Když se řekne víno a filmy, většině z nás se patrně jako první vybaví český snímek Bobule, případně jeho neméně slavné pokračování. Nicméně filmů s touto tématikou či příběhů, které se odehrávají v kulisách vinic, bychom našli ve světové kinematografii nespočet. My se v tomto článku však zaměříme na takové, kde hrají hrozny buď úplně tu hlavní nebo alespoň výraznou roli.
Bobule (2008) a 2Bobule (2009), Česko
Nemůžeme začít jinak. Třebaže dvojice těchto filmů je pro většinu českých diváků notoricky známá, hodí se náš výčet začít menším připomenutím, protože oba patří k velice oblíbeným tuzemským filmům.
Bobule vypráví příběh drobného podvodníčka Honzy, v podání Kryštofa Hádka, který se musí na chvíli uklidit z města, jelikož už mu v Praze dýchá na paty Policie. A tak se spolu se svým kumpánem Jirkou (Lukáš Langmajer) vydává za dědou vinařem na Moravu, kde se chce ukrýt.
A jak už to tak bývá, nejen, že se tady zamiluje do Kláry (Tereza Ramba), ale i do prostředí, které ho do té doby právě moc nelákalo, už z toho důvodu, že mu připomíná zesnulé rodiče.
Musí poté řešit nejenom hrozbu zániku vinařství, ale i stín minulosti v podobě Policie, která ho stále pronásleduje. V dalších rolích se zde objevili třeba Miroslav Táborský, Oldřich Lipský nebo Václav Postránecký.
Volné pokračování Bobulí, nesoucí název 2Bobule poté vzniklo hned o rok později, přičemž se zde setkáváme s totožnou hlavní trojicí, kterou již známe z dřívějška.
Honza už žije dospělý život se svou partnerkou Klárou a musí se vyrovnávat se všemi nástrahami a problémy, které přináší provozování vlastního vinařství a výroba vína, s tím, že si vytyčil na první pohled velký cíl, když se snaží připravit jako v podstatě začátečník slámovku, což je jedna z nejtěžších vinařských disciplín. Důležitější je nicméně tentokrát příběh Jirky. Je to totiž nyní on, kdo před někým utíká, a sice před otcem své těhotné přítelkyně (Jiří Krampol) a zabijákem, kterého si najal (Jiří Korn). Podobně jako kdysi Honza, i on musí pochopit, že bezstarostné mládí je definitivně pryč a je potřeba začít žit jinak.
Mimochodem, v současné době se chystá do kin už třetí, a to dost možná poslední díl, který by se měl začít promítat letos v létě. Objeví se zde také již zesnulý Václav Postránecký, pro kterého to byl poslední filmový projekt.
Vinaři (2014), Česko
V souvislosti s Bobulemi dále nelze nezmínit seriál Vinaři, který svého času vysílala TV Prima. Tento seriál se rovněž odehrává v prostředí Moravy, s tím, že asi každý z nás někdy slyšel alespoň titulní píseň od skupiny Chinaski: Máme rádi víno, milujeme krásné ženy… No, však to znáte.
Vinařů se natočily dvě série, což znamená dohromady hned dvaatřicet dílů. Sledujeme zde příběh Kateřiny (Tereza Kostková), která společně se svými dětmi navštíví rodnou vinařskou vesnici, aby tu oslavila narozeniny svého otce.
Shodou okolností zde pak stráví celé letní prázdniny, během kterých se znovu seznámí s celým tím kouzelným místem, až nakonec pochopí, že jí městský život vůbec neschází. Tento seriál dále nabízí celou plejádu skvělých českých herců.
Namátkou zmiňme Václava Postráneckého, Hynka Čermáka, Pavla Lišku či Miroslava Táborského. Ta podobnost s Bobulemi je zde i díky několika tvářím, které se objevily v obou projektech, více než patrná.
Dobrý ročník (2006), Velká Británie
Další snímek, na který se podíváme, je rovněž v Čechách velice oblíbený, a sice Dobrý ročník z roku 2006. Hlavní roli zde ztvárnil „gladiátor“ Russel Crowe, kterému sekunduje krásná Marion Cotillard, a to vše pod taktovou legendárního režiséra Ridleyho Scotta.
Dobrý ročník vypráví příběh lehce arogantního londýnského finančníka, který zdědí po strýci panství a s ním vinice ve Francii. Francie a víno Angličanovi se slabostí pro koňak nic moc neříká, přestože zde prožíval během dětství letní prázdniny.
Třebaže jeho prvotním zájmem je usedlost okamžitě prodat a vrátit se do Anglie, musí zde kvůli komplikacím s prodejem nějakou dobu zůstat, což vede k tomu, že se hned dvakrát zamiluje.
Nejprve do překrásné ženy a posléze do malebného prostředí krásné hrozny nasáklé oblasti Francie, které ho rovněž donutí bilancovat nad tím, zda život, který dosud žil, je skutečně tím nejlepším. Poté se musí rozhodnout.
Víno nás spojuje (2017), Francie
Příběh věčného cestovatele Jeana, který se po letech strávených všude možně po světě vrací domů za svým otcem vinařem, který je vážně nemocný. Třebaže Jean nemá s rodinou ty nejlepší vztahy, musí se s nimi domluvit, co se stane s rodinným vinařstvím po otcově smrti.
Snímek v podstatě mapuje celý jeden vinařský rok, během kterého sourozenci postupně obnovují svůj vzájemný nepříliš dobrý vztah, ale renovují i vinohrad. Postupem času je však láska k vínu a práci na vinohradu zase stmelí. Tato sympatická hořkosladká komedie ukazuje všední život vinařského řemesla se vším, co k němu patří, a to ve všech ročních dobách.
Zároveň dokazuje, že víno má skutečně kouzelnou moc, a to spojovat lidi. Třeba i ty, kteří si mysleli, že už si k sobě cestu nikdy najít nedokážou.
Tajemství Santa Vittorie (1969), Velká Británie
Film staršího data, který přesto může nabídnout mnohé. Příběh se odehrává v prostředí italské vesnice v horách Santa Vittorie, a to v roce 1944. Doba, kdy naplno zuřila druhá světová válka se pak odráží v celé atmosféře díla.
V tomto filmu jde o to, že ve sklepeních pod touto vesničkou se nachází více než milion lahví vína, kterého se chce zmocnit německá armáda. Zdejší vinaři to pak samozřejmě nechtějí za žádnou cenu dopustit, protože víno je zde pro ně cennější než krev a jsou připraveni udělat naprosto cokoliv, aby krádeži zabránili.
Hlavní myšlenka snímku by se pak dala asi shrnout jednou jedinou větou: Můžete nám vzít svobodu, ale nesahejte nám na naše víno! To mluví samo za sebe. Tajemství Santa Vittorie bylo natočeno na základě knižní předlohy Roberta Crichtona, a to vskutku tak dobře, že bylo dokonce nominováno hned ve dvou případech na Oscara.
V hlavních rolích poté excelovaly ikony tehdejší doby, a sice Anthony Quinn a Anna Magnani.
Bokovka (2004), USA
Film, který nám představuje společnou dovolenou po Kalifornii dvou dávných spolužáků Milese a Jacka, kteří jsou však velice rozdílní, což se projevuje jejich odlišným pohledem na svět. Milese je neúspěšným hollywoodským hercem, zatímco Jack středoškolským profesorem s ambicí stát se spisovatelem, což se mu rovněž nedaří.
Cestou zažívají mnohá dobrodružství spojená s návštěvami místních vinic, ale třeba i hraní golfu. Co je ale důležitější, sbližují se s ženami, třebaže jeden z nich má před svatbou. Bokovka je filmem, jehož hlavním tématem je krize středního věku a jak se s ní vyrovnat či jak zase chytit život, který stále rychleji utíká pod rukama.
Pro milovníky a znalce vína je však důležitější možná jejich věčný spor o to, zda je lepší Pinote nebo Cabernet.
Víno roku (2008), USA
Víno roku je snímek, který se výrazně inspiroval skutečnými událostmi, a sice těmi, kdy vína vyrobená v Kalifornii začala ve světě dominovat a ukončila tak dominanci Francie, která do té doby neměla konkurenci.
Vrátíme se tak do roku 1976, kdy hlavní postava, Steven, má za úkol sesbírat několik vzorků zámořských vín, a tak dokázat, že zkrátka nemohou být lepší než ta francouzská. Přestože nikdo nepředpokládal, že by mohla být taková vína kvalitní, překvapivě zjišťuje, že i přes naprosto odlišné postupy, mohou být zcela konkurenceschopná.
Příběh poté končí velkou soutěží, kde se francouzská a americká vína postaví proti sobě. Které z nich je nakonec tím lepším?
Jak bylo řečeno již na začátků, filmů, které se více či méně odehrávají okolo vinic a hlavně vína, existuje celá řada. Vybrali jsme pro vás pouze některé z nich, které považujeme v rámci tematiky za nejzdařilejší.
Pokud by vám to ale nestačilo, dále můžeme doporučit třeba Francouzský polibek (1995), Podzimní příběh (1998), Děcka jsou v pohodě (2010) a ostatně i Noc na Karlštejně (1973).
Máte vybráno? Až si některý z nich rozhodnete pustit, nezapomeňte si k tomu nalít dvě deci něčeho dobrého.
Vinařská NEJ – Nejvýše položená vinice v ČR
modré hrozny z vinice Pod Sádkem; Foto: archiv vinařství Sádek •
Víno není jen alkohol. Víno je společenský nápoj. Pokud se o ně zajímáte, vyzkoušejte vinařskou turistiku. Připravili jsme pro vás seriál o vinařských zajímavostech, dáme vám tipy na výlety za vinařskými nej, pozveme vás na tradiční i netradiční vinařské akce a ukážeme vám, že dovolená s vínem a za vínem stojí zato. Seriál připravujeme ve spolupráci se stránkami www.wineofczechrepublic.cz, kde najdete ještě víc užitečných informací a odkazů. Vinařská NEJ – Nejvýše položená vinice v ČR Česká republika nabízí mnoho unikátů a zajímavostí, mezi nimi i některá prvenství a jedinečné památky z oboru vinařství. Pokud jste milovníky vína i pozoruhodností, vydejte se za poznáním do Kojetic na Moravě, kde leží nejvýše položená vinice v České republice.
Réva vinná patří k teplomilným rostlinám.
Životní děje se v její nadzemní části začínají odvíjet až při průměrné denní teplotě nad deset stupňů Celsia a nejdůležitější pro správné zrání hroznů je teplý podzim bez větších déletrvajících srážek.
V České republice se proto pěstuje v nížinách. Náš stát právě z důvodů teplotních leží na severním okraji pěstování révy, která zde roste na osluněných svazích jižní Moravy a ve velmi malém měřítku také na některých lokalitách v Čechách.
Vinařství Sádek; Foto: publikace Krajem vína •
Podobně jako zeměpisná šířka, ovlivňuje teplotní parametry daného místa i nadmořská výška. Se stoupající výškou teplota klesá a jednotlivé fáze růstu a vývoje rostliny i hroznů se zpožďují.
Zatímco například v subtropických zemích lze pěstovat révu v nadmořské výšce nad 1000 metrů, u nás se za ideální považuje rozmezí 250 – 300 m n. m. I přes tato omezení se místy najdou i výše položené vinice.
Tu, jež se nachází úplně nejvýš ze všech, ve 420 až 480 metrech, najdete jižně od zámku Sádek ve vinařské obci Kojetice na Moravě a rozkládá se na třech hektarech.
Viniční trať Pod Sádkem byla poprvé osázena révou v roce 1987 a zdejší stejnojmenné vinařství tak letos slaví pětadvacetileté výročí svého založení. Původně šlo o vinici o třech stovkách rostlin, v současnosti už čítá na 12 000 hlav.
A na jaká vína se zde můžete těšit? Obecně tu díky delší době zrání a specifickým půdním a klimatickým podmínkám (teplota, sluneční záření a srážky) vinaři získávají nezaměnitelná aromatická a kořenitá vína.
Na zdejších svazích převažují bílá vína – Muškát moravský, Irsai Oliver a Ryzlink rýnský, červenou výjimku tvoří Modrý Portugal.
Ale Pod Sádkem můžete nalézt zhruba 40 dalších odrůd – chráněná poloha jižního svahu totiž umožnila zdejšímu vinařství vybudovat 2km vinařskou naučnou stezku, která je zároveň unikátní přehlídkou evropských odrůd vinné révy.
Vinařská stezka vinice Pod Sádkem; Foto: archiv vinařství Sádek •
Výroba vína a historie vinařství u nás je plná zajímavostí. Chcete vědět, co všechno ještě můžete na jižní Moravě navštívit? Nejlépe je vydat se přímo za nimi buď na výlet, nebo na dovolenou. Mnoho tipů včetně kontaktu na certifikovaná vinařská zařízení, kde se lze ubytovat, najdete zde
GPS souřadnice:
uložit .gpx soubor (49.130, 15.801)
Poslední aktualizace: 18.7.2014
Vinice | VINSELEKT MICHLOVSKÝ a.s
Firma VINSELEKT MICHLOVSKÝ a.s. jak již bylo uvedeno, obhospodařuje cca 125 hektarů vinic na jižní Moravě. V mikulovské vinařské podoblasti se naše vinice nacházejí v katastrech obcí Perná, Klentnice, Dolní Věstonice, Milovice u Mikulova, Lednice a Nový Přerov.
Ve velkopavlovické vinařské podoblasti jsou vinice vysázené kolem obcí Rakvice, Přítluky a Zaječí.
Celkem 9 hektarů vinic obhospodařujeme v systému ekologického zemědělství s tím, že dalších 5,5 hektaru vinic se momentálně nachází v přechodném období (přechod mezi systémem integrované produkce a ekologickým vinohradnictvím).
Ostatní vinice jsou obhospodařovány v systému integrované produkce. Hlavní myšlenkou je dosažení optimálních výnosů co nejvyšší kvality cestami přátelskými k přírodě.
Jelikož jsme zastánci toho názoru, že kvalita se rodí ve vinohradech, patří péče o ně k našim prioritám. Základem pro kvalitní vína jsou dokonale zdravé a dobře vyzrálé hrozny.
V našich vinicích se proto věnujeme především kvalitě a včasně provedenými agrotechnickými úkony.
„Vinice jsou srdcem každého dobrého vinaře, proto je pro nás péče o ně prioritou.“
Snažíme se produkovat taková vína, která jsou odrazem terroir dané vinice. Různé lokality našich vinic nám nabízejí rozmanitá spektra půd, podloží, počasí i vod. Spolu s různými odrůdami a spony nám tak vzniká nepřeberné množství kombinací vlastností jednotlivých vinic.
Kombinací jednotlivých přírodních faktorů dostáváme unikátní specifické podmínky pro danou polohu. Specifičnost každé z vinic nám tak skýtá variabilitu, kterou zachováváme a podporujeme v našich vínech. Terroir je proto součástí geografie i historie a je poctou tvrdé práce vinohradníka a zdravého rozumu vinaře.
Po celé generace víno i terroir představovaly silné emoce spjaté se svoji identitou a společně se dnes stávají kulturním dědictvím.
Trkmansko
Trať leží ve střední části Dyjsko-moravské pahorkatiny v nadmořské výšce 220 m.n.m. Rozsáhlou údolní nivu vyplňují hlinitopísčité až písčitoštěrkovité fluviální sedimenty a nivní hlíny s překryvy spraší a sprašových hlín. Okolím protéká řeka Trkmanka.
Pěstujeme zde z bílých odrůd Veltlínské červené rané, Müller-Thurgau, Aurelius, Pálava, Ryzlink rýnský, Veltlínské zelené a Hibernal.
Z modrých odrůd potom odrůdy Cabernet Moravia, Frankovka, Rulandské modré a Svatovavřinecké.
Přítlucká hora
Přítlucká hora (292 m.n.m.) se výrazně zvedá z rovin jižní Moravy mezi obcemi Zaječí, Přítluky a Rakvice. Jedná se o nejvyšší vrchol Dyjsko–moravské pahorkatiny mezi nivami řek Moravy a Dyje.
Hlubší podloží tvoří flyšové horniny – soubor sedimentárních vrstev, které jsou nejčastěji tvořeny z pískovců a jílů. Rozšířené jsou překryvy spraší a sprašových hlín.
Pyšní jsme především na naše terasy, kde pěstujeme pouze bílé a spíše méně známé odrůdy Aurelius, Lena, Rinot, Savilon, Erilon, Malverina, Vesna a Tramín červený.
Nad sv. Leonardem
Trať získala svoje jméno podle sochy sv. Leonarda v poli severovýchodně od obce z roku 1794. Jedná se o velmi teplou a suchou oblast.
Nacházejí se zde jílovito-hlinité půdy s vápencovými podložími.
Obhospodařujeme zde celkem tři terasy v ekologickém režimu především s interspecifickými (PIWI) odrůdami Nativa, Laurot, Regent, Hibernal, Rinot, Erilon, Savilon a Malverina.
Goldhamer a Purmice
K našim nejzajímavějším, nejlepším polohám a nebojíme se říct, že i k našim drahokamům patří viniční tratě Goldhamer a Purmice, ležící na jížním svahu úpatí Pálavských vrchů. Typické pro tuto oblast jsou těžké jílovité, kamenité půdy s vysokým obsahem vápníku.
Na těchto polohách vysazujeme odrůdy Pálava a Ryzlink vlašský. Odrůda Pálava se na tyto lokality hodí nejen kvůli svému jménu, které napovídá, že zde byla vyšlechtěna ale i proto, že vyžaduje velmi dobré a velmi kvalitní polohy, kterými jižní svahy Pálavy bezpochyby jsou.
Ryzlink vlašský je pro nás královskou odrůdou, věnujeme jí proto ty nejlepší tratě i polohy. Odměnou nám jsou nezaměnitelná a typická vína odrůdy Ryzlink vlašský z oblasti Pálavy, která vynikají právě díky místnímu terroir.
Vynikají dokonce natolik, že se stala srdcem a symbolem občanského sdružení V.O.C. Pálava.
Terroir lokality se snažíme podpořit natolik, že nové vinice vysazujeme, v duchu „dědictví otců zachovej nám pane“, bohužel pro dnešní dobu prakticky neznámém hustém sponu 120×80 cm s více, jak 10 000 jedinci na hektar. Jedná se o myšlenku, která není ničím novým ani revolučním a vychází z historie pěstování révy vinné na Moravě. Jde o opravdový návrat ke kořenům.
Hlavní myšlenkou hustého sponu je přirozeně formovat kořenový systém keře a přimět kořeny růst hlouběji až na samotné podloží půdy, kde se nachází opravdové terroir. Keř nemá prostor formovat svůj kořenový systém do šířky a kvůli konkurenci okolních jedinců je proto nucen svůj kořenový systém směřovat hlouběji do půdy.
Výhodou je nejen fakt, že se kořeny dotknou samotného podloží a podpoří tak terroir lokality, ale formuje se tam i neopakovatelné mikrobiální prostředí – tzv. mykoríza – tj. zvláštní vztahy mezi rostilnou a mikrobiologií půdy jež mají zásadní vliv na kvalitu a originální projev vína.
Samozřejmě hlouběji kořenící keře révy vinné zvyšují rovněž odolnost vůči suchu a negativnímu vlivu případných holomrazů.
Víno a filmy: Znáte lepší kombinaci?
Od Karolina Benešová Zář 9, 2019
Filmy o víně, s vínem a k vínu.
Kvalitní filmový zážitek se skvěle snoubí s neméně kvalitním vínem, a je jedno, zda dáváte přednost bílému, nebo jste zastánci rudých odstínů. Jak se říká, ve víně je pravda, a spousta umělců v něm často nachází inspiraci.
Není tedy divu, že se najde i nejeden film o víně. Vždyť vinice jsou jako stvořené pro romantické příběhy, stejně jako tvrdá práce s vinařstvím spojená nabízí námět k rodinnému dramatu.
Až nadejde podzim a vy se budete chtít potěšit lahodnou skleničkou, třeba vám přijde vhod tento tématický seznam.
Víno roku (Bottle Shock, 2008)
Roku 1976 celý svět považoval za nejkvalitnější vína ta francouzská, a zbytek pro znalce prakticky neexistoval. Steven Spurrier se tehdy vydal do Kalifornie, aby poznal tamní produkci, a díky němu si získala ve světě uznání.
Začátky si ale asi umíte představit: střet britského gentlemana s americkými venkovany. Láska k vínu je ale nakonec spojila. I když je Spurrier skutečná osoba, o scénáři a jeho pravdivosti se nevyjádřil moc pochvalně.
To ale neznamená, že vás film nepobaví, zvláště pokud máte rádi kamenný výraz Alana Rickmana, případně chcete vidět Chrise Pinea s dlouhým hárem.
(Foto z filmů: Bokovka, Dobrý ročník, Víno roku)
Víno nás spojuje (Ce qui nous lie, 2017)
Tři sourozenci zdědí po otci francouzský vinohrad. Jeden bez druhého nemohou s dědictvím nakládat, musí se o osudu rodinného odkazu rozhodnout společně.
To nebude jednoduché, když zvláště jeden z nich dávno zpřetrhal všechny vazby a žije na jiném kontinentě.
Spojí je tedy víno zase dohromady? Snímek nemá zrovna nejoriginálnější příběh, zato příjemnou atmosféru a poctivý náhled do různých fází výroby lahodného moku.
Procházka v oblacích (A Walk in the Clouds, 1995)
Tohle je film spíše na dámský večer v pyžamech. A samozřejmě s vínem. Jde o romantiku jako vyšitou a kochat se můžete nejen vinicemi, ale také mladým Keanu Reevesem.
Představuje vojáka, který se náhodně setká s nešťastnou dívkou, vracející se domů ke své velmi tradiční rodině, avšak je těhotná a bojí se reakce svého otce. Mladík jí tedy nabídne doprovod a dočasnou roli manžela.
Samozřejmě netrvá dlouho a zamilují se doopravdy…
Bobule (2008)
Tento film z českých luhů a hájů nelze vynechat, mimo jiné proto, že se brzy dočkáme už třetího pokračování.
Kryštof Hádek a Lukáš Langmajer hrají dvojici podvodníků, kteří se schovávají před spravedlností a minulostí na Moravě, u dědečka jednoho z nich.
Mladíci si sice myslí, že ví o světě všechno, ale na vinicích zjišťují, že se možná dost mýlili. Krom bezpečí, srdečnosti sousedů a dobrého vína se tu možná dá najít i láska.
Sour Grapes (2016)
A pokud máte radši realitu než romanticky přikrášlené příběhy, nejspíš vás víc potěší dokument.
Tohle není žádný tradiční snímek o vzniku vína, o slavné vinici nebo vinaři, ale jde o krimi příběh o velkém podvodu, na kterém jeden chytrák vydělal miliony.
Stačilo mít dobrou pověst, sbírat prázdné lahve vzácných vín a znovu je plnit levnou verzí, a skandál byl na světě. Film je ke zhlédnutí například na Netflixu.
(Foto z filmů: Víno nás spojuje, Procházka v oblacích, Bobule)
6 filmů o víně, které si zamilujete | SPIRIT Magazín by Storyous & Barlife
Začneme tradičně, a to filmem Dobrý ročník. Ve filmu se projedeme po nejkrásnějších místech francouzských vinic. Russell Crowe ve filmu podlehne nejen kouzlu francouzského venkova a vína, ale také půvabné Marion Cotillard. Ve filmu se budete kochat vinicemi, francouzskými panoramaty a také skvělým vínem.
Red Obsession
Po velmi známém kousku Dobrý ročník vám představíme film, který vás může mile překvapit a obohatit. Red Obsession je australský dokumentární film o cestě francouzských vín do Číny. Film sleduje především historii a vstup tohoto velkého hráče na trh s vínem.
Proč zrovna Čína? Podle dat a dostupných informací se očekává, že Čína v oblasti obchodu s vínem bude do roku 2020 druhým největším konzumentem.
Film se dělí na dvě poloviny, kde se v první podíváme do nejlepších vinic Bordeaux a v druhé části filmu se pak zaměříme na obchod a Čínu.
Víno roku
Víno roku je snímkem, který opět patří do základního kinematografického vzdělání každého fanouška dobrého vína. Film nás vrací zpět do roku 1976, kdy ve světě vína dominovala Francie jako hlavní (a skoro jediný) hráč.
Zatímco Francie měla oči jen pro svá vína, v daleké Kalifornii se začala v tichosti vyrábět vína, která jim mohla v lecčem konkurovat.
Film popisuje, jak se svět o kalifornských vínech dozvěděl a začal je vnímat jako relevantního hráče, který má vinařské obci co nabídnout.
Mondovino
Dalším snímkem, který stojí za zmínku, je dokument Mondovino. Ústředním tématem tohoto filmu je tzv. boj o duši vína.
Mondovino se zaměřuje především na dopad globalizace na vinařské odvětví – na výrobu i kvalitu vína a další aspekty, které obchod s vínem ovlivňují.
V téměř dvouhodinovém snímku vyslechnete rozhovory s odborníky z odvětví a dozvíte se o odlesňování, nastavování kvality vína, jeho chuti, standardizaci a politice velkých filmem na trhu.
SOMM: Into the bottle
Následující snímek už vám může připadat trochu povědomější. Je jím film SOMM: Into the bottle. Co je víno a proč je jeho definice důležitá? To vysvětlují profesionální výrobci a sommeliéři z celého světa v tomto známém snímku.
Film se skládá z deseti mini příběhů, z nichž každý zkoumá cestu vína až na váš stůl. Tento film, jak už mnozí tuší, je pokračováním filmu SOMM z roku 2012, ve kterém se čtyři milovníci vína snaží dostat certifikaci Master Sommelier.
A Year in Champagne
I s posledním filmem se společně zatouláme do vinařského středobodu, do Francie. Film A Year in Champagne vykresluje atmosféru kolem francouzského pokladu – šampaňského vína. Dozvíte se o vášni, která se za výrobou tohoto pokladu ukrývá, o lidech a také místech, která jsou pro toto víno ikonická.
A upozornění na závěr – všechny snímky doporučujeme sledovat se sklenkou něčeho dobrého v ruce.
Michaela Svobodová, 20. 07. 2019
3Bobule (2020)
Obsah
- Po mnoha sklizních… Honza (Kryštof Hádek) a Klára (Tereza Ramba) se stali rodiči dvojčat a majiteli vinařství. Všední starosti je však odcizily a momentálně žijí odděleně. Toto je příběh renesance jejich lásky v překrásné krajině jižní Moravy. Pro Kláru s Honzou nastává rozhodující čas vinařského roku – vinobraní. Honza se za dramatických okolností po letech setkává s kumpánem Jirkou (Lukáš Langmajer). Ten se nadšeně hrne do návštěvy Moravy, aby pomohl se sklizní, které samozřejmě vůbec nerozumí. Zatají přitom Honzovi, že svého pubertálního syna Kubu, který cestuje s nimi, unesl, a k tomu utíká před dluhy, které stihl nasekat za dobu, co se neviděli. Honza s Klárou mají sami problémů nad hlavu. Vedle manželství řeší, jak pomoci krachujícímu vinařství a zamezit krádežím ve vinicích. Klára navíc bojuje s úklady zaměstnance Humpla a předsudky okolí, které nevěří, že coby žena může dělat kvalitní víno a překročit stín svého otce (Václav Postránecký)…(Bioscop)
- Honza (Kryštof Hádek) a Klára (Tereza Ramba) sa stali majiteľmi vinárstva a rodičmi roztopašných dvojčiat. Každodenné starosti však dokážu byť občas nesmierne unavujúce, takže v manželstve im to teraz až tak neklape. Navyše prichádza rozhodujúci čas vinárskeho roka – vinobranie. Honza s Klárou majú problémov nad hlavu – popri manželstve riešia krádeže vo viniciach. Klára bojuje s predsudkami okolia, ktoré neverí, že žena môže robiť kvalitné víno a prekročiť tieň svojho otca (Václav Postránecký). Ešteže ten ju všetkým prevádza prostredníctvom vtipných a múdrych rád ako na slovo vzatý vinársky i životný guru. Honza sa po rokoch stretáva s neodolateľným kumpánom Jirkou (Lukáš Langmajer). Ten sa nadšene hrnie na návštevu, aby pomohol so zbieraním úrody, čomu samozrejme ale vôbec nerozumie. Pritom Honzovi celkom zabudne spomenúť, že zároveň uteká pred dlhmi, ktoré stihol nazbierať, a že svojho pubertálneho syna, ktorý prišiel s ním, tak trocha uniesol. Jirkova prítomnosť dokáže spoľahlivo vniesť do života všetkých okolo vítaný i nevítaný rozruch. S veriteľmi a políciou na krku, za pomoci starých známych susedov Kozderku (Miroslav Táborský) a Františka (Marián Roden) začína séria komických omylov a nedorozumení.(Continental film)
Videa (6)
Video © Bioscop
Nastala chyba při přehrávání videa.
Komentáře (177)
- Těžko hodnotit třetí pokračování bobulek.. Je to moje srdcovka 🙂 začátek hodně ale hodně uvedomelej.. Smutnej.. Sentimentální.. Prostě jako kdybych koukal na jinej film.. Minimum humoru a samá vážnost.. Časem se to lehce povolí ale stejně se nemůžu zbavit dojmu že místo oddychoveho filmu o víně.. Plného humoru.. Sleduji vážné rodinné a existenční problémy a minimum humoru.. Ta pohoda a lehkost se úplně vytratila.. Chápu že hlavní hrdinové stárnou ale čekal jsem větší relax.. Nicméně stále tu je známá parta.. Která ať řekne cokoliv tak mě to prostě baví..bylo mě hodně smutno poslouchat hlas pana Postraneckeho.. 🙁 ten tam opravdu chyběl a pohárek na jeho památku.. Konec je lidskej a milej a nakonec odcházím z kina uspokojen 🙂 Ps:proběhla i povinná lahvinka bobulek při sledování 🙂 75% pro tuhle sérii mám prostě slabost.. Kryštof jako vždy nezklamal..a musim také pochválit hudební podklad od Muchova(12.7.2020)
- Trojky jsou většinou zbytečné, product placement až příliš bije do očí a hlavní zápletka je neoriginální a předvídatelná. To vše ale strčí do kapsy opravdu sympatická a kvalitní herecká sebranka, krása Pálavy a rozumné vtipy. S rodinkou u televize klidně znovushlédnutelné. Jinak dobrý popis od Matty. … GA Cinema(30.6.2020)
- Hodně mi to připomínalo sněženky a machry po 25 letech. Proč mají vždy autoři pocit, že když něco natočí po X letech, všichni musí být rozhádaní, nešťastní, rozvedení a tvářit se jako hovna. Skončil tak básník Štěpánek, Sněženky i tyhle Bobule… Dejte si nějaké bobule a trochu toho úsměvu do života milí zkvašení autoři ;-)(2.7.2020)
- Jako že Bobule 1 i 2 je víc než fajn, u 3 jsem trochu v rozpacích. Mám z celého filmu dojem, jako bych koukal na jeden díl rodinného seriálu. Vtipy už nejsou tak vtipné, děj spíše očekávaný a prostředí už známé. A na základě 1 a 2 se dala rozpoutat mnohem větší bitva o přízeň diváka, využít více rivality Čech a Moravy (a tady i Slováků)…vždyť tyto „národy“ spolu na jednu stranu bojují, ale na druhou se rádi sami sobě zasmějou. 60 %(1.1.2021)
- Přestože nejsem moc velký fanoušek předchozích dvou dílů, které pro mě byly spíše utrpením, zvědavost a Netflix mě nakonec přesvědčily a dal jsem nejnovějším Bobulím šanci. Opět se podíváme na naši nádhernou jižní Moravu, na všechny ty kopce plné vinné révy a samozřejmě u toho nesmí chybět naše staré známé tváře Honza, Klára a Jirka. Tentokrát se však tvůrci zaměřili na existenční a vztahové problémy, na rodinné strasti, a také na podnikatelské trápení. Je však velká škoda, že většina scén vyzní zcela do prázdna, děj nemá potřebný drive, je docela nudný, vše působí tak nějak lacině a lehce tuctově. Postavy nepředvádí žádné velké výkony, jejich chování je místy poněkud nelogické, stejně jako jejich dialogy. Vadila mi i absence humoru, který je podle mě pro letní komedii zcela nezbytný. Musím však pochválit dobře odvedené filmařské řemeslo, kamerové záběry mi přišly docela v pohodě. Snímek 3Bobule beru jednoznačně jako nejlepší díl celé trilogie, oproti svým předchůdcům je mnohokrát lépe natočený, krásné moravské prostředí funguje dokonale, avšak pořád se jedná o silně podprůměrnou a zcela zbytečnou komedii, která divákovi nic zajímavého nenabídne a vlastně doteď nechápu, jaký smysl má točit takové filmy. 3/10.(6.1.2021)
Galerie (53)
- Braňo Deák
Zajímavosti (12)
- – Tereza Voříšková byla během natáčení v pokročilém stádiu těhotenství. (SONY_)
- – Natáčelo se v Praze a poté na Pálavě, např. ve vinných sklepech v obci Bulhary, Moravské Nové Vsi, v okolí Zaječí a Klentnice. [Zdroj: iDnes.cz] (rakovnik)
- – Speciálně pro snímek 3Bobule nahrála skupina Kryštof píseň „Hvězdář“. Tato kapela navázala na předchozí spolupráci, kdy již k prvním dvěma snímkům Bobule (2008) a 2Bobule (2009 nahrála úspěšné písně „Atentát“ a „cyRáno“. (VášaVF)
Jaké je víno z nejvyšší vinice u nás?
Víno piju rád. V dnešní době plné amatérských sommeliérů a zhýčkaných pijáků nejsem přehnaně snobský. Nemyslím, že pod sto padesát korun nelze sehnat dobrou lahev ani že na Moravě není možné vyrobit dobré červené.
Spotřeba v Česku je necelých dvacet litrů na hlavu ročně (z toho mi vychází, že to táhnu za několik spoluobčanů), což tuzemští vinaři kapacitně neuspokojí, takže dovážíme. Ale já se stejně snažím v obchodu nebo vinotéce vybírat z těch „našich“.
Nevím, jestli je to nějaký druh patriotismu, nebo jsem jen líný pokusit se vyznat v lahvích z druhé strany planety.
Když jsem se dozvěděl o Vinařství Sádek, znělo to jako příběh o někom, kdo jde proti všem. Jeho zakladatel Lubomír Lampíř nepochází z vinařského kraje. Kojetice leží na úpatí Vysočiny a zbudovat tu větrnou elektrárnu by bylo o dost jednodušší.
Ovšem pan Lampíř před 30 lety našel ve vojenských mapách z 18. století v těchto místech zakreslené vinice a jal se je znovu vysadit. Jako student zemědělské školy si půdu nejprve pořádně rozebral, zvolil nejvhodnější místo na svahu a pod rouškou vědeckého výzkumu vysadil prvních 300 keřů. Po revoluci půdu odkoupil a zvětšil své hospodářství na 5000 hlav.
Vinařství Sádek je nejvýše položenou vinicí v České republice: ve výšce 420 až 480 m n. m.
Vinaři ze Znojemska se k němu jezdili dívat, jak se odrůdy chovají v drsnějším prostředí a ve vyšší poloze. Aby za nimi pan Lampíř nemusel běhat s každým listem napadeným chorobou, dodělal si doktorát na fakultě vinohradnictví v Lednici. Zatímco ostatní vinaři mu fandili, místní lidé nevěřili, že se mu podaří něco smysluplného vypěstovat.
Pět set odrůd od Araratu
„Musí to být odrůdy rané a rezistentní, především mezidruhoví kříženci jako Hibernal, Regent, Orion, naše vlajková loď Muškát moravský, Irsai Oliver (ten hlavně do burčáku) a Müller Thurgau.
Nicméně máme i Sauvignon a další,“ vysvětluje pan Lampíř a na otázku, čím jsou jeho vína výjimečná, říká: „Je to jejich terroir (tedy charakter vína v návaznosti na lokalitu vinice), jsou pikantní, vysoce kořenitá, aromatická s vyšší kyselinkou.“ Otázkou na vliv půdy se lehce vyšachuju ze hry.
„Půda je vysoce minerální, sprašovitá, propustná hlinitopísčitá, na bázi zvětralých paralul.“ Pokyvuju hlavou a chápu alespoň tolik, že její složení a delší doba zrání vína stojí za jeho specifickou chutí.
Dostávám se k obligátnímu tématu: můžeme u nás vyrobit dobré červené? „My tu pěstujeme Dornfelder a Modrý portugal. Celkově šla kvalita strmě nahoru, máme dokonce svá světově oceňovaná vína Laurot, Neronet a Cabernet Moravia. Když je dovezeme na jih, tamní vinaři je pochvalují, že jsou ohnivá a divoká.
Zajímavější než leckterá jižní, která jsou alkoholičtější a chuťově unavená. Jenže trh jižních červených vín je mohutný a jejich přetlak obrovský.“ Pan Lampíř dodává, že sice musíme dovážet, ale některým cenám se konkuruje těžko.
Pokud se ve Vídni na letišti obchoduje víno za 20 centů na litr a v regálech obchodů leží dobrý Merlot z Balkánu, dotovaný tamní vládou, za 50 korun, je to těžké.
Zajímá mě, jestli tuzemští vinaři také vyvážejí. Něco prý putuje do Švédska a něco do Anglie, ale největším odběratelem je Slovensko. Znamená to, že Slováci nemají vlastní vinice? „Slováci měli víc vinohradů než my, ale kvůli tvrdé restrukturalizaci za minulého režimu jich výrazně ubylo, zatímco u nás přibylo,“ říká vinař. Stejně jako na Balkáně.
Tamní technologie výroby šla v posledních letech nahoru, a tak moldavská, srbská nebo bulharská vína stále častěji vyrážejí do Evropy, navíc, jak už bylo řečeno, s dotací v zádech. Ještě zajímavější je to prý kolem bájné hory Ararat, tedy v zemích jako Gruzie, Arménie nebo islámský Ázerbajdžán.
Tam je kolébka vinné révy a jen v Gruzii je dnes na 500 (!) prapůvodních odrůd.
Vraťme se ale na Vysočinu. Když se rozhlížím po vinici zalité zapadajícím sluncem, připadám si jako v lehce kýčovitém filmu. U vinohradu stojí hospůdka s hotelem, o kus dál vinný sklípek. Je to celkem unikát, vše od sklizně přes zpracování a uskladnění až po prolití hrdlem se odehrává na jednom místě.
Lubomír Lampíř je hrdý, že zatímco mnoho ostatních vinařů zprivatizovalo už existující vinohrady, on ho vypiplal na zelené louce (nebo spíš hoře) do současné podoby. Ta čítá 23 tisíc keřů a je to nejvýše položená vinice v České republice.
Kromě toho tu najdeme naučnou vinařskou stezku, zahradu léčivých čínských bylin či ovocný sad, které nezapřou studovaného zemědělce.
„Co na to říct? Ten rozdíl je … minimální,“ říká pan Lampíř na chuťový rozdíl mezi biovínem a tím normálním
I současná móda bio došla ke Kojeticím. Část úrody tady je s biocedulkou, ale je vidět, že je to opět spíš vědecká záležitost. Výroba je totiž náročnější, keře choulostivější.
„Je nás osm procent, kteří pěstují biovíno, a nepřibýváme,“ říká pan Lampíř, a když se zeptám, jestli je rozdíl ze sommeliérského hlediska, rozesměje se. „Co na to teď říct? Ten rozdíl je … minimální.
“ Ale pozor, i když jen část vinice má certifikát bio, v režimu ekologického zemědělství beží celé vinařství.
Stíny Číny
Co se vlastně stalo s původní vinicí, kterou Lubomír Lampíř našel ve starých mapách? „V 80. letech 19. století postihla Evropu révokazová kalamita a po ní už se tu vinice neobnovila. Až před těmi 30 lety,“ dodává. Proti nemocem bojuje i dnes, ve světě vzniká pět rostlinných chorob denně a réva trpí i rakovinou.
Když se ptám, jestli bude současnou rozlohu ještě zvětšovat, říká, že má možnost vysadit už jen tři hektary. Když nechápavě kroutím hlavou, dostane se mi vysvětlení, že v celé Evropě je zakázáno vysazovat nové vinice. Někde musí nejprve nějaká zaniknout, aby se nová mohla vysadit.
Toto je specialita evropské regulace, kterou zbytek vinařského světa nezná.
Budoucnost vlastního byznysu vidí Lubomír Lampíř především v agroturistice. Na těch zbývajích hektarech si může třeba někdo zkusit přijet zasadit vlastní keře, poté si je i zalahvuje a odveze.
Vinař totiž nevidí příjmy z prodeje vína do budoucna moc růžově. A může za to – světe, div se – zase ta Čína.
Ta totiž prý vysadila během posledních 3 let 2,5 milionu hektarů nových vinohradů – částečně aby zaměstnala rolníky na venkově a zabránila jejich přesunu do měst, a samozřejmě kvůli byznysu.
Jsou to samé sazenice kvalitních odrůd a jejich plody brzy přijdou do Evropy. Už proto, že Číňané se klasické víno teprve učí pít a v muslimském světě nějaké velké terno neudělají. Pan Lampíř k tomu cituje nestora českého vinařství, profesora Krause: „Zlatá doba, kdy se k nám vozila laciná špatná vína, horší to bude, až se sem začnou vozit laciná dobrá vína.“
Ale neloučili jsme se nijak chmurně, během rozhovoru jsme vypili šest let barikovaný Dornfelder, a když jsem se zeptal toho vinařského alchymisty, jestli je šťastný, odpověděl prostě: „Jsem.“ A dodal: „Když se člověk napije tuzemské Pálavy, to se povznese a zapomene na všechny strasti života…“
VOC Znojmo
VOC je zkratka pro vína originální certifikace a v České republice je to první počin v uplatňování apelačního systému.
To znamená, že vybrané odrůdy, tratě, charakteristiky i samotná vína nesou záruku kvality pro danou oblast.
Tento apelační systém se týká pouze vín ze tří nejtypičtějších odrůd Znojemska: Sauvignonu, Ryzlinku rýnského a Veltlínského zeleného, případně jejich cuvée, která vykazují regionálně typický chuťový profil.