Litujeme, ale tato diskuse byla uzavřena a již do ní nelze vkládat nové příspěvky.Děkujeme za pochopení.
 |
Jsem domnělá sova ale všiml jsem si, že když vedu „disciplinovanější“ režim, nemarním noční neproduktivní čas a jdu spát dřív, dokážu zcela přirozeně dřív vstát a je to celkově uspokojivější a mám ze sebe radost.Takže věřím tezi, že sova se částečně na skřivana dá přenastavit. Akorát ta nedisciplinovanost postupem času zase celý rozvrh posouvá, až to skončí zase u „sovy“. |
| |
Když jsem nastoupil do pracovního procesu, neměl jsem na vybranou než chodit do práce od 6:30 hod. Byl jsem jako mátoha, do práce chodil na poslední chvíli a pak mi to ještě nějakou dobu trvalo než jsem se opravdu probral. Mé pracovní výkony nebyly stejně zapotřebí, plánované hospodářství stejně počítalo s tím, že je třeba zaměstnat lidi a ne jim dát smysluplnou práci. Pak přišla změna a k nám se dostala vymoženost zvaná pružná pracovní doba. Ihned jsem ji využil a začal chodit do práce klem 8. Hned jsem se cítil mnohem lépe, migrény polevily a zvládl jsem nesrovnatelně více práce než před tím. Léta nuceného časného vstávání ze mě skřivana neudělala. Stejně tak moje matka – celý život chodila do práce na 6. hodinu, pak odešla do důchodu a vstává po 8. Ani 40 let ve fabrice z ní skřivana neudělalo.“I think we consider too much the luck of the early bird and not enough the bad luck of the early worm.“ (F.D.Roosevelt) |
| |
Bohuzel spolecnost je nastavena na skrivany a sovy se citi jako postizeni nejakou chorobou. |
| |
Kdysi jsem četl, že efektivnější je chodit spát i vstávat každý den o hodinu či půlhodiny později. Pokud někdo chodí spát ve dvě ráno, za týden uléhá řekněme v devět ráno, za další ve čtyři odpoledne a ještě za další už je v pohodě. |
| |
To jsem to teda sliznul. Ja sova/nocni mura musim casto vstavat uz pred ctvrtou… Odpoledni slofik to musi jistit. |
| |
Problém je, že je asi 40% ranních, 30% nočních a zbytek je někde mezi, ale vždy blíže k jednomu extrému. Věřím, že se mohou změnit lidé z toho neurčitého zbytku, kteří se identifikují jako noční typ, ale ve skutečnosti jsou asi flexibilnější. U pravých nočních typů nevěřím, že to jde změnit. Zkoušela jsem a naprosto to devastuje život. Jediné co pomáhá je o dovolené si to prohodit (neboli mít to tak jak to chci). Lidé se vyvinuli ve dvou skupinách. Jedna hlídala spíše přes den a druhá v noci, ten zbytek zřejmě pokrýval přechody dne a noci. Bohužel většina firem vyžaduje pravidla pro ranní typy a toto ničí ty noční. Moje optimum je jít spát tak ve 2-4h a probudit se ve 12-14h. Je potřeba legislativně vyřešit nějaký kompromis. Není možné ničit až třetinu obyvatel. Považovat je za líné, nedochvilné, neschopné vstát a obecně je trestat za jejich genetiku. Pokud je to tak jednoduché změnit, tak není nic jednoduššího než zkusit provoz, kde to bude opačně a hned uvidíme jak ranní typy budou schopní se přizpůsobit. Ráda si budu číst články jak je to jednoduché. |
| |
Tak tohle jsem vlastně sám vyzkoušel, před 21 lety kvůli Olympiádě v Naganu, když jsem se tenkrát z 9 hodin přesouval na 4 hodiny ráno. Pěkně postupně.Rozjel jsem to měsíc předem a na tu Olympiádu jsem to zvládnul. Ovšem po ní jsem se velice rychle vrátil do starých kolejí. |
| |
Jasně. A druhým dechem kňučíme, jak vražednej je posun letního času o jednu hodinu. |
| |
Pokud ti lidé chodili spát v průměru kolem 2:30 a vstávali kolem 10:15 oni je posunuli o 2-3 hodiny tak to znamená, že chodí spát kolem půlnoci a vstávají chvíli před osmou. Takže zůstali pořád sovy. |
| |
|
| Někdy jsou ty rozdíly patrné i u sourozenců, co jinak mají obdobnou výchovu. |
| Presne tak.Mj., ja jsem tento pokus (popisovany v clanku) na sobe vyzkousela nekolikrat, vubec nefungoval. Casem jsem zase byla sova. |
| Nejsou. Aspoň ne zásadně, tedy tak, že by se to nedalo přeučit. Je to strašně moc o zvyku. Kdysi jsem trávila léto na chalupě s dětmi. Napřed jsem vstávala každý den nejpozději v sedm (spíš dřív) jako obvykle do práce, a delší dobu jsem prostě nemohla spát. i když jsme ponocovali do tří. Protože to ale šlo, každý den jsem lenošila delší dobu. Po třech týdnech byl pro mě problém vstát tak, abych kamsi dorazila na desátou. Takže se to dá, a je pravda že vstávat ráno je super, víc se toho stihne. Polední spánek supluje spánek noční, proto se po něm líp pracuje, prost ěpo každém spánku se líp pracuje. |
| Dá se zvyknout, ale není to komfortní. Pokud můžu spát 6-8, tak jsem komfortně vyspaná bez ohledu na to, kdy jsem šla spát. Před půlnocí se mi spát nechce. |
| A casem jste nezajela do „starych koleji“ vstavat v 7 hodin? |
| Troufám si tvrdit, že u spousty lidí to není přirozená biologická potřeba, ale zkrátka hlavně fakt, že mají v noci zkrátka klid na práci, cokoliv. Nikdo nevolá, sousedi nehulákají… |
| Je podivující, jak jsou skřivani urputní v přesvědčování sov, že jedině ten jejich spánek je ten pravý. Sám jsem jich v práci potkal několik a u všech to platilo. V ojedinělých případech šlo dokonce o extrém. Zajímavé je, že všichni během dne usínali, zejména když přila nějaká ta porada. Můj příchod okolo osmé hodiny bylo pro ně něco jako mávat před býkem rudými trenýrkami. |
| 8 rano? Takova hodina fakt existuje? |
| Jsem sova a přes rok jsem dělal jenom ranní. Bylo to zoufalé utrpení a nezvykl jsem si ani trochu. Teď dělám na tři směny a je úplně jestli je člověk sova nebo skřivan. |
| Než jsem začal studovat na VŠ, chodil jsem spát tak v 11 a vstával v 8. Na kolejích jsem se na režim jít spát ve 3 a vstávat v 11 přešteloval během 3 dnů. |
| Mě nevadí, že pracuju od 7:00, stejně vstávám v 10:00. |
| Dokud clovek vstane pred tim, tak je vsechno v poradku. |
| „Noční sovy se například špatně přizpůsobují školním nebo pracovním rozvrhům.“Nesmysl, je to zcela naopak. Školní nebo pracovní rozvrhy se špatně přizpůsobují nočním sovám. |
| Když v noci všechno utichne, obvykle je příjemně i v létě a tvůrčí práce jde od ruky. |
| Funguje to i naopak – když člověk vstává za hlubokého spánku okolního světa, je to stejně příjemné. A když ti ostatní usedávají s píp obličejem k práci, má už půlku té své hotovou. |
| No jo, ale ráno člověka ruší to hrozné světlo. Pokud není těch pár příjemných zimních měsíců. |
| Mě baví, že mám v létě brzy ráno celý písník pro sebe. Maximálně tam posedává pár rybářů na břehu. Po ranním plavání mám plno energie na celý den a dobrou náladu, kterou seru sovy, nabručené, že musely vypadnout z hnízda. |
| Urcite ale nejste ozdobou vecirku protoze pospavate nekde v koute. :)Mimochodem, co je to pisnik? Nikdy jsem tohle slovo neslysela. |
| Díra v zemi, která vznikla těžbou písku, zaplavená vodou. Než to zaroste, bývá tam perfektní koupání.U nás se teda říká písák. |
| Diky za zpestreni meho slovniku. |
| Při každé jarní změně času se média hemžila zprávami o škodlivosti vstávat o tu hodinu dříve ( proč si stěžovatelé pořád tu hodinu připomínali a nechodili spát dle posunutých hodin nevím) až EU změnu zrušila (malou útěchou mi je, že europoslanec Svoboda co byl v čele za zrušení nebyl znovu zvolen) a teď tohle zjištění, které je vlastně protichůdné. |
| A pak třeba ti, kteří nejvíc na tu hodinovou změnu času nadávali (čtrnáct dní mě bolí hlava, na nic se nesoustředím, musím vstávat do tmy/světla) sbalili kufry a odletěli na dovolenou třeba do Thajska. Když jim vadila hodina, to jim ta změna o cca sedm hodin nevadila? Nebo chudáci museli celou dovolenou protrpět bolestmi hlavy. |
| To je pravda. To se mi stalo. Z noční sovy, jsem teď skřivan, který stavá pravidelně bez budíku v 6:15h. |
| Jo, já jsem asi rok a půl kombinace obojího, chodím spát po 1 a vstávám okolo 6. Nedobrovolně |
| No to jsem v posledních letech taky prožíval, ještě k tomu jsem se v noci pořád budil. Strašný. |
| Jo, ti mí haranti se taky v noci furt budí a musím je krotit |
Znám pár takových, mají pěkně rozharašený životní rytmus. A rady jako: ať jdou dělat něco jiného neberu – to by také mohlo zkolabovat hospodářství, doprava, zdravotnictví atd. |
| Tak ono je těžké si v dnešní společnosti vydupat svůj režim. |
| Překvapuje mě zde v diskuzi, že tu reagují snad jen sovy.Já se celý život považuji za sovu, ale vidím v tom i trochu lenosti a neochoty vstávat.Můj návyk byl vstávát v 8 a chodit spát v 1 ráno. (Na vysoké klidně i o 2 hodiny později obojí) Celý den jsem byl tak nějak lehce unaven, každodenní slofíček nebylo nic výjimečného. Ráno mi trvalo se dostat z postele a probrat se bylo peklo. Pak jsem spěchal se snídaní a hygienou a všechno bylo na honem.Až jsem začal cvičit jógu. Probral jsem se sám od sebe v 6 ráno.(světlo a teplo v létě) do 7 jsem si četl zprávy, do 8 jsem cvičil jógu, dal jsem sprchu a najednou jsem zjistil, že jsem udělal tolik věcí a den teprve začíná.Tady chápu, jak v článku zmiňují blahodárný vliv na psychiku.Takhle jsem jel asi 2 roky, než jsem zase spadl do režimu sova. Přibral jsem, zlenivěl jsem, zase všechno ve spěchu.Teď se snažím opět vstávat dřív a mít zpátky svoje klidná rána, ale je to dřina. Ale vím, že jsem to jednou dokázal a je to jen o tom nebýt lenoch. |
| Mě vadí vstávat do tmy. To je jedno, kolik je na budíku, ale mozek mu hlásí, že mám spát a je dost boj, začít fungovat. Zajímavé je, že večer mi tma nevadí. |
| Já to mám přesně opačně. Ráno vstanu klidně ve čtyři- i v zimě za tmy- ale jakmile se večer setmí, je to signál „jít spát“. Takže v létě bych skoro nemusela, zato v zimě … jenže přizpůsobit se prostě musíme. |
| Nevidím to u sebe jako neochotu vstát, já mám ideál na spaní 7.5 hodiny a je jedno, kdy jsdu spát. Ale spíš nechuť jít spát brzy večer, který mám ráda, nejlépe se cítím a nejlépe se mi pracuje a zejména přemýšlí. |
| Pokud něco testovali na 22 lidech tak maj tak maximálně ověřenou hypotézu, že to může na nekoho fungovat. Bohužel sociální inženýři to začnou zase znasilnivat jako dogma… |
| Zkoušel jsem to několikrát, bohužel to nefunguje, i když ráno musím vstávat v 7 tak dřív jak okolo 2 neusnu. Takže to dospávám o víkendech. A ani, když jsem nucen někdy vstávat i o víkendu, tak neusnu dřív, jen se hůř vstává ráno. |
| A Vosahlik je zase kdo? Postak! Ale toho vy nemuzete znat, ten chodi kolem osmy. |
| Noční sovy zůstanou nočními sovami. Pokusy o předělávku na skřivany zvyšují kevní tlak, stresují je, vedou k pocitu nekomfortu až k infarktu. Lepší je využít typ noční sova k práci v podvečer a v noci. Jsem sova a vím o tom své, vím, jak jsem snášela půl roku život skřivana a jak to dopadlo, vím, kdy mám nejlepší pracovní a paměťové výkony, kdy mám kreativní myšlenky a kdy, ač zcela střřízlivá, porážím nábytek, který stojí roky na stejném místě, a přece mi najednou překáží v plynulé chůzi. |
| Ze skřivanů se stávají stejní náckové jako jsou vegani, pumpičkáři a další podobní. Nutí ostatní k tomu, že povinně musí přestoupit na jejich víru, jinak budou označeni za nežádoucí a podrobeni represím. Kde je ta svoboda každého jedince, ne budeme stádo hýkající s novými „vůdci“, kteří určí co je jediné správné a později i jediné povolené. |
| Přečtěte si ještě jednou ten článek. Žádný nácek Vás k ničemu nenutí. Udělali vědecký výzkum lidského biorytmu a výsledky jsou takové, že na jiný denní cyklus se dá zvyknout za 3 týdny. KDYŽ CHCETE. To je celé. Pak jsou tam ještě nějaká moudra o tom, že pokud budete spát v noci a ve tmě, budete se cítit (statisticky-měřitelně) lépe. Ale choďte si spát třeba v 6 ráno, nikoho nezajímá, jestli Vám stačí hodina spánku denně, nebo máte práci, která umožňuje jiný rytmus. Dokonce ani skutečné nácky, nebo komunisty, to nezajímalo! I v koncentráku či gulagu byla sice večerka, ale nikdo nekontroloval, jestli skutečně spíte. Šlo jen o to, abyste pak druhý den udělal tu práci, která se po vás chtěla.Stejně tak si jezte co chcete. Vegani jsou sice pošuci, ale jejich billboardy ignoruji úplně stejně, jako reklamu na půjčky. Vás ti náckové honí na každém kroku, že? Nemáte diagnostikovanou paranoidní schizofrenii? |
Konečně spím jinak anebo ze sovy skřivanem
Už od dětství jsem měla potíže se spánkem. Nemohla jsem usnout, mimo jiné proto, že mi poslední roky pískalo v uchu. Pak mě taky všechno vzbudilo. Slyšela jsem každé auto v širokém dalekém okolí. A ráno jsem nemohla vstát. Čím jsem byla starší, tím jsem byla unavenější.
Ráno bych dala cokoli za pár minut spánku. S narozením první dcery jsem se málem únavou zhroutila. Změna jídelníčku mi naštěstí totálně změnila život.
Konečně jsem se vyspala! A zjistila jsem, že mi stačí pět šest hodin spánku a ráno se dobrovolně sama budím bez budíku a chce se mi vstávat.
Začalo to už dávno
Celé dětství jsem špatně spala. Nemohla jsem usnout, musela jsem se v podstatě „učíst“ ke spánku, a v noci následovaly noční múry. Snad každou noc mě honilo cosi, čemu nešlo utéct, co nešlo zabít žádnou zbraní a co mi chtělo strašně moc ublížit.
Budila jsem se unavená, nevyspaná, ale šťastná, že je den a mám to zase za sebou. Jenže večer se mi nechtělo usnout, věděla jsem, že zase budu celou noc utíkat a bojovat.
Když jsem si srovnala vztahy v rodině různými léčebnými procesy, pochopila souvislosti a odpustila, opustily mě i noční múry a začala jsem se na spaní i těšit. Nebála jsem se tedy už usnout, ale zůstal mi spánek jako na vodě.
V dětství to mělo logické opodstatnění – rodiče se rozváděli a já se bála, že si v noci ublíží. Jak se něco šustlo, byla jsem hned vzhůru, srdce jako zvon a čekala jsem, jestli nenajdu mámu s kudlou v těle.
A tak jsem slyšela úplně všechno a v polospánku monitorovala, kdo kde zavřel dveře nebo okno, zda někdo přišel nebo odešel z bytu. Bohužel jsem v našem paneláku slyšela každou noc i kdo ze sousedů spláchl a kdo přišel z noční nebo odcházel na raní. A tak to se mnou šlo dalších dvacet let. Věčně napůl vzhůru, věčně unavená. Neměla jsem sílu sportovat, nebavilo mě běhat, neměla jsem na to vůbec energii.
Usnula jsem, kde se dalo
Do třiceti jsem se tedy vlastně pořádně nevyspala a měla velký problém neusnout třeba na nudné poradě. Někdy se mi chtělo tak strašně spát, že jsem musela v práci odejít na toaletu, tam na chvíli zavřít oči a odpočinout si před návratem do pracovního procesu. Mockrát jsem zavřela oči v koloně nebo při čekání na zelenou na semaforu.
To mě pak probralo troubení řidičů za mnou. U rodičů na návštěvě mě dokonce stihli vyfotit, jak jsem usnula, když babička s mámou probíraly ceny potravin v místních supermarketech. To nebylo téma pro mě, tak jsem přivřela jedno oko, druhé…a vzbudilo mě, až jak přede mě pokládají se smíchem na stůl mojí fotku pořízenou před pár minutami.
Kvůli potížím s váhou a bolavými zády jsem se snažila ve všední dny jezdit před prací cvičit. Ale vstát tak, abych dojela do fitka na sedmou raní byl pro mě nadlidský problém. Jak ráno zazvonil pár minut po šesté budík, bylo veškeré večerní odhodlání pryč.
Pravidelně jsem pak psala trenérovi omluvnou sms, že nepřijdu nebo dorazím později, a platila hodiny, na kterých jsem buď vůbec nebyla nebo přišla o půlku. Ráno bych bývala dala celý svůj majetek za pár minut spánku. Jenže jak jsem napsala sms, totálně jsem se probrala a už nemohla usnout.
A když jsem nakonec zabrala, málem jsem nestihla být včas ani v práci. Časem jsem to vypracovala tak, že jsem si před spaním připravila omluvnou sms a ráno ji buď poslala či nikoli, podle množství sil nabraných v noci. Touha po štíhlé postavě však byla silná, takže jsem se většinou třikrát týdně bolestně vykopala z pelíšku a šla mučit tělo.
Každé ráno jsem bojovala sama se sebou, únavou lezla po kolenech a skoro plakala, jak se mi chtělo spát. Když jsem se vzmohla a šla si zacvičit, bylo to nakonec vždycky fajn, ale každé ráno nový porod se tam vykopat. A večer jako bych chytla druhý dech, nepotřebovala jsem jít vůbec spát.
Myslela jsem léta, že jsem prostě ta sova a ty to takhle mají nastavené. Takže jsem pracovala v noci, abych dohnala svoji raní neschopnost. No prostě děs a bída, co vám budu povídat, třeba se najde někdo, kdo to zná a bude mít pochopení 🙂
A bylo ještě hůř
Myslela jsem, že už to ani nemůže být horší, ale když se nám narodila první dcera, byl i ten zbyteček mého spánku tentam. Noční kojení mě odrovnalo. Dcerka se co dvě hodiny budila na kojení, já pak hodinu usínala, aby ona za další hodinu byla opět připravená se najíst.
Vyčerpaná a s pocitem, že mi jde o život, jsem ji odstavila z nočního kojení ještě než ji byl celý jeden rok a doufala, že tím se to vyřeší. Ale nevyřešilo. Spánek už jsem měla tak rozhozený, že jsem nemohla spát ani když malá pokojně dřímala. Kolem domu projelo auto, byla jsem vzhůru. Sousedi přišli domů z večírku, odemkli na chodbě dveře a byla jsem vzhůru.
Sebemenší zvuk mě probudil, tak jako dřív. Jenže teď jsem k tomu nemohla ani zabrat. Takže jsem hodiny usínala, pak někde něco píplo, já se probrala a další hodiny jsem usínala. Nezabíralo nic. Všechny možné i nemožné relaxační metody, cvičení, co vás jen napadne. Navíc mi pískalo posledních pár let v pravém uchu.
Lékaři diagnostikovali tinnitus a léčit že se to nedá. Rušilo mě to tak, že jsem si začala brát na usnutí sluchátka s monotónní relaxační hudbou. Pomáhalo to sice přehlušit to protivné pískání, takže to pomohlo s usnutím, ale zase mě pak budila bolest v uších od těch sluchátek…hotový blázinec.
Jako polomrtvá manažerka jsem se léta těšila, že jednou se na mateřské vyspím, protože budu chodit s dětmi spát po obědě. Bohužel ani to mi nevyšlo. Jediný, komu se chtělo po obědě spát, jsem byla já 🙂
Konečně vyspaná!
Když jsem začala dcerku krmit, začala jsem jíst s ní zcela jinak. A začaly se dít věci. Krom toho, že jsem šmahem zhubla kila, kterých jsem se nemohla zbavit, spravila se mi pleť, zmizela celoroční rýma a ledacos dalšího, přestalo mi taky po nějakém čase pískat v uchu.
Vlastně se to stalo v době, kdy jsem si dala prvně přísný půst před Velikonoci. To byla úleva sama o sobě obrovská. A za nějaký čas jsem zjistila, že se budím sama před budíkem a vyspaná! Změna jídelníčku mi pomohla ke klidnému a hlubokému spánku.
Kolikrát se stalo, že pláč naší malé vzbudil mého muže a mě ne! A po vynechání masa v rámci půstu jsem začala ráno vstávat první, v sedm už jsem opravdu neměla v peřinách vůli vydržet, a hnala jsem se do kuchyně postavit na vývar na polévku a v mezičase jsem si zacvičila orgánovou sestavu.
Příval energie po vynechání masa byl pro mě ohromujícím zážitkem. A to jsem nebyla žádný významný masožrout. Maso jsem domů koupila tak dvakrát do roka. Už od střední jsem slýchávala od kamarádů, že jsem vegetarián. Masu jsem se vyhýbala a cpala se zeleninou, ovocem, saláty a celozrnným pečivem.
V salátech ale bývalo občas kuřecí, krůtí nebo losos, u rodičů jsem si dávala kuře a na celozrnný rohlík nebo extrudovaný chlebíček přišla občas šunka. Když jsem začala jíst jinak, změnil se mi jídelníček na obilí, luštěniny a zeleninu a maso z něj v podstatě zmizelo.
Na cestách nebo v restauracích jsem ale občas měla maso v polévce nebo v rizotu. Neřešila jsem to, bylo to zřídka, nečinilo mi to potíže. Ale když jsem ho zcela vynechala….to byl šok!
Zásadní životní proměna
Můj život se kvalitním spánkem zcela proměnil. Ze sovy se stal skřivan. To se nedá ani popsat, to se musí zažít. Tolik energie jsem neměla ani jako malá holčička. Samozřejmě, že moje dobré vyspání mělo vliv i na moji náladu, na komunikaci v rodině, na můj pracovní výkon.
Nebýt téhle proměny, těžko by kdy vznikly naše kurzy a tenhle web. Neměla bych sílu vůbec na něčem pracovat. Dřív jsem byla ráda, že vůbec nějak přežiju den a noc. Zpětně nechápu, jak jsem mohla žít tak příšerně nevyspalá a unavená. No, však jsem taky žila tak sotva napůl.
Unavená a nemocná.
Druhé miminko mi připomnělo, jak jsem bývala zničená
Jak příšerné to bylo jsem si vzpomněla s naší druhorozenou holčičkou. 
Noční kojení mě dokáže občas taky pěkně mučit, zvlášť když se prořezávají zoubky nebo něco podobného. To se pak ráno moc neusmívám a nechce se mi vstát tak brzy jako vstávají moje děti. Ale už nemám problém usnout po ulehnutí do postele a po kojení zase rychle usnu. Takže i s několika kojeními za noc se vlastně docela vyspím. Ono mi totiž stačí mnohem méně hodin spánku, než když jsem jedla dřív tak nějak normálně. Když jsem změnila jídelníček a nakonec vynechala i to maso, zjistila jsem, že mi stačí spát pět nebo šest hodin spánku denně! Dřív jsem mohla spát osm, devět i deset hodin a stejně lezla ráno po čtyřech. Víkendy jsem častokrát prospala až do obědových hodin a stejně se necítila vyspaná dorůžova. No ateď, coby máma dvou malých dětí, jsem pořád víc vyspaná než kdykoli předtím. Jasně, jsou dny, kdy lezu z postele zmožená a kdy bych dala cokoli za to, aby ráno někdo vstal s dětmi a udělal snídani (naštěstí se mi to občas díky manželovi opravdu stane). Zvlášť když využívám nočního klidu, sedím u našeho webu dlouho do noci, a pak přijde několik budíčků od dětí a v šest ten úplně definitivní, když už se té menší nechce spát. Ale čím je naše menší dcerka větší, tím klidnější jsou noci a já vím, že už to bude jen lepší. Snad se postupně zbavím i těch kruhů pod očima, co jsem si za ta léta vypěstovala. A protože na sobě velmi intenzivně cítím ten rozdíl z noci, kdy se dobře vyspím, a z noci, kdy se moc nevyspím, vzpomněla jsem si na tu příšernou únavu a neschopnost usnout, která mě trápila přes třicet let, a musela jsem se o to s vámi podělit.
Jestli nemůžete spát, zkuste to po našem
Vidím kolem sebe na každém rohu unavené vyčerpané lidi a od známé z lékárny vím, kolik se prodává prášků na spaní. Díky bohu mě nikdy nenapadlo si nějaký koupit, to už bych byla velký závislák. I moji přátelé jsou s věkem viditelně unavenější a uzívanější.
Tedy alespoň ti, co zatím jedí „normálně “ 🙂 Jestli někdo máte problém usnout, všechno vás vzbudí, máte zlé sny, ráno lezete z postele po čtyřech a trvá vám hodiny než začnete fungovat, na nic nečekejte.
Vyházejte z jídelníčku všechno umělé, konzervované, instantní, plné cukru, chemie a éček. Začněte vařit čerstvé zdravé jídlo třeba podle našich receptů. A když už jíte jako my a nestačí to, zkuste na čas vynechat i to maso.
Třeba v rámci jarní či podzimní očisty, kdy je to pro tělo vítaná úleva. A uvidíte, že to půjde i bez léků, meditací, počítání oveček a jiných strastí 🙂
Já si jdu lehnout, protože už se zase kvapem blíží půlnoc a spánek do půlnoci je nejdůležitější. Tohle vám musí pro rozhodnutí udělat změnu v jídle prostě stačit.
Dobrou noc
Jste firma pro skřivany, nebo sovy? Přizpůsobit pracovní dobu lidem se vyplatí
Musí-li sova brzo vstávat, je unavená a víc jí hrozí nemoci. Odrazí se to i v práci. Nastavení pracovní doby tak, aby vyhovovala zaměstnancům, se proto vyplatí.
Sova, nebo skřivan?
Na podnikatelskou i zaměstnaneckou populaci je možné se podívat skrze různé úhly pohledu. Rozdělení na sovy a skřivany je jedním z nich.
Zatímco jednomu člověku nejvíc vyhovuje vstávat v pět a od šesti už se svěží vrhá do práce, druhý něco takového nezvládne. Nejlépe se mu totiž naopak pracuje později večer a ranní vstávání mu nevyhovuje.
A jiný vůbec není takto striktně vyhraněný. Každý je totiž jiný chronotyp, jak se tomu říká odborně.
Chronotypy definujeme jako individuální načasování fyziologických, biochemických a psychologických proměnných, které úzce souvisí s cyklem spánku a bdění, uvádí psycholožka Denisa Janečková, která se věnuje chronotypům a spánkovým zvyklostem v Národním ústavu duševního zdraví. Chronotyp vychází z vrozených biologických rytmů, které odpovídají orientačně jednomu dni a jsou ovlivněné střídáním světla a tmy. Z velké míry jsou také dědičné.
Čtěte také: Učí Čechy argentinskému tangu. Tady je její příběh
V průběhu života se ovšem mohou měnit. A podle informací z Národního ústavu duševního zdraví třeba i víckrát za život – zásadněji v pubertě, v dospělosti se ustálí a pak zase ve stáří promění. Ale ke změnám nedochází vždy. Někdo je zase skřivan nebo sova od dětství a tak už mu to zůstane.
Protože jsou to tendence vrozené, těžko se násilím předělávají. A proto je pro člověka problematické, když musí jít dlouhodobě proti svému chronotypu.
Sova třeba trpí, když musí vstávat časně, aby byla v kanceláři se začátkem pracovní doby, který zaměstnavatel paušálně stanovil na sedmou (podobně jako je to ze zvyku osmá ve škole). Odborníci pak dokonce hovoří o sociálním jet lagu.
Tak se nazývá stav, kdy u lidí nejsou naplněné chronobiologické potřeby, a to z důvodu vnějších požadavků a společenského tlaku. V současném nastavení podle nich navíc častěji trpí právě sovy, na něž se při zavádění brzkého začátku pracovní doby nebere ohled.
Vzhledem k tomu, že jde o fyziologické nastavení, není to otázka silné nebo slabé vůle – sovy brzy večer neusnou a na ranní vstávání není jejich tělo nastavené. A aby toho nebylo málo, cyklus spánku a bdění ještě ke všemu oproti přirozené potřebě narušuje umělé světlo.
Čtěte také: 6 důvodů, proč se vyplatí se při podnikání fyzicky nezruinovat
Možná se přitom zdá, že se toho nevyspalým skřivanům nebo sovám až tolik nestane, budou jen trochu unavené. Opak je ale pravdou. Studie z posledních let ukazují na souvislost mezi narušením délky či kvality spánku a vznikem mnoha onemocnění.
Mezi ně bývají řazeny psychiatrické poruchy, metabolická a kardiovaskulární onemocnění, dále onemocnění pohybového aparátu či imunitního systému, vysvětluje Eva Fárková, která se v Národním ústavu duševního zdraví podílela na studii věnované lidským chronotypům.
Také se podle ní prokázalo, že sovy jsou náchylnější na poruchy metabolického systému a jsou rizikovou skupinou pro vznik obezity, diabetu druhého typu a metabolického syndromu. O dopadu na koncentraci, výkonnost a efektivitu práce dlouhodobě ze svého biorytmu vykolejených skřivanů a sov ani nemluvě.
I podle platné legislativy, tedy zákoníku práce, má zaměstnavatel nebo zaměstnavatelka v tom, jak rozvrhují zaměstnancům pracovní dobu, velkou flexibilitu. Zcela v jejich kompetenci je také určení začátku a konce pracovní doby.
Často však přitom vycházejí hlavně ze zvyku a zavedené praxe a ve firmě o pár lidech třeba i z toho, co nejlépe vyhovuje jim samotným.
Je-li něco zavedené, neznamená to ovšem, že je to stále, vždy a za všech okolností účelné a užitečné.
A přístup k pracovní době se skutečně mění. V mladých firmách, jako je například technologická STRV, se na pracovní dobu příliš nehraje.
Jde totiž především o výsledek a ne o to, aby mohl šéf každý den kontrolovat, zda lidé sedí na svých místech. Jde o to, aby zaměstnanci odvedli co nejlepší práci.
Jestli mají nejlepší výsledky při práci večer, brzy ráno, ve středu nebo v neděli, pak nikdo, a to zejména u kreativních profesí, příliš neřeší.
Čtěte také: Firmy hledají ajťačky. Je jich málo, přitom dosahují mnohem lepších výsledků
Progresivní HRisté a HRistky nyní hodně řeší nejen vstup digitálních technologií do této oblasti, ale také prozákaznický nebo proklientský přístup ke kandidátům a zaměstnancům. Kdo chce do firmy ty nejlepší lidi, bere za své potřeby kandidátů nebo stávajících zaměstnanců a snaží se je uspokojit. A může to být právě i v oblasti individuálního přístupu k pracovní době.
Čtěte také: Nejsou lidi? Sami šéfové teď musí jít při náboru s kůží na trh
Flexibilita je žádaný benefit
Pochopitelně existují provozy, kde něco podobného jednoduše zařídit nejde. Ale v mnoha firmách, kde většina lidí pracuje v kanceláři a požadují se po nich nápady a tvořivost, se k pracovní době dá přistoupit jinak. O to spíše, že se flexibilita pracovní doby už několik let objevuje na předních příčkách průzkumů, které se zaměřují na zaměstnanci žádané benefity.
Čtěte také: Soukromí zaměstnanců je nedotknutelné. Musíte ho zachovávat i ve firmě
Příkladem je třeba průzkum personální agentury Grafton Recruitment ze září loňského roku, do kterého se zapojilo 2259 respondentů ze všech krajů Česka a patnácti sektorů trhu.
Mezi desítkou nejžádanějších benefitů se objevila jak možnost práce z domova, tak pružná pracovní doba.
V průzkumu se také připomíná, jak příklon k podobným benefitům pohánějí mileniálové, kteří vstupují na trh práce – právě flexibilita, osobní rozvoj, vzdělávání a vyváženost pracovního a soukromého života totiž podle výzkumů patří k jejich prioritám.
Ovšem třeba právě téma chronotypů dává flexibilitě pracovní doby ještě další rozměr. Není to jen benefit. Pokud si zaměstnanec pracovní dobu přizpůsobí svým potřebám, místo toho, aby byl nucený pracovat tak, jak mu to vzhledem k jeho chronotypu nevyhovuje, firma na tom vydělá.
A stejně tak volnonožec může pro práci lépe využít dobu, kdy je nejproduktivnější, pokud svůj přirozený rytmus rozpozná a bude ho více respektovat. Nejzásadnějším finálním benefitem pak může být u takového přístupu jeho pozitivní vliv na zdraví – lidí a symbolicky i samotné firmy.
Sovy versus skřivani aneb Rozdíl není jenom ve vstávání. Víte, kdo je chytřejší?
Foto: Yuriy Maksymiv, Shutterstock.com
Jsou dva typy lidí. Jedni, co ráno vstávají plni energie, jdou běhat, cvičit nebo chystají lívance k snídani, se nazývají skřivani. Druzí, ti, co mají ráno problém doplazit se i ke kávovaru, jsou sovy. Do které skupiny patříte vy? A víte, co to o vás vypovídá?
Skřivani mají po probuzení obvykle dobrou náladu a jsou plni energie. Zato sovy tuhle část dne upřímně nesnášejí a nejradši by ji úplně zrušili. Naopak odpoledne a večer ožívají, začínají být velmi produktivní a vydrží se koncentrovat až dlouho do noci. V tu dobu skřivani uléhají ke spánku nebo už dávno tvrdě spí.
Zda jste skřivani nebo sovy, pravděpodobně víte dávno. Jedná se totiž o vrozené biologické nastavení, které nelze žádným tréninkem měnit. Ranní typy mívají nejvyšší hladiny kortizolu, hormonu, který ovlivňuje výkonnost, hned po probuzení. Jejich tělesná i psychická výkonnost vrcholí kolem poledne. U sov se celý koloběh rozběhne až odpoledne a vrcholí v pozdních večerních hodinách.
Není to ale jen vztah ke spánku a vstávání, co váš biorytmus ovlivňuje. Tohle jsou nejtypičtější rozdíly mezi nočními sovami a ranními skřivany.
Mezi sovami a skřivany se dají často najít různé osobnostní rozdíly. Podle studie vědců z Barcelonské univerzity z roku 2014 mají skřivani sklony k perfekcionismu.
Špatně se tak vyrovnávají s tím, když všechno neběží dle jejich představ o správnosti, a tak nezřídka trpí frustracemi a pocity vyčerpanosti.
Jejich výhodou ale je, že dovedou úkoly dotahovat do konce a jedná se obvykle o jedince s vysokou úrovní zodpovědnosti.
Sovy naopak jen tak nějaká nedokonalost nerozhodí, tím pádem bývají více takříkajíc „v pohodě“. Nelámou si hlavu s každou prkotinou, díky čemuž se dokážou lépe soustředit na úkoly, které berou jako svoje priority. Na druhé straně jsou o dost impulzivnější a mají potřebu stále hledat novinky, takže je ledacos může přestat rychle bavit.
Foto: 2M media, Shutterstock.com
Pro někoho je ranní vstávání za trest
Obecně se častěji mezi sovami nacházejí mimořádně inteligentní a talentovaní jedinci. Podrobně se tématu věnovala například studie z roku 2009 od vědců z Londýnské univerzity nazvaná Why owls are more intelligent(Proč jsou sovy inteligentnější).
Studie zapojila více než 420 účastníků s jasným profilem sovy nebo skřivana, které nechala absolvovat komplexní inteligenční testy. Podobně jako jiné výzkumy tohoto typu ukázala, že sovy dosahují lepších výsledků. Nicméně to rozhodně nebylo automaticky spojeno s větší úspěšností v profesním životě. Skřivani totiž bývají mnohem vytrvalejší a své úspěchy si dovedou obstarat usilovnou prací.
Foto: LightField Studios, Shutterstock.com
Sovy večer ožívají a rády si k tomu dají sklenku
Skřivani rádi pijí čaj, čerstvé šťávy nebo obyčejnou vodu, sovy pak inklinují k méně prospěšným nápojům. Například další studie Barcelonské univerzity ukázala, že sovy mají mnohem větší problémy s nadměrnou konzumací kávy, koly, ale i alkoholu.
Obecně je pak skřivanům mnohem bližší zdravý životní styl. Rádi sportují, mají menší sklony k závislostem a přirozeně se dovedou zdravě stravovat. Sovy, jako milovníci nočního života, se rády napijí vína, dají si cigaretu a dopřejí si něco nezdravého. Pokud ale chtějí, dokážou si vybudovat poměrně vyváženou životosprávu s občasnými „povolenými“ úlety.
Skřivani a sovy v práci
Ranní porada. Pan Skřivan už hodinu před ní sedí na svém pracovním místě, vyřizuje e-maily, plánuje si pracovní den, připravuje si podklady a využívá ranního klidu. Pět minut před začátkem porady sedí v zasedačce a čeká na kolegy.
Již od samého začátku je v pohotovosti a aktivně se zapojuje. Do toho vpadne zjevně nevyspalý kolega Sova, omlouvá se za pozdní příchod a snaží se přinutit svůj mozek k produktivnímu myšlení. Bez ranní kávy bývá většinou nepoužitelný.
Rozdílné nastavení
V podzimní kanceláři se pomalu šeří. Pan Skřivan už se vidí v teple domova, ale musí ještě na odpolední brainstorming, který svolal kolega Sova. Ten je ve svém živlu, konečně může něco kloudného vymyslet.
Na schůzce hýří nápady, podporuje ostatní v jejich myšlení. Naopak pan Skřivan nechápe, proč ho právě teď nic nenapadá, přestože ranní porada se tak vydařila.
Po skončení schůzky využívá kolega Sova klidu večerních kanceláří a naplno pracuje.
Firmy a biorytmy zaměstnanců
Prvním krokem k efektivnímu využívání vašeho biorytmu je uvědomit si, do které „ptačí“ skupiny patříte. Otázkou však zůstává, zda povaha práce a pracovní podmínky mohou vaše nastavení vůbec respektovat. Zaměstnavatel musí při nastavování pracovní doby kromě přání svých zaměstnanců respektovat i zákoník práce a krýt se tak pro případ, že se jim při plnění pracovních úkolů něco stane.
Pružné zaměstnávání
Využívání flexibilního zaměstnání v České republice je stále v plenkách. A tak jsou pružná pracovní doba, zkrácené úvazky a práce z domova pravděpodobně těmi nejčastějšími formami, jak se někteří zaměstnavatelé v souladu se zákonem vypořádávají s biorytmy svých zaměstnanců.
„Většinou úprava pracovní doby souvisí s péčí o rodinu. V praxi to znamená, že například programátoři mohou chodit do práce dříve, třeba kolem sedmé, i když ostatní zaměstnanci chodí až od devíti hodin.
U programátora nevadí, když už po 15.
hodině odpoledne nebere telefon klientům a podobně, což by u jiné profese, například obchodu, recepce, příliš nešlo,“ dodává Jiří Kocourek, specialista trhu práce portálu Jobs.cz.
Cesta k pochopení
Vybudovat firmu plnou čistě „ranních“ nebo „večerních“ zaměstnanců nelze. Pokud však máte jen malou příležitost, pokuste se co nejvíce ze svých biorytmů těžit. Choďte do práce dříve nebo naopak později, náročnou práci směřujte do svých produktivních hodin, stejně jako schůzky, které vy sami svoláváte.
Brzké ranní či večerní porady
Ne všechny události pracovního dne jsou však plně ve vaší moci. Setkáváte se s ostatními na poradách, řešíte společné pracovní úkoly. Pokud jsou pro vás brzké ranní nebo naopak večerní porady opravdu neúnosné, pokuste se svými kolegy a šéfem domluvit na jejich posunutí na přijatelnější dobu. Z benefitu v podobě produktivnější práce pak budete těžit vy i druhá strana.
Pracujte s tím, co máte
Biorytmy jistě nejsou tím jediným, co váš pracovní výkon ovlivňuje. A pravděpodobně jen málo zaměstnanců si může zcela svobodně vybrat, kdy bude pracovat. Pokud však takovým luxusem disponujete, určitě se svým biorytmem aktivně pracujte. Radost z dosažených výsledků a větší pracovní pohoda za to jistě stojí.
Zdroj: Jobs.cz