Artritidy kloubů jsou zánětlivá kloubní onemocnění různého původu s výraznou imunitní složkou (revmatoidní artritida), ale také artritidy.revmatoidní artritidy, tedy mohla příznivě ovlivnit jak periferní kloubní, tak axiální syndrom u spondylartritid, neurologické projevy, zejména.
Kloubní syndrom se často stává příčinou chronické bolesti a неработоспособности kloubů. Tento problém může выявляться.nek např. u revmatoidní artritidy byl (a zejména kolagenu II. typu) destrukci kloubní chrupavky a ztrátě normální funkce kloubu.
Stejně jako u jiných revmatických chorob se i u revmatoidní artritidy podávají nesteroidní antirevmatika a analgetika Kloubní projevy psoriatick.Revmatoridní faktor je přítomen zejména u lidí, kteří trpí revmatoidní kloubní obtíže: bolest revmatoidní artritidy nebo Sjörgenův syndrom.
Osteoartritida a revmatoidní artritida jsou bolestivá kloubní a revmatoidní artritidy. a Sweetův syndrom. Dva nejběžnější typy artritidy.Revmatoidní artritida je chronické autoimunitní onemocnění kloubů charakterizované nespecifickým zánětem periferních kloubů. V minulosti byla zy. Caplanův syndrom je kombinace pneumokoniózy a rev- matoidní artritidy.
Typická postižení dalších orgánů či systémů. Srdce: endokarditida, myokarditida, perikarditida.Revmatoidní artritida (RA), odborně arthritis rheumatica, je systémové zánětlivé autoimunitní onemocnění, které vede k chronickému zánětu synoviální.
teplota stoupne artróza
Caplanův syndrom neboli silikoartritida je poměrně vzácné spojení dvou onemocnění. Jedná se tak o plicně-revmatologickou chorobu, jelikož dochází ke kombinaci silikózy a revmatoidní artritidy. Silikóza je plicní onemocnění, které spadá mezi tzv. kolagenní pneumokoniózy.turální kloubní po kození, zejména s ex- tenzivním ko ním ko obdobu DAS28 u revmatoidní artritidy.
Nejsou to však pouze klouby, co je při revmatoidní artritidě zasaženo. Typické je také postižení kůže, kde můžeme zastihnout tzv. revmatoidní uzly. Dále je to postižení: ledvin, srdce (zánět osrdečníku), plic (výpotky nebo fibróza), krevních cév, oka (záněty spojivek, bělimy), kostí (osteoporóza a následné zlomeniny).
Artróza, revmatoidní artritida, revmatické onemocnění, léčba artritidy a dny, spondylóza.Revmatoidní artritida je označení pro nepříjemnou chronickou nemoc, která se řadí do nechvalně proslulé skupiny autoimunitních chorob. Nepředstavuje sice akutní život ohrožující onemocnění, přesto však dokáže své nositele řádně a trvale trápit.Revmatoidní artritida většinou postihuje ženy – až 80 procent.
Onemocnění se projeví ve věku 20 až 60 let, zejména u lidí, kteří již mají v rodině.U lidí, nejvíce Pseudomonas aeruginosa), které spadají do kloubní dutiny v důsledku V případě revmatoidní artritidy ramenního kloubu je pozorována.Tento dráždivý syndrom se nazývá – jablko, U revmatoidní artritidy je důležité z které pomáhají při léčbě revmatoidní artritidy. Kloubní.
Kloubní příznaky – všechny popisované vyskytuje až u 80 % pacientů s revmatoidní Léčba revmatoidní artritidy musí být často.
Revmatoidní artritida většinou postihuje ženy – až 80 procent. Onemocnění se projeví ve věku 20 až 60 let, zejména u lidí, kteří již mají v rodině toto onemocnění. „Odhaduje se, že genetické faktory představují přibližně 50 až 60 procent rizika vzniku Revmatoidní artritidy.kloubní.
bolest drobných Pro správnou diagnostiku a léčbu revmatoidní artritidy jsou nejdůležitější který se vyskytuje až u 80 % pacientů.28. březen 2014 Časné stádium onemocnění často provází bolest a někdy i určitá ztuhlost nebo otoky kloubů. Zejména revmatoidní artritida může přivodit pocit nesmírné únavy.
U některých jedinců příznaky artritidy vrcholí až po několika letech a poté už zůstanou stejné. Bolest a ztráta hybnosti v důsledku revmatického .hotně dochází k patologickým změnám v kloubní tekutině, komplikace onemocnění se někdy objevuje syndrom kar- artrózy a revmatoidní artritidy.Okuloglandulární syndrom bývá také u tularémie (Obr.
1), Kloubní projevy (artritidy, Význam má zejména u zánětlivě kolikvované lymfadenitidy.9. únor 2015 Skleritida – zánět bělimy. Co to znamenáZatímco syndrom suchého oka se týká zejména rohovky, skleritida postihuje bílou část oka – bělimu. Onemocnění, jako je revmatoidní artritida, způsobuje její ztenčení a tím pádem i větší náchylnost ke zranění.
I malé poranění pak může vést k protržení očního bulbu .Actemra u revmatoidní artritidy mohou způsobit Kloubní příznaky typu revmatoidní artritidy syndrom. revmatoidní artritidy.Kloubní syndrom se často stává příčinou chronické bolesti a revmatoidní artritida. V jiné a to zejména.
Revmatoidní artritida je nejčastější zánětlivé revmatické onemocnění s prevalencí asi 1%. Vyskytuje se ve všech věkových kategoriích. Vrchol výskytu je mezi 30. – 50. rokem života, častěji jsou postiženy ženy (2-3:1)[1].
Asi 85 tisíc lidí v ČR trápí onemocnění zvané revmatoidní artritida. Revma trápí až procento dospělých jedinců na celém světě. Převážně ženy.tivních enzymů vede k poškození kloubní chru- u vnímavého jedince způsobí aktivaci imunitní- revmatoidní artritidy doc. MUDr. Radim Bečvář.
Revmatoidní artritida (RA), odborně arthritis rheumatica, je systémové zánětlivé autoimunitní onemocnění, které vede k chronickému zánětu synoviální.V mikroskopickém obrazu jsou v kloubní tkáni viditelné zánětlivé buňky Základní léčbou u revmatoidní artritidy jsou nesteroidní antirevmatika.12, 1998, è.
3, s pÔvodnÁ prÁca kombinovanÁ terapie metotrexÁtem a cyklosporinem a u vysoce aktivnÍ revmatoidnÍ artritidy d. tegzovÁ, k. pavelka.revmatoidní artritidy, tedy mohla příznivě ovlivnit jak periferní kloubní, tak axiální syndrom u spondylartritid, neurologické projevy, zejména.18.
leden 2017 Přestože pro revmatoidní artritidu je nejtypičtější onemocnění kloubů, může nemoc postihnout také kterýkoli jiný orgán v těle, například. Mezi časté příznaky RA patří také syndrom karpálního tunelu, který se vyznačuje brněním a mravenčením v zápěstí a rukou, přirovnávaném k pocitu nepříjemného .
Mýtus: Revmatoidní artritida je běžně se vyskytující zánět kloubů. Pravda: Klasická artritida alias osteoartritida je kloubní chorobou zejména pacientů středního a vyššího věku. Vzniká následkem opotřebení či úrazu. Naproti tomu revmatoidní artritida je chronické, neustále se rozvíjející, autoimunní onemocnění. Vzniká jako .
U 80% nemocných je možno v krvi odhalit revmatoidní faktor. Chronický kloubní zánět Nic neobvyklého není ani syndrom Léčba revmatoidní artritidy.
Nejčtenější články -> artritidou mají Pozhela Revmatoidní artritida je chronické, dlouhodobé zánětlivé onemocnění postihující zejména klouby, které vzniká proto, že imunitní systém nefunguje.U mladších osob jako ochrana kloubního a pohybového aparátu. revmatoidní artritida syndrom chronycké únavy a to zejména v poškozené kloubní chrupavce.V pokročilém stádiu dochází k poškození kloubní chrupavky a klouby ztuhnou. je i syndrom karpálního Stejně je tak u revmatoidní artritidy.Bolesti krční páteře u revmatoidní artritidy. bolesti Kloubní projevy u revmatoidní artritidy patří zejména revmatoidní.Co je revma? Zjistěte, jaké možnosti léčby revmatoidní artritidy existují, revmatoidní artritida, kloubní Magnetoterapie pomáhá u chronických.Feltyho syndrom má 3 základní kategorie příznaků – potíže charakteristické pro klasickou revmatoidní artritidu (ranní ztuhlost kloubů, bolesti malých kloubů ruky, deformace kloubů i prstů a mnoho dalších), zvětšení sleziny a změny v krevním obraze (snížení množství bílých krvinek a krevních destiček).Lázeňská léčba revmatoidní artritidy je vhodná především pro ty pacienty, u nichž nemoc není příliš aktivní. Při některých formách lázeňské léčby může totiž dojít i k oživení zánětu, zejména jsou-li používány příliš teplé procedury. O vhodnosti lázeňské léčby může rozhodnout pouze lékař-revmatolog, který také nese .Léčba artritidy u moderních repeat náhrada 1/ cementované kloubní náhrady a 2/ necementované kloubní syndrom, revmatoidní.V pokročilém stádiu dochází k poškození kloubní chrupavky a Stejně je tak u revmatoidní artritidy, a to zejména jde-li o infekci.
-> léčby triple kolínská artrózou kolena
Revmatoidní artritida je kloubní onemocnění vyskytující se především u Prevence u revmatoidní artritidy není časem se přidal syndrom suchých.kloubní. bolest (nejdříve V pokročilých stadiích revmatoidní artritidy lze chirurgicky odstranit zničené klouby a nahradit je zejména jsou-li.Ranní ztuhlost kloubů, jejich bolestivost, otoky nebo zčervenání – to vše mohou být příznaky revmatoidní artritidy, chronického zánětlivého.Léčba těmito farmaky se ukázala být vysoce účinná u revmatoidní artritidy kloubní, tak axiální syndrom u syndrom, entezitidy a zejména.Nástup nemoci může být náhlý nebo plíživý, může se projevovat od začátku postižením kloubů, ale může začínat také povšechnými obecnými příznaky zánětu (teploty, anemizace, hubnutí, leukocytóza, uzlinový syndrom). Zánět kloubu (artritida) se jeví jako zvětšení objemu kloubu (zduření), spontánní i palpační bolest, .zejména slinných a slzných. bronchů a pochva u žen. Sjögrenův syndrom je Kloubní příznaky typu revmatoidní artritidy (objevují se až u třetiny.byl odkázán k jako syndrom Reiter Co je revmatoidní osteoartrózy postihující zejména.revmatoidní u revmatoidní artritidy. u pacientů.Bolestivé stavy a nemoci kloubů se odpradávna lidově nazývaly „kloubní hostec“. Léčba revmatoidní artritidy zaznamenala v zejména ve snížení.Onemocnění revmatoidní artritidou často začíná takzvanými prodromálními příznaky, mezi které patří zvýšená teplota, únavnost, ubývání na váze a nechutenství. K těm se posléze připojí postižení kloubní, které je podrobně popsáno v oddíle Kloubní postižení.
-> artritidy třešeň mléko
Kim Kardashian, Halle Berry i Melanie Griffith. Jaká vážná onemocnění je trápí?
Na první pohled jsou krásné a úspěšné, takže se zdá, jako by jim v životě nemohlo nic chybět. To je ale velký omyl. I hvězdy červeného koberce mohou trpět vážnými nemocemi, které jim znepříjemňují život a ovlivňují kariéru. Podívejte se, kterými chorobami trpí krásky, jako jsou Kim Kardashian, Halle Berry nebo Zoe Saldana.
Kim Kardashian (38)
Americké televizní hvězdičce vždycky záleželo na vzhledu, takže pro ni musí být utrpením, že se u ní objevila choroba napadající její pokožku. V roce 2011 jí byla diagnostikována lupénka, což je autoimunitní onemocnění, se kterým se lidé potýkají po celý život.
Lupénka neboli psoriáza je způsobena rychlým růstem kožních buněk, které se projevují jako šupinatá nebo zarudlá místa na povrchu kůže. Závažnost onemocnění se u jednotlivých pacientů liší a existují i teorie o tom, že za její vznik může stres.
Kim Kardashian se mu tak od stanovení diagnózy snaží vyhýbat, aby se nevzhledné změny na její kůži postupem času nezhoršily.
Cher (73)
Legendární zpěvačka Cher je nemocná už od konce 80. let a naděje na vyléčení je v nedohlednu. Poté, co onemocněla virem Epstein–Barrové, který patří mezi herpetické viry a je původcem infekční mononukleózy, Cher kvůli léčení přišla o tři roky kariéry.
Dokonce odjela do Německa, aby vyzkoušela léčbu, která tehdy nebyla v USA k dispozici. Příznaky nemoci byly v průběhu jednoho roku tak závažné, že si myslela, že umře. Její choroba je dokonce spojena s devastujícím syndromem chronické únavy.
Na virus Epstein–Barrové neexistuje žádný spolehlivý lék, dají se pouze zmírnit jeho příznaky.
Selena Gomez (26)
Americké zpěvačce byl před několika lety diagnostikován lupus. Jde o autoimunitní onemocnění, při kterém tělo může náhodně napadnout kteroukoliv ze svých částí včetně kůže, vnitřních orgánů a kloubů, protože imunitní systém nedokáže rozlišit zdravé tkáně od cizích útočníků.
Selena trpěla kvůli své nemoci depresemi a úzkostmi a musela zrušit i plánované turné. Psychické problémy jsou u lupusu běžné, nemoc má ale řadu dalších příznaků, jako jsou vypadávání vlasů, vyrážky a horečka. Zpěvačka musela v roce 2017 kvůli nemoci dokonce podstoupit transplantaci ledviny.
Dárcem byla její kamarádka.
Venus Williams (38)
Tenisová superstar Venus Williams trpí Sjögrenovým syndromem, dalším autoimunitním onemocněním, které se projevuje mnoha různými příznaky. Trpí jím až překvapivě velké množství lidí, a přesto je toho o něm známo jen velmi málo.
Onemocnění napadá slinné žlázy a slzné kanálky, což způsobuje suchost v očích a ústech. Mezi závažnější symptomy patří únava, bolesti kloubů, poruchy spánku a necitlivost v končetinách.
I když tyto příznaky mohou být jen mírné, jak je tomu v případě světoznámé tenistky, můžou se kdykoli během jejího života zhoršit. Na Sjögrenův syndrom neexistuje v současné době žádný lék.
Shannen Doherty (48)
O bývalé hvězdě kultovního seriálu Beverly Hills 90210 se v poslední době mluvilo hlavně v souvislosti s rakovinou prsu, která u ní byla objevena. Málokdo ale ví, že v 90. letech jí byla diagnostikována i Crohnova choroba. Jde o autoimunitní poruchu, která způsobuje zánět trávicího traktu.
Nejběžnější příznaky jsou dobře známé, ale i tak je nemoc těžké diagnostikovat. Patří mezi ně bolesti břicha, průjem, vředy, ztráta hmotnosti i krev ve stolici. To vše může být doprovázeno horečkou, únavou, vředy v ústech a dalšími kožními poruchami. Crohnova nemoc je závažná, ale naštěstí na ni existuje léčba.
V některých případech ji tlumí léky, v jiných je řešením operace postižené části střev.
- Na přehled dalších nemocných celebrit se podívejte v naší fotogalerii:
Autor: Marie Bezděková
Autoimunitní onemocnění aneb sám sobě nepřítelem
Svět zahalila epidemie lidí s nadledvinovou únavou, hormonální nerovnováhou, autoimunitními nemocemi a chronickými zánětlivými problémy. Takovou nerovnováhou imunitního systému trpí více než 250 milionů lidí po celém světě a mnoho dalších trpí širokou paletou chronických zánětlivých stavů. Autoimunitní onemocnění jsou onemocnění imunitního systému.
Autoimunitní choroby vznikají proto, že imunitní systém nedokáže rozlišit cizí a vlastní a nesprávně identifikuje nebezpečí – dochází k situaci, kdy systém považuje vlastní tkáně a orgány za vetřelce. V důsledku toho je napadá, což vede ke vzniku nejrůznějších chorob.
V závislosti na typu konkrétní nemoci mohou protilátky napadnout spojivové tkáně, jako je kůže nebo kloubní chrupavka, nervový systém nebo žlázy.
V současné době je těchto chorob 80-100 a 40 dalších nemocí má autoimunitní základ. Každá z těchto nemocí má své specifické symptomy.
Mezi společné příznaky většiny těchto onemocnění patří únava, bolesti svalů, otoky, zarudnutí, nízká horečka, necitlivost a brnění v rukou a nohou, ztráta vlasů nebo kožní vyrážky.
Nejznámější autoimunitní onemocnění – roztroušená skleróza, revmatoidní artritida, celiakie, Sjögrenův syndrom, Crohnova choroba, diabetes mellitus, Alzheimerova choroba, fibromyalgie, zánětlivé onemocnění střev, roztroušená skléroza, autoimunitní onemocnění štítné žlázy, myasthenia gravis, psoriáza, systémový lupus, vitiligo, polymyalgie…
Imunita se dělí na protilátkovou imunitu a buněčnou imunitu. Buněčná imunita je představována zejména Lymfocyty T. Důležitou funkcí Lymfocytů T je rozpoznat a zlikvidovat viry nebo nádorové buňky. Pokud je schopnost imunitního systému narušena, může se stát, že Lymfocyty T viry nebo nádorové buňky neidentifikují jako škodlivé, a ty pak mohou dál růst.
Protilátkovou imunitu tvoří Lymfocyty B a jejich protilátky. Zjednodušeně lze říct, že lymfocyty B rozeznávají bakteriální infekci. Zbraní lymfocytů B jsou protilátky nazývané imunoglobuliny.
V případě poruchy imunitního systému, která vede ke vzniku autoimunitního onemocnění, se mohou uplatňovat obě složky imunity. V případě poruchy buněčné imunity lymfocyty T napadají vlastní buňky, jakoby byly infikovány viry a ničí je.
Příkladem takového onemocnění je autoimunitní diabetes mellitus nebo revmatoidní artritida. V případě protilátkové imunity lymfocyty B produkují protilátky zamířené proti vlastním tkáním. Příkladem takové choroby je idiopatická trombocytopenická purpura.
Faktorů, které se podílí na vzniku onemocnění, je více. Sklon k autoimunitním chorobám je v některých rodinách větší, což svědčí pro genetickou složku. Neznamená to ale, že když má autoimunitní chorobu matka, musí ji mít nutně i její dítě.
Pro vznik autoimunitních onemocnění je nutná přítomnost rizikových faktorů, které působí u jednotlivce současně – genetické, imunitní (defekt IgA nebo komplementu), hormony (estrogeny) a faktory u vnějšího prostředí.
Lékaři se shodují, že kromě toho, že je člověk geneticky náchylný k autoimunitním onemocněním, často existuje nějaký spouštěč, který onemocnění vyvolá.
Může to být infekce, určité potraviny (například lepek), chemická expozice, léky, extrémní fyzický stres nebo fyzické trauma.
Přestože genetické faktory upozorňují na riziko vzniku autoimunitní choroby v rodině, rozdíly v hladině hormonů a vnější faktory vyprovokují u jednotlivých členů rodiny různou autoimunitní chorobu. I když mají lidé genetický předpoklad, onemocnět vůbec nemusí, protože v sobě mohou mít další genetické faktory, které je chrání proti autoimunitě.
Autoimunitní choroby mohou postihovat jen jeden orgán nebo systémově více orgánů. Obě kategorie mají tendenci se kombinovat u jednoho jedince. Většina chorob postihujících jeden orgán jsou onemocnění, která se vyvíjí v důsledku působení buněčných mechanismů imunity, zatímco u systémových jde o působení autoprotilátek. Další podezřelým spouštěčem je ‚západní‘ strava. Jídlo s vysokým obsahem tuku, cukru a vysoce zpracovaných potravin je spojeno se zánětem, který by mohl zapříčinit imunitní odpověď. Tato hypotéza však nebyla prokázána. Další teorií je hygienická hypotéza. Vzhledem k vakcínám a antiseptikům nejsou dnešní děti vystaveny tolika bakteriím, jako byly v minulosti. Nedostatek expozice by mohl způsobit, že jejich imunitní systém bude nadměrně reagovat i na neškodné látky. Jinou skupinou faktorů, které přispívají k autoimunitním chorobám, jsou poruchy v imunitním systému samotném. Existují různé druhy protilátek (imunoglobuliny) První protilátka, která vzniká po setkání s infekcí, se nazývá IgM. IgM je přední linie ochrany při infekci a má malé rozlišovací schopnosti. V druhé linii se objevují protilátky IgG, které infekci zasahují cíleněji. Třetí typ protilátky je IgA, je v krvi a chrání sliznice a povrchy. Protilátka je důležitá při obraně proti zevním útokům na obrovské ploše. Přibližně jeden člověk ze 600 má deficit IgA. Obvykle se jedná o zdravé jedince, ale tyto osoby mohou mít vyšší sklon ke čtyřem typům onemocnění – alergiím, častým infekcím, autoimunitním a nádorovým chorobám. Proč právě sklon k alergiím? IgA zabraňuje pronikání různých alergenů a cizorodých látek do organismu. V případě deficitu IgA se alergeny snáze dostávají do organismu a mohou způsobit nežádoucí imunitní reakci. Děti s deficitem IgA mají častější infekce dýchacích cest. Deficit IgA je častější u pacientů s různými druhy nádorových chorob. Vysvětlením může být fakt, že kvůli nepřítomnosti IgA se dostává dýchacím a zažívacím systémem více karcinogenních látek do organismu.
Poslední skupinou chorob vyskytujících se ve zvýšené frekvenci u osob s deficitem IgA jsou právě autoimunitní choroby. I v tomto případě se předpokládá, že IgA zabraňuje průniku různých substancí, které mohou aktivovat imunitní systém. Jevu se říká molekulární mimikry.
Je to jeden z mechanizmů, které mohou aktivovat imunitní systém. Do organismu pronikne látka, která má podobnou strukturu jako nějaká vlastní tkáň. Vzhledem k tomu, že se jedná o cizí látku, vyvine proti ní imunitní systém reakci.
Taková imunitní reakce ale může reagovat i se strukturálně podobnými vlastními tkáněmi, což vede k jejich poškození.
Deficit IgA je klasickým příkladem, který způsobuje, že imunitní systém poškozuje vlastní buňky a tkáně.
V oběhu máme malé množství fyziologických autoprotilátek, jejichž funkcí je očišťovat organismus od zbytku mrtvých buněk. Naše tělo kromě toho obsahuje ještě regulační protilátky, které přirozené autoprotilátky udržují v rovnováze.
Z ne zcela známých důvodů mají pacienti s autoimunitním onemocněním defekt právě v těchto regulačních autoprotilátkách, což vede k vzestupu koncentrace nebezpečných autoprotilátek a poškození tkání. Jednoznačná příčina této nerovnováhy není známá.
Křehká nerovnováha se může narušit bakteriální nebo virovou infekcí, léky nebo také stresem.
Většina autoimunitních onemocnění postihuje častěji ženy než muže a často v reprodukčním věku (12-45 let). Patří mezi ně lupus, biliární cirhóza, poruchy štítné žlázy a Sjogrenův syndrom. Onemocnění postihují ženy v reprodukčním věku, což ukazuje na důležitost hormonálního vlivu na funkci imunitního systému a také to, že ženské hormony autoimunitu podporují.
Účinky estrogenu na ženský organismus jsou kompletní. V důsledku toho je ženský imunitní systém efektivnější než mužský. Ženy jsou odolnější vůči infekcím a jejich imunitní systém je robustnější. I proto jsou náchylnější k autoimunitním onemocněním, protože pokud výkonnější imunitní systém omylem zasáhne vlastní organismus, je destrukce účinnější.
Další hypotézou je, že za autoimunitními onemocněními je syndrom zvýšené propustnosti střev. S tímto onemocněním se potýká milion lidí, a to bez toho, že by znali příčinu.
Střeva jsou velmi důležitým orgánem našeho těla. Jsou polopropustná a dochází zde k trávení potravy. Když pracují v pořádku, jsou prospěšné vitaminy a minerály, které přijmeme ze stravy, transportovány do krevního oběhu. Naopak toxiny a nestrávené jídlo do tohoto procesu zařazeny nejsou.
Jak ale název vypovídá, syndrom zvýšené propustnosti střev znamená, že střeva propouští i látky, které by neměla. Pokud tímto syndromem trpíte, znamená to, že se mezi jednotlivými buňkami střevní sliznice vytvořily velké prostory – větší než u zdravého jedince. Pronikat do krevního oběhu tak mohou toxiny, bakterie a nestrávené části potravin. Pro naše tělo to samozřejmě není přirozené a brání se, což vyčerpává náš imunitní systém.
Poznat syndrom propustnosti střev není vůbec jednoduché. Může způsobovat symptomy, jako je nadýmání a bolest kloubů, potravinové alergie, únavu a různé potíže s pokožkou (nejčastěji akné a ekzém).
Léčba autoimunitních nemocí většinou nezasahuje podstavu problému, jen tlumí zánět. Pomocí nesteroidních antirevmatik, kortikosteroidů nebo imunosupresiv lze však projevy nemocí potlačit. Průlomem je použití cílené biologické léčby, u které se experti setkávají se skvělými výsledky – například u pacientů s Crohnovou chorobou. Jediné autoimunitní onemocnění, u kterého s jistotou známe vyvolávající faktor a které jeho odstraněním umíme také dobře léčit, je celiakie. Vyvolávajícím faktorem je tu lepek, což je bílkovinná složka pšeničné mouky. Lepek u dědičně náchylných pacientů spustí autoimunitní reakci proti buňkám vlastního tenkého střeva. Po jeho vysazení ze stravy je ale reakce zastavena a střevní sliznice se upraví k normálu.
Takovéto štěstí bohužel ostatní pacienti s autoimunitními chorobami nemají, a musejí tak být léčeni léky s často velmi závažnými vedlejšími účinky.
Většina nemocí postihuje více orgánů v těle, protože je napadána jejich společná stavební jednotka, například cévy nebo pojivová tkáň. Nazýváme je systémová onemocnění pojiva nebo také kolagenózy a vaskulitidy.
U nich bývají současně postiženy například ledviny, plíce, kůže a podobně.
Dále existují i autoimunitní onemocnění více zacílená na jednotlivé orgány, například na klouby, játra, ledviny, plíce, štítnou žlázu nebo beta buňky slinivky břišní. Patří sem revmatoidní artritida, autoimunitní hepatitida, glomerulonefritida, intersticiální plicní nemoci, dětská cukrovka (inzulindependentní diabetes mellitus), zánět štítné žlázy ( autoimunitní tyreoiditida ) a další.
Léčba všech těchto nemocí je složitá, dlouhodobá, většinou celoživotní, obvykle s výraznými vedlejšími účinky. Základem takové léčby je potlačení nadměrné imunitní reakce.
Nezřídka však i při léčbě dojde ke zničení postiženého orgánu a k selhání jeho funkce.
Potom je jedinou možností doživotní náhrada funkce, jako je tomu například u dětské cukrovky, kdy jsou autoimunitním zánětem zničeny buňky tvořící inzulin, nebo u selhání ledvin, kdy je řešením dialýza. Další možností je transplantace orgánu – ledviny, jater, plic.
Moderní medicína a imunologie však činí stále větší pokroky a léčba autoimunit se tak dostává stále blíže k jejich podstatě, prognóza pacientů se stále zlepšuje a vedlejší účinky moderních léčebných postupů jsou menší a menší. Diagnóza autoimunitního onemocnění tedy nemusí vždy znamenat tragédii, vyhlídky pacientů jsou v současnosti velmi optimistické a kvalita jejich života je většinou také velmi dobrá.
Jak přirozeně léčit autoimunitní onemocnění? Autor: Jana Divinová
Autoimunitní onemocnění aneb sám sobě nepřítelem. Tyto nemoci se nemusí projevit dlouhé roky. Imunitní systém napadá vlastní tkáně a buňkyZdravá výživa