Nové zákony ve zdravotnictví platí teprve tři týdny, ale už teď je jisté, že ve většině rodin zamotají rodičům hlavu. Návštěva lékaře totiž již není jen tak.
Jednak už do řady ordinací nesmíte dítě, a to ani starší, poslat samotné. A pak: pro většinu byť banálních zákroků budete potřebovat speciální papír pro lékaře – souhlas obou rodičů.
A to i v případě, že tatínek je Argentinec a zmizel ve světě neznámo kde.
Některá pravidla opravdu nejsou moc logická – například rodiče sice nemusí dávat souhlas k interrupci u dítěte staršího 16 let, ale mají se o zákroku, který dcera podstoupila, poté dozvědět. Na druhou stranu – bude-li si chtít dcera nechat předepsat antikoncepci, musí si pro recept přijít s rodiči nebo s papírem s jejich souhlasem.
Ministerstvo zdravotnictví ústy svého mluvčího Vlastimila Sršně sice už přiznává, že se některé věci budou během čtvrt roku měnit, ale zatím platí zákony tak, jak jsou. „V létě chceme udělat některé změny toho, co si nesedlo, zatím ale sbíráme připomínky a zjišťujeme, jak zákon funguje v praxi,“ říká mluvčí.
Co se tedy změnilo především?
1. Doprovázení dětí k lékaři
Autor: SXC
Také k zubaři na vytržení zubu musí mít dítě souhlas k zákroku podepsaný oběma rodiči
Rodiče musí nově své potomky doprovázet do ordinací některých lékařů a to bez ohledu na to, že jim třeba bude za týden osmnáct let. Až do plnoletosti za dítě zodpovídají rodiče a musí jej k lékaři doprovodit. Výjimkou jsou takzvaní registrující lékaři, tedy praktický lékař (respektive dětský lékař), zubař a gynekolog.
U nich stačí podepsat předem připravenou plnou moc a ponechat ji jako součást chorobopisu, že souhlasíte s tím, aby dítě chodilo k lékaři od patnácti let samo. Smíte si také v plné moci vymínit, že chcete být jako rodič informován o provedených zákrocích.
U každého jiného lékaře, tedy i když dítě chodí třeba na pravidelné kontroly na oční nebo na alergologii, počítejte s tím, že si budete muset vzít volno v práci, abyste doprovodili byť sedmnáctiletého potomka k lékaři pro recept, jelikož jinak jej lékař může odmítnout ošetřit. Vlastně: podle zákona nezletilce bez doprovodu rodičů lékař odmítnout musí.
2. Doprovod do nemocnice
Totéž platí v nemocnici. Tady vám žádný generální souhlas nepomůže, na vyšetření v nemocnici musí rodič dítě doprovodit vždy a to minimálně jeden. U většiny neakutních zákroků ale počítejte s tím, že budete potřebovat podpis i druhého rodiče, že souhlasí s provedením dané léčby či zákroku.
V praxi to bude vypadat tak, že řeznou ránu nebo akutní slepé střevo vašemu dítěti pochopitelně ošetří i bez souhlasu druhého rodiče, ale pokud budou dítěti znovu „lámat“ špatně srostlou ruku nebo si jej na slepé střevo pozvou na jiný týden jako takzvaný plánovaný zákrok, bez podpisu partnera se neobejdete.
Na druhou stranu vám zákon nově coby rodičovské právo dává možnost zůstat s dítětem po celou dobu hospitalizace a je na nemocnici, jaké pro to vytvoří podmínky. Zákon to rodičům výslovně umožňuje.
3. Souhlas obou rodičů
Velmi kritizovaná věc. Ze zákona totiž plyne, že souhlas obou rodičů je nutný u všech neakutních zákroků, které mohou výrazně negativně ovlivnit život dítěte. Což je právnicky přísně vzato i jakékoliv očkování nebo jakékoliv podání léku, protože i ty mají vážné negativní účinky.
„Zrovna to řeším s klíšťovou encefalitidou. Chci nechat čtyřletého syna naočkovat, máme nejvyšší čas před sezónou, jenže jeho tatínek žije v Británii a vůbec ho nezajímá nějaký cár papíru pro českého doktora,“ zoufá si Šárka Slezáková.
„A to už jsem viděla podobnou scénku u zubaře, kdy zubař odmítal vytrhnout dítěti zub, dokud nebude mít papír se souhlasy obou rodičů a matka mu marně vysvětlovala, že z exmanžela, s nímž vede bitvu o majetek, žádný souhlas s ničím nevyrazí,“ popisuje žena.
4. O dítěti nově rozhoduje soud
Nepodaří-li se získat souhlas druhého rodiče, musí lékař do 24 hodin informovat soud a ten rozhodne, co je ve prospěch pacienta. Potíž je, že soud nemá stanovenou žádnou lhůtu, do kdy má rozhodnout.
„Právě vymezení toho, kdy je souhlas obou rodičů nutný, se bude měnit tak, aby to bylo opravdu jen v případech obtížných zákroků, jako je třeba transplantace nebo amputace a podobně, které opravdu nevratně ovlivní život dítěte,“ dodal mluvčí ministerstva.
5. Informování dítěte o zákroku
Nově musí také lékař informovat dítě o tom, co se s ním bude dít při léčbě či při zákroku a jaké to bude mít pro něj následky. O tomto poučení pak lékař musí udělat zápis do chorobopisu, a to i když jde třeba o dvouleté dítě. Zákon říká: přiměřeně rozumovým schopnostem dítěte, ale lékař dítě musí informovat vždy. A také musí brát ohled na přání dítěte.
„To si příliš neumíme představit,“ říká předseda odborné dětské lékařské společnosti Pavel Neugebauer. A naráží tím například na fakt, že dítě sotva bude souhlasit s tím, aby do něj lékař píchal injekce. „Takže jsme se usnesli, že tak jako zákon říká, že dítě je trestně odpovědné od 14 let, že budeme brát vážně jeho přání od 14 let věku,“ doplňuje lékař.
6. Dítě může nesouhlasit
Dítě však přesto může se záměrem rodičů nebo lékařů nesouhlasit a lékař je povinen to uvést do dokumentace.
V případě výrazného rozporu ohledně další léčby či postupu u dítěte musí lékař opět podat zprávu soudu a nechat na něm, aby určil opatrovníka a ten za dítě rozhodl. Například třináctiletá dívka nechce očkování vakcínou HPV, její rodiče ji však do něj nutí.
Pokud dívka svůj nesouhlas uvede u gynekologa či dětského lékaře, rozhodne o tom, zda očkování dostane či ne, opatrovník stanovený soudem.
7. Když s léčbou nesouhlasí rodiče
Pokud jde o akutní stav, lékař nemusí zjišťovat, zda rodiče souhlasí či nikoliv. Lékař v prvé řadě zachraňuje život dítěte, a to třeba i proti vůli rodičů – když půjde například o svědky Jehovovy a transfuzi krve u dítěte.
Pokud jde ale o jiný než život zachraňující zákrok a neakutní věc, která je předem plánovaná, má přání pacienta, respektive jeho zákonných zástupců přednost.
Pokud by však rodiče rozhodli a chtěli léčit dítě třeba modlitbami a ne chemoterapií, což může vést k jeho smrti, lékaři předají opět podnět soudu a ten určí opatrovníka, který o osudu dítěte – tedy co se týče léčby – rozhodne.
Dítě v nemocnici
Nejen choroba, ale i hospitalizace je životní změna, které se dítě musí přizpůsobit.
Rychlost přizpůsobení závisí jednak na věku dítěte, ale též i na jeho osobnosti. Nejhůře se přizpůsobují děti 18–24měsíční, ale těžko se přizpůsobují i ty, které jsou temperamentem takové, že každá změna u nich vyžaduje delší nebo velmi těžkou adaptaci.
Reakci na hospitalizaci by mohla změnit příprava dítěte na pobyt v nemocnici, i když často choroba, která vyžaduje přijetí do nemocnice, přichází náhle, nečekaně a na přípravu nezbývá čas. Proto by rodiče měli připravit dítě na hospitalizaci alespoň „vzdáleně“ ještě dříve, než nastane.
Nestrašte děti lékařem a nemocnicí
Rodiče velmi často, zejména při ambulantních návštěvách, velmi nevhodně zacházejí s pojmy „nemocnice“, „lékař“ nebo „injekce“. Snaží se je využívat jako pomocníka na zvládnutí nějakého nepříjemného citového projevu dítěte, jeho živosti – jako např.: „Neběhej tady, spadneš a pojedeš do nemocnice, kde ti budou každý den píchat injekce.“
Tyto pojmy se pro dítě stávají velkými „strašáky“ a potom se nemůžeme divit, když dítě už jen při zmínce o návštěvě lékaře či nemocničního prostředí reaguje negativně a se strachem.
Ještě horší situace nastává, když je skutečně nevyhnutelná hospitalizace dítěte.
U dítěte se zvyšují pocity odmítnutí, pocity viny (určitě jsem něco zlého udělal, když mě teď strčili do nemocnice) a přirozeně pocity strachu, který nepříznivě působí na celý průběh choroby, protože navozuje nejednu fyziologickou změnu v organizmu. V takových případech hovoříme o „vzdálené přípravě“, při které je nejdůležitější:
- vysvětlit dítěti pojem choroba, operace
- nestrašit dítě lékařem a nemocničním prostředím
- nepěstovat v dětech pocit viny
Bezprostřední příprava na hospitalizaci
Bezprostřední příprava dítěte na pobyt v nemocnici je spojená už s konkrétní chorobou dítěte. Nejvhodnější je, jestliže dítě na pobyt v nemocnici připraví rodiče, samozřejmě, po konzultaci s lékařem a zdravotní sestrou, kteří by jim měli průběh hospitalizace přiblížit dopředu a umožnit jim návštěvu oddělení ještě před přijetím dítěte.
Hlavní zásady přípravy dítěte na hospitalizaci:
- Dítě po 2. roce života připravujte nejméně tři dny, nejdéle týden před přijetím do nemocnice.
- Neříkejte mu nic nepravdivého, nesnažte se ho obelhat (v konečném důsledku to ztíží i vaši situaci, pro dítě bude větším otřesem to, s čím nepočítá).
- Vysvětlete mu po pravdě, že půjde do nemocnice, vy tam s ním nebudete, jak dlouhý čas tam přibližně stráví (u menších dětí kolikrát se vyspí – ale jen v případě, že se na to dítě ptá, jinak neupozorňovat).
- Vysvětlete mu potřebu hospitalizace, ovšem až dětem starším 5 let – vyléčíš se tam, nebude tě už bolet hlava, bříško, budeš si opět moci hrát s dětmi, plavat v bazénu a podobně (vzpomeňte si na činnost, kterou dítě rádo dělá, a choroba mu v tom brání).
- Řekněte mu o lidech, se kterými se tam setká (lékaři, sestry, učitelky, děti na oddělení).
- Řekněte mu, co tam s ním budou dělat – neposkytujte však hodně informací, jen ty nevyhnutelné. Když se však dítě konkrétně na něco zeptá, je třeba odpovědět na každou jeho otázku.
- Musíte počítat se strachem, který produkuje fantazie dítěte, snažte se mu pomoci zvládnout tuto stresovou situaci.
- Před dítětem nedávejte najevo své vlastní obavy, strach, nelitujte ho, nepřehánějte péči o ně, rozlučte se s ním tak jako při jiných situacích.
- Dejte mu s sebou školní věci, knihu, u menších dětí oblíbenou hračku, nekupujte však dárky.
- Řekněte mu, kdy ho budete navštěvovat, a dodržte dohodnutý čas.
Přijetí dítěte na oddělení
Při loučení s rodiči bývají reakce dětí, nejvíce malých, nejdramatičtější, starší děti už dokážou vzrušení potlačit.
(Ideální by bylo, kdyby bylo rodičům umožněno být s dítětem po dobu celé hospitalizace, ale pokud to není možné, rodič by měl být s dítětem alespoň při příjmu.
Určitě by to i v rodičích vzbudilo větší důvěru ve zdravotnické služby, pokud by hned od začátku viděli, kde bude jejich dítě ležet a jak s ním zacházejí.)
Při příjmu by měli rodiče informovat sestru o dítěti, o jeho zvycích, jídle, spánku, o tom, jak projevuje svoje potřeby, jaké bylo jeho normální chování před onemocněním.
Po rozloučení s rodiči přebírá péči o dítě zdravotní sestra, mladší děti seznamujeme s novým prostředím pomocí hraček a obrázků, starší informujeme o tom, kde se jaká místnost nachází, představí ho spolubydlícím a měla by ho informovat, které sestry a kteří lékaři se budou o ně starat, na koho se má obrátit, pokud by něco potřebovalo.
Děti od 6. měsíce do čtyř let můžou reagovat v nemocnici na změnu způsobu péče – jiná je manipulace matky s dítětem než manipulace sestry. Takové malé děti proto lépe reagují v přítomnosti matky, které by měla být umožněna stálá přítomnost na oddělení. Děti od 6 měsíců do 4 let nejhůře snášejí právě separaci (odloučení od matky).
Čtyř- až sedmileté děti mají též těžkosti se separací, ale jejich největším problémem je strach z fyzické bolesti. Některé děti od sedmi let až do puberty se stávají víc závislé na dospělých. Jsou i takové děti, u kterých se neobjeví žádné projevy nepřizpůsobivosti v nemocnici, ale až doma po ukončení hospitalizace.
Negativní i pozitivní vlivy hospitalizace
Pokud hovoříme o vlivech nemocničního prostředí na dítě, obvykle připomínáme ty negativní vlivy, mezi které patří separace dítěte od rodičů, nezvyklost nemocničního prostředí, omezenost v pohybu, monotónnost denního programu, nepříjemný pach, neznámí spolubydlící, nepříjemná nebo bolestivá vyšetření, samotná nemoc.
Kromě negativních vlivů jsou tu však i pozitivní vlivy, které nejcitlivěji vnímají ty děti, které v nemocničním prostředí nacházejí to, co jim doma chybí.
Jsou to zejména citově narušené děti, které mají v nemocnici zpočátku dostatek pozornosti, pocit větší jistoty, přiměřenou a pravidelnou péči a alespoň částečnou stimulaci; rozmazlené a nesamostatné děti zde získávají pocit samostatnosti, dokážou udělat leccos samy, co jim doma nedovolili vyzkoušet (rodiče udělali všechno za ně), děti neurotizované rodiči, sourozenci, příliš velkými školními nároky tady nacházejí klidné prostředí, které najednou zmírní a často i velmi rychle odstraní jejich neurotické projevy – přestávají se pomočovat, ustoupí jim bolesti hlavy či břicha, sociálně izolované a fyzicky trestané děti tady mají dostatek společnosti, zájem mnoha lidí, přátelskou atmosféru, bez tělesných trestů a násilí.
Pro většinu dětí jsou všeobecně pozitivními vlivy z pobytu v nemocnici nové zkušenosti, poznatky, zážitky, dobrý pocit z překonaného strachu, posílení identity a podobně.
Návštěvy rodičů a známých
Všechny děti bez ohledu na to, zda jsou vlivy nemocničního prostředí pro ně pozitivním nebo negativním zážitkem, netrpělivě čekají na rodiče, prarodiče nebo na známé.
U většiny malých dětí se při každé návštěvě rodičů opakuje bouřlivá reakce, která je podobná té první reakci – při přijímání do nemocnice. Na některé děti to může mít takový vliv, že se jejich zdravotní stav zhorší.
Platí to však tehdy, když rodiče mohou navštívit dítě jen dvakrát týdně.
Tento rušivý vliv návštěv se ztrácí tehdy, když rodiče navštěvují dítě každodenně, čímž zmírňují separační strach dítěte, který je pro ně škodlivější než bouřlivá reakce při odchodu rodičů (zejména u menších dětí).
Denní návštěvy umožňují i lepší kontakt a spolupráci rodičů s ošetřujícím personálem a lékaři, po dobu návštěvy může matka u malého dítěte zabezpečit jeho stimulaci, která je při dlouhodobější hospitalizaci nevyhnutelná.
Přecitlivělé dítě je nejlépe přijímat spolu s matkou. U starších dětí je možností více. Kromě návštěv mohou mít s rodiči a kamarády i telefonický nebo písemný kontakt. Počet návštěv určují i osobnostní charakteristiky dětí. Situaci nejednou komplikují i sami rodiče, když dítěti návštěvu přislíbí a nepřijdou.
Neexistuje jednotný přístup nemocnic k tomuto problému. Mělo by se však myslet především na dítě.
Nesprávné reakce rodičů
Vážná choroba dítěte většinou vyvolává u rodičů „ochranářské postoje“ – rodiče jsou k dítěti velmi shovívaví, což někdy může vyvolávat i poruchy chování.
Rodiče často prožívají separační úzkost, velký strach o dítě, mívají pocity viny, rozmýšlejí, kde udělali chybu, co víc mohli pro dítě udělat. Někdy vzniká až ohrožení citových vtahů s dítětem, protože se rodiče více zaobírají jeho nemocí než dítětem samotným.
Jaká je reakce na přehnanou pozornost a shovívavost? Děti si přejí, aby s nimi rodiče zacházeli „normálně“, ne s přehnanou pozorností. Nepřejí si mít „Vánoce v červenci“.
Chtějí, aby jim rodiče pomohli zaměřit jejich vlastní citovou energii na rozumné každodenní přizpůsobení se stresu, který jim přináší jejich situace. Potřebují být co nejvíce s matkou.
Rodiče by neměli dát na sobě znát strach, pocity viny, bezradnosti, citové odpoutávání se.
Nadstandardní pokoj pro dítě?
Řada nemocnic nabízí možnost využití tzv. nadstandardního pokoje nejen na odděleních pro dospělé pacienty, ale i pro děti.
Pár postřehů a informací o nadstandardech vám může pomoct k rozhodnutí, co bude pro vás a vaše dítě nejlepší. Jedno je však v každém případě jisté – víc než komfort nadstandardního pokoje potřebují děti hlavně vaši přítomnost!
- U malých dětí se automaticky počítá s přítomností rodiče při pobytu v nemocnici. Podle možností toho kterého oddělení je rodič ubytován buď ve stejném pokoji jako dítě, nebo někde jinde na patře nebo v budově. Do tří let dítěte je pobyt jednoho rodiče ve standardním pokoji zdarma.
- Společné ubytování rodiče s dítětem není možné na odděleních JIP (jednotek intenzivní péče).
- Ve standardních pokojích umožňujících pobyt rodiče s dítětem jsou nejčastěji lůžka pro dvě děti a dva dospělé.
- V nadstandardním pokoji je možné ubytování dítěte s matkou nebo otcem za příplatek, jehož výši si určuje každá nemocnice sama.
- V nadstandardním pokoji bývají obvykle dvě lůžka, jedno dospělé a druhé dětské (klasické nemocniční nebo jiné s ohrádkou). Dále často bývá pokoj vybaven televizorem, chladničkou, vlastním WC a sprchou, kobercem, skříní apod.
- Nadstandardní pokoj pro dítě bez rodiče má smysl jen u větších dětí, které jsou samostatné a dokážou se alespoň částečně obsluhovat samy.
- Každé dítě je dost znechuceno tím, že je zavřeno v tom „divném domě“. Poznávání nových kamarádů a jakákoliv činnost, kterou dokáže ve svém stavu vykonávat – hry, čtení, procházení se, povídání…, to vše je pro něj velkou pomocí. A proto i dítě z nadstandardního pokoje bude vyhledávat společnost v jiných pokojích.
- Pokud si myslíte, že budete dítě držet za ruku v těch nejslabších chvílích, mýlíte se. Většinu vyšetření absolvuje bez vás, nepofoukáte ani píchnutí do žíly, ani se nemůžete zdržovat před operačním sálem (tak jak to vidíme v amerických filmech), ba ani při kapání infúze nedopomůžete k pohodlí dítěte.
- Lékařská péče a režim na oddělení je stejný jak u pacientů v nadstandardních pokojích, tak v těch ostatních.
Výhoda nadstandardního pokoje:
- Nadstandardní pokoj se přece jen o něco více podobá vlastnímu domovu
- Vlastní sociální prostory jsou k nezaplacení
- Televize na pokoji pomůže dítěti i rodiči krátit si čas
- Návštěvy v soukromí pokoje jsou také příjemnější
KOROPORADNA – Unie rodinných advokátů
15) Zaměstnavatel nedodržuje podmínky vládního krizového opatření. Co dělat?
Konkrétní ustanovení usnesení vlády o tzv. nařízení karantény váš zaměstnavatel neporušuje. Usnesení vlády dovoluje zaměstnancům chodit do zaměstnání a zaměstnavatel je oprávněn žádat po Vás výkon práce. ALE: zaměstnavatel je podle zákoníku práce také vždy povinen vytvářet zaměstnancům pracovní podmínky, které umožňují bezpečný výkon práce.
Ze všech dosud přijatých opatření vlády vyplývá, že jakékoli větší shromáždění osob v jedné uzavřené místnosti je rizikové. Z dnešního usnesení vlády vyplývá nejen doporučení všem, aby ve veřejných prostorech zachovávali rozestup min.
2 metry, ale i doporučení zaměstnavatelům, využívat nejvyšší možnou měrou práci na dálku, pokud ji zaměstnanci mohou vykonávat v místě bydliště, podporovat dovolené a placené volno pro zaměstnance a obdobné nástroje uvedené v kolektivní smlouvě, omezit výkon prací, které nejsou významné pro zachování činnosti zaměstnavatele.
Jako první doporučujeme jednat se samotným zaměstnavatelem o zajištění větších rozestupů, roušek a jiných bezpečnostních a hygienických opatření. Pokud nebudete úspěšní a je u Vás zřízena odborová organizace, obraťte se se žádostí o řešení situace na ni. Případně se lze obrátit i na Inspektorát práce v místě Vašeho pracoviště (https://www.suip.cz/) nebo na krajskou hygienickou stanici opět dle sídla zaměstnavatele (kontakt najdete po zadání hesla ‚krajská hygienická stanice‘ plus název kraje do vyhledávače). Všichni zaměstnanci musejí nosit roušky, i kdyby byly jen doma ušité či provizorní, opakovaně si mýt ruce a desinfikovat si telefon i klávesnici počítače.
18) Zaměstnavatel mi kvůli karanténě nařídil, abych byl doma, že pro mě nemá práci. Mám nárok na nějakou odměnu či mzdu?
Zaměstnavatel
se dostal kvůli stávající situaci do pozice, za kterou bohužel nemůže, shodně
jako Vy. Kvůli ochraně veřejného zdraví je řada provozoven uzavřena. Jedná se
tak o překážky v práci na straně zaměstnavatele, které jsou upraveny
v ustanovení § 207 a násl. zákoníku práce.
Zatím není jednoznačný výklad
toho, zda se má poskytovat v tomto případě 100 % náhrady průměrné mzdy, či
pouze 60 % náhrady průměrné mzdy.
MPSV ČR zaujalo zatím názor, že by to mělo
být 100 % průměrné mzdy, s tímto výkladem se náš Korotým neztotožňuje,
neboť situaci lze podřadit pod živelní událost, která nastala, a v takovém
případě náleží zaměstnanci pouze 60 % průměrné mzdy.
Výklad se bude jistě
ustalovat a lze očekávat v budoucnu nějaké sjednocující stanovisko, které
bude znamenat doufejme kompromis na obou stranách, neboť pokud položíme
zaměstnavatele nekompromisním vyžadováním 100 % mzdy, v konečném důsledku
položíme i zaměstnance, kteří budou propouštěni.
Je nutné se tedy na situaci
podívat objektivně a obě strany přijmout určitý kompromis, neboť do budoucna je
zřejmě lepší zůstat zaměstnán, neboť nevíme nikdo, jaký dopad bude situace na
ekonomiku mít. Nicméně včera vláda rozhodla o náhradě zaměstnancům do plné výše. Doporučujeme tedy vyčkat a sledovat další vývoj. Blíže také viz web MPSV, projekt Antivirus :
19) Mohu se v době
karantény dohodnout s masérkou na soukromé masáži (platí i pro kadeřnické služby, pedikůru apod.)?
Vzhledem k
obsahu posledních usnesení vlády ČR o přijetí
krizového opatření by soukromý terapeut neměl vůbec obdobné služby u sebe v
provozovně poskytovat, neboť se nejedná o poskytování zdravotních služeb ani
o zajištění neodkladné zdravotní péče, ale o komerční služby, a to navíc se
zvýšeným rizikem přenosu koronaviru. Aktuálně Ministerstvo zdravotnictví svým mimořádným opatřením ze dne 25. 3. 2020 zakázalo přijímat nové pacienty i do lázeňské rehabilitační péče. Odložte proto masáž na dobu po
skončení omezujících vládních opatření, jinak se vystavujete nejen riziku
nákazy, ale i postihu dle právních předpisů.
Neprávní otázky a odpovědi
20) Dítě zůstalo s druhým rodičem, strašně mi chybí. Jak se tím mám smířit?
Jste-li sami v karanténě a dítě se má vracet k vám, pak se určitě domluvte s druhým rodičem nebo dalšími příbuznými, kde by dítě mohlo po tuto dobu zůstat. Děti sice nemoc obvykle zvládají dobře, ale jsou i výjimky, a určitě nechcete dítě vystavit riziku nákazy.
Pokud dítě musí zůstat s druhým rodičem v povinné karanténě, není možné, aby se k vám vrátilo. V takové chvíli je důležité se domluvit, jakou formou bude probíhat pravidelný kontakt s vaším dítětem. Zda telefonicky nebo po dalších sociálních sítích. Vše je hodně závislé na věku dítěte. U starších dětí si to zvládnete domluvit s dítětem sami, ale každopádně o tom nejprve promluvte s druhým rodičem, aby potom kolem vašeho kontaktu nevznikali konflikty (že voláte v nevhodnou dobu; moc dlouho; že dítě odmítá nějakou aktivitu, protože čeká, až se ozvete atp.) Je-li dítě malé a máte obavu, jak ponese vaše odloučení, pak je někdy lepší kontakt minimalizovat. Dítěti vysvětlit, že je to výjimečná situace, že ho máte rádi, ale že teď musíte být zodpovědní a stateční. I velmi malé děti takovou situaci pochopí a zvládnou ji. Rozhodující je váš klid ve chvílích, kdy o tom s dítětem mluvíte. Vaše emoce jsou „nakažlivé“, budete-li klidní a laskaví, pak uklidníte i svoje dítě. Na zvládnutí smutku a odloučení pro děti se skvěle hodí četba pohádek a pak si o tom popovídat – to můžete buď udělat sami (např. Kolja – četba pohádky do telefonu) nebo poproste druhého rodiče. Podle toho, jak se dítě s touto situací smíří, můžete domluvit další kontakty.
Rozhodně druhému rodiči nic nevyčítejte, často se nedá určit, zda a jak došlo k případné nákaze. Může se to stát i nám. Potřebujete, aby i druhý rodič byl v pohodě a dobře se o dítě staral. To ve stresu a emoční nepohodě moc nejde. Pokud máte vztek a zlobíte se, je to normální a pochopitelné, ale zkuste si ho vyventilovat někde jinde.
Například tak, že si postěžujete někomu, kdo vás vyslechne a pochopí, ale nebude vám „radit“. Nebo se vykřičte doma či při procházce v lese, vypište se ze svého napětí, prostě cokoliv, co vám uleví. Jen své negativní emoce nepouštějte na druhého rodiče – to ničemu nepomůže. A navíc on má teď možnost „omezit“ váš kontakt s dítětem.
Vaše případná nedorozumění bude možné řešit po odeznění nařízených opatření. Myslete především na své dítě.
Pro sebe zajistěte „program“ a kroky podle dalších doporučení, která jsou zde již uvedena – viz „Jak se nezbláznit“… Připomínáme, že fungují také Linka bezpečí 116 111 a Rodičovská linka 606 021 021.
- Nezapomeňte, že
- · chování
rodičů k sobě navzájem je návodem (vzorem) pro chování dětí v životě - · pomáhá
se podívat na situaci pohledem dítěte – co je pro něj v dané situaci
bezpečnější - · spory
rodičů dítě nezajímají – trpí jimi - · dítě
je v krizi citlivější a všechny hádky si více pamatuje (emoční poškození) - · kontakt
v nouzové situaci je možný udržovat elektronicky (Skype, WhatsApp,
telefon…), (video) hovor pomůže uklidnit nejistoty - · dítě
potřebuje vědět, že má bezpečí u obou rodičů - · dohoda
v současné krizové situaci je pozitivnější než zvyšování nebezpečí citově
i infekčně
zákon o ochraně veřejného zdraví Archivy – Liga lidských práv
Poslanci schválili novelu školského zákona, o které se mluví nejčastěji v souvislosti s inkluzivním vzděláváním. Změny se však netýkají pouze inkluze, ale také vzdělávání nejmenších dětí.
Novela totiž zavádí povinnou roční předškolní docházku.
V případě, že návrh odsouhlasí senát, bude od září 2017 platit, že dítě musí docházet do školky nebo jej rodiče musejí vzdělávat doma.
V případě povinné předškolní docházky nebude vyžadováno, aby bylo dítě řádně očkováno
Vyplývá to z ustanovení § 50 zákona o ochraně veřejného zdraví a z důvodové zprávy k tomuto předpisu.
Zákon o ochraně veřejného zdraví totiž uvádí, že z povinnosti přijímat jen očkované děti existuje výjimka pro zařízení, do nichž je docházka povinná. V důvodové zprávě k zákonu (na str.
113) se výslovně uvádí, že tato výjimka platí například pro poslední ročník mateřské školy.
Do posledního ročníku školky tedy budou muset ředitelé přijmout dítě i v případě, že nebude zcela očkováno
Potvrdil to také hlavní hygienik Vladimír Valenta na třetím jednání Komise pro problematiku očkování.
Věříme, že rodiče dětí, které nejsou řádně očkovány dle vyhlášky, tuto změnu uvítají. V případě, že by rodiče preferovali alternativní způsob předškolního vzdělávání v dětském klubu či doma, bude i tato forma vzdělávání možná.
Líbí se vám naše aktivity v problematice povinného očkování? Pomozte nám dosáhnout změny v podobě svobodné volby rodičů. Děkujeme
Po více než ročním projednávání byla poslaneckou sněmovnou přijata novela zákona o ochraně veřejného zdraví.
Poslanecká sněmovna nakonec nepřijala senátní pozměňovací návrh, který by rušil povinnost mateřských školek, organizátorů táborů a dalších institucí přijímat jen řádně očkované děti a s tím spojené sankce.
Tato povinnost a sankce tedy zůstávají. K úplnému schválení novely zákona už chybí jen podpis prezidenta.
Je třeba však zdůraznit, že v oblasti očkování se nic zásadního nemění oproti stávající právní úpravě. Častější kontroly ze strany krajských hygienických stanic a ředitelek MŠ jsou způsobeny rozvířením debaty o očkování, nikoli právními změnami.
Schválené znění novely naleznete zde.
Přijetím novely dojde k několika změnám, které se týkají následujících oblastí:
Novelou byly konkretizovány subjekty, na které se vztahuje povinnost přijímat jen očkované děti. Na jesle, dětské skupiny a školky se povinnost vztahovala i před novelou zákona.
Novelou se povinnost rozšířila pro fyzické osoby pečující o děti do tří let ve své provozovně. Povinnost přijímat do péče jen očkované děti tedy neplatí pro chůvy, které nemají vlastní provozovnu.
Povinnost také neplatí pro neregistrované dětské spolky a kluby pečující o děti od tří let.
Novela rovněž uvádí, že z povinnosti přijímat jen očkované děti existuje výjimka pro zařízení, do nichž je docházka povinná. V důvodové zprávě (na str. 113) se uvádí, že tato výjimka platí například pro poslední ročník mateřské školy. Ministerstvo zdravotnictví při tvorbě novely počítalo s možností povinné předškolní docházky, kterou připravuje Ministerstvo školství.
Výjimkou pro vstup neočkovaného dítěte do školky je trvalá kontraindikace, což platilo i před novelou. V tomto ohledu se tedy nic nemění. Ustanovení však nelze vykládat doslovně. Na to upozornil i Ústavní soud v rozhodnutí Pl. ÚS 16/14 (odst. 93 a násl.).
Jako trvalou kontraindikaci je nutné brát i případy, kdy je zjištěn takový zdravotní stav dítěte, který brání podání očkovací látky.
Může se jednat i o kontraindikaci dočasnou nebo v potvrzení lékaře slovo kontraindikace vůbec být nemusí, ale musí z něj vyplývat, že zdravotní stav dítěte brání podání očkovací látky.
Za porušení povinnosti přijmout jen řádně očkované dítě hrozila školkám pokuta i dle stávající právní úpravy. Novela zákona pouze konkretizovala sankci pro případ přijetí neočkovaného dítěte. Dříve bylo teoreticky možné uložit pokutu na základě ustanovení § 92 do výše dvou, resp.
tří milionů korun. Tyto vysoké sankce však byly stanoveny obecně pro porušení jakéhokoli ustanovení zákona a nebyly nijak konkretizovány. Nikdo nepředpokládal, že by takto vysoké sankce připadaly v úvahu v souvislosti s trestáním školek. Novelou došlo k přesnějšímu vymezení sankcí, a to na 500.000,- Kč.
Stále však platí, že pokuta nesmí být likvidační. Jelikož půlmilionová pokuta by pro většinu zařízení jistě likvidační byla, opět se jedná pouze o teoretickou výši pokuty, která by v praxi nemohla být udělena. Sankce v tomto případě má tedy působit zastrašujícím dojmem, aby odradila ředitelky, které chtějí rodičům nekompletně očkovaných dětí vyjít vstříc.
Novela zákona však nemá vliv na platnost stávající judikatury, která umožňuje ředitelkám přijmout dítě na základě výjimky z důvodu svědomí, myšlení a náboženského přesvědčení. Více se o této problematice dočtete v článku „Jak si nenechat vyhodit neočkované dítě z mateřské školy“.
Ani v této oblasti se situace příliš nemění. I před novelou zákona totiž platilo, že dítě, které nebylo řádně očkováno, nesmí být přijato na školu v přírodě a zotavovací akci.
Zotavovací akcí je pobyt 30 a více dětí ve věku do 15 let na dobu delší než 5 dnů, jehož účelem je posílit zdraví dětí, zvýšit jejich tělesnou zdatnost. Zotavovací akcí tedy může být tábor nebo školní lyžařský výcvik.
Pokud se jedná o školu v přírodě, nezohledňuje se délka pobytu ani počet vyslaných dětí. I kdyby byl pobyt kratší než pět dní, pokud je pojmenován „škola v přírodě“, dítě nemůže být přijato. Je tedy celkem absurdní, že je rozdíl v zákonných podmínkách pro lyžařský výcvik a školu v přírodě. I zde je však možné udělit výjimku z důvodu svědomí, myšlení a náboženského přesvědčení.
Novelou bylo stejně jako u školek a dětských skupin vytvořeno zvláštní ustanovení (§ 92d), které specifikuje sankci za porušení povinnosti přijímat jen řádně očkované děti na školy v přírodě a zotavovací a akce. Pokud škola nebo pořadatel povinnost poruší, hrozí jim pokuta až do 30.000,- Kč.
Co je dále nového v oblasti očkování?
Novela sama o sobě nepřináší zásadní změny v oblasti očkování, pouze upřesňuje povinnosti a sankce. Její schválení také nemá vliv na možné udělení výjimky z důvodu svědomí, myšlení a náboženského vyznání.
Zájem veřejnosti o problematiku však přispěl k tomu, že Ministerstvo zdravotnictví vydalo stanovisko, které říká, že řádně očkovaným dítětem pro přijetí do školky nebo na školu v přírodě se rozumí dítě, které bylo očkováno hexavakcínou ve schématu 2+1 a má jednu dávku MMR vakcíny.
Díky zájmu veřejnosti a tlaku na zákonodárce se také podařilo přimět Ministerstvo zdravotnictví, aby se právní úpravou očkování dále zabývalo. K tomu byla zřízena Komise pro problematiku očkování. Zápisy z jednání komise sepsané právničkou Ligy lidských práv a autorkou tohoto článku si můžete přečíst zde a zde.
Ministerstvo také připravilo novelu vyhlášky, která upravuje očkovací kalendář.
Znění novely zatím nebylo zveřejněno, ale mělo by se týkat stanovení horní hranice první dávky MMR vakcíny a odsunutí druhé dávky do pozdějšího věku.
Dle připravované novely má od roku 2016 platit, že první dávku bude třeba aplikovat do 18. měsíce věku dítěte, druhá dávka bude aplikována v sedmi letech dítěte.
Dnešní debata o senátním návrhu se točila hlavně kolem nezbytnosti a výhod očkování, nebezpečí zavlečení nemocí v souvislosti s uprchlickou krizí a chybějící odpovědnosti státu za nežádoucí účinky vakcín.
Jen několik politiků mluvilo k věci, tedy že senátní novela se týkala zrušení povinnosti školek a organizátorů táborů přijímat jen řádně očkované děti – tedy zbytečné nepřímé sankce rodičů a zároveň nepřiměřeného přenášení povinností orgánů ochrany veřejného zdraví na školská zařízení.
Během projednávání zaznělo z úst poslanců spousta zajímavých výroků. Poslanec Leoš Heger prohlásil, že přijetí senátní novely by bylo radikální změnou, která by de facto způsobila nepovinnost očkování. To ovšem rozhodně není pravda.
“Zarazil nás také výrok poslance pediatra Jaroslava Krákory, který prohlásil, že minulý rok bylo provedeno přes 6 milionů vpichů vakcíny a hlášeno bylo pouze 613 případů nežádoucích účinků. Poslanec dovodil, že pravděpodobnost nežádoucího účinku je tedy 1:60 000.
Není ovšem vůbec jasné, jak poslanec dospěl k tomu, že se očkuje takovéto množství vakcín, číslo je velice nadnesené. Při výpočtu, který měl upozornit na bezpečnost vakcinace, také poslanec nevzal v potaz, že dochází k výrazné podhlášenosti nežádoucích účinků, na kterou upozorňuje i Státní ústav pro kontrolu léčiv.
Jeho výroky přesně ilustrují přístup řady pediatrů, kteří se snaží výskyt nežádoucích účinků bagatelizovat,“ komentuje jednání právnička Ligy lidských práv Tereza Hrubá.
Padaly ovšem i kritické komentáře k problematice vakcinace. Poslanec Petr Bendl například zdůraznil, že nesouhlasí s povinným očkováním a uvedl, že nechápe, proč je třeba kojence očkovat proti žloutence typu B přenosné krví a pohlavním stykem. V této souvislosti také uvedl, že hexavakcína je zločin.
V poslanecké sněmovně dále zaznívalo, že novela zákona o ochraně veřejného zdraví se nesoustředila na očkování, nýbrž se týkala primárně problematiky hluku.
Opakovaně se zdůrazňovalo, že legislativou v oblasti očkování se Ministerstvo zdravotnictví bude podrobněji zabývat.
K tomu byla zřízena Komise pro problematiku očkování, jejíž členkami jsou i Tereza Hrubá z Ligy a Martina Suchánková ze Spolku ROZALIO.
Na činnost komise se výslovně odvolal i poslanec Heger. Uvedl, že komise pracuje velmi intenzivně a spěje ke konečnému stavu, kdy by byl očkovací kalendář přehodnocen.
Tato komise se však sešla pouze od začátku června pouze dvakrát na dvě hodiny, z toho první schůzka byla převážně organizační. Druhá schůzka také nepřinesla žádné konkrétní návrhy změn.
Rozhodně tedy nelze tvrdit, že by komise pracovala intenzivně, ani že by spěla k přehodnocení očkovacího kalendáře, jak uvádí bývalý ministr zdravotnictví Heger.
„Mnoho poslanců spoléhá na výsledky jednání, zatím však nemáme pocit, že by byla komise při svém počtu členů a četnosti schůzek „akceschopná“. Reporty z jednání komise vždy zveřejňujeme na našem webu, aby veřejnost i poslanci věděli o tom, jak jednotlivá jednání probíhají. Další jednání komise nás čeká 29. září,“ říká Tereza Hrubá.
Novelu zákona nyní čeká podpis prezidenta republiky. Pokud prezident novelu nevetuje, vstoupí v platnost.
Pro školky a organizátory táborů se v podstatě nic zásadně nemění, sankce jim totiž v případě přijetí neočkovaného dítěte hrozily i před přijetím novely, jen jejich výše nebyla konkretizována.
Poslanci jen promarnili šanci podpořit návrh, který by přispěl k tomu, abychom se s naší očkovací politikou zařadili mezi naprostou většinu států Evropy, které očkování pro přístup do školky nevyžadují.
Vážená paní poslankyně, vážený pane poslanče,
do dolní komory míří ze Senátu novela zákona o ochraně veřejného zdraví s pozměňovacími návrhy. Jednou z navrhovaných změn, kterou doporučil i Výbor pro zdravotnictví a sociální politiku Senátu, je zrušení omezení přístupu neúplně očkovaných dětí do kolektivu.
Přijetí tohoto pozměňovacího návrhu Senátem Liga lidských práv velmi uvítala. Byli bychom rádi, pokud by i poslanci podpořili pozměňovací návrh, respektive body 1., 4., 11., 12. a 13. přílohy k 157. usnesení Senátu, které se týkají přístupu do dětských kolektivů.
Dovolte mi prosím ve stručnosti uvést, k jakým změnám by došlo v případě přijetí pozměňovacího návrhu:
- Očkování zůstane nadále povinné. Na povinnosti očkovat v souladu s českým očkovacím kalendářem se tedy přijetím pozměňovacího návrhu nic nemění. Sankce pro rodiče zůstávají nezměněny.
- Zruší se podmínka přijmout pouze řádně očkované dítě do školky a na tábor. Bude vyžadováno pouze potvrzení o tom, kterým očkováním a kdy se dítě podrobilo.
Jaké jsou důvody pro zrušení podmínky přijmout do školky a na tábor pouze řádně očkované dítě?
- Většina dětí, které nemají kompletně splněn očkovací kalendář a nemohou proto do kolektivu, očkovány jsou, ovšem v šetrnějším schématu (např. hexavakcínou ve schématu 2+1 – které ostatně doporučuje i výrobce vakcíny, pentavakcínou – bez hepatitidy B, která se mezi dětmi nepřenáší a proti které malé děti nedoporučil očkovat ani Státní zdravotní ústav). Stát tedy často hází klacky pod nohy rodičům, kteří svému dítěti věnují náležitou péči a o jeho zdraví projevují velký zájem.
- Ministerstvo zdravotnictví tvrdí, že se nejedná o sankci, nýbrž o nutné epidemiologické opatření. Pokud by se jednalo o nutné opatření k udržení vysokého standardu ochrany veřejného zdraví, jistě bychom nebyli v Evropě výjimkou s tímto přístupem. Očkování se nevyžaduje pro vstup do školky a na tábory téměř nikde v Evropě – ani na Slovensku, v Polsku, ve Slovinsku, tedy v zemích kde je očkování povinné!
- Očkování zaměstnanců dětských zařízení vyžadováno není. Dítě tedy v mateřské škole nebo na táboře naprosto běžně tráví čas s osobami, které nejsou před nemocí chráněny a mohou jej nakazit infekční nemocí.
- Neočkované dítě bude moci být přijato do školky v momentě, kdy začne platit povinná předškolní docházka. Dnes tedy pětileté děti nesmí do kolektivu, aby nedošlo k ohrožení veřejného zdraví, a po změně školského zákona již k ohrožení zdraví docházet nebude? Očkování není vyžadováno pro přístup do základní školy a družiny, kde děti tráví celý den společně, proto se jeví jako zbytečné podmiňovat očkováním přístup do školky.
- Zákazem přístupu neočkovaných dětí do kolektivu stát přenáší svoji odpovědnost na třetí osoby, které s očkováním nemají nic společného. Velmi výstižně tuto problematiku shrnuje přední imunolog prof. MUDr. Jiří Beran, Csc., který říká: „Stát, který neumí vysvětlit lidem, jak je očkování důležité, by se neměl hojit pokutou na vedoucím Junáka.“ [1]
- Je třeba zdůraznit, že represe rodiče k očkování nepřimějí, naopak je tento systém ještě více odradí. K zvýšení důvěry v očkování je třeba, aby Ministerstvo zdravotnictví zpracovalo kvalitní edukační program, ne aby „utahovalo šrouby“.
- Případné neočkování se stává luxusem pro ty, kteří si to mohou dovolit. Tato sankce vede k tomu, že rodič musí zůstat s dítětem doma a nemůže nastoupit zpět do práce, může dítě umístit pouze do soukromé školky, která je ochotna udělit výjimku na základě výhrady svědomí nebo do školky lesní, zaplatit si individuální hlídání dítěte nebo vozit dítě do jedné ze sousedních zemí. Ano, zní to jako kuriozita, ale rodiče z příhraničních oblastí to opravdu dělají. Ani u jednoho z našich sousedů se totiž očkování k přístupu do kolektivu nevyžaduje. Všechny z uvedených možností jsou však finančně nákladné a zatěžují rozpočet rodiny.
- Výše uvedené argumenty vzal v úvahu i Výbor pro zdravotnictví a sociální politiku Senátu a zrušení represivního přístupu vůči školkám a organizátorům táborů během rozpravy podpořili i lékaři z řad senátorů, například prof. MUDr. Jan Žaloudík, Csc., doc. MUDr. Peter Koliba, CSc. nebo bývalý Rektor Univerzity Karlovy, fyziolog prof. RNDr. Václav Hampl, DrSc. Výbor pro zdravotnictví, ani uvedení odborníci by jistě nepodpořili návrh, který by vedl k ohrožení veřejného zdraví.
- Zvažte tedy prosím podporu senátního pozměňovacího návrhu, díky kterému by byly zrušeny tyto zbytečné sankce, které poškozují jak rodiče, tak i děti a které nemají medicínské zdůvodnění.
- Budeme rádi, když se na nás v případě jakýchkoli dotazů obrátíte.
- S úctou
- Tereza Hrubá
právnička / lawyer
Liga lidských práv / League of Human Rights
Burešova 6 - 602 00 Brno, Czech Republic
[1] „Co změnit při očkování dětí“ v MF DNES z 25. 4. 2015