Na bydlení ve vyšším věku je nejlepší se připravit ještě v době, kdy nejste v důchodu. Nejde jen o finanční otázku, ale i fyzické síly: třeba rekonstrukce bytu se zvládá mnohem lépe v padesáti až šedesáti než v sedmdesáti letech.
Pohodlné sezení i vstávání
Další zajímavé návštěvy najdete v časopise Domov.
V obývacím pokoji se postupně zbavte nízkých sedaček či sedacích vaků a nahraďte je pohovkami s vyšší plochou k usednutí, která není příliš měkká, abyste do ní nezapadli. Důležité jsou pevné područky pro podporu rukou při změně polohy a sedák umístěný na nožičkách, díky kterým pod ním vznikne mezera, do níž mírně podsunete nohy při vstávání.
To samé platí i pro křesla (nejlépe s vysokou opěrkou pro hlavu). V těch si starší lidé pohoví snad nejlépe. Křesla vybírejte bytelná a v obchodě si je vždy vyzkoušejte, aby odpovídala velikosti vaší postavy.
Existují i modely, které byly speciálně vyvinuty pro použití v domovech důchodců.
Jsou řešeny jako modulární systémy a lze je tak přizpůsobit konkrétním potřebám uživatele (doplnit kolečka, držák na berle, polohovat opěráky i podnožky apod.).
Pro méně pohyblivé jedince jsou ideální zvedací křesla, která se po stisku tlačítka zvednou i nakloní, a umožní tak zcela samostatné vstávání, případně uleví pečující osobě od zátěže při zvedání nemohoucího.
Praktické vaření
Zvláště pro seniory je důležitá ergonomicky navržená kuchyně. Mycí, přípravné a varné centrum by mělo být samozřejmostí. Přitom je výhodné, když centra nejsou od sebe příliš vzdálena. Ve vyšším věku oceníte, když je varná plocha umístěná níže než pracovní deska. S hrnci pak lépe manipulujete a lépe do nich vidíte.
U dřezu byste se neměli při mytí nádobí ohýbat, zkuste se postavit k dřezu a volně spustit ruce dlaněmi nahoru: měly by volně spočinout na dně dřezu.
Pečicí troubu lze umístit také nízko (horní hranu do výšky 110 až 120 cm), protože tak lze spotřebič ovládat i vsedě na židli. Také mikrovlnná trouba by měla sahat do výše pasu, aby starší lidé nemuseli manipulovat s horkým jídlem ve výšce.
Důležitý je i pořádek a snadná přístupnost k věcem v kuchyni. Tu zajistí například takzvané plnovýsuvy, zásuvky, které vyjíždějí ze skříňky celou svou hloubkou a po otevření je všechno dobře přístupné. Jsou určené nejen pro příbory, ale také pro hrnce či talíře.
Kvalitní spánek
Rošt duostar motor: pružné lamely v pěti anatomických zónách reagují odlišně na zátěž těla v různých částech lůžka. Plynule polohovatelný pomocí motorů, bez dálkového ovládání. Cena 6 980 Kč.
Postel je ideální s vyšší konstrukcí či samonosným rámem s pružinovým jádrem, případně i s vyšší matrací, aby se vám ve vyšším věku z lůžka lépe vstávalo. Ať už si vyberete z matrací pěnových, pružinových (ideálně s pružinami v taštičkách) nebo latexových, vždy si na místě vyzkoušejte jejich pohodlnost (někdo spí raději na tvrdším, jiný na měkčím podkladě).
Matrace volte nejlépe zónované, které mají po své ploše rozmístěné různě pevné oblasti. Taková matrace zohledňuje, že lidské tělo nevyvíjí rovnoměrný tlak po její celé ploše, naopak zatěžuje každou část matrace jinak. Čím více zón, tím lépe.
| „Rošty v lůžku vám zajišťují komfort během spánku a musí naprosto vyhovovat z ortopedického hlediska. Největší pohodlí poskytují polohovatelné rošty. Tyto rošty mohou být s motorem nebo bez motoru.S motorovým polohovatelným roštem můžete plynule měnit svou polohu a z lehu se dostat do sedu během chvilky, což ocení starší či imobilní lidé. Spaní na přizvednutém lůžku přináší také mnoho výhod, ulevuje od tlaku, usnadňuje dýchání a zlepšuje funkci krevního oběhu.“Jarka Mojžíšová, společnost ProSpánek |
Obecně jsou pro seniory vhodné matrace se zpevněnými boky pro usnadnění vstávání. Pokud jste na delší čas upoutáni na lůžko, oceníte antidekubitní matrace, které brání vytvoření proleženin.
Kvalitu lůžka určuje i jeho rošt. Ty nejlepší mají na lamelách křidélkové nebo destičkové pružné plošky, které reagují na polohu těla.
Takové rošty jsou navíc polohovatelné, s pohonem na elektřinu, a užijete si je i ve středním věku: třeba při čtení knížky nebo zvednutí nohou po celodenním pobíhání.
Lavice do vany. Nastavitelná výška 53 až 63 cm, opěradlo lze připevnit vlevo i vpravo. Materiál hliník/plast, nosnost 150 kg. Cena 2 490 Kč.
Bezpečné mytí
Ač jste v mládí milovali vanu, ve stáří je určitě bezpečnější sprchový kout s bezbariérovým přístupem. Vybavte jej ovšem buď sklopným sedátkem, upevněným na stěně koutu, nebo samostatně stojící, výškově nastavitelnou stoličkou. K hlavové sprše je ideální i ruční sprcha.
V případě, že máte v bytě jen vanu, pořiďte si buď nejrůznější sedátka, která se pokládají přes horní okraj vany, anebo stoličky, jež se staví přímo na dno vany. Lze je také použít jako stupínek při vstupu do vany.
Pokud chcete investovat do komfortu koupelny, lze si pořídit vanu s vodotěsnými dvířky a nízkým vstupem (sklolaminátové typy s kovovou konstrukcí), anebo také takzvanou sedací vanu (foto ve fotogalerii), tu lze využít též jako sprchovací.
Sedací vana jazz. Starší lidé mohou sedět na jejím širším okraji a pohodlně se omývat (vanu lze doplnit sprchovací zástěnou). Materiál akrylát, rozměr 120×75 cm, hloubka 39 cm. Cena vany 5 990 Kč.
Výborně se hodí i pro rekonstrukce koupelen v panelových domech, kde malé koupelny nedovolí použít vanu běžné velikosti. Stěny kolem vany opatřete madly, aby se vám bezpečně vstávalo. Dlaždice na zemi jsou ideální s protiskluzným hrubším povrchem. Jejich drobnou nevýhodou je, že se hůře udržují.
Bezproblémový záchod
I návštěva toalety by měla být příjemným okamžikem. Starší osoby ocení, pokud je WC mísa o něco málo vyšší, nebo je závěsný klozet osazený výše. Levné řešení představuje nástavec (WC sedák), který je vysoký až 10 cm a instaluje se různými způsoby.
Vhodný typ mísy je takový, ve kterém vidíte, co vyměšujete (exkrementy nepadají přímo do vody). Praktická jsou i madla připevněná na bočních stěnách. Rozhodně se vyhněte kusovým koberečkům, o které můžete zakopnout, to ostatně platí i v koupelně.
Zamykání oken a dveří
Pokud se staráte o prarodiče a nechcete, aby vaši staroušci otevírali okna dokořán a mohli případně i vypadnout (podobně je to s malými dětmi), pořiďte speciální okenní kování, kterému se dá navíc uzamknout klička. První poloha kličky totiž otevře okno pouze do polohy vyklopeno. Až pohyb kliky směrem nahoru okno zcela otevře.
WC pojistka. Klika Entero s WC kličkou zajistí pro starší osoby bezpečné uzamčení na toaletě i v koupelně. Rodina se v případě potřeby dostane dovnitř pomocí šroubováku. Cena 2 892 Kč. M&T.
Klika se dá i uzamknout, a přitom větrat vyklopeným oknem. Okno v tomto případě nelze plně otevřít.
Určité riziko může představovat zamykání na toaletě nebo v koupelně. Pořiďte takové kování, které umožní jednoduché zamknutí dveří zevnitř, a naopak i otevření z druhé (venkovní) strany.
V případě, že člověk uvnitř nemůže z nějakého důvodu otevřít sám (omdlí apod.), může se k němu dostat kdokoliv zvenčí pomocí obyčejného šroubováku, kterým se tato takzvaná WC pojistka snadno otevře.
| Když si na lůžko sednete, měli byste mít chodidla pevně položena na zemi a nohy od kyčle by měly svírat pravý úhel. Pak je vzdálenost horní plochy lůžka zhruba ve výšce 50 cm. Lidé s endoprotézou mají otevřenější úhel v kolenou a potřebují lůžko ve výšce 55 i 60 cm od podlahy (podle výšky postavy). |
Další zajímavé články a návštěvy najdete v časopise Domov.
Senioři v Modřicích budou bydlet úsporně: v pasivním domě
31. 1. 2014 08:00, autor: izi aktualizováno 31. 1. 2014 17:56
Modřice – V Modřicích dnes otevírají první pasivní dům pro seniory v České republice. Stavba za 64 milionů korun nabídne bydlení ve 41 bytech i společnou zahradu. O bydlení v pasivním domě pro seniory zaznamenala radnice obrovský zájem už před zahájením samotné stavby v roce 2012.
Modřický domov je první pasivní dům pro seniory v Česku
Otevřít galerii
- Modřický domov je první pasivní dům pro seniory v Česku zdroj: ČT Brno https://imgct24.ceskatelevize.cz/cache/140×78/article/55/5420/541941.jpg?1391181077
- Stavba stála 64 milionů korun zdroj: ČT Brno https://imgct24.ceskatelevize.cz/cache/140×78/article/55/5420/541945.jpg?1391181215
- Modřice platily stavbu ze svého zdroj: ČT Brno https://imgct24.ceskatelevize.cz/cache/140×78/article/55/5420/541946.jpg?1391181239
- Dům je bezbariérový zdroj: ČT Brno https://imgct24.ceskatelevize.cz/cache/140×78/article/55/5420/541944.jpg?1391181202
Pasivní dům nabízí malometrážní byty pro seniory, kteří jsou schopni se sami o sebe postarat. Stavba počítá s tím, že vyšší věk přináší zejména pohybová omezení, je proto uzpůsobena pro lidi na vozíku nebo obecně hůře pohyblivé.
Službou pro tamní seniory bude výpomoc v domácnosti: v ceně nájmu je úklid, praní a žehlení prádla či donáška nákupů. „Bude výrazná úspora na energiích.
Počítáme, že by vydávali na energie 450 korun měsíčně: na vodu, na elektřinu i na vytápění,“ uvedla místostarostka Modřic Hana Chybíková (KDU-ČSL).
-
V domově je celkem 41 bytů
zdroj: ČT Brno -
K domovu patří i jezírko a zahrada
zdroj: ČT Brno
Podle příznivců pasivních domů mají tyto stavby výhody nejen ekonomické. Kromě peněz šetří i zdraví: zařízení, které pracuje i v noci, filtruje vzduch a tím ho zbavuje škodlivých nečistot a prachu.
Pasivní dům ročně spotřebuje maximálně 15 kilowatthodin na metr čtvereční vytápěné plochy. U běžného rodinného domu, který má podlahovou plochu kolem 120 metrů čtverečních to dělá 1800 kilowatthodin.
Pro vytápění místnosti o velikosti 20 metrů čtverečních stačí 200 wattů, pro porovnání tepelný výkon člověka v klidu je 80 wattů, výkon stolního počítače 250 wattů.
Zdroj: Pasivní domy
Stavba byla zahájena v září 2012. Ještě než se pomyslně koplo do země, sešlo se na modřické radnici přes sto žádostí o přidělení bytu v budovaném domově. Teď je obsazena polovina z 41 bytů. Senioři zaplatí za nájem od šesti a půl do osmi a půl tisíce korun měsíčně.
Jednotlivé budovy domova jsou vybaveny centrální rekuperační jednotkou, která zajišťuje zpětný ohřev vzduchu, a tím snižuje náklady na vytápění.
Energii uspoří i sluneční kolektory a kotel na peletky s akumulačním zásobníkem.
Budovy mají zelené střechy, které v létě ochlazují a přispívají k příjemnému mikroklimatu, a nádrže na dešťovou vodu, které umožní její využití na splachování či zalévání zahrady.
Stavbu za 64 milionů korun si město Modřice platilo ze svého, přes osm milionů přispěl Státní fond životního prostředí, zbylých 45 milionů si radnice půjčila.
Úsporné domy lze rozdělit do několika kategorií, podle toho, jak moc tepla spotřebovávají. Pasivní domy jsou budovy s roční spotřebou tepla na vytápění nepřesahující 15 kilowatthodin na metr čtvereční.
Takto nízkou energetickou spotřebu budovy lze krýt bez použití obvyklé topné soustavy, pouze se systémem zpětného získávání tepla z odváděného vzduchu (rekuperací) a malého zařízení pro dohřev vzduchu v období velmi nízkých venkovních teplot.
Norma dále dělí budovy s nízkou energetickou náročností obecně na domy nízkoenergetické a pasivní. Hraniční hodnotou pro nízkoenergetický dům je v České republice 50 kilowatthodin na metr čtvereční, například v Německu je za nízkoenergetický považován již dům na úrovni 70 kilowatthodin.
V zahraniční literatuře je také možné najít termín nulový dům. Těchto parametrů většinou dosáhnou domy jen s pomocí navýšení plochy fotovoltaických panelů. Za nulové domy jsou považovány ty se spotřebou tepla menší než 5 kilowatthodin na metr čtvereční.
Dalším navýšením vnějších tepelných zisků je možné dosáhnout i takového stavu, kdy lze kompletně pokrýt spotřebu domu, a ještě dodávat elektrickou energii nebo teplo do rozvodné sítě. Zde je používán termín dům s přebytkem tepla v zahraničí Energie-plus.
Zdroj: Pasivní domy
Pasivní domy se začaly stavět v Česku poprvé v roce 2004, od té doby jich v Česku vyrostly tisíce. Převážně soukromých, úřady se do jejich stavby zatím nehrnou, přestože na provozu ušetří. První pasivní dům z veřejných peněz nechala postavit radnice v Praze – Slivenci.
Pasivní mateřskou školku otevřela v září loňského roku. „Bohužel naprostá většina staveb financovaných z veřejných zdrojů moc nereflektuje budoucí provoz. Jde hlavně o to dům postavit co nejlevněji.
Modřická stavba je ojedinělá tím, že už uvažuje v dlouhodobém horizontu, že stavby bude muset někdo provozovat,“ chválil Jan Bárta z Centra pasivního domu.
Hovoří Jan Bárta z Centra pasivního domu
Brzy ale budou standardy pro budovy mnohem přísnější. Od roku 2020 musí všechny novostavby v Evropské unii splňovat velmi přísné energetické normy, které se pasivním domům téměř rovnají.
Ekocentrum v Otevřené zahradě
Kaprálův mlýn
Tower B v rámci Spielberk Towers
Ekologické centrum Hostětín na Uherskohradišťsku
Jaké pasivní domy stojí na jihu Moravy? Podívejte se do databáze na portálu pasivnidomy.cz
Senioři ze všeho nejvíce potřebují pocit, že do své rodiny stále ještě patří
Díky omezeným možnostem návštěv v domovech pro seniory se mnoho rodin může rozhodnout, vzít si babičku nebo dědečka na vánoční svátky domů. Pro rodinu pak může být výhodou, pokud má velký byt a senior tak má svůj vlastní pokoj. Má to ale své úskalí. Je třeba zajistit, aby se necítil sám a odložený. Právě tím mohou v péči o seniory vznikat největší komplikace.
Letošní Vánoce bude většina lidí slavit v úzkém rodinném kruhu. Pro rodiny, které mají ve své péči vážně nemocného seniora, mohou ale právě tyto rodinné svátky představovat značně zátěžové období. Díky značně omezeným možnostem návštěv v domovech pro seniory se navíc mnoho rodin může rozhodnout, vzít si babičku nebo dědečka na svátky k sobě domů.
Péče o starého člověka je obtížná a vše záleží na tom, jak vážně je nemocný a jestli se může pohybovat.
Pokud jsou rodiny už nyní z péče unavené a chtěli by mít seniory na Vánoce u sebe doma, je rozumné si právě v tomto období odpočinout.
V tomto případě je na místě domluvit v nějakém kvalitním odlehčovacím ústavu krátkodobý pobyt na 14 dní, aby potom bylo možné si v plné síle užít svátky v klidu a pohodě.
Hlavní zásada je dobrý rozvrh a pomoc více lidí
Po Vánocích opět začne stejně náročné období. Pokud senior ještě stále žije ve svém domově a v dosažitelné vzdálenosti je více rodinných příslušníků, ideální je, když za ním každý den někdo zajede. Pak je velkým pomocníkem jednoduchý časový rozvrh, aby se vědělo, kdo má kdy volno a může za seniory dojet, dovést jídlo, postarat se a nakoupit.
Staří lidé potřebují hlavně kontakt se svojí rodinou. V době covidu a karantény byly na mnoha místech do domovů pro seniory zakázány návštěvy a staří lidé nejvíce trpěli tím, že neměli osobní kontakt s rodinou. Bohužel, právě kvůli tomu také mnoho senioru zemřelo.
Pokud senior žije v bytě společně s rodinou, měl by se cítit jako její součást
Pokud senior žije v bytě společně s mladší rodinou, poměrně zásadní je, kde v rámci bytu tráví nejvíce času.
Pro rodinu, která si seniora vezme k sobě, může být výhodou, pokud má k dispozici velký byt a senior může mít svůj vlastní pokoj.
Pokud má senior v rámci bytu svůj vlastní pokoj, musí mít otevřené dveře, aby viděl, kdo se doma pohybuje. A pokud by bylo potřeba, mohl zavolat nebo zazvonit na ty, kteří doma jsou.
Je opravdu důležité, aby doma od rodiny nebyl izolovaný a nebyl odstrčený. Ideální totiž je, aby byl třeba v obýváku a viděl, že se kolem něco stále děje a není vyčleněn z rodinného společenství.
Právě to na staré lidi velice špatně působí. Pokud ho rodina odloží starou, aby mohla fungovat tak, jak byla zvyklá, senioři se necítí dobře.
Právě tím pak mohou vzniknout velké problémy a může dojít i k velkým sporům.
Bohužel se setkávám i s lidmi, kteří se snaží starého člověka dostat do nějakého zařízení, jen, aby se o něj nemuseli starat.
Ale senior je stále součástí celé rodiny, a ani jeho děti nebo vnuci by ho neměli vydělovat a někam „odšpoupnout“, aby měli klid. Rodina by měla fungovat jako celek. Kupováním drahých věcí to nelze nahradit.
Senior je velmi křehký a zranitelný, a o to více potřebuje kontakt a pocit, že je součástí rodiny a že do své rodiny stále ještě patří.
Pobyt v domě seniorů? Není snadné zabalit si celý život do dvou igelitek
Do domova pro seniory si s sebou obvykle vezmete jen osobní věci. Oblečení, hygienické potřeby, pár věcí na památku. „S trochou nadsázky celý svůj třeba osmdesátiletý život složíte do dvou igelitek.
Připravte se, že se rozloučíte s nábytkem a známými předměty, které vás obklopovaly a provázely předchozím životem. Domovy důchodců jsou vybaveny vlastním. I na to je třeba se psychicky připravit.
Opustíte klavír, na který jste celý život hráli, stůl, u kterého jste vychovali děti,“ říká Eva Dvořáková, vedoucí Odlehčovacího centra neziskové organizace ŽIVOT 90.
Přečíst článek ›
Jedním dechem však dodává, že v některých domovech nejsou nařízení tak striktní. Je dovoleno vzít si s sebou nějaký drobný nábytek, obraz, sošku, postel, aby si noví obyvatelé rychleji zvykli a zdomácněli.
Dům nebo byt, který senioři opouštějí, podle Evy Dvořákové často využívají vnuci. Případně jej příbuzní se souhlasem seniora pronajmou. Pokud ale potřebujete pomoci s jeho darováním nebo prodejem, měl být vám být schopen poradit právník.
Přečíst článek ›
A kde hledat psychickou podporu? „Neobracela bych se hned na odborníky. Senior by si měl nejdříve povídat o svém velmi zásadním životním kroku s tím, s kým má v rodině nejlepší vztahy a důvěřuje mu, nebo s kamarády.
Sociální pracovnice či psycholog by měli uklidňovat nervózního seniora až po té, kdy nikoho důvěryhodného nemá. Musíte brát v potaz, že domov pro seniory bývá poslední adresou.
Změn se bojíme i v mládí, natož v pokročilejším věku, když jsme ještě zdravotně oslabeni,“ radí Eva Dvořáková, která má bohatou praxi v přímé péči o klienty v domovech pro seniory.
Zjistěte si reference
Mnoho seniorů má strach, že v domově nebudou mít soukromí. Naštěstí doby, kdy na pokojích spolu žilo i osm lidí, už jsou pryč. „Samostatné pokoje jsou ale ve státních zařízeních stále výjimkou, kterou si senior musí zasloužit délkou pobytu.
Pokoje jsou většinou určeny minimálně dvěma osobám. S kým budete bydlet, si ale nevybíráte.
Je skvělé, když si uživatelé a uživatelky pokoje rozumí, pokud si ale nevyhovují, je vždy na individuálním rozhodnutí domova, jak si se situací poradí,“ popisuje své zkušenosti odbornice z organizace ŽIVOT 90.
Přečíst článek ›
Jestliže si chcete být jisti, že domov pro seniory, kam chcete umístit sebe či své rodiče, nabízí kvalitní služby, zajímejte se o reference. Ideální je domluvit si se sociální pracovnicí schůzku a jít si domov prohlédnout a poptávat se. Podle Evy Dvořákové je úplně nejlepší zkušenost někoho, kdo už v domově bydlí, nebo rodiny, která do něj seniora umístila.
Domov by měli vidět nejen příbuzní, ale hlavně senioři, kterých se to týká nejvíce. Je dobré vyhnout se překvapení, že vám senior po složitém shánění řekne: Tam nejdu! „Domov pro seniory není kriminál za trest. Senior by se měl do něj stěhovat dobrovolně. Být na tuto situaci připraven. Je potřeba respektovat jeho názory do poslední chvíle,“ myslí si odbornice.
Nejde o levnou záležitost
Připravte se i na to, že bydlení v domově není bezplatné. Senior má ze zákona nárok, aby mu zůstalo 15 procent z pravidelného měsíčního příjmu, tedy z důchodu. Péči si uživatel hradí z příspěvku na péči, který náleží domovu ode dne přijetí. Rozdíl mezi státním a soukromým domovem pro seniory je samozřejmě v penězích.
„Ze zákona jsou platby registrovaných sociálních pobytových služeb nastaveny pro státní i soukromá zařízení stejně. Zákon ovšem umožňuje poskytovat péči v podobě fakultativních služeb, které musíte zaplatit nad rámec základní povinné péče ze zákona.
Tím se úhrady v soukromých zařízeních mohou zásadně navýšit,“ říká Eva Dvořáková a dodává: „Podle mého názoru, opřeného o letitou praxi, nezáleží na křišťálových lustrech a velikosti zahrady domova. Ale jen a jen na důsledném výběru pečovatelek v přímé obslužné péči.
Kvalitu péče v domovech pro seniory nenastaví ředitel nebo koordinátor, ale paní, která vám podává stravu, pomáhá s hygienou, popovídá si a je vám vždy nejvíce nablízku.“ Nicméně hodnoty, a to, co je tolerovatelné či ne, udává vždy vedení organizace.
Přečíst článek ›
Ke zvýšení psychické pohody seniora v domově mohou přispět i návštěvy blízkých. Ovšem záleží na vztazích v rodině. „Pokud se přijede dcera s matkou nebo babičkou pohádat, spíš ji na další dny psychicky rozloží.
Samostatnou kapitolou jsou občasné návštěvy v den výplaty důchodu. Někteří příbuzní přijedou s buchtami, bonboniérami a s úsměvem a pak poprosí babičku o peníze, které jí zbyly z důchodu po všech povinných úhradách.
Tento typ návštěv na pohodě samozřejmě nepřidá,“ líčí nepěkný jev Eva Dvořáková.
Navíc personál nebo vedení domova seniory před těmito vykutálenými návštěvníky z řad příbuzných ze zákona nemůže nijak chránit. Určitě je ale možná přátelská podpora sociální pracovnice, která seniorovi doporučí, aby si své kapesné užil ve svůj prospěch. Dopřál si pedikúru, zašel si do cukrárny, prostě si zpříjemnil život.
Přečíst článek ›
A kdy se do domova pro seniory přihlašovat? „Nejčastější chybou je, že rodiny i senioři začínají domov pro seniory řešit, až když hoří. Ve skutečnosti by se měly tyto věci plánovat v momentě, kdy začne senior vnímat první zdravotní komplikace.
Současně se zhoršujícím se zdravotním stavem je vhodné zažádat o příspěvek na péči na Úřadu práce v místě trvalého bydliště. Příspěvkem na péči signalizujete svoji případnou vyšší potřebu péče. Každý by měl uvažovat o tom, jak bude vypadat jeho stáří, s předstihem.
Přihlášek do domova si může senior podat neomezeně, třeba deset. Čekací lhůty jsou totiž dlouhé a senior by měl být přijat až ve chvíli, která mu už neumožňuje žít v jeho domácím prostředí. Stav seniorů zjišťují sociální pracovnice právě na základě podané žádosti.
Situaci seniora hodnotí v místě jeho aktuálního pobytu – tedy doma, v LDN zařízeních, v nemocnicích a podobně,“ sděluje své poznatky Eva Dvořáková, vedoucí Odlehčovacího centra neziskové organizace ŽIVOT 90.
Podle ní je také velkým omylem a přímo společenským mýtem, že umístěním seniora do domova zodpovědnost a povinnosti jeho rodiny končí. Opak je pravdou. A kdo se o své blízké nestará, měl by se připravit i na to, že ho může kontaktovat sociální pracovnice a doporučit mu například, aby vzal svou maminku nebo babičku na procházku.
Jaké služby nabízí ŽIVOT 90? * Seniorům schopným přijet pomáhá v komunitním centru, kde nabízí vzdělávání a volnočasové aktivity.
Rádi ho využívají i klienti, které zradilo tělo a potřebují celodenní péči nebo dohled v odlehčovacím centru, ale duševně se cítí svěží.* Seniorům se zdravotními potížemi zajišťuje pomoc doma, pečovatelskou službu nebo společenské dobrovolnické přátelské návštěvy.
Nabízí Odlehčovací službu, tedy krátkodobý pobyt seniorům, o které je jinak pečováno v jejich přirozeném prostředí. Odlehčovací služba ŽIVOTA 90 je navíc doplněna fyzioterapií, která také ještě spadá do činnosti komunitního centra.
* Bezplatná linka důvěry Senior Telefon pomáhá seniorům, na které padne smutek, osamělost nebo když si nevědí rady. Linka je určena i blízkým seniorů a nabízí rady i v sociálních a právních záležitostech.
* Tísňová péče, kterou pro své seniory sjednávají příbuzní, přináší rodině klid, že když jsou mimo domov nebo v práci, je jejich senior v bezpečí. Senior nosí náramek, kterým je spojen s dispečinkem, a pouze stiskne tlačítko, když se mu stane nehoda doma či venku.
Dopad byrokracie: za stejnou cenu máte dobrý byt ve Varšavě, v Praze nic
Stanislav Kubáček, ředitel akvizičního týmu firmy Heimstaden pro CEE a Německo.
Firma, která před rokem koupila 42 500 bytů po OKD, má na českém trhu další zářez. Koupila více než dvě stě bytů v Plzni. Ředitel akvizičního týmu švédské skupiny sdělil v rozhovoru detaily.
Třetí největší poskytovatel nájemního bydlení v Evropě, švédská společnost Heimstaden, pokračuje ve svých investicích do bydlení v Česku. V Plzni koupí 226 bytů a pět nebytových prostor.
Jde o první akvizici po vstupu na trh přibližně před rokem, kdy Heimstaden na Ostravsku koupil 42 500 bytů po OKD, které zastřešovala firma Residomo. Firma v současnosti disponuje téměř 110 tisíci byty po celé Evropě, suverénně nejvíc jich má však právě v Česku. Plzeňský nákup její tuzemskou základnu rozšíří na téměř 43 tisíc jednotek.
O detailech investice a novinkách na trhu nájemního bydlení promluvil v rozhovoru pro SZ Byznys Stanislav Kubáček, ředitel akvizičního týmu firmy Heimstaden pro středovýchodní Evropu a Německo.
Společnost Heimstaden má za sebou další investici na poli nájemního bydlení v Česku. Jaká je hodnota akvizice v Plzni?
Jedná se o 226 bytů a 5 komerčních prostor v přízemí za přibližně 600 milionů korun. Jsou to nové byty, které byly dokončeny na konci roku 2019. Stojí v dobré lokalitě v Plzni, přímo na tramvajové zastávce naproti kampusu Západočeské univerzity.
Původní záměr developera bylo postavit na pozemku byty na prodej a také byty k pronájmu a nabídnout je především studentům a mladým párům pracujícím ať už v Plzni na univerzitě, nebo v přilehlé industriální zóně, kde má několik desítek firem své kanceláře.
Jak se byty po dostavění naplnily?
Projekt byl dostaven jen pár měsíců před začátkem koronavirové krize a pak se zavřely všechny vysoké školy. Takže představu o tom, že se areál naplní studenty se ještě nepodařilo úplně realizovat.
Nicméně myslím, že jsme schopni se podívat až za koronavirovou krizi.
Byli jsme zároveň jedni z mála kupců, kteří byli schopni nést nějaké krátkodobé tržní riziko, a to z toho důvodu, že ty byty plánujeme spravovat dlouhodobě, možná i dalších sto let. Věříme, že se akvizice dlouhodobě vyplatí.
Odkazujete se na studenty. Dá se mluvit o tom, že se bude jednat o dostupné bydlení?
Myslím, že je to dostupné bydlení ve smyslu dispozic bytů, které budeme nabízet. Jsou to především menší byty, garsonky, jednopokojové a dvoupokojové byty, které jsou vhodné na sdílení.
Jsou to pokoje, které jde obývat zvlášť a mají společnou kuchyň se sezením. Každopádně neuvažujeme o tom, že z toho uděláme nějaký studentský kampus, ani to není potřeba.
Předpokládáme, že po odeznění té největší koronavirové krize studentů bude zase víc.
Od minulého roku jste pro Heimstaden v Praze postavili tzv. akviziční tým. Co jste od té doby získali do portfolia?
Podařilo se nám udělat dvě velké transakce v Polsku. První jsme ohlásili v prosinci a to byl nákup od developera, který pro nás postaví na klíč 600 bytů ve dvou budovách ve Varšavě.
Potom hned v lednu dalších 700 bytů ve třech domech a s jiným developerem také na území Varšavy. Všechny tyto nemovitosti jsou sjednány jako výstavba na klíč, a jde tak o nové byty.
Investovali jsme také v Německu, kde proběhly další dvě investice do už postavených bytů.
Jednáte v Česku o nějaké další investici? Kam se ještě chcete dostat?
Jednáme na mnoha frontách, a dokonce bych si troufl říct, že od té doby, co jsme oznámili polskou akvizici v loňském roce, ozývá se nám spoustu majitelů pozemků a developerů s nabídkou nějaké spolupráce.
Naše ambice je v následujících 5 letech mít mezi Českem a Polskem, případně Slovenskem, postavených nebo rozestavěných až 10 tisíc nových bytů na pronájem, a to ve větších městech těchto zemí.
Rozhodně se v Česku díváme na větší krajská města – Plzeň, Brno, Olomouc, Hradec Králové, České Budějovice.
Co například Praha? Tu jste zatím nezmínil. Chcete se držet spíš v regionech? Nechce se vám do hlavního města kvůli vysokým cenám?
Říkáte to správně. Z pohledu z vrtulníku by se zdálo, že Varšava a Praha budou realitní objekty, které podobně fungují. Bohužel to tak úplně není, přestože mají podobnou důležitost, podobnou velikost co se týče populace. Ve Varšavě je velmi snadný povolovací proces, je tam velká soutěž mezi developery. Každý rok se postaví mnohem více bytů než v Praze.
Proto je pro nás jednodušší najít příležitosti ve Varšavě než třeba v Praze. Naproti tomu Praha má velmi složitý a zdlouhavý povolovací proces. To znamená, že bytů se dostane na trh méně a je tedy mnohem vyšší. Pro srovnání, ve Varšavě se v posledních pěti letech skoro každý rok postavilo a prodalo skoro 25 tisíc bytů.
V Praze je to dobrý rok, když se prodá 5 tisíc bytů.
Pak i ceny jsou výrazně nižší. Například těch necelých 1400 bytů co si necháme stavět na klíč ve Varšavě stojí průměrně i s vybavením včetně kuchyně, koupelny a nábytku 70-75 tisíc korun na čtvereční metr. Za to by si dnes už člověk nekoupil ani starý dům na okraji Prahy.
Co Češi a nájemní bydlení? Jaký je k nájmům jejich vztah a vyvíjí se nějak? Říká se, že Češi své finanční prostředky nejraději ukládají právě do nemovitostí. Má Česko potenciál pro byznys nájemního bydlení?
Obecně v každém větším evropském městě pozorujeme nárůst poptávky po nájemním bydlení. Je to dáno tím, že nájemníci v poslední době raději odkládají nákup první nemovitosti, případně chtějí flexibilitu.
Na druhou stranu trh nefunguje všude stejně, a proto každá země má vlastní tempo vývoje.
V zemích, kde má nájemní bydlení kratší historii nebo horší reputaci, je ta situace složitější. V Česku narážíme často na strach nájemníků, kteří mají obavy, že u nás nemohou bydlet dlouhodobě.
My se naopak snažíme profilovat jako dlouhodobý majitel a i to dávat do našich nájemních smluv. V některých státech, které nejsou regulovány jako Česko, jsme dokonce začali nájemní smlouvy uzavírat na dobu neurčitou, i když to nevyžaduje zákon.
Je to proto, abychom ukázali nájemníkům, že se nemusí bát, že se budou muset nečekaně stěhovat.
Jakým způsobem vyřešit rozvoj bydlení v Česku?
Jsou tu dvě roviny, v jakých se o rozvoji bydlení v Česku dá mluvit. První je za pomoci státu. Myslím, že by bylo vhodné požádat stát, aby se změnil legislativní rámec, podle kterého se staví bydlení na prodej a na pronájem.
V současnosti totiž pro obě varianty platí stejné technické normy. Na pronájem přitom zpravidla stačí menší byty nebo nižší počet parkovacích míst kolem.
Nájemní bydlení je zatíženo stejným počtem norem, jako je to vlastnické, což je zbytečné a nelogické a výstavbu to prodražuje.
Druhá rovina řešení pak vychází z místních samospráv. Pomohlo by v první řadě uvolnit více pozemků ke stavbě. Staví se v Česku málo a tím pádem jsou ceny opravdu vysoké. Kdyby bylo více pozemků, více povolení, tak by se stavělo víc. Ceny by stagnovaly, nebo by šly dokonce dolů.
Další věc, která určitě může povzbudit rozvoj, jsou lokální soukromí institucionální investoři – lokální banky, pojišˇčtovny, penzijní fondy a tak dále. Pomohlo by, kdyby samy měly zájem o investování do bydlení.
Jak se na firmě podepsalo řádění pandemie koronaviru? Jak ovlivňuje možnost investovat? Projevila se nějak nejistota na trhu?
My máme štěstí, že jsme v byznysu, který je jeden z nejméně postižených koronavirovou krizí. Stejně jako musíme jíst, tak musíme spát a někde bydlet. Takže fundamentálně musím říct, že pokračujeme v našem podnikání tak jako před koronavirem.
Samozřejmě spoustu věcí se trošku mění. Vše je složitější a déle trvá, protože se člověk nemůže potkávat, nemůže moc cestovat za příležitostmi a tak podobně.
Víc se toho řeší digitálně přes video a telefon, což pro nás jako nový akviziční tým ve středoevropském prostoru, který nemá vytvořené všechny vazby, je komplikace.
Ale na druhou stranu máme tu výhodu silného investora se skandinávským kapitálem, který se chce bydlení věnovat dlouhodobě. Takže jsme schopni nakupovat i v době nejistoty, a tak je současná situace pro nás zároveň i příležitost.