemocnění. Onemocnění podléhá hlášení, možné izolaci komplikovaných případů a karanténním opatřením u kontaktů nemocných osob.

Nejvíce ohroženy jsou osoby v minulosti neočkované nebo osoby ročníku 1969 a starší, které spalničky neprodělaly a nebyly očkovány.

Na této stránce jsou odborně garantované informace. Můžete se také přímo objednat na očkování do některého z očkovacích center.Upozornění: Rozhodnutí ohledně vhodného očkování patří plně do kompetence odborníků. Odbornou konzultaci Vám poskytnou lékaři v centrech Očkování a cestovní medicíny Avenier.

Zarděnky – příznaky, průběh onemocnění, léčba a prevence

MUDr. Martina Spaziererová, EUC Klinika Kladno

Infekční onemocnění rubeola představuje velké riziko pro těhotnou ženu (těžké poškození plodu). Zrádné je, že člověk je nakažlivý pro své okolí již několik dnů před propuknutím příznaků a že onemocnění může probíhat i zcela bezpříznakově.

Zarděnky jsou rozšířené po celém světě.  U nás se dnes díky plošně zavedenému očkování (v r. 1986) setkáváme jen s velmi ojedinělými případy (dříve to byly statisíce ročně). Patří mezi šest nejběžnějších dětských infekčních onemocnění s horečkou a kožní vyrážkou. Dalšími jsou spalničky, spála, pseudospála a pátá a šestá nemoc.

Jak můžete zarděnkami onemocnět?

Původcem je virus, přenos nastává kapénkovou infekcí nebo přímým kontaktem s nemocným. Inkubační doba onemocnění je 2 až 3 týdny. Nakažlivost zarděnek je dlouhá, začíná již týden před propuknutím nemoci a trvá pak ještě týden od objevení vyrážky.

Příznaky zarděnek

Onemocnění obvykle nemá závažný průběh, začíná zduřením uzlin vzadu na šíji a za ušima, horečkou, následně se objevuje drobounce skvrnitá až pupínková růžovočervená vyrážka, která začíná v obličeji a postupuje na krk a trup.

Na končetinách bývá méně výrazná. Onemocnění může probíhat i skrytě (pacient nemá žádné příznaky ani vyrážku, ale je plně nakažlivý). Jako komplikace se vzácně mohou vyskytnout záněty kloubů, mozku, poruchy krevních destiček.

Prodělané onemocnění zanechává celoživotní imunitu.

Zarděnky se projevují výraznou vyrážkou. Foto: Wikimedia Commons

Zarděnky a těhotné ženy

Nemoc představuje závažné riziko pro gravidní ženy především v prvních měsících těhotenství, kdy je riziko poškození plodu až 50 %.  Virus může vyvolat potrat nebo nevratně poškodit orgány plodu a zanechat dítěti trvalé následky (nejčastěji srdeční vady, slepota, hluchota).  Postižení mozku má za následek mentální retardaci.  

Informace pro těhotné: „Pokud víte, že jste se dostala do kontaktu s nemocným, je třeba laboratorně ověřit, zda máte dostatečné protilátky. V případě, že ano, jste vy i plod chráněna.

Nejohroženější je první trimestr gravidity, pak se riziko poškození snižuje. V našich laboratořích provedeme bezpečně a rychle testy na protilátky, které se objevují brzy po vzniku infekce a doporučíme další postup,“ vysvětluje MUDr.

Martina Spaziererová, pediatr z EUC Kliniky Kladno.

Léčba zarděnek

U zarděnek je velice důležité navštívit lékaře co nejdříve. Objednejte se raději telefonicky, aby se zabránilo nakažení lidí v čekárně. Onemocnění podléhá povinnému hlášení. Pacient zůstává v domácí izolaci po celou dobu onemocnění. Domácí léčba spočívá v klidovém režimu a případném mírnění příznaků (analgetika, antipyretika).

Prevence onemocnění zarděnkami

Jedinou prevencí je očkování. V ČR je povinné očkování proti zarděnkám (rubeole) v rámci kombinované vakcíny, která obsahuje oslabené viry spalniček, příušnic a zarděnek (MMR vakcína, trivakcína). První dávku podává pediatr po dosažení 13. měsíce věku, přeočkování je pak v 5 letech.  Je možné očkovat i v dospělém věku. Ochrana je dlouhodobá.

  • Vzhledem k celosvětovému výskytu zarděnek a možností zavlečení infekce je nutné udržovat 100% proočkovanost populace.
  • Hledáte pomoc a péči nejen při dětských onemocněních? Rádi vám pomohou odborníci z EUC:
  • Pediatři v EUC

Diskuze

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Adblock
detector