Soutěž o kuchařku – TOP TEN nejhorších jídel

ČTI TAKÉ: Které slavné dcery jsou nejvíce podobné svým matkám? Hlasuj o největší podobu!

Soutěž o kuchařku – TOP TEN nejhorších jídel

Představa versus realita v kuchyni

Všichni to známe. Občas máme představy o tom, jak to asi bude, ale realita je pak trochu jinde. A stává se to i v kuchyni. Nezáleží na tom, jak moc dokonalý recept máte, ale strávili jste přípravou celý večer a teď koukáte na výsledek, který se rozhodně nepodobá tomu, po čem jste toužili.

Našli jsme pro vás ukázku toho, jak se může lišit představa a realita a ruku na srdce… I my to takhle občas máme. Pobavte se s námi nad některými kuchařskými výkony, které opravdu stojí za to!

ČTI TAKÉ: 15 faktů a zajímavostí o temném seriálu American Horror Story!

Soutěž o kuchařku – TOP TEN nejhorších jídel

Externí obrázek

Soutěž o kuchařku – TOP TEN nejhorších jídel

Externí obrázek

Soutěž o kuchařku – TOP TEN nejhorších jídel

Externí obrázek

Soutěž o kuchařku – TOP TEN nejhorších jídel

Externí obrázek

Soutěž o kuchařku – TOP TEN nejhorších jídel

Externí obrázek

Soutěž o kuchařku – TOP TEN nejhorších jídel

Externí obrázek

Soutěž o kuchařku – TOP TEN nejhorších jídel

Externí obrázek

Soutěž o kuchařku – TOP TEN nejhorších jídel

Externí obrázek

Soutěž o kuchařku – TOP TEN nejhorších jídel

Externí obrázek

Externí obrázek

Soutěže o ceny na internetu – Soutěž.cz

Soutěž o kuchařku – TOP TEN nejhorších jídel

Termín soutěže 5. 4. – 5. 5. 2021

Soutěž o kuchařku – TOP TEN nejhorších jídel Píseň oceli 

Audiokniha Píseň oceli obsahuje fantasy příběh od autorky Michaely Merglové. Čte Jan Meduna, režie Jakub Tabery.

Každý příběh někde začíná. Tenhle shodou okolností mezi stehny jedné vdané paničky a končí, no končí tam, kam se může dostat jen fantazie jedné z nejtalentovanějších autorek české fantastiky.

Básník Minangar nemá v kapse ani vindru a doma v Údolí ho čekají leda tak modřiny od nakrknutého manžela, kterému chodil za ženou.

Ani horal Cuchenan na tom není o moc lépe, po smrti mistra kováře, jemuž sloužil, se sbalil a odešel na jih za nejistou budoucností.

Osud je ale svede dohromady, a tím začíná cesta za dobrodružstvím, na níž nechybějí draci, démoni z lesů, král zlodějů a samozřejmě spousta žen!

Zaposlouchejte se do písně oceli, která se vydává ke kořenům toho nejlepšího z žánru fantasy.

Soutěž o kuchařku – TOP TEN nejhorších jídelPlí seň

Audiokniha Plíseň obsahuje druhý díl norské fantasy série Havraní kruhy. Autor Siri Pettersenová, překlad Jitka Jindřišková. Čte Magdalena Tkačíková, režie Vladan Hýl.

Havraní kruhy #2

Představ si, že jsi lovnou zvěří v neznámém světě. Ve světě lidí, který pomalu umírá. Ve světě, který je místem tvého narození a který se měl konečně stát tvým domovem. Jenže to je zásadní omyl.

Hirka opustila Ymslandu, aby ji zachránila, a vzdala se tak možnosti být nablízku Rimemu, přestože právě po tom touží ze všeho nejvíc. Místo něj ji teď provázejí lovec zapomenutých a slepý.

Boj o přežití v lidském světě je ovšem maličkostí ve srovnání s tím, co přijde, když Hirka pochopí, kým ve skutečnosti je a jakým nástrojem v mocenské hře se má stát. Původce plísně touží po tisíci letech konečně dosáhnout svobody.

Svobody, kterou mu může dát jen Hirka.

Soutěž o kuchařku – TOP TEN nejhorších jídelSo chař smrti

Audiokniha Sochař smrti obsahuje krimi příběh s detektivem Robertem Hunterem. Autor Chris Carter. Čte Jakub Saic, režie Miloš Vrána.

Robert Hunter #4

Detektivové Robert Hunter a Carlos Garcia stojí před dalším temným případem.

Tentokrát jim chorá mysl sériového vraha předkládá s každou obětí hádanku: Jaký vzkaz se skrývá v obludném uměleckém díle, zanechaném na místě činu? Proč vložil pachatel tolik práce a fantazie do zprávy, kterou mohl sdělit mnohem snazším způsobem? A chce vůbec něco sdělit, nebo jen mate policii falešnou nápovědí, aby ji připravil o čas a svedl ze stopy? Jaká událost z dávné minulosti spustila jeho řádění – a proč až teď?

Chris Carter, mistr svého oboru, nezklame ani tentokrát: řešení je opět šokující a překvapivé, a přesto má čtenář šanci dospět k němu současně s vyšetřovateli, neboť mu autor nic nezamlčuje.

Chcete-li vyhrát

tři audioknihy vydavatelství Audioteka,

odpovězte e-mailem na soutěžní otázky a

Soutěž o nejchutnější rostlinné jídlo 2020 má vítěze

Klání kuchařů a kuchařek soupeřících v dovednostech v rostlinné kuchyni už má svého vítěze.

Finále soutěže o nejchutnější rostlinné jídlo 2020, kterou vyhlásila Česká veganská společnost, proběhlo v Makro Akademii v Praze 30. 9. a o hlavní cenu 50 tisíc Kč se utkalo 10 finalistů z prvního kola.

Po napínavém hodnocení porotců se výherkyní stala Pavla Drlíková z brněnské restaurace Die Küche.

Soutěž o kuchařku – TOP TEN nejhorších jídelPavla Drlíková z brněnské restaurace Die Küche

Soutěž byla určena pouze pro profesionální kuchaře a do prvního kola se přihlásilo 34 kuchařů a kuchařek z běžných i čistě veganských podniků. Následně bylo vybráno deset nejlepších na základě zaslaného receptu a splnění kritérií, ti se utkali ve středu 30. 9. v pražské Makro Akademii. Porota byla složená ze zástupců partnerů soutěže včetně MAKRO, Nestlé a mediálních partnerů.

„Veganská strava může být pestrá, chutná a stejně hodnotná jako ta masitá, důkazem toho jsou všechny pokrmy prezentované jednotlivými soutěžícími.

Ti ukázali nejen talent, ale také velkou dávku kreativity v přípravě jídel pouze ze sezónních surovin.

Díky prostředí MAKRO Akademie rovněž všichni zúčastnění získali možnost sdílet své zkušenosti či inspirovat ostatní,“ říká Romana Nýdrle manažerka komunikace společnosti MAKRO Cash & Carry.

Soutěž o kuchařku – TOP TEN nejhorších jídelÚčastníci soutěže a porota

Nabídka rostlinných jídel v běžných restauracích je nedostatečná, tvrdí průzkum

Dle agentury STEM/MARK 11 % osob preferuje v restauracích veganská jídla a 2/3 dotázaných veganská jídla v restauracích nepreferuje, ale ani je zcela neodmítá.

Téměř polovina z těch, kteří zcela neodmítají rostlinná jídla, považuje nabídku v restauracích za nedostatečnou a 32 % těchto osob by omezilo konzumaci masa, kdyby restaurace nabízely více veganských jídel. Hlavní motivací je ochota či chuť vyzkoušet něco nového.

Výzkum realizovala agentura STEM/MARK pro Českou veganskou společnost v březnu 2020 metodikou CAWI dotazování na reprezentativním vzorku internetové populace 510 osob ve věku 15-59 let s cílem zjistit postoje týkající se veganské stravy.

„Poptávka po rostlinném jídle už předčila nabídku, běžná populace je ohledně bezmasého stravování často znalejší než samotní kuchaři. Pro kuchaře v České republice navíc v současnosti ani neexistuje vzdělávací program, v rámci kterého by se naučili vařit moderní rostlinná jídla.

Podle mého názoru by už mělo být plnohodnotné rostlinné jídlo na menu každé restaurace, ať už z důvodu udržitelnosti, zdraví či různých potravinových intolerancí,” sděluje Zdeněk Hladík, manažer kulinářských projektů Asociace kuchařů a cukrářů České republiky, pod jejíž záštitou soutěž proběhla.

„Dlouhodobě se snažíme podporovat ty, kteří z různých důvodů chtějí snížit svoji spotřebu živočišných produktů. Tato soutěž nám dala jedinečnou příležitost ukázat, že i veganské pokrmy mohou být gastronomickým uměním,“ říká Martin Ranninger, předseda České veganské společnosti.

Soutěžící ze všech koutů České republiky

Soutěže o nejchutnější rostlinné jídlo 2020 se zdaleka nezúčastnili jen pražské restaurace, ačkoliv ani ty nechyběly. Mezi účastníky byla pražská veganská restaurace Bis.tro, CATERINC nebo Forrest bistro, do klání se však přidala i pražská restaurace Alcon, která na menu podává běžně i masité pokrmy.

Seitan jako proteinovou část pokrmu zvolily hned dvě veganské a vegetariánské restaurace, děčínské Bistro les a liberecký Vegway. Tofu zase bodovalo u Eat and Experince catering v kombinaci s bramborovou slupkou a avokádem.

Jiní vsadili na známější suroviny, například nádivku z ječných krup, žampionů a ořechů zvolil VegZion sídlící až v Krkonoších, carpacciem z červené řepy, mandlovým sýrem a kaviárem z ostružin zase okouzlila brněnská veganská restaurace Die Küche.

„Našim cílem je usnadnit podnikání všech, kteří chtějí ve své restauraci, bistru či street food stánku nabídnout pokrmy na rostlinném základě. Naše produkty z řady Garden Gourmet zaujmou ty zákazníky, kteří se nechtějí vzdát chutě, vůně a struktury masa a přitom nenásilným způsobem omezují spotřebu potravin živočišného původu,” říká Radka Matlochová z Nestlé Professional.

Dvě hodiny na přípravu

Účastníci měli na přípravu pěti soutěžních porcí 120 minut. Rozhodování porotců nebylo jednoduché a hlavní cenu 50 000 Kč si nakonec odnesla Pavla Drlíková z brněnské restaurace Die Küche.

Na druhém místě se umístila Růžena Smolenová z pražské restaurace Alcron a na třetím místě Petr Láznička z Eat and Experience Catering.

Finalisté dostali upomínkové talíře a balíčky produktů rostlinných alternativ masa značky Garden Gourmet od společnosti Nestlé.

„Soutěž byla pro mě obrovskou inspirací, protože jsem se utkala v souboji s profesionálními kuchaři, kteří používali zajímavé technologie a samotná jídla byla promyšlená do posledního detailu. O to víc mě první místo těší, protože konkurence byla opravdu veliká,” sdělila výherkyně Pavla Drlíková z Die Küche.

Zdroj a foto: Česká veganská společnost

Budete mít zájem:  Výtok je příznakem vaginální infekce

Soutěž o kuchařku – TOP TEN nejhorších jídel

Při přípravě článku o kuchařské knize jsme se dohadovali, který pokrm je pro nás ten nej – ale ve smyslu nejhorší, nejméně oblíbený.

Soutěž o kuchařku – TOP TEN nejhorších jídel
Autor: Isifa.cz

Udělala jsem si malou soukromou anketu a zdá se, že čelné místo v našem žebříčku „hnusných“ jídel zaujímají hlavně pokrmy, které nám servírovali v dětství ve školní jídelně. Pěkně na smradlavém plastovém tácu a „Dojíst!“

Osobně jsem byla pořádně překvapená, když mi manžel uvařil nenáviděnou hrachovou kaši. Jedla jsem ji prvně od školních let – a byla výborná. Změnila se mi chuť, nebo ji dělali tak odpornou?

V dětství mi nechutnala řada jídel, které mám teď moc ráda – koprovka, houby, fazole, špenát i ten zatracovaný smažený sýr. K jiným se můj vlažný vztah ani po letech nezměnil. Sním v podstatě všechno, ale něco „nemusím“.

UHO (univerzální hnědá omáčka) či UBO (univerzální bílá omáčka) jsou pojmy, na něž mnozí jen tak nezapomenou. 

Pomozte nám sestavit TOP TEN nejméně oblíbených jídel

Napište nám na adresu [email protected]­a.cz, který pokrm je pro vás ten nejhůře stravitelný (i když je uvařený, jak má být; nemáme na mysli jídla prostě jen nepovedená), který byste nejedli ani za nic, nebo jen v krajním případě (ne každý je hrdina a odmítne specialitu od tchyně).

Z došlých tipů sestavíme žebříček a vylosujeme tři výherce, kteří od nás dostanou výtisk Vegetariánské kuchařky po česku. Podle ní si jistě uvaříte jídlo, které vám chutnat bude, i když třeba nejste vegetariáni (vyzkoušeno na vlastní chuťové buňky).

Podmínky soutěže:

  • Na adresu [email protected] pište svůj tip na nejméně oblíbené jídlo, můžete uvést až tři pokrmy.
  • V mailu uveďte celé své jméno, bude zveřejněno pouze v případě výhry.
  • Je možné odpovídat pouze jednou z jedné mailové adresy.
  • Tipy posílejte nejpozději do neděle 3. října do půlnoci.
  • Z účasti na soutěži jsou vyloučeni zaměstnanci společnosti Internet Info a jejich rodinní příslušníci.

Z došlých tipů sestavíme žebříček nejneoblíbenějších jídel a mezi odesilateli vylosujeme tři výherce, kterým pošleme výtisk knihy Vegetariánská kuchařka po česku.

Kolik času strávíme za život vařením? Jistě se to liší, ale ani v případech „specialistů na vejce natvrdo a čaj“ to nebude úplně málo. To už by stálo zato, uvařit si dobře. Snad vám k tomu napomůže i náš seriál.

The Final Table (TV pořad) (2018)

  • Člověk v tom koukání se na jiné kuchaře nalézá nějakou vnitřní harmonii nebo jsem plně přijal svou normcore osobnost, nevim. A na Netflixu je teď jedna obzvláště vydařená – The Final Table. Dvanáct dvojic profesionálních kuchařů z celého světa vaří pokaždý jídlo jedný daný země.
    Nejdřív pro porotu složenou z místních celebrit, tři nejslabší týmy pak vaří pro největšího šéfkuchaře té země. Kdo je zase nejslabší, končí.
    Nic víc. Žádné taktizování, žádné strategie, žádné podrazy, žádný umělý vytváření emocí – čistá procedurálka, profíci ve svým oboru, co se snaží uvařit nejlepší a nejzajímavější jídlo. Jednoduchý koncept tak nechává diváka unášet se na vlnách preciznosti a dokonalosti, šlape to jak švýcarský hodinky a navíc to má obří rozpočet, žádný šméčko.
    Mindhunter mezi kuchařskými show.(9.4.2020)
  • Nic afektovaného, žádné uměle vytvářené drama, žádné kutí piklů mezi účastníky, ale prostě „jen“ profesionálové na slovo vzatí (zpravidla mající již nyní na svém kontě michelinské hvězdy, überúspěšné koncepty/restaurace apod.) dělající co jen je v jejich silách, aby svým kulinářským uměním potěšili echt kábry na danou kuchyni, celebrity apod. Je to umírněná amerických úsměvů a přehrávání prostá verze MasterChefa, postrádající sice nadšení kuchařských samouků a nadšenců, zato však bodující všudypřítomnou profesionalitou a respektem. Ano, je to jakože „MasterChef koncept prohnaný distingovanou grácií Chef´s Table, kde co epizoda to hold jedné ze světových kuchyní“. Což je však geniální koncept sám o sobě. Navíc to Netflix zaobalil do nemalých produkčních hodnot, navzdory hodinové stopáži to má zběsilé tempo a chuťové pohárky to stimuluje jako máloco. A pokud sami rádi vaříte, tak třeba i něco pochytíte. Ke škodě je pouze finále samotné, které koncept „top šéfů u jednoho stolu“ vůbec nevyužívá; navíc i výběr vítěze je spíše sázkou na jistotu, což mi přišlo trochu proti „zadání“. | S1: 4/5 |(8.1.2019)
  • Zbožňuji reality show o vaření, ale tohle je jedna velká nuda. :-((2.5.2020)
  • Musím říct, že i když se mi zprvu koncept s šéfkuchaři z celyho světa v kuchařský soutěži moc nezamlouval, protože mi přišlo, že to bude až moc neosobní pro obyčejnej plebs jako jsem já, kterej si i chleba namaže na blbý straně, tak nakonec to vůbec nevadilo. Ukázalo se, že i když nás mástršéf krmí naprostou neomylností a dokonalostí šéfkuchařů, tak reálně pod tlakem to maso taky nedopečou a jejich 3 mišelin hvězdy jsou jim k hovnu. Navíc je šou tradičně napínavě sestříhaná, takže všechny jídla se dokončí vždycky v poslední vteřině a obecně vizuál, kamera, medailonky a prezentace kuchařů, porotců, i zemí je perfektní a oku lahodící, produkce se fakt vyřádila a vyzdvihla pořad o level výš. Jediný, co mi vadilo bylo, že o osudu těhle kulinářských hvězd rozhoduje třeba papouškující kopačák Lineker nebo retarda Dax Shepard, kteří mají asi zastupovat hlas plebsu, ale nejsem si jistej, jestli dokážou reálně ohodnotit provedení a kvalitu jídla.(21.4.2020)
  • Jídlo je moje celoživotní vášeň a jedna z věcí, kterou si na životě užívám nejvíc. A ještě víc miluju objevování odlišností mezi kuchyněmi z různých koutů světa a ochutnávání nových chutí a surovin. Tak, jak by někdo utratil přebytečné peníze za auto nebo třeba za oblečení, já bych je bez váhání nacpala do cestování za jídlem. Jídlo je radost, jídlo spojuje lidi, aniž by k tomu potřebovali znát stejný jazyk. Ten pocit, kdy kuchař vyčkává, co na jeho výtvor řeknete, a vy se po prvním soustu usmějete a zvednete palec na znamení, že vám chutná, je jedinečně sbližující. Proto sledovat lidi, kteří pro přípravu dobrého jídla dýchají, nehledají v kuchyni zkratky, ale naopak neváhají vydat se tou nejsložitější cestou, jen když to o miniaturní kousíček vylepší výslednou chuť, pro mě bylo naprosto úžasným zážitkem. Bylo překrásný sledovat, jak se na jednom místě potkávají různé kultury a kuchařské legendy. Pořad je opravdu jenom o kráse vaření, žádná laciná reality show protkaná vyděračnými příběhy. Mezi soutěžícími panuje fajn atmosféra, nikdo nikoho nepomlouvá, nevzteká se, že nevyhrál, všichni prostě jen vaří tak, jak nejlépe umí. A já, která jsem si naivně myslela, že toho o vaření vím hodně, jsem nevěřícně koukala s otevřenou pusou nad tím, jak kreativní šéfkuchaři mohou být a kolik informací a postupů přípravy dokážou ve své hlavě nést. 5*(27.4.2020)
  • Člověk z toho moc kuchařské inspirace nepochytí, na to je moc soutěžících, moc střihu mezi stoly a moc surovin, s nimiž asi v životě do styku nepřijdu. Každopádně tu jsou všichni extrémně sympatičtí, jejich příběhy se mezi chody postupně otevírají, k tomu parta top porotců z celého světa, kteří nejsou o nic méně sympatičtí. Je super sledovat, jak v takové soutěži mezi účastníky převládá údiv a respekt k ostatním nad závistí. Koncept, kdy se začíná národním jídlem a končí konkrétní surovinou taky zaujal. Tenhle pořád Vás vařit nenaučí, ale pokud máte rádi soutěže talentovaných lidí, kteří si jsou téměř rovnou konkurencí (špičky z celého světa) a pohled na krásné jídlo, které je už spíš uměním než vařením, pak zasedněte. Menu o deseti chodech se právě podává.(3.5.2020)
  • Škoda jen, že tu nebyla česká kuchyně. Úplně vidím tu Michelinskou verzi knedlo-vepřo-zela!(25.1.2021)
  • Hlavní devíza The Final Table je, že tu soutěží lidi v párech, a ty týmy jsou namíchané tak skvěle, že každý je jiný, každý má jinou chemii a hrozně rychle si najdete ty dvojice, co jim fandíte. Je libo holohlavého Japonce a jeho učně? Dva pokérované hipstery? Bromance Brity? Éterického Francouze nejasného genderu a jeho nejlepšího kámoše? Nebo chlápky ve středním věku, co sypou dad-jokes? Každý si najde svoje oblíbence.
    Na rozdíl od jiných reality show o vaření tady soutěží nejlepší s nejlepšími, a když má porotce vybrat, kdo vypadne, tak často krčí rameny a říká věci jako: „Oboje je skvělé, ale tady hůře funguje textura lobstra v kontrastu s marakújou…“ a vy doma tlačíte do krku šunkofleky a u toho: „Ale, NE, ten lobster a marakúja, Fernando, NA CO JSI MYSLEL!!“
    Nikdy jsem nevěřil, že budu mít chuť bingeovat show o vaření, ale tahle má k tomu velký potenciál.(11.2.2021)
  • Skvěle dotažený koncept něčeho, co už bylo stokrát viděné. Bez nahraných dramat mezi týmy, čistě o férové soutěži mezi týmy nejen michelinských šéfkuchařů se zaměřením na kuchyň určitých národností jako takových.(27.12.2018)
  • Zkrátilo mi to dlouhou chvíli s hezky mě to pobavilo. Naštěstí se do finále dostali moji oblíbenci. Úplně jsem v tom vyloženě nějakou pointu nebo hlavní smysl neviděla, když mezi soutěžícími byli stejně kvalifikovaní kuchaři jako u final table, ale pobavilo to. Je hezké se pro změnu dívat na to, jak vaří profesionálové oproti začínajícím kuchařům. Zkoukla jsem to za dva dny a už toho bylo možná moc, navíc jak je to na jedno brdo, každý díl stejný, jen v jiné zemi, tak to přestává už tolik bavit. Takže pokud chcete pořad sledovat, doporučuji jeden díl týdně, bude to pro vás zajímavější.(23.4.2020)
  • Těch devět epizod založenejch na buddy chemii chutná perfektně. Kór proto, že umí autoři dobře filírovat ty rozdíly mezi zkušenostma, osobnostma a přístupama. Dvakrát škoda, že finále ubere na tenzi a ve výsledku jde vlastně jen o divácky neuspokojivou malou domů. Škoda. Místo sladkýho konce totiž zůstane hořko na patře.(18.4.2020)
  • Masterchef meets Chef's Table . The Final Table ponúka bohatú ukážku kulinárskeho talentu s množstvo lákavého jedla, ktoré má napĺňa motiváciou a inšpiráciami zlepšovať moje vlastné domáce varenie a celková atmosféra Štruktúra jednotlivých epizód môže trošku škodiť, keďže spotlighty kuchársky dvojíc často prezradia kto bude žiariť či naopak, kto pohorí. No, odhliadnuc od toho, túto show som si užil masívne a dúfam že Netflix bude pokračovať s druhou sériou.(26.12.2018)
  • Soutěž. Čistá kuchařská soutěž s účastníky, kteří mají pár Michelinů v kapse a umí si během vaření na stole uklízet. K tomu super sympatický moderátor a hodnotící kuchařští polobozi. Emoce nejsou uměle vyšponované, nastříhané a i to nejhorší jídlo, které pošle někoho domů, je nad úrovní všeho, co kdy uvidíte v Masterchefovi od soutěžících. 10/10(29.5.2020)
  • Výborný koncept soutěže. Pro mě strhující, oku lahodící. Jedni s nejlepších kuchařů vůbec soutěží o titul toho vůbec nejlepšího. Zklamáním byla výhra jak jinak než amerického kuchaře, který se nejevil jako nejlepší …(4.5.2020)
  • Bezkonkurenčně nejlepší zpracování a kvalita v řadě kuchařských reality(19.4.2020)
  • 10%(10.10.2020)
  • Docela slušná podívaná, ale dělat na takový úrovni musí být mega tlak.(5.2.2021)
  • Skvele spravi chut, pokud koukate na zkurvenej ceskej masterchef. Tohle si s tim odpadem ani nezaslouzi srovnavat. Proste paradni prehlidka jidel od profesionalu, ve ktere to aspon vypada, ze je real. Pri sledovani jsem se krasne uvolnil, jedl, a obcas i predstavoval, jaky by to bylo dat se na drahu sefkuchare. Ikdyz to nekdy muze byt zdlouhavy, ale jako nuda mi to vubec neprislo. 8/10(13.5.2020)
  • Ó dió … asi starnem, lebo ak by mi niekto pred piatimi rokmi povedal, ze budem pozerat desat hodin nejaku kulinarsku show, tak ho nako .. poslem niekam. Lenze tu smekam nielen pred neskutocnou scenou, kamerou, dokonca vybornou hudbou… smekam aj pred tym, ze sa podarilo dat dokopy teamy ludi, kde to ludsky naozaj funguje a kde nie je tazke mat svojich favoritov po druhom dieli. Samozrejme, toto je vysledok velkej skoly americkych show, ale zaroven clovek nema pocit, ze pozera nieco nutene vyfabrikovane a zaroven, ziska aj prehlad o sucasnych trendoch v roznych narodnych kuchyniach sveta. Za mna jo a este raz jo. Tesim sa na druhu seriu.(25.11.2018)
  • Super soutěž o vaření. Líbí se mi celý koncept s věhlasnými kuchaři. Není to klasická reality show, což je fajn. Nic není zbytečně zdlouhavý a „emotivní“.(17.5.2020)
Budete mít zájem:  Do nemocnice s „cestovní kanceláří“

Seznam osmi nejhorších jídel na světě: Delikatesa nebo zkouška odvahy?

Pro nás nejhorší jídla na světě. Pro domorodce pochoutka.

V Číně si pochutnávají na kravských očních bulvách? Jedí je syrové, vařené i nakládané.

K radostem a zážitkům každého správného cestovatele patří také ochutnávka lokální kuchyně. Na to, že Francouzi jedí šneky a Britové zase vnitřnosti zapracované do koláče, jsme si už zvykli.

Slýcháme také o čínských jedlících červů nebo různých broučků. To ale pořád nic není ve srovnání s kachními embryi nebo opičími mozečky.

Víte, jaká jsou ta opravdu nejhorší jídla na světě? Podívejte se na naše speciální menu!

1. Kachní embryo

Jihoasijská delikatesa jménem Balut

Populární jihoasijskou delikatesou je tzv. Balut, kachní nebo kuřecí embryo. Po zhruba devíti dnech od nakladení vejce si kuchař na vajíčko posvítí, aby viděl, zda už obsahuje zárodek. Zhruba po dvou týdnech je vejce připraveno stát se tou pravou pochoutkou. 

Je vařeno ve vodě a poté se napůl uvařený zárodek lžící vyloupne ze skořápky. Labužníky při konzumaci nemá odradit ani malý pařátek či zobáček. Na tomto jídle si pochutnáte třeba na Filipínách, v Koreji nebo ve Vietnamu.

2. Ovčí hlavy

Ať už hlava ovce nebo losa, obyvatelé Aljašky zkrátka z uloveného zvířete nevyhodí ani kousek. Hlavy těchto zvířat se tu jedí se vším všudy a tento pokrm se jmenuje „Pacha“. Za zvláštní delikatesu pak platí zejména oční bulvy a jazyk.

Místy se s takovou pochoutkou můžete setkat také v Asii nebo si na ni zajet docela blízko, do některých středomořských regionů. 

3. Sýr s výkaly

A opět „živá“ národní pochoutka – tentokrát na Sardinii

„Casu Marzu“ není jen tak ledajaký sýr. Uvnitř totiž ukrývá mnohem více života, než by člověk očekával. Na Sardinii se jedná o národní pochoutku, i když je její prodej v jiných zemích z hygienických důvodů zakázán.

Ovčí sýr zraje tak dlouho, než se v něm objeví larvy. Jejich výkaly přispívají k fermentaci sýra a díky nim je také tato dobrota velmi měkká a krémová. Při konzumaci se proto moc nedívejte na to, co jíte, a hlavně dobře žvýkejte!

Čtení: Zájezdy do Skotska – srovnání a doporučeníČtení: Zájezdy do Itálie – srovnání a doporučení

4. Smažená býčí varlata

Vypadá to lahodně, dokud nevíte, co je uvnitř

Tak tohle jídlo je jen pro pravé kovboje! Na Divokém západě platí býčí varlata za delikatesu. Varlata se rozříznou na dvě poloviny, stáhne se z nich kůže, a pak se smaží.

Kovbojové věří, že se konzumací varlat síla býka přenese na člověka a že strávník bude také daleko mužnější. Ve skutečnosti se jedná pouze o proteinovou bombu – spermie a testosteron obsažené uvnitř varlat jsou totiž odbourány ještě předtím, než dorazí do krve.

5. Polévka z čerstvé krve

Vietnamskou specialitou je polévka z čerstvé kachní krve dochucená zeleninou a burskými oříšky. Pokud dostanete na tuto specialitu s názvem „Tiet Canh“ chuť, můžete si ji leckdy objednat i v asijských restauracích v Evropě.

6. Telecí žaludek plněný vnitřnostmi

Skotský národní pokrm Haggis

Nejen delikatesa, ale dokonce národní skotský pokrm je tzv. Haggis – telecí žaludek plněný vnitřnostmi. Podle legendy mají vnitřnosti člověku dát sílu přesahující samu přírodu.

Pro chuť tohoto pokrmu je velmi důležitý ten správný poměr jater, srdce a plic. Když je směs hotová, naplní se jí telecí žaludek, celek se pak vaří tři hodiny a Haggis je hotov!

7. Opičí mozečky

V asijských zemích platí opičí mozek za pochoutku. Nicméně to, že je živým opicím rozražena lebka a ještě teplý mozek se vybírá lžící, patří dnes už naštěstí spíše k povídačkám…

8. Kroutící se chobotničky

Někdy si jídlo doslova musíte hlídat, aby neuteklo z talíře

Korea je na bizarní speciality vskutku bohatá. Pokrm s názvem „Sannakji“ se sestává z živých malých chobotnic, které je nejlepší servírovat ještě tehdy, když se kroutí. Pozor však na přísavná chapadla, už se prý několikrát přilepila strávníkům v krku.

Něco na spláchnutí

Pokud byste dostali chuť na některou z výše jmenovaných lahůdek, ideálně ji zapijte něčím podobně výjimečným.

Budete mít zájem:  Pozor na histamin v rybím mase

Co třeba kyselé kobylí mléko z Mongolska nebo hadí víno z Číny, které je vyráběno tak, že jsou celí hadi přidáváni do lahví s rýžovým vínem a nechávají se tam „uležet“? Údajně má tento nápoj dokonce léčebné účinky. Tak tedy dobrou chuť!

Tento článek vznikl překladem a úpravou článku: Delikatesse oder Mutprobe? – http://www.gq-magazin.de/leben-als-mann/features/topliste-delikatesse-oder-mutprobe

Fotografie z Flickru licencovány pod CC BY 2.0.

Hovězí závitky bodovaly. Nejlepší školní oběd vaří kuchařky z Černčic

Dvě kuchařky v červených čepcích se sklání nad talíři a finišují prezentaci hovězích závitků s řapíkatým celerem a mrkví. Kromě závitků připravily také jarní polévku s bramborami a tvarohový dezert s borůvkami bez mouky. V tu chvíli ještě netuší, že jejich menu bude vítězné.

„Naše menu je klasika nanovo. Když jsme se o soutěži dozvěděly, z legrace jsme navrhly svíčkovou, ale zdravě. Takže jsme vymyslely zeleninový základ, do toho jsme daly protlak, divoké koření a jídlo zahustily špaldovou moukou. Do svíčkové to má sice daleko, ale chuť tam je zachována,“ řekla iDNES.cz kuchařka vítězného týmu Lenka Bláhová.

Jejich škola patří k těm menším, spolu s kolegyní vaří „pouze“ pro 60 strávníků. Jejich menu splnilo všechna kritéria odborné poroty – bylo moderní, zdravé a chutné.

„Bylo to chutné a proveditelné, mělo to hlavu a patu. Jejich jídlo se lišilo od ostatních tím, že měly dobře provedenou jak polévku, tak hlavní jídlo i dezert. Jiné týmy měly třeba nejlepší jeden pokrm, ale ostatní dva měly o něco horší, a tady bylo dobré všechno,“ odůvodnil výběr poroty šéfkuchař Petr Stádník.

Podle Stádníka se oproti loňským ročníkům zvedla úroveň dezertů i polévek. „Kuchaři přestali extremizovat, vrátili se do normálního běhu života a trochu úroveň opět povýšili, to se mi líbilo,“ dodal.

Petrohradské kuchařky se soutěže zúčastnily poprvé. „Nevěděly jsme, do čeho jdeme. Ale už to z nás spadlo a máme radost,“ dodala po vyhlášení Bláhová.

Druhé skončily kuchařky ze Základní školy z Českého Brodu. Bodovaly krémovou polévkou z pečeného celeru, krůtím závitkem se špenátem a lučinou, staročeským bramborovým pyré, salátem s mrkví a bio sezamovou emulzí. Jako dezert podávaly špaldové řezy z červené řepy s ořechy.

Na třetím místě se umístil „růžový tým“ kuchařek ze ZŠ Mánesova z Otrokovic. Ty porotu potěšily krémovou polévkou z pečeného květáku se sojovou smetanou, pečeným lososem s opraženými mandlovými lupínky, bulgurem s quinoou a grilovanou zeleninou a jogurtovým dezertem z červené řepy s banánem a chia semínky.

Dovařit a před porotu

Týmy ze školních jídelen vařily od rána menu složené z polévky, hlavního jídla a moučníku, na přípravu celého menu měl každý tým dvě hodiny.

Kuchaři přitom museli volit jídla, která jsou v dotyčných školách pravidelně podávána. Ani poté, co číšníci odnesli menu porotě, si ale ještě kuchaři nemohli oddychnout. Museli totiž prezentovat své pokrmy před odbornou porotou.

Tu zajímalo, jak byla jednotlivá jídla připravena či jak dětem v jídelně chutnají.

Důležité bylo držet se zdravých surovin a dodržet cenu 34 korun na strávníka, což vychází z vyhlášky o školním stravování. Cílem soutěže je upozornit na význam vyváženého stravování ve školách a na rizika spojená s dětskou obezitou a zároveň vyvrátit předsudky týkající se školních jídelen.

Do soutěže se přihlásilo 71 týmů. Deset nejlepších vybrala odborná porota na základě navrženého menu. Všichni tři výherci dostali finanční odměnu. Za první místo to bylo 15 000 korun, za druhé místo 10 000 korun a za třetí 5 000 korun.

knižní soutěž | iROZHLAS – spolehlivé zprávy

My jsme chtěli jiný svět, stojí v podtitulu nové knihy, která se ohlíží za stopou, kterou zanechal světoznámý spisovatel Arnošt Lustig v Československém rozhlase.

Od galéry Tessarakonteres, největší bezmotorové lodi, co kdy spatřila světlo světa, až po raketoplán Columbia. Ilustrovanou historii dopravy nabízí nová kniha kreslíře Martina Sodomka.

Mohlo se to stát. Chybělo málo, vlastně jen tři věci: kdyby měli indiáni koně, kolo a ty správné protilátky, ubránili by se konkvistadorům a museli bychom přepisovat dějiny.

Město je fascinující lidský vynález, který se stal domovem pro většinu obyvatel naší planety. Jak ale pochopit něco tak složitého a přitom křehkého, jako je město?

Sůl, tuk, ocet a žár tvoří podle kuchařky Samin Nosratové čtyři nejdůležitější složky vaření. Ve stejnojmenné knize proto své čtenáře učí, jak je používat, aby se v každé kuchyni cítili jako doma.

Jak čeští spisovatelé zhodnocují stav nouze? A jak se karanténa, izolace a nečekaná absolutní proměna životů lidí zrcadlí v jejich tvorbě? Na to najdou čtenáři odpověď ve sbírce sedmnácti povídek.

Spisovatelka Bernardine Evaristová splétá dohromady strhující osudy dvanácti postav na strastiplné životní pouti napříč uplynulým stoletím.

Spánek se stal zbožím a mnohé ze současných požadavků na „zdravý spánek“ jsou civilizační mýty. Ve své knize Proč nemůžeme spát? to tvrdí psychoanalytik Darian Leader.

V roce 1968 se postavila na gymnastický Olymp. Tam, na absolutním sportovním vrcholu, ale současně začal konec tehdejší hvězdy, jejíž jméno skandovali v místních obměnách diváci po celém světě.

Dlouhá léta ležela na půdě a mezi čtenáře ji pomohl dostat až koronavirus. Řeč je o dětské knize J. K. Rowlingové, která vznikala v přestávkách během psaní její populární ságy o mladém kouzelníku.

Tvoří zvláštní svět za zdmi činžáků, hluboko uvnitř malých i velkých vnitrobloků. Tak popisuje pražské dvorky reportér Petr Sojka, který příběhy těchto prostorů zaznamenává v pořadu Z metropole.

V nové knižní příručce foodblogerka Karolína Fourová představuje základní principy stravování, jednotlivé složky výživy a jejich úkol v lidském těle.

„Svůj deník jsem psal hlavně pro všechny svoje čtyři děti. Aby si jednou třeba přečetly, jaký byl jejich tatínek blázen,“ vysvětluje Marhoul v úvodu knihy.

Problémy s početím přinášejí bezmoc, vztek, izolaci, ale i naději, sblížení a černý humor. O tom, jak se z nenormálního stává normální, pojednává ilustrovaný příběh Moniky Baudišové.

Osobnost typu Davida Lynche by si nezasloužila obyčejnou knihu o jeho životě a díle. Místo snění proto nahlíží do hlavy a vzpomínek amerického režiséra trochu nezvykle.

„Naše země nevzkvétá,“ prohlásil ve svém prvním prezidentském projevu Václav Havel. Už dávno předtím v sobě objevil schopnost přesněji než jiní pojmenovat situaci, ve které se společnost nacházela.

Scenárista a badatel Miloš Doležal navazuje na svou loňskou sbírku dokumentárních povídek Čurda z hlíny novou trojicí příběhů. Jednu z ústředních rolí dostává Josef Čapek.

Hluboko do hor mezi pytláky a pašeráky zavede čtenáře historická detektivka Čarostřelec. Tento týden si o ni můžete zahrát v pravidelné soutěži serveru iROZHLAS.cz.

Walter Isaacson přednáší historii na Tulanově univerzitě v New Orleansu, v minulosti vedl CNN nebo jako šéfredaktor stál v čele časopisu Time.

Tereza si nikdy nemyslela, že bude mít pleš dřív než její kluk. A už vůbec by ji nenapadlo, že blízké okolí i lidé na ulici jí budou vyjadřovat podporu v domnění, že si prochází chemoterapií.

„Většina cestujících v letištní hale měla na obličeji roušky. Vzduch byl těžký. Lidé vypadali zaraženě, nikde se neozýval obvyklý halas a smích,“ popisuje Fang Fang atmosféru z konce ledna .

Po čtyřech románech se oblíbená vyšetřovatelka Marie Výrová ze série Detektivové od Nejsvětější Trojice vrací v souboru tří rozsáhlejších povídek.

Timur Vermes přichází opět se společenskou satirou, která je skličující i komická zároveň. Realita uprchlických táborů se v ní setkává s cynickou senzacechtivostí médií a populismem politiků.

Grafický román nabízí nejen laikům velmi přístupný pohled do vědecké práce Stephena Hawkinga, ale také jeho osobní příběh poznamenaný vzácným neurodegenerativním onemocněním.

Ve své nové knize se publicistka Blanka Kovaříková vydává s pomocí pamětníků, sběratelů a nadšenců po stopách legendárních hotelů, restaurací, varieté a tančíren či zaniklých plováren.

Útlá kniha vyšla ve Francii, kde brněnský rodák od 70. let žije, už v roce 2014. Spisovatel se ale jejímu českému vydání podobně jako u svých dalších děl napsaných ve francouzštině dlouho bránil.

Netradičně vypadající i chutnající špičky a indiánky, ale třeba i mnohem tradičnější laskonky, punčáky a pařížské dorty. Právě tyto a mnohé další recepty nabízí kniha cukráře Josefa Maršálka.

„Láskyplně promyšlený život obyčejného člověka, jehož život byl navždy poznamenán první světovou válkou.“ Tak popsal Válku a terpentýn magazín The Economist.

Diskuze

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Adblock
detector