Šetřit na potravinách? Budiž, ale ne za každou cenu

Litujeme, ale tato diskuse byla uzavřena a již do ní nelze vkládat nové příspěvky.Děkujeme za pochopení.

Šetřit na potravinách? Budiž, ale ne za každou cenu Před časem jsem maturovala z potravinářské technologie, zápisek potěšil, stírám z oka slzu nostalgie:o) Ovšem cena lepší stravy je vysoká:o) Proto holt důchodcům, nebo mladým a na vlastní nohy se právě stavějícím lidem nezbývá než bídně hynout v hypermarketech :o)
Šetřit na potravinách? Budiž, ale ne za každou cenu Kvalitu zeleniny a ovoce snad poznáte snadno, takže je úplně šumák, kde se kupuje a maso se halt musí kupovat jako maso a pokud chcete něco namlít, tak sama doma. Uzeniny už pak chce vybírat podle dodavatele a kvalita se pozná taky docela dobře.Na akci nevidím nic špatného, páč jestli koupím cukr za 10 nemo za 25 furt je to jen ten jeden cukr.No a Lidla ignoruju taky, právě a jen kvůli těm stromům. Ostatní si umím ohlídat sama.
Šetřit na potravinách? Budiž, ale ne za každou cenu Paní Kolářová, ráda bych se zeptala na to solení. Já solím celkem málo – někteří strávníci si obvykle trochu soli přidají. Ale že bych nesolila, to zase ne. Vy doopravdy vaříte brambory či rýži úplně bez soli a chutná Vám to? Nebo máte nějaké koření s vyšším obsahem soli?
Šetřit na potravinách? Budiž, ale ne za každou cenu Dobrý den, opravdu nesolím. Přirozené soli je v potravinách mnoho – ale nikomu to nevnucuji, vždycky je možnost si dosolit. JK
Šetřit na potravinách? Budiž, ale ne za každou cenu … navíc mám pocit, že sůl je u nás zbytečně dominantní chuť. Je spousta chutí lepších a sůl všechno přebije. Namátkou – čerstvý zázvor, to je zážitek. V omáčce, polévce i jako čaj – zázrak. JK
Šetřit na potravinách? Budiž, ale ne za každou cenu A to tak máte „odjakživa“ nebo jste se vědomě přeorientovala? Jste schopna jíst v restauracích nebo je to pro Vás nesnesitelně slané?
Šetřit na potravinách? Budiž, ale ne za každou cenu V restauracích jím STRAŠNĚ ráda a slané mi to nepřipadá. Když tak o tom – jak odpovídám na otázky pod blogem, který nebyl jen o solení – přemýšlím, mám dojem, že u nás se bere sůl jako základ všeho. Jako by každá jiná chuť byla navíc. Mám třeba strašně ráda „mořské obludky“, nejraději v restauraci na břehu moře. A teď si uvědomuji, že tam sůl není znát prakticky žádná, ale chutí milion. JK
Šetřit na potravinách? Budiž, ale ne za každou cenu Já jsem se naopak po zkušenostech s malými prodejci v okolí zařekla, že do pidiobchůdku (v okolí bydliště) nevlezu pro nic jiného, než pro rohlíky. Neoznačené prošlé zboží je v jisté síti malých obchůdků ke koupi denně (zatímco v nedalekém supermarketu jsem ho ještě nenašla) – něco v pultovém prodeji jsem se tam nakupovat vůbec neodvážila, stačil mi pohled za sklo na mouchy promenující se po tlačence. Ano, máme nedaleko domu obchod se zeleninou – ale ta někdy nevypadá a nechutná lépe než ta supermarketová (ne vždycky, pravda: je třeba vybírat). Ovšem o dvě stanice dál je opět obchůdek s ovocem, kde prodávají plesnivá rajčata (s šálivým nápisem „na lečo“) a nahnilá jablka (asi na mošt?) za babku a zákazníků mají spousty… Možná, že hypermarket = horší kvalita, ale určitě takové rovnítko neleží mezi pidiprodejcem a vysokou kvalitou.PS: Jako zboží „druhé kvality“ se u nás prodává i kosmetika a oděvy včetně těch značkových.
Šetřit na potravinách? Budiž, ale ne za každou cenu Dobrý den, já myslím, že to je velký problém – ty potraviny za babku a zákazníků spousty, jak píšete. Je to druhý extrém – opravdu nechápu, že lidi vykrajují nahnilá jablka na štrůdl apod. Tomu nerozumím, přiznávám. JK
Šetřit na potravinách? Budiž, ale ne za každou cenu Milá paní,pro pana Vaňka jsme 3.9. v jeho kulinářském institutu na Suchdole – název školy Prakul natáčeli reportáž. Pan Vaňek je zajisté dobrý kuchař, ale především podnikatel! Věřte mi, že při vaření používá on sám i frekventanti gastonomických kursů nejbežnější suroviny dostupné v jakémkoliv supermarketu. Říkám nejběžnější, ne nejlevnější. 
Neříkám, že je třeba vařit z něčeho neobvyklého. I v té kunratické Stodole prodávají normální ovoce a zeleninu. Jen je to kvalitnější, a proto dražší. JK
Ale takto váš článek nevyzněl, že? Vy dle svého vyjádření se supermarkety končíte, bohužel jako jeden z argumentů uvádíte někoho, kdo v gastronomii výrobky ze supermarketů a velkoskladů (stejné složení, jen větší balení) bez problémů používá. Jinak obdivuji vaši důslednost v pořizování zdravých a kvalitních surovin a přeji vám, aby vám to dlouho vydrželo a dobré chutnání.
snad jen to nesolení mně vyděsilo .
to je jen otázka chuti. Sůl doma samozřejmě máme jen nesolím při vaření, je tisíc jiných chutí, příjemnějších, než pocit, že si člověk lokl mořské vody. JK
Asi záleží na jídlech, které připravujete. Středomořskou nebo jinou lehkou kuchyni bych si s velkým sebezapřením bez soli dokázala představit. Ale české omáčky, luštěninové polévky, guláš… to by byly bez soli kejdy.
ale když člověk pije 40 piv a litr kořalky tejdně a proloží to 30 cigaretama denně, nemusí extra řešit, jestli ten sejra, co si koupím je jen „potravina sýrového typu“.
Jasně, ale je to jeho volba. Do toho mu nikdo nemá co mluvit. Ale chci-li si koupit sýr, chci sýr a ne náhražku = ať mi krám klidně nabídne obojí, jasně to označí a každý ať si vybere, co chce JK
s článkem. Ta zelenina, co si ji dovolí nabídnout zákazníkům v pardubickém Globusu, ta je občas pro ostudu. Deklarují ji jako II. jakost, ovšem vysazené ceny jsou naopak prvotřídní. Citrony seschlé jako brus, v létě čvachtá ledový salát v hnědém vodnatém sajrajtu pod obalem, rajčata ďubkovaná hnědými flíčky, ředkvičky totálně unavené, sem tam vytéká brambora z pytlíku. Jednou podstrčí do regálu to, jindy to. Spoléhají se na to, že uštvaný zákazník s košem narvaným pátečním nákupem holt sleví a buď ten olezlý citron v čaji přežije, nebo se smíří s čajem bez. Svoboda volby je stále zachována… že.
když věříte všemu co kde kdo napíše.Jedině na jídle se dá nejvíce ušetřit.Znám fůru lidí,mladší než jsem já, co jedli zdravě,zrní a všelijaká jiná svinstva a už vyletěli v krematoriu z komína.
Můj blog nebyl o tom, že se nemá jíst maso. Byl o tom, že je lepší jíst kvalitní maso, než plesnivou flákotu ze supermarketu. JK
A jak můžete vědět, že kdyby nejedli zdravě, tak že by nevyletěli komínem ještě dřív? Nebo to, že umřeli,  zavinilo podle vás to zdravé jídlo? Neboli, co to jako podle vás dokazuje
S těma jogurtama, na který je spoleh a se známou mlíkárnou jste mě vážně dostala. Dokonce kvůli Vám poprvé použiju i smajlíky. 
Tak ono nejakú obozretnosť treba, ale zase urobiť si zlaté teľa z  „kvalitných potravín“ …to už zaváňa snobstvom.V princípe, ak človek má roznorodé potraviny, neprejedá sa nimi a má dostatok pohybu – žije zdravšie ako človek prepočítavajúci si každé sústo na kcal/ KJalebo kontrolujúci glykemický index, HDL  / LDL cholesterol či obsah E čiek. Čisto mimochodom, najrozšírenejšia látka v našom životnom prostredí je dihydrogenoxid –  a jeho vdychovanie ak je 100 % je smrteľné 🙂
pryc s dihydrogenoxidem!Tato sloučenina prostupuje všechny seriózní studie zkoumající příčiny úmrtí a nemocnosti jako červená nit, ale zatím uniká větší pozornosti veřejnosti. Dihydrogenoxid je nejen významnou měrou zastoupen ve většině škodlivých potravin (alkoholické nápoje bez výjimky, sladké limonády), je ale také nedílnou součástí většiny škodlivin v našem životním prostředí. Neobyčejně velké procento dihydrogenoxidu také obahuje většina zhoubných nádorů. Ze statistického hlediska se jasně jedná o látku zdraví škodlivou. Opakovaně byly popsány případy, kdy tato sloučenina sama způsobila smrt člověka!
Mě by spíš zajímalo, jestli chodíte do práce a jakou máte pracovní dobu, že můžete lítat obden po několika obchodech. Já jsemráda, když stihnu nakoupit aspoň v tom supermarketu.
No já to mám fajn, jelikož pracuji na náměstí a bydlím zase vedle náměstí, takže to mám blízko do všech obchůdků, přes den si zaběhnu nakoupit a dám si to v práci do lednice.
Jsem živnostník a pracuju určitě víc, než 8 hodin denně. Pravda je, že mám svobodnější pracovní dobu, ale co neudělám přes den, doháním často večer anebo o víkendu. JK
No budiž vám to přáno, já si to prostě nedovedu časově představit a to ještě nemám děti. Ale je fakt, že znám dost pracujícíh žen, které stíhají domácnost mnohem líp než já, takže závada bude asi na mém přijímači  
Budete mít zájem:  Zlepšete zdraví svých kloubů vhodným jídelníčkem
nevstoupila byste do lidlu? prectete si zde clanekhttp://www.chocablog.com/reviews/j-d-gross-plain-chocolatejiste, treba nemate rada cokolady. jenze takovych veci je tam vic, viz diskuse pod tim clankem. vcelku dobre to autor shrnul vetou, ze lidl prodava bizarni sortiment. totalni sunt a mezi nim prekvapiva kvalita.kaceni stromu je jina, ideova vec, to verim. mnozi nechodili do delvity proto, ze znicila jakesi pohanske hradiste.
Jste ji opravdu tak jistá, že opravdu víte co kupujete? I v těch „známých“ obchodech? Že ti „známí“ obchodníci Vám zveřejnili všechny svoje technologie a dodavatele? Nejezdí si náhodou k supermarketům do „prošlého zboží“ a jen si je NEPŘEBALUJÍ? To je totiž podstatně levnější než nakupovat. A BIO pekárna – opravdu víte, kde a jakou bere mouku – jak rostlo, bylo sklizeno a skladováno zrno k její výrobě? A vejce atd.? Že neobsahují plísně, těžké kovy, patogeny a jiné „vymoženosti“ průmyslově vyráběných a zpracovávaných potravin. OPRAVDU si myslíte, že obchodníkům jde hlavně o zdraví zákazníků? Zvlášť v dnešní době, kdy VŠECHNO zboží je určeno v první řadě K PRODEJI a teprve potom některé možná také KE SPOTŘEBĚ. Stačí se občas podívat na nějaké dokumenty ze „zákulisí“ potravinářského PRŮMYSLU a myslím, že Vaše přesvědčení o tom, že víte co jíte dozná určitého posunu – ostatně to platí i o tom, co si dokonce sama „vypěstujete“.
hlavne v tech mensich obchodech, jako je reznik, pekar, zelinar, ale kdyz uz musim do hyper-super, tak jedine globus, tam mi to tak nejak prijde, ze treba to maso (maji vse bezlepkove a vlastni vyroba), i ta jejich pekarna je snad v poho. ale clovek nikdy nevi. ale treba zeleninu tam maji hnusnou.
Také mě štve, když si nemůžu koupit křupavé pečivo, ale jen nějaký unifikovaný rohlík nebo chleba zapařený v igelitce. A to je pečivo asi to nejmenší zlo – obchody se nestydí prodávat nahnilé ovoce a zeleninu za ceny sotvakdy snížené. Samozřejmě se dají sehnat velmi kvalitní potraviny v superdrahých lahůdkářstvích, ale proč neexistuje nějaká úroveň mezi? To je na výběr opravdu jen pravý parmezán, nebo cosi-sýrového-typu?Asi to bude tím, že chceme všeho moc, hlavně moc a moc. Raději koupíme deset gumových rohlíků než jednu kvalitní a dobře chutnající housku se semínky (dosaď libovolné produkty).
už mrtvá z té kvality? já třeba takový hermelín kupuju zásadně den před projitím. Jinak se nedá jíst a je vevnitř tvrdý. Nejen uzeniny, ale i kuřecí maso se masíruje pro zvětšení procenta vody. Dnes se nazývá  KŘEHČENÉ. Jinak máte pravdu ve všem. Dnes v těch hypersuper se dá nakupovat jen základní balené potraviny. A to třeba i ta „akční“ mouka je mleta z krmné pšenice.
Reflex si kvuli tomu urcite kupovat nebude a do 9.10. na to zapomenu. Prijde mi to jako laciny spam.
Nechci Vás zbytečně chytat za slovo – ale spam je nevyžádaný mail. Můj blog Vám nemusí vyhovovat, ale nebyl adresný – kdo nechce, neklikne na něj. JK
http://cs.wikipedia.org/wiki/Spam
PS: ale celkem i verim ze primarnim ucelem neni reklama na Reflex. Holt jista temata jsou vdecna a vecna a karmicka od nadavajicich jiste pekne poroste. A ze si udajne argumenty v clanku nemuze overit ani ten, kdo by chtel s primerenym usilim (tedy aniz by se musel hnat do trafiky)? No, aspon je nikdo nebude vyvracet…
Reflex vyšel minulý čtvrtek, jistě je někde ke koupi. Jestli za tím vidíte reklamu na Reflex, je to mylný dojem. Nevím, jak Vám, ale mně vadí, že mi někdo místo sýra prodá „cosi sýrového typu“ – připadám si pak jak tupý jouda. JK
Ono by to bylo cele o necem jinem, kdyby toto vyslo az 9.10. a pak stacilo zabrousit na web. Tot asi vse. Jinak me jeste nikdo nic „syroveho typu“ misto syra neprodal. Pokud vam ano, jiste vite co vsechno tim porusil a kam se muzete obratit…
Vy jste fakt úplně mimo.Tady máte článek a kritizujte:http://www.reflex.cz/Clanek33811.html
Nu, co k tomu dodat. Okopirovat jeden komentar se ktery 100% souhlasim snad bude jednodussi:
 „To nechápu. Ital jde do krámu. Tam leží plesnivá zelenina v igelitu. Ital ji koupí. Vedle mají už hodně dlouho chcíplou rybu. Ital ji koupí. A poučení? Češi kupují šmejdy a nechají si všechno líbit. **** Také se dá napsat článek o tom, jak některé zboží Češi nekupují. A hloubat v něm nad příčinami. **** Co byste udělali, kdybyste viděli zkaženou rybu a shnilou zeleninu. a) koupíte b) nekoupíte Každý ať si odpoví sám.“
děkuji za článek. Nedávno jsem se zase takto rozčílila. Já bych si i ráda připlatila, kdybych měla v supermarketu možnost volby. Nedávno v sobotu jsem nestihla řezníka, tak jsem po dlouhé době zajela do Tesca pro maso. Doma jsem k němu přičichla a samozřejmě nakyslý smrad. To není poprvé. Nechápu, jak si toto vůbec můžou dovolit! Asi proto, že to pořád kupujeme jako idioti. Pro maso už chodím jen k řezníkovi, na zeleninu mám taky vytipovaný obchod a ještě mi chybí pekárna. Chleba ze supermarketu totiž taky plesniví nějak brzy. Vždy se raduju na dovolenév zahraničí, tam poznám, co to je pravá šunka, sýr, jogurt, rajčata a uvědomím si, co to do sebe tady cpeme.
Jiste ze kupujete jako idiot. Jednou nestihnete reznika a hned je Tesco dobry 🙂 Tak kdyz nestihnu, budu mit chca nechca bezmasy vikend…
Jéje, prudič za každou cenu. Jde o to, jakou kvalitu má maso v supermarketu a ne o mou stravu o víkendu, víte?!
Ne, nevim. Placanim na forech holt ty supermarkety ke kvalite neprimejete
těch 5 let života klidně obětuji, navíc tím budu bohatě kompenzovat stres z toho, abych náhodou nesnědl něco, co je zrovna na „indexu“
= taky jsem masožravec, ale radši sním dražší kvalitní maso než poloshnilou příšerku ze supermarketu (taky už se mi stalo, že jsem koupila chlazeného pstruha a po otevření smrděl jak bolavá noha – to nechci). JK

Jan Teplý (Madeta): Většina našeho exportu směřuje do dalekých exotických zemí

Těžko posoudit, protože nikdo celých 116 let nepamatuje, rozhodně ne v takové kondici, aby byl schopen to objektivně posoudit. (smích) Domnívám se ale, že jedno z nejlepších období zažíváme právě nyní, firmě se obecně daří.

Naopak v ohrožení byla v roce 1991, období privatizace, které bylo plné snah co nejvíce toho rozbít a zničit. Na příkladech mnoha jiných firem, které už dávno zkrachovaly a zmizely, se ukázalo, že to nebyl nejlepší nápad.

S úctou k historii myslím, že nebyly lehké ani roky 1938, 1939, 1948, ale ani 1914 nebo 1918. Ty všechny Madeta taky zažila. Zda bohužel, nebo bohudík, záleží na úhlu pohledu.

Šetřit na potravinách? Budiž, ale ne za každou cenu Šetřit na potravinách? Budiž, ale ne za každou cenu Šetřit na potravinách? Budiž, ale ne za každou cenu Šetřit na potravinách? Budiž, ale ne za každou cenu Šetřit na potravinách? Budiž, ale ne za každou cenu

Jak se vyvíjely tržby firmy a počet zaměstnanců? Jaká „čísla“ máte nyní?

Od vstupu ČR do EU jsou tržby poměrně stabilní, i když občas dochází k výkyvům. V poslední době to bylo například kvůli ruskému embargu.

Robotizace a průmysl 4.0 pochopitelně změnu zaměstnanecké struktury přinášejí, ovšem nijak výraznou. Naším cílem ostatně není snižovat počet zaměstnanců, ale dělat smysluplnou práci. Počítáme-li zaměstnance Madety včetně logistické divize, je jich dohromady kolem 1600, což je za posledních 10 let relativně stabilní číslo.

Jste největší mlékárenskou firmou u nás. Kolik mléka se v ČR zpracuje, jak jsme na tom z porovnání se světem? A jaký podíl máte na trhu u nás?

V roce 2017 nakoupily mlékárny v ČR celkem 2,48 miliardy litrů mléka, z toho činí podíl Madety 15 procent.

Podíl na trhu určují jednotlivé kategorie mléčných produktů. V některých máme 60 až 70 procent trhu, historicky jsme silní například ve výrobě sýrů a tvarohů. Jedničkou na trhu jsou naše sýry Madeland, Romadur a Jihočeská niva, ale vysoký podíl máme třeba i u smetanovo-tvarohových dezertů, ke kterým patří náš Lipánek.

Nejvíc mléka ve světovém porovnání zpracují země Evropské unie – mezi nimi vede Německo, následují USA a Indie, se svou rozlohou a počtem obyvatel se s nimi může Česká republika srovnávat stěží.

Vyrábíte více než 250 výrobků. Jaký z nich je pro Madetu vlajkovou lodí? Který výrobek Madety je nejoblíbenější u nás a který v zahraničí?

Jak už jsem naznačil v předchozí odpovědi, je to Lipánek, Madeland, Romadur, pak také Blaťácké zlato, modré sýry řady niva včetně Caesar Bleu, ale nesmíme zapomenout ani na Jihočeské máslo.

Budete mít zájem:  Jak poznat nebezpečnou závislost na lécích?

Otázku oblíbenosti našich výrobků v zahraničí lze těžko obecně posoudit, protože každý trh má svá specifika.

Zásadní roli navíc, především v případě vzdálených trhů, nehraje ani tak obliba či preference konkrétních produktů, ale zejména možnost je tam dovážet.

Kromě sušeného či trvanlivého mléka zmíním třeba ještě sýr Akawi, který už od 50. let minulého století v solném nálevu vyvážíme do Libanonu.

Úspěchy na ochutnávkách v řadě zemí měly ale také naše nivy, Madeland, dokonce i Lipánek. Preference se tedy opravdu příliš neliší, ale jak už jsem říkal, kvůli logistické náročnosti je problém tyto výrobky na řadu trhů dostat. I když existují i výjimky, jako jsou například Seychely, kam jsme letecky dopravovali Lipánky.

Společnost Madeta je zákazníkem E.ON. Zjistěte i vy, co vám můžeme nabídnout. Kontaktujte nás! 

Exportujete i do exotických zemí Afriky a Asie, kde mají lidé jiný vztah k mléčným výrobkům. O které produkty je tam zájem? Do kolika zemí celkově exportujete a které trhy jsou pro vás stěžejní?

Zhruba 90 procent našeho exportu putuje do exotických zemí, ať už mluvíme o Dálném východě, Vietnamu, Tchaj-Wanu, nebo Číně. Zákazníky máme i v Jižní Americe, ale našimi největšími zahraničními odběrateli jsou země na poloostrově Malá Asie a na severu Afriky. Vyvážíme tam speciální balení sušených mlék, ale i trvanlivé mléko. A když to šlo, exportovali jsme i sýry niva.

Uzavřeli jste dohodu za 100 milionů Kč s čínským potravinářským koncernem Er Shang. O jak moc významný kontrakt se jedná?

Obchod s firmou Er Shang je zatím stále v rozvoji. Madeta se snaží orientovat na dlouhodobé zákazníky, ne za každou cenu na největší.

Ta největší města a aglomerace už ostatně zásobují obrovské mlékárny a konkurence je tam veliká.

Orientovat se na menší města – což jsou mimochodem například v Číně města s pěti miliony obyvateli – a být v nich specialistou je podle mě racionálnější taktika.

Jak se bude podle vás vyvíjet spotřeba mléka a mléčných výrobků v rozvojových zemích? Dají se považovat za trhy budoucnosti?

Osobně k takovýmto hodnocením netíhnu.

Je ale zřejmé, že se mění ekonomické a sociální standardy, životní úroveň, takže i lidé žijící v těchto oblastech si mohou dovolit kvalitnější potraviny včetně mléčných výrobků, které patří k nejkvalitnějším a nejčistším nutričním zdrojům.

Na těchto trzích už některé zahraniční mlékárny fungují, ale dodávají tam produkty, za které my bychom se styděli. Například přeslazené jogurty se stabilizátory jen vzdáleně připomínající naše produkty, na které jsme zvyklí v Česku.

Spotřeba mléčných výrobků v těchto zemích pravděpodobně růst bude, ale jedná se o trhy, které jsou, co se týče mlékařské či sýrařské kultury, poměrně primitivní.

Doufejme, že z nich časem odejdou různé korporátní firmy, které tamější trhy jenom vytěžují, jak už je koneckonců koloniální tradicí – a ať nechodíme daleko, jsou to především firmy anglické a francouzské.

Časem se tam ale třeba dostaneme i s našimi výrobky, protože díky nim poznají spotřebitelé rozdíl v kvalitě mléčných produktů. Vlastně se nám tam díky těmto firmám otevírají dveře.

My se ale orientujeme na zcela odlišnou cílovou skupinu, a to na zákazníky, kteří chtějí poctivou kvalitu bez kudrlinek. Prostě jogurt, který je jogurtem, a sýr, který je sýrem. A nejpodstatnější pro nás je neztratit naše zákazníky doma, potažmo v Evropě.

Jak náročné je obstát v evropské konkurenci?

Extrémně. Co se týče mléka a sýrů, je Evropa nejpokrokovější oblastí na světě. A vlastně bych spíš než o Evropě mluvil o České republice.

Budete v evropských zemích horko těžko shánět tak kvalitní jogurty, jako dělá Hollandia, Agrola nebo my, stejně tak kvalitní sýry, tvarohové nebo smetanové dezerty bez chemie, jakým je Lipánek. Konkurence a nasycenost trhu a sofistikovanost výrobků, znalost zákazníků i konkurenční prostředí jsou enormní.

Takže je to velice těžké, ale díky tomu se nám daří. Když totiž obstojíte v Evropě, není už takový problém uspět kdekoliv jinde, pokud si ovšem zvolíte správnou cestu.

Potravinářský průmysl je velmi náročný na energie? Jaká je vaše roční spotřeba? 

Ročně spotřebujeme 25 GWh elektřiny, 50 GWh plynu a necelý jeden milion metrů krychlových vody.

Máte v plánu investice směřující k úspoře energie? Využíváte ve výrobě obnovitelné zdroje energie?

Neustále investujeme do úspor energie, a to nejen z ekonomických, ale i ekologických důvodů. Uvědomujeme si, že Madetu živí příroda. Netěžíme nerostné bohatství, ale zpracováváme přírodní produkt. Snažíme se co nejméně zatěžovat životní prostředí.

Neustále tedy vyvíjíme projekty, které spoří elektrickou energii, snižují ekologickou a zejména uhlíkovou stopu, věnujeme se recyklaci, řešíme a hledáme dodavatele výrobků z recyklovaných, případně z obnovitelných zdrojů.

Řešíme, jak co nejvíce šetřit vodou, na kterou je mlékárenský průmysl extrémně náročný.

Z projektů, které jsme už realizovali, můžu zmínit například projekt odpařování syrovátky, regenerace tepla syrovátky pro předehřev mléka. Z chystaných pak využití kondenzačního tepla z čpavkového chlazení pomocí tepelného čerpadla.

Průběžně realizujete ve spolupráci se společností E.ON výměnu veřejného osvětlení. Jaké to nese výhody? V kolika závodech jste světla měnili? A jak vysokých úspor tím dosáhnete?

V podstatě je to jedna z možností, jak rychle snížit spotřebu elektrické energie, tudíž být ekologickým. Například LED osvětlení má navíc i lepší svítivost než předchozí, takže je to vhodnější a příjemnější i pro lidi. Navíc životnost samotného média je delší, takže jde o menší plýtvání nerostným bohatstvím. 

Výměnu jsme realizovali ve čtyřech areálech, ve dvou zbývajících probíhají přípravy. Šetříme zhruba 60 procent ve spotřebě elektrické energie oproti původnímu stavu a také v údržbových nákladech.

Posviťte si na práci úsporněji! Na www.eon.cz/osvetleni najdete referenční projekty, u nichž dosahujeme průměrné úspory 63 % nákladů na osvětlení a návratnosti kolem 3 let. Nezávaznou poptávku nám můžete zaslat prostřednictvím jednoduchého formuláře na téže stránce. 

E.ON chce mít do tří let 300 veřejných dobíjecích stanic pro elektromobily

Společnost E.ON provozuje v Česku v současné době 44 veřejných dobíjecích stanic pro elektromobily. Do konce roku 2022 jich chce mít tři stovky napříč celou republikou. Na 50 AC stanic s pozvolným dobíjením a dalších 125 rychlodobíječek pro elektromobily získala letos podporu z Operačního programu Doprava. AC stanice najdou řidiči hlavně v jižních Čechách, na jižní Moravě a Vysočině. Ty rychlé pak po celé republice.br /

Na 50 AC stanic s pozvolným dobíjením a dalších 125 rychlodobíječek pro elektromobily získala letos společnost E.ON podporu z Operačního programu Doprava. AC stanice najdou řidiči hlavně v jižních Čechách, na jižní Moravě a Vysočině. Ty rychlé pak po celé republice.foto: E.ON

Zvyšující se zájem o elektromobilitu vede k postupnému rozšiřování infrastruktury a významně k tomu přispívá i společnost E.ON. „S pomocí dotace z Operačního programu Doprava vybudujeme dalších 175 veřejných dobíjecích stanic.

Celkem ale chceme mít do roku 2022 na 300 dobíjecích stanic. Vedle vlastních prostředků k tomu využíváme i evropské programy FAST-E, NEXT-E a EAST-E, kterých jsme součástí,“ uvádí Martin Klíma, vedoucí Mobility Services společnosti E.

ON.

Už v polovině roku získal E.ON dotaci od Ministerstva dopravy na výstavbu 50 AC stanic s pozvolným dobíjením. Jejich realizace vyjde přibližně na 15,5 milionu korun a podíl dotačních peněz činí zhruba 7,9 milionu.

V říjnu pak uspěl se svou žádostí o příspěvek na stavbu rychlodobíječek, které budou stát 167 milionů korun, přičemž podíl dotace dosahuje 96,6 milionu. „Cenu výstavby výrazně ovlivňuje připravenost konkrétní lokality.

V některých případech je nutné vybudovat potřebná parkovací místa. Náklady na stavbu jedné pomalé dobíjecí stanice se teď pohybují mezi 150 a 300 tisíci korunami.

U těch rychlých činí více než milion korun,“ přibližuje Martin Klíma.

Síť AC stanic bude společnost E.ON soustředit převážně na své distribuční území. Konkrétní lokality vybere s ohledem na atraktivitu a strategickou polohu. Pro pomalé dobíjení elektromobilů jsou vhodná místa, kde se lidé zdržují déle než jednu hodinu.

Podle statistik totiž tráví u AC stanic v průměru 48 minut. Může se jednat o obchodní centra, sportoviště, kina, divadla, úřady nebo zdravotnická zařízení. Například na jihu Čech by měla ještě do konce tohoto roku vzniknout tři dobíjecí místa v Českém Krumlově.

Další jsou v plánu v Lipně nad Vltavou, ve Frymburku, v Třeboni nebo v Českých Budějovicích. Na Vysočině poté v Třebíči a na jižní Moravě v Lednici nebo v Hatích u Znojma.

Budete mít zájem:  Dnes uhašená cigareta může již zítra znamenat úlevu pro vaše klouby

„Podle zkušeností ze severských států, kde je elektromobilita velmi rozšířená, hraje výstavba dobíjecích stanic s pozvolným dobíjením významnou roli. Touto cestou jsme se rozhodli jít i my. Ne každá lokalita je totiž vhodná pro rychlodobíjecí stanice. Vybudováním sítě AC stanic se stane dobíjení elektromobilů ještě dostupnější,“ dodává Martin Klíma.

Zatímco pomalé dobíječky už vznikají, výstavba těch rychlých z Operačního programu Doprava, které elektromobil dobijí do půl hodiny, je ve fázi příprav. E.ON finalizuje lokality, kde budou stanice umístěné.

„Podmínkou přidělení dotace je jejich rozmístění po celé České republice. Tím doplníme naši stávající síť, která vznikala především na hlavních dopravních tazích. Našim zákazníkům tak zajistíme bezproblémové využívání elektromobilů po celém Česku,“ vysvětluje Helena Švejdová, projektová manažerka Mobility Services společnosti E.ON.

Stejně tak už brzy po celé republice vznikne další zhruba dvacítka stanic, které E.ON staví s využitím jiných dotačních titulů. „Tyhle stanice už mají své lokality. Některé budou postavené ještě tento rok, jiné maximálně do poloviny příštího. Jsou to například lokality jako Praha, Ostrava, Beroun, Vyškov nebo Hustopeče,“ dodává Helena Švejdová.

Kromě AC a rychlodobíjecích stanic společnost E.ON na konci srpna jako první v republice otevřela také veřejnou ultrarychlou dobíjecí stanici ve Vystrkově u Humpolce. Ta má momentálně maximální výkon 175 kW a v blízké budoucnosti může nabídnout až 350 kW.

Elektromobil dobije do deseti minut a náklady na její stavbu se pohybují kolem tří milionů korun. Do konce tohoto roku by měla být připravená k užívání i druhá taková dobíječka v Rozvadově a do konce roku 2022 další dvě.

tisková zpráva

Indičtí pouliční žehlíři už nemusí kazit vzduch. Díky nápadu čtrnáctileté dívky

Pojízdný vozík je vybavený solárními panely a bateriemi, které dodávají energii napařovací žehličce. Energie z panelů na stříšce může být využita okamžitě anebo uložena do čtyř napájecích článků. K jejich dobití stačí asi pět hodin přímého slunečního svitu. Vozík žehlířům umožní dokonce i navýšit výdělek, protože lidem nabídne možnost dobít si baterii telefonu nebo si za mince zavolat. Dívka pořídila nejprve detailní nákres nového vozíku, prototyp byl otestován loni v prosinci v indické inovační nadaci, která spadá pod ministerstvo vědy a technologie. Nadace pak Vinišiným jménem požádala o patent.

Licence | Všechna práva vyhrazena. Další šíření je možné jen se souhlasem autora

Zdroj | National Herald / youtube.com Mezi prodavači čaje a zeleniny vyhlazují pouliční žehlíři na svých pojízdných stolcích v ulicích indických měst šaty milionů lidí. Mají k tomu upravené vozíky, v nichž teplo jejich žehličkám dodává dřevěné uhlí. Takovýchto pojízdných žehlíren je v Indii deset milionů, avšak jejich činnost má kvůli velké spotřebě dřeva zničující dopad na lesy. Pomoci se rozhodla čtrnáctiletá Viniša Umašankarová a podařilo se jí to, napsala Thomson Reuters Foundation.

Každý z tradičních žehlířů spotřebuje denně podle odhadů pět kilogramů dřevěného uhlí. Odpad po něm se vrší na hromadách a spalování znečišťuje vzduch. Umašankarová, která studuje na soukromé škole ve městě Tiruvannámalai ve státě Tamilnádu, vymyslela účinnou náhradu – její pojízdná žehlírna využívá energii ze slunce.

„Spočítala jsem to ohromné množství potřebného dřevěného uhlí, znečištění, které přispívá ke klimatické změně, škody způsobené matce Zemi a lidskému zdraví. Chtěla jsem využít obnovitelný zdroj, který dřevěné uhlí nahradí,“ řekla dívka.

Za svou šestiměsíční práci získala prestižní dětskou klimatickou cenu udělovanou mladým lidem za přínos k ochraně ovzduší. Stojí za ní švédská energetická firma a vítěz dostane 100.000 švédských korun (257.

000 korun) na další rozvoj svého projektu.

Výsledkem toho Vinišina je pojízdný vozík vybavený solárními panely a bateriemi, které dodávají energii napařovací žehličce. Energie z panelů na stříšce může být využita okamžitě anebo uložena do čtyř napájecích článků.

K jejich dobití stačí asi pět hodin přímého slunečního svitu. Každý z článků zajistí šestihodinový provoz žehličky a žehlíř tak může pracovat, i když je zataženo.

Žehlírnu lze navíc napojit na elektrickou síť, v nutném případě na generátor elektřiny.

Vozík žehlířům umožní dokonce i navýšit výdělek, protože lidem nabídne možnost dobít si baterii telefonu nebo si za mince zavolat. Naučit se s ním pracovat lze podle Umašankarové za čtvrt hodiny a dívka chce ještě natočit instruktážní video, které využijí hlavně cizojazyční uživatelé.

„Využívat sluneční energii je dnes nevyhnutelné, zejména v tak slunných zemích jako Indie, v jejíchž částech slunce svítí 300 dní v roce,“ řekla Umašankarová. Podle ní je sluneční svit Indii schopen poskytnout až 3000 krát více energie, než jí nyní Indie spotřebovává.

Umašankarová pořídila nejprve detailní nákres nového vozíku a prototyp byl otestován loni v prosinci v indické inovační nadaci, která spadá pod ministerstvo vědy a technologie. Nadace pak Vinišiným jménem požádala o patent.

Dívka, jejímž vzorem je Marie Curie-Sklodowská, tvrdí, že žehlírny na sluneční energii ušetří nespočet stromů. Dočetla se, že jeden velký strom vyprodukuje denně množství kyslíku pro pět lidí. Pro výrobu kvalitního dřevěného uhlí se kácí hlavně vzrostlé stromy.

Doufá, že žehlíři přejdou k jejímu vozíku, bude-li to pro ně výhodné. Za dřevěné uhlí, které potřebují na dva dny, musí nyní zaplatit 700 až 1000 rupií (200 až 288 korun), její vozík v současné podobě je přijde jednorázově na 40 000 rupií.

Školačka chce peníze doprovázející ocenění použít k vývoji levnějšího vozíku, který náklady sníží.

Umašankarová poslouchá, jak rodiče i prarodiče vyprávějí, že když byli mladí, bylo chladnější a předvídatelnější počasí. „Tato generace chce normální podmínky, méně sucha a záplav. Proto se tak zajímáme o klimatickou změnu,“ řekla o své generaci Umašankarová.

reklama

Vlákno názorů ke zprávičce Nokia má další problémy, bude propouštět a šetřit od Izak – Ja tomu nerozum, smartphony nejsou cely trh, je..

Ano, tohle je posledni vynalez pravicackych politiku. Nejsou schopni priznat, ze se spolecnosti a ekonomii je, pod jejich vedenim, cosi v neporadku.

Obvini tedy z nezamestnanosti ty nezamestnane „parazity“, kteri si za vse musou sami vlastni lenosti. A kdyz tedy chteji podporu, budou nekde makat zadarmo, aby si ten luxus odpracovali.

Ale zamyslel jste se nekdy nad tim, jake to ma dusledky? Zcela zretelne ne, jinak byste tu tak nechrochtal blahem.

V urcitem poctu pripadu to sice muze vest k naplneni pracovnich mist, ktera by nikdo nikdy jinak neobsadil, ale to je jen minimum pripadu. Ve vetsine pripadu to povede k obsazeni pracovnich mist, kde by jinak museli nekoho zamestnat, ale nezamestnaji, protoze mohou mit nekoho zadarmo. Celkove to vede leda tak ke zhorseni problemu, protoze nezamestnanost tim roste.

Zamestnavatelele v nasi spolecnosti, ve ktere mizi posledni zbytky moralky, radsi totiz zavolaji do nejake kancelare, aby jim poslali manika na praci, nez by za penize nekoho zamestnali.

Predstavuji si treba nase supermarkety, ktere v minulosti vynikly zamestnavanim mladych pouze na zkusebni dobu za smesny peniz, ktere nyni budou zneuzivat systemu a „zamestnavat“ nadeniky za jidlo, ktere navic plati danovy poplatnik.

V extremnim pripade to povede ke zkrizeni kapitalismu s feudalismem, kdy vsichni budou nadenici pracujici za jidlo a par dalsich potreb, zijici v ubytovnach osvetimskeho typu.

Akorat nevim, komu budou kapitalisti prodavat sve vyrobky, kdyz nikdo nebude mit penize a take nevim, kdo bude platit dane.

Rekl bych, ze kapitalismus prave vymyslel jeste lepsi pilu, kterou si pod sebou podrezava vetev. Dokonce i motorovou.

Perverzni je spolecnost, ze ktere vymizela solidarita, lide jsou zneuzivani jako nadenici a to vse s poukazem na urcite procento lidi, kteri opravdu radsi ziji z podpory, nez by pracovali, kdy je jejich postoj extrapolovan na celou skupinu nezamestnanych „povalecu“. Lepsi to uz je jen v Cine, kde na praci maji „politicke“ a jine vezne.

Cekam na den, kdy tito „povaleci“ budou jednoduse postrileni, jako nezadouci. Tim se ale jeste vice otevre propast mezi nabidkou a spotrebou, protoze i nezamestnany je konzument, nezamestnanost znovu vzroste a brzy bude nutno strilet dalsi a dalsi, az zbyde akorat vlada neschopnych idiotu, kteri se budou muset zastrelit sami.

Diskuze

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Adblock
detector